Č. j.: ÚOHS-R129/2011/VZ-11686/2015/321/IPs
18. května 2015
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 14. 6. 2011 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne), jenž podal zadavatel –
statutární město Liberec, IČO 00262978, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec, ve spojeném správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 13. 8. 2014 Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, IČO 72013362, se sídlem 1. máje 97, 460 01 Liberec,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. května 2011 č. j. ÚOHS-S284,S285/2009/VZ-1788/2010/510/KČe ve znění opravného rozhodnutí ze dne 15. 2. 2012 č. j. ÚOHS-S284,S285/2009/VZ-1577/2012/510/KČe ve věci spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, resp. podle § 120 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při uzavírání smluv na veřejné zakázky -
a)„Zpracování PD a výkon IČ pro územní a stav. řízení pro stavbu – Sportovní areál Ještěd – budova dojezdu“ zadané výzvou ze dne 15. 8. 2005, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 5. 9. 2005,
b)„Zpracování PD a výkon IČ pro územní a stav. řízení pro stavbu Komunikace a parkoviště - Vesec“ zadané výzvou ze dne 15. 8. 2005, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 5. 9. 2005,
c)„Sportovní areál Vesec – DÚR“ zadané výzvou ze dne 3. 2. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 1. 3. 2006,
d)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A3 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“ zadané výzvou ze dne 9. 2. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 10. 3. 2006,
e)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A4 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“ zadané výzvou ze dne 10. 2. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 16. 3. 2006,
f)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A5 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“ zadané výzvou ze dne 13. 2. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 24. 3. 2006,
g)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A6 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“ zadané výzvou ze dne 13. 2. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 16. 3. 2006,
h)„MS 2009 – Vesec, stavební objekty řady 100 komunikace a 200 mostky“ zadané výzvou ze dne 30. 6. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 12. 6. 2008,
i)„MS 2009 – Vesec, stavební objekty řady 300 vodohospodářské objekty“ zadané výzvou ze dne 30. 6. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 26. 7. 2006,
j)„MS 2009 – Vesec, stavební objekty řady 400, 500, 700, 800“ zadané výzvou ze dne 30. 6. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 26. 7. 2006,
k)„MS 2009 – Ještěd, parkoviště Ještědská“ zadané výzvou ze dne 28. 7. 2006, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 16. 8. 2006,
l)„J.13 – Garáže pro rolby – zpracování PD a zajištění IČ“ zadané výzvou ze dne 25. 6. 2007, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 3. 8. 2007,
m)„J.17 – přístupová komunikace Parkoviště – Lanovka ČD zpracování PD a zajištění IČ“ zadané výzvou ze dne 25. 6. 2007, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 3. 8. 2007,
n)„J.11 – Parkoviště Ještědská – změna stavby před dokončením“ zadané výzvou ze dne 28. 1. 2008, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 8. 2. 2008,
o)„Dodatečné stavební práce – RASAV/ Projektová příprava včetně IČ“ zadané výzvou ze dne 22. 4. 2008, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 12. 5. 2008,
p)„J.11.4 Parkovací dům III. etapa, DSP, DZS, IČ“ zadané výzvou ze dne 27. 5. 2008, ohledně níž byla uzavřena smlouva o dílo dne 18. 6. 2008,
jehož dalším účastníkem je
vybraný uchazeč - Valbek, spol. s r.o., IČO 48266230, se sídlem Vaňurova 505/17, 460 07 Liberec III-Jeřáb,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S284,S285/2009/VZ-1788/2010/510/KČe ze dne 30. května 2011, ve znění opravného rozhodnutí č. j. ÚOHS-S284,S285/2009/VZ-1577/2012/510/KČe ze dne 15. 2. 2011,
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který vykonává dohled nad dodržováním zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 40/2004 Sb.“), a zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], provedl ve dnech 16. 3. 2009 až 17. 3. 2009 kontrolu u zadavatele - statutárního města Liberec, IČO 00262978, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec (dále jen „zadavatel“), o čemž sepsal Protokol o kontrole postupu zadavatele statutárního města Liberec při zadávání veřejných zakázek souvisejících s Mistrovstvím světa v klasickém lyžování v roce 2009 v České republice č. j. K1/2009-8593/2009/540/RDe ze dne 10. 7. 2009.
2.Úřad následně přezkoumal dokumentaci pořízenou zadavatelem v souvislosti se zadáním těchto veřejných zakázek:
a)„Zpracování PD a výkon IČ pro územní a stavební řízení pro stavbu – Sportovní areál Ještěd – budova dojezdu“,
b)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A3 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
c)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A4 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
d)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A5 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
e)„Sportovní areál Ještěd – Skokanský areál – část A6 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
f)„Zpracování PD a výkon IČ pro územní a stavební řízení pro stavbu Komunikace a parkoviště - Vesec“,
g)„Sportovní areál Vesec - DÚR“,
h)„MS 2009 – Vesec, stavební objekty řady 100 komunikace a 200 mostky“,
i)„MS 2009 – Vesec, stavební objekty řady 300 vodohospodářské objekty“,
j)„MS 2009 – Vesec, stavební objekty řady 400, 500, 700, 800“ a
k)„MS 2009 – Ještěd, parkoviště Ještědská“,
l)„J.11 – Parkoviště Ještědská – změna stavby před dokončením“,
m)„J.11.4 Parkovací dům III. etapa, DSP, DZS, IČ“,
n)„J.13 – Garáže pro rolby – zpracování PD a zajištění IČ“,
o)„J.17 – Přístupová komunikace Parkoviště – Lanovka ČD zpracování PD a zajištění IČ“,
p)„Dodatečné stavební práce – RASAV, projektová příprava včetně IČ“
(dále jen „veřejné zakázky“).
3.Po přezkoumání uvedené dokumentace získal Úřad pochybnosti o tom, zda úkony a postupy zadavatele při zadávání veřejných zakázek byly učiněny v souladu se zákonem č. 40/2004 Sb., resp. se zákonem, a proto zahájil v této věci dvě správní řízení, a to:
a)správní řízení sp. zn. ÚOHS-S284/2009/VZ, zahájené z vlastního podnětu ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem podle § 102 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona č. 40/2004 Sb. při uzavření smluv na veřejné zakázky uvedené výše pod písm. a) – j) a
b)správní řízení sp. zn. ÚOHS-S285/2009/VZ, zahájené z moci úřední ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona při uzavření smluv na veřejné zakázky uvedené výše pod pořadovým č. k) – p).
4.Důvodem zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S284/2009/VZ byla pochybnost, zda zadavatel při uzavření smluv na plnění předmětných veřejných zakázek dodržel postupy stanovené zákonem č. 40/2004 Sb. za situace, kdy součet peněžitých závazků, které zadavateli z uzavřených smluv vznikly, přesáhl 2 000 000 Kč bez DPH, resp. že zadavatel v důsledku rozdělení předmětu veřejné zakázky nesplnil povinnost k uveřejnění ve smyslu ustanovení § 84 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb.
5.Důvodem zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S285/2009/VZ byla pochybnost, zda zadavatel při uzavření smluv na plnění předmětných veřejných zakázek dodržel postupy stanovené zákonem za situace, kdy součet peněžitých závazků, které zadavateli z uzavřených smluv vznikly, přesáhl 2 000 000 Kč bez DPH, resp. že zadavatel v důsledku rozdělení předmětu veřejné zakázky nesplnil povinnost k uveřejnění ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 zákona.
6.Účastníky obou správních řízení jsou podle § 99 zákona č. 40/2004 Sb., resp. podle § 116 zákona zadavatel a vybraný uchazeč Valbek, spol. s r.o., IČO 48266230, se sídlem Vaňurova 505/17, 460 07 Liberec III-Jeřáb (dále jen „vybraný uchazeč“).
7.Dnem 27. 10. 2009 byla oznámení o zahájení správního řízení ze dne 26. 10. 2009 doručena zadavateli a vybranému uchazeči, čímž byla zahájena správní řízení. Usnesením ze dne 23. 11. 2009, zaznamenaným do spisu, Úřad obě řízení specifikovaná v bodu 4 a 5 tohoto rozhodnutí spojil.
