Č. j.:ÚOHS-R317/2015/VZ-27413/2016/322/KBe
1. července 2016
V řízení o rozkladu ze dne 29. 9. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
COMFES, spol. s r.o., IČO 60724846, se sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno - Veveří,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0556/2015/VZ-27995/2015/532/KSt ze dne 15. 9. 2015 vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, IČO 00159816, se sídlem Pekařská 664/53, 656 91 Brno – Staré Brno,
učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „FNUSA-ICRC – Kostní denzitometr“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 7. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 7. 2015 pod ev. č. 515040, ve znění oprav uveřejněných dne 24. 8. 2015 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 11. 7. 2015 pod ev. č. 2015/S 132-242618, ve znění oprav uveřejněných dne 27. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 165- 301241,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 4 a § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0556/2015/VZ-27995/2015/532/KSt ze dne 15. 9. 2015
r u š í m
a správní řízení ve věci návrhu navrhovatele COMFES, spol. s r. o., IČO 60724846, se sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno – Veveří, na uložení nápravného opatření v zadávacím řízení veřejné zakázky s názvem „FNUSA-ICRC – Kostní denzitometr“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 7. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 7. 2015 pod ev. č. 515040, ve znění oprav uveřejněných dne 24. 8. 2015 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 11. 7. 2015 pod ev. č. 2015/S 132-242618, ve znění oprav uveřejněných dne 27. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 165-301241
z a s t a v u j i.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 12. 8. 2015 podal navrhovatel – COMFES, spol. s r. o., IČO 60724846, se sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno – Veveří (dále jen „navrhovatel“) námitky směřující proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky s názvem „FNUSA-ICRC – Kostní denzitometr“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 7. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 7. 2015 pod ev. č. 515040, ve znění oprav uveřejněných dne 24. 8. 2015 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 11. 7. 2015 pod ev. č. 2015/S 132-242618, ve znění oprav uveřejněných dne 27. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 165-301241 (dále jen „veřejná zakázka“). Námitkám navrhovatele však zadavatel – Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, IČO 00159816, se sídlem Pekařská 664/53, 656 91 Brno – Staré Brno (dále jen „zadavatel“), nevyhověl. Rozhodnutí zadavatele o námitkách obdržel navrhovatel dne 20. 8. 2015.
2. Navrhovatel proto dne 28. 8. 2015 podal k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušnému podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh (dále jen „návrh“) na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, který Úřad obdržel téhož dne.
II. Napadené rozhodnutí
3. Dne 15. 9. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0556/2015/VZ-27995/2015/532/KSt (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl, že se správní řízení podle § 117a písm. c) zákona zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že navrhovatel stanovil a složil na účet Úřadu kauci v částce, jejíž výši nesprávně odvodil od výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Podle § 115 odst. 1 zákona se výše kauce stanoví z nabídkové ceny, tj. ceny, která je uvedena v nabídce a která má být hodnocena. Z ustanovení § 115 odst. 1 zákona dále nevyplývá, že by výše kauce mohla být vypočtena, popř. jakkoliv jinak dovozena z výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky.
5. Úřad dále odůvodnil výrok napadeného rozhodnutí tak, že navrhovatel ke dni podání návrhu nepodal nabídku, a tudíž nebyla ke dni podání návrhu stanovena nabídková cena. Navrhovatel tak není schopen vypočíst výši kauce podle § 115 odst. 1 zákona, tedy ve výši 1% z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky. Pakliže navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je podle § 115 odst. 1 věty druhé zákona povinen složit kauci ve výši 100 000,- Kč. Podle zjištění Úřadu byla navrhovatelem na účet Úřadu připsána částka ve výši 50 000,- Kč a to dne 31. 8. 2015. Z výše uvedených skutečností však vyplývá, že navrhovatel byl povinen uhradit kauci ve výši 100 000,- Kč, a to ve lhůtě do dne 31. 8. 2015.
