Č.j. R 39-44/2004 V Brně dne 24. srpna 2005
V řízení o rozkladech, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 8. 2004 č.j. S 67/04-4900/04-ORP ve věci porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podali účastníci řízení - společnost Hypo stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 27, IČ 61 85 82 51, zastoupená na základě plné moci ze dne 8. 7. 2004 Mgr. Martinem Kučerou, advokátem v advokátní kanceláři Balcar, Polanský & spol., se sídlem Praha 5, E. Peškové 15, PSČ 151 31, společnost Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 41, IČ 47 11 52 89, zastoupená na základě plné moci ze dne 4. 8. 2004 JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem v advokátní kanceláři GLESS LUTZ v.o.s., se sídlem Praha 2, Jugoslávská 29, PSČ 120 00, společnost Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., (dříve "Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s.") se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, čp. 222, IČ 60 19 28 52, zastoupená na základě plné moci 1. 9. 2004 prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem v advokátní kanceláři Kříž a Bělina, se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, PSČ 110 00, společnost Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, IČ 60 19 76 09, zastoupená na základě plné moci ze dne 3. 5. 2004 JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, společnost Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99, IČ 49 24 12 57, zastoupená na základě plné moci ze dne 29. 4. 2004 JUDr. Petrem Wünschem, advokátem v advokátní kanceláři Vejmelka & Wünsch, v.o.s., se sídlem Praha 2, Italská 27, PSČ 120 00, společnost Českomoravská stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ 49 24 13 97, zastoupená na základě plné moci ze dne 3. 9. 2004 Mgr. Luďkem Vránou, advokátem v advokátní kanceláři Linklaters, v.o.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 19, PSČ 117 19, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona
r o z h o d l
takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 8. 2004 č.j. S 67/04-4900/04-ORP r u š í m a věc v r a c í m orgánu, který je vydal k novému projednání a rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 24. 8. 2004 rozhodnutí č.j. S 67/04-4900/04-ORP, v jehož první výrokové části deklaroval, že společnost Hypo stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 27, IČ 61 85 82 51 (dále jen "účastník řízení" nebo "Hypo"), společnost Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 41, IČ 47 11 52 89 (dále jen "účastník řízení" nebo "Wüstenrot"), společnost Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, čp. 222, IČ 60 19 28 52 (dále jen "účastník řízení" nebo "Modrá pyramida"), společnost Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, IČ 60 19 76 09 (dále jen "účastník řízení" nebo "SSČS"), společnost Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99, IČ 49 24 12 57 (dále jen "účastník řízení" nebo "Raiffeisen"), společnost Českomoravská stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ 49 24 13 97 (dále jen "účastník řízení" nebo "ČMSS"), tím, že dne 18. 12. 1997 na jednání Pracovního sdružení stavebních spořitelen společně dohodli obsah a strukturu statistických přehledů předávaných mezi stavebními spořitelnami, uzavřeli zakázanou a neplatnou dohodu o výměně informací, která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření. Tímto jednáním porušili všichni účastníci řízení v období od 18. prosince 1997 do 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 63/1991 Sb."), a v období od 1. července 2001 do současnosti s tím, že účastník řízení - společnost Raiffeisen pouze do 20. června 2004, úmyslně porušili zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon" nebo "zákon o ochraně hospodářské soutěže"). Jednání účastníků řízení bylo druhou výrokovou částí do budoucna zakázáno. Dále Úřad předmětným rozhodnutím ve výrokové části III. deklaroval, že shora uvedení účastníci řízení tím, že nejméně od 1. dubna 1999 do současnosti jednali ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením, a to poplatků za vedení účtů stavebního spoření, popřípadě poplatků za tzv. úrokové zvýhodnění, porušili v období nejméně od 1. dubna 1999 do 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., a v období od 1. července 2001 do současnosti úmyslně porušili zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, čímž narušili hospodářskou soutěž na trhu stavebního spoření. Jednání účastníků řízení bylo čtvrtou výrokovou části do budoucna zakázáno.
