Č. j.: ÚOHS-R163/2015/VZ-10053/2016/323/PMo
                
                
                 
                
                
                14. března 2016
                
                
                
                
                 
                V řízení o rozkladu ze dne 1. 6. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem – 
                 
                
                společnost PAPERA s.r.o., IČO 25945653, se sídlem Hálkova 2217/13, 568 02 Svitavy,
                
                 
                proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S194/2015/VZ-11927/2015/522/DMa ze dne 19. 5. 2015, vydanému ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – 
                 
                
                
                Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 - Žižkov,
                
                
                učiněných v otevřeném řízení veřejné zakázky s názvem „Dodávka kancelářských potřeb pro Státní pozemkový úřad“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 10. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 17. 10. 2014 pod evidenčním číslem 488626, ve znění opravy uveřejněné dne 5. 12. 2014, a v Úředním věstníku EU uveřejněno pod evidenčním číslem 2014/S 203-358751 dne 22. 10. 2014 a následně opraveno dne 10. 12. 2014 pod evidenčním číslem 2014/S 238-418404, 
                 
                jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
                 
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S194/2015/VZ-11927/2015/522/DMa ze dne 19. 5. 2015 
                 
                p o t v r z u j i
                 
                a podaný rozklad
                 
                z a m í t á m.
                 
