Č. j.:ÚOHS-R0167/2018/VZ-36402/2018/323/MBr
Brno: 7. prosince 2018
V řízení o rozkladu ze dne 18. 10. 2018, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, který podal zadavatel –
Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0308/2018/VZ-28578/2018/541/JCh ze dne 3. 10. 2018 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Jednotný informační systém práce a sociálních věcí – IS SOCIÁLNÍ DÁVKY II.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 12. 2017 pod ev. č. Z2017-032460, ve znění oprav uveřejněných dne 11. 1. 2018, 12. 2. 2018, 29. 3. 2018, 31. 3. 2018 a 10. 4. 2018, jehož dalším účastníkem je navrhovatel –
OKsystem a.s.,IČO 27373665, se sídlem Na Pankráci 1690/125, 140 21 Praha 4, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 14. 8. 2018 advokátem JUDr. Danielem Chamrádem, ev. ČAK 4825, se sídlem K Hutím 665/5, 198 00 Praha – Hloubětín,
jsem podle § 152 odst. 5 ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ve spojení s § 257 písm. i) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0308/2018/VZ-28578/2018/541/JCh ze dne 3. 10. 2018
r u š í m
a správní řízení zahájené na návrh navrhovatele – OKSystem a.s., se sídlem Na Pankráci 1690/125, 140 21 Praha 4, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 14. 8. 2018 advokátem JUDr. Danielem Chamrádem, ev. ČAK 4825, se sídlem K Hutím 665/5, 198 00 Praha – Hloubětín – ze dne 30. 7. 2018, vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Jednotný informační systém práce a sociálních věcí – IS SOCIÁLNÍ DÁVKY II.“v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 12. 2017 pod ev. č. Z2017-032460, ve znění oprav uveřejněných dne 11. 1. 2018, 12. 2. 2018, 29. 3. 2018, 31. 3. 2018 a 10. 4. 2018,
z a s t a v u j i.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 30. 7. 2018 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh navrhovatele – OKsystem a.s., IČO 27373665, se sídlem Na Pankráci 1690/125, 140 21 Praha 4, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 14. 8. 2018 advokátem JUDr. Danielem Chamrádem, ev. ČAK 4825, se sídlem K Hutím 665/5, 198 00 Praha – Hloubětín, (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení (dále jen „návrh“) ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Jednotný informační systém práce a sociálních věcí – IS SOCIÁLNÍ DÁVKY II.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 12. 2017 pod ev. č. Z2017-032460, ve znění oprav uveřejněných dne 11. 1. 2018, 12. 2. 2018, 29. 3. 2018, 31. 3. 2018 a 10. 4. 2018, (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Doručením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
3. Dne 3. 10. 2018 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0308/2018/VZ-28578/2018/541/JCh (dále jen „napadené rozhodnutí“).
4. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky zásadu transparentnosti uvedenou v § 6 odst. 1 zákona, když v rozhodnutí o vyloučení účastníka (navrhovatele) ze zadávacího řízení neurčitě a nedostatečně popsal rozhodné skutečnosti, kterými prokazuje, že je oprávněn vyloučit jmenovaného účastníka (navrhovatele) ze zadávacího řízení pro nezpůsobilost podle § 48 odst. 5 písm. d) z důvodů, že se jmenovaný účastník (navrhovatel) zadávacího řízení v posledních 3 letech dopustil závažných pochybení při plnění smlouvy o dílo, čímž učinil toto rozhodnutí nepřezkoumatelným, přičemž uvedený postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
5. V důsledku uvedeného pochybení zadavatele ve výroku I Úřad ve výroku II uložil nápravné opatření dle § 263 odst. 2 zákona spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka zadávacího řízení, a současně Úřad zrušil i všechny následující úkony zadavatele učiněné v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku.
6. Výrokem III Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku a ve výroku IV pak Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávaní veřejných zakázek.
