Č. j.: ÚOHS-R237/2016/VZ-05447/2017/323/KKř
Brno 13. února 2017
V řízení o rozkladu ze dne 8. 9. 2016, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal zadavatel –
městská část Praha 2, IČO 00063461, se sídlem náměstí Míru 600/20, 120 00 Praha – Vinohrady, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 7. 2014 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK: 10739, vykonávajícím advokacii jakožto společník advokátní kanceláře Kruták & Partners, advokátní kancelář s. r. o., IČO 29415349, se sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1 – Staré Město,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 25. 8. 2016, č. j. ÚOHS-S0146/2014/VZ-35817/2016/512/MHr, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem v souvislosti
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0947/2008/08 a č. 0948/2008) mezi zadavatelem a Mgr. Petrem Zachem, advokátem, IČO 63620294, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 19. 12. 2008 a 1. 1. 2009, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 14. 1. 2009, 4. 2. 2009, 5. 2. 2009, 12. 2. 2009, 9. 3. 2009, 2. 4. 2009, 17. 4. 2009, 22. 4. 2009, 23. 4. 2009, 11. 6. 2009, 17. 6. 2009, 8. 7. 2009, 30. 7. 2009, 6. 8. 2009, 20. 8. 2009, 27. 8. 2009, 31. 8. 2009, 8. 9. 2009, 11. 9. 2009, 15. 9. 2009, 21. 9. 2009, 22. 9. 2009, 23. 9. 2009, 25. 9. 2009, 1. 10. 2009, 13. 10. 2009, 30. 10. 2009, 11. 11. 2009, 30. 11. 2009,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0938/2008/08 a č. 0939/2008) mezi zadavatelem a Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, IČO 6243656, se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 23. 12. 2008 a 1. 1. 2009, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 19. 1. 2009, 4. 5. 2009, 29. 5. 2009, 22. 7. 2009, 23. 7. 2009, 24. 7. 2009, 7. 8. 2009, 10. 8. 2009, 25. 8. 2009, 9. 9. 2009, 14. 9. 2009, 15. 10. 2009, 27. 11. 2009,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0935/2008/OP) ze dne 6. 2. 2009 mezi zadavatelem a JUDr. Ing. Miroslavem Pavlovským, advokátem, IČO 66211395, se sídlem Sokolovská 200/335, 180 00 Praha, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 7. 1. 2009, 8. 4. 2009, 20. 4. 2009, 23. 4. 2009, 4. 6. 2009, 8. 6. 2009, 24. 6. 2009, 14. 7. 2009, 17. 9. 2009, 7. 10. 2009, 22. 10. 2009, 2. 11. 2009, 1. 12. 2009, 3. 12. 2009, 14. 12. 2009,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0936/2008/08/OP) ze dne 12. 2. 2009 mezi zadavatelem a JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátní kancelář, IČO 66207690, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 23. 2. 2009, 2. 3. 2009, 9. 3. 2009, 11. 3. 2009, 14. 4. 2009, 11. 5. 2009, 20. 5. 2009, 1. 6. 2009, 8. 6. 2009, 8. 7. 2009, 24. 8. 2009, 17. 9. 2009, 13. 10. 2009, 22. 10. 2009, 29. 10. 2009, 23. 11. 2009 a jednu nedatovanou plnou moc doručenou zadavateli dne 25. 8. 2009,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0937/2008/OP) ze dne 30. 12. 2008 mezi zadavatelem a JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou, IČO 15313409, se sídlem Pařížská 131/28, 110 00 Praha – Josefov, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 23. 2. 2009, 27. 3. 2009, 30. 4. 2009, 31. 5. 2009, 17. 9. 2009, 24. 9. 2009, 13. 10. 2009, 4. 11. 2009 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 10. 8. 2009 a 6. 10. 2009,
s učiněním objednávky právních služeb u JUDr. Richarda Gürlicha, Ph.D., Advokátní kancelář Gürlich & Co., IČO 66245681, se sídlem Politických vězňů 1597/19, 110 00 Praha 1 ze dne 10. 2. 2009 evidované pod č. 4,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0947/2008/08 a č. 0948/2008) mezi zadavatelem a Mgr. Petrem Zachem, advokátem, IČO 63620294, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 19. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Zach a partneři, s. r. o., IČO 24735531, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 5. 1. 2010, 26. 1. 2010, 1. 2. 2010, 25. 2. 2010, 26. 2. 2010, 4. 3. 2010, 8. 3. 2010, 10. 3. 2010, 11. 3. 2010, 1. 4. 2010, 7. 4. 2010, 8. 4. 2010, 12. 4. 2010, 22. 4. 2010, 23. 4. 2010, 30. 4. 2010, 5. 5. 2010, 10. 5. 2010, 25. 5. 2010, 10. 6. 2010, 11. 6. 2010, 24. 6. 2010, 29. 6. 2010, 8. 7. 2010, 15. 7. 2010, 28. 7. 2010, 3. 8. 2010, 4. 8. 2010, 6. 8. 2010, 19. 8. 2010, 24. 8. 2010, 27. 8. 2010, 6. 9. 2010, 9. 9. 2010, 13. 9. 2010, 23. 9. 2010, 6. 10. 2010, 8. 10. 2010, 12. 10. 2010, 14. 10. 2010, 22. 11. 2010, 8. 12. 2010, 10. 12. 2010, 14. 12. 2010 a jednu nedatovanou plnou moc doručenou zadavateli dne 22. 2. 2010,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0938/2008/08 a č. 0939/2008) zadavatelem s Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, IČO 6243656, se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 23. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Dvořák a partneři, s. r. o., IČO 28161092, se sídlem se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 5. 1. 2010, 11. 1. 2010, 8. 2. 2010, 17. 2. 2010, 22. 2. 2010, 9. 3. 2010, 8. 3. 2010, 10. 3. 2010, 18. 3. 2010, 6. 4. 2010, 10. 4. 2010, 12. 4. 2010, 28. 4. 2010, 3. 5. 2010, 4. 5. 2010, 13. 5. 2010, 20. 5. 2010, 8. 6. 2010, 16. 6. 2010, 18. 6. 2010, 21. 6. 2010, 28. 6. 2010, 19. 7. 2010, 20. 7. 2010, 27. 7. 2010, 29. 7. 2010, 4. 8. 2010, 12. 8. 2010, 20. 8. 2010, 24. 8. 2010, 30. 8. 2010, 1. 9. 2010, 20. 9. 2010, 4. 10. 2010, 15. 10. 2010, 4. 11. 2010, 15. 11. 2010, 24. 11. 2010, 3. 12. 2010, 9. 12. 2010, 30. 12. 2010,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0935/2008/OP) ze dne 6. 2. 2009 zadavatelem s JUDr. Ing. Miroslavem Pavlovským, advokátem, IČO 66211395, se sídlem Sokolovská 200/335, 180 00 Praha, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 5. 1. 2010, 20. 1. 2010, 27. 1. 2010, 3. 2. 2010, 15. 2. 2010, 2. 3. 2010, 11. 3. 2010, 15. 3. 2010, 13. 4. 2010,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0936/2008/08/OP) ze dne 12. 2. 2009 zadavatelem s JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátní kancelář, IČO 66207690, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 21. 1. 2010, 12. 2. 2010, 30. 3. 2010, 12. 4. 2010, 28. 4. 2010, 12. 5. 2010, 2. 6. 2010, 8. 6. 2010, 11. 6. 2010, 23. 6. 2010, 14. 7. 2010, 13. 9. 2010, 8. 10. 2010, 26. 10. 2010,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0937/2008/OP) ze dne 30. 12. 2008 zadavatelem s JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou, IČO 15313409, se sídlem Pařížská 131/28, 110 00 Praha – Josefov, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátce plné moci ze dne 22. 2. 2010, 2. 3. 2010, 15. 3. 2010, 23. 3. 2010, 30. 3. 2010, 12. 4. 2010, 15. 4. 2010, 5. 5. 2010, 10. 5. 2010, 27. 5. 2010, 8. 6. 2010, 23. 6. 2010, 13. 7. 2010, 23. 7. 2010, 24. 8. 2010, 9. 9. 2010, 12. 10. 2010, 15. 11. 2010, 13. 12. 2010 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 30. 6. 2010, 16. 12. 2010, 20. 7. 2010, 20. 8. 2010, 1. 12. 2010, 15. 12. 2010 a 28. 12. 2010,
s uzavřením smlouvy o poskytnutí právní pomoci ze dne 17. 3. 2010 zadavatelem s JUDr. Radkem Machem, advokátem, IČO 71332308, se sídlem Mendlovo náměstí 470/2a, 603 00 Brno – Staré Brno,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 2245/2010) ze dne 1. 7. 2010 zadavatelem s JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou, IČO 68859031, se sídlem Thámova 181/20, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátce plné moci ze dne 25. 5. 2010, 8. 6. 2010, 30. 6. 2010, 22. 7. 2010, 23. 7. 2010, 30. 8. 2010, 3. 11. 2010 a jednu nedatovanou plnou moc doručenou zadavateli dne 21. 10. 2010,
s učiněním objednávky právních služeb u JUDr. Jaroslava Nejtka, advokáta, IČO 48096822, se sídlem Jeremenkova 763/88, 140 00 Praha 4 evidované pod č. 118/2010 ze dne 30. 3. 2010,
s učiněním objednávky právních služeb u advokátní kanceláře Balcar Polanský Eversheds, Advokátní kancelář, se sídlem Revoluční 15, 110 00 Praha 1[1] evidované pod č. 15/2010 ze dne 3. 5. 2010,
s učiněním objednávek právních služeb u Mgr. Jana Blažka, advokáta advokátní kanceláře Mgr. Jan Blažek, se sídlem Riegrova 223/20, 301 00 Plzeň – Vnitřní Město[2] evidovaných pod č. 4/2010 ze dne 15. 2. 2010, č. 16/2010 ze dne 14. 6. 2010 a č. 28/2010 ze dne 12. 10. 2010,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0947/2008/08 a č. 0948/2008) zadavatelem s Mgr. Petrem Zachem, advokátem, IČO 63620294, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 19. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Zach a partneři, s. r. o., IČO 24735531, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 13. 1. 2011, 17. 1. 2011, 20. 1. 2011, 21. 1. 2011, 25. 1. 2011, 21. 2. 2011, 24. 2. 2011, 25. 2. 2011, 25. 3. 2011, 26. 4. 2011, 28. 4. 2011, 12. 5. 2011, 16. 5. 2011, 18. 5. 2011, 20. 5. 2011, 25. 5. 2011, 26. 5. 2011, 27. 5. 2011, 14. 6. 2011, 21. 6. 2011, 22. 6. 2011, 24. 6. 2011, 28. 6. 2011, 12. 7. 2011, 21. 7. 2011, 11. 8. 2011, 2. 9. 2011, 5. 9. 2011, 5. 10. 2011, 6. 10. 2011, 7. 10. 2011, 21. 10. 2011, 7. 12. 2011,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0938/2008/08 a č. 0939/2008) zadavatelem s Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, IČO 6243656, se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 23. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Dvořák a partneři, s. r. o., IČO 28161092, se sídlem se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 6. 1. 2011, 11. 1. 2011, 17. 1. 2011, 18. 1. 2011, 1. 2. 2011, 16. 2. 2011, 18. 2. 2011, 22. 2. 2011, 23. 2. 2011, 25. 2. 2011, 1. 3. 2011, 2. 3. 2011, 9. 3. 2011, 15. 3. 2011, 24. 3. 2011, 1. 4. 2011, 6. 4. 2011, 19. 4. 2011, 16. 5. 2011, 18. 5. 2011, 20. 5. 2011, 25. 5. 2011, 27. 5. 2011, 30. 5. 2011, 9. 