Č. j.: ÚOHS-R0154/2016/VZ-35980/2016/323/ZSř
30. srpna 2016
V řízení o rozkladu ze dne 20. 5. 2016 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
eMZet CZ s.r.o., IČO 28357086, se sídlem Geislerova 4314/10, 615 00 Brno,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0229/2016/VZ-19689/2016/513/JLí ze dne 9. 5. 2016 vydanému ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
SAKO Brno, a.s., IČO 60713470, se sídlem Jedovnická 4247/2, 628 00 Brno, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 13. 4. 2016 MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno,
při zadávání veřejné zakázky nazvané „Centrální tiskové řešení“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 2. 3. 2016 odesláním výzvy z téhož dne k podání nabídek,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0229/2016/VZ-19689/2016/513/JLí ze dne 9. 5. 2016
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 8. 4. 2016 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek návrh z téhož dne podaný navrhovatelem – společností eMZet CZ s.r.o., IČO 28357086, se sídlem Geislerova 4314/10, 615 00 Brno (dále jen „navrhovatel“), na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů (dále jen „návrh“) zadavatele – SAKO Brno, a.s., IČO 60713470, se sídlem Jedovnická 4247/2, 628 00 Brno, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 13. 4. 2016 společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“), učiněných v zadávacím řízení na veřejnou zakázku s názvem „Centrální tiskové řešení“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 2. 3. 2016 odesláním výzvy z téhož dne k podání nabídek (dále jen „veřejná zakázka“). Navrhovatel se svým návrhem domáhal uložení nápravného opatření ve formě zrušení zadávacího řízení. Dnem doručení návrhu Úřadu bylo v souladu s § 113 zákona zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Součástí návrhu byl rovněž návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření podle § 117 odst. 1 písm. a) zákona, jímž se navrhovatel domáhal, aby Úřad v zájmu zajištění účelu řízení nařídil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení (dále jen „návrh na nařízení předběžného opatření“).
3. Dne 2. 5. 2016 rozhodl Úřad rozhodnutím č.j. ÚOHS-S0229/2016/VZ-18661/2016/513/JLí o zamítnutí návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření dle § 117 odst. 1 písm. a) zákona spočívajícího v uložení zákazu zadavateli uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.
4. V zaslaném vyjádření ze dne 6. 5. 2016 sdělil zadavatel Úřadu, že dne 5. 5. 2016 uzavřel s vybraným uchazečem – společností ICC – Plus Import spol. s.r.o., IČO 1481280, se sídlem Žateckých 1211/14, 140 00 Praha 4 (dále jen „vybraný uchazeč“), smlouvu na plnění veřejné zakázky, jejíž kopii k přípisu doložil. Zadavatel současně odkázal na své vyjádření v rozhodnutí o námitkách a uvedl, že dle jeho názoru bylo zadávací řízení realizováno v souladu se zákonem.
II. Napadené usnesení
5. Dne 9. 5. 2016 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0229/2016/VZ-19689/2016/513/JLí (dále jen „napadené usnesení“), jímž rozhodl o tom, že se správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavuje, neboť se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětným.
6. Výrok napadeného usnesení byl odůvodněn tím, že s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 5. 5. 2016 uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky, stal se návrh navrhovatele zjevně bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť uložení nápravného opatření spočívajícího v zrušení jednotlivého úkonu zadavatele, potažmo celého zadávacího řízení je možné pouze v případě, že k uzavření smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku dosud nedošlo. Vzhledem k tomu, že příslušná smlouva byla uzavřena, nelze již dosáhnout výsledku požadovaného navrhovatelem – jímž bylo zrušení zadávacího řízení.
III. Námitky rozkladu
7. Proti napadenému usnesení, doručenému navrhovateli dne 9. 5. 2016, podal navrhovatel v zákonné lhůtě rozklad ze dne 20. 5. 2016, který téhož dne osobně doručil Úřadu.
