Rozhodnutí UOHS 13510


Číslo jednací ÚOHS-R210,227/2014/VZ-35176/2016/322/DRu
Instance II.
Věc
Zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu ve městě Šluknov
Účastníci město Šluknov
EKO servis Varnsdorf a. s.
Technické služby Šluknov, spol. s. r. o.
Typ řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí Veřejná zakázka
Nabytí právní moci 10.03.2016
Související řízení
Zdroj na UOHS http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-13510.html
Rozhodnutí
                
Č. j.: ÚOHS-R210,227/2014/VZ-35176/2016/322/DRu   8. března 2016   V řízení o rozkladu ze dne 18. 6. 2014 doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem – město Šluknov, IČO 00261688, se sídlem Náměstí Míru 1, 407 77 Šluknov a o rozkladu ze dne 25. 6. 2014 doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže navrhovatelem – EKO servis Varnsdorf a.s., IČO 25042149, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 8. 7. 2013 a 15. 10. 2013 Advokátní kanceláří Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., IČO 27532640, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S565,642/2013/VZ-12105/2014/523/MSc ze dne 6. 6. 2014 vydanému ve správním řízení o návrhu ve věci nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu ve městě Šluknov“, zadávané v otevřeném zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 5. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 5. 2013 pod ev. č. 347305 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 5. 2013 pod ev. č. 2013/S 088-149896, a jehož zrušení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 15. 8. 2013 a dne 9. 9. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 159-277911, ve věci nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu ve městě Šluknov“, na kterou byla dne 3. 9. 2013 uzavřena smlouva o zajištění sběru, svozu, využití a odstraňování komunálního odpadu č. ORŽP 18/2013 se společností – Technické služby Šluknov, spol. s r.o., IČO 25410539, se sídlem Císařský 378, 407 77 Šluknov, a ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu ve městě Šluknov“, na kterou byla dne 3. 9. 2013 uzavřena smlouva o zajištění sběru, svozu, využití a odstraňování komunálního odpadu č. ORŽP 18/2013 se společností – Technické služby Šluknov, spol. s r.o., IČO 25410539, se sídlem Císařský 378, 407 77 Šluknov, jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč – Technické služby Šluknov, spol. s.r.o., IČO 25410539, se sídlem Císařský 378, 407 77 Šluknov, jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:   Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S565,642/2013/VZ-12105/2014/523/MSc ze dne 6. 6. 2014   r u š í m a věc v r a c í m   Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.   Odůvodnění I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže 1.             Dne 3. 5. 2013 odeslal zadavatel – město Šluknov, IČO 00261688, se sídlem Náměstí Míru 1, 407 77 Šluknov (dále jen „zadavatel“) oznámení veřejné zakázky „Zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu ve městě Šluknov“, zadávané formou otevřeného řízení, jehož zahájení bylo následně uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 5. 2013 pod ev. č. 347305 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 5. 2013 pod ev. číslem 2013/S 088-149896, a jehož zrušení bylo následně ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 15. 8. 2013 a dne 9. 9. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 159-277911 (dále jen „veřejná zakázka I.“) k uveřejnění podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1]. 2.             Dne 28. 6. 2013 rozhodl zadavatel o výběru nejvhodnější nabídky uchazeče – Technické služby Šluknov, spol. s r.o., IČO 25410539, se sídlem Císařský 378, 407 77 Šluknov (dále jen „vybraný uchazeč“). 3.             Dne 13. 8. 2013 rozhodl zadavatel o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku I. podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona s odůvodněním, že „v zadávací dokumentaci výslovně nestanovil jaká povolení a oprávnění bude v rámci posuzování nabídek, resp. kvalifikace požadovat.“ 4.             Dne 28. 8. 2013 doručil navrhovatel – EKO servis Varnsdorf a.s., IČO 25042149, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 8. 7. 2013 a 15. 10. 2013 Advokátní kanceláří Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., IČO 27532640, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové (dále jen „navrhovatel“) zadavateli námitky z téhož dne proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. V těchto námitkách navrhovatel uvádí, že zjištěné pochybení zadavatele spočívalo ve vadách posouzení nabídky vybraného uchazeče s ostatními požadavky zadavatele uvedenými v zadávací dokumentaci a mohlo být odstraněno zrušením rozhodnutí o výběru této nabídky a jejím vyloučením ze zadávacího řízení. 5.             Dne 3. 9. 2013 uzavřel zadavatel bez předchozího uveřejnění zadávacího řízení na nadlimitní veřejnou zakázku „Zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu ve městě Šluknov“ s vybraným uchazečem smlouvu č. ORŽP 18/2013 o zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálního odpadu (dále jen „veřejná zakázka II.“). 6.             Dne 5. 9. 2013 rozhodl zadavatel o nevyhovění námitkám navrhovatele ze dne 28. 8. 2013, jelikož trvá na důvodech, které ho vedly ke zrušení zadávacího řízení. Toto rozhodnutí obdržel navrhovatel dne 9. 9. 2013. 7.             Dne 9. 9. 