6. 2011, 16. 6. 2011, 23. 6. 2011, 29. 6. 2011, 13. 7.2011, 14. 7. 2011, 15. 7. 2011, 2. 8. 2011, 22. 8. 2011, 24. 8. 2011, 1. 9. 2011, 15. 9. 2011, 21. 9. 2011, 22. 9. 2011, 30. 9. 2011, 5. 10. 2011, 4. 11. 2011, 7. 11. 2011, 11. 11. 2011, 22. 11. 2011, 23. 11. 2011, 15. 12. 2011, 23. 12. 2011 a jednu nedatovanou plnou moc doručenou zadavateli dne 14. 6. 2011,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0936/2008/08/OP) ze dne 12. 2. 2009 zadavatelem s JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátní kancelář, IČO 66207690, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 4. 1. 2011, 17. 1. 2011, 1. 2. 2011, 7. 2. 2011, 16. 2. 2011, 22. 3. 2011, 31. 5. 2015, 21. 6. 2011, 21. 7. 2011, 15. 9. 2011, 30. 9. 2011, 30. 11. 2011, 6. 12. 2011 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 31. 1. 2011, 26. 4. 2011, 4. 5. 2011, 3. 6. 2011, 14. 6. 2011, 15. 6. 2011, 15. 8. 2011, 21. 10. 2011, 16. 11. 2011, 24. 11. 2011,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0937/2008/OP) ze dne 30. 12. 2008 zadavatelem s JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou, IČO 15313409, se sídlem Pařížská 131/28, 110 00 Praha – Josefov, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 9. 3. 2011, 26. 4. 2011, 15. 9. 2011 a nedatovaných plných mocí, které byly doručeny zadavateli ve dnech 1. 3. 2011, 6. 4. 2011, 7. 4. 2011, 10. 4. 2011, 30. 4. 2011, 3. 5. 2011, 11. 5. 2011, 1. 6. 2011, 15. 7. 2011, 19. 7. 2011, 1. 8. 2011, 10. 8. 2011, 1. 9. 2011, 5. 10. 2011, 10. 10. 2011, 20. 10. 2011, 30. 10. 2011, 23. 11. 2011, 1. 12. 2011,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 2245/2010) ze dne 1. 7. 2010 zadavatelem s JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou, IČO 68859031, se sídlem Thámova 181/20, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 17. 1. 2011, 16. 2. 2011, 14. 3. 2011, 22. 3. 2011, 15. 9. 2011, 6. 12. 2011, 21. 12. 2011 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 22. 4.2011, 8. 6. 2011, 9. 7. 2011, 30. 8. 2011, 6. 9. 2011, 7. 9. 2011, 6. 10. 2011, 11. 10. 2011, 4. 11. 2011 a 29. 12. 2011,
s učiněním objednávky právních služeb ze dne 6. 4. 2011 u JUDr. Radka Macha, advokáta, IČO 71332308, se sídlem Mendlovo náměstí 470/2a, 603 00 Brno – Staré Brno,
s učiněním objednávky právních služeb u JUDr. Petra Balcara, advokáta Společné advokátní kanceláře Balcar, Hrouzek, Veselý a partneři, se sídlem Panská 6, 110 00 Praha 1 evidované pod č. 19/2011 ze dne 24. 5. 2011,
s učiněním objednávky právních služeb u JUDr. Josefa Pavelky, advokáta Společné advokátní kanceláře Balcar, Hrouzek, Veselý a partneři, se sídlem Panská 6, 110 00 Praha 1 evidované pod č. 27/2011 ze dne 6. 9. 2011,
s učiněním objednávky právních služeb u Advokátní kanceláře Dáňa, Pergl & Partneři, se sídlem Na Ořechovce 580/4, 162 00 Praha 6 evidované pod č. 12/2011 ze dne 29. 4. 2011,
s učiněním objednávek právních služeb u advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město evidovanými pod č. 11/2011 ze dne 27. 4. 2011, č. 18/2011 ze dne 18. 5. 2011, č. 26/2011 ze dne 24. 8. 2011, č. 233,234/2011 ze dne 4. 8. 2011, č. 358/2011 ze dne 2. 12. 2011 a č. 379/2011 ze dne 1. 8. 2011,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0947/2008/08 a č. 0948/2008) zadavatelem s Mgr. Petrem Zachem, advokátem, IČO 63620294, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 19. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Zach a partneři, s. r. o., IČO 24735531, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 19. 1. 2012, 24. 2. 2012, 8. 3. 2012, 3. 5. 2012, 21. 5. 2012, 7. 6. 2012, 11. 6. 2012, 13. 6. 2012, 25. 6. 2012, 2. 7. 2012, 22. 8. 2012, 9. 10. 2012, 22. 10. 2012, 7. 11. 2012, 8. 11. 2012, 15. 11. 2012, 20. 11. 2012, 21. 11. 2012, 13. 12. 2012 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 30. 7. 2012, 3. 8. 2012, 21. 8. 2012, 6. 11. 2012,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0938/2008/08 a č. 0939/2008) zadavatelem s Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, IČO 6243656, se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 23. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Dvořák a partneři, s. r. o., IČO 28161092, se sídlem se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 9. 1. 2012, 10. 1. 2012, 12. 1. 2012, 13. 1. 2012, 1. 2. 2012, 2. 2. 2012, 21. 2. 2012, 29. 2. 2012, 2. 3. 2012, 28. 3. 2012, 10. 4. 2012, 20. 4. 2012, 23. 4. 2012, 30. 4. 2012, 14. 5. 2012, 6. 6. 2012, 18. 6. 2012, 21. 6. 2012, 22. 6. 2012, 26. 6. 2012, 2. 7.2012, 6. 8. 2012, 31. 8. 2012, 7. 9. 2012, 4. 10. 2012, 9. 10. 2010, 29. 10. 2012, 30. 10. 2012, 15. 11. 2012, 21. 11. 2012, 26. 11. 2011, 27. 11. 2012, 10. 12. 2012, 13. 12. 2012 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech19. 6. 2012, 22. 5. 2012, 18. 6. 2012, 20. 7. 2012, 25. 7. 2012, 21. 8. 2012, 27. 10. 2012 a 29. 10. 2012,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0936/2008/08/OP) ze dne 12. 2. 2009 zadavatelem s JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátní kancelář, IČO 66207690, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 10. 1. 2012, 30. 1. 2012, 13. 2. 2012, 4. 4. 2012, 13. 5. 2012, 13. 8. 2012, 7. 9. 2012, 22. 11. 2012, 26. 11. 2012 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 12. 1. 2012, 5. 4. 2012, 23. 5. 2012, 28. 6. 2012 a 19. 7. 2012,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0937/2008/OP) ze dne 30. 12. 2008 zadavatelem s JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou, IČO 15313409, se sídlem Pařížská 131/28, 110 00 Praha – Josefov, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 10. 1. 2012, 29. 2.2012, 6. 8. 2012, 26. 10. 2012, 26. 11. 2012 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 15. 3. 2012, 20. 3. 2012, 3. 5. 2012, 21. 5. 2012, 4. 6. 2012, 5. 9. 2012, 16. 10. 2012, 22. 10. 2012,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 2245/2010) ze dne 1. 7. 2010 zadavatelem s JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou, IČO 68859031, se sídlem Thámova 181/20, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 24. 1. 2013, 28. 2. 2012, 29. 2. 2012, 21. 6. 2012, 7. 9. 2012, 8. 11. 2012, 22. 11. 2012 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 31. 5. 2012, 11. 6. 2012, 27. 7. 2012 a 26. 11. 2012,
s učiněním objednávky právních služeb u Mgr. Karla Machánka, advokáta, IČO 66256798, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha 2 evidované pod č. 293/2012/HS ze dne 24. 10. 2012,
s učiněním objednávky právních služeb u doc. JUDr. Bc. Tomáše Gřivny, Ph.D., advokáta, se sídlem Dukelských hrdinů 343/3, 170 00 Praha 7 (dříve se sídlem Veletržní 924/14, 170 00 Praha 7) evidované pod č. 34/2012 ze dne 29. 10. 2012,
s učiněním objednávky právních služeb u Mgr. Ing. Davida Černého, advokáta, se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1 (dříve se sídlem Hybernská 32, 110 00 Praha 1) evidované pod č. 034/2012/HS ze dne 31. 1. 2012,
s učiněním objednávek právních služeb u advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město evidovanými pod č. 5/2012 ze dne 6. 1. 2012 včetně rozšíření ze dne 31. 5. 2012, č. 7/2012 ze dne 12. 1. 2012 včetně dodatku ze dne 9. 5. 2012, č. 1/2012 ze dne 18. 5. 2012, č. 11/2012 ze dne 16. 2. 2012, č. 27/2012 ze dne 3. 9. 2012, č. 28/2012 ze dne 15. 8. 2012, č. 29/2012 ze dne 10. 9. 2012, č. 30/2012 ze dne 26. 9. 2012, č. 37/2012 ze dne 21. 11. 2012, č. 039/2012 ze dne 3. 2. 2012,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0947/2008/08 a č. 0948/2008) zadavatelem s Mgr. Petrem Zachem, advokátem, IČO 63620294, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 19. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Zach a partneři, s. r. o., IČO 24735531, se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha – Nové Město ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 5. 2. 2013, 14. 2. 2013, 20. 2. 2013, 21. 2.2013, 11. 3. 2013, 13. 3. 2013, 3. 4. 2013, 23. 4. 2013, 30. 4. 2013, 22. 5. 2013, 29. 5. 2013, 10. 6. 2013, 12. 6. 2013, 14. 8. 2013, 13. 9.2013, 2. 10. 2013, 13. 11. 2013, 21. 11. 2013, 1. 12. 2013, 11. 12. 2013 a jednu nedatovanou plnou moc doručenou zadavateli dne 11. 10. 2013,
s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci (č. 0938/2008/08 a č. 0939/2008) zadavatelem s Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, IČO 6243656, se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 23. 12. 2008 a 1. 1. 2009 a smluv o poskytování právní pomoci uzavřených zadavatelem s Advokátní kanceláří Dvořák a partneři, s. r. o., IČO 28161092, se sídlem se sídlem Gorkého 502, 272 01 Kladno ve dnech 16. 9. 2010 a 21. 9. 2010, kdy konkrétně na základě objednávek podle těchto smluv zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 18. 1. 2013, 24. 1. 2013, 20. 2. 2013, 11. 3. 2013, 21. 3.2013, 2. 4. 2013, 3. 4. 2013, 12. 4. 2013, 23. 4. 2013, 3. 5. 2013, 7. 5. 2013, 20. 5. 2013, 28. 5. 2013, 29. 5. 2013, 31. 5. 2013, 10. 6. 2013, 9. 7. 2013, 22. 7.2013, 26. 7. 2013, 12. 8. 2013, 28. 8. 2013, 6. 9. 2013, 30. 9. 2013, 2. 10. 2013, 22. 10. 2013, 8. 11. 2013, 13. 11. 2013,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0936/2008/08/OP) ze dne 12. 2. 2009 zadavatelem s JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátní kancelář, IČO 66207690, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedenému advokátovi plné moci ze dne 9. 1. 2013, 21. 2. 2013, 25. 3. 2013, 5. 4. 2013, 9. 5. 2013, 10. 6. 2013, 12. 6. 2013, 17. 6. 2013, 26. 6. 2013, 30. 7. 2013, 12. 8. 2013, 2. 10. 2013, 29. 10. 2013, 1. 12. 2013 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli dne 21. 10. 2013,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 0937/2008/OP) ze dne 30. 12. 2008 zadavatelem s JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou, IČO 15313409, se sídlem Pařížská 131/28, 110 00 Praha – Josefov, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 8. 1. 2013, 26. 7. 2013, 14. 8. 2013, 16. 9. 2013, 10. 10. 2013, 13. 11. 2013, 1. 12. 2013, 2. 12. 2013 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 5. 11. 2013 a 25. 11. 2013,
