Č. j.: ÚOHS-R437/2015/VZ-24171/2016/322/DJa
9. června 2016
V řízení o rozkladu ze dne 18. 12. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal navrhovatel –
3S.cz, s.r.o., IČO 27683273, se sídlem Eliášová 1055/25, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 23. 11. 2015 Mgr. Petrem Budzińským, advokátem, ev. č. ČAK 10735, se sídlem Letenská 8, 118 00 Praha 1,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0738/2015/VZ- 40806/2015/523/LKa ze dne 1. 12. 2015 vydaném ve správním řízení vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
Národní ústav lidové kultury, IČO 00094927, se sídlem Zámek 672, 696 62 Strážnice,
učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Centrální úložiště dat NÚLK 2015“, jejíž předmět plnění je poptáván na základě výzvy k podání nabídky ze dne 29. 9. 2015 uveřejněné na profilu zadavatele ID zakázky: T004/15V/00035885
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0738/2015/VZ- 40806/2015/523/LKa ze dne 1. 12. 2015
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 21. 10. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh navrhovatele – 3S.cz, s.r.o., IČO 27683273, se sídlem Eliášová 1055/25, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 23. 11. 2015 Mgr. Petrem Budzińským, advokátem, ev. č. ČAK 10735, se sídlem Letenská 8, 118 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Národního ústavu lidové kultury, IČO 00094927, se sídlem Zámek 672, 696 62 Strážnice, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Centrální úložiště dat NÚLK 2015“ jejíž předmět plnění je poptáván na základě výzvy k podání nabídky ze dne 29. 9. 2015 uveřejněné na profilu zadavatele ID zakázky: T004/15V/00035885 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Dne 21. 10. 2015, kdy byl Úřadu doručen návrh navrhovatele, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. Návrhem se navrhovatel u Úřadu domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.
3. Dne 5. 11. 2015 rozhodl Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0738/2015/VZ-38123/2015/523/MKv z téhož dne o zamítnutí návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření dle § 117 odst. 1 písm. a) zákona spočívajícího v uložení zákazu zadavateli uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. Úřad dále účastníkům řízení usnesením č. j. ÚHOS-S0738/2015/VZ-40116/2015/523/MKv ze dne 20. 11. 2015 stanovil lhůtu, ve které se účastníci řízení mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
4. Dne 23. 11. 2015 bylo Úřadu doručeno oznámení zadavatele z téhož dne, kterým zadavatel sdělil, že dne 13. 11. 2015 uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným uchazečem AGORA plus, a.s., IČO 25503910, se sídlem Řípská 1321/11c, 627 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“). Kopie smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem byla Úřadu zaslána prostřednictvím datové schránky rovněž dne 23. 11. 2015.
II. Napadené usnesení
5. Dne 1. 12. 2015 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0738/2015/VZ-40806/2015/523/LKa (dále jen „napadené usnesení“).
6. Výrokem napadeného usnesení Úřad rozhodl, že se správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavuje, neboť se návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele stal zjevně bezpředmětným.
7. Výrok napadeného usnesení Úřad odůvodnil tím, že s ohledem na skutečnost, že zadavatel již uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky, stal se návrh navrhovatele zjevně bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť v průběhu správního řízení nastal důvod, v důsledku kterého o návrhu nebylo možno věcně rozhodnout, tzn. nebylo možné jej ani zamítnout, ani mu vyhovět.
III. Námitky rozkladu
8. Dne 18. 12. 2015 byl Úřadu doručen rozklad navrhovatele. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 1. 12. 2015. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě směrující proti napadenému usnesení.
9. Navrhovatel rozkladem brojí proti uplatnění § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu a domnívá se, že zmíněné ustanovení bylo aplikováno nesprávně. Úřad zdůvodnil zastavení řízení skutečností, že zadavatel dne 13. 11. 2015 již uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem. Navrhovatel je toho názoru, že pokud již byla uzavřena smlouva, Úřad už věcně věc rozhodovat nechtěl.
