Č. j.:ÚOHS-R78/2014/VZ-11074/2014/322/KMz/PSe
                
                
                 
                
                
                12. května 2015
                
                
                
                
                 
                
                 
                V řízení o rozkladu ze dne 13. 3. 2014, podaném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem – 
                
                Krajská zdravotní, a.s., IČO 25488627, se sídlem Sociální péče 3316/12a, 400 11 Ústí nad Labem,
                
                proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S365/2013/VZ-4586/2014/532/KŠe ze dne 28. 2. 2014, ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „Modernizace informační a telekomunikační infrastruktury Krajské zdravotní – Dodavatel aktivity I. II. Zvýšení dostupnosti zdravotnických technologií“ zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zadání zakázky bylo uveřejněno dne 8. 10. 2014 pod evidenčním číslem zakázky 234044, na kterou byla dne 4. 10. 2012 uzavřena smlouva o dílo č. ES12000247, 
                jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
                 
                 
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S365/2013/VZ-4586/2014/532/KŠe ze dne 28. 2. 2014
                 
                p o t v r z u j i
                 
                a podaný rozklad
                 
                z a m í t á m.
                 
                Odůvodnění
                 
                I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
                1.Dne 10. 4. 2013 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, podnět týkající se postupu zadavatele – Krajská zdravotní, a.s., IČO 25488627, se sídlem Sociální péče 3316/12a, 400 11 Ústí nad Labem (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Modernizace informační a telekomunikací infrastruktury Krajské zdravotní – Dodavatele aktivity I. II. Zvýšení dostupnosti zdravotnických technologií“ (dále jen „veřejná zakázka“) v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zadání zakázky bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 8. 10. 2012 pod evidenčním číslem zakázky 234044. Za účastníka správního řízení zahájeného z moci úřední označil Úřad zadavatele.
                2.V podnětu byl napadán mj. postup zadavatele při hodnocení druhého („Technické parametry zařízení“) a čtvrtého („Servisní podmínky“) dílčího hodnotícího kritéria. 
                3.Úřad si na základě podnětu vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce a vyjádření k obsahu podnětu, přičemž z obdržené dokumentace a vyjádření zadavatele zjistil následující skutečnosti, které byly podkladem pro rozhodnutí. 
                4.Dne 1. 6. 2012 zadavatel rozhodl o zrušení otevřeného zadávacího řízení, jež předcházelo jednacímu řízení s uveřejněním na veřejnou zakázku, a to v souladu s § 84 odst. 1 písm. b) zákona. Dne 10. 7. 2012 zadavatel následně prostřednictvím výzvy k jednání v jednacím řízení s uveřejněním vyzval dodavatele Zeppelin CZ s.r.o. IČO 18627226, se sídlem Lipová 72, 251 70 Modletice (dále jen „vybraný uchazeč“) a dodavatele TECHNISERV, spol. s.r.o., IČO 44264020, se sídlem Baarova 231/36, 140 00 Praha 4, k podání nabídky na veřejnou zakázku. Dne 3. 9. 2012, na základě doporučení hodnotící komise, rozhodl zadavatel o výběru nejvhodnější nabídky předložené vybraným uchazečem, s nímž uzavřel dne 4. 10. 2012 smlouvu o dílo č. ES12000247 za účelem plnění veřejné zakázky.
                5.Úřadu vznikly po posouzení obsahu dokumentace o veřejné zakázce pochybnosti o souladu postupu zadavatele s § 80 odst. 1 v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona. Z tohoto důvodu Úřad zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu vedené pod sp. zn. ÚOHS-S365/2012/VZ.
                II. Napadené rozhodnutí
                6.Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad rozhodnutí ze dne 28. 2. 2014, č. j. ÚOHS-S365/2013/VZ-4586/2014/532/KŠe (dále jen „napadené rozhodnutí“). 