2013 doručil zadavatel navrhovateli doplnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. V tomto doplnění zadavatel uvádí, že v době přípravy a zahájení zadávacího řízení nesplňoval vybraný uchazeč podmínky pro zadání veřejné zakázky podle výjimky § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Situace se však v průběhu zadávacího řízení změnila a vybraný uchazeč podmínky stanovené v § 18 odst. 1 písm. e) zákona začal splňovat. Zadavatel se tak domnívá, že pro zrušení zadávacího řízení lze dále uplatnit důvod podle § 84 odst. 2 písm. d) zákona – odpadly důvody pro pokračování v zadávacím řízení v důsledku podstatné změny okolností, které nastaly v době od zahájení zadávacího řízení a které zadavatel s přihlédnutím ke všem okolnostem nemohl předvídat a ani je nezpůsobil. 8.             Dne 13. 9. 2013 doručil navrhovatel zadavateli námitky z téhož dne proti rozhodnutí zadavatele, které mu bylo doručeno dne 9. 9. 2013. Rozhodnutím ze dne 20. 9. 2013 zadavatel těmto námitkám navrhovatele ze dne 13. 9. 2013 nevyhověl. 9.             Dne 13. 9. 2013 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů učiněných zadavatelem při zadávání veřejné zakázky I (dále jen „návrh I.“). 10.         Doručením návrhu I. navrhovatele dne 13. 9. 2013 bylo podle § 113 zákona zahájeno správní řízení sp. zn. ÚOHS-S565/2013/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovatel namítal, že nabídka vybraného uchazeče byla nepřijatelná ve smyslu § 22 odst. 1 zákona, neboť v době podání nabídky nebyl vybraný uchazeč oprávněn k převzetí odpadu podle § 12 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel v návrhu dále brojí proti postupu zadavatele, který se nepřijatelností nabídky vybraného uchazeče nezabýval a namísto toho, aby nabídku vybraného uchazeče ze zadávacího řízení vyloučil, rozhodl o zrušení zadávacího řízení. 11.         Návrhem I. se navrhovatel domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku I. ze dne 13. 8. 2013. Součástí návrhu I. byl i návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavřít smlouvu na plnění identické s předmětem veřejné zakázky I. až do doby konečného rozhodnutí ve věci samé. 12.         Dne 21. 10. 2013 doručil navrhovatel Úřadu návrh směřující proti uzavření smlouvy bez předchozího uveřejnění zadávacího řízení na veřejnou zakázku II (dále jen „návrh II.“). 13.         Doručením návrhu II. bylo zahájeno správní řízení sp. zn. ÚOHS-S642/2013/VZ. Návrh II. směřoval proti uzavření smlouvy bez předchozího uveřejnění zadávacího řízení, když smlouva byla uzavřena v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, které bylo použito pro přímé zadání zakázky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona, přičemž navrhovatel byl přesvědčen, že nebyly splněny podmínky tohoto typu řízení a navrhoval uložení zákazu plnění smlouvy dle § 118 odst. 2 písm. a) zákona, neboť dle jeho názoru se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona. 14.         Dne 18. 12. 2013 Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S565,642/2013/VZ-23175/2013/523/Krk spojil správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S565/2013/VZ a sp. zn. ÚOHS-S642/2013/VZ, a to v zájmu dodržení zásady uvedené v § 6 odst. 2 správního řádu (dále jen „správní řád“), podle které správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a vzhledem k tomu, že obě správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se týkají veřejné zakázky se stejným předmětem plnění, je spojení takových správních řízení hospodárným opatřením. Dne 26. 2. 2014 rozšířil Úřad přípisem č. j. ÚOHS-S565,642/2013/VZ-3471/2014/523/MSc z moci úřední předmět správního řízení o šetření možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona. II.             Napadené rozhodnutí 15.         Dne 6. 6. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S565,642/2013/VZ-12105/2014/523/MSc (dále jen „napadené rozhodnutí“). 16.         Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel postup stanovený § 84 odst. 2 písm. d) a e) zákona tím, že zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku I., aniž by byly naplněny důvody pro jeho zrušení, neboť v daném případě neodpadly důvody pro pokračování v zadávacím řízení v důsledku podstatné změny okolností, které nastaly v době od zahájení zadávacího řízení a které zadavatel s přihlédnutím ke všem okolnostem nemohl předvídat a ani je nezpůsobil, ani se v průběhu zadávacího řízení nevyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. 17.         Úřad k výroku I. odkázal v odůvodnění napadeného rozhodnutí na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010 (dále jen „rozsudek NSS“), v němž NSS uvedl, že „jakékoliv zrušení zadávacího řízení v případě veřejné zakázky ale musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu, a tedy přesně v duchu výkladu provedeného krajským soudem. Proto je třeba ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách a zejména slovní spojení „důvody zvláštního zřetele hodné“ vykládat jako důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele, nikoliv jako důvody subjektivního rázu, které by popřely smysl jmenovaného zákona.“ 18.         V odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad dále konstatoval, že zadavatel stanovil profesní kvalifikační předpoklad s ohledem na předmět veřejné zakázky I. zcela dostatečně a v souladu se zákonem, neboť ze zadávacích podmínek jasně vyplývá, jaké doklady mají uchazeči o veřejnou zakázku I. předložit. K důvodu zrušení zadávacího řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona tak, jak ho zadavatel specifikoval v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze dne 13. 8. 