III. Rozklad navrhovatele
6. Dne 29. 9. 2015 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 15. 9. 2015. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
7. Navrhovatel nejprve v úvodu rozkladu uvedl, že se domnívá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a že je nesprávné.
8. Podle navrhovatele lze ze znění věty první § 115 odst. 1 zákona odvodit, že je navrhovatel s podáním návrhu povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z ceny, kterou navrhovatel v roli uchazeče v rámci předmětné veřejné zakázky uvedl v nabídce, naproti tomu z věty druhé § 115 odst. 1 zákona není zřejmé, že se povinnost složit kauci 100 000,- Kč vztahuje na nemožnost stanovit celkovou nabídkovou cenu navrhovatele, ale pouze nemožnost stanovit celkovou nabídkovou cenu. Ze znění zadávací dokumentace je zřejmé, že zadavatel stanovil maximální předpokládanou cenu pro celý předmět plnění a to na částku 4 200 000,- Kč bez DPH a současně tuto částku prohlásil za maximálně přípustnou s tím, že celková nabídková cena nesmí být vyšší než předpokládaná maximální cena, jinak bude nabídka posouzena jako nevyhovující zadávacím podmínkám. Z uvedeného tedy dle navrhovatele vyplývá, že nestanovil výši kauce pouze z výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky, ale že stanovil celkovou nabídkovou cenu objektivně na základě podkladů zadavatele v zadávací dokumentaci pomocí vyjádření budoucího rozsahu plnění, v důsledku čehož bylo možné maximálně přípustnou celkovou nabídkovou cenu stanovit.
9. Navrhovatel dále uvedl, že lze sice dovodit, že navrhovatel, který nepodal nabídku, by neměl postupovat podle věty první § 115 odst. 1 zákona, automaticky to ale neznamená, že se na něj vztahuje věta druhá § 115 odst. 1 zákona. Proto byl navrhovatel vystaven nejistotě při stanovení výše kauce, jak pro částku stanovenou dle věty první § 115 odst. 1 zákona tak i podle věty druhé § 115 odst. 1 zákona.
10. Navrhovatel dále namítal, že při stanovení kauce byl odkázán na stanovisko Úřadu k výpočtu výše kauce dle § 115 odst. 1 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zák. č. 40/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněný na stránkách Úřadu (dále jen „stanovisko Úřadu“). Stanovisko Úřadu však též nepřináší explicitně návod na stanovení výše kauce v případě, kdy navrhovatel nepodal nabídku a současně zadavatel stanovil maximální nabídkovou cenu. Ani v tomto stanovisku není jednoznačně uvedená věta, která by nade vši pochybnost stanovila, že podle věty druhé § 115 odst. 1 zákona musí postupovat každý navrhovatel, který není uchazečem, a tedy který nepodal nabídku v zadávacím řízení a to bez ohledu na to, zda-li zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil nejvyšší přípustnou nabídkovou cenu.
11. Podle stanoviska Úřadu je pro výpočet kauce rozhodná nabídková cena bez daně z přidané hodnoty. Výše 1% z maximální možné celkové nabídkové ceny veřejné zakázky, je 42 000,- Kč. Protože ze stanoviska Úřadu vyplývá, že výše kauce by měla být v určitém poměru k hodnotě přezkoumávané veřejné zakázky, uhradil navrhovatel kauci ve výši 50 000,- Kč, která je stanovena podle § 115 odst. 1 zákona jako nejnižší možná a která odpovídá hodnotě přezkoumávané veřejné zakázky.
12. Závěrem navrhovatel uvedl, že se domnívá, že ze strany zadavatele došlo při zadávání veřejné zakázky k porušení zákona. Proto považoval za nutné se proti zadávacím podmínkám ohradit, neboť odpovědnost za dodržování zákona však leží na zadavateli a v tuto chvíli též na Úřadu, a to i v případě, že podaný rozklad bude zamítnut.