s uzavřením smlouvy o poskytování právní pomoci (č. 2245/2010) ze dne 1. 7. 2010 zadavatelem s JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou, IČO 68859031, se sídlem Thámova 181/20, 186 00 Praha – Karlín, kdy konkrétně na základě objednávek podle této smlouvy zadavatel udělil výše uvedené advokátce plné moci ze dne 8. 1. 2013, 24. 1. 2013, 7. 2. 2013, 22. 5. 2013, 17. 6. 2013, 7. 10. 2013 10. 10. 2013 a nedatované plné moci, které byly doručeny zadavateli ve dnech 22. 8. 2013, 10. 10. 2013 a 31. 10. 2013,
s učiněním objednávky právních služeb u Advokátní kanceláře Dáňa, Pergl & Partneři, se sídlem Na Ořechovce 580/4, 162 00 Praha 6 evidované pod č. „008_Ol_2013“ ze dne 23. 1. 2013, a
s učiněním objednávky právních služeb u advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město evidované pod č. 5/2013 ze dne 25. 1. 2013,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Výroky V. a VI. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0146/2014/VZ-35817/2016/512/MHr ze dne 25. 8. 2016
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Postup zadavatele a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[3], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil na základě podnětu dne 4. 3. 2014 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem – městskou částí Praha 2 se sídlem náměstí Míru 600/20, 120 00 Praha-Vinohrady (dále jen „zadavatel“) v souvislosti s uzavřením smluv o poskytování právní pomoci, jak jsou tyto blíže vymezeny výše ve výrokové části tohoto rozhodnutí (dále též souhrnně jako „smlouvy o právní pomoci“) a dále v souvislosti s učiněním objednávek na další právní služby, které jsou rovněž konkretizovány výše v textu výrokové části tohoto rozhodnutí (dále též souhrnně jako „objednávky“), neboť po přezkoumání relevantních dokumentů vznikla Úřadu pochybnost, zda zadavatel postupoval v souladu s § 13 odst. 3 zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování právních služeb, které opakovaně poptával od vybraných poskytovatelů bez použití některého z druhů zadávacích řízení, přičemž výše uhrazeného plnění za právní služby převyšovala ve vybraných letech finanční limity pro podlimitní veřejné zakázky a tento postup dle názoru Úřadu mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
2. V rámci předmětného správního řízení vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S146/2014/VZ-15119/2014/512/MHr ze dne 17. 7. 2014 (dále jen „původní rozhodnutí“), v němž ve výrocích I. až V. konstatoval, že se zadavatel dopustil pěti správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a to tím, že rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování právních služeb v rozporu s ustanovením § 13 odst. 3 zákona, když opakovaně poptával právní služby od vybraných poskytovatelů na základě smluv o poskytování právní pomoci a objednávek bez použití některého z druhů zadávacích řízení, které jsou uvedeny v § 21 zákona, přičemž výše uhrazeného plnění za právní služby převyšovala v jednotlivých účetních letech 2009 – 2013 finanční limit pro podlimitní veřejnou zakázku, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybranými poskytovateli právních služeb smlouvy o právní pomoci a učinil objednávky, za což zadavateli výrokem VII. původního rozhodnutí uložil Úřad pokutu ve výši 475.000 Kč.
3. Ve výroku VI. původního rozhodnutí Úřad část předmětu správního řízení – právní služby poptávané v letech 2007 a 2008 – zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona. Výrok VI. původního rozhodnutí nabyl právní moci dne 2. 8. 2014.
4. Proti původnímu rozhodnutí podal zadavatel rozklad ze dne 30. 10. 2014, jímž se domáhal zrušení původního rozhodnutí ve výrocích I. až V. a VII. původního rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání. Rozkladu předseda Úřadu vyhověl, a to když vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-R279/2014/VZ-19391/2015/321/BRy ze dne 6. 5. 2016, které nabylo právní moci dne 13. 5. 2016 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“). Rozhodnutím předsedy Úřadu došlo ke zrušení původního rozhodnutí v jeho výrocích I., II., III., IV. V. a VII. z důvodu nezákonnosti původního rozhodnutí pro nedostatek důvodů a k vrácení věci Úřadu k novému projednání.
II. Napadené rozhodnutí
5. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a zároveň vázán právním názorem vysloveným v rozhodnutí předsedy Úřadu, vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0146/2014/VZ-35817/2016/512/MHr ze dne 25. 8. 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl následovně. Ve výrocích I. a III. napadeného rozhodnutí Úřad v tam specifikované části podle § 117a písm. d) zákona zastavil řízení zahájené z moci úřední, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 a § 120a zákona. Ve výrocích II. a IV. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel tam blíže konkretizovaným jednáním nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.
6. Výrokem V. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že tento nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování právních služeb v roce 2012 tak, že poptával právní služby od Mgr. Karla Machánka, advokáta, IČO 66256798, se sídlem Sedlec 120, 250 65 Sedlec (dříve se sídlem Karlovo náměstí 325/7, 120 00 Praha 2), Mgr. Ing. Davida Černého, advokáta, IČO 71332821, se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1 (dříve se sídlem Hybernská 32, 110 00 Praha 1) a advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město na základě:
objednávky právních služeb u Mgr. Karla Machánka č. 293/2012/HS ze dne 24. 10. 2012,
objednávky právních služeb u Mgr. Ing. Davida Černého č. 034/2012/HS ze dne 31. 1. 2012, a
objednávek právních služeb u advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., evidovaných pod č. 5/2012 ze dne 6. 1. 2012 včetně rozšíření ze dne 31. 5. 2012, č. 7/2012 ze dne 12. 1. 2012 včetně dodatku ze dne 9. 5. 2012, č. 1/2012 ze dne 18. 5. 2012, č. 11/2012 ze dne 16. 2. 2012, č. 28/2012 ze dne 15. 8. 2012, č. 30/2012 ze dne 26. 9. 2012, č. 37/2012 ze dne 21. 11. 2012 a č. 039/2012 ze dne 3. 2. 2012 (souhrnně jen „vymezené objednávky“),
bez použití některého z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, které jsou uvedeny v § 21 zákona, když výše uhrazeného plnění za právní služby poskytnuté podle vymezených objednávek činila v účetním období kalendářního roku 2012 3.991.115 Kč včetně DPH, tedy převyšovala finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona pro podlimitní veřejnou zakázku, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a na výše uvedenou veřejnou zakázku zadavatel uzavřel smlouvu formou vymezených objednávek. Výrokem VI. byla zadavateli za spáchání shora popsaného správního deliktu uložena pokuta ve výši 100.000 Kč.
7. Úřad na základě svých zjištění nejdříve obecně shrnul, že objemy plnění představujícího právní služby (ve smyslu relevantní judikatury) přesáhly v jednotlivých letech 2009 až 2013, resp. jednotlivých účetních rocích 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013, dolní finanční limit pro podlimitní veřejnou zakázku, pročež byl zadavatel povinen poptat tyto právní služby jako vždy jednu veřejnou zakázku podle zákona, a zároveň byl v souladu s § 13 odst. 8 zákona povinen pro účely stanovení předpokládané hodnoty takovéto jednotlivé veřejné zakázky sčítat hodnotu všech souvisejících plnění poptávaných v průběhu jednoho účetního roku. Poté co Úřad uzavřel, že postup zadavatele byl učiněn v rozporu se zákonem, čímž došlo k naplnění jednoho ze znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, přistoupil k posouzení možné aplikace obecné výjimky zachycené v platných a účinných směrnicích a transponované do § 29 písm. k) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“), neboť se v předmětném případě jedná o právní úpravu pro zadavatele příznivější.
8. Souhrnně pro výroky I. a II. napadeného rozhodnutí Úřad provedl výklad výjimky podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek, v jehož světle dospěl k závěru, že právní služby blíže konkretizované v bodech 145., 150., 153., 155., 157. a 159. odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou právními službami spadajícími pod předmětnou výjimkou, a z tohoto důvodu Úřad konstatoval, že není naplněna materiální stránka správního deliktu zadavatele, přičemž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí. Úřad se následně souhrnně vyjádřil rovněž k výrokům III. a IV. napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že zadavatel při poptávání právních služeb specifikovaných v bodě 172. odůvodnění napadeného rozhodnutí (jakožto souhrnu uhrazeného plnění za právní služby při odečtení části objednávek, na něž lze aplikovat obecnou výjimku podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek) nepostupoval v rozporu se zákonem, neboť souhrn plnění za poskytované právní služby v letech 2009 až 2011 a 2013 nepřevýšil zákonem stanovený limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu, a tedy že nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu. Vzhledem k uvedenému tedy Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích III. a IV. napadeného rozhodnutí.