                Odůvodnění
                I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
                1.             Dne 27. 3. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako příslušný správní orgán podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], návrh společnosti PAPERA s.r.o., IČO 25945653, se sídlem Hálkova 2217/13, 568 02 Svitavy (dále jen „navrhovatel“), na přezkoumání úkonů zadavatele - Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 - Žižkov (dále jen „zadavatel“), učiněných v otevřeném řízení veřejné zakázky s názvem „Dodávka kancelářských potřeb pro Státní pozemkový úřad“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 10. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 17. 10. 2014 pod evidenčním číslem 488626, ve znění opravy uveřejněné dne 5. 12. 2014, a v Úředním věstníku EU uveřejněno pod evidenčním číslem 2014/S 203-358751 dne 22. 10. 2014 a následně opraveno dne 10. 12. 2014 pod evidenčním číslem 2014/S 238-418404 (dále jen „veřejná zakázka“).
                2.             Podle oddílu II. 1. 5.) oznámení o zakázce byla předmětem plnění veřejné zakázky dodávka kancelářských potřeb a papíru, včetně balení a dopravy do místa plnění dle specifikace jednotlivých požadavků zadavatele. V oddílu II. 2. 1.) zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 14 000 000 Kč bez DPH. 
                3.             Podle bodu 8. 1. zadávací dokumentace měli uchazeči za účelem zpracování nabídkové ceny vyplnit tabulku z Přílohy č. 1 zadávací dokumentace, konkrétně cenu za měrnou jednotku, která pak měla být pomocí přednastavených vzorců vynásobena předpokládaným objemem příslušné položky. Zadavatel v tomto bodě dále uvedl, že „[n]edodržení požadavků na jednotné zpracování nabídkové ceny uvedených v této zadávací dokumentaci (tj. např. neuvedení nabídkové ceny dodavatelem byť u jedné položky) bude důvodem k vyřazení nabídky uchazeče“.
                4.             Zadavatel stanovil v Příloze č. 1 zadávací dokumentace pod položkou č. 49 „Etikety zasouvací pro pákové pořadače 75 - 80mm“ (dále jen „Položka č. 49“) množství 200 měrných jednotek (dále jen „MJ“) za dva roky.
                5.             Dne 9. 12. 2014 zaslal zadavatel z vlastního podnětu uchazečům Dodatečné informace č. 4 obsahující úpravy v Příloze č. 1 zadávací dokumentace a spolu s tím poslal i upravenou tabulku (dále jen „Dodatečné informace č. 4“), v jejímž rámci bylo u Položky nově požadováno množství 10 MJ místo původního požadavku 200 MJ.
                6.             Navrhovatel v rámci své nabídky na veřejnou zakázku v části Položky nabídl 200 MJ, čímž nereflektoval změnu zadávací dokumentace provedenou Dodatečnými informacemi č. 4. 
                7.             Dne 12. 1. 2015 zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, přičemž jako nejvhodnější byla vybrána nabídka navrhovatele. 
                8.             Dne 14. 1. 2015 zadavatel obdržel námitky, ve kterých bylo stěžovatelem namítáno, že navrhovatel uvedl ve své nabídce v části Položky chybné množství MJ. 
                9.             Dne 4. 3. 2015 zadavatel podle § 76 odst. 6 zákona vyloučil navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení s odůvodněním, že nabídka navrhovatele nesplňuje jeho požadavky na zpracování nabídkové ceny (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). 
                10.         Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, doručil Úřadu dne 27. 3. 2015 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“).
                II.             Napadené rozhodnutí
                11.         Dne 19. 5. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S194/2015/VZ-11927/2015/522/DMa z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona návrh navrhovatele na zrušení úkonu zadavatele – rozhodnutí o vyloučení - zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona.
                12.         V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že nabídka navrhovatele nesplňovala požadavky zadavatele na zpracování nabídkové ceny, když v rámci Položky uvedl a ocenil 200 MJ dle původního požadavku zadavatele, namísto 10 MJ dle Dodatečných informací č. 4. Zároveň zdůraznil, že se nejednalo o zjevnou početní chybu v nabídce, která nemá vliv na nabídkovou cenu, a že tuto chybu nebylo možno odstranit ani postupem pro vysvětlení nabídky podle § 76 odst. 3 zákona.