8.Zadavatel ve svém stanovisku ze dne 9. 12. 2009 mimo jiné uvedl, že při posouzení zakázek na zpracování projektové dokumentace a inženýrskou činnost (dále jen „projektové zakázky“) je třeba zohlednit vzájemnou odlišnost jejich předmětů, determinovaných odlišností staveb, ke kterým se vztahují. Dle zadavatele existuje zjevná provázanost obou druhů veřejných zakázek, kdy zpracování projektu je podmínkou realizace stavebních prací, a teprve definitivní zahájení zakázky na stavební práce je předpokladem pro zadání odpovídající projektové a inženýrské činnosti. V případě staveb, pro které byl důvod pro samostatné zadání, je proto i důvod pro samostatné zadání projektových zakázek. Spouštěcím impulsem přípravy Mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009 (dále jen „MS“) byla kandidatura a následné přidělení pořadatelství zadavateli v červnu 2004. Zadavatel měl na přípravu obou areálů, výkupy pozemků, projektovou přípravu, získání příslušných povolení a realizaci staveb, včetně získání financování, pouze cca 2,5 roku. Financování akce nebylo koncepční, což se promítlo i do způsobu vymezování předmětu jednotlivých stavebních a projektových zakázek. Zadavatel proto mohl zahájit a realizovat pouze zadávací řízení, na která měl aktuálně dostupné finanční prostředky.
9.Zadavatel dále uvedl, že základními dokumenty, ze kterých při přípravě jednotlivých akcí v souvislosti s MS vycházel, byly tzv. zastavovací studie. Tyto dokumenty doznaly řady změn, které vyplynuly jak z objektivních okolností, odvíjejících se od stavebně-technického charakteru lokalit, tak z nutnosti přizpůsobit práce závazným požadavkům dotčených subjektů, a to organizačního výboru MS (dále jen „OV“) a orgánů FIS. Jednotlivé orgány FIS předávaly svá stanoviska zadavateli průběžně až do poloviny roku 2008. Z uvedeného důvodu nemohly být dle zadavatele zastavovací studie dostatečným podkladem pro společné zadání stavebních či projektových zakázek. Zadavatel zdůraznil i různorodost plnění, kdy předmětem stavebních i projektových zakázek byly na jedné straně „obvyklé“ stavební objekty, na straně druhé objekty a technologie specifického charakteru (např. práce na skokanských můstcích). Připravenost areálů Ještěd a Vesec pro potřeby MS byla v době zahájení příprav odlišná. Zadavatel měl původně v úmyslu při přípravě areálu zadávat zakázky jako celek. Při realizaci dokumentace pro územní řízení se však takový postup s ohledem na složitost majetkoprávního uspořádání a odlišnost jednotlivých staveb ukázal jako nevhodný.
10.Zadavatel proto přistoupil k zadávání stavebních a projektových zakázek v logicky opodstatněných celcích. V rámci přípravy MS nebyl schválen žádný jednotný stavební program. Jeho funkci nenahradily ani zastavovací studie, neboť byly měněny dle objektivních okolností a požadavků OV a FIS. Proto nelze hovořit o jakékoli celistvosti obou areálů. Tato skutečnost byla potvrzena i Úřadem v protokolu o kontrole postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek souvisejících s MS. Zadavatel uzavřel, že při zadání projektových zakázek nedošlo k účelovému rozdělení předmětu plnění.
II. Napadené rozhodnutí
11.Dne 30. 5. 2011 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S284,285/2009/VZ-1788/2010/510/Kče (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb., tím, že nedodržel postup stanovený v § 25 odst. 1 a § 10 odst. 1 v návaznosti na § 18 odst. 3 téhož zákona, když s vybraným uchazečem uzavřel smlouvy na zakázky:
I.1 „Zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti pro územní a stavební řízení pro stavbu Sportovní areál Ještěd – budova dojezdu“ a
I.2 „Zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti pro územní a stavební řízení pro stavbu Komunikace a parkoviště – Vesec“,
v celkové ceně díla 3 273 000 Kč bez DPH a 3 894 870 Kč vč. DPH, aniž by tak učinil v zadávacím řízení, neboť předmět veřejné zakázky rozdělil na uvedené dílčí části, čímž došlo ke snížení jeho předpokládané ceny pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (výrok I. napadeného rozhodnutí), dále, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb., tím, že nedodržel postup stanovený v § 25 odst. 1 a § 10 odst. 1 v návaznosti na § 18 odst. 3 zákona, když s vybraným uchazečem uzavřel smlouvy na zakázky, jejichž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti:
II.1. „Sportovní areál Vesec - DÚR“,
II.2.„Sportovní areál Ještěd, Skokanský areál – část A3 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
II.3. „Sportovní areál Ještěd, Skokanský areál – část A4 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
II.4. „Sportovní areál Ještěd, Skokanský areál – část A5 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
II.5. „Sportovní areál Ještěd, Skokanský areál – část A6 DÚR, DSP, DZS, ÚR, SP“,
II.6. „MS 2009, Vesec, stavební objekty řady 100 – komunikace a 200 - mostky“,
II.7. „MS 2009, Vesec, stavební objekty řady 300 – vodohospodářské objekty“,
II.8. „MS 2009, Vesec, stavební objekty řady 400, 500, 700, 800“,
v celkové ceně díla 10 572 000 Kč bez DPH a 12 616 680 Kč vč. DPH, aniž by tak učinil v zadávacím řízení, neboť předmět veřejné zakázky rozdělil na uvedené dílčí části, čímž došlo ke snížení jeho předpokládané ceny pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 citovaného zákona o veřejných zakázkách, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (výrok II. napadeného rozhodnutí), dále, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když předmět veřejné zakázky, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti, a na kterou uzavřel jednotlivé dílčí smlouvy s vybraným uchazečem, pod názvem:
II.9. „MS 2009 – Ještěd, parkoviště Ještědská“,
II.10.„J.13 Garáže pro rolby, zpracování projektové dokumentace a zajištění inženýrské činnosti“,
II.11.„J.17 Přístupová komunikace Parkoviště – Lanovka ČD, zpracování projektové dokumentace a zajištění inženýrské činnosti“,
v celkové ceně díla 2 749 000 Kč bez DPH a 3 235 310 Kč vč. DPH, rozdělil tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 zákona, a nedodržel tak postup pro zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení ve smyslu § 21 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavřel svybraným uchazečem smlouvy (výrok III. napadeného rozhodnutí).
12.Za spáchání shora uvedených správních deliktů Úřad podle § 102 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 40/2004 Sb. uložil zadavateli pokutu ve výši 100000 Kč.
13.V případě veřejných zakázek zadávaných pod názvy
III.1. „J.11 Parkoviště Ještědská – změna stavby před dokončením“,
III.2. „Dodatečné stavební práce – RASAV/ Projektová příprava, včetně IČ“ a
III.3. „J.11.4 Parkovací dům III. etapa, DSP, DZS, IČ“,
neshledal Úřad naplnění správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.
14.V napadeném rozhodnutí Úřad rozčlenil veřejné zakázky na projektovou přípravu staveb do tří bloků číslovaných I, II a III. V rámci bloků I a II shledal blízkou souvislost věcnou, místní a časovou, a z těchto souvislostí dovodil, že zakázky zařazené do bloku I měly být zadány jako jedna zakázka a zakázky zařazené do bloku II jako dvě zakázky.
15.Z provedených důkazů Úřad shledal, že věcná souvislost zakázek zahrnutých do bloku I a do bloku II je dána tím, že předmětem veřejných zakázek bylo zpracování projektové dokumentace v různých stupních a fázích, a to včetně inženýrské činnosti, přičemž jednotícím cílem zakázek bylo projekčně připravit, koordinovat a zabezpečit podmínky pro přípravu vlastní realizace sportovišť, nutných pro pořádání MS v celém rozsahu této akce. Úřad proto na realizaci projektových zakázek v obou areálech pohlížel jako na jeden věcně ucelený záměr zadavatele. Úřad neakceptoval argumentaci zadavatele, že „teprve definitivní zahájení zakázky na stavební práce je předpokladem pro zadání odpovídající projektové a inženýrské činnosti, resp. že v případě staveb, pro které byl důvod pro samostatné zadání, je dán i důvod pro samostatné zadání projektových zakázek“, neboť za prioritní v této věci považoval vždy zpracování projektové dokumentace, která ve svém výsledku teprve následně specifikuje předmět veřejné zakázky na stavební práce. Právě ve zpracování projektové dokumentace jako celku vidí Úřad jedinou možnost zadavatele, jak v této souvislosti získat ucelený přehled o tom, které stavby ve své konkrétní podobě a návaznostech je nutno v souvislosti s přípravou MS realizovat. Úřad poukázal rovněž na zjištění, že podkladem pro zadání jednotlivých projektových veřejných zakázek byly studie pro SKI 2009 a realizace souvisejících investic, resp. koordinační studie obou sportovních areálů zpracovaných dříve vybraným uchazečem, tedy materiály zpracované před zahájením návazných projekčních prací definující tak předem jediný záměr zadavatele, tj. připravit celý komplex sportovišť nutných pro uspořádání vlastního MS.