Za porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže uložil Úřad podle ustanovení § 22 odst. 2 téhož zákona účastníkům správního řízení společnosti Hypo pokutu ve výši 29 000 000 Kč, společnosti Wüstenrot pokutu ve výši 19 000 000 Kč, společnosti Modrá pyramida pokutu ve výši 72 000 000 Kč, společnosti SSČS pokutu ve výši 94 000 000 Kč, společnosti Raiffeisen pokutu ve výši 42 000 000 Kč a společnosti ČMSS pokutu ve výši 228 000 000 Kč.
Dle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže uložil Úřad účastníkům řízení opatření k nápravě spočívající v povinnosti stanovit výši poplatků za vedení účtů stavebního spoření na úroveň předcházející datu 1. dubna 1999, od kterého účastníci řízení prokazatelně jednali ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu, dále v povinnosti zrušit poplatky za tzv. úrokové zvýhodnění nebo odstranit rozdílné zpoplatnění vedení účtu stavebního spoření u nových a starších smluv o stavebním spoření, a v povinnosti předložit Úřadu podklady prokazující splnění shora specifikovaných opatření k nápravě, a to ve lhůtě do 30 dnů od jejich splnění, nejpozději však do 60 dnů od právní moci rozklady napadeného rozhodnutí.
Výrokovou částí VII. Úřad se shora uvedenými společnostmi řízení ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže uplatňováním rozdílných podmínek vůči klientům při stanovování poplatků souvisejících s vedením účtů stavebního spoření dle ustanovení § 30 správního řádu zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí Úřadu podali všichni účastníci správního řízení rozklady (rozklad společnosti Hypo: listy 1907 - 1952 správního spisu; rozklad společnosti Wüstenrot: listy 1884 - 1888, 2288 - 2360 správního spisu; rozklad společnosti Modrá pyramida: listy 1953 - 1965 správního spisu; rozklad společnosti SSČS: listy 2195 - 2207 správního spisu; rozklad společnosti Raiffeisen: listy 2234 - 2260 správního spisu; rozklad společnosti ČMSS: listy 2117 - 2178 správního spisu). Obsahem těchto rozkladů jsou vedle hmotněprávních námitek proti posouzení skutkové podstaty zakázané dohody o výměně informací a jednání účastníků řízení ve vzájemné shodě ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, proti nesprávnému vymezení relevantního trhu z hlediska věcného či z hlediska jeho charakteru, rovněž procesní vady správního řízení č.j. S 67/04. Všichni účastníci řízení závěrem svých rozkladů shodně navrhují, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí č.j. S 67/04-4900/04-ORP, pokud jde o výrokové části I. až VI. zrušil a správní řízení vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě správní řízení ve věci zastavil. Ve smyslu ustanovení § 56 správního řádu vyrozuměl prvostupňový správní orgán účastníky řízení vzájemně o obsahu jimi podaných rozkladů s výzvou, aby se k nim vyjádřili. V Úřadu zaslaných vyjádřeních účastníci řízení shodně poukazují na svá předchozí vyjádření v rozkladech a pokud jde o námitky ostatních účastníků řízení, v zásadě se s nimi ztotožňují.
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení správního řádu postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Dne 2. 6. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony, a dne 7. 9. 2004 zákon č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěž), ve znění zákona č. 340/2004 Sb. Podle ustanovení článku III odst. 1 "Přechodná ustanovení" zákona č. 340/2004 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu je případ posuzován z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže, ve znění platném do 1. 6. 2004.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu bylo napadené rozhodnutí včetně správního spisu ve spojení s uplatněnými námitkami přezkoumáno v celém rozsahu se závěrem, že rozhodnutí je nezbytné zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání.