8. Navrhovatel v rozkladu napadá napadené usnesení v celém rozsahu z důvodu tvrzeného rozporu se zákonem a dalšími právními předpisy. Navrhovatel zejména namítá, že Úřad dle jeho názoru zcela rezignoval na výkon dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, který mu byl svěřen na základě § 112 odst. 1 zákona, a pominul svou rozhodovací povinnost dle § 112 odst. 1 písm. b) zákona, když bez řádného a přezkoumatelného odůvodnění zamítl jeho návrh na vydání předběžného opatření. Skutečnost, že Úřad nenařídil v účelné lhůtě dle § 111 odst. 5 zákona předběžné opatření, spočívající v zákazu uzavřít smlouvu má být přitom právě tím důvodem, který umožnil zadavateli, aby přes podaný návrh u Úřadu uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu a de facto tak způsobil napadeným usnesením tvrzenou bezpředmětnost návrhu.
9. Navrhovatel dále poukázal, že se Úřad vůbec nezabýval námitkami a skutkovými okolnostmi (zejména označenými vadami zadávacího řízení) v návrhu uvedenými, které znovu v konkrétních parametrech vymezil.
10. Navrhovatel dále namítá, že uplatněný postup Úřadu umožňuje zadavatelům, aby bezprostředně po uplynutí lhůty dle § 111 odst. 5 zákona uzavřeli smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky, čímž plně vyloučí pokračování v přezkumu jeho úkonů v zadávacím řízení prováděného Úřadem, což považuje za obcházení zákona. Navrhovatel má tak za to, že Úřad nesplnil své zákonem uložené povinnosti při výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek.
11. Navrhovatel závěrem dochází k přesvědčení, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení po posouzení věci zrušil a vrátil věc k novému projednání nebo zahájil řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední s podezřením spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.
12. Navrhovatel svůj rozklad proti napadenému usnesení doplnil ještě přípisem ze dne 15. 6. 2016, podaným dne 16. 6. 2016 osobně na podatelně Úřadu. V tomto doplňujícím vyjádření uvádí další skutkové okolnosti, které svědčí dle jeho názoru o zásadním pochybení v zadávacím řízení, potažmo o podvodném jednání.
Závěr rozkladu
13. Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání či zahájil řízení z moci úřední s podezřením pro spáchání správního deliktu zadavatelem.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
16. Úřad tím, že napadeným usnesením správní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětnou žádostí, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
V. K námitkám rozkladu
17. Podle § 118 odst. 1 zákona, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrh, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.
18. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.
19. Ze správního spisu šetřeného případu vyplývá, že dne 5. 5. 2016 byla uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky mezi zadavatelem a vybraným uchazečem.
20. Jelikož se navrhovatel návrhem domáhal přezkoumání úkonů zadavatele dle zákona, pak se za tohoto stavu stal návrh navrhovatele zjevně bezpředmětným dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť o návrhu navrhovatele již není možné rozhodnout způsobem, který zákon předpokládá.
21. Ve správním řízení tak nastal stav, který je nutno vnímat jako bezpředmětnost žádosti (návrhu) ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť případným přijetím jakéhokoli rozhodnutí ve věci návrhu, ať už pro navrhovatele kladného, či záporného, by právní postavení navrhovatele nebylo nijak ovlivněno či změněno. Pokud tedy v průběhu správního řízení nastala taková situace, kdy smlouva již byla uzavřena, nemohl Úřad postupovat jinak, než správní řízení zastavit.
22. Navrhovatel Úřadu především vytýká, že byl zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0229/2016/VZ-18661/2016/513/JLí ze dne 2. 5. 2016 bez - dle jeho názoru - řádného a přezkoumatelného rozhodnutí, když právě skutečnost, že předběžné opatření nebylo nařízeno, umožnila zadavateli uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky a vyvolat tak napadeným usnesením tvrzenou bezpředmětnost návrhu.