9. V rámci výroku V. napadeného rozhodnutí Úřad posoudil povahu jednotlivých vymezených objednávek z hlediska toho, zda je lze podřadit pod výjimku podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Podle Úřadu k aplikaci předmětné výjimky nepostačuje pouze teoretická možnost budoucích sporů s neomezeným okruhem účastníků, jichž by se předmětné poradenství mohlo týkat, ale je třeba prokázat užší vztah mezi poskytnutou právní službou a konkrétní, téměř s jistotou hraničící pravděpodobností, že v budoucnu bude vedeno řízení, což však v případě vymezených objednávek naplněno nebylo. K tomu Úřad dodal, že na právní služby poskytované v rámci vymezených objednávek je třeba z hlediska jejich obsahu pohlížet jako na jeden druh plnění bez rozdílu toho, čeho se fakticky týkají (věcné hledisko) a dále uvedl, že tyto služby byly zadány v jednom kalendářním roce, resp. účetním období (časové hledisko), s tím, že zadavatel musel vědět, že v předcházejících třech letech vždy v každém roce dosáhla hodnota jím poptávaných právních služeb dolního finančního limitu pro podlimitní zakázku, a tudíž měl předmětné služby zadat v odpovídajícím druhu zadávacího řízení. Úřad zároveň v daném případě dovodil, že nezákonný postup zadavatele mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.
10. Uloženou pokutu Úřad odůvodnil tak, že při stanovení výše sankce za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem vzal v úvahu závažnost správního deliktu, zejména způsob jeho spáchání a jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. Z hlediska závažnosti správního deliktu Úřad přihlédl zejména k tomu, že zadavatel svým postupem mimo režim zákona vyloučil jakoukoliv hospodářskou soutěž, pročež se jedná o nejzávažnější možné pochybení zadavatele. Následkem jednání zadavatele, který konstantně a dlouhodobě nepostupoval podle zákona, bylo dle závěru Úřadu de facto jednoznačné ohrožení hospodářské soutěže mezi potenciálními dodavateli. Stran polehčujících okolností Úřad zohlednil skutečnost, že ačkoliv jde o závažný správní delikt, od jeho spáchání (po jeho potrestání) uplynula poměrně dlouhá doba. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti v souvislosti se spácháním správního deliktu nebyly Úřadem shledány. Při stanovení výše pokuty Úřad přihlédl, vedle obsahu obou obecných funkcí právní odpovědnosti (tj. represivní a preventivní), také k ekonomické situaci zadavatele, když uložená pokuta ve výši 100.000 Kč není, s ohledem na fakt, že zadavatel počítá dle rozpočtu na rok 2016 s příjmy přesahujícími výši 500.000.000 Kč a zároveň předpokládá vyrovnaný rozpočet, ohrožující ekonomickou situaci zadavatele.
III. Námitky rozkladu
11. Dne 8. 9. 2016 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 25. 8. 2016. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
12. Předně zadavatel uvádí, že s výroky V. a VI. napadeného rozhodnutí nesouhlasí, neboť je považuje za nezákonné. Dále se zadavatel vymezuje vůči konkrétním objednávkám – tj. objednávce právních služeb u Mgr. Karla Machánka č. 293/2012/HS ze dne 24. 10. 2012 (dále jen „objednávka č. 293/2012/HS“), objednávce právních služeb u Mgr. Ing. Davida Černého č. 034/2012/HS ze dne 31. 1. 2012 (dále jen „objednávka č. 034/2012/HS“), objednávkách právních služeb u advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., evidovaných pod č. 11/2012 ze dne 16. 2. 2012 (dále jen „objednávka č. 11/2012“) a č. 30/2012 ze dne 26. 9. 2012 (dále jen „objednávka č. 30/2012“) – přičemž trvá na tom, že nepostupoval v rozporu s § 13 odst. 3 zákona, resp. že nerozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování právních služeb v roce 2012, a tedy že se přisuzovaným jednáním nedopustil spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.
13. Podle zadavatele Úřad nesprávně posoudil nemožnost aplikace výjimky podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek v případě objednávky č. 293/2012/HS, jejímž předmětem byly právní služby pro stavební řízení, konkrétně stanovisko k rozhodnutí o předběžném opatření a rozhodnutí ve věci podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Zadavatel je v této souvislosti přesvědčen, že požadované stanovisko lze podřadit pod „právní služby při přípravě řízení“, v tomto případě správního řízení před veřejným orgánem. K tomu zadavatel dodává, že v § 29 písm. k) bodě 1 zákona o zadávání veřejných zakázek není nikde obligatorně uvedeno, že advokát, který poskytuje právní služby při přípravě na řízení nebo ve věci, jež se s vysokou pravděpodobností stane předmětem řízení, musí zároveň klienta v případném řízení zastupovat. Tento výklad ostatně podle zadavatele koresponduje se směrnicí Evropského parlamentu a rady č. 2014/24/EU, o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES. Zadavatel poukazuje rovněž na důvodovou zprávu k zákonu o zadávání veřejných zakázek, z níž dovozuje, že důvodem pro výjimku ve smyslu § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek je specifická povaha právních služeb, jejichž poskytování je zejména ve sporných případech postaveno na důvěře mezi klientem a advokátem, kterou není možné hodnotit na základě objektivních kritérií.
14. Obdobný režim mají dle zadavatele i objednávky č. 034/2012/HS, č. 11/2012 a č. 30/2012, neboť se ve všech případech jedná o právní poradenství poskytované při přípravě na řízení, ať už správní či soudní, jak zadavatel v rozkladu podrobněji rozvíjí. S ohledem na své přesvědčení zadavatel konstatuje, že v daném případě nedošlo k naplnění materiální stránky správního deliktu, pročež měl Úřad správní řízení (vymezené objednávkami č. 293/2012/HS, č. 034/2012/HS, č. 11/2012 a č. 30/2012) zastavit.
15. Zadavatel je dále přesvědčen, že u vymezených objednávek nelze automaticky aplikovat princip, že veškeré pod ně spadající právní služby mají stejnou povahu a není třeba zkoumat okolnosti jejich poskytnutí. Z tohoto pohledu zadavatel shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť se vůbec nezabývalo charakterem jednotlivých právních služeb, byť to je v dané věci nezbytným předpokladem pro posouzení, zda došlo k nezákonnému dělení zakázek. Zadavatel v rozkladu dále uvádí, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou, zda některé z právních služeb, které byly v roce 2012 poskytnuty, bylo či nebylo možné předvídat. K tomu zadavatel konstatuje, že potřeba poptávaných služeb, které spolu nadto vůbec věcně nesouvisí, u něj vyplynula zcela neočekávaně a bylo nutno na ni operativně zareagovat. Pro podporu svých tvrzení zadavatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011.
16. Rozkladem zadavatel brojí i proti uložené pokutě, jelikož je přesvědčen, že Úřad při jejím stanovení zásadně pochybil, a to když nerespektoval zákonné podmínky i principy správního trestání dovozené judikaturou. Podle názoru zadavatele Úřad nedostál svým povinnostem stanovených mu v § 121 odst. 2 zákona, neboť se přezkoumatelným způsobem nezabýval tím, jaké konkrétní následky byly v důsledku tvrzeného porušení zákona způsobeny, jakým způsobem a za jakých okolností došlo ke spáchání tvrzeného deliktu a jak se tato hlediska promítla do určení výše sankce. Nepřezkoumatelnost pak zadavatel explicitně vztahuje zejména k bodu 217. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde dle jeho slov není uvedeno, co Úřad spatřuje pod pojmem dlouhodobé a konstantní nepostupování podle zákona, když se údajného spáchání správního deliktu dopustil zadavatel pouze ve vztahu k vymezeným objednávkám zadaným v roce 2012, což samo o sobě nepředstavuje onu tvrzenou dlouhodobost a konstantnost deliktního jednání.
17. Zadavatel rozporuje i samotnou výši sankce, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou a neodpovídající závažnosti vytýkaných pochybení. V tomto kontextu upozorňuje též na přezkoumatelnost správního uvážení ve vztahu k sankci a předvídatelnost rozhodnutí o výši pokuty. Podle zadavatele by měl Úřad dodržovat základní zásady činnosti správních orgánů, a to zejména těch, na něž pamatuje § 2 odst. 4 správního řádu, podle nějž je nutné při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů zajistit, aby mezi nimi nevznikaly nedůvodné rozdíly. K tomu zadavatel příkladmo uvádí rozhodnutí Úřadu, která dle jeho přesvědčení dokládají jasnou nekontinuitu v rozhodovací praxi Úřadu dotýkající se ukládaných pokut při skutkově obdobných případech.
18. S poukazem na bod 221. odůvodnění napadeného rozhodnutí zadavatel uzavřel, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné, pročež je nepřezkoumatelné a pro náležitou váhu svého konstatování citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 64/2005-59.
Závěr rozkladu
19. S ohledem na skutečnosti uvedené v rozkladu zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.
IV. Řízení o rozkladu
20. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
21. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu zadavatele a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
22. Zadavatel podal rozklad pouze do výroků V. a VI. napadeného rozhodnutí. Na výroky I., II., III. a IV. napadeného rozhodnutí je tedy třeba pohlížet jako na výroky, které rozkladem zadavatele napadeny nebyly. V tomto ohledu je nutno poukázat na ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, podle kterého v případě, že odvolání, resp. rozklad směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. V šetřeném případě lze shrnout, že výrokem I. a III. napadeného rozhodnutí bylo podle § 117a písm. d) zákona zastaveno správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem spočívajícím v dělení veřejných zakázek podle § 13 odst. 3 zákona, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce ve smyslu § 120 nebo § 120a zákona a dále že výrokem II. a IV. napadeného rozhodnutí došlo ke konstatování, že se zadavatel v téže věci nedopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Jmenované výroky (tj. výroky I. až IV. napadeného rozhodnutí) netvoří nedílný celek s výroky V. a VI. napadeného rozhodnutí, kterými bylo konstatováno spáchání správního deliktu zadavatelem a uložení sankce za předmětné deliktní jednání zadavatele. Je tedy možné, aby výroky I., II., III. a IV. napadeného rozhodnutí nabyly samostatně právní moci. Mám dále rovněž za splněnou i další podmínku předpokládanou ustanovením § 82 odst. 3 správního řádu, když za situace, kdy ve správním řízení je jediným účastníkem zadavatel, se nedá hovořit o případné újmě způsobené některému z účastníků správního řízení. Na základě uvedeného tedy konstatuji, že výroky I., II., III. a IV. napadeného rozhodnutí, za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, nabyly samostatně právní moci, neboť jde o výroky, které nebyly napadeny podaným rozkladem, současně jde o výroky, které lze oddělit od výroků o spáchání správního deliktu zadavatelem spolu s uložením sankce a nabytím právní moci nemůže být způsobena zadavateli, který tyto výroky nenapadal. Výrok I. až IV. napadeného rozhodnutí tak nabyl právní moci marným uplynutím lhůty pro podání rozkladu, tedy 9. 9. 2016.
