Čj.: ÚOHS-R21/2016/HS-29577/2016/310/TPa
18. července 2016
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže čj. ÚOHS-S164/2015/KS-46422/2015/JMě ze dne 29. 12. 2015 ve věci porušení § 18 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení, společnost ARMEX Oil, s. r. o., se sídlem Mánesova 2022/13, Děčín, Děčín IV – Letná, IČO 25403460, zastoupen Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c), § 90 odst. 5 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a na základě návrhu rozkladové komise,
rozhodl takto:
I.
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže čj. ÚOHS-S164/2015/KS-46422/2015/JMě ze dne 29. 12. 2015 ve výrocích I. a III. podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
II.
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže čj. ÚOHS-S164/2015/KS-46422/2015/JMě ze dne 29. 12. 2015 ve výroku II. podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, m ě n í m takto:
Podle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníkovi řízení, společnosti ARMEX Oil, s.r.o., se sídlem Děčín, Děčín VI-Letná, Mánesova 2022/13, IČO 25403460, za správní delikt dle § 22a odst. 1 písm. d) téhož zákona, popsaný ve výroku č. I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže čj. ÚOHS-S164/2015/KS-46422/2015/JMě ze dne 29. 12. 2015, ukládá pokuta ve výši 4.906.000,- Kč (slovy: čtyři milióny devět set šest tisíc korun českých). Pokuta je splatná do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
Dosavadní průběh správního řízení
Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 29. 12. 2015 rozhodnutí čj. ÚOHS-S164/2015/KS-46422/2015/JMě (dále též „napadené rozhodnutí“).
2. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad deklaroval, že účastník řízení, společnost ARMEX Oil, s. r. o., se sídlem Mánesova 2022/13, Děčín, Děčín IV – Letná, IČO 25403460 (dále též „ARMEX Oil“, „účastník řízení“ nebo jen „účastník“), uskutečňoval v období od 30. 5. 2013 do 18. 2. 2015 spojení soutěžitelů [společností ARMEX Oil a TRANSCARGO, s. r. o., se sídlem Kroměříž, Malý val 1580/17, IČO 65141261 (dále též „TRANSCARGO“)], a to před podáním návrhu na zahájení řízení o jeho povolení a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se předmětné spojení soutěžitelů povoluje (rozhodnutí čj. ÚOHS-S65/2015/KS-4829/2015/840/MWi ze dne 18. 2. 2015, které nabylo právní moci dne 19. 2. 2015), a tímto jednáním porušil zákaz stanovený v § 18 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOHS“), a tím se dopustil správního deliktu podle § 22a odst. 1 písm. d) téhož zákona.
3. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil podle § 22a odst. 2 ZOHS za porušení § 18 odst. 1 ZOHS účastníku řízení pokutu ve výši 7.549.000,- Kč.
4. Ve výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) ve spojení s § 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, účastníkovi řízení povinnost nahradit nálady řízení paušální částkou 1.000,- Kč ve lhůtě 15 dní od právní moci rozhodnutí.
Rozklad
5. Společnost ARMEX Oil podala proti napadenému rozhodnutí včas rozklad, v němž uplatnila níže uvedené námitky.
6. Účastník řízení brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, které považuje za nezákonné a nesprávné. Účastník řízení však nepopírá, že v období od 30. 5. 2013 do 18. 2. 2015 uskutečňoval spojení soutěžitelů ve smyslu ZOHS, a to před podáním návrhu na povolení spojení Úřadu (a tedy před právní mocí takového rozhodnutí), ani že tímto jednáním porušil § 18 odst. 1 ZOHS. Účastník řízení nicméně namítá, že pokuta za jeho protiprávní jednání mu byla uložena v rozporu s § 22b odst. 2 ZOHS a v rozporu se zásadou legitimního očekávání zakotvenou v § 4 odst. 2 správního řádu. Podle jeho mínění Úřad nesprávně posoudil závažnost jím spáchaného správního deliktu, nepřihlédl dostatečně k jeho jednání v průběhu správního řízení ani k jeho snaze odstranit škodlivé následky svého jednání, a postupoval v rozporu se svou dřívější praxí. Napadené rozhodnutí je podle účastníka řízení rovněž v rozporu se Zásadami postupu Úřadu při stanovování výše pokut podle ZOHS.
7. Účastník řízení především uvádí, že skutečnosti, které vzal Úřad v úvahu v rámci posouzení závažnosti spáchaného správního deliktu, hodnotil nesprávně (část II. rozkladu). Účastník uvádí, že jeho jednání nemělo žádný dopad na soutěž ani spotřebitele. Jakýkoliv negativní dopad na soutěž či spotřebitele byl ostatně zcela vyloučen již s ohledem na malé tržní podíly společností ARMEX Oil a TRANSCARGO. Jejich spojení podléhalo posouzení Úřadu pouze z formálních důvodů a v roce 2015 bylo povoleno ve zjednodušeném řízení. Účastník řízení se tedy nacházel v jiné situaci než soutěžitelé, kteří uskutečňují spojení bez předchozího povolení s vědomím, že by, s ohledem na jejich postavení na relevantním trhu, pravděpodobně nebylo povoleno. Účastník řízení zdůrazňuje, že v důsledku objektivní nezpůsobilosti předmětného spojení ovlivnit negativně hospodářskou soutěž jde o správní delikt minimální závažnosti.
8. Účastník řízení rovněž uvádí, že se protiprávního jednání nedopustil úmyslně, nýbrž toliko z nedbalosti v důsledku své nezkušenosti v oblasti akvizic a v důsledku svého přesvědčení, že s ohledem na malé tržní podíly spojujících se soutěžitelů nebude mít předmětné spojení žádný negativní dopad na hospodářskou soutěž.
9. Podle účastníka řízení je při hodnocení závažnosti jeho jednání třeba přihlédnout také k tomu, že spojení bylo uskutečněno zcela transparentním převodem obchodního podílu (veškerá právní jednání byla patrná z obchodního rejstříku a sbírky listin).
10. Účastník řízení uvádí, že si prakticky nelze představit jednání, jež by naplňovalo formální znaky daného správního deliktu a současně bylo méně závažné.
11. Nestanovil-li zákonodárce spodní hranici pokuty, kterou lze za předmětný správní delikt uložit, je třeba za takovou spodní hranici považovat částku 0,- Kč. Zákonodárce tím připustil, aby za jednání naplňující sice formální znaky příslušné skutkové podstaty, jehož závažnost je však minimální, byla uložena pokuta blížící se takto chápané spodní hranici. Účastník řízení je přesvědčen, že právě taková situace v jeho případě nastala.
12. Obdobně Zásady postupu Úřadu při stanovování výše pokut, podle nichž lze za porušení § 18 odst. 1 ZOHS uložit pokutu v závislosti na stupni závažnosti konkrétního jednání do 1 % z hodnoty prodejů na relevantním trhu, nestanoví minimální výši pokuty.
13. Posouzení závažnosti správního deliktu považuje účastník řízení dále za nedostatečné, a to z důvodu, že Úřad upřednostnil jeho typovou závažnost před individuální závažností vycházející z konkrétních okolností případu.