Důvodem tohoto postupu jsou zejména závažné procesní námitky vznesené účastníky řízení ohledně odmítnutí správního orgánu provést doplnění dokazování výslechy účastníky řízení navrhovaných svědků a umožnit jim tak uplatnit řádně svá procesní práva, zejména právo na účinnou obhajobu. V tomto směru se v prvé řadě nelze ztotožnit s argumentací prvostupňového správního orgánu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Již v průběhu správního řízení navrhovali účastníci řízení provedení výslechů svědků - zástupců ministerstev financí, pro místní rozvoj a zástupců České národní banky (např. listy 1622 - 1626, 1676 - 1684 správního spisu) za účelem objasnění okolností vzniku dohody o výměně informací. Výslechy svědků považovali za nezbytné k prokázání, že k výměně informací docházelo na základě žádosti těchto státních orgánů či České národní banky. Správní orgán prvního stupně si informace od těchto institucí zajistil, avšak jiným způsobem. Ministerstvo pro místní rozvoj a Českou národní banku obeslal Úřad písemnými dotazy (listy 1664 - 1670, 1732 - 1735 správního spisu). Ministerstvo financí pak oslovil ústně na jednání, které se uskutečnilo v Praze přímo na ministerstvu, a to bez přítomnosti účastníků řízení (protokol z jednání ze dne 14. 5. 2004; listy 1277 - 1278 správního spisu). Účastníci řízení nebyli o konání tohoto jednání ani o písemném dotázání na ministerstvo pro místní rozvoj a Českou národní banku předem informováni. Následně měli sice účastníci řízení možnost seznámit se s protokolem z tohoto jednání i s písemnými odpověďmi doručenými z ministerstva pro místní rozvoj a České národní banky k dotazům Úřadu, vznesli však proti nim námitky a trvali na provedení výslechu svědků - zaměstnanců těchto institucí. Účastníci řízení se tak opakovaně domáhali provedení výslechu svědků, jichž by se mohli, případně jejich zástupci, účastnit a klást vyslýchaným svědkům doplňující otázky, aby mohli účinně uplatnit svá práva na obhajobu ve smyslu § 3 odst. 2 správního řádu. Je sice pravdou, že Úřad není ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu vázán pouze návrhy účastníků řízení, ale v případě, že důkazy navrhované účastníky řízení neprovede, je povinen toto řádně odůvodnit. Současně je Úřad povinen zjistit bez jakýchkoli pochybností skutečný stav věci. Za předpokladu, kdy správní orgán prvního stupně zajistil stanovisko ministerstva financí (protokol z jednání ze dne 14. 5. 2004) a následně v průběhu řízení obdržel informace dané stanovisko zpochybňující, lze mít s ohledem na shora specifikovanou zásadu materiální pravdy za to, že doplnění dokazování by přispělo k úplnému objasnění skutečného stavu věci.
Dohoda o výměně informací je v napadeném rozhodnutí uvedena pod samostatnou skutkovou podstatou porušení zákona, současně je však výchozím důkazem pro konstataci jednání účastníků řízení ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením. Zejména z tohoto důvodu je proto nezbytné, aby okolnosti vzniku dohody o výměně informaci byly bez pochybností objasněny, účastníci řízení mohli plně uplatnit svá práva na obhajobu a závěry Úřadu nemohly být např. jen z formálních důvodů nikterak zpochybněny. Provedením doplňujícího dokazování budou odstraněny veškeré pochybnosti týkající se přesného a úplného zjištění skutečného stavu věci (§ 32 odst. 1 správního řádu).
Nelze rovněž pominout námitky účastníků řízení proti deklaraci Úřadu o porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže jednáním stavebních spořitelen ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením. Definici znaků jednání ve vzájemné shodě není v zákoně o ochraně hospodářské soutěže výslovně obsažena, provedl ji však Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci č. 48/69 Imperial Chemical Industries Ltd. v. Komise (ECR 1972, s. 619). Z daného rozhodnutí vyplynulo, že jednání ve vzájemné shodě je určitou zjevnou formou koordinace chování soutěžitelů, kteří se snaží rizika podnikání v hospodářské soutěži nahradit vzájemnou kooperací. Jednání ve vzájemné shodě vede prostřednictvím přímých či nepřímých kontaktů mezi zúčastněnými soutěžiteli k odstranění pochybností o budoucím chování konkurentů. Naplnění skutkové podstaty jednání ve vzájemné shodě předpokládá prokázání tří definičních znaků. Jednání ve vzájemné shodě musí tedy být:
určitou formou kooperace nebo koordinace chování soutěžitelů, která nahradila jejich nezávislé jednání, jejímž
cílem je preventivní odstranění jakékoli pochybnosti o budoucím chování jejich konkurentů a
této koordinace musí být dosaženo pomocí přímého nebo nepřímého kontaktu.