                7.Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 80 odst. 1 v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012, ani v jejích přílohách a dílčích protokolech neuvedl dostatečný popis hodnocení nabídek v rámci druhého dílčího hodnotícího kritéria „Technické parametry zařízení“ a čtvrtého dílčího hodnotícího kritéria „Servisní podmínky“, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 4. 10. 2012 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo č. ES12000247.
                8.Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli za spáchání výše uvedeného správního deliktu dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 350 000 Kč. 
                9.Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v šetřené věci shledal, že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012, resp. dílčí protokoly jejích příloh č. 2 a č. 4, sice obsahují tabulky se slovním odůvodněním přidělených bodů jednotlivými členy hodnotící komise pro dílčí hodnotící kritéria „Technické parametry zařízení“ a „Servisní podmínky“, uvedené hodnocení a zdůvodnění však nelze považovat za dostatečně transparentní. Jednotliví členové hodnotící komise v dílčích protokolech přílohy č. 2 a č. 4 zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012 uvádějí stručné odůvodnění přidělených bodů, přičemž se vyjadřují pouze k některým subkritériím vymezeným v bodě 5. výzvy k jednání. Splnění jednotlivých subkritérií je v dílčích protokolech porovnáváno formulacemi typu „lepší možnost monitoringu“, „nižší hladina hluku“ či „systém řešení reklamací je mírně lepší“. Z těchto komentářů však není možné dovodit, o kolik byla nabídka daného uchazeče v určitém subkritériu, resp. v celém dílčím hodnotícím kritériu, výhodnější než nabídka druhého uchazeče a proč za ni získal daný počet bodů. 
                10.S ohledem na výše uvedené Úřad uvedl, že nedostatečné odůvodnění či absence jakéhokoliv odůvodnění přiřazení počtu bodů v rámci subjektivního hodnotícího kritéria tak odporuje požadavku § 80 odst. 1 zákona, který stanoví, že základní náležitostí zprávy o posouzení a hodnocení nabídek musí být mimo jiné údaj o tom, jak byly nabídky v rámci jednotlivých hodnotících kritérií hodnoceny včetně odůvodnění, a současně i zásadě transparentnosti stanovené v § 6 odst. 1 zákona. 
                11.Co se týkalo argumentu zadavatele, že Úřad není oprávněn vstupovat do volní sféry jednotlivých členů hodnotící komise a přezkoumávat, proč subjektivní kritéria hodnotili konkrétním způsobem, Úřad odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 6. 11. 2009, č. j. 5 Afs 75/2009-100, ve kterém NSS judikoval, že „Úřad není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením, neboť zákon konstruuje hodnotící komisi jako kolegium odborně způsobilých osob, kterým jedině je zákonem svěřena pravomoc posoudit veškeré odborné otázky, související s procesem hodnocení nabídek (…) Úřad však přezkoumává, zda k hodnocení komisí došlo zákonem stanoveným způsobem, zda k tomu došlo transparentním způsobem, tedy zda je posouzení komise přezkoumatelné po formální stránce“. 
                12.Úřad dále konstatoval, že odůvodnění hodnocení nabídek mělo dle výzvy k jednání obsahovat i posouzení provázanosti jednotlivých technických parametrů, přičemž absence tohoto odůvodnění pak jen podporuje závěr o netransparentnosti postupu hodnotící komise, resp. zadavatele, při hodnocení nabídek. 
                13.Na rozdíl od zadavatele byl Úřad toho názoru, že v případě, kdy je hodnocen malý počet téměř totožných nabídek, je třeba klást na odůvodnění hodnocení nabídek stejný, ne-li vyšší důraz, neboť nepatrně odlišné bodové ohodnocení by mohlo o to snáze ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Transparentní odůvodnění musí obsahovat vysvětlení, proč byl té které nabídce přidělen konkrétní počet bodů, a jak se tedy nabídky v jednotlivých subkritériích hodnocení lišily. Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012 ani její přílohy tyto požadavky nesplňovaly. Dále z odůvodnění hodnocení nabídek musí být patrné nejen to, která nabídka byla shledána jako výhodnější, ale také to, do jaké míry byly ostatní nabídky horší a proč jim byl přidělen daný počet bodů. 
