Č. j.: ÚOHS-S0442/2016/VZ-25189/2016/521/ZKu
                
                
                 
                
                
                 14. června 2016
                
                
                
                
                 
                
                 
                Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jichž se dopustil zadavatel
                 
                
                
                Techmania Science Center o.p.s., IČO 26396645, se sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň,
                
                
                v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Dodávka dřevěného a kovového materiálu pro výrobu expozice Výživa“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 18. 5. 2015 uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne,
                vydává podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento
                příkaz:
                 
                I.
                Zadavatel – Techmania Science Center o.p.s., IČO 26396645, se sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s  ust. § 83 odst. 1 citovaného zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) citovaného zákona neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení na část A „Výrobky ze dřeva a příslušenství“ veřejné zakázky „Dodávka dřevěného a kovového materiálu pro výrobu expozice Výživa“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 18. 5. 2015 uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne k uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy na plnění předmětné části veřejné zakázky dne 16. 6. 2015 se společností DŘEVO TRUST, a.s., IČO 25988531, se sídlem T. G. Masaryka 602, 738 01 Frýdek-Místek, tj. do 1. 7. 2015, nýbrž až dne 8. 12. 2015.
                II.
                Zadavatel – Techmania Science Center o.p.s., IČO 26396645, se sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s  ust. § 83 odst. 1 citovaného zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) citovaného zákona neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení na část B „Kovy a spojovací materiál“ veřejné zakázky „Dodávka dřevěného a kovového materiálu pro výrobu expozice Výživa“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 18. 5. 2015 uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne k uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy na plnění předmětné části veřejné zakázky dne 16. 6. 2015 se společností Ferona, a.s., IČO 26440181, se sídlem Havlíčkova 1043/11, 111 82 Praha 1, tj. do 1. 7. 2015, nýbrž až dne 8. 12. 2015.
                III.
                Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu se zadavateli – Techmania Science Center o.p.s., IČO 26396645, se sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,
                 
                pokuta ve výši 2000,-  Kč (dva tisíce korun českých).
                Pokuta je splatná do jednohoměsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
                 
                Odůvodnění
                1.             Zadavatel – Techmania Science Center o.p.s., IČO 26396645, se sídlem U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň (dále jen „zadavatel“) – zahájil na základě výzvy k podání nabídek ze dne  18. 5. 2015 uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne zjednodušené podlimitní řízení na veřejnou zakázku „Dodávka dřevěného a kovového materiálu pro výrobu expozice Výživa“ (dále jen „veřejná zakázka“).
                2.             V bodu 2. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel vymezil předmět plnění veřejné zakázky tak, že „[p]ředmětem veřejné zakázky na dodávky je uzavření kupní smlouvy na dodávku dřevěného a kovového materiálu, který je zapotřebí pro výrobu prototypové expozice ,Výživa´“. Veřejná zakázka byla ve smyslu ust. § 98 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), rozdělena na části, a sice na část A „Výrobky ze dřeva a příslušenství“, jejímž předmětem byla „dodávka dřevěného materiálu s příslušenstvím určeného k výrobě interaktivních exponátů do expozičního prostoru Techmania Science Center dle specifikace obsažené v příloze č. 1A zadávací dokumentace“ (dále jen „část A“), a na část B „Kovy a spojovací materiál“, jejímž předmětem byla „dodávka kovového materiálu včetně spojovacího materiálu určeného k výrobě interaktivních exponátů do expozičního prostoru Techmania Science Center dle specifikace obsažené v příloze č. 1B zadávací dokumentace“ (dále jen „část B“).
                3.             Z písemné zprávy zadavatele ze dne 25. 6. 2015 vyplývá, že zadavatel obdržel na každou část veřejné zakázky nabídku pouze od jednoho uchazeče, přičemž vybraným uchazečem pro část A veřejné zakázky se tak stala společnost DŘEVO TRUST, a.s., IČO 25988531, se sídlem  T. G. Masaryka 602, 738 01 Frýdek-Místek (dále jen „DŘEVO TRUST, a.s.“), a pro část B společnost Ferona, a.s., IČO 26440181, se sídlem Havlíčkova 1043/11, 111 82 Praha 1 (dále jen „Ferona, a.s.“).
                K postavení zadavatele
                4.             Před zkoumáním samotného postupu zadavatele v zadávacím řízení se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nejprve zabýval otázkou právního postavení Techmania Science Center o.p.s. jako zadavatele ve smyslu ust. § 2 zákona.
                5.             Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud 1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a 
                2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.
                6.             Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativně.
                7.             V čl. VI. zakládací smlouvy společnosti Techmania Science Center o.p.s. ze dne 21. 12. 2014[1] (dále jen „zakládací smlouva“) je uvedeno, že „[o]becně prospěšná společnost bude poskytovat tyto druhy obecně prospěšné služby:
                
