Č. j.:ÚOHS-R92/2014/VZ-10864/2015/323/BRy
7. května 2015
Ve správním řízení o rozkladu, zahájeném na základě rozkladu ze dne 27. 3. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, podaném zadavatelem -
Masarykova univerzita, IČO 00216224, se sídlem Žerotínovo náměstí 9, 601 77 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S594/2013/VZ-5448/2014/524/ZKu ze dne 13. 3. 2013, vydaném ve věci možného spáchání správního deliktu a ve věci přezkoumání úkonů zadavatele, učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Klimabox II“, zadávané na základě výzvy k podání nabídky ze dne 3. 9. 2013, která byla uveřejněna na profilu zadavatele téhož dne, když správní řízení ve věci bylo zahájeno na návrh navrhovatele -
společnosti KRD-obchodní společnost s.r.o., IČO 26424991, se sídlem Pekařská 603/12, 150 00 Praha 5, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 10. 9. 2013 JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 09582, AK Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1,
jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
I.
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S594/2013/VZ-5448/2014/524/ZKu ze dne 13. 3. 2013 ve výroku III.
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
II.
Výrok IV. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S594/2013/VZ-5448/2014/524/ZKu ze dne 13. 3. 2013 podle § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
m ě n í m
takto:
Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku III. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Masarykova univerzita, IČO 00216224, se sídlem Žerotínovo náměstí 9, 601 77 Brno - ukládá podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 10 000 Kč (deset tisíc korun českých). Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil správní řízení na návrh navrhovatele – společnosti KRD-obchodní společnost s.r.o., IČO 26424991, se sídlem Pekařská 603/12, 150 00 Praha 5, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 10. 9. 2013 JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 09582, AK Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“), ve věci přezkoumání úkonů zadavatele, učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Klimabox II“ (dále jen „veřejná zakázka“), zadávané na základě výzvy k podání nabídky ze dne 3. 9. 2013, která byla uveřejněna na profilu zadavatele téhož dne. Úřad dále přípisem ze dne 6. 2. 2014 rozšířil z moci úřední správní řízení i o možném spáchání správního deliktu zadavatelem.
2.Správní řízení bylo zahájeno podáním návrhu navrhovatele dne 30. 9. 2013. Navrhovatel se domáhal toho, aby Úřad přezkoumal úkony zadavatele, a to zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, stanovení zadávacích podmínek a rozhodnutí o odmítnutí námitek navrhovatele. Dle názoru navrhovatele zadavatel porušil ust. § 84 odst. 6 zákona, když zahájil zadávací řízení na předmět veřejné zakázky, aniž by dosud bylo zrušeno dřívější zadávací řízení s obdobným předmětem plnění. Navrhovatel dále uvedl, že dle jeho názoru se zadavatel dopustil i porušení ust. § 45 odst. 3 zákona, a to stanovením zadávacích podmínek, když má za to, že stanovené technické požadavky na předmět plnění jsou nepodstatné a neodrážejí výkon ani funkci předmětu plnění veřejné zakázky. Navrhovatel v podaném návrhu uvedl, že se domnívá, že se zadavatel dopustil svým jednáním spáchání správního deliktu ve smyslu ust. § 120 odst. 1 písm. g) zákona, když v rozporu s ust. § 110 odst. 7 zákona odmítl jím podané námitky. Navrhovatel se v rámci podaného návrhu domáhal současně i nařízení předběžného opatření, kterým by byl zadavateli v zadávacím řízení uložen zákaz uzavřít smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky.
3.Úřad o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl rozhodnutím ze dne 15. 10. 2013 č. j. ÚOHS-S594/2013/VZ-20017/2013/524/ZKu, a to tak, že nařídil předběžné opatření, kterým zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu podle ust. § 117 odst. 1 písm. a) zákona.
II. Napadené rozhodnutí
4.Úřad po přezkoumání rozhodných skutečností dne 13. 3. 2013 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S594/2013/VZ-5448/2014/524/ZKu (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým výrokem I. podle ust. § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl návrh navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle ust. § 118 odst. 1 nebo 2 zákona. Dále výrokem II. napadeného rozhodnutí návrh navrhovatele, v části směřující proti postupu zadavatele při posouzení a hodnocení nabídek, podle ust. § 118 odst. 5 písm. c) zákona zamítl, neboť nebyl podán osobou oprávněnou. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu dle ust. § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek navrhovatele v rozporu s ust. § 110 odst. 7 zákona, když námitky odmítl z důvodu, že nebyly podepsány osobou oprávněnou jednat jménem navrhovatele a tyto námitky nepřezkoumal v plném rozsahu, ačkoliv námitky obsahovaly náležitosti stanovené v ust. § 110 odst. 7 zákona. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí pak Úřad zadavateli za spáchání správního deliktu, uložil pokutu ve výši 50 000 Kč.
5.Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k výroku I., k části týkající se oprávnění zadavatele k zahájení zadávacího řízení, uvedl, že ve správním řízení bylo zjištěno, že zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku s obdobným předmětem plnění s názvem „Klimabox“, na základě výzvy k podání nabídky ze dne 12. 7. 2013, která byla uveřejněna na profilu zadavatele téhož dne. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2013 zadavatel uvedené zadávací řízení zrušil s odkazem na ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona. Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Klimabox“ bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 8. 2013 pod ev. č. 364515. Zadávací řízení na veřejnou zakázku s názvem „Klimabox II“, tedy šetřené zadávací řízení, zadavatel zahájil na základě výzvy k podání nabídky ze dne 3. 9. 2013, která byla uveřejněna na jeho profilu téhož dne. Úřad tedy dospěl k závěru, že zadavatel dostál svým zákonným povinnostem, když zadávací řízení na veřejnou zakázku s názvem „Klimabox II“ zahájil až poté, co zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku s názvem „Klimabox“.