                13.         Úřad v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal i na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010, podle něhož „zadávací řízení je vysoce formalizovaný proces, zatímco kontraktace soukromých subjektů navzájem je výrazně volnější“. Úřad tedy uzavřel, že nesplnění požadavku zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny nelze ospravedlnit ani eventuální „výhodností“ nabídky, resp. výší nabídkové ceny či případným rozdílem mezi skutečně poptávaným zbožím a množstvím zboží uvedeným v nabídce.
                III.           Námitky rozkladu
                14.         Dne 1. 6. 2015 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí, které považuje za věcně nesprávné. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 19. 5. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
                15.         Navrhovatel předně shrnuje, že nebyly dány zákonné důvody pro vyloučení jeho nabídky, když z ní vyplývá, že (i) byl schopen zajistit dodávku požadovanou zadavatelem v plném rozsahu a dokonce i v rozsahu vyšším o 190 MJ a zároveň (ii) jeho nabídková cena byla přesto vyhodnocena jako cenově nejvýhodnější. Na základě toho navrhovatel namítá, že napadené rozhodnutí zcela pomíjí účel zákona a zároveň je v rozporu s § 6 zákona, když je zřejmé, že v přezkoumávaném případě byl vyloučen uchazeč, který garantuje dodávku poptávaného zboží a garantuje i nejnižší cenu.
                IV.          Závěr rozkladu
                16.         S ohledem na výše uvedené navrhovatel žádá předsedu Úřadu, aby napadené rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti zrušil.
                Řízení o rozkladu
                17.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
                Stanovisko předsedy Úřadu
                18.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
                19.         Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když ve výroku napadeného rozhodnutí podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona návrh navrhovatele na zrušení úkonu zadavatele zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem nepřistoupil ke změně či zrušení napadeného rozhodnutí.
                V.            K námitkám rozkladu
                20.         Navrhovatel v rozkladu namítá převážně skutečnosti obsažené již v návrhu a v námitkách podaných proti rozhodnutí zadavatele, přičemž dále nesouhlasí se závěry, ke kterým Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl při jejich vypořádání, a považuje je za nesprávné, resp. za nezákonné. Navrhovatel mj. trvá na tom, že rozhodnutí o vyloučení bylo protiprávní, když nebyly dány zákonné důvody pro jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení ve smyslu § 76 odst. 6 zákona. Valná část rozkladu tedy pouze znovu opakuje již jednou vznesené skutečnosti a argumenty, aniž by však v konkrétní rovině relevantně reagovala na věcnou i právní argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Nezbývá tedy než konstatovat, že se napadené rozhodnutí obsáhle vypořádalo se všemi námitkami návrhu, a to způsobem, ze kterého je plně srozumitelné a seznatelné, jakými skutečnostmi a úvahami se správní orgán prvního stupně při svém rozhodování řídil. 
                21.         K tvrzení navrhovatele, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když jej vyloučil ze zadávacího řízení, uvádím, že touto námitkou se Úřad zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde mj. konstatoval, že není pochyb o tom, že nabídka navrhovatele nebyla v rámci požadavků zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny zpracována v souladu se zadávací dokumentací ve znění upraveném Dodatečnými informacemi č. 4. Jak jsem si ověřil ve spisové dokumentaci, navrhovatel v  nabídce skutečně předložil položkový rozpočet v části „Příloha č. 1 – Stanovení nabídkové ceny – Tabulka kancelářských potřeb“. Je však zřejmé, že předmětná příloha nebyla vyhotovená v souladu s požadavky zadavatele, konkrétně u Položky č. 49, kde navrhovatel ocenil 200 MJ, přičemž dle požadavků zadavatele mělo být oceněno pouze 10 MJ. Nadto, Úřad v tomto kontextu správně poukázal na to, že ani z žádné jiné části nabídky navrhovatele nevyplývá, že by ocenil tuto položku správným údajem ve smyslu požadavku zadavatele obsaženému v zadávacích podmínkách. 