14. Účastník řízení Úřadu dále vytýká opomenutí dalších okolností podstatných pro správné určení výše pokuty (část III. rozkladu). Zdůrazňuje, že uskutečněním spojení před tím, než bylo Úřadem povoleno, nezískal žádný prospěch. Tato skutečnost svědčí jednak o nízké závažnosti deliktu. Současně měla být zohledněna i z toho hlediska, že účelem příslušných sankčních ustanovení ZOHS, podle nichž se výše pokuty odvíjí od obratu delikventa na relevantním trhu, je možnost uložit pokutu ve výši odpovídající jeho „zisku“ z protiprávního jednání, nebo případně i vyšší, aby se delikventovi jeho protiprávní jednání nevyplatilo. Účastník řízení tedy naznačuje, že v jeho případě by byl účel příslušných ustanovení naplněn i při uložení nižší pokuty.
15. Namítal-li účastník řízení v rámci správního řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, že konkrétní kroky (právní jednání), jimiž uskutečňoval spojení, byly plněním jeho zákonných povinností vyplývající z obchodněprávních předpisů, přičemž nebyly způsobilé narušit hospodářskou soutěž, Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že měl účastník řízení požádat o výjimku ve smyslu § 18 odst. 3 ZOHS. Účastník považuje argumentaci Úřadu za absurdní a zdůrazňuje, že porušení ZOHS se dopustil v důsledku neznalosti a nikoliv úmyslně; kdyby věděl, že jeho postup je v rozporu se zákonem, nežádal by o výjimku, ale požádal by již dříve o dodatečné povolení spojení. Úřad měl při posouzení závažnosti deliktu zohlednit skutečnost, že dílčí kroky směřující k uskutečnění spojení měly charakter běžné obchodní činnosti a plnění zákonných povinností.
16. Účastník dále poukazuje na skutečnost, že jde o jeho první a dosud jediné porušení ZOHS za dobu jeho více než patnáctileté existence. Tato skutečnost měla být rovněž zohledněna při posouzení závažnosti předmětného deliktu.
17. Účastník řízení též namítá, že Úřad postupoval v rozporu s ustanovením § 22b odst. 2 věty druhé ZOHS, podle kterého se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k jednání právnické osoby v průběhu řízení před Úřadem a její snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu (část IV. rozkladu). Účastník řízení se domnívá, že součinnost, kterou Úřadu poskytoval po celou dobu správního řízení, jakož i jeho snaha o nápravu protiprávního stavu nemohly být intenzivnější. Účastník připomíná, že on sám dal podnět k zahájení řízení pro možné porušení § 18 odst. 1 ZOHS, poté, co zjistil, že zákon porušil, neprodleně požádal o dodatečné povolení spojení, plnil všechny výzvy Úřadu a poskytoval vyžádané informace, byl a je nadále připraven uhradit spravedlivou pokutu, jež by však neměla být vyšší než 1.000.000,- Kč. Uvedené skutečnosti sice Úřad posoudil jako polehčující okolnosti, základní částku pokuty však snížil o …[obchodní tajemství]…, neboť podle Zásad postupu Úřadu při stanovování výše pokut jde o maximální možné snížení pokuty na základě polehčujících okolností. Účastník namítá, že takové omezení možnosti snížení pokuty není v souladu se zákonem, jenž v tomto směru žádný limit nestanoví. Zásady postupu Úřadu při stanovování výše pokut podle jeho názoru neumožňují dostatečně posoudit součinnost účastníka řízení.
18. Účastník dále uvádí, že se Úřad nezabýval materiální stránkou deliktu (jeho společenskou nebezpečností), ale omezil se pouze na otázku naplnění jeho formálních znaků (část V. rozkladu). Podle účastníka je tuto otázku třeba zkoumat i v případě porušení principu ex ante kontroly spojování soutěžitelů. Účastník se domnívá, že v jeho případě materiální stránka deliktu naplněna není.
19. Podle účastníka řízení není výše pokuty odůvodněna požadavkem individuální ani generální prevence (část VI. rozkladu). Domnívá se, že i nižší pokuta by byla dostatečná. V průběhu roku prokázal, že porušení § 18 odst. 1 ZOHS nebude opakovat; v této souvislosti odkazuje na svůj postup v rámci spojení se společností DRACAR CZ, a. s. S ohledem na nízký počet případů porušení § 18 odst. 1 ZOHS má účastník za to, že nejde o vážný problém v oblasti hospodářské soutěže. Z hlediska represivní funkce pokuty účastník uvádí, že i pokuta v řádu statisíců korun by pro něj byla citelná. Současnou výši pokuty považuje za nepřiměřenou.
20. Uložení pokuty je v rozporu se zásadou spravedlivého trestání, podle níž má být za stejné (obdobné) protiprávní jednání uložen stejný (obdobný) trest (část VII. rozkladu). Tento rozpor je dán skutečností, že Úřad určuje výši pokuty mechanickou aplikací stejné procentní sazby na zjištěný obrat delikventa. Podle účastníka řízení je třeba vycházet i z jiných ekonomických kritérií, např. vlastního kapitálu, jenž dle účastníka vypovídá o ekonomické situaci podnikatele více než obrat, a dosaženého zisk. Úřad se dostatečně nevypořádal s poukazem účastníka řízení na specifika oblasti distribuce pohonných hmot, v níž podniká (zejména vysoké obraty ve spojení s nízkou marží). Uvedl-li Úřad v napadeném rozhodnutí, že zisk je toliko účetní veličinou s relativní vypovídací hodnotou, účastník namítá, že totéž lze říci také o obratu. Účastník odkazuje na obdobné případy z minulosti svědčící dle jeho názoru o tom, že nezohlednění zisku a vlastního kapitálu delikventa může vést k neodůvodněným rozdílům. Zákon o ochraně hospodářské soutěže nestanoví, že při kalkulaci pokuty je nutno vycházet z obratu účastníka řízení (stanovený limit 10 % z obratu představuje pouze nejvyšší možnou hranici pokuty). Zohlednění dosaženého zisku a vlastního kapitálu účastníka by nutně muselo vést k uložení nižší pokuty.
21. Účastník řízení namítá také rozpor napadeného rozhodnutí s čl. 18 Zásad postupu Úřadu při stanovování výše pokut (část. VIII. rozkladu), podle kterého základní částka pokuty reflektuje obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká. Nedošlo-li k narušení soutěže, nelze vůbec hovořit o prodeji zboží či služeb, kterého by se narušení týkalo. Hodnota prodejů jako kritérium pro stanovení výše pokuty je podle účastníka nulová.
22. Konečně účastník namítá rozpor s dosavadní rozhodovací praxí Úřadu (část IX. rozkladu). Odkazuje na případy následujících subjektů: Lasselsberger Holding International, GmbH (sp. zn. S097/02),Karlovarské minerální vody, a. s. (sp. zn. S224/03), VTK Group, a. s., a David Beran (sp. zn. S083/07), Lumius, spol. s r. o. (sp. zn. S225/09), BEST, a. s. (sp. zn. S029/2010), Karel Holoubek-Trade Group, a. s. (sp. zn. S148/2011). Účastník poukazuje na konkrétní okolnosti uvedených případů, zejména pokud jde o kauzy společností BEST, a. s., Karel Holoubek-Trade Group, a. s. V těchto případech byly Úřadem stanovené základní částky pokut v obdobném poměru k hodnotě prodejů, jako tomu bylo v nynější věci, a to i přes řadu odlišností, na které účastník poukazuje. Účastník řízení podrobným srovnáním těchto případů s nynější věcí dospívá k závěru, že jemu uložená pokuta ve výši 7.549.000,- Kč se vymyká dosavadní praxi Úřadu. Účastník zdůrazňuje, že Úřad dosud za neúmyslné porušení ZOHS bez negativních dopadů na trh neuložil vyšší pokutu než 1.000.000.,- Kč.