6.K odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí, v části týkající se způsobu stanovení technických podmínek zadavatele, Úřad uvedl, že zadavatel technické podmínky vymezil obecnými charakteristikami předmětu plnění. Vzhledem k tomuto obecnému vymezení pak Úřad uzavřel, že stanovené technické podmínky nemohly zaručit konkurenční výhodu konkrétnímu dodavateli nebo vytvořit neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Úřad k tomu dále uvedl, že zhodnotil všechny relevantní okolnosti šetřeného případu, zejména druh požadovaného zařízení, jímž je kultivační box pro pěstování vyšších rostlin a požadavky na funkce, jimiž jsou možnosti přesného nastavení, dlouhodobého udržování i plynulé změny kultivační podmínek, zejména množství záření, teploty a vlhkosti vzduchu, když vzal v potaz i účel využití kultivačního boxu, tedy zejména experimenty, ke kterým má být tento box využíván. Úřad tak dospěl k závěru, že zadavatel stanovil technické podmínky v zadávací dokumentaci v souladu s ust. § 45 odst. 3 zákona a v souladu se zásadami transparentnosti a zákazu diskriminace, zakotvenými v ust § 6 odst. 1 zákona. Úřad tak uzavřel, že zadavatel se při zahájení zadávacího řízení ani při stanovení technických podmínek neodpustil porušení zákona, když tak nebyly splněny podmínky pro uložení nápravného opatření, a proto dle ust. § 118 odst. 5 písm. a) zákona návrh navrhovatele zamítl.
7.K odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 6. 11. 2013 namítal, že zadavatel dle jeho názoru pochybil, když nevyřadil ze zadávacího řízení nabídky uchazečů - společnosti PSI, spol. s r.o. a MERCI, s.r.o., přestože tyto nabídky dle navrhovatele nesplňovaly požadavky uvedené v zadávacích podmínkách. Úřad z provedeného dokazování uzavřel, že navrhovatel v této věci nevyužil možnost podat námitky, na které by pak navazovalo podání návrhu, směřujícího proti postupu zadavatele při posouzení a hodnocení nabídek. S ohledem na uvedené tedy Úřad rozhodl výrokem II. napadeného rozhodnutí tak, že návrh navrhovatele v této části zamítl dle ust. § 118 odst. 5 zákona, neboť nebyl podán osobou oprávněnou.
8.K výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že z rozhodnutí zadavatele o odmítnutí námitek ze dne 19. 9. 2013 vyplývá, že zadavatel odmítl námitky podané navrhovatelem dne 12. 9. 2013, které směřovaly proti zahájení zadávacího řízení a proti zadávacím podmínkám, s odkazem na ust. § 110 odst. 7 zákona ve spojení s ust. § 149 odst. 4 zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí zadavatel uvedl, že námitky nebyly podány osobou oprávněnou jednat jménem stěžovatele a dále z toho důvodu, že stěžovatelem nebylo prokázáno porušení zákona. Zadavatel svůj závěr odůvodnil tím, že mu námitky navrhovatele byly doručeny přes elektronický nástroj dostupný na https://zakazky.muni.cz, když zprávu podepsal zaručeným elektronickým podpisem navrhovatel, avšak samotné námitky podepsal zástupce navrhovatele. K tomu Úřad uvedl, že navrhovatel doručil zadavateli námitky jak prostřednictvím uvedeného elektronického nástroje, tak i osobně do sídla zadavatele dne 12. 9. 2013. O zahájení zadávacího řízení se navrhovatel dozvěděl z výzvy k podání nabídek ze dne 3. 9. 2013. Dle názoru Úřadu tak navrhovatel dodržel lhůtu pro podání námitek a současně splnil požadavky stanovené ust. § 149 odst. 4 zákona, když námitky doručil prostřednictvím elektronického nástroje a zprávu podepsal zaručeným elektronickým podpisem. Námitky podané navrhovatelem dne 12. 9. 2013 tak Úřad považuje za námitky, které byly podány řádně a včas ve smyslu zákona. Dle závěru Úřadu tedy zadavatel odmítl námitky navrhovatele v rozporu s ust. § 110 odst. 7 zákona, čímž se dopustil spáchání správního deliktu dle ust. § 120 odst. 1 písm. g) zákona.
9.Na základě konstatování o spáchání správního deliktu Úřad uložil výrokem IV. napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 50 000 Kč. Úřad k tomu uvedl, že při stanovení výše pokuty vzal v úvahu nejprve závažnost správního deliktu a následně zhodnotil přitěžující okolnosti. Za přitěžující okolnosti Úřad považoval to, že se navrhovatel domohl svých práv, až ve chvíli, kdy podal návrh na zahájení správního řízení, dále to, že zadavatel nesprávně posoudil proces podání námitek a právní zastoupení navrhovatele, když současně zadavatel nepoučil navrhovatele o možnosti podat návrh na zahájení správního řízení, a dále tu skutečnost, že odmítnutí námitek navrhovatele v rozporu se zákonem se zadavatel dopustil opakovaně. Jako polehčující okolnost Úřad zhodnotil tu skutečnost, že správní delikt spáchaný zadavatelem neměl podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Při stanovení výše pokuty Úřad rovněž zohlednil jak represivní, tak i preventivní funkci pokuty, když na základě všech uvedených skutečností uložil zadavateli za spáchaný správní delikt pokutu ve výši 50 000 Kč.
III. Námitky rozkladu
10.Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 14. 3. 2014. Dne 27. 3. 2014 obdržel Úřad od zadavatele rozklad proti napadenému rozhodnutí, přičemž tento byl podán v zákonné lhůtě. Podaným rozkladem zadavatel napadal výrok III. napadeného rozhodnutí.