23. K tomu konstatuji, že přezkum vydání předběžného opatření není předmětem tohoto řízení o rozkladu. Proti označenému rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření byl přípisem navrhovatele ze dne 12. 5. 2016, doručeným Úřadu téhož dne, podán rozklad, o kterém bylo rozhodnuto samostatným rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-R0136/2016/VZ-34709/2016/323/ZSř ze dne 22. 8. 2016.
24. Navrhovatel dále namítal, že se Úřad v rámci napadeného usnesení nevypořádal s námitkami a skutkovými tvrzeními v návrhu uplatněnými. K této námitce sděluji, že k takovému posouzení v rámci předmětného řízení po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky dojít ani nemohlo. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení zadávacího řízení. Jednou z podmínek, za nichž lze toto nápravné opatření uložit je bezesporu rozhodnutí Úřadu o tom, že byl postup zadavatele nezákonný, zároveň je však další podmínkou skutečnost, že dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
25. K uvedenému stanovisku Úřadu konstatuji, že tento je plně v souladu s ustálenou judikaturou v této věci. Například v rozsudku č. j. 8 As 103/2011- 92 ze dne 19. 3. 2012 Nejvyšší správní soud obecně konstatoval, že „důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“
26. Nejvyšší správní soud dále v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015 dovodil, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Tento závěr je ostatně v souladu se standardní komentářovou literaturou (srov. Jurčík R.: Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 3. vydání. Praha, C. H. Beck, 2012, str. 686: ‚Ustanovením § 118 odst. 1 není dotčena možnost zastavení řízení podle obecné procesní úpravy v § 66 správního řádu. Například pokud by byl podán návrh na opatření k nápravě po uzavření smlouvy, jednalo by se o žádost zjevně právně nepřípustnou – § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, popř. pokud by došlo k uzavření smlouvy v průběhu řízení o návrhu na uložení opatření k nápravě, stala by se žádost zjevně bezpředmětnou – § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.‘).“
27. Nejvyšší správní soud dále v tomtéž rozsudku konstatoval, že „nelze konstruovat nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže povinnost stěžovatele vést řízení i po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, tj. poté, co odpadl předmět řízení, kterým je trvající zadávací řízení, které lze korigovat uložením opatření dle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, a vydat de facto deklaratorní rozhodnutí o tom, zda došlo ke kvalifikovanému porušení povinností zadavatele“.
28. Obecně lze říci, že návrh se stává bezpředmětným v situaci, kdy nastanou takové skutečnosti, že rozhodnutí správního orgánu přestane mít pro navrhovatele význam, neboť vydáním takového rozhodnutí nedojde fakticky ke změně právního postavení navrhovatele. Na zjevnou bezpředmětnost lze také pohlédnout z perspektivy toho, zda po změně skutkových okolností bude správní orgán i nadále vůbec oprávněn rozhodnout o právních poměrech, jež chce navrhovatel upravit uplatněním svého nároku ve správním řízení. Důležitým aspektem takové situace je přitom skutečnost, že správní orgán již nemůže rozhodnout ve smyslu navrhovatelovy žádosti, neboť důvody pro rozhodnutí o věci odpadly v důsledku změny skutkových okolností – správní orgán tedy nemůže rozhodnout ani ve prospěch ani v neprospěch návrhu navrhovatele.
29. V době podání návrhu k Úřadu bylo cílem navrhovatele to, aby Úřad zrušil zadávací řízení veřejné zakázky. V průběhu vedení tohoto správního řízení však již byla na veřejnou zakázku uzavřena smlouva, čímž bylo zadávací řízení skončeno. I v případě, že by Úřad shledal v úkonech zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky porušení zákona, nemohl by podle § 118 odst. 1 zákona, právě z důvodu uzavření smlouvy, uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. Prvotního cíle (resp. významu), kterého navrhovatel podáním návrhu k Úřadu chtěl dosáhnout, tj. uložení nápravného opatření, tedy již nelze dosáhnout, a proto Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem a výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Je tedy nutno konstatovat, že došlo k takové změně skutkových okolností, že již nelze rozhodnout o návrhu navrhovatele.