                Trvale a v celistvosti uchovává ve svých sbírkových fondech předměty movitého kulturního dědictví, ochraňuje je ve veřejném zájmu a umožňuje jejich veřejné využívání. Řídí se přitom platnými právními předpisy.
                Zabezpečuje sbírkovou dokumentaci a shromažďuje předměty muzejní hodnoty zejména k technickým dějinám Plzeňského regionu.
                Muzejní sbírky a výsledky své činnosti prezentuje zejména:
                
                §    muzejní prezentací formou stálé expozice
                §    výstavní činností
                §    publikační činností
                §    pořádáním výstav, konferencí, přednášek a seminářů.
                
                Spolupracuje při své vědecké, expoziční, výstavní, výchovně vzdělávací, propagační a publikační činnosti s dalšími vzdělávacími organizacemi, institucemi, badateli a sdělovacími prostředky a veřejností.
                Výzkum a vývoj v oblasti šíření vědeckých poznatků, komunikace vědy, popularizace a komercionalizace vědy a vědeckých poznatků a v oblasti tvorby inovací v technickém a přírodovědném vzdělávání.
                Propagace a informování o výsledcích vědy a výzkumu prostřednictvím popularizace vědy a techniky a komplexního zpřístupňování informací o výsledcích výzkumu a vývoje za účelem postupného zvyšování zájmu veřejnosti o oblast vědy a techniky, výzkumu a vývoje.
                Pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti v oblasti science communication, komercionalizace a ochrany duševního vlastnictví - pro vzdělávání vědeckých pracovníků, učitelů, manažerů a dalších pracovníků v oblasti technologického rozvoje.
                Tvorba a realizace vzdělávacích programů a akcí pro školy i širokou veřejnost v oblastech různých přírodních a společenských věd a oborů a za tímto účelem zpřístupňování tematicky zaměřených expozic, vydávání knih, informačních a vzdělávacích materiálů.
                Vzdělávání a osvěta pro veřejnost zejména v oblasti technických a přírodních věd.
                Realizace zájmové klubové činnosti pro děti a mládež“.
                