23. Pokud jde o výroky V. a VI. napadeného rozhodnutí, pak Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jako je uvedeno v těchto jmenovaných výrocích.
24. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení, případně změně napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
25. Co se týče stěžejního okruhu rozkladových námitek, mohu na tomto místě předeslat, že se neztotožňuji se zadavatelem v jeho přesvědčení, že by snad nerozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování právních služeb v roce 2012, čímž by zároveň nespáchal správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, což v podrobnostech rozvádím níže v textu odůvodnění tohoto rozhodnutí.
26. K problematice určení předmětu veřejné zakázky mohu pro ucelenější náhled nejdříve obecně konstatovat, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky podle vlastního uvážení, avšak je vždy mimo jiné povinen dodržet i pravidlo zákazu dělení předmětu veřejné zakázky, obsažené v § 13 odst. 3 zákona, pokud by v důsledku takového postupu došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené zejména v § 12 zákona. Byť je na zadavatele kladen takovýto požadavek, zákon, ani jiný právní předpis, nepodává jasný návod k určení, jaké plnění má být jedinou veřejnou zakázkou. Podle rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 62 Ca 37/2008 ze dne 23. 9. 2009 je klíčem k vyřešení této otázky posouzení celkového charakteru předmětu plnění. To znamená, že „jde-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné či obdobné, pak jde o plnění stejného či srovnatelného druhu, a tedy jde o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou“. Z tohoto pohledu se tedy o jedinou veřejnou zakázku jedná tehdy, pokud plnění, jež v ní byla zahrnuta, byla svým charakterem plněními vzájemně neodlišujícími se, tj. stejného, popřípadě srovnatelného druhu. Při posouzení, zda v daném případě došlo k porušení zákazu rozdělení veřejné zakázky, obsaženého v § 13 odst. 3 zákona, je třeba proto přihlédnout k souvislostem, které charakterizují předmět posuzované veřejné zakázky, a to zejména k souvislostem věcným, místním a časovým, která jsou v tomto smyslu rozhodujícími kritérii. V tomto kontextu považuji za vhodné na podporu svých tvrzení citovat z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu evidovaného pod sp. zn. 2 Afs 198/2006 ze dne 27. 6. 2007, byť se předmětný judikát vztahuje k již zrušenému zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který však na daný případ i nyní přiléhavě dopadá: „Zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, nutno (…) rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických.“. Obdobnou optikou se na danou problematiku podíval Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 12. 2011, č. j. 62 Af 7/2010-150 a konstatoval, že o jedinou veřejnou zakázku se jedná „tehdy, pokud plnění, jež v ní byla zahrnuta, byla plněními svým charakterem vzájemně neodlišujícími se – stejného nebo srovnatelného druhu, tedy totožnými, obdobnými.“. Jako zásadní se tedy jeví posouzení celkového charakteru předmětu plnění veřejné zakázky, tedy zda požadovaná plnění jsou vzájemně zastupitelná, či jsou obdobného charakteru (i když úplně totožný charakter plnění lze jen stěží oprávněně požadovat).
27. V této souvislosti je nezbytné poukázat, jak ostatně správně provedl již Úřad v napadeném rozhodnutí, i na závěry vyplývající z rozsudků Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 86/2008 ze dne 13. 1. 2011 a Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011, které se týkají přímo dělení veřejné zakázky, jejímž předmětem je poskytování právních služeb. Považuji přitom za vhodné vyzvednout zejména závěry výše jmenovaného rozsudku Krajského soudu v Brně, z nějž vyplývá, že není podstatné, jakých konkrétních otázek či problémů se právní poradenství má týkat, ale rozhodné je, zda se tyto právní služby týkají právního poradenství pro zadavatele a jsou uzavírány v časově blízkém období. Je zde dále uvedeno, že za předmět veřejné zakázky je nutno považovat v případě smluv o poskytování právních služeb právě „poskytování právních služeb“. V případě uzavírání smluv, u nichž má být poskytována tatáž činnost, tj. právní poradenství, ať už ve formě tvorby právních analýz, posouzení, návrhů smluv či účasti na jednání je právní poradenství v této podobě dle názoru soudu plněním svým charakterem „totožným či obdobným“, a tedy plněním stejného či srovnatelného druhu, pročež smlouvy, jež mají být na takové plnění uzavírány, mají představovat jedinou veřejnou zakázku. Krajský soud v Brně tedy de facto konstatoval, že je z hlediska charakteristiky totožnosti nebo obdobnosti předmětu veřejné zakázky irelevantní konkrétní forma právního poradenství, pokud se jedná o běžné právní služby poskytované zadavateli v určitém časovém období. Jinými slovy řečeno, v případě posuzování dělení předmětu veřejné zakázky na poskytování právních služeb po určité časové období zadavateli „odpadla“ jakási nutnost komparovat shody a rozdíly jednotlivých poptávaných plnění, neboť dle názoru Krajského soudu v Brně se (zejména v případě běžné právní agendy) bude jednat o plnění stejného či srovnatelného druhu, kteréžto má být poptáváno jakožto jedna veřejná zakázka. Uvedené mohu doplnit o „trefnou“ připomínku Nejvyššího správního soudu (prezentovanou ve výše jmenovaném rozhodnutí), a to že opačný výklad, než poskytnutý Krajským soudem v Brně, by zapříčinil, že by zadavatelé mohli odlišovat veřejné zakázky pomocí jakýchkoli rozdílů v poskytovaných službách (příkladmo posouzení smlouvy, posouzení postupu orgánu společnosti apod.) a tím by docílili celkového vymanění se z režimu zákona.
28. Vycházím-li z výše uvedených tezí (plynoucích z přiléhavé judikatury správních soudů), pak mohu říci, že vymezené objednávky jsou z hlediska věcného jedinou veřejnou zakázkou, kterou měl zadavatel zadávat v některém z druhů zadávacích řízení, jak na ně pamatuje § 21 zákona. Z tohoto pohledu, jedná-li se o plnění spočívající v běžném právním poradenství a dále administraci veřejných zakázek, je zcela nedůvodná námitka zadavatele, že poptávané služby spolu věcně vůbec nesouvisí. Dle ustáleného výkladu správních soudů je třeba považovat za předmět veřejné zakázky samotné „poskytování právních služeb“, jelikož se tyto právní služby týkají obecného právního poradenství pro zadavatele za určité relevantní časové období. Toto časové období je pak vymezeno jako kalendářní rok, a to pro důvody, jak je podrobně formuluje Úřad v napadeném rozhodnutí (viz zejména body 86. a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí a body 93. a 94. odůvodnění napadeného rozhodnutí), proto na tomto místě na předmětné úvahy v plné míře odkazuji, neboť by se s ohledem na to, že se s předestřenými úvahami ztotožňuji, jednalo o pouhé opakování již řečeného. Ostatně, zadavatel tuto otázku ani prostřednictvím rozkladu nečiní spornou. Pro úplnost dodávám, že se ztotožňuji s Úřadem též v posouzení jednotnosti předmětu veřejné zakázky z hlediska místního kritéria, byť v případě poskytování právních služeb nepožívá toto hledisko, s ohledem na svůj charakter (tj. například právní zastupování na soudních jednáních, nahlížení do spisu u různých orgánů apod.), takového významu, když z tohoto pohledu je stěžejní především to, že výsledek plnění se projeví u zadavatele, resp. v „sídle“ zadavatele (nebylo sjednáno jiné území než Česká republika).
29. Zadavatel v rozkladu dále uvádí, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou, zda některé z právních služeb, které byly v roce 2012 poskytnuty, bylo či nebylo možné předvídat. K tomu dodává, že potřeba poptávaných služeb u něj vyplynula zcela neočekávaně a bylo nutno na ni operativně zareagovat. Toto tvrzení o absenci určitých skutečností v napadeném rozhodnutí však musím kategoricky negovat, jelikož namítané problematice se věnuje bod 105. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Shodně s Úřadem přitom k tomu mohu uvést, že na zadavatele není kladena povinnost, aby si byl tento předem vědom potřeby všech konkrétních právních služeb, jež bude poptávat v rámci kalendářního roku, nýbrž je nucen na základě vlastních zkušeností odhadnout předpokládaný objem právních služeb, které pravděpodobně bude v průběhu určité doby (tj. v tomto případě kalendářního roku) čerpat. „U veřejných zadavatelů si navíc lze jen obtížně představit, že u nich vyvstanou zcela náhle a nepředvídatelně situace, u nichž budou muset řešit zcela specifické právní otázky. Právní služby mají být, jak také zmínil krajský soud, především pokryty vlastními zaměstnanci zadavatele; v případě, že musí zadavatel využít služeb externích subjektů, mají takové služby vždy souvislost s činností zadavatele, jeho působností a hospodařením se svěřeným majetkem z veřejných rozpočtů. Zadavatel by proto měl být schopen alespoň odhadnout, jaké právní služby, resp. z jaké oblasti práva, může v období, jehož se příslušná smlouva týká, potřebovat“, jak zkonstatoval Nejvyšší správní soud v již opakovaně jmenovaném rozsudku č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011. Byť tuto pasáž jmenovaného rozsudku využil ve svém rozkladu i zadavatel, je nutno pro úplnost říci, že jeho úvahy nepodporuje, když prostým (slovním) výkladem z něj lze jednoznačně dovodit pouze tolik, že Nejvyšší správní soud předpokládá, že u zadavatele (zpravidla) nemůže nastat náhlá a nepředvídatelná potřeba reagovat na nestandardní právní problémy a v případě těch „standardních“ (tj. poskytování právních služeb) má mít zkušenostmi podpořenou představu o jejich běžném objemu. Pouze okrajově a nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí k tomu dodávám, že s ohledem na obsah a charakter jednotlivých vymezených objednávek nelze říci, že by tyto byly specifickými otázkami, se kterými se zadavatelé setkávají zcela ojediněle, když naopak jde o právní poradenství či právní pomoc zcela běžné povahy (viz kupříkladu zpracování stanoviska ke správnímu řízení, dále pro oblast stavebního řízení, konzultace v případě podání žaloby na náhradu škody v jedné z agend zadavatele atd.) pramenící ze standardních činností zajišťovaných veřejnými zadavateli.