10. Dále navrhovatel uvádí, že hlavním úkolem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem je uložení nápravného opatření v případě kvalifikovaného porušení postupu pro zadávání veřejné zakázky. Pokud ale Úřad v případech uzavření smlouvy řízení může zastavit dle § 66 správního řádu, otevírá se dle názoru navrhovatele možnost zneužívání tzv. „vyčkávací taktiky“. Zákon nedává možnost navrhovateli bránit se zamítnutí návrhu na předběžné opatření proti uzavření smlouvy rozkladem, který by měl odkladný účinek. Úřad rozhodl usnesením o zamítnutí návrhu na předběžné opatření – o zákazu uzavřít smlouvu, a tedy stručným zdůvodněním zamítl jedinou reálnou možnost navrhovatele, jak zabránit uzavření smlouvy, aniž by věc podrobně projednal a jenom vyčkal, než se uzavře smlouva, aby zbytek řízení zastavil pro bezpředmětnost. Tímto, dle názoru navrhovatele, Úřad nedodržel obecné zásady stanovené v § 6 zákona.
11. Dle navrhovatele měl Úřad meritorně rozhodnout. Zákon podle navrhovatele dává pro případ uzavření smlouvy povinnost návrhy věcně projednat a zdůvodnit, např. alespoň dle § 118 odst. 5 písm. a) zákona, neboť právo na řádné odůvodnění je zásadním procesním právem účastníků a ochranou proti libovůli Úřadu. Z uvedeného důvodu má navrhovatel za to, že Úřad postupoval procesně chybně.
12. V neposlední řadě navrhovatel nesouhlasí s bodem 8 odůvodnění napadeného usnesení, kde Úřad uvádí, že z důvodu, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu, Úřadu nezbylo než posuzovat návrh s ohledem na podmínky stanovené v § 118 odst. 5 písm. d) zákona, a to zda vůbec návrh směruje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona v zadávacím řízení. Z uvedeného dle navrhovatele vyplývá, že Úřad jednoznačně prokázal, že za celou dobu se věcně případem vůbec nezaobíral. Dále navrhovatel uvádí, že nenamítá porušování postupu, které by mohlo být určeno pro veřejné zakázky nadlimitní či podlimitní, ale namítá postup zadavatele, kterým ignoroval a porušoval obecné zásady dle § 6 zákona.
13. Dále navrhovatel v rozkladu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 50/2006 – 137 ve vztahu k uplatnění náhrady škody a má za to, že Úřad zastavením správního řízení znemožnil vydání meritorního rozhodnutí a v tomto ohledu znemožnil odškodnění za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.
14. Závěrem navrhovatel uvádí další porušení zjištěná z dokumentace o veřejné zakázce, která činí z celého napadeného zadávacího řízení veřejnou zakázku v rozporu se zákonem.
Závěr rozkladu
15. Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil.
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
17. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
18. Úřad tím, že napadeným usnesením správní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětnou žádostí, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
V. K námitkám rozkladu
K námitkám brojícím proti aplikaci § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu uvádím následující
19. Podle § 118 odst. 1 zákona, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrh, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.
20. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.
21. Dne 21. 10. 2015 bylo doručením návrhu navrhovatele zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 zákona. Návrhem se navrhovatel u Úřadu domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky.
22. Dne 23. 11. 2015 prokázal zadavatel Úřadu, že podle § 82 zákona uzavřel dne 13. 11. 2015 smlouvu s vybraným uchazečem na plnění předmětu veřejné zakázky.
23. Ustanovení § 66 správního řádu stanoví důvody, pro které se nevydává rozhodnutí ve věci, ale řízení se zastaví. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu v případě, že se žádost stala zjevně bezpředmětnou, pak správní orgán postupuje tak, že správní řízení zastaví. Podle tohoto ustanovení postupuje správní orgán I. stupně v případě, že důvod pro zastavení nastane v průběhu správního řízení, vedeného v I. stupni. V rozhodovaném případě lze bezpředmětnost návrhu (žádosti) ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu spatřovat v tom, že o návrhu navrhovatele již není možno meritorně rozhodnout, neboť zadávací řízení na veřejnou zakázku bylo zadavatelem ukončeno právem předvídaným způsobem, tj. uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky dle § 82 zákona.