                22.         Pokud se jedná o související argumentaci navrhovatele, že i přes předmětné navýšení ceny byla jeho nabídka cenově nejvýhodnější a nenastal tak důvod pro jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení s tím, že jeho nabídka obsahovala vyšší nabízené množství etiket na pákové pořadače a rovněž byla i navýšena nabídková cena za tuto položku zboží při garantované jednotkové ceně, uvádím následující. Úřad v bodě 41. odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na skutečnost, že Položka č. 49 je součástí položkového rozpočtu nabídky, přičemž celková nabídková cena je právě součtem jednotlivých položek. Lze tedy jednoznačně a logicky dovodit, že jakákoli chyba v jednotlivé položce má vliv i na celkovou nabídkovou cenu, jelikož ta by musela být po provedení opravy jednotlivé položky rovněž podrobena korekci. Doplňuji, že zadavateli není zákonem umožněn postup, v rámci něhož by v nabídce navrhovatele opravil chybné údaje mající vliv na jeho cenovou nabídku. Takovým postupem by zadavatel flagrantně porušil princip rovného nediskriminačního zacházení se všemi uchazeči o veřejnou zakázku zakotvený v ustanovení § 6 zákona, jelikož by došlo k nezpochybnitelnému zvýhodnění navrhovatele oproti uchazečům, jejichž nabídka byla správná a souladná se zadávacími podmínkami, viz bod 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Neobstojí tedy konstatování navrhovatele, v rámci kterého zdůrazňuje skutečnost, že hodnota Položky č. 49 Přílohy k zadávací dokumentaci je ve vztahu k hodnotě celé nadlimitní veřejné zakázky nepatrná. Je nezpochybnitelné, že nesplnění požadavku zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny nelze ospravedlnit „výhodností“ nabídky, resp. výší nabídkové ceny či případným rozdílem mezi skutečně poptávaným zbožím a množstvím zboží uvedeným v nabídce navrhovatele. Tuto argumentaci vznesenou navrhovatelem v rozkladu je tedy třeba pro její nedůvodnost s ohledem na výše uvedené skutečnosti odmítnout.   
                23.         Nadto pro úplnost zdůrazňuji, že pokud zadavatel zjistí, že nabídka některého z uchazečů nesplňuje zadávací podmínky nebo je rozporná se zákonem, je mu zákonem uložena povinnost vyřadit takovouto nabídku ze zadávacího řízení. Úřad ve vztahu k možnosti hodnotící komise využít institutu vysvětlení podle § 76 odst. 3 zákona v bodě 47. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v daném případě nebyla nabídka navrhovatele vnitřně rozporná, nejasná, resp. „neobsahovala číselnou hodnotu, která neodpovídá číselným hodnotám vyjadřujícím tentýž údaj v rámci zbylého obsahu nabídky“ a tedy z pohledu zadavatele nebylo nejasné, jaký údaj obsažený v nabídce navrhovatele má být posuzován. Jelikož z údajů obsažených v nabídce je zřejmé, že nabídka navrhovatele vůbec nesplnila předmětný požadavek zadavatele, zadavatel vůbec neměl prostor cokoliv si v nabídce navrhovatele vyjasňovat. S tímto názorem Úřadu jsem se zcela ztotožnil. Institut písemného vysvětlení nabídky slouží k tomu účelu, aby si zadavatel vyjasnil nejasnosti v nabídkách uchazečů. Z logiky věci vyplývá, že pokud zadavatel zjistil, že nabídka navrhovatele nesplňuje zadávací podmínky (přičemž se v daném případě nejednalo o nejasnosti, které by bylo potřeba vysvětlit), je již nadbytečné vysvětlovat případné další nejasnosti v nabídce navrhovatele, neboť vysvětlení těchto dalších nejasností by nemělo žádný vliv na skutečnost, že navrhovatel musí být vyloučen ze zadávacího řízení pro nesplnění zadávacích podmínek. K tomuto zdůrazňuji, že institut vysvětlení nabídky podle § 76 odst. 3 zákona tedy může sloužit pouze k vysvětlení nejasností v nabídce. Prostřednictvím vysvětlení nabídky tak nelze obsah nabídky, podané ve lhůtě pro podání nabídek, měnit, doplňovat či upravovat. Takový postup změny, resp. doplnění nabídky, by totiž byl v rozporu se zákonem. I s ohledem na výše uvedené neobstojí argumentace navrhovatele, že nebyl dán důvod pro jeho vyloučení ze zadávacího řízení podle § 76 odst. 3 zákona zadavatelem, když je zcela evidentní, že nabídka navrhovatele v předmětné části pod Položkou č. 49 obsahovala údaj, resp. hodnotu, rozpornou s požadavkem zadavatele, což nezpochybnil ani samotný navrhovatel. Dále akcentuji, že nabídka předložená navrhovatelem vůbec nesplnila výše uvedený požadavek zadavatele a z podstaty věci tudíž ani nebylo možné, aby zadavatel v tomto případě přistoupil k využití institutu zakotvenému v ustanovení § 76 odst. 3 zákona, pročež je nezbytné označit předmětný postup zadavatele v průběhu zadávacího řízení za souladný se zákonem. Z těchto důvodů je s ohledem na konstatované nedodržení požadavků zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny obsažených v zadávací dokumentaci ve znění Dodatečných informací č. 4 nezbytné označit za zcela bezpředmětnou rovněž argumentaci navrhovatele, v rámci které zdůrazňuje, že byl schopen a ochoten v plném rozsahu zajistit dodávku požadovanou zadavatelem v předmětných zadávacích podmínkách. 