30. V tomto kontextu toliko podpůrně odkazuji například též na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2011 sp. zn. 62 Af 54/2010, kde se hovoří, že „[j]estliže (zadavatel) předem výši peněžitého závazku nezná, např. z toho důvodu, že nemá dostatečnou představu o svých potřebách pro nadcházející účetní období, pak musí postupovat tak, aby předepsané proceduře podle (§ 13 odst. 8) ZVZ vyhověl z pohledu součtu předpokládaných hodnot plnění, jež je obdobné nebo spolu související, které v příslušném účetním období je fakticky realizováno. Od počátku příslušného účetního období tedy musí zadavatel postupovat tak, aby u plnění shodného nebo spolu souvisejícího předpokládaná hodnota pokryla i nově se objevující aktuální potřeby zadavatele, tím spíše, jde-li o plnění, u něhož nevyvstává potřeba každodenně či „ze dne na den“.
31. Na základě doposud uvedeného mohu uzavřít, že Úřad správně aplikoval závěry správních soudů a předmět vymezených objednávek označil za jednu veřejnou zakázku, a to když se jedná o předmět plnění stejného nebo srovnatelného druhu (vzhledem k tomu, že u jednotlivých právních služeb nemusí být nutně prováděny identické úkony s ohledem na rozmanitost vlastních činností zadavatele, v souvislosti s nimiž byly právní služby poskytovány). Ačkoliv tedy konkrétní právní služby (poptávané prostřednictvím vymezených objednávek) mohou přinášet různá specifika, tyto odlišnosti nemohou ničehož změnit na dílčím závěru, že se v daném případě jednalo o plnění svým charakterem totožná či obdobná. Aspekt věcné souvislosti, o němž jediném bylo sporu, je tedy bezezbytku v právě šetřeném případě naplněn, a to aniž by bylo nutné zkoumat okolnosti poskytování právních služeb, jak v rozkladu namítá zadavatel. Proto mohu takovou argumentaci zadavatele odmítnout, přičemž dodávám, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je nadto zcela zřejmé, že Úřadu byl znám obsah jednotlivých vymezených objednávek, když tyto zkoumal z hlediska možnosti podřadit je pod některou z výjimek § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek.
32. Další okruh rozkladové argumentace se stáčí k otázce uplatnění, resp. šíře uplatnění, výjimek podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek. Na tento soubor společně provázaných námitek zadavatele však nelze reagovat bez toho, aniž bych se nejdříve obecně vymezil k „nové“ problematice posuzování výjimek ve smyslu § 29 zákona o zadávání veřejných zakázek, konkrétně pak ve vztahu k výjimce dle § 29 písm. k) téhož zákona.
33. Podle § 29 písm. k) bod 1 až 4 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že zadavatel není obligatorně povinen zadat veřejnou zakázku v některém z druhů zadávacích řízení, pokud jde o právní služky, (1) které poskytuje advokát v rámci zastupování klienta v soudním a podobném řízení (tj. rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů), (2) které poskytuje advokát při přípravě na jmenovaná řízení, případně pokud okolnosti nasvědčují tomu, že dotčená věc se s vysokou pravděpodobností stane předmětem některého z jmenovaných řízení, (3) dále které musí poskytovat notář na základě zákona č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů v rámci osvědčování a ověřování listin nebo (4) při kterých na základě jiného právního předpisu, byť i příležitostně, vykonává dodavatel veřejnou moc.
34. Zakotvení zvláštní výjimky z povinnosti provést zadávací řízení pro případy zadávání veřejných zakázek na právní služby, jde-li tedy o právní služby vymezené v § 29 písm. k) bod 1 až 4 zákona o zadávání veřejných zakázek, vychází z evropských zadávacích směrnic a je v podstatě reakcí na faktické obtíže, které zadavatelům působilo poptávání takovýchto, poměrně specifických, služeb. Zbylé právní služby, na něž nedopadá výjimka podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek, pak musí být zadávány v rámci zadávacího řízení, avšak je možné zvolit postup ve zjednodušeném režimu podle části páté zákona o zadávání veřejných zakázek. Zadavatelům je tak nově ponechána značná míra samostatnosti, nicméně ta sebou přináší poměrně vysoké nároky na podrobnou specifikaci samotného předmětu veřejné zakázky na právní služby, neboť to bude zásadní pro zjištění zadavatele, v jakém režimu má tu kterou veřejnou zakázku zadat, resp. zda bude moci na zakázku použít výjimku z povinnosti zadávat v zadávacím řízení. Nutno dodat, že za legitimní a legální volbu aplikace výjimky ve smyslu § 29 zákona o zadávání veřejných zakázek ponese odpovědnost zadavatel a tento úkon bude rovněž možné podrobit přezkumné pravomoci Úřadu, jakožto dohledového orgánu.
35. Co se týče samotného výkladu jednotlivých výjimek podle § 29 písm. k) bod 1 až 4 zákona o zadávání veřejných zakázek, je třeba říci, že je nutno k němu přistupovat restriktivně, avšak tak, aby přílišné omezení aplikace předmětných výjimek nešlo proti smyslu a účelu zákona o zadávání veřejných zakázek. V každém jednotlivém případě tedy bude nutné nalézt kompromis mezi oprávněnými potřebami zadavatelů (co se týče poptávky po poskytování právních služeb) a požadavkem na zajištění otevřené a transparentní hospodářské soutěže. Takovýto „kompromis“ však zároveň musí reflektovat významnou skutečnost, a to že zákonodárce omezil aplikaci výjimky z povinnosti provést zadávací řízení toliko na případy vymezené v zákoně o zadávání veřejných zakázek, tedy neměl vůli vyjmout veškeré v úvahu přicházející právní služby z předmětné povinnosti zadavatele. Zákonodárce tak sám de facto vylučuje, aby k posuzování naplnění předpokladů pro uplatnění výjimky ve smyslu § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek bylo přistupováno benevolentně.
36. V právě posuzovaném případě Úřad (správně) uvažoval toliko o dopadu výjimek podle § 29 písm. k) bod 1 a 2 zákona o zadávání veřejných zakázek na jednotlivé smlouvy o právní pomoci a objednávky, když body 3 a 4 nebyly přiléhavé jednotlivým zadavatelem poptávaným plněním.
37. Podle § 29 písm. k) bod 1 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že mimo zadávací řízení může zadavatel poptávat právní služby spočívající v zastoupení klienta (tj. v tomto případě zpravidla zadavatel) v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů, přičemž toto zastoupení poskytuje advokát ve smyslu § 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), resp. další fyzická osoba, která je oprávněna poskytovat v České republice za podmínek stanovených zákonem o advokacii a způsobem v něm uvedeným právní služby ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii. Zastoupení advokátem, potažmo advokátní kanceláří, v případě jakéhokoliv jmenovaného řízení je právní službou, na kterou bod 1 § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek přímo dopadá, a proto není zadavatel povinen takovouto veřejnou zakázku zadat v zadávacím řízení, resp. je mu ponecháno na vůli, zda bude či nebude postupovat podle příslušných ustanovení upravujících konkrétní zadávací proces.
38. Oproti tomu druhý bod výjimky podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek jednak stanoví, že mimo zadávací řízení může zadavatel poptávat právní služby spočívající v přípravě na soudní, rozhodčí, smírčí nebo správní řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů, přičemž tato příprava je v režii advokáta (viz výše), a druhak tato výjimka dopadá též na situace, kdy právní služby v určité věci poskytuje advokát, když nastanou okolnosti nasvědčující tomu, že dotčená věc se s vysokou pravděpodobností stane předmětem některého z jmenovaných řízení. Tato řízení dle dikce zákona o zadávání veřejných zakázek v době, kdy jsou právní služby poptávány, nemusí být formálně zahájena, nicméně musí být jasně a konkrétně určena tak, aby nebylo sporu o tom, v jaké věci advokát zabezpečuje přípravu. Jinými slovy řečeno, příprava advokáta musí být úzce spjata právě s některým typem řízení, na které pamatuje § 29 písm. k) bod 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. O něco nejasnější je však druhá situace, na niž pamatuje bod 2 § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek, a to když je třeba zkoumat a posuzovat různé okolnosti, jež nasvědčují tomu, že se věc stane s vysokou pravděpodobností předmětem řízení v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů. Zde je třeba upozornit zejména na to, že relevantní okolnosti skutečně musí nasvědčovat možnému spornému řízení, nikoliv že toliko potenciálně mohou nasvědčovat, že se určitá věc stane předmětem některého řízení a dále, že se se jím daná věc stane s vysokou pravděpodobností. Tuto část výjimky tak nelze použít na případy, kdy je hrozba zahájení či průběhu konkrétního řízení pouze potenciální či „malá“. K tomu shodně viz důvodová zpráva k zákonu o zadávání veřejných zakázek, kde se hovoří o tom, že předmětná výjimka „nedopadá na běžné zastupování klienta advokátem ve věcech, kde nehrozí vysoká pravděpodobnost shora uvedených sporů (např. zpracování běžných smluv)“. Opačná interpretace by nadto způsobila zbytečnost takového ustanovení, když by pod tuto výjimku spadalo de facto každé právní jednání, jelikož, čistě hypoteticky, se téměř každé právní jednání může stát předmětem některého z řízení podle bodu 1 § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek. Naopak je však zároveň třeba říci, že pokud jsou dány okolnosti nasvědčující tomu, že se určitá věc s vysokou pravděpodobností stane předmětem některého v úvahu přicházejícího řízení, pak je zcela irelevantní pro posouzení oprávněnosti použití výjimky, že k vysoce očekávanému sporu nakonec nedojde.