24. Krajský soud v Brně v rozsudku 62 Af 50/2011-72 ze dne 15. 2. 2012 judikoval, že: „pokud citované ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu umožňuje odvoláním (rozkladem) napadené rozhodnutí zrušit a řízení zastavit, míní tím nepochybně možnost zastavit řízení pouze tehdy, je-li naplněna hypotéza některého ustanovení správního řádu nebo jiného zvláštního zákona (v daném případě by připadal v úvahu ZVZ [zákona, pozn. předsedy Úřadu]), podle něhož je třeba správní řízení zastavit. Podle zdejšího soudu tak bude namístě podle citovaného ustanovení postupovat vždy tehdy, dojde-li k situaci, s níž zákon spojuje zastavení řízení, tj. nastanou-li důvody předvídané v § 66 správního řádu (např. žadatel vzal svoji žádost zpět, žádost se stala bezpředmětnou, žadatel zemřel nebo zanikl nebo důvody pro zastavení řízení podle ZVZ).“
25. Je nepochybné, že výše uvedený závěr soudu o postupu odvolacího správního orgánu lze přiléhavě aplikovat i na možnost zastavit správní řízení I. stupně, pokud došlo k naplnění hypotézy některého z ustanovení § 66 odst. 1 správního řádu již v době jeho vedení, nikoli až po napadení rozhodnutí rozkladem navrhovatele. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že Úřad postupoval správně a v souladu s právními předpisy, když správní řízení zastavil postupem podle správního řádu, jelikož zastavení správního řízení připadá v úvahu, jak bylo soudem judikováno, „je-li naplněna hypotéza některého ustanovení správního řádu“, v tomto případě ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.
26. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015 dovodil, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Tento závěr je ostatně v souladu se standardní komentářovou literaturou (srov. Jurčík R.: Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 3. vydání. Praha, C. H. Beck, 2012, str. 686: „Ustanovením § 118 odst. 1 není dotčena možnost zastavení řízení podle obecné procesní úpravy v § 66 SpŘ [správní řád, pozn. předsedy Úřadu]. Například pokud by byl podán návrh na opatření k nápravě po uzavření smlouvy, jednalo by se o žádost zjevně právně nepřípustnou – § 66 odst. 1 písm. b) SpŘ, popř. pokud by došlo k uzavření smlouvy v průběhu řízení o návrhu na uložení opatření k nápravě, stala by se žádost zjevně bezpředmětnou – § 66 odst. 1 písm. g) SpŘ.”). Posouzení rozhodné právní otázky, na němž krajský soud založil napadený rozsudek, je tedy nesprávné“.
27. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 8 As 103/2011-92 ze dne 19. 3. 2012, „důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“ V usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 As 47/2005-86, se Nejvyšší správní soud k předmětu správního řízení vyjádřil tak, že „vymezení předmětu řízení je určeno hospodářským či společenským cílem, který subjekt vyvoláním řízení sleduje“. Zároveň je třeba takový navrhovatelem sledovaný význam vnímat jako právě ten zamýšlený význam, který by mělo pro navrhovatele eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu, nikoli význam jiný. Takový význam přitom vždy vyplývá již z původního obsahu návrhu a v zásadě se kryje s předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, tj. s cílem uložit konkrétní nápravné opatření, tj. to, kterého se navrhovatel domáhal.
28. K účelu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015, když konstatoval, že tímto účelem je „uložení nápravného opatření v případě kvalifikovaného porušení postupu pro zadání veřejné zakázky zadavatelem, tedy zjednání nápravy v době, kdy lze ještě pochybení zadavatele napravit, tj. před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku.“ V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu“.
29. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 79/2012-37 je bezpředmětnost žádosti nutno vnímat jako „stav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele.“
30. V době podání návrhu k Úřadu bylo cílem navrhovatele to, aby Úřad zrušil rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. V průběhu vedení tohoto správního řízení však již byla na veřejnou zakázku uzavřena smlouva, čímž bylo zadávací řízení skončeno. I v případě, že by Úřad shledal v úkonech zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky porušení zákona, nemohl by podle § 118 odst. 1 zákona, právě z důvodu uzavření smlouvy, uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Prvotního cíle (resp. významu), kterého navrhovatel podáním návrhu k Úřadu chtěl dosáhnout, tj. uložení nápravného opatření, tedy již nelze dosáhnout.
31. Pokud Úřad v prvostupňovém rozhodnutí rozhodl o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, konstatuji, že Úřad postupoval v souladu se zákonem, pokud důvody uvedené v návrhu na nařízení předběžného opatření při svém správním uvážení posuzoval ve vztahu k dokumentaci o veřejné zakázce. Úřad je ve svém rozhodování striktně vázán zákonem, avšak z dikce ustanovení § 117 odst. 1 zákona vyplývá, že „může“ před vydáním rozhodnutí ve správním řízení nařídit předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, tedy záleží na správním uvážení Úřadu, zda po předběžném posouzení předmětné věci dospěje k závěru, zda konkrétní důvody uvedené v návrhu svědčí či nesvědčí o nutnosti nařízení předběžného opatření. Úřad při zvažování návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 117 odst. 1 zákona vycházel z obsahu návrhu navrhovatele, z dostupné dokumentace o veřejné zakázce a po předběžném posouzení případu dospěl k závěru, že důvody uvedené v návrhu nesvědčí o nutnosti vydat předběžné opatření.
32. Zároveň konstatuji, že rozhodnutí, jímž Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření v předmětné věci, není předmětem přezkumu tohoto rozhodnutí, tudíž jsem nebyl oprávněn se zabývat věcným posouzením souladu jeho nevydání se zákonem.
33. S ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky nebyla, jak již bylo odůvodněno výše, Úřadu dána jiná možnost, než správní řízení zastavit, neboť pouze takový postup je správný a v souladu s § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Na základě výše uvedeného nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že Úřad nesprávně aplikoval toto ustanovení pro zastavení řízení, tedy i námitku navrhovatele, že Úřad postupoval procesně chybně, lze považovat za nedůvodnou. K tomu uvádí, že v posuzovaném případě Úřad nemohl porušit právo na řádné odůvodnění, neboť výrok napadeného usnesení odůvodnil Úřad náležitě k jeho procesnímu charakteru. Předmětem napadeného usnesení nebylo meritorní posuzování návrhu nýbrž ryze procesní postup ve správním řízení.
K dalším námitkám rozkladu
34. K námitce navrhovatele, že měl Úřad ve věci meritorně rozhodnout, uvádím následující. Podle § 118 odst. 5 písm. d) zákona Úřad návrh zamítne, pokud návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle tohoto zákona v zadávacím řízení nebo soutěži o návrh. Úřad je oprávněn rozhodnout o předběžném opatření, respektive o uložení nápravného patření pouze do okamžiku, kdy je uzavřena smlouva na veřejnou zakázku.
35. Jelikož se v posuzovaném případě jedná o zakázku malého rozsahu, nejprve v obecné rovině uvádím, že zadavatel není povinen zadávat veřejné zakázky malého rozsahu postupem podle zákona, je však povinen dodržet zásady uvedené v § 6 zákona. S ohledem na tuto skutečnost by Úřad z věcných důvodů návrh na zahájení řízení v šetřeném případě posuzoval dle § 118 odst. 5 písm. d) zákona, tj. zda vůbec návrh směruje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona v zadávacím řízení. Vzhledem k tomu, že postup, který předchází uzavření smlouvy s vybraným uchazečem na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu, není zákonem výslovně upraven, neprobíhá zadávací řízení podle zákona, Úřad tak nemá ani zákonné zmocnění nařizovat předběžné opatření zadavateli spočívající v zákazu uzavřít smlouvu nebo v pozastavení zadávacího řízení.