Skutečnost, že Úřad v rámci správního řízení neshromáždí přímé důkazy takové kooperace či koordinace, nevylučuje, aby byla prokázána pomocí důkazů nepřímých. Nepřímým důkazem může být takové chování soutěžitelů, jehož příčinu nelze vysvětlit jiným způsobem, než předchozím vzájemným ovlivněním. Pro přijetí tohoto nepřímého důkazu je však nezbytné vyvrátit rozumné pochybnosti o tom, že ke společnému postupu soutěžitelů došlo následkem jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu, popřípadě pochybnosti, zda jejich jednání není jen náhodné nebo logickým důsledkem ekonomických podmínek na trhu daného zboží.
Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí konstatoval, že účastníci řízení přistoupili nejméně od 1. 4. 1999 ke koordinovanému stanovování poplatků stavebního spoření, a to poplatků za vedení účtů, popřípadě za tzv. úrokové zvýhodnění. Napadené rozhodnutí však v odůvodnění neobsahuje právní ani skutkový rozbor tohoto protisoutěžního jednání ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Evropského soudního dvora a splnění v něm uvedených definičních znaků. Z napadeného rozhodnutí rovněž nevyplývá, které skutečnosti byly podkladem pro tyto závěry Úřadu, ani jakými úvahami byl správní orgán prvního stupně veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů ve smyslu § 47 odst. 3 správního řádu. Rozklady napadené rozhodnutí tak trpí vadou, kterou nelze odstranit v rámci řízení o rozkladu, neboť by došlo ke krácení práv účastníků správního řízení, kteří by se proti novým ve správním řízení o rozkladu uvedeným skutečnostem nemohli odvolat k vyšší instanci (podat rozklad).
Z napadeného rozhodnutí dále nevyplývá, na základě jakých důkazů dospěl správní orgán prvního stupně k závěru o tom, že k protisoutěžnímu jednání došlo nejméně od 1. 4. 1999. Z provedeného dokazování nelze totiž tuto skutečnost ověřit, když k 1. 4. 1999 poplatky za vedení účtu stavebního spoření zvedl pouze jeden z účastníků řízení, a to ČMSS. Stanovení počátku a konce protisoutěžního jednání je přitom podstatnou náležitostí předmětu správního řízení, respektive výroku rozhodnutí Úřadu, který deklaruje porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Odůvodnění stanoveného počátku a konce protisoutěžního jednání ve výroku rozhodnutí Úřadu zaručuje časovou určitost skutku, jenž je Úřadem postihován. Nedostatky ohledně doby protisoutěžního jednání zapříčiňují neurčitost výroku, respektive znamenají nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí z důvodu nerespektování ustanovení § 46 odst. 1 a 2 správního řádu.
Z důvodů shora uvedených pochybení správního orgánu prvního stupně bylo třeba rozklady napadené rozhodnutí zrušit a vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, v jehož rámci specifikované vady odstraní.
Dále byla posouzena výše uložených pokut, a to s ohledem na všechna kritéria stanovená § 22 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ustanovení § 22 odst. 2 zákona stanoví, cit.: "Úřad může soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 4 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 nebo nesplnili povinnosti stanovené v § 15 odst. 2. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona." Úřad musí dbát toho, aby odůvodnění pokut, jsou-li v rámci jednoho správního řízení ukládány více subjektům a v různé výši, bylo nejen dostatečně individualizováno vůči jednotlivým účastníkům řízení, ale rovněž aby výše ukládaných pokut byla přiměřená jejich participaci na protisoutěžním jednání, resp. závažnosti jejich jednání, a to včetně přihlédnutí k výši pokut uloženým za obdobné jednání dříve. Tím samozřejmě není popíráno oprávnění Úřadu ukládat pokuty na základě správního uvážení po zhodnocení všech zákonem stanovených kritérií.