39. K právě popsané problematice se vztahuje následující argumentace zadavatele, který je přesvědčen, že Úřad nesprávně posoudil nemožnost aplikace výjimky podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek v případě objednávky č. 293/2012/HS, jejímž předmětem byly právní služby pro stavební řízení, konkrétně stanovisko k rozhodnutí o předběžném opatření a rozhodnutí ve věci podle § 142 správního řádu. Zadavatel je v této souvislosti přesvědčen, že požadované stanovisko lze podřadit pod „právní služby při přípravě řízení“, v tomto případě správního řízení před veřejným orgánem. Zde mohu dát zadavateli částečně za pravdu, neboť zákon o zadávání veřejných zakázek skutečně explicitně nestanoví, že advokát, který poskytuje právní služby při přípravě na řízení nebo ve věci, jež se s vysokou pravděpodobností stane předmětem řízení, musí zároveň klienta v případném řízení zastupovat. Avšak mám za to, že takovýto výklad koresponduje celkovému kontextu § 29 písm. k) bod 1 a 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, dále odpovídá logickému stavu, kdy zvolený advokát poskytující přípravu na řízení, bude zpravidla klienta zároveň v takovém řízení zastupovat a rovněž i smyslu a účelu samotného právního předpisu, který (jak předestřeno výše) musí být vykládán spíše restriktivním způsobem. S ohledem na tyto skutečnosti a dále na fakt, že zpracování odborného stanoviska ke stavebnímu řízení není z procesního pohledu přípravou na řízení ve vlastním slova smyslu, mám za to, že Úřad správně posoudil objednávku č. 293/2012/HS podle jejího obsahu a učinil následný závěr, že předmětná objednávka nespadá pod právní služby, které lze poptávat mimo zadávací řízení. Nad rámec uvedeného však dodávám, že je nesporné, že rozhodovací praxe se mimo jiné i v této otázce bude teprve utvářet a následně stabilizovat, přičemž lze předpokládat, že často bude mezi oprávněným a neoprávněným užitím výjimky dle předmětného ustanovení tenká hranice, proto na tomto místě zároveň upozorňuji, že i kdyby vše postupem doby ukazovalo na „uvolněnější“ přístup k posuzování výjimek, je třeba říci, že při zohlednění, resp. odečtení částky uhrazené za plnění poskytnuté na základě objednávky č. 293/2012/HS tato nesníží poskytnutý objem finančních prostředků pod finanční limity tak, aby to něčehož změnilo na výroku V. napadeného rozhodnutí. Proto tuto námitku zadavatele považuji za nedůvodnou.
40. Zadavatel v rozkladu dále tvrdí, že důvodem pro výjimku ve smyslu § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek je specifická povaha právních služeb, jejichž poskytování je zejména ve sporných případech postaveno na důvěře mezi klientem a advokátem, kterou není možné hodnotit na základě objektivních kritérií. Toto konstatování, vycházející z důvodové zprávy, však nemá žádný vliv na výše formulovaný závěr, neboť de facto jen deklaruje, proč zákonodárce přistoupil k ukotvení předmětné výjimky do zákona o zadávání veřejných zakázek (pominu-li nutnost transponovat evropské zadávací směrnice). Ve vztahu k právě řešenému případu absentuje jakýkoliv užší vztah mezi obsahem sdělení a skutečností, že objednávka č. 293/2012/HS nespadá pod žádný bod výjimky ve smyslu § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek. Jak již bylo řečeno výše, zákon o zadávání veřejných zakázek neukotvil jakousi „generální výjimku“ pro všechny právní služby, nýbrž selektuje některé právní služby, u nichž připouští možnost zadat takovou zakázku mimo zadávací řízení, od těch právních služeb, které nadále zadavatelé musí poptávat v rámci zadávacího procesu (byť případně ve zjednodušeném režimu podle části páté zákona o zadávání veřejných zakázek). Vzhledem k uvedenému tedy zadavatel nemůže uspět s námitkou tlumočící úvahy formulované v důvodové zprávě, které primárně odůvodňují zakotvení předmětného ustanovení do zákona o zadávání veřejných zakázek, avšak nic neříkají k vlastnímu posouzení přípustnosti aplikace dané výjimky v tom kterém konkrétním případě (tj. k jejímu uplatnění).
41. Obdobný režim mají dle zadavatele i objednávky č. 034/2012/HS, č. 11/2012 a č. 30/2012, neboť se ve všech případech jedná o právní poradenství poskytované při přípravě na některý typ řízení. Ani tuto námitku zadavatele nemohu posoudit jako důvodnou, neboť se domnívám, že Úřad správně posoudil (ne)možnost aplikace výjimky podle § 29 písm. k) bod 1 či 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Na tomto místě proto odkazuji na konkrétní úvahy Úřadu uvedené v napadeném rozhodnutí, vztahující se k jednotlivým namítaným objednávkám, kde je podrobně formulováno, na základě jakých skutečností dospěl Úřad k prezentovaným závěrům (viz zejména body 181. až 184. a bod 187. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Mohu však na tomto místě (vedle již výše řečeného) pro úplnost uvést, že fakt, že se určité právní služby týkají nebo jsou poskytovány v rámci některého z relevantních typů řízení a priori neznamená, že automaticky spadají pod výjimky, na něž pamatuje ustanovení § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek. Z dikce předmětného ustanovení je zřejmé, že pro aktivaci příslušné výjimky je nutné naplnit veškeré předpoklady, které formuluje zákon o zadávání veřejných zakázek, tj. především zastoupení advokátem v tom kterém řízení, skutečná příprava na takové řízení a nikoliv pouhé právní poradenství, byť se toto týká určitého řízení, avšak neznačí přímé zastoupení v daném sporu, ani neaspiruje na to býti nutnou přípravou na určité řízení. Opět považuji za vhodné na tomto místě připomenout, že je třeba k interpretaci a aplikaci výjimek podle zákona o zadávání veřejných zakázek přistupovat restriktivně, neboť i přesto, že předmětné výjimky byly uzákoněny z důvodu, aby zadavatelům usnadnily získání určitých (specifických, popřípadě nestandardních) dodávek, služeb či prací, stále se toliko jedná o připuštěnou odchylku od jinak pevného pravidla spočívajícího v povinnosti (od určitého finančního limitu) poptávat žádané plnění v rámci některého z druhů zadávacích řízení. Smyslem a účelem zákona o zadávání veřejných zakázek je i nadále hospodárné, efektivní a účelné vynakládání veřejných prostředků tak, aby byla dosažena jejich úspora a nebyly vynakládány zbytečně, netransparentně nebo na základě korupčních jednání. Proto je namístě užití jakékoliv výjimky potenciálně obcházející takovýto smysl a účel zákona o zadávání veřejných zakázek připustit jen tam, kde to skutečně předmětný zákon dovoluje.
42. Mohu tedy uzavřít, že výjimku podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek neaktivuje brilantní argumentace zadavatele způsobilá nalézt sebemenší spojitost poptávané právní služby na určité soudní, rozhodčí, smírčí nebo správní řízení, nýbrž skutečné a prokazatelné naplnění veškerých předpokladů stanovených zákonem o zadávání veřejných zakázek tak, jak jsou tyto popsány výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, potažmo pak též v napadeném rozhodnutí.
43. Úřad tedy správně posoudil obsah jednotlivých smluv o právní pomoci a objednávek z hlediska přípustnosti výjimky podle § 29 písm. k) zákona o zadávání veřejných zakázek, když z posuzovaného objemu poptávaných právních služeb zachytil ty, na něž se předmětná výjimka nevztahuje. Vzhledem k tomu, že vymezené objednávky (tj. ty, které nesplňují podmínky aplikace výjimky) tvoří z pohledu věcného, časového a místního předmět jedné veřejné zakázky, měly být tyto zadány v některém v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, které jsou uvedeny v § 21 zákona, neboť výše uhrazeného plnění za právní služby poskytnuté podle vymezených objednávek v účetním období kalendářního roku 2012 převyšovala finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona pro podlimitní veřejnou zakázku. Je nepochybné, že jednání zadavatele, který rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování právních služeb, mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť pokud by byla veřejná zakázka zadávána zákonným postupem, mohl zadavatel obdržet i jiné, pro něj výhodnější, nabídky. Jelikož zadavatel zároveň na předmětnou veřejnou zakázku uzavřel smlouvu formou vymezených objednávek, naplnil veškeré předpoklady pro konstatování spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za což byl Úřadem oprávněně sankcionován.
44. Přesto rozklad zadavatele brojí i proti výroku o uložení pokuty, jelikož je zadavatel přesvědčen, že Úřad při jejím stanovení zásadně pochybil, a to když nerespektoval zákonné podmínky i principy správního trestání dovozené judikaturou. Podle názoru zadavatele Úřad nedostál svým povinnostem stanovených mu v § 121 odst. 2 zákona, neboť se přezkoumatelným způsobem nezabýval tím, jaké konkrétní následky byly v důsledku tvrzeného porušení zákona způsobeny, jakým způsobem a za jakých okolností došlo ke spáchání tvrzeného deliktu a jak se tato hlediska promítla do určení výše sankce. K tomu mohu nejdříve obecně uvést, že zákon v ustanovení § 121 odst. 2 uvádí jako hlavní kritérium rozhodné pro určení výměry pokuty závažnost správního deliktu. Demonstrativním výčtem pak zákon v témže ustanovení toto hlavní kritérium blíže definuje, když uvádí, že je třeba přihlédnout zejména ke způsobu spáchání správního deliktu, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Vzhledem k použité legislativní technice je však možno přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu a pokud by s ohledem na skutkový stav konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující. Tyto jiné okolnosti je zároveň možno považovat za pomyslné čtvrté dílčí kritérium závažnosti představující jakousi zbytkovou množinu všech dalších aspektů plynoucích ze zjištěného skutkového stavu v konkrétním přezkoumávaném případě, pokud jsou shledány dostatečně relevantními, přičemž tyto již nejsou vázány přímo na jednání zadavatele, kterým došlo ke spáchání správního deliktu.
45. S ohledem na uvedené tak není pochyb o tom, že Úřad je zavázán dostát povinnosti stanovené mu v § 121 odst. 2 zákona. Proto jsem přistoupil k přezkoumání uložené pokuty z hlediska zákonnosti a přiměřenosti, stejně tak k přezkoumání postupu Úřadu při jejím stanovení, přičemž mohu konstatovat, že Úřad při určení výše pokuty danou povinnost naplnil, neboť jednoznačně přihlédl k závažnosti spáchaného správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl zadavatelem spáchán (blíže viz body 216. až 221. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Rovněž byla Úřadem výše pokuty řádně posuzována tak, aby tato byla úměrná finančním poměrům zadavatele a neměla vůči němu likvidační charakter, když Úřad vzal v úvahu schválený návrh rozpočtu v oblasti příjmů zadavatele na rok 2016 zveřejněný na internetových stránkách zadavatele. Z něj pak učinil závěr, že zadavatel, který disponuje dle rozpočtu finančními prostředky v řádech stovek milionů korun, nemůže být uloženou pokutou ohrožen, resp. že uložená pokuta nemůže mít likvidační potenciál. Taktéž nemůže být uloženou pokutou ohrožena činnost zadavatele, jakožto městské části hlavního města. Úřad při stanovení výše pokuty tedy přezkoumal mimo jiné i majetkové poměry zadavatele a mohu tedy konstatovat, že tím naplnil svou zákonnou povinnost, rozvedenou pak například v rozsudku Nejvyššího správního soudu pod č. j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20. 4. 2010 (byť se v citovaném rozsudku, odlišně od zadavatele, jednalo o fyzickou osobu), který říká, že „[s]právní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí.“ Nadto upozorňuji, že pokuta byla Úřadem zadavateli stanovena při dolní čtvrtině zákonné sazby, i proto ji lze označit za zcela přiměřenou porušení zákona a zohledňující obě základní funkce právní odpovědnosti.