Petit rozkladu
23. Na základě výše uvedeného společnost ARMEX Oil navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, nebo aby napadené rozhodnutí změnil tak, že uložená pokuta nebude přesahovat částku 1.000.000,- Kč.
Doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí
24. Přípisem čj. ÚOHS-R21/2016/HS-14854/2016/310/TPa ze dne 8. 4. 2016 si Úřad vyžádal od účastníka řízení informace o jeho hospodářských výsledcích za rok 2015. Přípisem ze dne 28. 4. 2016, doručeným Úřadu následujícího dne, účastník řízení prostřednictvím své zástupkyně Úřadu sdělil, že v roce 2015 dosáhl na území České republiky na trzích velkoobchodního prodeje automobilových benzínů obratu ve výši …[obchodní tajemství]… Kč, zatímco na trzích velkoobchodního prodeje motorové nafty dosáhl za uvedené období na území České republiky obratu ve výši …[obchodní tajemství]… Kč.
Řízení o rozkladu
25. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu, a proto v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
26. Podle § 89 odst. 2 správního řádu, v návaznosti na § 152 odst. 4 téhož zákona, přezkoumá správní orgán rozhodující o rozkladu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.
27. V nynější věci účastník řízení v rozkladu sice výslovně uvedl, že brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, z obsahu rozkladu je však patrné, že nezpochybňuje závěry správního orgánu ohledně porušení § 18 odst. 1 ZOHS. Rozkladové námitky fakticky směřují toliko proti pokutě, jež byla účastníku řízení za jeho protiprávní jednání uložena.
28. Přes výše uvedené považuji za nezbytné, s ohledem na dikci § 89 odst. 2 správního řádu, zabývat se také zákonností závěrů správního orgánu prvního stupně ohledně porušení § 18 odst. 1 ZOHS účastníkem řízení.
Naplnění skutkové podstaty správního deliktu
29. Podle § 15 odst. 2 věty za středníkem ZOHS je v případech předpokládaných ustanovením § 12 odst. 3 téhož zákona soutěžitel, jenž má získat možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, povinen podat návrh na povolení spojení.
30. Podle § 12 odst. 3 ZOHS se za spojení soutěžitelů mimo jiné považuje, jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, a to zejména nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují jiného soutěžitele kontrolovat.
31. Podle § 12 odst. 4 ZOHS se kontrolou rozumí možnost vykonávat na základě právních nebo faktických skutečností rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele, zejména na základě vlastnického práva nebo práva užívání k podniku kontrolovaného soutěžitele nebo jeho části, anebo práva nebo jiné právní skutečnosti, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování a rozhodování orgánů kontrolovaného soutěžitele.
32. Podle § 13 ZOHS spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jestliže celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky v případě spojení podle § 12 odst. 3 soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola je vyšší než 1 500 000 000 Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000 Kč.
33. Podle § 18 odst. 1 ZOHS nesmí být spojení soutěžitelů uskutečňováno před podáním návrhu na povolení spojení podle § 15 odst. 1 ZOHS a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje. Podle § 22a odst. 1 písm. d) ZOHS je porušení § 18 odst. 1 tohoto zákona správním deliktem. Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu je rozhodné, zda soutěžitel získal možnost vykonávat rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele před podáním návrhu na povolení spojení a před právní mocí příslušného rozhodnutí Úřadu.
34. Společnost ARMEX Oil na základě „Smlouvy o převodu obchodního podílu“ a „Rámcové Smlouvy o transakci“, uzavřených dne 31. 5. 2013, nabyla 100% obchodní podíl ve společnosti TRANSCARGO, a tím i získala možnost tuto společnost výlučně kontrolovat ve smyslu § 12 odst. 3 a 4 ZOHS. Ve správním řízení bylo zjištěno, že v roce 2012, jenž byl rozhodný z hlediska vzniku notifikační povinnosti plánovaného spojení soutěžitelů, dosáhla podnikatelská skupina, do níž patří společnost ARMEX Oil, v České republice čistého obratu ve smyslu § 13 ZOHS v přibližné výši …[obchodní tajemství]… Kč. Tyto skutečnosti nebyly a nejsou účastníkem řízení rozporovány.
35. Účastník řízení byl tedy prima facie povinen požádat Úřad o povolení spojení soutěžitelů před jeho uskutečněním ve smyslu § 15 ZOHS. Pokud tak neučinil, dopustil se správního deliktu. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že k protiprávnímu jednání účastníka řízení došlo již dne 30. 5. 2013, kdy na základě jeho návrhu [viz čl. 5.1. písm. b) Rámcové smlouvy o transakci] došlo rozhodnutím valné hromady společnosti TRANSCARGO, konané téhož dne, k odvolání stávajících jednatelů společnosti TRANSCARGO a jmenování jednatelů nových. S tímto závěrem se plně ztotožňuji, neboť již tímto právním jednáním účastník řízení uplatnil svůj vliv na rozhodování společnosti TRANSCARGO ve smyslu § 12 odst. 4 ZOHS (v podrobnostech viz odstavce 44. – 50. napadeného rozhodnutí). Noví jednatelé společnosti TRANSCARGO, jmenovaní na základě návrhu společnosti ARMEX Oil, poté činili další konkrétní kroky směřující k uskutečnění spojení soutěžitelů, které byly správním orgánem podrobně popsány v odstavci 49. napadeného rozhodnutí. Protiprávní jednání účastníka pak trvalo až do právní moci rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů (sp. zn. ÚOHS – S65/2015/KS; právní moc dne 19. 2. 2015), tedy do dne 19. 2. 2015.
36. Na základě výše uvedeného nelze učinit jiný závěr, než že účastník řízení porušil zákaz uskutečňovat spojení soutěžitelů před podáním návrhu na zahájení řízení podle § 15 odst. 1 ZOHS a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje.
37. Správní orgán tedy postupoval v souladu se zákonem a správně, pokud deklaroval porušení § 18 odst. 1 ZOHS účastníkem řízení; napadenému rozhodnutí v tomto směru nelze ničeho vytknout. Účastník řízení ostatně sám přiznal, že se předmětného deliktu dopustil.
38. Účastník řízení však v rozkladu uplatnil řadu námitek proti výroku II. napadeného rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta. Nutno dodat, že tyto námitky se v mnohém shodují s námitkami, které společnost ARMEX Oil uplatnila již v řízení na prvním stupni, s nimiž se Úřad podrobně vypořádal v části VI.8 napadeného rozhodnutí nazvané „Námitky účastníka řízení k výši pokuty a vyjádření Úřadu k námitkám“ (odstavce 87 až 116).
Obecná východiska pro uložení pokuty
39. Podle § 22a odst. 2 ZOHS Úřad soutěžiteli za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. d) ZOHS, spočívající v uskutečňování spojení soutěžitelů v rozporu s § 18 odst. 1 ZOHS, uloží pokutu do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.
40. Podle § 22b odst. 2 ZOHS Úřad při určení výměry pokuty právnické osobě nebo orgánu veřejné správy přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Dále se přihlédne k jednání právnické osoby nebo orgánu veřejné správy v průběhu řízení před Úřadem a jejich snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.
41. Zákon stanoví horní hranici pokuty alternativně, přičemž limit daný pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikání a žádného obratu nedosahují[1].
