Č. j.: ÚOHS-R368/2013/VZ-14267/2014/310/LPa
                
                
                 
                
                
                8. července 2014
                
                
                
                
                 
                
                Ve správním řízení o rozkladu ze dne 7. 11. 2013, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
                 
                
                IDOP Olomouc, akciová společnost, IČ 18050077, se sídlem Řepčínská 234/82, 779 00 Olomouc 9,
                
                 
                proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: ÚOHS-S553/2013/VZ-21175/2013/511/KCh ze dne 31. 10. 2013, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
                 
                
                Statutární město Brno, městská část Brno – sever, IČ 44992785, se sídlem Bratislavská 70, 601 47 Brno,
                
                 
                učiněných při zadávání veřejné zakázky „Realizační projektová dokumentace pro rekonstrukci polikliniky Lesná“, zadávané formou otevřeného zadávacího řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 7. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 7. 2013 pod evidenčním číslem 357191,
                 
                jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
                 
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31. 10. 2013, č. j. ÚOHS-S553/2013/VZ-21175/2013/511/KCh
                 
                p o t v r z u j i
                 
                a podaný rozklad
                 
                z a m í t á m.
                 
                 
                Odůvodnění
                 
                I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
                1. Zadavatel – Statutární město Brno, městská část Brno – sever, IČ 44992785, se sídlem Bratislavská 70, 601 47 Brno (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 7. 2013 pod evidenčním číslem 357191, oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Realizační projektová dokumentace pro rekonstrukci polikliniky Lesná“ (dále jen „veřejná zakázka“).
                 
                2. Dne 26. 8. 2013 obdržel zadavatel dle svého vyjádření námitky navrhovatele – společnosti IDOP Olomouc, akciová společnost, IČ 18050077, se sídlem Řepčínská 234/82, 779 00 Olomouc 9 (dále jen „navrhovatel“) proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.
                 
                3. Rozhodnutím ze dne 30. 8. 2013 zadavatel námitkám navrhovatele nevyhověl. Uvedené rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky navrhovatele stejného dne.
                 
                4. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 9. 9. 2013 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 5. 9. 2013. Téhož dne Úřad na základě uvedeného návrhu zahájil správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, za jehož účastníky byli označeni zadavatel a navrhovatel.
                 
                5. Z návrhu navrhovatele, ani z dokumentů, které byly k návrhu připojeny, se Úřadu nepodařilo zjistit, zda navrhovatel v souladu s ustanovením § 114 odst. 4 zákona doručil v zákonné lhůtě stejnopis svého návrhu zadavateli. Z uvedeného důvodu určil Úřad navrhovateli usnesením č. j. ÚOHS-S553/2013/VZ-17687/2013/511/KCh ze dne 19. 9. 2013 lhůtu k prokázání doručení stejnopisu návrhu zadavateli v zákonem stanovené lhůtě. Následně obdržel Úřad dne 20. 9. 2013 podání navrhovatele označené jako Oznámení o doručení stejnopisu návrhu zadavateli, jehož přílohou byla dodejka prokazující doručení stejnopisu návrhu zadavateli ze stejného dne.
                II. Napadené rozhodnutí
                6. Úřad přezkoumal v souladu s ustanovením § 112 a následujících ustanovení zákona náležitosti návrhu včetně dodržení lhůt pro jeho podání a na základě zjištěných skutečností vydal dne 31. 10. 2013 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S553/2013/VZ-21175/2013/511/KCh, kterým zastavil správní řízení, neboť navrhovatel nedoručil návrh na přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 5. 9. 2013 zadavateli ve lhůtě stanovené v § 114 odst. 4 zákona (dále jen „napadené rozhodnutí“).
                 
                7. V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele bylo navrhovateli doručeno do datové schránky dne 30. 8. 2013. Z ustanovení § 114 odst. 4 zákona přitom pro navrhovatele vyplývá povinnost doručit návrh Úřadu a jeho stejnopis zadavateli do 10 kalendářních dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí zadavatele o svých námitkách. Lhůta pro doručení návrhu a jeho stejnopisu tedy navrhovateli uplynula dne 9. 9. 2013. Z Oznámení o doručení stejnopisu návrhu zadavateli přitom vyplývá, že tento byl zadavateli doručen až dne 20. 9. 2013.
                 