16.Souvislost časová byla dle Úřadu dána fixním časovým rámcem od doby zahájení příprav, odvíjející se od přidělení pořadatelství MS zadavateli v červnu 2004, do doby zahájení vlastní sportovní akce MS v roce 2009, resp. do doby zahájení zkušebních závodů PROBE v únoru 2008, přičemž realizace dílčích projekčních a inženýrských prací probíhala podle potřeby společně a souběžně v obou areálech MS.
17.Místní souvislost byla dána tím, že se jednalo o projektové a inženýrské služby související s přípravou sportovišť pro konání MS, lokalizovaných ve dvou areálech zadavatele.
18.Pokud jde o blok I, Úřad uvedl, že rozdělením předmětu této veřejné zakázky došlo ke snížení ceny obou dílčích částí pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. a nelze vyloučit, že by v případě řádného zadání zadavatel obdržel výhodnější nabídky i od jiných dodavatelů, než které vyzýval k podání nabídky v rámci tzv. „soutěžních minitendrů“. Z uvedeného důvodu postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit i hodnocení nabídek. Zadavatel proto naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb.
19.K veřejným zakázkám na zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti pro územní a stavební řízení zahrnutým do bloku II Úřad shledal, že jejich věcná souvislost spočívala v tom, že předmětem plnění je zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti pro územní a stavební řízení, resp. pro výběr dodavatele, přičemž se jednalo o projekční přípravu realizace sportovišť pro MS, tedy o jeden ucelený záměr zadavatele v celém svém komplexu, výchozím podkladem vymezujícím předmět plnění byla v případě areálu Vesec koordinační studie „Sportovní areál Vesec“ z prosince 2005 a v případě areálu Ještěd „Koordinační studie SAJ“ (zpracovaná společností Valbek). Časová souvislost byla dána tím, že jednotlivé dílčí zakázky korespondovaly s jednotlivými stupni a fázemi zpracování projektové dokumentace a souvisejícími inženýrskými činnostmi ve své logické a věcné posloupnosti, počínaje zpracováním dokumentace pro územní řízení rozpracovávané postupně v dílčích fázích do podrobností dokumentace pro stavební řízení, resp. dokumentace pro výběr dodavatele, a to v obou areálech MS souběžně. Práce na projektových zakázkách byly zahájeny na základě výzev učiněných zadavatelem zhotoviteli od 3.2.2006 do 13.2.2006 (II.1. až II.5.). Tato dokumentace pak byla podkladem pro zpracování dalších stupňů projektové dokumentace v areálu Vesec na základě výzev učiněných zadavatelem zhotoviteli dne 30.6.2006 (zakázky II.6. až II.8., kde je v případě jednotlivých výzev uváděno, že podkladem pro zpracování nabídky byla dokumentace k územnímu řízení, zpracovaná společností Valbek v dubnu 2006) na vypracování projektové dokumentace pro výběr dodavatele a inženýrskou činnost pro vydání stavebního povolení pro jednotlivé stavební objekty areálu. Další navazující stupně projektové dokumentace byly zpracovávány souběžně, v jednotlivých dílčích termínech a návaznostech. Místní souvislost těchto zakázek je stejná jako v případě bloku I.
20.Ohledně veřejných zakázek zahrnutých do bloku III Úřad akceptoval argumentaci zadavatele, že důvodem jejich zadání bylo podchycení a zapracování změn, které nastaly vlivem objektivních a předem nepředvídatelných okolností nastalých v souvislosti se zahájením zkušebního provozu, a shledal, že při zadání těchto zakázek jako zakázek malého rozsahu dle § 12 odst. 3 zákona nebyla skutková podstata správního deliktu naplněna.
21.Dne 15. 2. 2012 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S284,285/2009/VZ-1577/2012/510/KČe, kterým opravil výrok napadeného rozhodnutí tak, že doplnil chybějící římskou číslici III.
III. Námitky rozkladu
22.Proti napadenému rozhodnutí, doručenému právnímu zástupci zadavatele dne 30. 5. 2011, podal zadavatel rozklad ze dne 14. 6. 2011, který byl Úřadu doručen dne 16. 6. 2011. Rozklad směřuje proti výrokům I – V napadeného rozhodnutí.
23.Zadavatel v rozkladu v prvé řadě napadá věcnou a právní nesprávnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Je přesvědčen, že se nedopustil žádného ze správních deliktů. Úřad se dle zadavatele věcnými argumenty zadavatele nezabýval, anebo se s nimi vypořádal jen nedostatečně. V rozhodnutí vycházel ze svých úvah a subjektivních nepodložených hypotéz, což je nepřijatelné. Zadavatel odmítá možnost zadat projektové zakázky jako „hromadnou projektovou zakázku“, když pro takový postup neměl v daný čas dostatečné informace a požadavky na zpracování projektové dokumentace pro jednotlivé stavby bylo nutné korigovat nejen z pohledu využití projektovaných staveb, nýbrž i z pohledu jejich trvalé funkce a dalšího využití.
24.Zadavatel nesouhlasí s názorem Úřadu, že v rámci veřejných zakázek zahrnutých do bloků I a II existovaly vzájemné vazby a souvislosti (věcná, časová a místní), pro které měly být zakázky zadány vždy jako jedna zakázka v rámci celého bloku. Zadavatel poukazuje na to, že nebylo možno v jeden časový okamžik vymezit předmět hromadné projektové zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, když navíc jedna zakázka tak velkého objemu by byla pro řadu případných uchazečů nerealizovatelná.
25.Dle zadavatele nebyla dána věcná souvislost předmětných zakázek, neboť zadavatel neměl a ani nemohl mít žádný ucelený záměr. Definitivní určení staveb bylo v daných časových souvislostech problematické a úzce provázané jak s rozhodováním organizačního výboru MS a Mezinárodní lyžařské federace, tak i s postupem stavebních zakázek.
26.Ohledně časové a místní souvislosti zadavatel upozorňuje, že správní řízení vedená ve vztahu k jednotlivým stavbám neprobíhala současně. U zakázek v bloku I není bez dalšího dána časová souvislost, přestože byly zahájeny ve stejnou dobu, když spolu ani věcně ani místně nesouvisí. Totéž pak platí obdobně u zakázek zahrnutých do bloku II.
27.Jedna z podstatných otázek, ke které Úřad dle zadavatele v napadeném rozhodnutí nepřihlédl, byla otázka financování. Zadavatel byl ve finančních otázkách vázán řadou právních předpisů, které mu znemožňovaly postupovat některým ze způsobů, které v napadeném rozhodnutí navrhoval Úřad, např. vhodným stanovením smluvních podmínek, rozdělením realizace na etapy, atp. Dle zadavatele jsou tyto možnosti prakticky neproveditelné a je zcela nemyslitelné, aby bylo realizováno zadávací řízení s tím, že vůbec nemusí k plnění dojít. Prvek nejistoty by navíc omezil i okruh případných uchazečů.
28.Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, když Úřad vycházel při stanovení pokuty z ceny veřejné zakázky zahrnující DPH, což je zákonem nepodložený postup. Vzhledem k tomu, že jsou nesprávné výroky I – III, je dle zadavatele nesprávný i výrok o uložení povinnosti k úhradě nákladů řízení a tento výrok nemá zákonnou oporu.
29.Pro případ, že by došlo k potvrzení výroků I – III napadeného rozhodnutí, žádá zadavatel alespoň snížení uložené pokuty. Dle zadavatele je uložená pokuta nepřiměřená a stanovená pouze dle příjmové stránky rozpočtu zadavatele za současného ignorování stránky výdajů. Zadavatel je krajským městem, které ekonomicky táhne celý region, plní řadu náročných a nezastupitelných úkolů a tyto i financuje. Navíc recese způsobila omezení činnosti podnikatelů v oblasti, což vede druhotně i ke snížení příjmů zadavatele.