42. Stanovení pokuty v mezích zákonného limitu je pak již věcí správního uvážení Úřadu, jež se odvíjí od posouzení skutkových okolnosti konkrétního případu. Podle judikatury českých soudů musí konkrétní forma postihu a jeho výše působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké má účastník řízení, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře rušitele, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by však byl pro něj likvidačním. Uložená pokuta by tak měla plnit jak funkci preventivní, tak i represivní[2]
43. Úřad za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem vypracoval a na své internetové stránce zveřejnil Zásady stanovování pokut (dále též „Zásady“)[3].
44. Úřad při ukládání pokuty postupuje v několika krocích. Nejprve stanoví základní částku pokuty, přičemž dále zohlední prostřednictvím koeficientu času dobu trvání protisoutěžního jednání, aby se posléze věnoval posouzení případných polehčujících a přitěžujících okolností, jež mohou vést k úpravám (snížení nebo zvýšení) základní částky pokuty. Takto stanovená pokuta nesmí přesáhnout zákonem stanovenou horní hranici (§ 22a odst. 2 ZOHS). Konečně se Úřad zabývá výslednou výší pokuty z hlediska její přiměřenosti a s ohledem na ekonomickou situaci účastníka řízení (resp. skupiny, jejíž je účastník řízení součástí) v době rozhodování tak, aby uložená pokuta nebyla pro účastníka řízení likvidační[4].
45. Zásady[5] i dosavadní rozhodovací praxe Úřadu rozlišují tři základní kategorie protisoutěžního jednání z hlediska jeho typové nebezpečnosti pro hospodářskou soutěž, a to kategorii velmi závažných deliktů, do které patří zejména tzv. hard core kartely, kategorii závažných deliktů a kategorii méně závažných deliktů. Správní delikt spočívající v porušení § 18 odst. 1 ZOHS je řazen do kategorie závažných deliktů.
46. Základní částka pokuty je stanovena jako podíl hodnoty prodejů (tzv. výchozí podíl) vynásobený koeficientem času. Pro kategorii závažných deliktů je tento podíl stanoven zpravidla v rozpětí do 1 % hodnoty prodejů. Při stanovení jeho konkrétní výše Úřad vychází z konkrétních okolností případu[6].
47. Účastník řízení v rozkladu (viz stranu 4 rozkladu) namítá, že Úřad „nadřazuje“ typovou závažnost deliktu nad jeho závažnost individuální, a to za situace, kdy posuzovaní typové závažnosti deliktu, jež je předpokládáno Zásadami, nemá oporu v ZOHS.
48. K tomu připomínám, že Úřad je při rozhodování o pokutách vázán především ZOHS a dalšími právními předpisy. Zákon na ochranu hospodářské soutěže přitom stanoví pouze horní hranici pokuty (§ 22a odst. 2) a dále výčet kritérií, k nimž je Úřad povinen při svém rozhodování přihlédnout (§ 22b odst. 2). Kromě toho je Úřad vázán též základními zásadami činnosti správních orgánů, zejména zásadou proporcionality, zákazem zneužití správního uvážení a zásadou legitimního očekávání (§ 2 odst. 2, 3 a 4 správního řádu), a obecnými principy trestání. Bylo již uvedeno, že stanovení konkrétní výše pokuty je věcí správního uvážení Úřadu. Pokud Úřad v zájmu větší transparentnosti a předvídatelnosti svého rozhodování vypracoval Zásady, které zavádí typovou závažnost deliktu coby pomocné kritérium pro stanovení základní částky pokuty, nikterak tím nevybočil z výše uvedeného právního rámce. Rozlišení tří kategorií typové závažnosti a jemu odpovídající odstupňování limitů pokut představuje upřesnění zákonné úpravy a přispívá k větší právní jistotě účastníků správních řízení vedených Úřadem, neboť tito mohou předpokládat, že pokuty ukládané za správní delikty, které lze považovat za nikoliv velmi závažné, zpravidla nepřesáhnou hranici 1 % jejich obratu. Zásady přitom v odstavcích 29 a 30 předpokládají, že po určení typové závažnosti deliktu věnuje Úřad pozornost posouzení jeho individuální závažnosti s ohledem na konkrétní okolnosti případu.
49. V nynější věci správní orgán prvního stupně postupoval právě tímto způsobem. Napadené rozhodnutí v odstavcích 73 až 76 hodnotilo závažnost spáchaného deliktu z hlediska zákonem stanovených kritérií způsobu jeho spáchání, jeho následků a okolností, za nichž byl spáchán, a na základě takového posouzení stanovilo základní částku pokuty (před zohledněním délky protiprávního jednání) ve výši …[obchodní tajemství]… z hodnoty prodejů na spojením dotčeném trhu, tedy v poměru jedné desetiny ve vztahu k horní hranici stanovené Zásadami pro skupinu deliktů, do níž řadí porušení § 18 odst. 1 ZOHS (závažné delikty). Aplikace Zásad tedy zjevně nevedla k opomenutí posoudit konkrétní okolnosti věci.
Závažnost
50. Závažnost správního deliktu je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon na ochranu hospodářské soutěže, stejně jako řada dalších právních předpisů, které obsahují ustanovení o správním trestání, demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit[7]. Nejvyšší správní soud připomíná, že pro správné stanovení výše pokuty je v každém konkrétním případě vyžadováno komplexní posouzení charakteru správního deliktu dle zákonem předpokládaných kritérií, tedy posouzení intenzity naplnění znaků skutkové podstaty[8], neboť ve správním trestání je kladen důraz na náležitou individualizaci výše sankce ve vztahu k pachateli a ve vztahu k deliktu, který spáchal[9].
51. V nynější věci správní orgán prvního stupně hodnotil nejprve typovou závažnost deliktu v souladu se Zásadami, což mělo za následek nastavení pokuty výrazně pod zákonnou horní hranicí, v jejímž rámci je možné za předmětný správní delikt pokutu uložit, zatímco „spodní hranice“ pokuty či způsobu, jak se Úřad posléze vypořádal s individuální závažností deliktu, se tento postup nedotkl.
52. V rámci posouzení individuální závažnosti vzal správní orgán prvního stupně v úvahu, že předmětné spojení soutěžitelů nemělo negativní dopad na hospodářskou soutěž na relevantních trzích ani na spotřebitele, a z tohoto důvodu bylo následně Úřadem povoleno ve zjednodušeném řízení. Současně bylo přihlédnuto k tomu, že se účastník řízení dopustil porušení ZOHS toliko z nedbalosti v důsledku své nezkušenosti v oblasti akvizic, nikoliv úmyslně. Správní orgán prvního stupně zohlednil, že účastník řízení své jednání směřující ke spojení soutěžitelů nijak netajil a spojení uskutečnil transparentním převodem obchodního podílu ve společnosti TRANSCARGO, jenž lze zjistit z veřejně dostupných listin v obchodním rejstříku. Jedná se o skutečnosti vážící se ke způsobu spáchání, k následkům a k okolnostem spáchání protiprávního jednání účastníka řízení, k nimž Úřad dostatečně přihlédl.
53. Správní orgán prvního stupně dospěl podle mého názoru ke správnému závěru, pokud na základě výše uvedených skutečností konstatoval relativně malou závažnost (v rámci Zásadami stanovené typové závažnosti) protiprávního jednání účastníka řízení, a proto stanovil základní částku pokuty při „spodní hranici“ zákonné sazby (ve výši jedné setiny horního zákonného limitu).