30. Vzhledem k výše uvedenému jsem nucen konstatovat, že Úřad za dané právní situace rozhodl správně a námitka navrhovatele stran zastavení řízení pro bezpředmětnost bez podrobného přezkumu a vypořádání skutkových tvrzení a námitek v návrhu uvedených tak není důvodná.
31. Navrhovatel dále poukazuje na pravomoc Úřadu při výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a povinnost Úřadu z moci úřední zjišťovat, zda zadavatel postupoval v zadávacím řízení v souladu se zákonem, potažmo postihovat zadavatele v případě zjištěného spáchání správního deliktu. Navrhovatel konkrétně označuje podezření ze spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se zadavatel dopustí tím, že „nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“.
32. K tomu uvádím, že správní řízení o správním deliktu, které Úřad zahajuje pouze z úřední povinnosti, je správní řízení s odlišným předmětem, než správní řízení zahajované na návrh, neboť se jedná o zcela samostatná řízení. Tato správní řízení se odlišují nejen procesním úkonem vedoucím k jeho zahájení, použitelnými právními předpisy vzhledem k vedení řízení, vymezením účastníků a jejich právy a povinnostmi, povinnostmi Úřadu jako správního orgánu, ale především správní řízení o návrhu a správní řízení o deliktu mají různý předmět řízení (k tomu například rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-R379/2013/VZ-6757/2014/322/MLr/Pse ze dne 19. 12. 2014 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 147/2014 – 53 ze dne 18. 9 2015). Předmět správního řízení zahájeného na návrh je určen obsahem toho kterého návrhu (v čem navrhovatel spatřuje porušení zákona a čeho se domáhá). Předmětem, resp. věcí, o níž je rozhodováno ve správním řízení o správním deliktu, je správní delikt (k tomu např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 2 As 34/2006, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 5/2008, dle kterého „vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu proto vždy musí spočívat ve specifikaci deliktu (…) věcí, o níž je rozhodováno, je v daném případě jiný správní delikt a vymezení věci musí odpovídat jejímu charakteru“).
33. Jinak řečeno, žádost navrhovatele se stává v průběhu správního řízení uzavřením smlouvy bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, tedy nastává situace, která vyvolává zastavení správního řízení o žádosti. Úřad tak tím, že postupoval v souladu s uvedeným ustanovením správního řádu, nezatížil napadené rozhodnutí jakoukoli vadou a postupoval správně. K tomuto však dodávám, že předmětným postupem není ani v nejmenším dotčeno oprávnění Úřadu zahájit se zadavatelem řízení o spáchání správního deliktu z moci úřední nebo oprávnění navrhovatele podat návrh podle § 114 odst. 2 zákona. Za daných okolností jsem nucen konstatovat, že ani námitka navrhovatele směřující k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a ukládání sankcí Úřadem není důvodná, když není předmětem tohoto řízení.
34. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem kromě věcné správnosti napadeného usnesení přezkoumal i jeho zákonnost a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené usnesení jsem shledal rovněž zákonným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda v daném případě nastaly podmínky pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Současně Úřad všechny podklady pro vydání usnesení řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly splněny podmínky pro zastavení správního řízení, přičemž zjištěný skutkový stav vyhodnotil z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.
35. S ohledem na výše uvedené jsem neshledal pochybení Úřadu, když napadeným usnesením správní řízení zastavil bez toho, aby se zabýval tím, zda postup zadavatele byl v souladu se zákonem či nikoli, přičemž tento závěr je rovněž plně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu.
36. Nelze tedy po přezkoumání napadeného usnesení přisvědčit tvrzení navrhovatele, že napadené usnesení je nezákonné a nesprávné. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když správní řízení zastavil, neboť se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětným.
VI. Závěr
37. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.
38. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. eMZet CZ s.r.o., Geislerova 4314/10, 615 00 Brno
2. MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, Jakubská 121/1, 602 00 Brno
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.
|