7. Úřad svůj závěr o pochybení zadavatele odůvodnil zejména tím, že pochybení, která dával zadavatel navrhovateli za vinu, nedostatečně odůvodnil. Zadavatel v rozhodnutí o vyloučení navrhovatele uvedl celou řadu pochybení, ale ani u jednoho pochybení se mu dle názoru Úřadu nepodařilo prokázat, v čem spatřuje jejich závažnost či dlouhodobost v souladu s § 48 odst. 5 písm. d). Úřad konstatoval, že při užití citovaného ustanovení je potřeba v souladu se zásadou transparentnosti uvést podrobně, srozumitelně, určitě a jednoznačně důvody, ze kterých zadavatel usoudil, že se jedná o závažná nebo trvalá pochybení. Z rozhodnutí zadavatele o vyloučení tak není zřejmé, v čem přesně zadavatel spatřuje závažnost popsaných pochybení.
8. Úřad dále konstatoval, že zadavatelem namítaná pochybení navrhovatele (nečinnost, prodlení, práce nedostatečným tempem, obstrukční jednání, předstírání zájmu o uzavření nové smlouvy, za účelem toho, aby stávající smlouva byla nadále v platnosti) se nepodařila prokázat (chybí řádné odůvodnění pochybení). Žádné z uvedených pochybení navrhovatele zadavatel nepopsal dostatečně podrobně, srozumitelně, určitě a jednoznačně (tedy v souladu se zásadou transparentnosti), ani neuvedl, z jakého důvodu by se mělo jednat o pochybení navrhovatele, které by svou intenzitou naplňovalo podmínku pochybení „závažného“ či „dlouhodobého“ (ve smyslu citovaného ustanovení).
9. Úřad dále uvedl, že nemůže akceptovat tvrzení zadavatele, který tvrdil, že pro něj nebylo nutné jednotlivé aspekty detailně rozebírat, jelikož navrhovateli, jsou jednotlivá tvrzená pochybení velmi dobře známa nejen z probíhajícího soudního jednání, ale i z mnoha jednání a diskuzí nad předmětem smlouvy na plnění předchozí veřejné zakázky.
III. Námitky rozkladu
10. Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 3. 10. 2018. Dne 18. 10. 2018 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
11. Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné, a proto jej v celém rozsahu napadá rozkladem. Zadavatel je toho názoru, že rozhodnutí o vyloučení splňovalo veškeré zákonné požadavky, bylo řádně odůvodněno, a tedy je transparentní a přezkoumatelné.
12. Dle názoru zadavatele je ze skutečností výslovně uvedených v rozhodnutí o vyloučení zřejmé naplnění podmínek pro vyloučení navrhovatele dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona. Zadavatel nepovažoval za nutné, aby jednotlivé aspekty detailně rozebíral, neboť navrhovateli byla jednotlivá tvrzená pochybení (a tedy i důvody pro vyloučení) velmi dobře známa nejen z probíhajícího soudního jednání, ale i z mnoha jednání a diskusí nad předmětem plnění smlouvy. Podle názoru zadavatele musí být z dokumentace o zadávacím řízení, tedy nikoli nutně pouze z rozhodnutí o vyloučení, zřejmé, že zadavatel má postaveno najisto, že důvody vedoucí k vyloučení účastníka existují.
13. Zadavatel konstatuje, že v rozhodnutí o vyloučení je povinen jasně označit důvody vyloučení, přičemž však není jeho povinností existenci těchto důvodů dokazovat. Zadavatel je tak přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné právě proto, že fakticky vytýká zadavateli nikoliv absenci tvrzení, ale právě absenci dokazování.
14. Zadavatel dále namítá, že Úřad svým rozhodnutím změnil rozhodovací praxi, podle názoru zadavatele nebylo nikdy předmětem přezkumu konstatování, že některé z několika důvodů vyloučení jsou neoprávněné, ale vždy konstatování, že alespoň jeden důvod je oprávněný. Podle názoru zadavatele se Úřad v napadeném rozhodnutí radikálně odchyluje od své rozhodovací praxe, dle které není třeba dokazovat či specifikovat jiné důvody pro vyloučení účastníka, pokud alespoň jeden důvod takového vyloučení je důvod oprávněný a zákonný.