54. Takto stanovená výše pokuty byla posléze zvýšena s ohledem na délku trvání protisoutěžního jednání společnosti ARMEX Oil (1 rok, 8 měsíců a 19 dnů) podle koeficientu času 1,15. Tento postup považuji rovněž za správný, neboť délka trvání protiprávního jednání je okolností mající vliv na jeho závažnost[10].
55. Účastník řízení namítá, že výše popsané skutečnosti, z nichž Úřad při posouzení závažnosti deliktu vycházel, byly vyhodnoceny nesprávně, přičemž zdůrazňuje, že ZOHS ani Zásady nestanoví minimální sazbu pokuty. Účastník dovozuje, že minimální sazbou pokuty je fakticky 0 % z hodnoty prodejů (tedy 0,- Kč). Podle účastníka řízení je Úřad oprávněn upustit od uložení pokuty nebo ji uložit při takto chápané spodní hranici, a právě to měl v této věci, z důvodu minimální závažnosti předmětného deliktu, učinit.
56. Přestože ZOHS ani Zásady nestanoví spodní hranici pokuty, takže je teoreticky možné uložit delikventovi pokutu, jejíž výše se limitně blíží nule, nemohu souhlasit s názorem účastníka, že pokud tak Úřad neučinil, postupoval nezákonně a nesprávně. Připomínám, že správní sankce, jež má plnit preventivní a represivní funkci, musí být citelná v materiální sféře delikventa. Účastník se dopustil protiprávního jednání, jež sice bylo, s ohledem na výše popsané konkrétní okolnosti, vyhodnoceno jako relativně málo závažné, na druhou stranu se ale jednalo o porušení důležité zákonné povinnosti, kterého se účastník, coby profesionál podnikající v České republice mnoho let, disponující dostatečnými peněžními prostředky k úhradě právních služeb, a to navíc za situace, kdy lze ve veřejně přístupné webové databázi Úřadu dohledat řadu rozhodnutí týkajících se porušení § 18 odst. 1 ZOHS, měl a mohl vyvarovat. Za této situace proto nepřichází v úvahu uložení pouze symbolické pokuty. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že Úřad v minulosti ve dvou případech za porušení citovaného ustanovení symbolické pokuty skutečně uložil. V rozhodnutí čj. S 97/02-2440/02 ze dne 15. 7. 2002 ve věci Lasselsberger Holding Internetional GmbH (veškerá zde citovaná rozhodnutí Úřadu jsou dostupná na www.uohs.cz) uložil Úřad delikventu pokutu ve výši 100.000,- Kč. V dané věci však Úřad postupoval zcela odlišným způsobem, neaplikoval Zásady, které jsou účinné od roku 2007, k závažnosti spáchaného deliktu se vyjádřil jen velmi stručně a bez podrobného hodnocení kritérií dle tehdy účinného § 22 odst. 2 ZOHS (znění účinné do 31. 8. 2009), více se zabýval polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi, přičemž zejména přihlédl k tomu, že se jednalo o historicky první porušení § 18 odst. 1 ZOHS, a že tedy v tehdejší době neexistovala žádná relevantní judikatura. Úřad považoval daný případ za výjimečný, čemuž odpovídala i výše pokuty. V rozhodnutí čj. S 083/2007/KS-02565/2008/840n ze dne 30. 1. 2008 ve věci VTK Group, a. s., a David Beran byly delikventům uloženy pokuty ve výši 50.000,- Kč a 100.000,- Kč, neboť Úřad učinil obdobný závěr ohledně specifičnosti daného případu: „Úřad v daném případě vzal v úvahu skutečnost, že předmětem jeho dosavadní rozhodovací praxe nebylo porušení § 18 odst. 1 zákona spočívající ve výkonu společné kontroly ze strany dvou či více akcionářů, kteří při získání možnosti kontroly nejednali ve shodě. K uskutečnění spojení tu tedy došlo v situaci, kdy účastníci řízení nevykonali svá hlasovací práva spojená s akciemi společně za účelem koordinovaného ovlivnění chování potenciálně kontrolovaného soutěžitele, nýbrž proti sobě, ve snaze zablokovat přijetí usnesení navrženého druhým účastníkem řízení. Jakkoli i takové situace jsou porušením § 18 odst. 1 zákona, Úřad uznává, že splnění notifikační povinnosti může být v podobných případech obtížnější a vyžaduje větší úsilí ze strany spojujících se soutěžitelů. Tyto okolnosti jsou podle mínění Úřadu důvodem, proč je v daném případě přiměřené přikročit k uložení nižší sankce v symbolické výši“ (viz odstavec 72 citovaného rozhodnutí). Oba výše uvedené případy, na něž účastník řízení odkázal v rozkladu, byly velmi specifické a bezprecedentní. V nynější věci se však o takovou situaci nejedná, a proto není důvod postupovat výše popsaným způsobem.
57. Postup správního orgánu prvního stupně při stanovení pokuty je naopak v souladu s aktuální rozhodovací praxí Úřadu. V této souvislosti odkazuji na rozhodnutí čj. ÚOHS-S104/2015/KS-02627/2016/840/ASm ze dne 21. 1. 2016 ve věci BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., v němž bylo rovněž zohledněno, že spáchání správního deliktu nevedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže, že nebyl zjištěn negativní dopad na soutěž ani spotřebitele, a že se delikvent dopustil protiprávního jednání neúmyslně v důsledku nezkušenosti v oblasti akvizic, přičemž základní částka pokuty (před zohledněním délky protiprávního jednání) byla stanovena ve výši 0,1 % hodnoty prodejů (viz zejména odstavce 68 a 69 citovaného rozhodnutí). Obdobně Úřad postupoval v rozhodnutí čj. ÚOHS-S837/2014/KS-45943/2015/840/LBř ze dne 22. 12. 2015 ve věci GRADIENT GROUP, s. r. o. (viz zejména odstavce 75 a 76 citovaného rozhodnutí).
58. Nelze mít tedy za to, že by správní orgán prvního stupně při posouzení závažnosti deliktu v nynější věci překročil meze správního uvážení nebo že by se při rozhodování o pokutě odchýlil od své praxe a postupoval diskriminačně či v rozporu se zásadou legitimního očekávání.