                8.             Úřad konstatuje, že potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů a bezpochyby k nim náleží i potřeby vztahující se k uchovávání, ochraně a využívání předmětů movitého kulturního dědictví a ke sféře vzdělávání či popularizace vědy a techniky, výzkumu a vývoje. Jestliže zadavatel svojí činností, resp. poskytováním svých služeb, směřuje k uspokojení potřeb společnosti v oblasti vědecké, vzdělávací či kulturní, nemůže být sporu o tom, že byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť poskytování vědeckých, vzdělávacích či kulturních služeb je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje společnosti. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad uzavírá, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. 
                9.             K tomu, aby bylo možné zadavatele v šetřeném případě označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je dále podstatné ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona.
                10.         V čl. XIII. zakládací smlouvy je stanoveno, že dozorčí rada zadavatele má 6 členů, přičemž ohledně způsobu jejich jmenování je v témže článku zakládací smlouvy stanoveno, že „[d]va členové dozorčí rady budou jmenováni na návrh ŠKODA INVESTMENT a.s., dva členové na návrh Západočeské univerzity v Plzni, jeden člen dozorčí rady bude jmenován na návrh Plzeňského kraje, IČ 70890366, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň 3[,] a jeden člen dozorčí rady bude jmenován na návrh statutárního města Plzeň, IČ 00075370, se sídlem Plzeň 3, nám. Republiky 1, PSČ 30632“.
                K postavení Plzeňského kraje a statutárního města Plzeň
                11.         V případě Plzeňského kraje, IČO 70890366, se sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň 3 (dále jen „Plzeňský kraj“), a statutárního města Plzeň, IČO 00075370, se sídlem náměstí Republiky 1/1, 301 00 Plzeň 3 (dále jen „město Plzeň“), lze bezpochyby konstatovat, že se jedná o veřejné zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona, neboť v obou případech se jedná o územní samosprávné celky.
                K postavení Západočeské univerzity v Plzni
                12.         V případě Západočeské univerzity v Plzni, IČO 49777513, se sídlem Univerzitní 2732/8, 301 00 Plzeň 3 (dále jen „Západočeská univerzita v Plzni“), je nutno pro posouzení toho, zda se jedná o veřejného zadavatele, vycházet rovněž z § 2 odst. 2 písm. d) zákona a ze zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“).
                13.         Ze skutečnosti, že Západočeská univerzita v Plzni je uvedena v příloze č. 1 zákona o vysokých školách, vyplývá, že je veřejnou vysokou školou zřízenou podle zákona o vysokých školách. Z ust. § 2 odst. 2 zákona o vysokých školách vyplývá, že vysoká škola je právnickou osobou. Za účelem zjištění, zda Západočeská univerzita v Plzni uspokojuje potřeby veřejného zájmu, vycházel Úřad rovněž ze zákona o vysokých školách.
                14.         Podle § 1 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:
                a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,
                b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,
                c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,
                d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,
                e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,
                f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.
                15.         Jak již Úřad uvedl výše, potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů, přičemž k nim bezpochyby náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání. Jestliže vysoké školy svou činností, resp. poskytováním svých služeb, směřují k uspokojení potřeb společnosti v oblasti vědecké, kulturní, sociální a ekonomické, nemůže být sporu o tom, že jsou zakládány za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť, jak již Úřad též uvedl výše, poskytování vzdělávacích služeb je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje společnosti. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad uzavírá, že Západočeská univerzita v Plzni byla založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování terciálního vzdělávání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.
                16.         K tomu, aby bylo možné Západočeskou univerzitu v Plzni označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je dále podstatné ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona. Jak vyplývá z výroční zprávy Západočeské univerzity v Plzni o hospodaření za rok 2014, konkrétně z části „Tabulka č. 5 – Veřejné zdroje financování“, Západočeské univerzitě v Plzni bylo v roce 2014 z veřejných zdrojů České republiky a ze zahraničí poskytnuto 2 029 399 000,- Kč, z toho 1 981 328 000,- Kč tvořily prostředky plynoucí z veřejných rozpočtů České republiky a 48 071 000,- Kč tvořily veřejné prostředky ze zahraničí. Prostředky poskytnuté přes kapitolu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy činily částku 1 779 780 000,- Kč. Z části „Tabulka č. 2 – Výkaz zisku a ztráty“ výroční zprávy Západočeské univerzity v Plzni o hospodaření za rok 2014 vyplývá, že celkové výnosy zadavatele činily v rámci hlavní činnosti částku 2 271 395 000,- Kč a v rámci hospodářské/doplňkové činnosti částku 68 961 000,- Kč, z čehož provozní dotace činily částku ve výši 1 639 406 000,- Kč v rámci hlavní činnosti a v rámci hospodářské/doplňkové činnosti 0,- Kč. Vzhledem k právě řečenému má Úřad za prokázané, že v předmětném roce (tj. v roce 2014, kdy byla společnost Techmania Science Center o.p.s. založena) bylo subjektem, jenž Západočeskou univerzitu v Plzni převážně financoval, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, coby veřejný zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 2 odst. 2 písm. d) zákona.