15. Dále se Úřad dle názoru zadavatele dopustil pochybení, když zaměnil dvě odlišné skutečnosti, a to důvodu pro odstoupení od smlouvy a důvodů pro vyloučení navrhovatele.
16. Zadavatel tvrdí, že jednání navrhovatele, kterým v zadavateli vyvolal důvodnou obavu, že zcela jistě zásadním způsobem smlouvu poruší, a tím způsobí další fatální zpoždění projektu, je třeba hodnotit samo o sobě jako závažné pochybení.
17. Závěrem zadavatel zdůrazňuje, že je nutné přísně rozlišovat mezi porušením smlouvy v budoucnu, kterého se zadavatel takto obává, a mezi závažným pochybením, které spočívá právě ve vyvolání této obavy zadavatele, a tedy se jedná o veskrze přítomné (a nikoliv budoucí) závažné pochybení. Budoucí porušení smlouvy a aktuální pochybení jsou tak dvě samostatné a vzájemně odlišné právní skutečnosti.
Závěr rozkladu
18. Zadavatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání a zároveň zavázal Úřad právním názorem, dle kterého je rozhodnutí o vyloučení plně v souladu se zákonem.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu
19. Dne 29. 10. 2018 bylo Úřadu doručeno vyjádření navrhovatele k předmětnému rozkladu. Navrhovatel je přesvědčen, že zdůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na správní rozhodnutí zákonem i judikaturou.
20. Úřad dle navrhovatele správně popsal skutkové okolnosti věci, dostatečně objasnil podstatu podání účastníků a průběh správního řízení, specifikoval aplikovatelné právní normy, vysvětlil způsob jejich aplikace na daný případ a podrobně objasnil své právní závěry. Napadené rozhodnutí je tak dle názoru navrhovatele srozumitelné, přesvědčivé a obsahuje veškeré podstatné náležitosti.
21. Navrhovatel dále uvedl, že se před odesláním citovaného vyjádření dozvěděl o skutečnosti, že zadavatel dne 25. 10. 2018 zrušil rozhodnutí o vyloučení. Navrhovatel předpokládá, že v takové situaci zadavatel vezme rozklad zpět, opačný postup by dle navrhovatele mohl vyvolat dojem, že jde pouze o účelové nadužívání procesních práv účastníka správního řízení. Těsná časová vazba mezi podáním rozkladu proti napadenému rozhodnutí a zrušením rozhodnutí zadavatele o vyloučení by dle navrhovatele mohla vzbudit pochybnosti, zda zadavatel myslel podaný rozklad vážně, zda podání rozkladu nemělo pouze zabránit tomu, aby napadené rozhodnutí, jehož správnosti si byl zadavatel vědom, nabylo právní moci, a zda zadavatel nesměřoval pouze účelově k tomu, aby bylo správní řízení zastaveno pro bezpředmětnost.
22. Závěrem citovaného vyjádření k rozkladu navrhovatel žádá, aby se Úřad zadavatele dotázal, zda na podaném rozkladu trvá, nebo zda ho bere zpět.
IV. Řízení o rozkladu
23. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
24. Zadavatel informoval Úřad dopisem ze dne 26. 10. 2018, který byl Úřadu doručen téhož dne, že v rámci opatření k nápravě ve smyslu § 49 odst. 1 zákona zrušil rozhodnutím ze dne 25. 10. 2018 rozhodnutí o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení, tedy návrhem napadený úkon zadavatele.
Stanovisko předsedy Úřadu
25. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
26. Jelikož jsem v průběhu tohoto řízení o rozkladu zjistil, že nastala okolnost odůvodňující zastavení správního řízení ve smyslu § 257 písm. i) zákona, dospěl jsem k závěru, že bez dalšího je třeba napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.
27. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.
V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení
28. Dle § 152 odst. 1 správního řádu lze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, podat rozklad.
29. Dle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu úprava odvolání, pokud takový postup nevylučuje povaha věci.
30. Dle § 90 odst. 4 správního řádu má správní orgán povinnost bez dalšího zrušit napadené rozhodnutí a správní řízení zastavit, pokud nastane skutečnost, která odůvodňuje zastavení správního řízení ve věci.
31. Z pohledu dalšího postupu v řízení je relevantní zejména tvrzení zadavatele, že dne 25. 10. 2018 zrušil rozhodnutí o vyloučení účastníka (navrhovatele) zadávacího řízení ze dne 19. 6. 2018 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“), ve kterém dle § 48 odst. 5 písm. d) zákona zadavatel vyloučil účastníka zadávacího řízení (navrhovatele), neboť nasvědčuje tomu, že nastal jeden ze zákonných důvodů pro zastavení správního řízení.
32. Právní úprava zastavení správního řízení ve vztahu k řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je zakotvena v § 257 zákona, kde jednotlivá písmena představují taxativní výčet okolností, které podmiňují zatavení správního řízení.
33. Podle § 257 písm. i) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel zrušil přezkoumávané úkony nebo přijal požadované opatření k nápravě.
34. Z podání zadavatele ze dne 26. 10. 2018 označeného jako „Informace o dalším postupu zadavatele“, jehož přílohou je i uvedené rozhodnutí o vyloučení[2] jsem zjistil, že došlo ke zrušení přezkoumávaného úkonu zadavatele, tedy rozhodnutí o vyloučení v předmětné veřejné zakázce. Zadavatel se rozhodl uplatnit opatření k nápravě ve smyslu § 49 odst. 1 zákona.
35. Z uvedeného je zřejmé, že nastal důvod pro zastavení správního řízení předvídaný § 257 písm. i) zákona. Na tomto místě se jeví jako vhodné vyjádřit se ke smyslu a účelu citovaného ustanovení zákona.
36. Ustanovení § 257 písm. i) zákona dopadá na situace, kdy zadavatel podle § 49 zákona přijal včas účinná opatření k nápravě nedostatků v rámci zadávacího řízení. Předmětné ustanovení souvisí s možností, resp. právem zadavatele učinit autoremeduru, tedy sám přijmout opatření k nápravě či zrušit úkon, který učinil v rozporu se zákonem, případně, jehož zákonnost napadá navrhovatel. Jedná se kromě jiného o výraz procesní ekonomie, přičemž zadavatel k takovému kroku může přistoupit kdykoliv, tedy i po podání návrhu k Úřadu (viz Podešva, V., Sommer, L., Votrubec, J., Flaškár, M., Harnach, J., Měkota, J., Janoušek, M. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 939). Po zrušení napadeného úkonu (v posuzované věci se jedná o rozhodnutí o vyloučení) není účelné pokračovat v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
37. Závěru, že není dále účelné vést správní řízení, nasvědčuje rovněž skutečnost, že sám zadavatel učinil to, čeho se navrhovatel původně návrhem domáhal, tedy že sám vlastním rozhodnutím zrušil úkon, proti kterému navrhovatel brojil návrhem.
38. O tom, že citované ustanovení má úzkou vazbu na účelnost vedení správního řízení, ostatně svědčí i skutečnost, že za dřívější právní úpravy (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů) bylo v takovýchto případech postupováno dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, který zakotvuje institut zastavení správního řízení pro zjevnou bezpředmětnost žádosti.