30.Zaplacení uložené pokuty v součtu s pokutami uloženými Úřadem v dalších řízeních týkajících se MS ohrožuje rozpočet zadavatele. Při ukládání pokuty by mělo být přihlédnuto i ke konkrétním důsledkům, které bude mít zaplacení pokuty na činnost zadavatele v řadě prospěšných projektů.
31.Zadavatel se dále domnívá, že při ukládání pokuty je nutné zohlednit i vývoj, který v otázkách posuzování rozdělování předmětu veřejných zakázek nastal, kdy zadavateli nemohlo být v době zadávání projektových zakázek známo, že způsob, kterým zakázky zadal, není přípustný.
32.Dle zadavatele není možné brát za přitěžující okolnost počet veřejných zakázek, jichž se má nepovolené dělení předmětu týkat, přitěžující dle zadavatele není ani narušení soutěže, neboť takový důsledek jeho postup neměl. Za polehčující okolnost, kterou Úřad pominul, je třeba vzít povinnost zadavatele dostát i požadavkům jiných předpisů, zejm. zákona o obcích.
33.Uložení pokuty přichází dle zadavatele v době, kdy již nemůže plnit svou preventivní funkci, a u zadavatele mezitím došlo k významným personálním změnám, a to včetně osob odpovědných za zadávání veřejných zakázek.
34.Závěrem zadavatel žádá, aby předseda Úřadu přihlédl i k argumentům zadavatele uplatněným v předchozích fázích řízení, když tyto jsou nadále relevantní a platné, byť některé z nich nebyly v napadeném rozhodnutí správně pochopeny, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí věcně i právně nesprávné.
Závěr rozkladu
35.Závěrem rozkladu zadavatel požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení, příp. změnu napadeného rozhodnutí tak, že uložená pokuta bude snížena.
IV. Řízení o rozkladu
36.Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Rozhodnutí o rozkladu ze dne 8. 6. 2012 č. j. ÚOHS-R129/2011/VZ-7883/2012/310/HBa
37.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí ustavenou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech předseda Úřadu podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, popřípadě vyžadoval-li to veřejný zájem, a vydal rozhodnutí o rozkladu ze dne 8. 6. 2012 č. j. ÚOHS-R129/2011/VZ-7883/2012/310/HBa (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“). S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl předseda Úřadu k závěru, že Úřad tím, že konstatoval nedodržení zákonného postupu při zadávání veřejných zakázek a shledal zadavatele vinným delikty uvedenými ve výrocích I, II a III napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Taktéž předseda Úřadu neshledal nezákonnost postupu při ukládání pokuty dle § 102 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 40/2004 Sb. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí se v plné míře ztotožnil.
V. Řízení o žalobě před Krajským soudem v Brně
38.Proti pravomocnému rozhodnutí o rozkladu podal zadavatel správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „Krajský soud“), kterou se domáhal zrušení rozhodnutí o rozkladu, resp. snížení uložené pokuty. Rozhodnutí o rozkladu považoval zadavatel za nezákonné a vydané v rozporu s právními předpisy.
39.Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je sice v části směřující proti závěrům rozhodnutí o rozkladu v otázkách „viny“ zadavatele nedůvodná, nicméně rozhodnutí o rozkladu trpí nepřezkoumatelností v části týkající se výše uložené pokuty, tedy „trestu“ zadavatele. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2013 č. j. 62 Af 75/2012-76 (dále jen „rozsudek“) tedy rozhodl o tom, že se rozhodnutí o rozkladu zrušuje a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení.
40.Pokud jde o otázku o kolik veřejných zakázek se v případě plnění, zařazených Úřadem pro účely správního řízení do bloků I a II, jednalo, ztotožnil se Krajský soud plně s východisky a závěry rozhodnutí o rozkladu, týkajícími se posouzení totožnosti, resp. obdobnosti, těchto plnění z hlediska věcného, časového i místního, resp. z hlediska ekonomické a technické funkce výsledku těchto zadavatelem poptávaných plnění.
41.Nepřezkoumatelnost ve vztahu k té části rozhodnutí o rozkladu, která se týkala uložení pokuty zadavateli, Krajský soud dovodil proto, že většina rozkladové argumentace zadavatele, týkající se např. jeho ekonomické situace dané výdajovou stránkou jeho rozpočtu, souhrnného efektu pokut, které byly zadavateli uloženy dalšími samostatnými rozhodnutími ve správních řízeních týkajících se porušení postupů při přípravě téže sportovní akce, nedostatku existující rozhodovací praxe k řešení sporných otázek, nezákonnosti určitých přitěžujících okolností, potřeby dodržovat i jiné právní předpisy, atd.
42.S ohledem na vše shora uvedené dospěl Krajský soud k závěru, že potvrzovalo-li rozhodnutí o rozkladu napadené rozhodnutí jako celek, musel shledat žalobu zadavatele důvodnou, a proto rozhodnutí o rozkladu jako nepřezkoumatelné pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, bez jednání zrušil a podle § 78 odst. 4 téhož zákona, vyslovil, že věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení, v němž je Úřad vázán právním názorem Krajského soudu vysloveným v rozsudku.
Stanovisko předsedy Úřadu
43.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
44.Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jako je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí ze dne 30. května 2011 č. j. ÚOHS-S284,S285/2009/VZ-1788/2010/510/KČe ve znění opravného rozhodnutí ze dne 15. 2. 2012 č. j. ÚOHS-S284,S285/2009/VZ-1577/2012/510/KČe. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou dále uvedeny důvody, které mne vedly k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.
VI. K námitkám rozkladu
45.Zadavatel v rozkladu brojí proti závěru Úřadu, že mezi zakázkami zahrnutými do bloků I a II existovaly vzájemné vazby a souvislosti, pro které měly být tyto zakázky zadány vždy jako jedna veřejná zakázka. Dle názoru zadavatele se Úřad v napadeném rozhodnutí nezabýval překážkami, které takový postup znemožňovaly, a sice nemožností vymezit předmět takové hromadné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, jakož i s potenciálním nezájmem uchazečů o plnění tak rozsáhlé zakázky.
46.K uvedeným argumentům, které zazněly již v mnoha vyjádřeních zadavatele, je nutno zdůraznit, že výhrady napadeného rozhodnutí vůči postupu zadavatele nesměřovaly k tomu, že zadavatel měl pro účely zadání dotčených veřejných zakázek vypsat jedno všeobsahující zadávací řízení. Se zadavatelem lze totiž souhlasit v tom smyslu, že neměl a nemohl mít vždy při zahájení prvního zadávacího řízení z daného bloku k dispozici všechny údaje nezbytné pro zadání ostatních zakázek, které spolu v rámci jednoho bloku věcně, místně a časově souvisely. Přesto se však s důsledky těchto překážek nelze vyrovnat způsobem, který zvolil zadavatel.
47.Pokud jde o posouzení, zda se jedná o jedinou veřejnou zakázku, je třeba zvážit, zda plnění, jež by do ní měla být zahrnuta, jsou plněními svým charakterem vzájemně se neodlišujícími – stejného nebo srovnatelného druhu, tedy obdobná co do svého skutečného obsahu, resp. jak uvedl Krajský soud ve svém rozsudku, jedná se o plnění ve prospěch zadavatele, které je „svým charakterem totožné, obdobné či založené společnými jednotícími souvislostmi“. Z rozsudku dále vyplývá, že při hledání odpovědi na otázku, co je ve zkoumaném případě jedinou veřejnou zakázkou, je nezbytné především zohledňovat účel a smysl právní úpravy zadávání veřejných zakázek, přičemž nesmějí být atakovány zásady, na nichž je úprava zadávání veřejných zakázek vystavěna. Současně však úvaha v rámci hledání odpovědi na tuto otázku nemůže zakládat legitimitu jakéhokoli nástroje k obcházení právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Plně se přitom ztotožňuji se závěrem Krajského soudu v tom smyslu, že zákon č. 40/2004 Sb. ani zákon jasný návod pro zodpovězení této základní otázky neposkytují. Při řešení problematiky dělení veřejných zakázek je tedy nutné vycházet z ustálené rozhodovací praxe správních soudů.