                17.         Z výše uvedeného je tak zřejmé, že rovněž Západočeská univerzita v Plzni je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona.
                Shrnutí
                18.         S ohledem na skutečnost, že v šetřeném případě veřejný zadavatel, tj. Plzeňský kraj, město Plzeň a Západočeská univerzita v Plzni, jmenuje celkem 4 z 6 členů dozorčí rady zadavatele (tedy více než polovinu, přičemž v takovém případě je již nadbytečné zkoumat, zda se i v případě společnosti ŠKODA INVESTMENT a.s., IČO 26502399, se sídlem Václavské náměstí 837/11, 110 00 Praha 1, jedná o veřejného zadavatele dle zákona), je bez dalšího splněna i druhá z podmínek dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona.
                19.         Úřad tak vzhledem ke všemu výše uvedenému konstatuje, že společnost Techmania Science Center o.p.s. je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, neboť je právnickou osobou, která byla založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a veřejný zadavatel jmenuje více než polovinu členů v jejím dozorčím orgánu.
                Závěry Úřadu
                20.         Úřad jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad postupy zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním předmětné veřejné zakázky. Po přezkoumání podkladů dostupných na profilu zadavatele (viz http://www.e-zakazky.cz/profil-zadavatele/ed68e348-bca5-475a-9c58-832c627a1abc/Zakazka/P15V00000004), jež jsou součástí spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0442/2016/VZ, Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
                21.         Úvodem Úřad konstatuje, že vzhledem k tomu, že se zadavatel dopustil správních deliktů podle ust. § 120 odst. 1 písm. b) zákona (tedy týchž správních deliktů) v části A i v části B předmětné veřejné zakázky tím, že v rozporu s  ust. § 83 odst. 1 zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smluv na plnění jednotlivých částí veřejné zakázky, uvádí Úřad následující závěry v odůvodnění tohoto příkazu společně k výrokům I. a II. tohoto příkazu.
                22.         Podle ust. § 83 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen do 15 dnů od uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění. V případě sektorového zadavatele činí lhůta 30 dnů. V případech uvedených v § 83 odstavcích 4 a 5 zákona jsou informace, které nebudou uveřejněny, předávány provozovateli Věstníku veřejných zakázek, případně Úřadu pro publikace Evropské unie, ke statistickým účelům.
                23.         Podle ust. § 146 odst. 1 písm. a) zákona je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele, oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o subdodávce, oznámení o výsledku zadávacího řízení, souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů, rozumí se tím uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku a uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele nebo souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy.
                24.         Podle ust. § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.
                25.         Z podkladů uveřejněných na profilu zadavatele (viz http://www.e-zakazky.cz/profil-zadavatele/ed68e348-bca5-475a-9c58-832c627a1abc/Zakazka/P15V00000004) vyplývá, že zadavatel dne 16. 6. 2015 uzavřel smlouvu na plnění části A veřejné zakázky se společností DŘEVO TRUST, a.s., a rovněž smlouvu na plnění části B veřejné zakázky se společností Ferona, a.s.
                26.         Vzhledem k tomu, že předmětná veřejná zakázka byla dle zadavatelem stanovené předpokládané hodnoty (460 000,- Kč bez DPH) veřejnou zakázkou malého rozsahu, přičemž zadavatel zahájil její zadávání postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, byl ve smyslu ust. § 26 odst. 5 zákona[2] povinen postupovat podle ustanovení zákona platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. S ohledem na znění ust. § 83 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 146 odst. 1 písm. a) zákona byl tedy zadavatel povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek do 15 dnů od uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, tj. do 1. 7. 2015 pro část A i část B veřejné zakázky.
                27.         Z oznámení o zadání zakázky uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 12. 2015 však vyplývá, že bylo odesláno k uveřejnění (pro obě části shodně) až dne 8. 12. 2015, tedy 175 dní po uzavření smluv na plnění částí A a B předmětné veřejné zakázky.