2013, Úřad uvádí, že skutečnost, že zadavatel je přesvědčen o nedostatečném stanovení profesního kvalifikačního předpokladu, neboť výslovně nestanovil jaká konkrétní povolení a oprávnění požaduje, nemůže být důvodem ke zrušení zadávacího řízení. Takto odůvodněné zrušení zadávacího řízení není v souladu s § 84 odst. 2 písm. e) zákona ani v souladu s rozsudkem NSS, neboť se v daném případě nejedná o objektivní důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. V daném případě nedošlo ke stanovení předmětného kvalifikačního předpokladu v rozporu se zákonem a zadavatel tedy měl v zadávacím řízení pokračovat, např. postupem dle § 59 odst. 4 zákona. 19.         K doplnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení o důvod dle § 84 odst. 2 písm. d) zákona, přičemž důvodem opravňujícím zrušení zadávacího řízení měla být možnost zadat veřejnou zakázku II. mimo rámec zákona na základě výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona (dále jen „výjimka in-house“) Úřad dospěl k závěru, že využití výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona si musí zadavatel ujasnit ještě před tím, než zahájí zadávací řízení podle zákona. Pokud je takovéto řízení již zahájeno, nelze in-house výjimku využít, resp. eventuální možnost použití výjimky in-house není relevantním důvodem pro zrušení zadávacího řízení. Současně je zřejmé, že tento důvod zrušení zadávacího řízení nestojí mimo sféru zadavatele, tj. nelze hovořit o tom, že s přihlédnutím ke všem okolnostem zadavatel nemohl tuto skutečnost předvídat. 20.         Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad zrušil podle § 118 odst. 1 zákona rozhodnutí zadavatele ze dne 13. 8. 2013 o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku I. a dále zrušil nedatované doplnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a písemné zprávy, jež bylo navrhovateli doručeno dne 9. 9. 2013. 21.         K výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že vzhledem k tomu, že v zadávacím řízení zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem a tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, rozhodl o uložení povinnosti zadavateli uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč. 22.         Výrokem IV. Úřad podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené dne 3. 9. 2013 mezi zadavatelem a vybraným uchazečem na veřejnou zakázku II. zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 2 zákona. 23.         Výrokem V. Úřad správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. c) zákona zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona. 24.         V odůvodnění výroků IV. a V. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že byly kumulativně splněny všechny podmínky zakotvené v ustanovení zákona, které by aplikaci tzv. in-house výjimky umožnily. Jelikož zadavatel využil výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona oprávněně, nebyl povinen postupovat při zadání veřejné zakázky II. dle zákona (včetně povinnosti uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení podle § 146 odst. 1 zákona), z čehož vyplývá, že se zadavatel nedopustil při zadání veřejné zakázky II. spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona. Z uvedeného důvodu Úřad správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání uvedeného správního deliktu zastavil. III.           Námitky rozkladu zadavatele 25.         Dne 18. 6. 2014 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad zadavatele směřující proti výrokům I., II. a III. napadeného rozhodnutí. Zadavatel je toho názoru, že Úřad nesprávně právně kvalifikoval popsaný skutkový stav. Rozsudek NSS č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010, na který Úřad v napadeném rozhodnutí odkazuje, se dle zadavatele týká opačného případu, kdy zadavatel účelově zrušil zadávací řízení, aby nemusel uzavřít smlouvy s uchazečem prvním v pořadí, naproti tomu v zadávacím řízení veřejné zakázky I. zadavatel s vybraným uchazečem smlouvu uzavřít chtěl. Byl však ve značné časové tísni, když neměl zajištěnu službu svozu a likvidace odpadu jiným způsobem a plnění ze smlouvy tak bylo nutné od 1. 8. 2013 zahájit, přičemž proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky byly podány námitky a nebylo tak z časových důvodů možné v zadávacím řízení veřejné zakázky I. pokračovat. 26.         Zadavatel namítá, že při vyřizování námitek navrhovatele proti výběru nejvhodnější nabídky dospěl k závěru, že tvrzení navrhovatele v námitkách proti výběru nejvhodnější nabídky není schopen v rámci již podaných nabídek prověřit. Tvrzení navrhovatele týkající se způsobilosti vybraného uchazeče plnit veřejnou zakázku (způsobilosti provozovat zařízení pro nakládání s odpady v rozsahu specifikace předmětu veřejné zakázky) nešla dle názoru zadavatele v zadávacím řízení potvrdit či vyvrátit ve směru ke všem třem uchazečům. Zadavatel dospěl k závěru, že nedostatečně stanovil kvalifikační kritéria (profesní i technická), což je nedostatek, který již v probíhajícím zadávacím řízení nemohl nijak zhojit. 27.         Zadavatel namítá, že pokračováním v zadávacím řízení, tedy provedením opakovaného procesu posouzení kvalifikace, nabídek a procesu hodnocení by dospěl ke stejnému závěru, jako v případě původního rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Pokračování v zadávacím řízení veřejné zakázky I. by tak podle zadavatele pravděpodobně vedlo k opětovnému výběru již jednou vybraného uchazeče, k následnému podání návrhu k Úřadu ze strany navrhovatele, pravděpodobnému vydání zákazu uzavřít smlouvu s vítězným uchazečem a tedy k zablokování zadávacího řízení. Zadavatel by tak neměl možnost zajistit službu svozu a likvidace odpadu, tedy službu zajišťovanou ve veřejném zájmu, v určeném termínu. 