48.Nejvyšší správní soud k tomu ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 2 Afs 198/2006 vyslovuje, že zadáním jedné veřejné zakázky spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání „…plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických…“ Obdobně se pak Nejvyšší správní soud vyslovuje i ve svém pozdějším rozsudku ve věci sp. zn. 2 Afs 55/2010, zde již k právě účinnému zákonu. Pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění. Poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožná či obdobná, pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona. Není však vyloučeno připustit podávání nabídek jen na jednotlivé části této veřejné zakázky.
49.Úřad se tedy v napadeném rozhodnutí správně zabývá otázkami věcné, časové a místní souvislosti a situaci přiléhavě hodnotí.
50.V případě dvou zakázek, které jsou v napadeném rozhodnutí zařazeny do I. bloku, zadavatel poptával zpracování projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti pro územní a stavební řízení pro stavbu budovy dojezdu ve sportovním areálu Ještěd a tutéž dokumentaci pro stavbu komunikace a parkoviště Vesec. Podkladem pro zpracování nabídek byla v obou případech studie pro SKI 2009, obdobná byla i hodnota obou zakázek a zadavatel nepožadoval po uchazečích žádnou zvláštní kvalifikaci vyjma autorizovaného inženýra pozemních staveb. Jedná se tedy o zakázky stejného druhu.
51.V případě zakázek, které jsou v napadeném rozhodnutí zařazeny do II. bloku, zadavatel poptával dokumentaci nezbytnou pro vydání územního rozhodnutí a dokumentaci navazující, tedy dokumentaci pro stavební povolení a zadávací řízení, a to včetně inženýrské činnosti, kterou mělo být zajištěno vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Podkladem pro zpracování nabídek byly koordinační studie SAV a SAJ, zadavatel ani v tomto případě nepožadoval po uchazečích vyjma autorizovaného inženýra pozemních staveb jakoukoli specifickou kvalifikaci. Dokumentace pro stavební povolení a zadávací řízení vycházela z dokumentace pro vydání územního rozhodnutí. I v tomto případě se jednalo o druhově stejné zakázky lišící se toliko objekty, jež měly být jejich předmětem.
52.Jak přitom uvádí Krajský soud ve svém rozsudku, není rozhodné, že jednotlivá správní řízení (územní a stavební) probíhala samostatně a že zadavatel „nevěděl“, jak v nich bude rozhodnuto. Současně je dle Krajského soudu nerozhodné, že zadavatel neměl na zajištění stavebních prací, souvisejících s přípravou sportovišť MS, ani na samotné projektové a inženýrské práce, garantovány veškeré finanční prostředky. Krajský soud v této souvislosti odkázal na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2004 ve věci sp. zn. 2 Afs 198/2006, dle nichž mimo jiné platí, že okolnosti financování zakázky „…nemají vliv na posouzení srovnatelnosti či stejnosti předmětu plnění, neboť žádným způsobem nemění charakter tohoto plnění...“.
53.Nadto platí, že pokud měla být takto jednotně zajištěna příprava jedné sportovní akce, není možné dovozovat, že pro případ nezajištění finančních prostředků pro jednotlivá plnění v rámci projektové a inženýrské přípravy by tato jednotlivá plnění realizována nebyla, neboť v takovém případě by nemohla být realizována sportovní akce jako celek, neboť by nebyla připravena sportoviště.
54.Časová souvislost projektových zakázek je patrná z porovnání doby jejich zadávání. Je zjevné, že impulzem k zadání všech projektových zakázek bylo přidělení pořadatelství MS v roce 2004, a veškeré zakázky byly koordinovány tak, aby bylo možné řádně uskutečnit MS v roce 2009, resp. zkušební závody v únoru roku 2008. Projektové zakázky byly úvodními, které zadavatel poptával.
55.V případě zakázek zařazených napadeným rozhodnutím do I. bloku byla uchazečům výzva k podání nabídek zaslána ve stejný den, tj. 15. 8. 2005, přičemž se v obou případech jednalo o tytéž uchazeče, rozhodnutí o výběru bylo v obou případech učiněno ve stejný den, vybrán byl stejný uchazeč a ve stejný den, tj. 5. 9. 2005 byly s vybraným uchazečem uzavřeny i smlouvy o dílo. Je tedy zřejmé, že obě zakázky spolu časově souvisí.
56.V případě zakázek zařazených napadeným rozhodnutím do II. bloku byly uchazečům výzvy k podání nabídek zasílány v průběhu roku 2006 (5 výzev počátkem února 2006 a 4 v červnu a červenci 2006). V případě zakázek zadaných v únoru zadavatel rozhodl o výběru uchazeče v únoru a počátkem března, v téže době uzavřel s vybraným uchazečem smlouvy o dílo, termíny realizace jednotlivých etap těchto zakázek jsou shodné. Obdobně to pak platí o zakázkách zadávaných v krátkém časovém rozestupu v červnu a červenci 2006, jakož i o zakázkách J.13 a J.17 zadávaných 25. 6. 2007, u nichž rovněž korelují data rozhodnutí o výběru vítězného uchazeče, data uzavření smluv o dílo i termíny realizace díla. Časová souvislost zakázek v rámci tohoto bloku je tedy zřejmá.
57.K otázce časové souvislosti dotčených veřejných zakázek závěrem uvádím, že s jejím řešením ze strany Úřadu se plně ztotožnil rovněž Krajský soud ve svém rozsudku. Jak je uvedeno na straně 8 rozsudku, je časová souvislost dle názoru Krajského soudu dána „jednotícím záměrem všech „projektových zakázek“, které byly motivovány zajištěním podkladu pro stavební přípravu sportovišť, jež z logiky věci musela být připravena ke dni pořádání sportovní akce“. Pokud jde o plnění označená „I.“ (blok I), pak kontraktace obou plnění byla zahájena výzvami ze dne 15. 8. 2005, přičemž i termín realizace byl v obou případech stanoven žalobcem (zadavatelem) shodně – do 31. 12. 2005 pro zpracování projektové dokumentace a do 31. 3. 2006 pro inženýrskou činnost pro stavební povolení. Pokud jde o plnění označená „II.“ (blok II) ve vztahu k nimž žalovaný (Úřad) dovodil, že se jednalo o plnění v rámci jediné veřejné zakázky, pak časová souvislost se tu prolíná již se samotnou věcnou souvislostí; kontraktace jednotlivých plnění označených „II.1.“ až „II.5.“ byla zahájena výzvami žalobce z období od 3. 2. 2006 do 13. 2. 2006, přičemž plnění spočívající ve zpracování projektové dokumentace se stala podkladem pro zpracování dalších stupňů dokumentace v areálu Vesec v rámci plnění označených „II.6.“ až „II.8.“, s jejichž kontraktací bylo započato výzvami žalobce ze dne 30. 6. 2006. Patrno je to i z toho, že podkladem kontraktace v případě posléze uváděných plnění byla dokumentace k územnímu řízení zpracovaná v dubnu roku 2006. Přestože tedy jednotlivá plnění byla kontrahována i plněna postupně, nemá to vliv na dovození souvislosti časové, neboť jednotlivá plnění na sebe fakticky navazovala. Časová souvislost všech plnění, jak byla shora konkretizována, není vyloučena ani tím, že v období, v němž žalobce započal s kontraktací jednotlivých plnění, došlo („shodou okolností“) ke změně právní úpravy – k pozbytí účinností ZVZ 2004 (zákona č. 40/2004 Sb.) a nabytí účinnosti ZVZ (zákona). Pokud by žalobce všechna plnění spolu související kontrahoval jako celek, tj. jako jednu veřejnou zakázku, postupoval by podle právní úpravy účinné ke dni zahájení příslušeného zadávacího řízení, přitom neučinil-li tak a kontrahoval-li plnění za účinnosti dvou různých právních úprav, pak porušil vždy tu, která byla účinná k zahájení kontraktační procedury. Změna právní úpravy, nadto založené na týchž principech, nemůže být překážkou řádného vymáhání práva zadávání veřejných zakázek“.