Závěr rozkladu
13. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu projednání.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
15. Dne 15. 12. 2015 obdržel Úřad podání zadavatele, v němž zadavatel Úřad informoval o tom, že dne 10. 12. 2015 bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku ze dne 9. 12. 2015 pod evidenčním číslem formuláře 7551011015040.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
16. Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu uvádí, že nesouhlasí s tvrzeními uvedenými v rozkladu a plně se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a jeho odůvodněním. Dle názoru zadavatele jestliže nebyla žádná nabídka podána, tak nelze objektivně zjistit výši nabídkové ceny a tím stanovit výši kauce.
17. Zadavatel je dále toho názoru, že se jeví hypotéza o odvození výše kauce z předpokládané hodnoty veřejné zakázky zcela irelevantní, jelikož navrhovatel nabídku nepodal. Na výši ceny má totiž vliv nejen předpokládaná hodnota veřejné zakázky, ale i výsledné technické řešení předmětu, tedy nabízená technologie. Navrhovatel však žádné technické řešení ani konkrétní typ technologie nenabídl, proto nelze ani objektivně stanovit výslednou výši nabídkové ceny. Nelze se přitom domnívat, že je dostačující, když bude navrhovatel presumovat maximální přípustnou výši nabídkové ceny vzhledem k předpokládané hodnotě veřejné zakázky.
Stanovisko předsedy Úřadu
18. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
19. Jelikož jsem v průběhu tohoto řízení o rozkladu zjistil, že ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího jsem napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.
20. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.
V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení
21. Podle § 118 odst. 1 zákona, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.
22. Podle § 152 odst. 1 správního řádu proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad.
23. Podle § 152 odst. 4 správního řádu nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.
24. Podle § 90 odst. 4 správního řádu jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.
25. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.
26. Bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 20/2011-52 ze dne 16. 8. 2012, proti němuž směřující kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 zamítnuta, nutno vnímat jako „stav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele“.
27. K bezpředmětnosti žádosti, jakožto k důvodu pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se vyjádřil např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010, v rozsudku č. j. 8 As 103/2011-92 ze dne 19. 3. 2012 a v rozsudku č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 v nichž uvedl, že „důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“ Takový navrhovatelem sledovaný význam je potřeba vnímat jako právě ten zamýšlený význam, který by mělo pro navrhovatele eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu, nikoli význam jiný. Tento význam přitom vždy vyplývá již z původního obsahu návrhu a v zásadě se kryje s předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, tj. s cílem uložit konkrétní nápravné opatření, tj. právě to, kterého se navrhovatel v návrhu domáhal.
28. K předmětu správního řízení se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyjádřil v usnesení č. j. 8 As 47/2005-86 ze dne 21. 10. 2008, kde uvedl, že „V obecné rovině lze předmět řízení definovat za pomocí dvou kritérií: subjektivního nebo objektivního. Subjektivní vymezení předmětu řízení je určeno hospodářským či společenským cílem, který subjekt vyvoláním řízení sleduje. Objektivní vymezení předmětu řízení je pak odvislé od veřejného zájmu a okruhu chráněných zájmů, o které se v tom či onom typů řízení jedná (…). Tyto dva typy vymezení předmětu řízení se přirozeně mohou a nemusí překrývat; sledování a naplnění jednoho (subjektivního) hospodářského cíle však může typicky zahrnovat posouzení několika okruhů veřejných zájmů, které mohou být upraveny celou řadou tzv. složkových zákonů.“
29. Úřad zahájil toto správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 zákona na základě návrhu. Návrhem se navrhovatel domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení úkonu zakladatele spočívajícího v příloze zadávací dokumentace označené jako minimální technické požadavky, popř. v podobě zrušení celého zadávacího řízení veřejné zakázky. V době podání návrhu tedy bylo cílem navrhovatele zrušení úkonu zakladatele spočívajícího v příloze zadávací dokumentace označené jako minimální technické požadavky, popř. v podobě zrušení celého zadávacího řízení veřejné zakázky. V průběhu vedení tohoto správního řízení však došlo ke zrušení zadávacího řízení, čímž bylo zadávací řízení veřejné zakázky skončeno.