                24.         Pokud se jedná o související argumentaci navrhovatele, v rámci které uvádí, že napadené rozhodnutí i postup zadavatele jdou proti smyslu a účelu zákona, zdůrazňuji následující. Uvádí-li důvodová zpráva k zákonu, že cílem zákona je zejména zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky, přičemž tohoto cíle je dosahováno především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy hrazené z veřejných prostředků byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, pak tyto podmínky nalézají odraz zejména v ustanoveních ukládajících zadavateli povinnost provádět před uzavřením úplatné smlouvy zadávací řízení a v § 6 zákona, kde jsou stanoveny základní zásady. S ohledem na jednoznačně vymezenou působnost Úřadu nelze ve vztahu k výše uvedené námitce učinit závěr, že se Úřad při výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek bez dalšího zabývá dodržováním zásad hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. K tomu dále poznamenávám, že není v souladu s cílem zákona, aby navrhovatel nerespektoval zadavatelem stanovené zadávací podmínky. V této veřejné zakázce je rozhodné, že navrhovatel svou nabídku ve vztahu k požadavkům na způsob zpracování nabídkové ceny nezpracoval v souladu se zadávací dokumentací ve znění Dodatečných informací č. 4. Lze připustit, jak namítá navrhovatel v rozkladu, že účelem zákona je mj. zajistit výběr nejvhodnější nabídky dle zadaných kritérií, a to za účelem dodržení hospodárnosti při nakládání s veřejnými prostředky. Možným dodržením zásady hospodárnosti v rámci zadávacího řízení však nelze v žádném případě ospravedlnit porušení relevantních ustanovení zákona, k čemuž v daném případě v důsledku postupu navrhovatele došlo. Úřad posoudil předmětnou problematiku v naprostém souladu se základními cíli a smyslem zákona i se závěry rozsudku NSS č. j. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. 6. 2008, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí NSS pod číslem 1771/2009. Napadené rozhodnutí tedy není v rozporu s cílem či účelem zákona. 
                25.         S ohledem na to, že nabídková cena navrhovatele nebyla zpracována v souladu se zadávací dokumentací ve znění Dodatečných informací č. 4, tedy se zadávacími podmínkami, a rovněž se zřetelem na výše akcentovaný smysl a účel zákona pak nemůže obstát ani další rozkladové tvrzení navrhovatele, dle něhož napadené rozhodnutí umožňuje situaci, kdy se vítězem může stát v pořadí druhý uchazeč, který by zadavateli dodával za vyšší ceny než navrhovatel, což by vedlo k vyšším výdajům prostředků ze státního rozpočtu. Ani s touto námitkou rozkladu se neztotožňuji, jelikož s ohledem na výše uvedené nemůže obstát. 
                26.         Pokud se jedná o další námitku navrhovatele, v rámci které poukazuje na přílišný formalismus zadavatele včetně formalisticky přepjatého charakteru napadeného rozhodnutí, uvádím následující. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě uvedl, že zadávací řízení je vysoce formalizovaný proces, který klade vysoké požadavky jak na zadavatele, tak na uchazeče o veřejnou zakázku, což je dovoditelné mj. z rozsudku NSS č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010 či z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2010 - 104 ze dne 6. 10. 2011, viz bod 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí. V této souvislosti musím konstatovat, že navrhovatel k této námitce neuvedl nad rámec jeho úvah obsažených již v návrhu žádné nové skutečnosti či námitky svědčící ve prospěch úvah navrhovatele. Rozklad navrhovatele tedy nepřinesl novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení předmětné problematiky, než jak tomu učinil Úřad v napadeném rozhodnutí, přičemž zdůrazňuji, že i samotný navrhovatel v rozkladu připouští, že „… zadávací řízení klade vyšší nároky na formálnost…“. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by měl být postup zadavatele, v rámci něhož navrhovatele vyloučil z další účasti v předmětném zadávacím řízení, označen za nepřípustně formalistický. Naopak, zadavatel nade vší pochybnost postupoval v souladu s § 44 odst. 1 zákona, kdy jednoznačně specifikoval požadavek na zpracování nabídkové ceny, resp. když požadoval ocenit množství 10 MJ za dva roky, jelikož podle § 49 odst. 4 zákona poskytl dodavatelům dodatečné informace, kterými bylo upraveno v části nabídky „Příloha č. 1 – Stanovení nabídkové ceny“ pod Položkou č. 49 množství MJ, které má uchazeč v rámci své nabídky ocenit, z 200 MJ na 10 MJ. Nelze tedy než přisvědčit závěru Úřadu učiněnému v bodě 38. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde zadavatelův požadavek označil s ohledem na znění § 44 odst. 3 písm. f) zákona za legitimní. Jelikož navrhovatel výše uvedený požadavek zadavatele následně nesplnil, zadavatel jej vyloučil z další účasti v zadávacím řízení zcela oprávněně a v souladu s relevantním ustanovením zákona. I závěry Úřadu uvedené mj. v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se namítaného přílišného formalismu proto považuji za správné a námitka rozkladu navrhovatele je nedůvodná.