                8. Úřad na základě zjištěných skutečností tedy konstatoval, že navrhovatel nedodržel zákonem stanovenou podmínku pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, neboť nedoručil v zákonné lhůtě 10 dnů, plynoucí ode dne doručení rozhodnutí o námitkách, stejnopis návrhu do rukou zadavatele. Úřadu tedy nezbylo než přistoupit k zastavení správního řízení.
                III. Námitky rozkladu
                9. Dne 7. 11. 20132 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad navrhovatele ze stejného dne, směřující proti výroku napadeného rozhodnutí. V odůvodnění rozkladu navrhovatel předně připustil, že se dopustil procesní chyby, když promeškal lhůtu k doručení stejnopisu návrhu zadavateli. Pochybení zadavatele nicméně navrhovatel považuje za natolik závažné, že jej podle jeho názoru opravňují podat rozklad i přes uvedený formální nedostatek. Ten taktéž dle jeho slov není rozhodný z hlediska zásad a cílů zákona, tedy zadat veřejnou zakázku hospodárně, účelně a efektivně. Navrhovatel dále v rámci svého rozkladu rozvádí a detailněji vykresluje nesprávnosti a pochybení, kterých se měl dopustit zadavatel při zadávání veřejní zakázky, zejména pak rozpor se zákonem č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Nabídka vybraného uchazeče je podle vyjádření navrhovatele nehospodárná a jeho nabídková cena není nejnižší a nezabezpečuje nejefektivnější řešení vzhledem k délce plnění. Celé zadávací řízení podle navrhovatele porušuje ustanovení § 6 zákona.
                Závěr rozkladu
                10. Z obsahu a textu rozkladu vyplývá požadavek navrhovatele, aby předseda Úřadu přezkoumal napadené rozhodnutí, kterému vytýká, že se Úřad v jeho rámci nezabýval jeho návrhovými námitkami, když i přes jeho formální nedostatky trvá na pochybeních zadavatele.
                IV. Řízení o rozkladu
                11. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí postupem podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.
                Stanovisko předsedy Úřadu
                12. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, v kontextu závěrů učiněných napadeným rozhodnutím, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, přičemž jsem s přihlédnutím k názoru rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
                 
                13. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S553/2013/VZ-21175/2013/511/KCh ze dne 31. 10. 2013, rozhodl tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
                V. K námitkám rozkladu
                14. Předně, než se v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyjádřím k rozkladovým námitkám navrhovatele, považuji za nutné uvést, že v rámci přezkoumávání zákonnosti napadeného rozhodnutí jsem se plně ztotožnil s jeho výrokem, jakož i s jeho odůvodněním, které je plně srozumitelné a je z něj jednoznačně seznatelné, jaké skutečnosti správní orgán k vydání napadeného rozhodnutí vedly.
                 
                K opožděnosti návrhu
                15. Zákon v ustanovení § 114 odst. 4 zavazuje navrhovatele, který usiluje o přezkum úkonů zadavatele, aby svůj návrh na zahájení správního řízení doručil v originálu do sídla Úřadu a ve stejnopise do sídla zadavatele. Na obě místa přitom musí být návrh doručen  do 10-ti kalendářních dnů ode dne, kdy obdržel písemné sdělení, že zadavatel nevyhověl jeho námitkám, resp. jim vyhověl, ale navrhovatel se způsobem jejich vyřízení nesouhlasí. Jedná se přitom o lhůtu hmotněprávní a je tedy dodržena pouze v případě, že je v ní návrh jak Úřadu, tak i zadavateli skutečně doručen, nikoliv pouze např. předán k poštovní přepravě.
                 