59. Pokud jde o námitku údajného nezohlednění dalších okolností relevantních z hlediska závažnosti, konstatuji, že Úřad není povinen přihlížet k tomu, zda delikvent získal svým jednáním výhodu či prospěch. Pravdou je, že mezi kritéria závažnosti patří následky protiprávního jednání. Připomínám však, že účelem ZOHS je ochrana hospodářské soutěže jako ekonomického jevu, nikoliv ochrana jednotlivých účastníků trhu[11]. Z tohoto důvodu Úřad v rámci hodnocení následků spáchaného deliktu posuzuje následky ve smyslu dopadů na hospodářskou soutěž jako takovou, nikoliv v tom smyslu, zda konkrétní tržní subjekt získal protisoutěžním jednáním nějaký prospěch. V nynější věci nebylo namístě k této skutečnosti přihlížet i z toho důvodu, že porušení § 18 odst. 1 ZOHS je tzv. ohrožovacím[12] deliktem. V této souvislosti odkazuji na závěry Nejvyššího správního soudu, jenž v souvislosti s porušením § 18 odst. 1 ZOHS uvedl: „Správní delikt spáchaný stěžovatelem lze proto zařadit do kategorie deliktů ohrožovacích. Jeho nebezpečnost tedy není dána až prokázaným a reálným porušením zájmů chráněných zákonem o ochraně hospodářské soutěže, ale již pouhým ohrožením tohoto chráněného zájmu. Důležitou roli hraje, zda došlo k porušení zákazu uskutečňovat spojení před podáním návrhu na povolení spojení a před rozhodnutím úřadu, kterým se spojení soutěžitelů povoluje. Tato skutečnost byla v řízení před žalovaným správním orgánem prokázána. S ohledem na výše uvedené není rozhodné, jaké účinky mělo spojení stěžovatele a společnosti BETA na hospodářskou soutěž, nebo zda bylo spojení těchto soutěžitelů následně úřadem povoleno. Nejvyšší správní soud se tak neztotožnil se stěžovatelem, že žalovaný měl namítané okolnosti v řízení o spáchání deliktu dle § 22a odst. 1 písm. d) zákona o ochraně hospodářské soutěže zkoumat.“[13] V rámci posouzení závažnosti předmětného správního deliktu tedy není třeba zkoumat, zda měl delikvent z porušení zákona prospěch.
60. Konkrétní kroky účastníka řízení směřující k uskutečnění předmětného spojení sice byly realizovány právem aprobovaným způsobem, nicméně již samotná skutečnost, že účastník toto spojení realizoval před podáním žádosti o jeho povolení a před právní mocí příslušného rozhodnutí Úřadu, je správním deliktem. To, že jednotlivé dílčí kroky v rámci spojení byly v souladu se soukromoprávními předpisy a byly provedeny zcela standardním a transparentním způsobem, na podstatě věci již nic nemění. Ke skutečnosti, že účastník řízení porušil zákon toliko z nedbalosti a že se uskutečnění spojení nesnažil skrývat, Úřad v napadeném rozhodnutí přihlédl (viz výše odstavec 52 tohoto rozhodnutí). Nelze mít tedy za to, že by tato skutečnost byla správním orgánem prvního stupně opomenuta.
61. Namítá-li účastník, že se jednalo o jeho první a dosud jediné porušení ZOHS, musím konstatovat, že případné opakované porušení zákona nepochybně má vliv na závažnost správního deliktu, nicméně skutečnost, že jde o první porušení zákona, nelze považovat za polehčující okolnost. Krajský soud v Brně k tomu uvedl, že: „(…)opakované jednání, kterým je třeba rozumět opakované porušení ZOHS ze strany účastníka řízení, je třeba považovat za okolnost, která účastníkovi přitěžuje. Naopak nelze automaticky dovodit, že prostý fakt spočívající v tom, že účastník doposud ZOHS neporušil a sankcionované jednání je jeho prvním proviněním na soutěžním poli, je okolností polehčující (…) Skutečnost, že účastník jedná podle zákonů je totiž pravidlem, a zásadně není možné na ni hledět jako na výhodu, která má být zohledněna při ukládání pokuty.“[14] Správní orgán prvního stupně tedy postupoval správně, pokud k této skutečnosti nepřihlížel coby k polehčující okolnosti.
62. Účastník řízení dále namítá nenaplnění materiální stránky správního deliktu. I v této věci odkazuji na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 180/2014. Stěžovatel (společnost BEST, a. s.) v kasační stížnosti mimo jiné namítal nepřiměřenost pokuty, jež mu byla uložena za porušení § 18 odst. 1 ZOHS, neboť Úřad spojení soutěžitelů následně povolil. Podle společnosti BEST, a. s. se Úřad dostatečně nezabýval dopadem jejího jednání na hospodářskou soutěž a materiální stránkou deliktu. Nejvyšší správní soud konstatoval, že nebezpečnost předmětného deliktu nespočívá až v prokázaném a reálném porušení zájmu chráněného ZOHS, ale již v pouhém ohrožení tohoto chráněného zájmu, přičemž povolovací činnost Úřadu je třeba chápat jako nástroj sloužící k prevenci vzniku nepříznivých dopadů na hospodářskou soutěž. Nejvyšší správní soud označil za rozhodující skutečnost, zda došlo k uskutečnění spojení před jeho povolením Úřadem (viz odstavce 55 a 56 rozsudku). Obdobně je tomu i v nynější věci. Postup správního orgánu prvního stupně tedy považuji za správný i v tomto ohledu.
63. Ze stejného důvodu, tedy že porušení § 18 odst. 1 ZOHS je deliktem, jehož nebezpečnost nespočívá jen v reálném narušení hospodářské soutěže, nýbrž již v jejím ohrožení předčasným uskutečněním spojení soutěžitelů, nelze akceptovat námitku údajného nesprávného „výpočtu“ pokuty, jak je formulována účastníkem řízení. Účastník se domnívá, že má-li základní částka pokuty reflektovat obrat dosažený z prodeje zboží a služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo dotýká, v nynější věci nebyl prodej zboží či služeb dotčen vůbec, neboť k narušení soutěže reálně nedošlo. Článek 18 Zásad, z něhož účastník vychází, je však třeba interpretovat tak, že jde o prodej zboží a služeb, jichž se týká pouhé ohrožení, nikoliv nutně reálné narušení soutěže.
64. Účastník řízení dále spatřuje nespravedlnost uložené pokuty v tom, že Úřad při stanovení její výše vycházel z jeho obratu, aniž by zohlednil jeho zisk nebo výši jeho vlastního kapitálu, nebo vzal v úvahu specifickou situaci v odvětví, v němž účastník podniká. K tomu v první řadě připomínám, že tyto námitky účastník uvedl již v průběhu prvostupňového správního řízení, přičemž Úřad se jimi v napadeném rozhodnutí zabýval. Pokud jde o požadavek, aby se výše pokuty odvíjela mimo jiné i od dosaženého zisku, napadené rozhodnutí v odstavci 103 uvádí, že zisk je účetní veličinou s relativní vypovídací hodnotou, pokud jde o porovnání pokut ukládaných Úřadem soutěžitelům za téže delikty. Skutečnost, zda soutěžitel vytváří zisk či nikoliv, sama o sobě nevypovídá o tom, zda je mu uložena spravedlivá pokuta za rovných a transparentních podmínek. Podobně soutěžitel, jenž nevykazuje zisk, nemusí být neschopen pokutu uhradit. S těmito závěry správního orgánu prvního stupně se ztotožňuji. Porovnání s jinými případy, řešenými Úřadem v minulosti, z hlediska vztahu výše uložené pokuty a zisku delikventa nemá smysl v situaci, kdy Úřad v rámci stanovení pokut pravidelně vychází z obratu delikventů, nikoliv z jejich zisku. Účastník řízení nicméně s výše zmíněnými závěry správního orgánu prvního stupně polemizuje a namítá, že také obrat je účetní veličinou s relativní vypovídací hodnotou. Účastník řízení však opomíjí, že relevance zisku pro stanovení výše pokuty podnikateli může být velmi snížena dalšími skutečnostmi souvisejícími s jeho podnikáním, a to např. tím, že se podnikatel rozhodne pro vyšší investiční aktivitu v daném roce. Takový krok má nepochybně vliv na výši jeho zisku v tom smyslu, že účetně vykáže zisk nižší, aniž by však došlo ke zhoršení jeho ekonomické situace. Tato skutečnost nepochybně nebude důvodem ke snížení pokuty, přestože zohledňování výše zisku by v takovém případě mohlo vést právě k jejímu snížení. Výši dosaženého zisku proto nelze považovat za relevantní kritérium pro stanovení základní částky pokuty.