                28.         Úřad považuje na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel v šetřeném případě v rozporu s ust. § 83 odst. 1 zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy na plnění části A veřejné zakázky dne 16. 6. 2015 se společností DŘEVO TRUST, a.s., a na plnění části B veřejné zakázky dne 16. 6. 2015 se společností Ferona, a.s., tj. do 1. 7. 2015, nýbrž až dne 8. 12. 2015. Tímto postupem zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona ve vztahu k části A i části B veřejné zakázky.
                K vydání příkazu
                29.         Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.
                30.         Úřad považuje ve smyslu ust. § 150 odst. 1 správního řádu skutková zjištění za dostatečná  a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se zadavatel dopustil správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu.
                31.         V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.
                K uložení sankce
                32.         Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona, neboť zadavatel svým postupem naplnil skutkovou podstatu správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.
                33.         Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil správní řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.
                34.         V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona proto Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 13. 5. 2016, přičemž správní řízení ve věci spáchání správních deliktů je zahájeno doručením tohoto příkazu. Vzhledem k tomu, že ke spáchání správních deliktů vymezených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu došlo shodně dne 2. 7. 2015, kdy marně uplynula lhůta pro splnění předmětné zákonem stanovené uveřejňovací povinnosti zadavatele, Úřad konstatuje, že k uplynutí lhůty vymezené zákonem pro zahájení správního řízení nedošlo.
                35.         K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti několikráte dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku  č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.
                36.         Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl „varován“ odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.
                37.         V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správně právního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, a proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký správní delikt je v šetřeném případě možné považovat za přísněji trestný, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).
                38.         Podle ust. § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.
                39.         V šetřeném případě se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, přičemž za spáchání každého z nich lze zadavateli podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona uložit pokutu do 20 000 000 Kč. 
                40.         S ohledem na to, že se jedná o skutkově totožné delikty (spočívající v porušení tzv. uveřejňovací povinnosti zadavatele), pro které je stanovena stejná výše pokuty, nelze v konkrétním případě v souladu se zásadou absorpce ukládat sankci podle přísněji trestného spáchaného deliktu. V daném případě je tedy s ohledem na souběh správních deliktů nutné uložit úhrnnou pokutu ve výši odpovídající spáchání pouze jednoho ze správních deliktů a ke spáchání dalšího správního deliktu přihlédnout v rámci přitěžujících okolností.
                41.         Úřad proto přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu, ve kterém Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v rozporu s ust. § 83 odst. 1 zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy na plnění části A veřejné zakázky dne 16. 6. 2015 se společností DŘEVO TRUST, a.s., tj. do 1. 7. 2015, nýbrž až dne 8. 12. 2015. Úřad zde vycházel z úvahy, že zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků, která byla postupem zadavatele omezena, stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané části veřejné zakázky (čím vyšší je hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na veřejné kontrole), přičemž vyšší smluvní cena (242 387,45 Kč vč. DPH) byla sjednána právě v rámci části A veřejné zakázky. Z toho důvodu Úřad s ohledem na použití zásady absorpce přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu a ke správnímu deliktu uvedenému ve výroku II. tohoto příkazu přihlédl v rámci přitěžujících okolností.
                42.         Podle ust. § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům  a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Byl-li uložen zákaz plnění smlouvy podle § 118 odst. 2 zákona, přihlédne se rovněž k tomu, v jakém rozsahu bylo již ze smlouvy plněno.
                43.         Hlavním kritériem, které je dle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.
                44.         Pokud jde o způsob spáchání správního deliktu, Úřad především uvádí, že v daném případě došlo postupem zadavatele k porušení povinnosti uveřejnění, jež je projevem zásady transparentnosti zadávacího řízení, tedy základního principu provázejícího postup zadavatele. Nelze ovšem konstatovat, že by zadavatel zcela ignoroval existenci zákona jako takového, nebo že by zcela rezignoval na splnění uveřejňovacích povinností komplexně, neboť oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek (ačkoliv opožděně) odeslal. Jednalo se tedy v tomto případě o správní delikt nedosahující nejvyšší intenzity závažnosti.