28.         Zadavatel považuje důvody pro zrušení zadávacího řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona za objektivní, tj. stojící vně zadavatele. Zadavatel trvá na tom, že nemohl předvídat průběh zadávacího řízení, a že stanovil zadávací podmínky tak, aby bylo možné, dle jeho nejlepších znalostí předmětné problematiky, vybrat nejvhodnější a v rámci možností nejlevnější nabídku, a že pokud by dokázal předvídat průběh zadávacího řízení, stanovil by jiné zadávací podmínky, konkrétně jiné profesní a technické kvalifikační předpoklady. Tyto důvody pro zrušení zadávacího řízení nastaly v průběhu zadávacího řízení a jednalo se dle zadavatele o důvody hodné zvláštního zřetele. 29.         Zadavatel v rozkladu namítá, že byl v situaci, kdy musel akutně řešit zajištění potřeb ve veřejném zájmu. Pokračování v zadávacím řízení by bylo dle jeho názoru neekonomické, neúčelné a zdlouhavé. Při přípravě zadávacího řízení neměl zadavatel k dispozici potřebná data nutná k posouzení, zda vybraný uchazeč splňuje podmínky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Zadavatel by údajně nikdy nezahajoval zadávací řízení, pokud by měl možnost postupovat rychlejším a ekonomičtějším způsobem, tedy zadáním zakázky vybranému uchazeči. 30.         Zadavatel odkazuje na rozsudek NSS č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 21. 7. 2010, který uvádí, že „…V oblasti práva veřejných zakázek je třeba si navíc počínat tak, aby interpretace byla ku prospěchu efektivní hospodářské soutěže…“ Zadavatel se domnívá, že jeho postup efektivní byl, bylo zajištěno, aby uchazeč, který byl vybrán k plnění veřejné zakázky ji mohl skutečně v daném časovém rámci plnit. Zadavatel se dále domnívá, že realizace předmětu zakázky je nepotřebná, pokud je již realizována jiným způsobem, tedy např. za pomocí výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona a je tedy možné řízení z uvedeného důvodu zrušit. Ke změně okolností rovněž došlo v době od zahájení zadávacího řízení, tato změna byla podstatná a zadavatel ji nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil. Vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) zadavatel obdržel až 31. 7. 2013, tedy v průběhu zadávacího řízení. 31.         Zadavatel nesouhlasí s nápravným opatřením uloženým výrokem II. napadeného rozhodnutí, jelikož bylo dle jeho názoru uloženo na základě nesprávného výkladu zákona. Zadavatel nesouhlasí ani s povinností hradit náklady řízení, protože dle jeho názoru zákon neporušil. Pro případ, že Úřad rozklad zadavatele zamítne, žádá v souladu s § 119 odst. 3 zákona o úplné či částečné upuštění od uložení povinnosti hradit náklady řízení z důvodu hodného zvláštního zřetele. Žádost odůvodňuje tím, že případným pokračováním v zadávacím řízení by se zadavatel dostal do složité situace, jejíž řešení by bylo spojeno s dalšími náklady pro zadavatele. Zadavatel namítá, že pokud se Úřad přikloní k závěru, že postup stanovený zákonem byl porušen, byl porušen v časové tísni a z přesvědčení zadavatele, že svým postupem nejlépe zajistí službu ve veřejném zájmu za co nejvýhodnějšího vynaložení veřejných prostředků. Závěr rozkladu zadavatele 32.         S ohledem na výše uvedené zadavatel ve svém rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil či změnil tak, že zadavatel při zrušení zadávacího řízení postupoval v souladu se zákonem, dále tak, aby rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze dne 13. 8. 2013 a doplnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a písemné zprávy, jež bylo uchazečům doručeno dne 9. 9. 2013, byla stále platná a účinná, a aby zadavatel nebyl povinen zaplatit náklady řízení ve výši 30 000 Kč. IV.          Námitky rozkladu navrhovatele 33.         Dne 25. 6. 2014 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad navrhovatele směřující proti výroku IV. napadeného rozhodnutí. Dle navrhovatele je sporné naplnění podmínky, že vybraný uchazeč je osobou, která vykonává podstatnou část své činnosti ve prospěch zadavatele. 34.         Navrhovatel namítá, že Úřad vyšel při posouzení rozsahu činnosti vykonávané ve prospěch zadavatele z účelově zkreslených údajů poskytnutých mu zadavatelem a vybraným uchazečem a dospěl k nesprávnému závěru, že tento rozsah činností vykonávaných ve prospěch zadavatele činí cca 80 % obratu vybraného uchazeče, a že Úřad neposuzoval charakter a objem jiných činností, které vybraný uchazeč vykonával v tržním prostředí. Navrhovatel má za to, že Úřad tuto významnou část posouzení charakteru činností vybraného uchazeče opomněl a nepřezkoumával, ačkoli si k tomu vyžádal od účastníků správního řízení podklady. Úřad se soustředil dle navrhovatele pouze na posouzení toho, zda případně bylo dosaženo hranice 80 % příjmů vybraného uchazeče z činností realizovaných ve prospěch zadavatele, a to i za cenu zahrnutí částek, které nebyly jakkoli podloženy ani ze strany zadavatele, ani ze strany vybraného uchazeče. Navíc tyto dopočtené částky byly dle názoru navrhovatele účelově zahrnuty pouze do výdajů zadavatele a nikoli do příjmů vybraného uchazeče. 35.         Navrhovatel dále namítá, že nejsou prokázána tvrzení, co do charakteru i rozsahu činností nad rámec fakturace. Dle navrhovatele nelze považovat tvrzení zadavatele za důkaz a Úřad by toto tvrzení měl podrobit přezkumu a neměl bez dalšího přijmout jako základ pro své rozhodnutí. Navrhovatel v této souvislosti namítá, že Úřad nepřezkoumával ceny obvyklé, které uváděl zadavatel jako základ pro výpočet hodnoty nefakturovaných částek. Navrhovatel pochybuje o údajích týkajících se dodávky tepla. Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že dodával teplo za výrazně nižší než obvyklé ceny a rozdíl si proto uplatnil do navýšení příjmů vybraného uchazeče za činnosti realizované ve prospěch zadavatele. Navrhovatel vyčítá Úřadu, že se nezabýval tím, zda zadavatelem uváděné ceny jsou skutečně cenami obvyklými v daném místě a čase či nikoli a spokojil se s jejich zohledněním ve výši tvrzené zadavatelem. Jelikož zadavatel nepředložil žádné důkazy na podporu svých tvrzení o charakteru a rozsahu činností nad rámec fakturace, neunesl v této věci dle navrhovatele důkazní břemeno, a proto Úřad neměl k těmto nefakturovaným částkám vůbec přihlížet. 36.         Navrhovatel namítá, že nefakturované částky by neměly být do kalkulací vůbec zahrnuty. Tyto částky nejsou jakkoli podloženy. Jde o účelové a nejednoznačně vymezené položky, které si ve svůj prospěch a tedy do svých výdajů započetl pouze zadavatel. Pokud byly hypotetické a nejednoznačné platby zahrnuty jen do výdajů zadavatele a jím ovládaných osob, avšak nikoli do příjmů vybraného uchazeče, pak je výsledná hodnota chybná a měla by být nižší, a to o cca 10 %. 37.         Navrhovatel vyvozuje z účetní závěrky vybraného uchazeče uveřejněné ve sbírce listin za rok 2013, že tento dosáhl v roce 2013 příjmů v úhrnné hodnotě 15 289 000 Kč. Dle dokumentů, které vybraný uchazeč předložil na výzvu Úřadu sdělením ze dne 5. 3. 2014, vyplývá, že ve stejném období dosahovaly tržby od jiných subjektů než je město nebo jím ovládané osoby celkem 4 826 427 Kč. Z těchto dokumentů vyvodil, že objem činností ve prospěch jiných subjektů než je město nebo jím ovládané osoby vyjádřený v objemu tržeb dosahoval 31 %. 38.         Navrhovatel namítá, že s ohledem na obsah správního spisu a veřejně dostupné informace měl Úřad přezkoumat a posoudit nejen charakter činností a jejich rozsah vykonávaný ve prospěch zadavatele a jím ovládaných osob, ale i charakter činností a jejich rozsah realizovaný vybraným uchazečem v tržním prostředí. Pokud by tak učinil, musel by zjistit rozpor mezi takto získanými údaji od zadavatele a vybraného uchazeče, který měl dále vysvětlit. Rozhodnutí Úřadu považuje navrhovatel v této části za nepřezkoumatelné. 39.         Navrhovatel dále namítá, že v době uzavření smlouvy neměl vybraný uchazeč potřebná veřejnoprávní oprávnění pro výkon činností v oblasti nakládání s odpady, konkrétně s odpady skupiny 200101 - Papír a lepenka, 200102 - Sklo a 200139 - Plasty. Vybraný uchazeč dle názoru navrhovatele neměl zkušenosti s podobným plněním ani materiálové vybavení nezbytné k zajištění požadovaných činností a smlouva byla uzavřena s osobou nezpůsobilou plnit předmět smlouvy. 40.         Navrhovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí také z důvodu, že při posouzení podmínek použití zákonné výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona se Úřad nevypořádal s tím, zda její použití bylo v souladu se zákonem nejen po formální ale i věcné stránce. Vedle přezkumu prostého naplnění jednotlivých podmínek příslušného ustanovení zákona měl Úřad dle názoru navrhovatele rovněž posoudit, zda jejich naplnění nebylo v rozporu s obecnými zásadami dle § 6 zákona, případně v rozporu s dalšími judikaturou dovozenými zásadami ovládajícími postup podle zákona a tedy i použití výjimky ze zákona. 41.         Navrhovatel má za to, že zadavatel urychleně uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem, aby tím zmařil možnost obnovy předchozího nezákonně zrušeného otevřeného zadávacího řízení a postupoval netransparentně a účelově, když uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem, aniž by bylo postaveno najisto, že předchozí otevřené zadávací řízení bylo zrušeno řádně nebo bylo jinak zákonnou cestou ukončeno. V daném případě však, aniž by bylo ukončeno předchozí otevřené zadávací řízení (resp. uplynula lhůta pro podání námitek a v případě podání námitek a následně návrhu, aniž by bylo pravomocně ukončeno řízení o návrhu), zadal stejný předmět plnění za použití zákonné výjimky a to nikoli jako dočasné řešení do doby pravomocného ukončení řízení o návrhu, ale jako řešení bez časového omezení - tedy uzavřel smlouvu na dobu neurčitou. Závěr rozkladu navrhovatele 42.         S ohledem na výše uvedené navrhovatel ve svém rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil výrok IV. napadeného rozhodnutí a věc vrátil k novému posouzení. V.            Řízení o rozkladech 43.         Úřad po doručení rozkladů neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladech. Stanovisko předsedy Úřadu 44.         Po projednání rozkladů a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru. 45.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí. VI.          K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí 46.         Podle § 152 odst. 4 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci. 47.         Podle § 89 odst. 2 věty první a druhé správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. 48.         V řízení o rozkladu je odvolacímu správnímu orgánu uloženo přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy ex lege. Tento přezkum zákonnosti je povinností plynoucí přímo ze zákona a není přitom nijak vázán na rozsah námitek uvedených v rozkladu. 49.         Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání. K  právní moci výroků napadeného rozhodnutí 50.         Podle § 82 odst. 3 správního řádu, pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. 51.         