11.Zadavatel uvedl, že napadené rozhodnutí ve výroku III. považuje za nesprávné a nepřezkoumatelné, přičemž i odůvodnění tohoto výroku považuje za vnitřně rozporné. Dle zadavatele Úřad věc nesprávně posoudil, neboť dle jeho názoru námitky navrhovatele přezkoumal. Zadavatel má za to, že tomu odpovídá i uvození odmítnutí ze dne 19. 9. 2013, kde uvedl, že je nucen námitky (přípis) odmítnout, neboť nejsou podepsány osobou oprávněnou jednat jménem stěžovatele, a dále z důvodu, že stěžovatelem nebylo prokázáno porušení zákona. Zadavatel má za to, že se vyjádřil ke každému jednotlivému bodu námitek. Dle zadavatele Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, proč se domnívá, že by měl své rozhodnutí o námitkách zdůvodnit, když dle jeho názoru mu zákon nic takového neukládá.
12.Zadavatel má dále za to, že Úřad nepostupoval správně, neboť vydal rozhodnutí, aniž by navrhovatel podal námitky v téže věci podle ust. § 110 odst. 9 zákona. Úřad tak dle názoru zadavatele nemohl zahájit správní řízení, neboť navrhovatel nepostupoval v souladu s ust. § 114 odst. 4 zákona, když doručil stejnopis návrhu k Úřadu zadavateli až jedenáctý kalendářní den. Zadavatel dále poukázal na to, že Úřad nijak nezdůvodnil, proč by se pro počítání času mělo použít ust. § 122 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když současně má zadavatel za to, že nelze pro veřejné zakázky použít ustanovení normy soukromoprávního charakteru.
13.Současně zadavatel spatřuje pochybení Úřadu v tom, že neuvedl, ke které námitce se zadavatel v odmítnutí nevyjádřil. Dále zadavatel nesouhlasil s částí výroku, ve které je uvedeno, že „námitky odmítl z důvodu, že nebyly podepsány osobou oprávněnou jednat jménem navrhovatele.“ K tomu zadavatel dále uvedl, že závěr Úřadu obsažený v bodě 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí nepovažuje za správný, a to z toho důvodu, že elektronický podpis na přípisu navrhovatele nepatřil navrhovateli, ale JUDr. Sylvii Sobolové, Ph.D., když však plnou moc k zastupování měl navrhovatel doložit elektronicky nebo jako úředně ověřenou kopii, což neučinil. Proto zadavateli nezbylo nic jiného, než přípis navrhovatele posoudit jako neplatný právní úkon.
Závěr rozkladu
14.Zadavatel v podaném rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu výrok III. napadeného rozhodnutí zrušil.
IV. Řízení o rozkladu
15.Napadené rozhodnutí ve výroku III. napadl, rozkladem doručeným v zákonné lhůtě Úřadu dne 27. 3. 2014, zadavatel a současně jej ve výrocích I. a II. napadl i navrhovatel, a to rozkladem doručeným v zákonné lhůtě Úřadu dne 31. 3. 2104. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí dle ust. § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) správního řádu a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.
16.Dne 4. 12. 2014, v rámci správních řízení o rozkladech zadavatel doručil Úřadu rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku dle § 84 odst. 2 písm. d) zákona z téhož dne.
Stanovisko předsedy Úřadu
17.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí ve výroku III. s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
18.Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S594/2013/VZ-5448/2014/524/ZKu ze dne 13. 3. 2013, výrokem III. rozhodl tak, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. g) zákona, způsobem popsaným v tomto výroku napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním vztahujícím se k výroku III. napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil.
19.Vzhledem k tomu, že zadavatel podaným rozkladem nenapadl jiné výroky než výrok III. napadeného rozhodnutí považuji za důležité nejprve vyjasnit postavení ostatních výroků napadeného rozhodnutí ve vztahu k podanému rozkladu zadavatele. S ohledem na to, že výrok I. a II. napadeného rozhodnutí napadl svým rozkladem, podaným dne 27. 3. 2014 navrhovatel, pak ve výrocích, které zadavatel svým rozkladem nenapadl, nenabylo napadené rozhodnutí právní moci. Správní řízení o rozkladu navrhovatele je u Úřadu vedeno pod sp. zn. ÚOHS-R97/2014. Současně však považuji za podstatné uvést, že napadené rozhodnutí nenabylo právní moci ani ve výroku IV., ačkoliv tento výrok nebyl napaden podaným rozkladem, a to z toho důvodu, že ve smyslu ust. § 82 odst. 3 správního řádu jde o výrok, který přímo souvisí s napadeným výrokem III. Vzhledem k tomu, že výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o spáchání správního deliktu a výrokem IV. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli za spáchaný správní delikt pokutu, pak tyto výroky nemohou stát samostatně jeden bez druhého a nemohou ani samostatně nabýt právní moci.
20.Pokud jde o výši pokuty, která byla výrokem IV. napadeného rozhodnutí za uvedený správní delikt uložena, dospěl jsem k závěru že, její výši nelze považovat za přiměřenou závažnosti správního deliktu, zejména způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Z uvedeného důvodu jsem přistoupil ke změně výroku IV. napadeného rozhodnutí, neboť mám za to, že v této části je napadené rozhodnutí nesprávné. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí ve výrocích III. a IV. a proč jsem přistoupil ke změně napadeného rozhodnutí ve výroku IV.