                14.Tvrzení zadavatele, že dílčí aspekty hodnotících kritérií nelze považovat za subkritéria, neboť subkritéria by musela být hodnocena samostatně, kdežto v posuzovaném případě měly být dílčí aspekty hodnoceny komplexně, Úřad vypořádal tak, že toto tvrzení neodpovídá pojmosloví obsaženému ve výzvě k jednání. Nadto také Úřad poznamenal, že ani připuštění této námitky zadavatele by nemohlo zhojit netransparentnost postupu zadavatele při hodnocení nabídek. 
                15.K námitce zadavatele, že s ohledem na hodnocení nabídek v ostatních dílčích hodnotících kritériích, nemohl být postupem zadavatele ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky, se Úřad neztotožnil, jelikož z rozdílu v celkovém hodnocení nabídek, který činil pouhých 0,7 bodu, vyplynulo, že pokud by vybraný uchazeč získal v hodnotících kritériích „Technické parametry zařízení“ a „Servisní podmínky“ o 0,8 bodu méně, což dle Úřadu nelze vyloučit, neboť uchazeči mohli za tato dvě hodnotící kritéria získat až 30 bodů, byla by jako nejvhodnější vybrána nabídka uchazeče TECHNISERV, spol. s.r.o., a nikoli nabídka vybraného uchazeče. V důsledku toho Úřad dospěl k závěru, že postupem zadavatele mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. 
                16.Při stanovení výše pokuty vzal Úřad v úvahu tu skutečnost, že zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky nedodržel jednu ze základních zásad zadávacího řízení, a to zásadu transparentnosti. Tato zásada byla narušena znemožněním přezkoumání postupu zadavatele, neboť zadavatel, resp. hodnotící komise, ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012, ani v jiném dokumentu vyhotoveném v rámci předmětného zadávacího řízení, neuvedl důvody, které ho vedly k přidělení daného počtu bodů za dílčí hodnotící kritéria „Technické parametry zařízení“ a „Servisní podmínky“. 
                17.K otázce uložení pokuty Úřad v souladu s § 120 odst. 3 zákona zohlednil tu skutečnost, že zadavateli byla rozhodnutím č. j. ÚOHS-S245/2009/VZ-5686/2010/530/SWa ze dne 7. 4. 2011, které bylo potvrzeno rozhodnutím č. j. ÚOHS-R113/2011/VZ-18616/2011/310/ASc/JSl ze dne 13. 12. 2011, ke dni 14. 12. 2011 pravomocně uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Od nabytí právní moci uvedených rozhodnutí tak do spáchání nyní projednávaného správního deliktu neuplynulo více jak 5 let.
                18.Z hlediska přiměřenosti sankce vzal Úřad v úvahu, že se zadavatel nedopustil omezení soutěžního prostředí, neboť k samotnému pochybení zadavatele došlo až ve fázi hodnocení nabídek uchazečů. Avšak postup zadavatele mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. 
                19.Úřad při stanovení výše pokuty zjistil, že výsledek hospodaření zadavatele dosáhl hodnoty 548 000 Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad zkonstatoval, že stanovenou výši pokuty nelze ve světle nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 3/02 považovat za likvidační. 
                III.  Námitky rozkladu
                20.Dne 13. 3. 2014 podal zadavatel rozklad proti napadenému rozhodnutí, které bylo zadavateli doručeno dne 28. 2. 2014. Rozklad byl tak podán v zákonem stanovené lhůtě. 
                21.Zadavatel předně konstatuje, že jediný rozpor se zákonem Úřad shledal v tom, že „ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012, z jejích příloh ani z jiného dokumenty vyhotoveného v rámci zadávacího řízení nevyplývá, z jakého důvodu byl uchazečům v rámci dílčích hodnotících kritérií „Technické parametry zařízení“ a „Servisní podmínky“ přidělen příslušný počet bodů, tj. do jaké míry se nabídky jednotlivých uchazečů v rámci těchto dvou dílčích hodnotících kritérií lišily“. Zadavatel shrnuje, že Úřad si v rámci přezkumu povšiml, že v rámci každého subjektivního hodnotícího kritéria je u každého člena hodnotící komise uvedeno odůvodnění jeho hodnocení, avšak Úřad zde postrádá jasnou explicitní vazbu mezi provedeným hodnocením a počtem přidělených bodů. Tyto závěry však zadavatel odmítá jako nesprávné a rovněž vnitřně rozporné, resp. jako závěry, které se příčí realitě.