58.Pokud jde o místní souvislost, ta je dána tím, že se jednalo o zajištění jedné sportovní akce (MS) ve městě Liberci, ať už se běžecká část odehrávala ve Vesci, který je však 25. místní částí Liberce a jeho katastrální území leží v Liberci, a skokanská část v areálu Ještěd, který se nalézá v katastrálním území Horního Hanychova, 19. místní části Liberce. Spojujícím prvkem je tedy skutečnost, že se jednalo o akci zastřešovanou zadavatelem na jeho území, když obdobně se vyjádřil Krajský soud v Brně v rozsudku ve věci 62 Af 33/2010 ze dne 4. 8. 2011, v němž shledal, že „místní souvislost je dána tím, že se jednalo o zajištění jedné jediné kulturní akce ve městě; ať už se všechny tři součásti kulturního programu odehrávaly „kdekoli ve městě“, jednotícím prvkem tu je právě fakt, že se jednalo o akci města na jeho území“. Jak ostatně uvedl Krajský soud v rozsudku, jímž zrušil rozhodnutí o rozkladu, místní souvislost je dána již tím, že „jednotlivá plnění spočívala v projektových a inženýrských činnostech nutných pro přípravu sportovišť pro zajištění jediné sportovní akce v rámci blízké geografické lokality na „žalobcově (zadavatelově) území“, byť ve dvou areálech“.
59.Zadavatel v rozkladu namítá, že neměl při zadávání jednotlivých projektových zakázek žádný ucelený záměr, nebyl předem schopen určit definitivní okruh staveb a jejich rozsah a navíc docházelo ke změnám zastavovacích studií, což všechno vedlo k tomu, že nebylo možné zadat všechny projektové zakázky najednou. Toto všechno dle názoru zadavatele nevzal Úřad v napadeném rozhodnutí v úvahu. Pokud jde o tvrzenou neexistenci onoho „uceleného záměru“, nemohu s touto rozkladovou námitkou souhlasit. Takový záměr zadavatele představuje jeho potřeba „projekčně a inženýrsky připravit jednotlivé stavby v rámci sportovišť v rámci jedné akce, jež ve srovnatelném rozsahu nebyla akcí nikterak ojedinělou – jednalo se o jeden z ročníků pravidelně pořádaného mistrovství světa v disciplínách, ohledně nichž lze bez zvláštních odborných znalostí konstatovat, že jde o disciplíny ve svém souhrnu na obdobných akcích tradiční“, jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu.
60.Zadavatel ve svých argumentech opakovaně vychází z předpokladu, že existují pouze dva způsoby, kterými bylo možné projektové zakázky zadat. Prvním z nich je způsob, který zvolil, a druhým je zadání všech projektových zakázek najednou jako velikou hromadnou zakázku (tzv. „superzakázku“), což byl způsob pro zadavatele z mnoha důvodů nevhodný.
61.Zadavatel tak zcela opomíjí možnost, kterou mu dává ustanovení § 98 zákona a dříve ustanovení § 24 zákona č. 40/2004 Sb. Tato zákonná ustanovení upravují přípustný způsob rozdělení veřejné zakázky na části, což je postup, který zadavatel mohl a měl zvolit. Ve světle této možnosti se pak argumenty zadavatele uvedené v části III bod i) a ii) rozkladu jeví jako nepřípadné. Postupem podle § 98 zákona, resp. do 1. 7. 2006 podle § 24 zákona č. 40/2004 Sb. mohl zadavatel rozdělením veřejné zakázky na dílčí části smysluplně dosáhnout účelu zadání jednotlivých projektových zakázek při respektování zákazu takového dělení zakázek, které se jeví jako účelové a diskriminační.
62.Z časového přehledu zadávání jednotlivých zakázek je zřejmé, že zadavatel měl v době zadávání zakázek toho kterého bloku poměrně přesnou představu o tom, ke kterým objektům bude potřebovat projektovou dokumentaci, když zakázky jednotlivých bloků jsou zadávány v rozestupu dní, často dokonce v jeden den. Zadavateli tedy nic nebránilo zadat dle uvedených ustanovení § 98 zákona a § 24 zákona č. 40/2004 Sb. předmětné zakázky coby dílčí části jedné zakázky, a to v případném druhu zadávacího řízení, čímž by nepochybně umožnil účast v řízení většímu okruhu účastníků, než na jaký se v jednotlivých případech obracel se svou výzvou k podání nabídek, přičemž by možnost znevýhodnění menších dodavatelů eliminoval připuštěním možnosti podat nabídku v jedné nebo více dílčích částech veřejné zakázky.
63.Postupem naznačeným v bodech 61 a 62 tohoto rozhodnutí by zadavatel dostál svým povinnostem dle zákona č. 40/2004 Sb. i zákona a současně je patrné, že takto naznačený postup není v důsledku v rozporu ani se zákonem o obcích, jímž se zadavatel v rozkladu proti závěrům napadeného rozhodnutí dále brání. Ovšem nutno podotknout, že ani postup naznačený Úřadem v napadeném rozhodnutí není postupem, který by byl vůči uchazečům diskriminační nebo jdoucí proti zákonu o obcích. Pro úplnost podotýkám, že naznačené řešení (rozdělení veřejné zakázky na části v souladu se zákonnou úpravou) není ve vztahu k zadavateli nastíněno v tom smyslu, že by zadavatel byl povinen takto postupovat, nýbrž že takto postupovat mohl, zadával-li by jednotlivá plnění jako společnou veřejnou zakázku a „jevilo by se jako potřebné např. individualizovat požadavky na dodavatele, popř. jevilo-li by se jako pravděpodobné, že se o jednotlivé části veřejné zakázky budou ucházet různí dodavatelé“ (blíže srov. strana 9 rozsudku Krajského soudu).
64.Co se týče právní kvalifikace deliktu, Úřad v napadeném rozhodnutí správně dovozuje, že rozdělením předmětu veřejných zakázek došlo ke snížení ceny jednotlivých dílčích částí pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., respektive § 12 odst. 6 zákona, když zadavatel následně jednotlivé části veřejných zakázek zadal samostatně postupy podle § 6 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., resp. podle § 12 odst. 6 zákona, ačkoliv byl vzhledem k celkové ceně veřejné zakázky povinen jejich zadání realizovat v některém ze zadávacích řízení (§ 10 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. a § 21 zákona). Na základě posouzení těchto skutečností Úřad správně dospěl k závěru, že zadavatel tím, že předmět veřejných zakázek rozdělil na dílčí části a uzavřel jednotlivé smlouvy, aniž by tak učinil v zadávacím řízení, porušil povinnosti stanovené mu v § 18 odst. 1 a 3 a návazně v § 25 odst. 1 a v § 10 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., respektive v § 13 odst. 1 a odst. 3 a návazně v § 21 zákona v případě zakázek zadávaných za účinnosti zákona.
65.K aplikaci zvolené právní kvalifikace Úřadem lze podotknout tolik, že v napadeném rozhodnutí Úřad vycházel ne zcela přesně z cen jednotlivých zakázek dle uzavřených smluv o dílo, neboť zákon č. 40/2004 Sb. vychází při kvalifikaci veřejné zakázky v návaznosti na druh zadávacího řízení z pojmu „předpokládaná cena veřejné zakázky“ a zákon vychází při kvalifikaci veřejné zakázky a navazujícího druhu zadávacího řízení z pojmu „předpokládaná hodnota veřejné zakázky“.
66.Jak je však patrno, i při posouzení předpokládaných cen zakázek, které měly být zadány v režimu zákona č. 40/2004 Sb., jakož i při posouzení předpokládaných hodnot zakázek, které měly být zadány v režimu zadávacího řízení dle zákona, nelze než dojít k závěru o tom, že zadavatel předmět veřejných zakázek nepřípustně rozdělil, čímž svou povinnost zadat zakázky v příslušném druhu zadávacího řízení porušil, neboť
předpokládaná cena zakázky ad I.1. činila 1 800 000 Kč (hodnoty bez DPH) a
předpokládaná cena zakázky ad I.2. činila 1 512 605 Kč,
celkem tedy 3 312 605 Kč a
předpokládaná cena zakázky ad II.1. činila 1 260 504 Kč,
předpokládaná cena zakázky ad II.2. činila 1 680 672 Kč,
předpokládaná cena zakázky ad II.3. činila 1 680 672 Kč,
předpokládaná cena zakázky ad II.4. činila 1 554 622 Kč,
předpokládaná cena zakázky ad II.5. činila 1 260 540 Kč,
předpokládaná cena zakázky ad II.6. činila 1 008 403 Kč,
předpokládaná cena zakázky ad II.7. činila 924 639 Kč a
předpokládaná hodnota zakázky ad II.8. činila 605 042 Kč,
celkem tedy 9 975 094 Kč a
předpokládaná hodnota zakázky ad II.9. činila 1 596 639 Kč,
předpokládaná hodnota zakázky ad II.10. činila 600 000 Kč a
předpokládaná hodnota zakázky ad II.11. činila 375 00 Kč,
celkem tedy 2 571 639 Kč.