V. K podanému rozkladu
21.V rozhodovaném případě zadavatel podaným rozkladem domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, a to konkrétně zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí. Rozšíření správního řízení o řízení ve věci možného spáchání správního deliktu bylo oznámeno dopisem ze dne6. 2. 2014. Ve smyslu ust. § 116 zákona jsou účastníky správního řízení v části týkající se podaného návrhu navrhovatel a zadavatel a v části týkající se možného spáchání správního deliktu je účastníkem osoba podezřelá z jeho spáchání. Vzhledem k tomu, že navrhovatel podal rozklad proti výrokům I. a II. napadeného rozhodnutí, tedy proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o návrhu navrhovatele a zadavatel podal rozklad proti výroku III. napadeného rozhodnutí, tedy proti výroku, jímž Úřad rozhodl o tom, že zadavatel spáchal správní delikt, považuji za vhodné, aby o obou podaných rozkladech bylo rozhodnuto v rámci samostatných řízení o rozkladech. Tento postup v rámci řízení o rozkladech považuji současně i za účelný, a to s ohledem na rozdělení správního řízení na výše uvedené části, když současně navrhovatel podal rozklad do části napadeného rozhodnutí, v níž je oprávněn k podání tohoto rozkladu a zadavatel podal rozklad pouze proti té části napadeného rozhodnutí, proti které je oprávněn podat rozklad, avšak proti níž není oprávněn podat rozklad navrhovatel, neboť tím nejsou dotčena jeho subjektivní práva či povinnosti.
K výroku III. napadeného rozhodnutí
22.Podle ust. § 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s § 110 anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111 zákona.
23.Podle § 110 odst. 1 zákona při zadávání nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek či v soutěži o návrh může kterýkoliv dodavatel, který má nebo měl zájem na získání určité veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech, zadavateli podat zdůvodněné námitky.
24.Podle § 110 odst. 7 zákona námitky se podávají písemně. V námitkách musí stěžovatel uvést, kdo je podává, proti kterému úkonu zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. V námitkách musí být uvedeno, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá. Námitky neobsahující náležitosti podle tohoto odstavce zadavatel odmítne a bezodkladně písemně uvědomí o této skutečnosti stěžovatele. Podání námitek řádně a včas je podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci. Návrh na uložení zákazu plnění smlouvy podle § 114 odst. 2 může stěžovatel podat bez předchozího podání námitek.
25.Zákon ve výše citovaném ustanovení vymezuje povinné náležitosti námitek, které stěžovatel v podaných námitkách musí uvést. Pokud výše uvedené náležitosti námitky neobsahují, pak je zadavatel odmítne, a to bez toho, aby podané námitky věcně přezkoumal. Povinné náležitosti podaných námitek jsou vymezeny taxativním způsobem, přičemž těmito náležitostmi jsou označení stěžovatele, tedy osoby, která námitky podává, uvedení úkonu, proti kterému jsou podány, což znamená, že stěžovatel je povinen označit konkrétní úkon zadavatele, proti němuž své námitky podává a uvedení toho, v čem spatřuje porušení zákona. Další povinnou náležitostí námitek, která je uvedena v ust. § 110 odst. 7 zákona, je tvrzení o hrozící či vzniklé újmě, která měla stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona stěžovateli vzniknout. Tato povinnosti tvrzení se vztahuje k námitkám, které jsou podány podle ust. § 110 odst. 2, 3 a 5 zákona, tedy k těm, které jsou podány proti úkonům zadavatele, proti zadávacím podmínkám nebo proti záměru uzavřít smlouvu bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení. Pokud stěžovatel podává námitky podle ust. § 110 odst. 2 zákona je rovněž povinen v nich uvést, kdy se o domnělém porušení zákona dozvěděl. Toto zákonné ustanovení tak vymezuje povinné náležitosti námitek, přičemž platí, že pokud námitky podané stěžovatelem neobsahují byť jednu z těchto povinných náležitostí, pak o takových námitkách zadavatel nerozhoduje podle ust. § 111 zákona, ale ve smyslu tohoto zákonného ustanovení je odmítne. Opačně pak platí, že pokud námitky obsahují všechny povinné náležitosti a současně jde o námitky, které byly podány včas, pak zadavatel není oprávněn takové řádně podané námitky odmítnout a je povinen o nich podle ust. § 111 zákona rozhodnout.
26.V rozhodovaném případě navrhovatel podal dne 12. 9. 2013 zadavateli námitky proti zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku a proti zadávacím podmínkám. Námitky navrhovatel doručil zadavateli jednak prostřednictvím certifikovaného elektronického nástroje pro zadávání veřejných zakázek Masarykovou univerzitou, dostupným na internetové adrese https://zakazky.muni.cz a jednak osobně. Zadavatel námitky podané navrhovatelem odmítl dopisem ze dne 19. 9. 2013. Následně zadavatel rozhodnutím ze dne 9. 10. 2013 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky. Navrhovatel poté dopisem ze dne 18. 10. 2013 podal námitky i proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky navrhovatel podal zadavateli osobně dne 21. 10. 2013 a téhož dne prostřednictvím certifikovaného elektronického nástroje pro zadávání veřejných zakázek Masarykovy univerzity, dostupným na internetové adrese https://zakazky.muni.cz.
27.V námitkách navrhovatele ze dne 12. 9. 2013 byl v úvodu označen navrhovatel svou firmou a sídlem podnikání, přičemž v záhlaví námitek bylo uvedeno, že navrhovatel je zastoupen JUDr. Sylvií Sobolou, ev. č. ČAK 09582, AK Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 (dále jen „právní zástupkyně“). Současně bylo v námitkách uvedeno, že jejich přílohou je plná moc právní zástupkyně. Námitky pak byly podepsány tak, že u podpisu byla uvedena firma navrhovatele a samotný podpis učinila právní zástupkyně.