Vzhledem ke shora uvedenému shledal správní orgán rozhodující o rozkladu nepřezkoumatelnost výrokové části V. napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost výrokové části ukládající pokuty lze zejména spatřovat v nedostatečném odůvodnění diferenciace pokut u jednotlivých účastníků řízení. Námitky účastníků řízení v tomto smyslu byly shledány oprávněnými. Pokuty, budou-li v pokračujícím řízení jednotlivým účastníků uloženy, musí být dostatečně diferencovány, tj. individualizovány tak, aby z jejich odůvodnění bylo jednoznačně patrno, k čemu prvostupňový správní orgán přihlédl a jakou váhu danému kritériu u jednotlivých pokut dal z hlediska přiměřenosti, proporcionality a předvídatelnosti.
Závěrem byly přezkoumány námitky účastníků správního řízení proti výrokové části VI. napadeného rozhodnutí, ukládající opatření k nápravě. Po posouzení všech ve správním řízení zjištěných skutečností se lze ztotožnit s formulační neurčitostí této výrokové části a s tím spojené nemožnosti výrok rozhodnutí vykonat, ale rovněž s tím, že Úřad není orgánem státní správy, který by byl oprávněn stanovovat výši cen za služby stavebního spoření dokonce se zpětnou platností. V rámci pokračujícího řízení je proto třeba, aby se prvostupňový správní orgán podrobně zabýval jednotlivými námitkami účastníků řízení proti výrokové části VI. napadeného rozhodnutí. V případě, že správní orgán prvního stupně shledá uložení nápravného opatření jako nezbytné, je třeba, aby zvláště v části písmene b) VI. výrokové části (u stavební spořitelny Wüstenrot v části písmene a) náležitě zohlednil obsah a rozsah opatření k nápravě ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 a 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, a důsledky vykonatelnosti nápravných opatření, což neučinil v napadeném rozhodnutí.
Z á v ě r
Vzhledem k tomu, že je třeba zrušit výrok o pokutě a provést jeho řádné odůvodnění v rámci prvostupňového rozhodnutí, doplnit dokazování o výslechy účastníky řízení navrhovaných svědků, a to za jejich přítomnosti, a rozšířit odůvodnění skutkové podstaty o nově provedené důkazy, je třeba rozklady napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a vydání rozhodnutí. Jelikož je napadené rozhodnutí rušeno a věc je vrácena k novému projednání a rozhodnutí, není nezbytné vyjadřovat se jednotlivě k ostatním námitkám účastníků řízení. Tyto námitky však správní orgán prvního stupně vezme na zřetel při novém projednání věci a jsou-li důvodné, případné nedostatky, nepřesnosti či nesprávnosti v novém rozhodnutí odstraní.
Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl předseda Úřadu na základě návrhu rozkladové komise ustavené dle § 61 odst. 2 správního řádu tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Josef Bednář
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěž
Rozhodnutí obdrží:
Advokátní kancelář Balcar, Polanský & spol.
Mgr. Martin Kučera, advokát
E. Peškové 15
151 31 Praha 5
Advokátní kancelář GLESS LUTZ v.o.s.
JUDr. Martin Nedelka, Ph.D., advokát
Jugoslávská 29
120 00 Praha 2
Advokátní kancelář Kříž a Bělina
prof. JUDr. Jan Kříž, advokát
Dlouhá 13
110 00 Praha 1
Advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík
JUDr. Hana Heroldová, advokátka
Jungmannova 24
110 00 Praha 1
Advokátní kancelář Vejmelka & Wünsch, v.o.s.
JUDr. Petr Wünsch, advokát
Italská 27
120 00 Praha 2
Advokátní kancelář Linklaters, v.o.s.
Mgr. Luděk Vrána, advokát
Na Příkopě 19
117 19 Praha 1
Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 30. srpna 2005.
|