                45.         Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. Tím, že zadavatel v daném případě neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek ve lhůtě stanovené zákonem, byla způsobena situace, kdy byla ztížena možnost kontroly (ať už širší veřejností či k tomu příslušnými orgány) postupu zadavatele mimo jiné z hlediska dodržování principu hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji. V této souvislosti však Úřad konstatuje, že negativní dopad daného pochybení byl do značné míry limitován, neboť zadavatel dne 8. 12. 2015 (tedy dříve, než se Úřad o pochybení zadavatele na základě obdrženého podnětu dozvěděl a zahájil správní řízení z moci úřední) dodatečně odeslal předmětné oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek. Byť tedy není tento postup zadavatele způsobilý zhojit jeho pochybení, snižuje negativní následky nezákonného postupu zadavatele, neboť kontrola byla, byť později, než zákon předpokládá, umožněna, přičemž tuto skutečnost hodnotí Úřad jako polehčující okolnost. Jako polehčující okolnost Úřad dále posoudil to, že zadavatel dne 25. 6. 2015 uveřejnil na svém profilu smlouvy uzavřené na plnění předmětné veřejné zakázky, z nichž lze seznat např. identifikační údaje vybraného uchazeče, předmět plnění či cenu veřejné zakázky apod., tedy alespoň některé z informací, jež jsou obsaženy v oznámení o výsledku zadávacího řízení zasílaném k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek, což opět rozšířilo možnosti veřejné kontroly postupu zadavatele (byť stále nebyly souladné se zákonem).
                46.         Při určení výše pokuty přihlédl Úřad rovněž k hodnotě části A veřejné zakázky, neboť lze konstatovat, že v zásadě existuje vzájemná závislost mezi závažností následků správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona a výší finančních prostředků vynakládaných v souvislosti s danou veřejnou zakázkou (čím vyšší jsou výdaje, tím vyšší je zájem společnosti na dodržování uveřejňovacích povinností ze strany zadavatele, resp. tím vyšší je míra ohrožení účelného vynakládání veřejných prostředků v případě jejich nedodržování). S ohledem na zmíněné je pak třeba při úvahách o výši sankce zohlednit hodnotu části A veřejné zakázky, neboť zjevně není na místě ukládat sankci např. ve vyšší výměře, než jaká je sama hodnota části A veřejné zakázky (zde 242 387,45 Kč včetně DPH). Úřad konstatuje, že výši uložené sankce pokládá za přiměřenou právě i ve vztahu k hodnotě části A veřejné zakázky, resp. další části veřejné zakázky, při jejímž zadávání došlo ke spáchání správního deliktu, který bere Úřad v úvahu jako přitěžující okolnosti v rámci uplatnění absorpční zásady.
                47.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. V této souvislosti Úřad přihlédl i k finančním možnostem zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z výroční zprávy zadavatele za rok 2015[3] vyplývá, že zadavatel disponoval k 31. 12. 2015 aktivy v celkové výši 745 348 000,- Kč. S ohledem na právě uvedené má Úřad za to, že pokutu uloženou ve výši 2 000,- Kč nelze považovat nejen za likvidační (viz výše), ale ani za jeho ekonomickou podstatu nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou).
                48.         V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
                49.         Úřad posoudil postup zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a pokutu stanovenou ve výroku III. tohoto příkazu ve výši 2 000,- Kč (tj. při samé spodní hranici zákonné sazby) vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující.
                50.         Pokuta uložená ve výroku III. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.
                 
                Poučení
                Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek,  tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. 
                 
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                JUDr. Josef Chýle, Ph.D.
                místopředseda
                 
                 
                  
                 
                Obdrží:
                Techmania Science Center o.p.s., U Planetária 2969/1, 301 00 Plzeň
                 
                Vypraveno dne:
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                
                
                [1] Dostupné na: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=20806513&subjektId=430149&spis=508535
                
                
                [2] Dle ust. § 26 odst. 5 zákona zahájí-li veřejný zadavatel zadávání podlimitní veřejné zakázky postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky. Zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu (§ 12 odst. 3 zákona) postupem platným po zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky.
                
                
                [3] Dostupné na: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=42990179&subjektId=430149&spis=508535