28.Z obsahu správního spisu vyplývá, že zadavatel dne 19. 9. 2013 podané námitky navrhovatele zamítl s tím, že námitky podané navrhovatelem jsou neplatným úkonem a jako takové nemají žádné důsledky. V odůvodnění k odmítnutí námitek zadavatel uvedl, že je nucen námitky odmítnout, neboť nejsou podepsány osobou oprávněnou jednat jménem stěžovatele, a dále z důvodu, že stěžovatelem nebylo prokázáno porušení zákona. Zadavatel uvedl, že námitky mu byly doručeny přes elektronický nástroj, avšak námitku podepsal zástupce stěžovatele. Dle zadavatele právní zástupkyně navrhovatele námitky podepsala, ale námitky přes elektronický nástroj neposlala, když to učinil navrhovatel sám, přičemž elektronicky podepsal zaslanou datovou zprávu. Zadavatel k tomu v odůvodnění odmítnutí námitek obecně uvedl, že nebylo zřejmé, zda se tedy navrhovatel chtěl nechat zastoupit či nikoliv. V odmítnutí námitek se zadavatel dále obecně vyjádřil k námitkám vzneseným navrhovatelem, týkajícím se protiprávnosti zahájení zadávacího řízení, rozporu požadovaných parametrů se zákonem a vzniklé újmy.
29.Podle ust. § 149 odst. 4 zákona podává-li dodavatel nabídku, žádost o účast, námitky proti úkonům zadavatele nebo prokazuje-li splnění kvalifikace elektronickými prostředky nebo jde-li o žádost o účast či o návrh v soutěži o návrh nebo odesílá-li zadavatel elektronickými prostředky vyhlášení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek či výzvu o zahájení zadávacího řízení, výzvu k jednání nebo k podání nabídky v zadávacím řízení či k účasti v soutěžním dialogu, oznámení o zadání veřejné zakázky, oznámení o způsobu vyřízení námitek či rozhodnutí o nejvhodnějším návrhu v soutěži o návrh, musí být datová zpráva podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Zadavatel je oprávněn požadovat podepsání datové zprávy uznávaným elektronickým podpisem nebo označení datové zprávy uznávanou elektronickou značkou u jakýchkoliv datových zpráv zasílaných elektronickými prostředky.
30.Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud stěžovatel podává námitky prostřednictvím elektronických prostředků, pak musí být datová zpráva podepsána uznávaným elektronickým prostředkem. V daném ustanovení ovšem není stanoveno, kdo má takové námitky zaručeným elektronickým podpisem podepsat.
31.Podle ust. § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“) se pro účely tohoto zákona rozumí elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.
32.Podle ust. § 2 písm. e) zákona o elektronickém podpisu je podepisující osobou fyzická osoba, která je držitelem prostředku pro vytváření elektronických podpisů a jedná jménem svým nebo jménem jiné fyzické či právnické osoby.
33.Podle ust. § § 148 odst. 2 zákona lze písemnosti podle tohoto zákona doručit osobně, prostřednictvím osoby, která provádí přepravu zásilek (kurýrní služba), prostřednictvím držitele poštovní licence podle zvláštního právního předpisu, elektronickými prostředky, prostřednictvím datové schránky, nebo jiným způsobem.
34.Z provedeného dokazování vyplývá, že navrhovatel udělil dne 10. 9. 2013 plnou moc právní zástupkyni, a to pro zastupování navrhovatele při všech úkonech v rámci veřejných zakázek „Klimabox“ a „Klimabox II“. Obsahem udělené plné moci bylo mimo jiné výslovné zmocnění k podávání opravných prostředků nebo námitek. Z obsahu plné moci tak vyplývá, že právní zástupkyně byla oprávněna v rozsahu uděleném plnou mocí jednat jménem navrhovatele a byla mimo jiné oprávněna nejen sepsat, ale i podat zadavateli námitky v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Je však třeba zdůraznit to, že ačkoliv navrhovatel zplnomocnil právní zástupkyni, aby jednala jeho jménem v rozsahu zmocnění, pak to neznamená, že by navrhovatel i nadále nemohl činit všechny právní úkony, k nimž právní zástupkyni zmocnil, i sám. Navrhovatel tak byl oprávněn sepsat a podat námitky zadavateli sám, a to i přesto, že k těmto úkonům zplnomocnil právní zástupkyni. Současně platí, že na jednání zástupce, kterému zmocnitel plnou moc, se hledí jako by jednal sám zmocnitel.
35.V daném případě námitky proti zahájení zadávacího řízení ze dne 12. 9. 2013 byly sepsány právní zástupkyní, která jménem navrhovatele tyto námitky nejen fyzicky, ale i elektronicky podepsala. Z toho, je zřejmé, že právní zástupkyně ve smyslu ust. § 2 písm. e) zákona o elektronickém podpisu byla podepisující fyzickou osobou a byla tak osobou oprávněnou námitky podepsat. Námitky však zadavateli neposlala právní zástupkyně, ale poslal je sám navrhovatel, a to prostřednictvím datové zprávy, kterou sám podepsal. Z uvedeného je však zřejmé, že námitky byly sepsány právní zástupkyní navrhovatele, která jako osoba oprávněná podepsala elektronický dokument námitek a současně navrhovatel sám odeslal datovou zprávu, která námitky obsahovala, přičemž jako osoba oprávněná podepsal příslušnou datovou zprávu. V rozhodovaném případě není podstatné, zda datovou zprávu obsahující námitky navrhovatele poslal přímo navrhovatel prostřednictvím své datové schránky nebo zda by námitky byly poslány prostřednictvím datové schránky právní zástupkyně, neboť oba způsoby by byly považovány za úkon navrhovatele.