65. Nad to zdůrazňuji, že zisk subjektu, jemuž je ukládána pokuta, není Úřadem zcela opomíjen, neboť je k němu v odůvodněných případech přihlíženo v rámci dodatečného posouzení přiměřenosti pokuty z toho hlediska, zda není její výše pro daný subjekt likvidační[15].
66. Pokud jde o zohlednění vlastního kapitálu účastníka řízení, mám za to, že takový postup by nebyl v souladu s požadavkem na ukládání sankcí za rovných podmínek, neboť v takovém případě by výrobním společnostem byly ukládány vyšší pokuty než společnostem čistě prodejním. Ani zohlednění výše vlastního kapitálu podnikatele by tedy nevedlo k ukládání spravedlivějších pokut.
67. Účastník již v řízení na prvním stupni namítal, že je pokuta příliš vysoká s ohledem na změny a rizika na trzích velkoobchodního prodeje pohonných hmot, jež vyvstaly v roce 2015, přičemž na specifika daného odvětví poukazuje i v rozkladu. Ztotožňuji se však se závěry správního orgánu prvního stupně, že účastník v průběhu prvostupňového správního řízení (a ostatně ani později) nijak nespecifikoval a nekvantifikoval dopady údajných změn na předmětném trhu či dalších okolností na jeho ekonomické výsledky v daném roce. Současně podotýkám, že účastník k výzvě Úřadu sdělil, jakých obratů dosáhl na trzích velkoobchodního prodeje pohonných hmot v roce 2015 (viz výše odstavec 24 tohoto rozhodnutí). Z obchodního rejstříku jsem dále zjistil, že účastník dne 1. 7. 2016 založil do sbírky listin účetní závěrku a zprávu auditora za rok 2015, obsahující mimo jiné i rozvahu a výkaz zisku a ztráty za rok 2015, z nichž vyplývá, že účastník v minulém roce dosáhl hospodářského výsledku po zdanění ve výši 147.698.000,- Kč (po zaokrouhlení na celé tisíce), tedy výrazně vyššího než v roce předchozím, kdy dosáhl hospodářského výsledku po zdanění ve výši 92.397.000,- Kč (po zaokrouhlení na celé tisíce). Z výše uvedených informací předložených účastníkem řízení a zjištěných z obchodního rejstříku tedy není patrné, že by se ekonomická situace účastníka, resp. celková situace v předmětném odvětví v roce 2015 zhoršila.
68. Z výše uvedených důvodů jsem tedy dospěl k dílčímu závěru, že správní orgán prvního stupně správně posoudil závažnost spáchaného deliktu z hlediska stanovení základní částky pokuty. Pokud jde o namítaný rozpor napadeného rozhodnutí s dosavadní praxí Úřadu, nemohu se s jeho námitkami ztotožnit. K této otázce jsem se již částečně vyjádřil výše (viz odstavce 56 a 57 tohoto rozhodnutí). Pokud jde o další účastníkem zmíněné případy, správní orgán prvního stupně se jimi podrobně zabýval v odstavcích 106 až 112 napadeného rozhodnutí; jeho závěry považuji za správné a nemám, co bych k nim nyní dodal. Jakkoliv byla základní částka pokuty stanovena v souladu se zákonem a správně, je třeba věnovat pozornost některým specifickým okolnostem této věci a tomu, zda a jak byly správním orgánem prvního stupně zohledněny při stanovení výsledné částky pokuty.
Polehčující okolnosti
69. Pokud jde o polehčující okolnosti, Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl ke správnému závěru, pokud přihlédl k tomu, že účastník řízení s Úřadem v průběhu řízení spolupracoval, a to dokonce nad rámec své zákonné povinnosti, a přispěl tak k rychlejšímu objasnění jeho deliktu, a k tomu, že se snažil napravit své protiprávní jednání tím, že Úřadu oznámil své podezření z možného porušení § 18 odst. 1 ZOHS (viz odstavec 18 napadeného rozhodnutí). Zjištění správního orgánu prvního stupně ohledně existence polehčujících okolností považují za správná. Úřad na jejich základě přistoupil ke snížení základní částky pokuty (po jejím zvýšení s ohledem na délku trvání deliktu) o polovinu.
Snížení pokuty
70. Přestože Úřad v napadeném rozhodnutí postupoval správně při stanovení základní částky pokuty, přičemž rovněž správně identifikoval polehčující okolnosti, považuji za nutné provést určitou korekci pokuty, která byla účastníku řízení napadeným rozhodnutím uložena, a to s ohledem na některé specifické okolnosti nynější věci, jimiž se tato věc zásadně liší od jiných případů, řešených Úřadem v minulosti. Výše citovaná rozhodnutí ve věci Lasselsberger Holding Internetional GmbH a ve věci VTK Group, a. s., a David Beran svědčí o tom, že je možné, aby se Úřad výjimečně odchýlil od zavedené praxe a způsobu, jakým postupuje při stanovení pokuty za správní delikty, jsou-li pro to vážné důvody. Bylo již výše vysvětleno, proč v nyní projednávané věci není možné uvažovat o uložení pouze symbolické pokuty, jak tomu bylo ve shora citovaných případech (viz výše odstavec 56 tohoto rozhodnutí). Přesto však i v nynější věci shledávám důvody pro částečné snížení uložené pokuty.
71. V této souvislosti předně podotýkám, že to byl sám účastník řízení, kdo Úřadu oznámil, že se dopustil porušení ZOHS. Účastník řízení v podání ze dne 16. 1. 2015, označeném jako „Návrh na povolení spojení soutěžitelů dle § 16 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů“, jehož součástí účastník učinil též „Podnět k zahájení řízení o správním deliktu právnické osoby“, výslovně uvedl: „Navrhovatel konstatuje, že předmětné spojení již bylo uskutečněno před 1 rokem a navrhovatel si je vědom, že tak došlo k porušení povinnosti neuskutečňovat spojení před podáním návrhu na povolení spojení a před právní mocí rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže o povolení spojení. Navrhovatel si tak je vědom, že se dopustil správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. d) ZoOHS a dává tímto podnět nadepsanému úřadu k zahájení řízená na základě uvedeného porušení povinností navrhovatele.“ (viz č. l. 9 správního spisu). Oznámení o tom, že se dopustil správního deliktu, přitom účastník zaslal Úřadu nikoliv v situaci, kdy by již Úřad sám pojal podezření, že k porušení ZOHS došlo, nýbrž z vlastní iniciativy. Uvedený postup účastníka je do značné míry výjimečný a svědčí o tom, že účastník sám chtěl své protiprávní jednání napravit. S tím nutně souvisí i postup účastníka v rámci řízení o správním deliktu, v němž Úřadu poskytoval veškerou potřebnou součinnost, a to dokonce nad rámec povinnosti součinnosti, jež mu ukládá zákon (viz zejména odstavec 80 napadeného rozhodnutí). Lze tedy souhlasit s tím, že jeho snaha napravit protiprávní jednání již nemohla být intenzivnější. Z tohoto důvodu se Zásadami stanovený padesátiprocentní limit možného snížení pokuty na základě polehčujících okolností, jenž v drtivé většině případů řešených Úřadem není překážkou spravedlivého posouzení závažnosti správního deliktu, může v nynější věci jevit jako nepřiměřeně svazující.