36. S ohledem na výše uvedené nesouhlasím s námitkou navrhovatele, že Úřad využil tzv. „vyčkávací taktiky“ dokud navrhovatel neuzavře smlouvu s vybraným uchazečem na plnění předmětu veřejné zakázky. K podobné námitce tzv. „vyčkávací taktiky“ Úřadu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015, když konstatoval, že „nelze vykládat právní úpravu s apriorním předpokladem, že úřady neplní úkoly jim svěřené zákonem a namísto hájení zájmu a práv účastníků řízení je jejich hlavním zájmem „zametání pod koberec“.Pokud by stěžovatel postupoval způsobem naznačeným krajským soudem, pak by navrhovateli byly k dispozici prostředky ochrany proti nečinnosti správního orgánu, včetně žaloby podle § 79 s. ř. s. Stěžovatel by v případě takového zneužívajícího postupu rovněž odpovídal za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Navrhovatel má rovněž právo podat návrh na vydání předběžného opatření podle § 117 zákona o veřejných zakázkách, včetně opravného prostředku proti zamítnutí takového návrhu a následně i možnost soudního přezkumu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 - 54, č. 1982/2010 Sb. NSS). To vše, ve spojení s výše zmiňovanými blokačními lhůtami, zajišťuje navrhovateli dostatečné záruky proti zneužívajícímu výkonu působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.“
37. Pokud jde o námitku náhrady škody vztahující se k zákonu č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), podle navrhovatele by rozhodnutí o rozkladu mohlo mít význam pro náhradu škody ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu.
38. K uvedené námitce konstatuji, že tato námitka nesměruje proti napadenému usnesení, neboť Úřad nepostupoval dle ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu, ani předseda Úřadu v tomto řízení o rozkladu, tedy tato námitka je irelevantní ve vztahu k napadenému usnesení. Jestliže navrhovatel vytýká, že Úřad znemožnil vydáním napadeného usnesení náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., je tato námitka nedůvodná, protože Úřad neměl jinou zákonnou možnost, než toto správní řízení zastavit. Absence takového výslovného posouzení nemá žádného vlivu na zákonnost a správnost napadeného usnesení.
39. Případem podobným po stránce skutkové i právní se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 As 249/2014, v kterém se vyjádřil i k možnosti uplatnit nárok na náhradu škody navrhovatele takto „Jak bylo správně uvedeno již v citovaném rozsudku ve věci MHM Computers, zrušení úkonu (rozhodnutí) zadavatele není nezbytným předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené porušením povinností zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Nejedná se odpovědnost státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zadávání veřejných zakázek totiž není výkonem veřejné moci, jde o civilní kontraktační proces modifikovaný zvláštními předpisy závaznými pro veřejné zadavatele a další subjekty. Odpovědnost zadavatele za škodu způsobenou dodavateli či uchazeči o veřejnou zakázku je pak občanskoprávním odpovědnostním vztahem. Soudy rozhodující v občanském soudním řízení jsou pak kompetentní i k posouzení otázky, zda došlo k porušení povinností zadavatele vyplývajících z právních předpisů upravujících zadávání veřejných zakázek, což je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti zadavatele za škodu."
40. Podle § 152 odst. 4 správního řádu, nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.
41. Podle § 90 odst. 5 správního řádu, neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle § 90 odst. 1 a 4 správního řádu, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.
42. S ohledem na skutečnost, že došlo v průběhu správního řízení k uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným uchazečem, konstatuji, že závěr Úřadu, že návrh navrhovatele se stal zjevně bezpředmětnou žádostí, považuji za správný, neboť již není zadávacího řízení, v rámci jehož průběhu by Úřad podle § 118 odst. 1 zákona mohl svým rozhodnutím zrušit jednotlivý úkon zadavatele, či zadávací řízení. Úřad správně posoudil, že tak nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.
VI. Závěr
43. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.
44. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Mgr. Petr Budzińský, advokát, ev. č. ČAK 10735, Letenská 8, 118 00 Praha 1
2. Národní ústav lidové kultury, Zámek 672, 696 62 Strážnice
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.
|