                22.Pro další argumentaci považuje zadavatel za prokázané, že důvodem spáchání správního deliktu není případná „stručnost“ hodnocení, ale je jím absence transparentního „převodu“ slovního hodnocení na počet bodů. 
                23.Závěry Úřadu dle zadavatele postrádají logiku, neboť požadují precizovat něco, co ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek již precizováno bylo a co více precizovat nelze. Úřad zcela ignoruje, že se jedná o subjektivní hodnotící kritérium, kdy počet přidělených bodů je integrální součástí subjektivního hodnocení jednotlivých členů hodnotící komise a objektivního výsledku se dosahuje průměrem těchto jednotlivých subjektivních hodnocení. 
                24.K subjektivnímu hodnocení zadavatel uvádí, že závěry Úřadu vylučují použití jakéhokoli subjektivního hodnotícího kritéria, protože neexistuje mechanismus, který by subjektivnímu hodnocení dokázal objektivně přiřadit příslušný počet bodů. Zákonná konstrukce hodnotící komise jako kolektivního orgánu osob odborně způsobilých k hodnocení by zcela postrádala svůj smysl. Klíčem k bodovému vyjádření rozdílu mezi jednotlivými nabídkami, popsaného slovně ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, tak je v případě subjektivních hodnotících kritérií právě odbornost, znalosti a zkušenosti členů hodnotící komise. Pokud tyto vlastnosti ve vztahu k členům komise Úřad nijak nezpochybňuje a současně nevytýká slovnímu hodnocení přílišnou „stručnost“, pak Úřad svými závěry nepochybně zasahuje do sféry myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, a to v rozporu se závěry judikatury, kterou sám cituje v bodě 38. napadeného rozhodnutí. 
                25.Zadavatel se také neztotožňuje se závěrem Úřadu, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že „z dokumentace o veřejné zakázce není patrné, z jakého důvodu byl té které nabídce přidělen určitý počet bodů a v čem spočívala rozdílnost nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení“.
                26.Úřad dle tvrzení dodavatele zcela nesprávně považuje jednotlivé dílčí aspekty hodnocení v rámci subjektivních hodnotících kritérií za samostatná subkritéria, přičemž od tohoto nesprávného hodnocení se pak odvíjí nesprávný dojem Úřadu, že by hodnocení mělo být provedeno v každém jednom „subkritériu“ samostatně. K příloze č. 5 se zadavatel vyjadřuje tak, že se jedná o obecný popis budovací metody, který výstižně popisuje všechny v úvahu přicházející varianty bodování, včetně hodnotících kritérií, která mají subkritéria. 
                27.Zadavatel k rozkladu přiložil hodnotící tabulky vyplněné jednotlivými hodnotiteli, ze kterých dle jeho tvrzení bezpochyby vyplývají skutečnosti jím uvedené. 
                Závěr rozkladu
                28.Zadavatel rozkladem navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zahájené z moci úřední zastavil nebo případně vrátil Úřadu k novému projednání. 
                IV. Řízení o rozkladu
                29.Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
                Stanovisko předsedy Úřadu
                30.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
                31.Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když výrokem I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012, ani v jejích přílohách a dílčích protokolech neuvedl dostatečný popis hodnocení nabídek v rámci druhého dílčího hodnotícího kritéria „Technické parametry zařízení“ a čtvrtého dílčího hodnotícího kritéria „Servisní podmínky“, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 4. 10. 2012 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo č. ES12000247. Úřad dále postupoval správně a v souladu se zákonem, když výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli za spáchání tohoto deliktu pokutu ve výši 350 000 Kč. 
                32.V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
                V. K námitkám rozkladu
                33.V prvé řadě předesílám, že obchodní společnost Krajská zdravotní, a.s., IČO 25488627, se sídlem Sociální péče 3316/12a, 400 11 Ústí nad Labem, je ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2. zákona veřejným zadavatelem.
