Č. j.: ÚOHS-R20/2015/VZ-25850/2016/323/RBu
                
                
                 
                
                
                27. června 2016
                
                
                
                
                 
                
                 
                Ve správním řízení o rozkladu ze dne 14. 1. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž byl podán zadavatelem – 
                
                
                Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha-Holešovice,
                
                
                proti výroku III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S893/2014/VZ-27869/2014/542/JVo ze dne 30. 12. 2014, vydanému na návrh navrhovatele –
                
                T-SOFT a. s., IČO 40766314, se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4-Lhotka,
                
                ve věci přezkoumání úkonů výše specifikovaného zadavatele učiněných v souvislosti s veřejnou zakázkou s názvem „Příprava občanů na mimořádné události a krizové situace“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 4. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 4. 2014, pod ev. č. 486753, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 2. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 085-148071, 
                jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
                Výrok III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S893/2014/VZ-27869/2014/542/JVo ze dne 30. 12. 2014
                 
                p o t v r z u j i
                 
                a podaný rozklad
                 
                z a m í t á m.
                 
                Odůvodnění
                I.               Zadávací řízení a řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
                1.             Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha-Holešovice (dále jen „zadavatel“), dne 24. 4. 2014 odeslal oznámení k uveřejnění a dne 29. 4. 2014 bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek, pod ev. č. 486753, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 085-148071, týkající se veřejné zakázky s názvem „Příprava občanů na mimořádné události a krizové situace“ (dále jen „veřejná zakázka“).
                2.             Podle bodu II. 1. 5) oznámení o zakázce je předmětem veřejné zakázky „návrh nových forem přípravy občanů ČR v rámci aplikace multimediálních vzdělávacích prvků problematiky ochrany občana při mimořádných událostech a krizových situacích způsobených antropogenními hrozbami nebo přírodními hrozbami. Na základě analýzy hrozeb a průzkumu dostupnosti informací na území celé ČR vymodelovat pilotní softwarovou aplikací zaměřenou na multimediální vzdělávání v problematice ochrany člověka při mimořádných událostech a preventivní komunikaci s obyvateli pro případy požárních nebezpečí.“
                3.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 24. 10. 2014 návrh navrhovatele – T-SOFT a. s., IČO 40766314, se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4-Lhotka (dále jen „navrhovatel“), na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, za jehož účastníky Úřad označil zadavatele a navrhovatele.
                4.             V návrhu navrhovatel namítal, že jednáním zadavatele bylo porušeno ustanovení § 60 zákona v návaznosti na § 59 zákona, přičemž v důsledku nezákonného vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a požadoval zrušit rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení a všech následných úkonů zadavatele učiněných v zadávacím řízení a nařídit zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.
                II.             Napadené rozhodnutí
                5.             Dne 30. 12. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S893/2014/VZ-27869/2014/542/JVo z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. rozhodl tak, že  zadavatel nedodržel postup stanovený v § 59 odst. 4 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1. zákona, když požadavky v žádostech o písemné objasnění předložených informací ze dne 7. 7. 2014 a 18. 8. 2014 formuloval způsobem, ze kterého nebylo zřejmé, jaké atributy referenčních zakázek v předloženém seznamu významných služeb v nabídce navrhovatele v rámci prokázání splnění kvalifikace v zadávacím řízení na veřejnou zakázku nepovažuje za souladné s požadavky kladenými v zadávacích podmínkách na prokázání technických kvalifikačních předpokladů, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