Shora uvedené pochybení Úřadu je tedy ryze formálního charakteru, neboť na závěrech napadeného rozhodnutí nemůže ničeho změnit.
67.Nad rámec shora uvedeného konstatuji, že správnost výše uvedených závěrů potvrdil i krajský soud v rozsudku ze dne 3. 10. 2013, č. j. 62 Af 75/2012-76.
68.Zadavatel dále napadá rozhodnutí Úřadu pro nezákonnost, kterou spatřuje jednak ve způsobu určení základu pro uložení pokuty (z ceny zakázky s DPH) a jednak v uložení povinnosti uhradit náklady řízení.
69.Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt „uloží pokuta do 5 % ceny zakázky, nebo do 10 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a)“ tohoto zákona. V tomto ustanovení zákona, na rozdíl od ustanovení § 79 odst. 2 téhož zákona zmíněného zadavatelem, vztahujícího se k hodnocení nabídek („Pokud zadavatel nestanoví jinak, rozhoduje při hodnocení pro plátce daně z přidané hodnoty cena bez daně z přidané hodnoty, pro neplátce cena s daní z přidané hodnoty“), není zakotveno, že by pro výpočet pokuty byla rozhodná cena veřejné zakázky bez DPH. V této souvislosti je třeba vycházet ze skutečnosti, že cenu veřejné zakázky představuje cena uvedená ve smlouvě a následně dodavateli hrazená ze strany zadavatele, tedy cena zahrnující DPH. Předmětné tvrzení zadavatele tak nemá zákonnou oporu. V ustanoveních zákona, na jejichž základě je vyžadováno použití nabídkové ceny bez DPH, je tato skutečnost explicitním způsobem uvedena, zatímco v ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona se výslovně hovoří o celkové ceně veřejné zakázky. S ohledem na tyto skutečnosti proto nemůže být pochyb o tom, že Úřad se při stanovení základu pro výpočet pokuty v ničem neodchýlil od zákonného standardu, respektive od relevantních ustanovení zákona. Uvedený výklad obdobně platí i pro § 102 odst. 2 zákona 40/2004 Sb.
70.Co se týká uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, pak vzhledem ke skutečnosti, že nesouhlasím s názorem zadavatele, že výroky I. až III. jsou věcně i právně nesprávné, nemohu tedy přisvědčit ani jeho názoru, že nejsou dány předpoklady pro uložení povinnosti uhradit náklady řízení.
71.Další námitky rozkladu se vztahují k tvrzené nepřiměřenosti výše uložené pokuty. Jak vyplývá z níže uvedeného odůvodnění, s těmito rozkladovými námitkami se neztotožňuji a předmětnou pokutu považuji za přiměřenou.
72.Zadavatel v rozkladu namítá, že Úřad při stanovení výše pokuty nedostatečně přihlédl k jeho ekonomické situaci, zejména pokud ignoroval výdajovou stránku jeho rozpočtu. Zadavatel na podporu své argumentace odkazuje na nález Ústavního soudu č. 405 uveřejněný ve Sbírce zákonů, částka 142/2002 Sb., podle kterého jsou nepřípustné takové pokuty, jež by měly pro dotčený subjekt likvidační charakter. Se souvisejícími zadavatelovými námitkami se ztotožňuji do té míry, že z napadeného rozhodnutí opravdu nevyplývá, jakým způsobem Úřad ve svých úvahách o výši uložené pokuty zohlednil výdajovou stránku rozpočtu zadavatele na rok 2010. Pokud je však smyslem těchto rozkladových námitek poukázat na tvrzenou likvidačnost předmětné pokuty pro zadavatele, nemohu s nimi souhlasit. Dle shora uvedeného nálezu Ústavního soudu je v případě ukládání pokut vyloučen takový zásah do majetku povinného, v důsledku kterého by byla „zničena“ majetková základna pro jeho další činnost – nepřípustné jsou tedy takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozpočtu zadavatele na rok 2010 schváleného dne 17. 12. 2009 Úřad zjistil, že příjmy obce se pohybují v řádech stovek miliónů Kč (návrh rozpočtu obsahuje na straně příjmů částku ve výši 1 694 751 000 Kč). Úřad tedy učinil správný závěr, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační, a to ani ve světle skutečnosti, že rozpočet zadavatele je schodkový, tzn. že výdaje zadavatele převyšují jeho příjmy. V situaci, kdy tímto způsobem hospodaří naprostá většina zadavatelů v ČR (a konečně i Česká republika samotná), by Úřad musel zcela rezignovat na jakékoli ukládání pokut, pokud by přistoupil na argumentaci zadavatele, dle níž by měla být v situaci, kdy příjmy zadavatele nedokáží pokrýt jeho výdaje, pokuta ve výši 100 000 Kč likvidační.
73.Vzhledem ke skutečnosti, že původní rozhodnutí o rozkladu bylo krajským soudem zrušeno, posoudil jsem možnou likvidačnost pokuty i k současnému stavu schváleného rozpočtu zadavatele, přičemž jsem vycházel z informací uvedených na oficiálních stránkách zadavatele http://www.liberec.cz/rozpocet2015/#prijmy. Dle zde uvedených informací má zadavatel sestavený rozpočet pro rok 2015 jako vyvážený, přičemž na straně příjmů i výdajů plánuje hospodařit s částkou 1 583 300 000,- Kč. Ani z tohoto důvodu nelze uloženou pokutu posoudit jako likvidační.
74.Jsem si plně vědom skutečnosti, že zadavatel, jakožto „tahoun“ příslušného regionu, se nemůže zprostit své nezastupitelné funkce při plnění řady agend veřejného zájmu a obecně prospěšných činností. Tato skutečnost však ničeho nemění na tom, že zadavatel je povinen při své činnosti postupovat v souladu se závaznou právní úpravou, a v případě jejího nedodržení nést následky v podobě správního trestu (pokuty). Nikde přitom není řečeno, že prostředky na zaplacení dané pokuty má zadavatel získat právě úspornými opatřeními realizovanými na úkor veřejně prospěšných projektů, které zadavatel uvádí na str. 12 rozkladu. Požadavek zadavatele na snížení uložené pokuty s odkazem na omezení jeho budoucí činnosti tedy musím jako neopodstatněný odmítnout, přičemž nad rámec shora uvedeného závěrem konstatuji, že dodržování zásady hospodárnosti v rámci hospodaření zadavatele se neomezuje pouze na zadávání veřejných zakázek – vztahuje se na celou jeho činnost.
75.Pokud se zadavatel domnívá, že jeho rozpočet, resp. činnost, by měla být ohrožena rovněž souhrnným efektem pokut, uložených mu v dalších správních řízeních, vedených pod sp. zn. ÚOHS-S290,307/2009/VZ, ÚOHS-S291/2009/VZ, ÚOHS-S296,297/2009/VZ, ÚOHS-S300/2009/VZ a ÚOHS-S286,287/2009/VZ, ani v tomto bodě se s jeho námitkami neztotožňuji. Otázka ekonomické situace zadavatele byla řešena jak Úřadem v napadeném rozhodnutí, tak v tomto rozhodnutí výše. V této souvislosti je třeba zadavatelovu námitku ohrožení jeho činnosti souhrnným efektem pokut třeba posoudit z pohledu aktuálního stavu. V současné době jsou pravomocná tři z uvedených rozhodnutí, a to rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-S296,297/2009/VZ, kterým byla uložena pokuta 50.000,- Kč a rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S291/2009/VZ, kterým byla uložena zadavateli pokuta 100.000,- Kč, přičemž správnost těchto rozhodnutí již potvrdil i krajský soud. Posledním pravomocným rozhodnutím, je rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-S300/2009/VZ, u nějž byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 10 As 38/2014 rozsudek krajského soudu zrušen a vrácen mu k novému projednání. Tímto rozhodnutím byla uložena pokuta 300.000,- Kč, avšak jelikož NSS ve svém rozsudku konstatoval, že v projednávaném případě dospěl k závěru, že „krajský soud nepochybil, pokud označil rozhodnutí předsedy stěžovatele za nepřezkoumatelné“, avšak současně konstatoval, že „krajský soud nicméně pochybil, pokud nevypořádal i ostatní oddělitelné žalobní námitky“, pak lze dovodit závěr, že krajský soud rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S300/2009/VZ opětovně zruší. Ostatní výše uvedená rozhodnutí Úřadu byla zrušena a věc bude opětovně projednávána, přičemž nelze předvídat, k jakému závěru Úřad dospěje, tedy zda i v uvedených věcech bude opětovně konstatováno spáchání správního deliktu a jaká bude případná výše pokuty. Z tohoto důvodu nelze souhlasit se zadavatelem, že souhrnný efekt pokut (včetně tohoto rozhodnutí činící částku 250.000,- Kč), může při hospodaření s vyrovnaným rozpočtem ve výši 1 583 300 000,- Kč ohrozit činnost zadavatele.