                16. Za podmínek ustanovení § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) má pak před ostatními druhy doručení přednost doručení prostřednictvím informačního systému datových schránek, kdy dokument, který byl do datové schránky dodán je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k datovému dokumentu. Pro případ, že se oprávněná osoba nepřihlásí do informačního systému datových schránek ve stanovené lhůtě, nastává desátým dnem ode dne, kdy byla datová zpráva dodána do datové schránky adresáta, tzv. fikce doručení. K uvedenému je pak potřeba doplnit, že tento způsob doručení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.
                 
                17. Ze spisového materiálu vyplynulo, že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele bylo vydáno dne 30. 8. 2013, přičemž téhož dne bylo odesláno a řádně doručeno do datové schránky zadavatele. 10 –ti denní lhůta pro podání návrhu na zahájení správního řízení proto uplynula dne 9. 9. 2013. Navrhovatel doručil datovou zprávou zaslanou prostřednictvím informačního systému datových schránek svůj návrh dne 9. 9. 2013 Úřadu a dne 20. 9. 2013 zadavateli. Zatímco tedy zákonná lhůta v případě doručení návrhu Úřadu byla zachována, stejnopis tohoto návrhu byl zadavateli zjevně doručen po uplynutí stanovené lhůty.
                 
                18. Jak vyplývá z výše uvedeného, v případě návrhu podaného formou datové zprávy by byla lhůta zachována tehdy, pokud by byla v poslední její den doručena do datové schránky zadavatele. Jak již bylo uvedeno, posledním dnem lhůty pro doručení návrhu byl 9. 9. 2013, přičemž, jak vyplývá ze spisové dokumentace, v tomto termínu návrh navrhovatele nebyl zadavateli doručen ani datovou zprávou ani žádným jiným zákonem předpokládaným způsobem. Podání navrhovatele obsahující návrh na zahájení správního řízení, byl do datové schránky zadavatele doručen až dne 20. 9. 2013, tedy až po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
                 
                19. Nelze tedy než se ztotožnit se závěrem Úřadu, že navrhovatel nedodržel zákonem stanovenou podmínku pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, který musí být v souladu s ustanovením § 114 odst. 4 zákona doručen Úřadu a zadavateli do 10-ti kalendářních dní ode dne, kdy navrhovatel obdržel písemné sdělení o vyřízení námitek. Úřad tedy postupoval správně, když po odhalení takovéto skutečnosti správní řízení v souladu s § 117a písm. c) zákona zastavil.
                 
                K rozkladovým námitkám
                20. Co se týče samotných rozkladových námitek, navrhovatel svou procesní chybu připouští a nijak její existenci nezpochybňuje, rozvíjí nicméně argumenty týkající se samotného merita věci a ospravedlňující podle něj pokračování ve správním řízení, přičemž je zjevné, že zde došlo ze strany navrhovatele k nesprávnému pochopení institutu odvolání, resp. rozkladového řízení, když navrhovatel de facto neuvádí, v čem spatřuje rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy, jeho nesprávnost či nesprávnost správního řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo. Navrhovatel v rozkladu pouze opakuje svou předchozí argumentaci, která se týká skutkových a právních okolností vztahujících se k meritu věci, nikoliv však k výroku napadeného rozhodnutí, kterým Úřad zastavil správní řízení pro procesní vadu navrhovatele.
                 
                21. Z uvedených důvodů nezbývalo než přistoupit pouze k posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, přičemž k rozkladovým námitkám navrhovatele konstatuji, že není v kompetenci předsedy Úřadu se jimi zabývat, když předseda Úřadu nemůže rozhodovat o případném porušení postupu zadavatele tak, jako správní orgán prvostupňový, tzn. skutkově zjišťovat a následně posuzovat vytýkaný postup zadavatele. Předseda Úřadu naopak přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a je tak oprávněn z úřední povinnosti zabývat se pouze zákonností napadeného rozhodnutí. Posuzováním samotných rozkladových námitek, které nedopadají na předmět napadeného rozhodnutí, by byl překročen smysl a účel odvolacího řízení, které již dle svého názvu slouží k přezkoumání závěrů učiněných v rozhodnutí, které má být přezkoumáno. V rámci řízení o rozkladu tedy nelze posuzovat skutečnosti a dovozovat závěry ke skutečnostem, které nejsou předmětem tohoto řízení.
                 