46. Stran polehčujících a přitěžujících okolností se přikláním k názoru Úřadu, který v dané věci neshledal žádné přitěžující okolnosti a jako polehčující shledal pouze fakt, že od spáchání správního deliktu do jeho potrestání uplynula poměrně dlouhá doba. Mám za to, že Úřad v daném případě dospěl ke správnému závěru, když za předmětný správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uložil pokutu ve výši 100.000 Kč. Zohlednil tak skutečnost, že pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by tato neplnila svou funkci, tj. sankce za protiprávní jednání a preventivní působení pro příští postup zadavatele při jiném zadávacím řízení. Krajský soud v Brně se ve svém rozsudku č. j. 62 Ca 33/2008 – 57 ze dne 18. 6. 2009 k této problematice vyjádřil následovně: „konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí žalobci (zadavateli), zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře žalobce (zadavatele), aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro žalobce (zadavatele) likvidačním.“.
47. Význam porušení zákona (shodně s Úřadem) spatřuji jednoznačně ve skutečnosti, že zadavatel poptával právní služby zcela mimo režim zákona. Závažnost správního deliktu jako kritérium svou povahou základní a obecné je přitom vyjádřením intenzity porušení zákona a jeho účelu taktéž v rovině obecné. Podle výkladové praxe Úřadu dosahuje nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona jednání pachatele správního deliktu spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona, jejichž společným cílem je zamezit deformaci či dokonce vyloučení soutěžního prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků a prostředkem k realizaci základních zásad zadávání veřejných zakázek uvedených v § 6 zákona, tedy zásady rovného zacházení, zásady zákazu diskriminace a zásady transparentnosti. Tímto je dán také základní úhel pohledu k nazírání na to, co je v konkrétním případě závažné, tedy dostatečně intenzivní pro zahrnutí do závěrů o výši pokuty, a nikoliv pouze zanedbatelné. Od své rozhodovací praxe se tedy Úřad neodchýlil ani v tomto případě, neboť dostatečným a přezkoumatelným způsobem konstatoval, na čem a proč založil své úvahy promítající se do výše uložené pokuty, když zohlednil především fakt, že zadavatel de facto zcela ignoroval zákonnou úpravu zadávání veřejných zakázek.
48. Nepřezkoumatelnost pak zadavatel explicitně vztahuje zejména k bodu 217. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde dle jeho slov není uvedeno, co Úřad spatřuje pod pojmem dlouhodobé a konstantní nepostupování podle zákona, když se údajného spáchání správního deliktu dopustil zadavatel pouze ve vztahu k vymezeným objednávkám zadaným v roce 2012, což samo o sobě nepředstavuje onu tvrzenou dlouhodobost a konstantnost deliktního jednání. Z textu bodu 217. odůvodnění napadeného rozhodnutí, však dle mého přesvědčení jasně plyne, co Úřad onou dlouhodobostí myslel, byť to skutečně není výslovně uvedeno. V předmětném bodě se totiž říká, že Úřad nepřehlédl, že „zadavatel právě dlouhodobostí svého konání vytvořil takové podmínky, aniž by měly jakoukoliv návaznost, či by jakkoliv reflektovaly vývoj práva Evropské unie“. Mám za to, že i přesto že Úřad při posuzování spáchání správního deliktu zadavatelem reflektoval novou právní úpravu ukotvenou v zákoně o zadávání veřejných zakázek, nepochyboval o tom, že posuzované jednání zadavatele sahající až do roku 2009 (dále roku 2010, 2011, 2012 a 2013) nemohlo odrážet současnou (tedy v té době dalece nadcházející a „netušenou“) právní úpravu, když za účinnosti zákona, stejně jako tehdejších evropských zadávacích směrnic, nebyly právní služby v jakékoliv své podobě vyjmuty z povinnosti zadávat je v některém z druhů zadávacích řízení. Jinými slovy řečeno, skutečnost, že v průběhu doby došlo ke „změkčení“ právní úpravy a určité, tehdy protiprávní jednání se stalo souladným se zákonem, neznamená, že tehdejší porušování zákona nebylo dlouhodobým a konstantním trendem zadavatele, byť nyní – z pohledu zákona o zadávání veřejných zakázek – již není závadným. Proto i tento argument zadavatele musím odmítnout, jelikož jsem přesvědčen o tom, že namítané skutečnosti nezakládají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jak se snaží tvrdit zadavatel.
49. Rozkladem zadavatel napadá i samotnou výši sankce, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou a neodpovídající závažnosti vytýkaných pochybení. Vzhledem k tomu, že jsem uloženou pokutu přezkoumal z hlediska její přiměřenosti a zákonnosti, stejně jako i postup Úřadu při jejím ukládání, mohu říci, že uložená pokuta je přiměřená významu spáchaného správního deliktu, když se typově jedná o jedno z nejzávažnějších možných pochybení zadavatele, dále je spravedlivá a zároveň nevybočující z rozhodovací praxe Úřadu. V tomto kontextu mohu reagovat na další namítanou skutečnost, a tou je nekontinuita v rozhodovací praxi Úřadu dotýkající se ukládaných pokut při skutkově obdobných případech. Zadavatel k tomuto tvrzení příkladmo uvádí jiná rozhodnutí Úřadu, prostřednictvím nichž byla uložena pokuta buď ve stejné či nižší výši, byť se jednalo o skutkově shodné případy, avšak dle zadavatele s vyšším škodlivým potenciálem, který tento dovozuje z výše poskytnutých finančních prostředků za tu kterou veřejnou zakázku. Tato námitka zadavatele však zcela opomíjí fakt, že ukládaná sankce nereflektuje jen peněžní částku poskytnutou za plnění v rámci určité veřejné zakázky, nýbrž že zohledňuje (jak ostatně zadavatel na jiném místě rozkladu sám uvádí) i řadu dalších okolností, které formují vlastní úvahy Úřadu o konkrétní výši pokuty v tom kterém samostatném případě. Z hodnoty veřejné zakázky se v souladu se zákonem stanoví finanční rozpětí, v němž Úřad může uložit určitý peněžitý postih, nicméně a priori taková hodnota z pohledu její výše neukazuje na společenskou škodlivost či závažnost deliktního jednání bez toho, aniž by byly zohledněny veškeré skutečnosti individuální pro každý jednotlivý případ (tj. například relevantní trh, míra součinnosti zadavatele atd.).
50. V žádném případě nezpochybňuji, že Úřad musí dodržovat základní zásady činnosti správních orgánů, a to zejména těch, na něž pamatuje § 2 odst. 4 správního řádu, podle nějž je nutné při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů zajistit, aby mezi nimi nevznikaly nedůvodné rozdíly, nicméně v rámci správního uvážení je Úřad zároveň povinen stanovit pokutu podle § 121 odst. 2 zákona, tedy zohlednit závažnost správního deliktu, zejména způsob jeho spáchání a jeho následky a v neposlední řadě okolnosti, za nichž byl spáchán. Je přitom nasnadě, že způsob spáchání, následky a tím spíše okolnosti budou zcela individuální každému jednotlivému případu porušení. Má-li tedy Úřad uvedené zohlednit, pak lze logicky očekávat, že nebude možné ukládat pokuty vždy ve stejné výši u stejně „hodnotných“ veřejných zakázek. Mohu tedy uzavřít, že v každém šetřeném případě se jedná o správní delikt svým charakterem jedinečný, spáchaný za rozdílných okolností a s rozdílnými následky pro zadavatele i dodavatele, pročež je Úřad vždy povinen posoudit každý šetřený případ individuálně a s přihlédnutím k závažnosti spáchaného deliktu určit konkrétní výši pokuty pro každý jednotlivý případ odděleně. Uvedené se v daném případě jednoznačně stalo, proto i tento okruh rozkladových námitek zadavatele mohu pro jejich nedůvodnost odmítnout.
51. Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí v této souvislosti upozorňuji, že každá peněžitá sankce představuje nepříznivý zásah do majetkové i jiné sféry povinného (tedy v tomto případě zadavatele), a proto negativně dopadá na jeho další činnost, a tedy i na jeho rozvoj (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003-48). S přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu, a k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, nelze výši sankčního postihu zcela minimalizovat. Tím spíše, pokud deliktní jednání zadavatele bylo trvalého rázu a de facto představovalo úplnou ignoraci právní úpravy zadávání veřejných zakázek, jak tuto podával zákon.
52. Závěrem rozkladu zadavatel poukazuje na bod 221. odůvodnění napadeného rozhodnutí, z nějž činí závěr, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro jeho nedostatečné odůvodnění. K tomu si jen krátce dovolím konstatovat, že bod 221. odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnuje, co Úřad učinil v bodech výše téhož rozhodnutí, a tudíž tedy pro svou povahu zcela logicky nemůže pojímat veškeré závěry učiněné Úřadem při úvaze o výši ukládané pokuty.
53. S odkazem na vše uvedené mohu tedy uzavřít, že jsem postup Úřadu při stanovení výše pokuty shledal na jedné straně konformním se zněním § 120 odst. 2 písm. a) zákona a § 121 zákona, na straně druhé plně přiléhavý specifikům daného případu. Proto lze postup Úřadu považovat za souladný s pravidly logického usuzování, když předpoklady takového úsudku byly zjištěny zákonným procesním postupem. Úřad při stanovení výše pokuty nevybočil ze zákonem stanovených mezí správního uvážení při současném respektování základních zásad správního trestání. S ohledem na to shledávám postup Úřadu při uložení sankce a stanovení její výše za zákonný.
54. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí v jeho napadených výrocích a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil porušení zákona. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly splněny podmínky pro uložení sankce za spáchaný správní delikt zadavatelem, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití. Nelze tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí přisvědčit tvrzení zadavatele, že je napadené rozhodnutí v jeho výrocích V. a VI. nezákonné a nepřezkoumatelné.
Závěr
55. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
56. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Mgr. Tomáš Kruták, advokát v advokátní kanceláři Kruták & Partners, advokátní kancelář s. r. o., Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1 – Staré Město
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Dříve pod názvem advokátní kanceláře Balcar, Polanský & Spol., se sídlem Elišky Peškové 15, 151 31 Praha 5.
[2] Dříve se sídlem Dominikánská 16, 201 00 Plzeň.
[3]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení.Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.
|