                6.             Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí zrušil – všechny úkony zadavatele související s posouzením nabídky navrhovatele uvedené v Protokolu o prvním jednání hodnotící komise ze dne 2. 7. 2014, Protokolu o druhém jednání hodnotící komise ze dne 1. 8. 2014, Protokolu o třetím jednání hodnotící komise ze dne 11. 9. 2014 a Protokolu o posouzení kvalifikace ze dne 11. 9. 2014, včetně rozhodnutí zadavatele ze dne 23. 9. 2014 o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku a všechny následné úkony učiněné zadavatelem v předmětném zadávacím řízení.
                7.             Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad podle § 119 odst. 2 v návaznosti na § 1 odst. 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách (dále jen „vyhláška“), zadavateli uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
                III.           Námitky rozkladu zadavatele
                8.             Dne 14. 1. 2015 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 30. 12. 2014. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
                9.             Zadavatel v rozkladu nejprve uznává své pochybení a výslovně uvádí, že: „nepodává rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30.12.2014, č.j. ÚOHS-S893/2014/VZ-27869/2014/542/Jvo ve věci samé. Zadavatel je připraven své pochybení napravit.“
                10.         Zadavatel tedy podává rozklad proti výroku III. napadeného rozhodnutí a má za to, že uvedený správní poplatek by hradila jedna organizační složka státu jiné organizační složce státu v rámci téhož státního rozpočtu.
                11.         Podle zadavatele ustanovení § 119 odst. 2 zákona, dle kterého ukládá jedna organizační složka státu jiné hradit náklady řízení, je zcela nesystémové a v právním řádu České republiky ojedinělé. Nelze nepřipomenout, že například přesně z výše uvedených důvodů je stát – Česká republika osvobozen od hrazení soudních poplatků v řízení před soudy dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, či dle § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
                Závěr rozkladu zadavatele
                12.         Zadavatel s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby předseda Úřadu rozhodl tak, že se výrok III. napadeného ruší a zadavatel se zprošťuje povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
                IV.          Řízení o rozkladu
                13.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
                Stanovisko předsedy Úřadu
                14.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
                15.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je výše uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem.
                16.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
                V.            K rozsahu přezkumu v řízení o rozkladu
                17.         Rozklad zadavatele směřuje pouze do výroku III. napadeného rozhodnutí a jeho výrok I. a II. nebyl rozkladem zadavatele napaden. Dle § 82 odst. 3 správního řádu v případě, že odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Uvedené ustanovení se dle § 152 odst. 4 správního řádu použije i na řízení o rozkladu, nevylučuje-li to povaha věci.
                18.         Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že  zadavatel nedodržel postup stanovený v § 59 odst. 4 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1. zákona. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí zrušil příslušné úkony zadavatele. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč, který jediný je napaden rozkladem zadavatele.
                19.         Přestože výrok o uložení povinnosti uhradit náklady řízení neobstojí bez výroku podle § 118 odst. 1, který je výsledkem úvah o přezkoumání úkonů zadavatele, resp. nedodržení postupu stanoveného zákonem a následné uložení nápravného opatření, je zřejmé, že výrok podle § 118 odst. 1 zákona samostatně obstojí. Výrok I. ani II. tedy není závislý na výroku III. a z tohoto pohledu s ním tak netvoří nedílný celek. Naplněna je i další podmínka § 82 odst. 3 správního řádu, neboť tím, že nenapadené výroky napadeného rozhodnutí nabudou samostatně právní moci, nemůže vzniknout újma některému z účastníků správního řízení, když výrokem I. a II. napadeného bylo konstatováno nedodržení zákona zadavatelem a uloženo nápravné opatření, zadavatel proti těmto výrokům napadeného rozhodnutí rozkladem nebrojil a zároveň výslovně uznal své pochybení.
                20.         Na základě uvedeného konstatuji, že napadené rozhodnutí, které bylo zadavateli a navrhovateli doručeno dne 30. 12. 2014, ve výroku I. a II. nebylo v zákonné lhůtě napadeno rozkladem. Za splnění podmínek stanovených v § 82 odst. 3 správního řádu tedy výrok I. a II. napadeného rozhodnutí nabyl dne 15. 1. 2015 samostatně právní moci a přezkum napadeného rozhodnutí v rámci řízení o rozkladu je tedy v této části vyloučen.
                VI.          K námitkám rozkladu