                34.Podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek, kterým je v předmětné věci Ústecký kraj. 
                35.Z obchodního rejstříku veřejně dostupného na webové adrese https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik bylo zjištěno, že jediným akcionářem této obchodní společnosti je Ústecký kraj, který také tuto obchodní společnost ovládá, tj. jedná se o jinou právnickou osobu, která je financována převážně jiným veřejným zadavatelem, a která je tímto jiným veřejným zadavatelem také ovládána. Z tohoto důvodu je povinna postupovat podle zákona a její postup podle zákona může být Úřadem přezkoumáván.
                36.K samotným námitkám týkajícím se přezkoumávané věci konstatuji, že nepovažuji závěr zadavatele, který vychází z předpokladu, že „důvodem spáchání správního deliktu není případná ‚stručnost‘ hodnocení, ale je jím absence transparentního ‚převodu‘ slovního hodnocení na počet bodů“ za správný. Tato skutečnost z napadeného rozhodnutí takto vyjádřená zadavatelem nevyplývá. Úřad v bodě 42. napadeného rozhodnutí konstatoval, že ačkoli smyslem odůvodnění hodnocení nabídek není vytvoření samoúčelné „slohové práce“, musí transparentní odůvodnění obsahovat vysvětlení, proč byl té které nabídce přidělen konkrétní počet bodů, a jak se tedy nabídky v jednotlivých subkritériích hodnocení lišily. Jak vyplynulo z bodu 34. napadeného rozhodnutí, jednotliví členové hodnotící komise v dílčích protokolech přílohy č. 2 a č. 4 zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012 uvádějí stručné odůvodnění přidělených bodů, přičemž se vyjadřují pouze k některým subkritériím vymezených v bodě 5. K tomuto doplňuji, že nezbytným předpokladem pro transparentní bodové hodnocení jednotlivých uchazečů je pregnantní slovní posouzení kvality jejich nabídek, resp. toho, do jaké míry se jimi navržené nabídky shodují s kritérii, která zadavatel uvedl v oznámení o zahájení zadávacího řízení. Slovní hodnocení „lepší možnost monitoringu“ nebo „v ostatních parametrech částečně horší“ však za dostatečně určité slovní posouzení považovat nelze. Nadto v případě dílčího kritéria „Technické parametry zařízení“ měla být hodnocena mimo jiné spotřeba paliva při jmenovitém výstupním výkonu, doba provozu s instalovanou palivovou nádrží a hladina akustického hluku dB/7m, přičemž s výjimkou jednoho člena hodnotící komise neobsahuje zpráva o posouzení a hodnocení nabídek jedinou konkrétní hodnotu určených veličin, přestože se jedná o veličiny objektivně vyčíslitelné.
                37.Na základě těchto skutečností poté nemůže být objektivně po formální stránce přezkoumáno, proč jeden navrhovatel dostal např. o 10 bodů méně, než navrhovatel druhý. Ačkoli zohledňuji to, že se jedná o subjektivní hodnocení, které nelze přesně kvantifikovat, musí být právě při posuzování subjektivních kritérií přesně uvedeno, v čem konkrétně byla nabídka s vyšším počtem bodů vhodnější, což však hodnocením slovy „lepší“ nebo „částečně horší“ splněno není. Zadavatel v rozkladu na str. 3 uvedl, že byly hodnoceny dvě nabídky, které se v řadě svých kvalitativních charakteristik významně shodovaly. Právě z tohoto důvodu však musí být kladen důraz na přesné vyjádření těch rozdílů, na základě kterých je poté jedna z nabídek vybrána jako nejvhodnější. K této otázce se vyjádřil také NSS v rozsudku ze dne 21. 6. 2007, č. j. 5 Afs 6/2007 – 92, ve kterém bylo judikováno následující: „Aby bylo celkové hodnocení nabídek transparentní s možností jeho ověření správnosti a přezkoumání výběru nejvhodnější nabídky, je třeba znát důvody, které vedly jednotlivé hodnotitele k rozdílnému bodovému hodnocení u stejného kritéria. Z toho vyplývá, že je nezbytné rozdílné názory hodnotitelů doprovodit písemným komentářem s uvedením důvodů, které vedly hodnotitele k přidělení příslušného počtu bodů.“ S ohledem na tyto požadavky je proto nutné považovat tvrzení zadavatele, který v rozkladu namítá, že závěry Úřadu postrádají logiku, neboť požadují precizovat něco, co ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek již precizováno bylo a co více precizovat nelze, za tvrzení neodůvodněné.