72. Výše popsanou nadstandardní snahu účastníka řízení o nápravu jeho protiprávního jednání je nad to třeba posoudit rovněž v kontextu účelnosti uložené sankce z hlediska její preventivní i represivní funkce. Účastník řízení se totiž dopustil protiprávního jednání, které zjevně mělo charakter porušení zákona, jež nebylo způsobilé reálně narušit hospodářskou soutěž na relevantním trhu. Z toho důvodu bylo také předmětné spojení soutěžitelů následně Úřadem povoleno ve zjednodušeném řízení podle § 16a ZOHS[16]. Současně nelze přehlédnout skutečnost, že účastník řízení v roce 2015 realizoval další spojení, akvizici společnosti DRACAR CZ a.s., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Sadová 553/8, IČO: 26821397, přičemž již postupoval právem aprobovaným způsobem[17].
73. Vzhledem k tomu, že účastník řízení sám upozornil Úřad na své deliktní jednání, že se snažil toto jednání napravit a Úřadu poskytoval v příslušném správním řízení maximální součinnost, že v případě další akvizice již postupoval v souladu se zákonem a že svým protiprávním jednáním nezpůsobil reálné narušení soutěže na relevantním trhu, jeví se z hlediska individuální prevence, jakož i z hlediska represivní funkce pokuty, její snížení jako odůvodněné. S účastníkem řízení však na druhou stranu nelze souhlasit v tom, že by pokuta neměla svůj smysl z hlediska generální prevence, neboť jednání, jehož se dopustil, není jednáním, k němuž by v současné době vůbec nedocházelo, o čemž svědčí výše citované případy z nedávné doby (viz výše odstavec 57 tohoto rozhodnutí).
74. Na základě výše uvedeného konstatuji, že si účastník řízení zaslouží shovívavější přístup Úřadu, a proto jsem rozhodl o snížení pokuty, jež byla účastníku uložena správním orgánem prvního stupně, a to o 35 %.
Zákonný limit pro stanovení pokuty
75. Ve shodě se správním orgánem prvního stupně jsem z výkazu zisku a ztráty účastníka řízení za rok 2014 ověřil, že pokuta byla uložena v zákonném rozmezí, neboť nepřesáhla 10 % jeho obratu za rok 2014.
Výsledná výše pokuty
76. Napadeným rozhodnutím byla účastníku řízení uložena pokuta ve výši 7.549.000,- Kč. Tato částka byla stanovena jako základní částka pokuty odpovídající …[obchodní tajemství]… hodnoty prodejů účastníka na spojením dotřeném trhu, násobena koeficientem času 1,15 z důvodu délky trvání deliktního jednání a následně snížena o …[obchodní tajemství]… na základě zjištěných polehčujících okolností (viz zejména odstavce 76, 78 a 82 napadeného rozhodnutí). Z výše uvedených důvodů jsem nyní přistoupil k dalšímu snížení pokuty o 35 %. Výsledná výše pokuty tedy po tomto snížení představuje částku 4.906.850,- Kč, respektive 4.906.000,- Kč po zaokrouhlení na celé tisíce.
Dodatečné zvážení přiměřenosti pokuty
77. Z důvodu určitého, byť relativně krátkého časového odstupu od vydání napadeného rozhodnutí, jsem dodatečně zvážil, zda uložená pokuta nemůže být považována za nepřiměřenou či likvidační s ohledem na současnou ekonomickou situaci účastníka řízení. Bylo již výše uvedeno, že účastník řízení dosáhl v roce 2015 hospodářského výsledku po zdanění ve výši 147.698.000,- Kč (po zaokrouhlení na celé tisíce). V roce 2014 přitom dosáhl hospodářského výsledku po zdanění ve výši 92.397.000,- Kč (po zaokrouhlení na celé tisíce). Je tedy zcela zjevné, že pokuta ve výši 4.907.000,- Kč nebude pro účastníka řízení představovat nepřiměřenou zátěž, natož aby bylo možné uvažovat o její případné likvidačnosti.
Úhrada pokuty
78. Účastník řízení je povinen uloženou pokutu uhradit ve lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Úhrada se provede na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, variabilní symbol – identifikační číslo účastníka řízení.
VI. Závěr
79. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z velké části obstojí. Některým polehčujícím okolnostem jsem však přisoudil vyšší váhu, a z tohoto důvodu jsem přistoupil ke snížení pokuty. Dodávám rovněž, že dle ustálené judikatury tvoří správní rozhodnutí prvního i druhého stupně správního orgánu jeden celek, a proto jsem nepovažoval za nutné opakovat všechny závěry obsažené již v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně[18].
Poučení
pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Mgr. Helena Peychlová, advokátka se sídlem Na Příkopě 1047/17, 110 00 Praha 1, ID DS: rspgk7u
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 7. 2016.
[1] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008 (veškerá zde citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu je dostupná na www.nssoud.cz.
[2] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 27/2006 ze dne 6. 4. 2007 ve věci ČSAD Liberec, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 48/2007-235 ze dne 26. 4. 2010.
[3]Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, dostupné na https://www.uohs.cz/cs/legislativa/hospodarska-soutez/ceska-republika.html
[4] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 7/2011 – 619 ze dne 29. 3. 2012 ve věci Delta Pekárny; předmětný rozsudek byl sice poté zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4397/12 ze dne 9. 2. 2016, avšak z jiného důvodu, zatímco závěry NSS relevantní v nynější věci nebyly zrušovacím nálezem ÚS nikterak dotčeny.
[5] Srov. body 21 až 24 Zásad.
[6] Srov. body 28 až 30 Zásad.
[7] Srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 7/2012 – 25 ze dne 20. 9. 2012 a čj. 9 Afs 17/2012 – 34 ze dne 20. 3. 2013.
[8] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 25/2006 – 78 ze dne 26. 4. 2007, přiměřeně též rozsudek téhož soudu čj. 4 As 135/2013 – 58 ze dne 22. 11. 2013.
[9] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 39/2013 – 34 ze dne 30. 1. 2014.
[10] Srov. rozhodnutí Evropské komise IV/M.969, A. P. Møller (bod 19).
[11] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 7/2014 – 37 ze dne 14. 5. 2014 ve věci STUDENT AGENCY, a. s..
[12] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 As 180/2014 – 85 ze dne 16. 12. 2015 ve věci BEST, a. s.
[13] Tamtéž, odstavec 56.
[14] Rozsudek Krajského soudu v Brně čj. 62 Ca 41/2009-542 ze dne 5. 8. 2010; obdobný závěr vyslovil předseda Úřadu v nedávné době v rozhodnutí čj. ÚOHS-R15/2015/HS-24337/2015/310 ze dne 21. 8. 2015, ve věci RWE Supply & Trading CZ, a.s.
[15] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu čj. ÚOHS-R138,147-152/2007/HS-42532/2015/310/TPa ze dne 4. 12. 2015, odstavec 173 a násl.
[16] Srov. rozhodnutí Úřadu čj. ÚOHS- S65/2015/KS-4829/2015/840/MWi ze dne 18. 2. 2015.
[17] Předmětné spojení soutěžitelů bylo povoleno rozhodnutím Úřadu čj. ÚOHS-S0448/2015/KS-21312/2015/840/JMě ze dne 11. 8. 2015.
[18]srov. rozsudek Krajského soud v Brně, čj. 31 Af 194/2013 – 67 ze dne 25. 11. 2015.
|