Podle § 118 odst. 2 písm. a) zákona Úřad uloží zákaz plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, pokud se zadavatel dopustí správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona. 52.         Zadavatel podal rozklad proti výrokům I., II. a III. napadeného rozhodnutí. Navrhovatel podal rozklad proti výroku IV. napadeného rozhodnutí. Ve výrocích, proti kterým zadavatel a navrhovatel podali rozklady, nenabylo napadené rozhodnutí právní moci. 53.         Napadené rozhodnutí však nenabylo právní moci ani ve výroku V., ačkoliv proti tomuto výroku nebyl rozklad zadavatele ani navrhovatele podán, a to z toho důvodu, že ve smyslu § 82 odst. 3 správního řádu jde o výrok, který tvoří nedílný celek s výrokem IV., proti kterému směřuje rozklad navrhovatele. 54.         Navrhovatel se svým rozkladem domáhá vyhovění jeho návrhu II., kterým se podle § 114 odst. 2 zákona domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 2 zákona spočívajícího v uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku II. Ačkoli tedy rozklad navrhovatele směřuje výslovně pouze proti výroku IV. napadeného rozhodnutí, je podmínkou pro uložení nápravného opatření navrhovaného navrhovatelem, tj. pro uložení zákazu plnění smlouvy, rozhodnutí Úřadu o spáchání správního deliktu zadavatelem tak, jak je uvedeno v § 118 odst. 2 zákona. 55.         Výrokem V. napadeného rozhodnutí však Úřad správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona zadavatelem zastavil, neboť v takovéto části věci tohoto správního řízení zahájené z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona. 56.         Přestože navrhovatel nebyl oprávněn podat rozklad proti výroku V. napadeného rozhodnutí, což také nečinil, tvoří výrok V. s výrokem IV. napadeného rozhodnutí nedílný celek. Tento závěr vychází přímo ze zákonné konstrukce podmínek, za nichž zákon předpokládá uložení nápravného opatření v podobě uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku. Nedílnost výroků IV. a V. napadeného rozhodnutí v přezkoumávaném případě tak vyvěrá z faktu, že rozhodnutí Úřadu o žádosti navrhovatele v podobě návrhu II. je bezezbytku závislé na vyřešení otázky ve věci eventuálního spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona. Rozhodování Úřadu ve věci eventuálního spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona tak bezprostředně zcela ovlivňuje rozhodování o právech navrhovatele, a proto není možné vnímat rozhodování Úřadu v těchto dvou formálně a procesně oddělených otázkách jinak, než jako rozhodování, jehož výsledky tvoří nedílný celek ve smyslu § 82 odst. 3 správního řádu. 57.         S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že výrok V. ve věci podezření ze spáchání správního deliktu zadavatelem, který nemohl být napaden rozkladem navrhovatele, vzhledem k právním důsledkům pro návrh na uložení zákazu plnění smlouvy (tj. pro rozhodnutí o žádosti navrhovatele) tvoří nedílný celek s výrokem IV. ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. 58.         S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že žádný z výroků napadeného rozhodnutí nenabyl právní moci. Ke zrušení výroku V. napadeného rozhodnutí 59.         Výrokem V. napadeného rozhodnutí Úřad správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. c) zákona zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona. 60.         V odůvodnění výroku V. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že jelikož zadavatel využil výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona oprávněně, nebyl povinen postupovat při zadání veřejné zakázky II. dle zákona, včetně povinnosti uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení podle § 146 odst. 1 zákona. 61.         V bodu 122. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že objem činností vykonávaných ve prospěch zadavatele v daném roce přesahoval orientační hranici 80 % a ve 12 měsících předcházejících zadání veřejné zakázky II. se objem těchto činností uvedené hranici přibližoval, tj. jednalo se o rozhodující podíl, přičemž vybraný uchazeč pro zadavatele vykonával současně i další činnosti, jež nebyly zadavatelem hrazeny. 62.         Navrhovatel ve svém rozkladu namítá nejednoznačnost v naplnění jedné z podmínek využití výjimky in-house. Navrhovatel namítá, že Úřad nesprávně zjistil skutkové okolnosti případu, když se při rozhodování o naplnění podmínky výkonu podstatné činnosti ve prospěch zadavatele opřel o tvrzení a dokumenty dodané Úřadu zadavatelem, přičemž nikterak neověřoval jejich autentičnost a pravdivost. 63.         Předně bych chtěl uvést, že dokazování je ve správním řízení v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů, což mimo jiné znamená, že nejsou stanovena pravidla týkající se síly důkazních prostředků a volba důkazních prostředků je ponechána na úvaze správního orgánu. Ta však nesmí kolidovat se zásadou materiální pravdy, uvedenou v § 3 správního řádu. Zásada materiální pravdy je tradiční procesní zásadou. Obecně ukládá příslušným orgánům zjišťovat skutkový stav věci, jež je předmětem řízení. Je nezbytnou součástí každého rozhodovacího procesu. Bez seznámení se a náležitého zjištění skutkového stavu lze ve věci jen obtížně rozhodnout. 64.         Stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zjišťuje správní orgán v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, tedy se zásadou legality, zásadou zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení, zásadou proporcionality a ochrany dobré víry, zásadou ochrany veřejného zájmu, zásadou nestranného přístupu a zásadou legitimního očekávání. 65.         