                38.Ohledně namítaného zásahu do sféry myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů uvádím, že jsem takový zásah v přezkoumávané věci neshledal, neboť Úřad postupoval v souladu se zákonem i konstantní judikaturou. Záměrem Úřadu ani mým záměrem není nahrazování vlastních úvah hodnotící komise a polemizovat s hodnotící komisí, proč udělila daný počet bodů, ale posouzení toho, zda jednotlivá odůvodnění uvedená ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek jsou dostatečně konkrétní, srozumitelná a následně přezkoumatelná, a jak jsem již výše uvedl, zvláště v situaci, kdy se jedná o subjektivní kritéria. Zadavatel na str. 6 rozkladu uvedl, že „jakkoli může odůvodnění bodového hodnocení působit dojmem stručnosti, je zřejmé, že se jedná o transparentní a po formální stránce přezkoumatelné hodnocení“. S tímto závěrem však v přezkoumávané věci nemohu souhlasit, jelikož hodnocení hodnotící komise uvedené v příloze č. 1 s názvem Dílčí protokol o hodnocení kvalitativního kritéria č. 2 – Technické parametry přílohy č. 2 s názvem Hodnotící kritérium – technické parametry Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012 a hodnocení uvedené v příloze č. 1 s názvem Dílčí protokol o hodnocení kvalitativního kritéria č. 4 – Servisní podmínky přílohy č. 4 s názvem Hodnotící kritérium – Servisní podmínky Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 31. 8. 2012 nelze ve světle výše uvedené judikatury považovat za dostatečně konkrétní. Proto nemohla být splněna podmínka stanovená v § 80 odst. 1 zákona týkající se povinnosti popisu hodnocení jednotlivých nabídek v rámci všech hodnotících kritérií včetně odůvodnění způsobem naplňujícím zásadu transparentnosti uloženou § 6 odst. 1 zákona. Při posouzení správnosti postupu podle § 80 odst. 1 zákona není rozhodné, zda bylo, či nebylo „přidělení bodů zjevně excesivní“, či zda za drobné nedostatky byly uděleny pouze „drobné bodové rozdíly“, ale to, zda je slovní hodnocení jednotlivých nabídek přezkoumatelné z hlediska transparentnosti. 
                39.Zadavatel dále namítá, že „veškerá další argumentace napadeného rozhodnutí ve své podstatě pouze odkazuje k zjištěné údajné nezákonnosti, aniž by přinášela samostatnou argumentační linii. Zadavatel tedy nepovažuje za nezbytné se podrobně vyjadřovat ke každému jednomu tvrzení ÚOHS.“ K tomuto odkazuji na § 82 odst. 2 správního řádu, podle kterého musí odvolání obsahovat mimo jiné to, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Záleží tak pouze na uvážení zadavatele, jaké skutečnosti bude v rozkladu namítat, aniž by svůj záměr musel v rozkladu deklarovat. „Argumentační linie“, jak uvádí zadavatel, se v každém rozhodnutí odvíjí od toho, co je předmětem přezkumu Úřadu a jaká tvrzení jsou jednotlivými účastníky řízení namítána. Úřad se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi skutečnostmi, které byly předmětem přezkumu, a ačkoli zadavatel uvádí, že „meritorní zjištění ÚOHS, tedy důvody údajného spáchání správního deliktu zadavatelem, se koncentruje pouze do skutečnosti popsané v odst. 34 a 35 rozhodnutí“, neshledal jsem, že by ostatní odstavce odůvodnění napadeného rozhodnutí byly ve vztahu k přezkoumávané věci uvedeny nadbytečně, neboť v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu musí být v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeny důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí, což v přezkoumávaném případě bylo zcela naplněno.
                40.Ohledně námitky týkající se subkritérií mám za to, že Úřad v bodě 45. odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na bod 5. výzvy k jednání část „Popis bodovací metody“ zcela adekvátně. Přílohu č. 5 pochopitelně je možné považovat za standardizovanou součást všech zadávacích dokumentací. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že dílčí kritéria „Technické parametry zařízení“ a „Servisní podmínky“ obsahují další dílčí parametry, které měly být v rámci jmenovaných dílčích kritérií hodnoceny, jedná se o subkritéria, přičemž některá z nich jsou také objektivně vyčíslitelná (viz hodnocení „Technických parametrů zařízení“ hodnotitele Václava Šidáka). V přezkoumávané věci není rozhodné, zda zadavatel v zadávací dokumentaci explicitně uvedl, že jednotlivé aspekty dílčích kritérií jsou subkritérii, neboť z celkového kontextu je to jednoznačné. Shrnuji proto, že závěr Úřadu není v rozporu s výrokovou logikou, jak namítá zadavatel. K tvrzení zadavatele, že „tento ‚dojem‘ ÚOHS byl vyjádřen pouze v oznámení o zahájení správního řízení a nestal se součástí meritorního zjištění ÚOHS, tedy nebyl důvodem pro vyslovení spáchání správního deliktu“, konstatuji, že tato skutečnost je součástí odůvodnění toho závěru Úřadu, že v přezkoumávané věci byl porušen postup podle § 80 odst. 1 zákona. Tyto námitky zadavatele tedy považuji za neodůvodněné.
                41.V přezkoumávané věci nebyly zadavatelem vzneseny žádné námitky vůči výši uložené pokuty. V souladu s § 89 odst. 2 správního řádu jsem však důvody vedoucí k uložení pokuty ve výši 350 000 Kč přezkoumal, přičemž jsem shledal určení výměry této pokuty za přiměřené.
                42.Zákon v § 121 odst. 2 stanoví, že se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne  k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům  a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
                43.Co se týká závažnosti správního deliktu, Úřad správně zohlednil skutečnost, že zadavatel nedodržel jednu ze základních zásad zadávacího řízení, a to zásadu transparentnosti, když postupem zadavatele došlo ke znemožnění přezkumu hodnocení v rámci hodnocení dílčích hodnotících kritérií „Technické parametry zařízení“ a „Servisní podmínky“. Z hlediska následků spáchání správního deliktu Úřad dále zohlednil skutečnost, že zadavatel v důsledku svého výše uvedeného jednání neomezil soutěžní prostředí o veřejnou zakázku, neboť k pochybení zadavatele došlo až ve fázi hodnocení nabídek.
                44.Co se týká ekonomického hlediska, Úřad správně zohlednil skutečnost, že zadavateli byla před 4 roky uložena dřívější pokuta za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Nad rámec napadeného rozhodnutí doplňuji, že z Výroční zprávy zadavatele zveřejněné ve sbírce listin, konkrétně ze zkrácené rozvahy zadavatele ke dni 31. 12. 2012 vyplývá, že celková aktiva zadavatele činila cca 5,8 miliard Kč, z čehož mj. oběžná aktiva činila cca 1,1 miliard Kč, z čehož dále krátkodobý finanční majetek cca 162 milionů Kč. Ze strany pasiv zadavatele vyplývá, že zadavatel je financován z větší míry vlastním kapitálem ve výši cca 4,8 miliard Kč. Dlouhodobé a krátkodobé závazky zadavatele činí v součtu cca 896 milionů Kč. Na základě výše uvedeného jsem dospěl k závěru, že uložená pokuta ve výši 350 000 Kč nemůže ohrozit majetkovou základnu zadavatele, mj. s ohledem na uvedenou rozvahu (celková aktiva kolem 5,8 miliard Kč), a proto mám za to, že uložená pokuta nemá pro zadavatele likvidační charakter.
                45.V rámci přezkoumání výše uložené pokuty jsem dospěl k závěru, že Úřad při uložení pokuty vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti, ať už v zadavatelův prospěch či neprospěch. Při určení výměry pokuty Úřad postupoval rovněž správně a v souladu se zákonem, neboť výše uložené pokuty je s ohledem na skutkovou podstatu deliktního jednání zadavatele schopna dostatečně naplnit obě funkce právní odpovědnosti, tj. funkci preventivní a represivní, a to i přesto, že Úřad preferoval spíše preventivní charakter uložené sankce, jak vyplývá z bodu 61. napadeného rozhodnutí.
                VI. Závěr
                46.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                47.Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
                 
                Poučení
                 
                Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                 
                 
                 
                Ing. Petr Rafaj
                předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                 
                Obdrží:
                Krajská zdravotní, a.s., Sociální péče 3316/12a, 400 11 Ústí nad Labem
                Vypraveno dne: 
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                
                
                [1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.