39. Zjevná bezpředmětnost návrhu dle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 94/2012 - 41 ze dne 21. 11. 2013 nastává v situaci, kdy rozhodnutím správního orgánu, a to ať kladným, nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele. Zjevnou bezpředmětností se zabýval též Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 7 Afs 79/2012 - 37 ze dne 26. 6. 2013, kdy konstatoval, že „[ž]ádost se stává bezpředmětnou, pokud by v průběhu zahájeného správního řízení nastala taková skutečnost, v jejímž důsledku by správní orgán nemohl vydat rozhodnutí, které by bylo způsobilé ovlivnit právní postavení žadatele.“
40. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Vzhledem k tomu, že zadavatel napadený úkon (rozhodnutí o vyloučení) zrušil svým rozhodnutím ze dne 25. 10. 2018 dle § 49 odst. 1 zákona, o čemž dne 26. 10. 2018 uvědomil předsedu Úřadu a rovněž účastníky zadávacího řízení, bylo dosaženo stavu, kterého se navrhovatel domáhal ve svém návrhu.
41. Na základě výše uvedeného došlo v průběhu správního řízení o rozkladu k tomu, že se návrh stal zjevně bezpředmětným. Kdyby předseda Úřadu navrhovateli vyhověl a napadené rozhodnutí potvrdil, nedošlo by k žádné změně v právním postavení navrhovatele, neboť zadavatel sám učinil opatření k nápravě spočívající ve zrušení předmětného úkonu v zadávacím řízení. V tomto ohledu tedy rozhodnutí Úřadu ani předsedy Úřadu již nemůže mít pro navrhovatele význam, jelikož účelu, k němuž navrhovatel ve svém návrhu směřoval, již bylo dosaženo.
42. K výše uvedenému dodávám, že předseda Úřadu jako odvolací správní orgán rozhoduje na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí o rozkladu, tedy je povinen novou skutečnost, spočívající ve zrušení úkonů zadavatelem v zadávacím řízení při rozhodování, zohlednit. Tento postup je aprobován ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, který například v rozsudku č. j. 1 As 24/2011 – 79 ze dne 7. 4. 2011 uvedl: „Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost.“
43. Vzhledem k tomu, že jsem zjistil existenci skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, postupuji dle § 90 odst. 4 správního řádu. V souladu se zásadou procesní ekonomie jsem se nezabýval meritem věci, neboť napadené rozhodnutí bez dalšího ruším a řízení zastavuji. Povinnost Úřadu vést řízení o přezkoumání úkonů zadavatele i poté, co zadavatel zrušil návrhem napadený úkon (rozhodnutí o vyloučení) provedený v zadávacím řízení dle § 49 odst. 1 zákona, tj. poté, co odpadl předmět řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, by byla konstruována nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu. Danou problematikou se také zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 7 As 101/2014 – 76 ze dne 29. 5. 2015.
44. Podle § 90 odst. 4 správního řádu je odvolací správní orgán povinen v situaci, kdy zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zrušit napadené rozhodnutí a řízení zastavit. Tím je ze zákona vyloučeno, aby v rámci tohoto řízení o rozkladu došlo k jinak samozřejmému přezkumu souladu napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnosti v rozsahu námitek rozkladu zadavatele podle § 89 odst. 2 správního řádu.
45. S ohledem na to, že ze spisového materiálu lze najisto postavit, že došlo ke zrušení rozhodnutí o vyloučení zadavatelem (došlo ke zrušení úkonu, proti kterému brojil návrh navrhovatele) a vhledem k tomu, že je z obsahu tohoto správního spisu zřejmé, že žádný z účastníků netvrdil ani neprokázal, že by jiné rozhodnutí o rozkladu mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků nezbývá, než ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu v návaznosti na § 257 písm. i) zákona napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.
VI. Závěr
46. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že zadavatel v zadávacím řízení na veřejnou zakázku rozhodl dne 25. 10. 2017 o zrušení rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, jsem dospěl k závěru, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.
47. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha
2. JUDr. Daniel Chamrád, ev. ČAK 4825, K Hutím 665/5, 198 00 Praha - Hloubětín
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.
[2] Pro úplnost uvádím, že uvedené podání, jehož přílohou je rozhodnutí o vyloučení je nyní součástí správního spisu.
|