Uplatnění zásady materiální pravdy však nezbavuje zadavatele, jakožto účastníka řízení povinnosti označit důkazy, kterými svá tvrzení doloží, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 64/2011 ze dne 28. 2. 2013, dle něhož „i když je přestupkové řízení ovládáno mj. zásadou materiální pravdy a zásadou vyšetřovací, nezbavuje to, vzhledem k dikci § 52 správního řádu, účastníka řízení povinnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že povinnost vyplývající z § 52 správního řádu nelze vykládat v tom smyslu, že na účastníkovi řízení leží břemeno tvrzení a následně i důkazní břemeno ohledně zjišťovaných skutečností; je však povinen prokázat, co sám tvrdí, pokud má správní orgán právě z jeho tvrzení vycházet.“. 66.         Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil v dalším rozsudku sp. zn. 5 As 76/2011 ze dne 26. 4. 2013: „Dle § 3 správního řádu, „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2“ správního řádu; citovaným ustanovením je vyjádřena tzv. zásada materiální pravdy. V souladu se zásadou materiální pravdy a ustanoveními § 50 a § 52 správního řádu stíhá správní orgány povinnost opatřit potřebné podklady pro vydání rozhodnutí, zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být uložena povinnost, jakož i provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Konkrétně dle § 52 správního řádu jsou účastníci řízení „povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci“. 67.         Přestože se oba odkazované rozsudky zabývaly přezkoumáním přestupkového řízení podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v relevantním znění, lze závěry v nich učiněné vztáhnout rovněž na správní řízení vedené před Úřadem a ačkoli se v rozsudcích uvedené závěry týkaly řízení zahájených ex offo, je nepochybné, že tím spíše se uplatní i v řízení o návrhu, na které ostatně § 52 správního řádu směřuje. 68.         Ve vztahu k výroku V. napadeného rozhodnutí nezbývá než přisvědčit navrhovateli, že způsob dokazování, na základě kterého Úřad dospěl k závěrům ohledně dosažení hranice 80% příjmů vybraného uchazeče plynoucích z rozpočtu zadavatele, je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Správní orgán se totiž nemůže omezovat na tvrzení účastníka řízení, ale musí zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Závěry Úřadu v této otázce však vycházejí výhradně z jednotlivých vyjádření zadavatele, aniž by Úřad přistoupil ke shromáždění takových podkladů pro vydání rozhodnutí, které zjišťují stav věci, o němž nejsou dány důvodné pochybnosti. 69.         Vzhledem k výše uvedenému konstatuji, že nepovažuji skutkový stav za dostatečně zjištěný tak, aby o něm nebyly důvodné pochyby, když Úřad převzal tvrzení zadavatele za svá a to bez jakékoliv jejich verifikace, doplnění či konkretizace. 70.         S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu pro zrušení výroku V. napadeného rozhodnutí. 71.         Při novém projednání Úřad v souladu se zásadou vyšetřovací posoudí veškeré podklady, které zjišťují stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nejen podklady a vyjádření předložené samotným zadavatelem. Vyjádření zadavatele, k nimž bude při zjišťování objemu činností přihlíženo, budou podloženy relevantními zjištěními Úřadu o stavu věci, tj. např. smlouvami či jinými listinami z účetnictví či rozpočtů zadavatele, vybraného uchazeče či zadavatelem financovaných subjektů. 72.         Úřad dále posoudí, zda nezahrnutí té části plateb, u nichž nejsou vystavovány faktury, resp. u těch, které nebyly hrazeny v tržních cenách, by mohlo mít vliv na podíl objemu činnosti vykonávané pro zadavatele a jím zřizované organizace. Úřad posoudí, zda tyto nefakturované částky a ty, které nebyly hrazeny v tržních cenách, měly vůbec být do výpočtu objemu činností vykonávaných pro zadavatele a jim zřizovaných organizací zahrnuty. Ke zrušení výroku IV. napadeného rozhodnutí 73.         Jak bylo uvedeno výše, tvoří výrok V. ve věci podezření ze spáchání správního deliktu zadavatele nedílný celek s výrokem IV. ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. Vzhledem k tomu, že je výrok V. rušen, je třeba zrušit i na něm závislý výrok IV., čímž jedině se umožní nové projednání věcí Úřadem obsažených v obou výrocích. Ke zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí 74.         Nadto jsem dospěl k závěru, že výrok IV. napadeného rozhodnutí Úřad je v rozporu s výrokem II. napadeného rozhodnutí. 75.         Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad zrušil podle § 118 odst. 1 zákona rozhodnutí zadavatele ze dne 13. 8. 2013 o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku I. a dále zrušil nedatované doplnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a písemné zprávy, jež bylo navrhovateli doručeno dne 9. 9. 2013. 76.         V odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že důvody zrušení zadávacího řízení nebyly v souladu ani s § 84 ods.t 2 písm. e) zákona ani s § 84 odst. 2 písm. d) zákona. Úřad dospěl k závěru, že z hlediska posouzení zákonnosti zrušení zadávacího řízení není relevantní skutečnost, zda vybraný uchazeč splňoval podmínky pro uplatnění výjimky in-house, neboť toto není důvod ke zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. d) zákona. Úřad dále uvedl, že skutečnost, že je zadavatel přesvědčen o tom, že nestanovil dostatečně přesně profesní kvalifikační předpoklad, neboť výslovně nestanovil jaká konkrétní povolení a oprávnění požaduje, nemůže být důvodem ke zrušení zadávacího řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona. 77.         