36.Pokud tedy zadavatel odmítl námitky podepsané jak fyzicky tak elektronicky právní zástupkyní navrhovatele a odeslané prostřednictvím datové schránky navrhovatele s odůvodněním, že námitky nebyly podepsané osobou oprávněnou jednat jménem navrhovatele, pak nepostupoval v souladu se zákonem a v souladu s právními předpisy. Současně zadavatel nesprávně vyložil otázku toho, kdo a v jakých úkonech je oprávněn jednat jménem navrhovatele, ačkoliv mu společně s námitkami navrhovatele byla doručena i plná moc, kterou navrhovatel zplnomocnil právní zástupkyní k tomu, aby jeho jménem jednala.
37.Z hlediska znění ust. § 110 odst. 7 zákona lze uzavřít, že z obsahu námitek jasně vyplývalo, kdo námitky podává. Pokud tedy zadavatel odmítl námitky podané navrhovatelem s odůvodněním, že nebyly podány osobou oprávněnou jednat jménem navrhovatele, pak s ohledem na výše uvedené zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem. V daném případě tedy zadavatel nepostupoval v souladu s ust. § 110 odst. 7 zákona, neboť důvod, který uvedl pro odmítnutí námitek navrhovatele neobstojí, když tak nebyl oprávněn podané námitky odmítnout.
38.Podle ust. § 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s § 110 anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111 zákona. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel v rozporu s ust. § 110 odst. 7 zákona odmítl námitky podané navrhovatelem, ačkoliv námitky obsahovaly povinné náležitosti. Za takového stavu zadavatel naplnil znaky správního deliktu, které jsou uvedeny v ust. § 120 odst. 1 písm. g) zákona. Z hlediska výše uvedeného tedy uvádím, že závěr Úřadu, o tom, že zadavatel spáchal správní delikt, který vymezil ve výroku III. napadeného rozhodnutí, považuji za správný. Neztotožňuji se tedy s námitkou zadavatele, uvedenou v rozkladu, podle které Úřad věc nesprávně posoudil.
39.Dále uvádím, že za důvodnou nepovažuji ani námitku navrhovatele, ve které uváděl, že Úřad nesprávně posoudil okolnost, že v rámci odmítnutí námitek se ke vzneseným námitkám navrhovatele vyjádřil. Dle názoru zadavatele dále Úřad nevysvětlil, proč by měl rozhodnutí o námitkách odůvodnit, když má za to, že taková povinnost mu ze zákona nevyplývá.
40.Podle ust. § 111 zákona zadavatel přezkoumá podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu.
41.Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že zadavatel je povinen rozhodnutí o námitkách zdůvodnit, a to v případě, že postupuje podle ust. § 111 odst. 1 zákona, tedy pokud rozhoduje o tom, zda námitkám vyhoví či nikoliv. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že pokud zadavatel odmítl námitky navrhovatele v rozporu se zákonem, ačkoliv tyto obsahovaly náležitosti stanovené v ust. § 110 odst. 7 zákona, pak se nejeví jako logické tvrzení zadavatele, že i přes odmítnutí námitek vznesené námitky řádně přezkoumal. S ohledem na obsah napadeného rozhodnutí a vznesenou námitku zadavatele uvádím, že tato námitka neodpovídá tomu, co Úřad uvedl v napadeném rozhodnutí. Zadavatel se tak dopustil buď nepřesné interpretace odůvodnění napadeného rozhodnutí nebo použil účelovou argumentaci, když však ani v jednom z těchto případů taková argumentace nemůže obstát, neboť závěry, které zadavatel rozporoval nejsou v napadeném rozhodnutí obsaženy. Nadto uvádím, že pokud zadavatel uváděl, že mu zákon neukládá povinnost odůvodnit rozhodnutí o námitkách, pak s tímto tvrzením nesouhlasím, neboť je v přímém rozporu se zněním ust. § 111 odst. 1 zákona, což znamená, že pokud zadavatel rozhoduje podle tohoto zákonného ustanovení o podaných námitkách, pak je povinen takové rozhodnutí odůvodnit.
42.Dále uvádím, že nesouhlasím ani s námitkou zadavatele, podle níž byl navrhovatel povinen doložit s podanými námitkami plnou moc buď ve formě elektronického originálu opatřenou elektronickým podpisem anebo jako konvertovaný dokument. Zadavatel má za to, že pokud byla plná moc zaslána jako sken dokumentu, tedy jako prostá kopie bez ověřovací doložky, pak tato není platná, a proto byl nucen posoudit přípis jako neplatný, protože nebylo jasné, zda se stěžovatel chtěl nechat zastoupit či nikoliv. K tomu uvádím, že takovou argumentaci zadavatele je třeba odmítnout.
43.Podle ust. § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), je při právním úkonu možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně.
44.Z citovaného ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., vyplývá, že plnou lze udělit zmocněnci i ve formě ústní plné moci. V případě, že se vyžaduje písemná forma úkonu, pak se plná moc udělí písemně. V rozhodovaném případě byla navrhovatelem plná moc udělena právní zástupkyni písemně. Ze své povahy a z hlediska obsahu právního jednání plná moc představuje osvědčení o zastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci, kterou mezi sebou uzavírají zmocnitel a zmocněnec. Nadto poukazuji na skutečnost, že v podstatě shodnou úpravu obsahuje i občanský zákoník v ust. § 441, nicméně vzhledem k tomu, že občanský zákoník nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, posoudil jsem náležitosti udělené plné moci podle zákona č. 40/1964 Sb., který byl účinný v době, kdy byla plná moc právní zástupkyni udělena.
45.Podle ust. § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) dokument, který provedením konverze vznikl (dále jen „výstup“), má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl (dále jen „vstup“).