                21.         V nyní řešené věci je třeba z hlediska zákonnosti posoudit, zda Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení v souladu se zákonem.
                22.         Úřad vykonává dohled nad zadáváním veřejných zakázek v souvislosti s posuzovaným případem na základě následujících zákonů: zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů a zákon.
                23.         V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele postupuje Úřad zejména podle zákona, podle prováděcího předpisu k zákonu o veřejných zakázkách, tj. vyhlášky, a nelze pominout, že též podle správního řádu.
                24.         Na první pohled je zřejmé, že institut nákladů řízení je upraven jak v zákoně, tak ve správním řádu. Nejprve je tedy třeba posoudit vztah správního řádu a zákona.
                25.         Pokud jde o samotný vztah správního řádu a zákona, lze odkázat na § 1 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že se tento zákon použije, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za zvláštní zákon v tomto smyslu pak lze považovat zákon, neboť obsahuje vlastní ustanovení upravující předmětnou část správního řízení. Pokud pak tento zákon obsahuje ustanovení upravující tutéž otázku odlišně, je třeba bezpochyby vycházet právě ze zákona.
                26.         Dále je třeba se zaměřit na samotné znění stěžejních ustanovení správního řádu a zákona.
                27.         Podle § 79 odst. 3 správního řádu platí, že: „Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady.“
                28.         Ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu stanoví, že: „Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.“
                29.         Ustanovení § 119 odst. 1 zákona stanoví, že: „Nestanoví-li tento zákon jinak, nesou Úřad i účastníci řízení své náklady řízení.“
                30.         Podle druhého odstavce tohoto ustanovení platí, že: „Součástí rozhodnutí Úřadu podle § 118 odst. 1 je též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení (dále jen ‚náklady řízení‘). Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí právní předpis.“
                31.         Podle třetího odstavce tohoto ustanovení pak platí, že: „Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze od uložení povinnosti nahradit náklady řízení podle odstavce 2 zcela nebo zčásti upustit.“
                32.         Vyhláška v § 1 odst. 1 stanoví, že: „Paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl podle § 118 zákona o zrušení zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele, činí 30 000 Kč.“
                33.         V důvodové zprávě k zákonu je k institutu nákladů řízení uvedeno, že: „Koncepce úhrady nákladů správního řízení byla přijata zejména s cílem odstranit přílišnou tvrdost v dosavadní právní úpravě vůči uchazečům o veřejnou zakázku, kteří se svým návrhem u Úřadu domáhají nápravy porušení zákona zadavatelem tím, že jednak musejí skládat kauci až do výše l mil. Kč a současně zaplatit správní poplatek ve výši 30 000,- Kč. Změna spočívá v tom, že zadavateli, vůči němuž Úřad ukládá nápravné opatření, se současně uloží povinnost nahradit státu náklady řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj prováděcím právním předpisem. Pokud se ale neprokáže porušení zákona a řízení se zastaví, zadavatel by neplatil nic a náklady řízení by byly kompenzovány kaucí, která propadne navrhovateli ve prospěch státu. V této souvislosti s návrhem tohoto zákona se předkládá i návrh novely zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, kterým se ruší správní poplatek ve výši 30 000 Kč v položce č. 64 přílohy zákona, za podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele.“
                34.         Jak jsem uvedl výše, ustanovení § 79 správního řádu a § 119 zákona stanoví základní pravidla pro ukládání povinnosti uhradit náklady řízení. Správní řád v § 79 odst. 3 stanoví obecné pravidlo, podle kterého náklady, které vznikly správnímu úřadu, jdou k tíži správního úřadu, a ty, které vznikly účastníkovi, si tento účastník nese sám, a to i v případě, pokud řízení nevyvolal. Pátý a šestý odstavec ustanovení § 79 správního řádu pak vystihují případy, kdy vzniká povinnost nahradit náklady státu v případech protiprávního jednání účastníků. Z § 119 odst. 2 zákona jasně vyplývá záměr zákonodárce stanovit, že pokud je rozhodnutí Úřadu podle § 118 uloženo nápravné opatření je jeho součástí též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Zákonodárce rovněž výslovně stanovil, že se náklady řízení platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí právní předpis a která podle § 1 odst. 1 vyhlášky činí 30 000 Kč. Tento záměr je pak dále potvrzen ve výše citované pasáži důvodové zprávy k zákonu. 