Výrokem IV. Úřad podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona návrh II. navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené dne 3. 9. 2013 mezi zadavatelem a vybraným uchazečem na veřejnou zakázku II. zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 2 zákona. 78.         V odůvodnění výroku IV. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že byly kumulativně splněny všechny podmínky zakotvené v ustanovení zákona, které by aplikaci tzv. in-house výjimky umožnily. Jelikož zadavatel využil výjimky dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona oprávněně, nebyl povinen postupovat při zadání veřejné zakázky II. dle zákona. 79.         Výrokem II. napadeného rozhodnutí, tj. zrušením rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku I., resp. zrušením doplnění tohoto rozhodnutí zadavatele tak byl fakticky obnoven průběh zadávacího řízení veřejné zakázky I. ve fázi před vydáním rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky.  Předmět plnění veřejné zakázky I., tj. zajištění sběru, svozu a odstranění komunálního odpadu u zadavatele je však od 3. 9. 2013 již zadán na základě smlouvy na veřejnou zakázku II. uzavřené s vybraným uchazečem přímým zadáním. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí přitom Úřad rozhodl, že smlouva na veřejnou zakázku II. byla zadavatelem a vybraným uchazečem uzavřena v souladu se zákonem. Předmět plnění veřejné zakázky I. se však plně kryje s předmětem plnění veřejné zakázky II. 80.         Ve vztahu k výroku II. napadeného rozhodnutí jsem dospěl k tomu, že závěr Úřadu v jeho věci je závislý na závěru Úřadu ve věci výroku IV. napadeného rozhodnutí. Stávající výroky II. a IV. jsou však ve vzájemném rozporu, jelikož pokračování v zadávacím řízení na předmět plnění, který zůstane plněn na základě již uzavřené smlouvy, by bylo bezpředmětným. 81.         S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu pro zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí. Ke zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 2 písm. d) a e) zákona tím, že zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku I., aniž by byly naplněny zákonné důvody pro jeho zrušení. 82.         V tomto výroku I. napadeného rozhodnutí konstatovaný nezákonný postup zadavatele je předpokladem pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona, jak bylo konstatováno výrokem II. napadeného rozhodnutí. Výrok I. tak s výrokem II. napadeného rozhodnutí tvoří nedílný celek nejen co do nemožnosti nabytí právní moci ve smyslu § 86 odst. 3 správního řádu, ale také ve smyslu § 118 odst. 1 zákona. Pokud by totiž Úřad v novém řízení eventuálně dospěl k závěru, že nápravné opatření dle návrhu I. nemá být uloženo, pak by se eventuálně mohlo stát, že by správní řízení v části vedené ve věci návrhu I. bylo zastaveno a právní důvod jak pro vydání výroku I. napadeného rozhodnutí, tak pro vydání výroku II. napadeného rozhodnutí by v takovém případě vůbec nenastal, resp. by v takovém případě odpadnul. Nadto rovněž dodávám, že z ustanovení § 118 odst. 1 zákona rovněž plyne, že bez uložení nápravného opatření nemůže být samo o sobě rozhodnuto o nedodržení postupu stanoveného zákonem pro zadání veřejné zakázky, natož pravomocně. 83.         S ohledem na výše uvedené považuji za nutné, aby o možném nedodržení zákonného postupu zadavatelem a o případném uložení nápravného opatření dle návrhu I. bylo rozhodnuto nedílně, a proto jsem přistoupil rovněž ke zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí. Ke zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí 84.         Vzhledem k tomu, že Úřad výrokem I. a II. napadeného rozhodnutí nerozhodl správně a v souladu se zákonem a vzhledem k tomu, že výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč, musel jsem přistoupit i ke zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí, neboť výrok III. s výrokem II. napadeného rozhodnutí tvoří nedílný celek. VII.        Závěr 85.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že závěr Úřadu vyslovený ve výroku V. napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, že výrok V. napadeného rozhodnutí tvoří s výrokem IV. nedílný celek, že výrok IV. napadeného rozhodnutí je v rozporu s výrokem II. napadeného rozhodnutí a že výrok II. tvoří nedílný celek s výroky I. a III. napadeného rozhodnutí, jsem dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu pro zrušení napadeného rozhodnutí jako celku a vrácení věci k novému projednání Úřadem. 86.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal, že nastaly zákonné podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Poučení   Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.   otisk úředního razítka     Ing. Petr Rafaj předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže     Obdrží: 1.             Město Šluknov, Náměstí Míru 1, 407 77 Šluknov 2.             Advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové 3.             Technické služby Šluknov, spol. s r.o., Císařský 378, 407 77 Šluknov      Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy [1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.

Záznam v JSON https://www.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/rozhodnuti-uohs/zaznamy/13510
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.

Pomozte nám udržovat český stát transparentní

  • Kontrolujeme politiky a úředníky, zda s našimi penězi zacházejí správně.
  • Stali jsme se důležitým zdrojem informací pro novináře.
  • Zvyšujeme transparentnost českého státu.
  • Pomáháme státu zavádět moderní e-government.

Pomozte nám i vy