46.Z citovaného ustanovení vyplývá, že konverze podle zákona o elektronických úkonech slouží pro vytvoření dokumentu, který má stejné účinky jako ověřená kopie. To znamená, že tam, kde jsou pro určité právní jednání požadovány dokumenty, které mají být ověřené, pak je možné takový dokument konvertovat, a to bez toho, aby se originál konvertovaného dokumentu musel ověřovat. V daném případě však žádný právní předpis neukládá navrhovateli, aby plná moc, kterou zasílá datovou zprávou společně s námitkami, byla ověřena nebo aby byla opatřena elektronickým podpisem. Z hlediska znění ust. § 2 zákonao elektronickém podpisu pak elektronický podpis slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Pokud tedy povinnost zaslat plnou moc v podobě konvertovaného dokumentu nebo jako dokument, který je podepsán elektronickým podpisem nevyplývá z žádného právního předpisu, pak navrhovatel byl oprávněn zadavateli poslat sken plné moci, kde jsou písemné podpisy navrhovatele a právní zástupkyně. Takový způsob zaslání plné moci je zcela dostačujícím pro to, aby byl zadavatel seznámen s tím, že navrhovatel zmocnil právní zástupkyni k jeho zastupování. Obdobně věc řešil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 4 As 171/2014 – 26, kde uzavřel že „…pro účinné zastoupení účastníka správního řízení zmocněncem dle § 33 odst. 1 správního řádu dostačuje předložení písemné plné moci v kopii prosté, je tedy nasnadě, že v takovém případě je na roveň prosté kopii postavena i nekonvertovaná písemnost doručená prostřednictvím datové schránky...“ Z uvedeného vyplývá, že pokud ve správním řízení dostačuje, aby pro nepochybný závěr o tom, že účastník správního řízení je zastoupen na základě plné moci, byla plná moc doložena formou prosté kopie přiložené k datové zprávě, pak tento závěr lze aplikovat i na projednávanou věc. S ohledem na uvedené mám tedy za to, že námitka zadavatele je nedůvodná.
47.K námitce navrhovatele spočívající v tom, že Úřad neměl zahájit správní řízení, když návrh na zahájení řízení byl zadavateli i Úřadu doručen až po lhůtě pro podání návrhu, uvádím, že tuto námitku zadavatele nepovažuji za důvodnou. Zcela se ztotožňuji s odůvodněním napadeného rozhodnutí, ve kterém Úřad dospěl k závěru, že návrh navrhovatele byl podán v zákonné lhůtě. K námitce zadavatele, podle které Úřad měl v napadeném rozhodnutí uvést, proč vycházel z ust. § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, uvádím, že zákon neobsahuje takové ustanovení, které by obecně řešilo otázku počítání času a lhůt. Vzhledem k tomu, že takové ustanovení o způsobu počítání času nalezneme v textu občanského zákoníku, a to jak v ust. § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., tak i v ust. § 607 občanského zákoníku, pak s ohledem na skutečnost, že problematika veřejných zakázek se pohybuje na rozhraní soukromého a veřejného práva, není vyloučeno, aby Úřad pro obecné právní instituty, které nejsou upraveny v zákoně, použil právní úpravu obsaženou v soukromoprávním předpisu. Taková možnost, ačkoliv nikde není explicitně vyjádřena, Úřadu vyplývá přímo ze systematiky zákona, když tak nelze souhlasit s názorem zadavatele, že by Úřad musel takový postup, který je v rámci a v mezích pravomocí mu svěřených, v odůvodnění rozhodnutí zvlášť zdůvodňovat. Na tomto místě uvádím, že považuji za nadbytečné opakovat správné závěry Úřadu, když tyto zcela korespondují s obecnými právními principy počítání času, které jsou obsaženy jak v hmotněprávních tak i procesněprávních předpisech. Námitku zadavatele tak nepovažuji za důvodnou, neboť tato nemůže obstát.
48.Ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve výroku III. a zákonnost postupu Úřadu, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, a současně jsem přezkoumal jeho správnost v rozsahu vznesených námitek v rozkladu, přičemž uvádím, že napadené rozhodnutí ve výroku III. jsem shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil spáchání správního deliktu. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty uvedeného správního deliktu, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.
49.Nelze tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí přisvědčit tvrzení navrhovatele, že napadené rozhodnutí ve výroku III. je nezákonné a nesprávné z důvodu nesprávného posouzení věci a dále, že je nepřezkoumatelné. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí, odpovídají znění na věc aplikovaných právních předpisů, jsou dostatečně odůvodněny a jsou vnitřně logicky uspořádané.
K výroku IV. napadeného rozhodnutí
50.Vzhledem k tomu, že zadavatel nevznášel námitky proti výroku IV. napadeného rozhodnutí, avšak s ohledem na výše řečené výrok III. a IV. tvoří nedílný celek, neboť výrokem III. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto o tom, že zadavatel spáchal správní delikt a výrokem IV. bylo rozhodnuto o pokutě za tento správní delikt, přezkoumal jsem ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí i ve výroku IV. , a to z hlediska jeho zákonnosti a zákonnosti postupu, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel. Po provedeném přezkoumání jsem dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozhodnutí v uvedeném výroku podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a to z toho důvodu, že v této části je napadené rozhodnutí nesprávné. Dále uvádím, že změnou napadeného rozhodnutí ve výroku IV. nebude zadavateli hrozit újma spočívající ve ztrátě možnosti podat odvolání, protože změna rozhodnutí je ve prospěch zadavatele.
51.Podle ust. § 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Byl-li uložen zákaz plnění smlouvy podle § 118 odst. 2, přihlédne se rovněž k tomu, v jakém rozsahu bylo již ze smlouvy plněno.