76.Dále zadavatel ve svůj prospěch argumentuje neexistencí předchozích rozhodnutí Úřadu týkajících se vymezení předmětu jedné veřejné zakázky tak široce, jak je tomu v šetřeném případě. Zadavateli tedy nemohlo být známo stanovisko Úřadu k obdobné problematice a nemohl tak korigovat svůj postup při zadávání dotčených veřejných zakázek. Ani s tímto tvrzením zadavatele nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že zde existuje dlouhodobě ustálená rozhodovací praxe správních soudů, na jejímž základě mohl zadavatel s dostatečnou určitostí vyhodnotit správnost, resp. nesprávnost, svých plánovaných postupů. Hledisko společných jednotících souvislostí plnění zakládajících jejich jeden funkční výsledek (jednu veřejnou zakázku) lze dovozovat již z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 10. 2000 ve věci sp. zn. C-16/98 (Komise proti Francii); kde bylo instruktivně akcentováno hledisko ekonomické a technické funkce výsledku zadavatelem poptávaných činností. Významným milníkem pro konstatování totožnosti či obdobnosti plnění je pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2004 ve věci sp. zn. 2 Afs 198/2006, dle nějž je třeba zadáním jedné veřejné zakázky (spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu) rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání „plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických“. Vzhledem ke shora uvedenému nemohu tedy související rozkladovou námitku zohlednit jako polehčující okolnost ve prospěch zadavatele.
77.Nepovažuji za absurdní, pokud Úřad pojal počet veřejných zakázek, v jejichž souvislosti došlo ke spáchání dotčených správních deliktů ze strany zadavatele, za přitěžující okolnost. Vzhledem k tomu, že Úřad je při stanovení výše pokuty povinen přihlížet k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán, představuje právě tato skutečnost (počet dotčených veřejných zakázek) onu závažnost správního deliktu, resp. okolnosti jeho spáchání. Tyto úvahy Úřadu tedy byly zcela legitimní.
78.Pokud zadavatel tvrdí, že postup preferovaný Úřadem by vedl k většímu omezení okruhu dodavatelů způsobilých k plnění veřejné zakázky a ke zbytečnému navyšování nabídkových cen, jedná se dle mého názoru o nepochopení napadeného rozhodnutí v této části, resp. o účelovou námitku. Úřad v napadeném rozhodnutí nastínil postup, který by byl v souladu se zákonnou úpravou a současně by mohl vyhovovat potřebám zadavatele – rozdělení veřejných zakázek (bloku I a II) na části a jejich postupné zadávání. Nikoli tedy zadání jediné „superzakázky“. Souhlasím zde s Úřadem, že tímto postupem by bylo možné při zachování otevřené a transparentní soutěže získat více nabídek, než prostřednictvím tzv. minitendrů, realizovaných pouze za účasti stále stejných dodavatelů. Platí tedy, že právě v důsledku postupu zvoleného zadavatelem byla znemožněna účast dalších případných dodavatelů, čímž došlo k výraznému narušení soutěžního prostředí, nemůže se tedy jednat o polehčující okolnost, jak tvrdí zadavatel.
79.Povinnost dodržovat vedle právní úpravy zadávání veřejných zakázek rovněž další právní předpisy nepovažuji za polehčující okolnost. Taková povinnost platí pro všechny zadavatele, potažmo subjekty práva, stejně. I zde se domnívám, že došlo k nepochopení napadeného rozhodnutí ze strany zadavatele. Z rozkladu vyplývá, že pochybnosti o zákonnosti zadání veřejné zakázky způsobem, který navrhuje Úřad v napadeném rozhodnutí (rozdělení veřejné zakázky na části v souladu s právní úpravou), má zadavatel ve světle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů. Jsem přesvědčen, že tyto zákony, jakož i jakákoli jiná právní úprava nestojí proti shora uvedenému řešení zadání sporných zakázek, neboť se nejedná o žádnou jedinou „superzakázku“, jak ji chápe zadavatel, nýbrž o zakázky (blok I a II), jejichž části by byly postupně dle potřeb zadavatele zadávány.
80.Námitku zadavatele, dle níž je v daném případě zásadně omezena preventivní i represivní funkce uložené pokuty, jelikož rozhodnutí o spáchání správního deliktu a uložení sankce bylo vydáno až po cca 1,5 roce od zahájení předmětného správního řízení, resp. po mnoha letech (cca 4 - 5 let) poté, co došlo k jednání dle Úřadu zakládajícímu skutkovou podstatu příslušného správního deliktu, musím označit za nedůvodnou. Pokuta uložená za správní delikt plní vždy více funkcí, a to zejména represivní, která je dána ze samé podstaty povahy pokuty jako trestu (v tomto případě negativního zásahu do majetkové sféry) za nežádoucí jednání, a také funkci preventivní (jak individuální, tedy vůči pachateli správního deliktu, tak generální, vůči ostatním subjektům správního práva). Skutečnost, že od spáchání správního deliktu uplynula již delší doba, neznamená, že uložená pokuta nesplní tyto dvě funkce.
81.Ve vztahu k tvrzení zadavatele, že sankce byla uložena za situace, kdy na jeho straně došlo k podstatné obměně politické reprezentace, resp. ke změnám ve složení výkonného aparátu zabývajícího se zadáváním veřejných zakázek, přičemž tyto skutečnosti měly být zohledněny při rozhodování o výši sankce, poukazuji na následující. Otázka (aktuálního) složení politické reprezentace, resp. výkonného aparátu, na straně zadavatele postrádá v daném kontextu jakoukoli právní relevanci. Zadavatelem předmětné veřejné zakázky bylo prokazatelně statutární město Liberec jakožto právnická osoba. Je evidentní, že zadavatel podle zákona vždy odpovídá za řádný a zákonný průběh zadávacího řízení. Nelze proto jakkoli zpochybnit skutečnost, že i v tomto případě nese statutární město Liberec jakožto zadavatel předmětné veřejné zakázky objektivní odpovědnost za spáchání Úřadem deklarovaných správních deliktů v průběhu daného zadávacího řízení. S ohledem na to je tedy zcela zřejmé, že otázka (aktuálního) složení politické reprezentace v čele zadavatele je zcela irelevantní.Tato problematika patří k otázkám spadajícím do vnitřních záležitostí města, která na odpovědnost za spáchání předmětných správních deliktů statutárního města Liberce jakožto zadavatele nemá a nemůže mít vliv. Ani tato námitka vznesená zadavatelem v jeho rozkladu proto nemůže obstát.
82.V neposlední řadě musím poukázat i na fakt, že horní hranice možné pokuty byla v přezkoumávaném případě 630 834 Kč, přičemž uložená pokuta (100 000 Kč) je tak výrazně při její spodní hranici. Jelikož jsem dospěl k závěru, že výše pokuty byla uložena v souladu se zákonem a v souladu se závazným právním názorem krajského soudu jsem v tomto rozhodnutí vypořádal všechny námitky zadavatele, uvedené v rozkladu a ani po jejich vypořádání jsem neshledal důvody pro změnu napadeného rozhodnutí, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
VII. Závěr
83.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
84.Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1.Mgr. David Hejzlar, advokát, 1. máje 97, 460 01 Liberec
2.Valbek, spol. s r. o., Vaňurova 505/17, 460 01 Liberec
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona č. 137/2006 Sb., resp. ust. § 41 zákona č. 40/2004 Sb., v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona č. 137/2006 Sb., není-li uvedeno jinak.
|