                22. K výše uvedeným závěrům nicméně pouze pro úplnost podotýkám, že nelze opomenout skutečnost, že Úřad v souladu s ustanovením § 113 zákona vykonává dohled nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek jednak v souvislosti s podanými návrhy stěžovatelů, má nicméně i pravomoc zahájit správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední. Obecně lze k tomuto uvést, že řízení zahájené z moci úřední může být zahájeno v důsledku kontrolní činnosti Úřadu vyplývající z ustanovení § 112 a následujících ustanovení zákona, na základě podnětu jakékoliv fyzické či právnické osoby, popřípadě jako důsledek podaného návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, který však nesplňuje zákonem stanovené náležitosti jako v šetřeném případě, či mu z nějakého důvodu nemohlo být vyhověno. Společným jmenovatelem pro zahájení správního řízení z moci úřední je však ve všech těchto případech vždy důvodné podezření, že ze strany zadavatele došlo k porušení zákona. Pokud tedy Úřad zastavil v posuzovaném případě správní řízení vedené o návrhu navrhovatele, neznamená tato skutečnost nutně nemožnost dalšího prošetření předmětného zadávacího řízení či úkonů zadavatele. Pokud by totiž Úřad získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky se zákonem, byl by oprávněn zahájit správní řízení z moci úřední.
                 
                23. V souvislosti s výše uvedeným pak poukazuji na názor vyslovený Ústavním soudem v usnesení ze dne 8. 10. 2002 (II. ÚS 586/02), kde uvedl, že: „lze souhlasit s názorem, že nemůže záležet na libovůli správního orgánu, zda řízení, které lze zahájit z vlastního podnětu, zahájí či nikoliv, neboť jeho činnost je ovládána mimo jiné principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí.“ Z uvedeného lze tedy dovodit, že pokud se Úřad dozví o možném porušení zákona a to bez ohledu na zdroj těchto informací, je nejen jeho právem, ale i povinností se takovouto skutečností zabývat a v případě, že nabyde důvodného podezření, že k porušení zákona skutečně došlo, zahájit správní řízení. Je ovšem povinen vyhovět požadavkům judikatury, vyjádřeným např. v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2002 č. j. 2 A 9/2001 – 62, podle kterého: „Úřad nemůže zahájit správní řízení z vlastního podnětu, nebylo – li ukončeno jiné, dříve zahájené správní řízení na základě návrhu uchazeče, jež se týkalo téže věci a identických účastníků řízení.“
                 
                24. K výše uvedeným úvahám a teoretickým závěrům pouze podotýkám, že tyto byly učiněny, aniž by byl předjímán další postup orgánu dohledu. Upozorňuji přitom na další z pasáží již citovaného usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 586/02 ze dne 8. 10. 2002, ve které je vysloven názor, že: „…Na druhé straně však neexistuje dle názoru Ústavního soudu žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby vůči jinému subjektu bylo zahájeno správní řízení, v jehož rámci by byl tento subjekt za porušení právních předpisů stíhán“. Ve svém dřívějším rozhodnutí č. j. ÚOHS-R181/2008/02-1905/2009/310/ZČt ze dne 19. 2. 2009 pak Úřad k této otázce uvedl, že: „Zahájení správního řízení z moci úřední je věcí správního uvážení Úřadu a není na něj právní nárok.“ 
                 
                VI. Závěr
                25. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                 
                26. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výrocích uvedeno.
                 
                Poučení
                 
                Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
                 
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                Ing. Petr Rafaj
                předseda
                Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                 
                 
                 
                Obdrží:
                1. Statutární město Brno, městská část Brno – sever, Bratislavská 70, 601 47 Brno
                2. IDOP Olomouc, akciová společnost, Řepčínská 234/82, 779 00 Olomouc 9
                 
                Vypraveno dne:
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                
                
                [1]  Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.