52.Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí, vztahujícímu se k výroku IV. napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel nepoučil navrhovatele v rozhodnutí o odmítnutí námitek o možnosti podat návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu. K tomu Úřad dále uzavřel, že tento postup mohl zabránit účinné obraně a mohl navrhovatele zkrátit na jeho právech, přičemž tyto závěry posoudil jakožto přitěžující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení výměry pokuty za spáchaný správní delikt.
53.K posouzení výše uvedených okolností jakožto okolností přitěžujících uvádím, že Úřad tyto okolnosti nesprávně posoudil. Jak vyplývá z dříve uvedeného posouzení a výkladu k ust. § 110 odst. 7 zákona, za situace, kdy zadavatel odmítá námitky stěžovatele, pak nepostupuje podle ust. § 111 zákona. Povinnost poučit stěžovatele o možnosti podat návrh na přezkoumání úkonů zadavatel k Úřadu však plyne z ust. § 111 odst. 2 zákona, které stanoví, že pokud zadavatel námitkám nevyhoví, uvědomí stěžovatele v písemném rozhodnutí o možnosti podat ve lhůtě podle § 114 odst. 4 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu a doručit v téže lhůtě stejnopis návrhu zadavateli. V rozhodovaném případě byl konstatován správní delikt zadavatele, kterého se dopustil tím, že odmítl námitky navrhovatele v rozporu s ust. § 110 odst. 7 zákona. Pokud tedy zadavatel nebyl oprávněn postupovat podle ust. § 110 odst. 7 zákona, pak tedy měl postupovat podle ust. § 111 zákona, avšak nelze mu přičítat k tíži, že za situace, kdy nepostupoval podle tohoto ustanovení, nepoučil navrhovatele o možnosti podat příslušný návrh k Úřadu. Taková skutečnost totiž svojí povahou není okolností přitěžující, ale faktickým následkem spáchaného správního deliktu. Jako přitěžující okolnost nelze tuto při stanovení sankce zohlednit už z toho důvodu, že ke spáchání správního deliktu došlo tím, že zadavatel jednal v rozporu s postupem, který mu stanoví zákon, avšak nelze zadavatele trestat za to, že s postupem, který naopak měl dodržet, jsou spojené další povinnosti, které tímto protiprávním jednáním v konečném důsledku dodržet nemohl. Úřad tedy nepostupoval v souladu se zákonem, pokud tuto okolnost posoudil jako přitěžující okolnost, neboť s ohledem na uvedené tato přitěžující okolností není.
54.Dále Úřad uvedl, že jako přitěžující okolnost zhodnotil i to, že výše uvedený postup zadavatele mohl zabránit účinné obraně navrhovatele proti postupu zadavatele v zadávacím řízení. Jak již bylo uvedeno shora, závěr Úřadu, že se jednalo o přitěžující okolnost není závěrem správným. Vzhledem k tomu, že závěr Úřadu nebyl správný, pak z tohoto závěru nelze bez dalšího vyvozovat další přitěžující okolnosti, jak v daném případě učinil Úřad. S ohledem na faktický stav, totiž nedošlo k tomu, co Úřad označil jako přitěžující okolnost, tedy navrhovatel nebyl žádným způsobem zkrácen na svých právech, neboť podal návrh k Úřadu, a to řádně a včas. Pokud současně Úřad vyhodnotil jako přitěžující okolnost pouhou potencialitu zkrácení na právech, pak takový závěr jednak neodpovídá skutečnému stavu a jednak neodpovídá znění ust. § 121 odst. 2 zákona. V tomto ustanovení zákon stanoví, že Úřad přihlédne při určení výměry pokuty k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání, k jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Ačkoliv tedy výčet obsažený v tomto zákonné ustanovení je výčtem demonstrativním, přesto z něj lze vyčíst určitý společný znak, kterým je v daném případě to, že okolnost nebo následek, ke kterému může Úřad jako k přitěžující okolnosti přihlédnout musí skutečně nastat. Přitěžující okolnost, kterou v napadeném rozhodnutí vymezil Úřad je však svojí povahou pouze potenciálním následkem. Při určení výměry pokuty za spáchaný správní delikt ovšem Úřad nemůže přitížit za to, že existuje pouze potencialita určitého následku, tím spíše za situace, kdy je zřejmé, že tento následek skutečně nenastal.
55.Ve zbývající části odůvodnění, týkající se určení výměry pokuty za spáchaný správní delikt jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a správným.
56.Vzhledem k tomu, že Úřad výrokem IV. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli za spáchaný správní delikt pokutu ve výši 50 000 Kč, přičemž však při určení výměry této pokuty připočítal zadavateli k tíži okolnosti, které s ohledem na výše uvedené nemohl posoudit jakožto přitěžující okolnosti, pak jsem v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil napadené rozhodnutí ve výroku IV. tak, že jsem uloženou pokutu snížil na 10 000 Kč. Pokutu v nyní stanovené výši shledávám odpovídající závažnosti spáchaného správního deliktu, okolnostem, za kterých byl spáchán i jeho následkům. Takto stanovená výše pokuty vychází i ze závěrů Úřadu, které uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to ve zbývající části, v níž nebyly zpochybněny.
57.Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Brně zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.
VI. Závěr
58.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že v řízení nastaly podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí ve výroku III. a pro jeho částečnou změnu ve výroku IV. jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Masarykova univerzita, Žerotínovo náměstí 9, 601 77 Brno
Na vědomí
JUDr. Sylvie Sobolová Ph.D., advokátka, AK Kocián Šolc Balaštík, s.r.o., Jungmannova 745/24,
110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.
|