                35.         Na základě shora uvedeného a dále § 1 odst. 2 správního řádu a § 119 zákona tedy lze dovodit, že ustanovení § 119 zákona představuje speciální právní úpravu ve vztahu k § 79 správního řádu.
                36.         § 2 odst. 2 zákona stanoví, že:  „Veřejným zadavatelem je Česká republika, státní příspěvková organizace a územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek. Veřejným zadavatelem dále může být také jiná právnická osoba, pokud byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a pokud je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.“
                37.         Jak je zřejmé, ve smyslu § 116 zákona je účastníkem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele právě zadavatel, jehož úkony jsou přezkoumávány.
                38.         Jestliže tedy zákonodárce stanovil, že Česká republika je veřejným zadavatelem, který je rovněž účastníkem správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a pokud zároveň stanovil, že součástí rozhodnutí podle § 118, čemuž v tomto případě odpovídají výroky I. a II. napadeného rozhodnutí, je též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení, nelze než konstatovat, že sám zákonodárce v zákoně konstruoval institut nákladů řízení takovým způsobem, aby se povinnost uhradit náklady správního řízení vztahovala i na Českou republiku, jestliže je zadavatelem. Zákonodárce zároveň výslovně nestanovil, že by Česká republika byla od hrazení nákladů správního řízení osvobozena, jak je tomu v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích nebo v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na které v rozkladu odkazuje zadavatel.
                39.         Výrok III. napadeného rozhodnutí zní: „Podle § 119 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 odst. 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, se zadavateli – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha- Holešovice – ukládá uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).
                Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“
                40.         S ohledem na výše uvedené a mj. i na znění výroků I. a II. napadeného rozhodnutí konstatuji, že způsob, jakým rozhodl Úřad ve výroku III. napadeného rozhodnutí, tedy že podle § 119 odst. 2 uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč, je v souladu s právními předpisy.
                41.         K námitce zadavatele, že hrazení nákladů řízení je pak legitimní toliko v případě, že osoba, která je povinna náklady řízení hradit, je odlišným subjektem od toho, komu příjem z nákladů řízení plyne, a že ustanovení § 119 odst. 2 je nesystémové, uvádím následující. 
                42.         V řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí mi nepřísluší posuzovat a hodnotit systémovost institutu nákladů v rámci právního řádu České republiky a způsob nastavení institutu nákladů řízení, především v situaci, kdy tento je výslovně formulován zákonodárcem ve zvláštní procesní úpravě (viz bod 35. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Předmětné námitky zadavatele nelze považovat za námitky rozkladu podle § 82 odst. 2 v návaznosti na § 152 odst. 4 správního řádu, neboť nesměřují vůči napadenému rozhodnutí jako takovému a ani vůči správnímu řízení, jež mu bezprostředně předcházelo, tedy správnímu řízení týkajícímu se napadeného rozhodnutí.
                43.         Vzhledem k tomu, že jsem v tomto případě neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které lze od uložení povinnosti nahradit náklady řízení zcela nebo zčásti upustit, a současně s ohledem na skutečnost, že z obsahu spisu tohoto správního řízení je zřejmé, že ani zadavatel žádný z takových důvodů netvrdil a neprokázal, nepřistoupil jsem k upuštění od uložení povinnosti hradit náklady řízení.
                VII.        Závěr
                44.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                45.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
                 
                Poučení
                Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů nelze dále odvolat.
                 
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                 
                Ing. Petr Rafaj
                předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 
                 
                 
                 
                Obdrží:
                1.             Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha-Holešovice
                2.             T-SOFT a. s., Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4 Lhotka
                 
                Vypraveno dne: 
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                
                
                [1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.