                27.         Pokud se jedná o související tvrzení navrhovatele obsažené v rozkladu, v rámci něhož označuje napadené rozhodnutí za rozporné s ustanovením § 6 odst. 1 zákona, akcentuji tyto skutečnosti. Dikce ustanovení § 6 odst. 1 zákona je následující, cit.: „Zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.“ Na základě výše citovaného znění předmětného ustanovení zákona i z logiky věci je tedy zcela zřejmé, že zákonná povinnost dodržovat příslušné zásady při všech činnostech souvisejících se zadáváním veřejných zakázek svědčí zadavateli, a nikoli Úřadu. Úřad je v souladu s ustanovením § 112 odst. 1 zákona oprávněn vykonávat dohled nad dodržováním zákona, a tím pádem i nad dodržováním ustanovení § 6 odst. 1 zákona, a je mu tedy svěřena pravomoc k přezkoumávání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejných zakázek, a rovněž pravomoc rozhodovat o tom, zda byl spáchán správní delikt ve smyslu zákona. Tuto pravomoc Úřadu rovněž ukládá zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (výkon dohledu úzce souvisí se smyslem, cílem a účelem zákona, tak jak jsem jej uvedl v bodě 24. odůvodnění tohoto rozhodnutí). 
                28.         Z výše uvedeného tedy vyplývá, že soulad se zásadami uvedenými v ustanovení § 6 zákona se posuzuje pouze u jednání, které je jednáním zadavatele samotného, a které má současně právní důsledky stanovené zákonem. Může se tedy jednat o jakýkoli úkon, který zadavatel činí v rámci zadávacího řízení a který je způsobilý ovlivnit právní postavení účastníků v zadávacím řízení, tj. zakládat, měnit či rušit práva a povinnosti v zadávacím řízení. Úřad se proto v daném případě nedopustil a nemohl dopustit porušení § 6 odst. 1 zákona. Nadto navrhovatel v rozkladu ani blíže nespecifikuje, která ze zásad zakotvených v předmětném ustanovení zákona měla být ze strany Úřadu porušena. Výše uvedená argumentace navrhovatele je tedy zcela bezpředmětná a ze své podstaty ani nenaplňuje požadavky zakotvené v ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu kladené na náležitosti odvolání, resp. rozkladu. Není z ní totiž zřejmé, v čem navrhovatel spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Tato argumentace je tedy zcela irelevantní, jelikož neodpovídá znění ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu. 
                29.         K výše uvedeným skutečnostem shrnuji, že Úřad již v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem (tj. v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, uvedl úvahy, kterými se řídil) uvedl, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když dne 4. 3. 2015 rozhodl o vyloučení navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení pro nesplnění výše uvedených zadávacích podmínek.
                30.         Vzhledem k výše uvedenému považuji stěžejní námitku navrhovatele obsaženou v rozkladu, že v této veřejné zakázce nenastaly důvody pro jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení, za nedůvodnou.
                VI.          Závěr
                31.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré podklady rozhodnutí, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                32.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
                 
                Poučení
                Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.
                 
                otisk úředního razítka
                 
                 
                 
                 
                Ing. Petr Rafaj
                předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                 
                 
                 
                 
                Obdrží:
                1.         Česká republika - Státní pozemkový úřad, Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 - Žižkov
                2.         PAPERA s.r.o., Hálkova 2217/13, 568 02 Svitavy
                 
                Vypraveno dne:
                viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
                 
                
                
                [1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.