30. V tomto správním řízení tak v průběhu řízení o rozkladu došlo k takové změně okolností, která zapříčinila, že návrh, který v době svého podání bezpředmětným nebyl, se jím stal, neboť po zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky již nelze dosáhnout cíle, ke kterému návrh směřoval, tj. zrušení jednotlivého úkonu zadavatele v zadávacím řízení veřejné zakázky, nebo zrušení celého zadávacího řízení pravomocným meritorním rozhodnutím Úřadu.
31. I kdyby bylo možné v rámci tohoto správního řízení docílit pravomocného meritorního výroku Úřadu ve věci návrhu navrhovatele, nedošlo by ke změně v právním postavení navrhovatele a rozhodnutí Úřadu o návrhu navrhovatele by pro navrhovatele nemělo význam, neboť naplnění významu navrhovatelem zamýšleného v době podání návrhu by již nebylo objektivně možné. Prvotního cíle, kterého chtěl navrhovatel podáním návrhu dosáhnout (uložení nápravného opatření), tedy již dosáhnout nelze a návrh navrhovatele se tak stal bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.
32. Zastavením řízení pro zjevnou bezpředmětnost návrhu navrhovatele tehdy, bylo-li zadávací řízení zrušeno v průběhu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele samotným zadavatelem, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 29. 5. 2015, č. j. 7 As 101/2014, ve kterém dospěl k závěru, že: „v případě, že zadávací řízení bylo po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zrušeno, nelze aplikovat ust. § 118 odst. 5 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Proto stěžovatel a) [Úřad, pozn. předsedy Úřadu] postupoval správně, pokud řízení podle ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavil, neboť zákon o veřejných zakázkách neobsahuje vlastní úpravu zastavení řízení zahájeného na návrh a podle ust. § 118 odst. 5 lze postupovat pouze v případech zamítnutí návrhu z věcných důvodů nebo tehdy, je-li návrh podán neoprávněnou osobou.“ Zrušením zadávacího řízení zadavatelem se návrh zadavatele stal zjevně bezpředmětným, a tudíž nelze nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu dovozovat jeho povinnost vést řízení o přezkoumání úkonů zadavatele i po zrušení zadávacího řízení, tedy poté, co odpadl předmět řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
33. Podle § 90 odst. 4 správního řádu jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.
34. Ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu výslovně normativně určuje postup odvolacího správního orgánu v podobě zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení bez dalšího. Tím je ze zákona vyloučeno, aby v rámci tohoto řízení o rozkladu došlo k jinak samozřejmému přezkumu souladu napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnosti v rozsahu námitek rozkladu zadavatele podle § 89 odst. 2 správního řádu.
35. Jelikož jsem z obsahu správního spisu zjistil, že rozklad směřuje proti rozhodnutí, jehož nepravomocným výrokem se končí správní řízení ve věci vymezené návrhem usilujícím o uložení nápravného opatření v zadávacím řízení veřejné zakázky, jež však již bylo zrušeno, dospěl jsem k závěru, že tím došlo k naplnění hypotézy § 90 odst. 4 správního řádu, jelikož v průběhu správního řízení, resp. v průběhu tohoto řízení o rozkladu, nastala skutečnost, která ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu odůvodňuje zastavení řízení. Proto jsem napadené rozhodnutí zrušil a řízení o rozkladu bez dalšího zastavil.
36. Vzhledem k tomu, že je z obsahu spisu tohoto správního řízení zřejmé, že žádný z účastníků netvrdil ani neprokázal, že by jiné rozhodnutí o rozkladu mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků, nezbývá, než postupem dle § 90 odst. 4 správního řádu napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.
VI. Závěr
37. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.
38. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Pekařská 664/53, 656 91 Brno – Staré Brno
2. COMFES, spol. s r. o., Cihlářská 643/19, 602 00 Brno - Veveří
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.
|
