Č. j.: 2R 007/06 - Hr V Brně dne 9. května 2006
                
                Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 11.1.2006 společností Mikroelektronika spol. s r. o., IČ: 15029221, se sídlem Kpt. Poplera 55, 566 01 Vysoké Mýto, zast. jednatelem Ing. Jindřichem Nádvorníkem, ve správním řízení zast. na základě plné moci ze dne 27.10.2005 advokátem Mgr. Petrem Švadlenou, se sídlem AK Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14.12.2005 č. j. VZ/S206/05-154/5985/05-Der ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - Dopravního podniku města Pardubic a. s., IČ: 63217066, se sídlem Teplého 2141, Zelené Předměstí, 532 20 Pardubice, zast. předsedou představenstva Ing. Alexandrem Krejčířem, učiněných při zadání veřejné zakázky "Zavedení nového odbavovacího systému cestujících MHD v Pardubicích" formou otevřeného řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 437/2004 Sb., zákona č. 60/2005 Sb. a zákona č. 124/2005 Sb., jehož oznámení bylo dne 17.5.2005 uveřejněno na centrální adrese pod ev. č. 50008176 a dne 16.5.2005 bylo odesláno ke zveřejnění v Ústředním věstníku Evropské unie, kde bylo uveřejněno dne 18.5.2005 v č. 94/2005 pod ev. č. 093599, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona, rozhodl takto:
                
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ/S206/05-154/5985/05-Der ze dne 14.12.2005
                
                p o t v r z u j i
                
                a podaný rozklad
                
                z a m í t á m.
                O d ů v o d n ě n í
                
                Zadání veřejné zakázky a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
                
                Dopravní podnik města Pardubic a. s., IČ: 63217066, se sídlem Teplého 2141, Zelené Předměstí, 532 20 Pardubice, zast. předsedou představenstva Ing. Alexandrem Krejčířem (dále jen "zadavatel"), vyhlásil veřejnou zakázku "Zavedení nového odbavovacího systému cestujících MHD v Pardubicích" formou otevřeného řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 437/2004 Sb., zákona č. 60/2005 Sb. a zákona č. 124/2005 Sb. (dále jen "zákon"), jehož oznámení bylo dne 17.5.2005 uveřejněno na centrální adrese pod ev. č. 50008176 a dne 16.5.2005 bylo odesláno ke zveřejnění v Ústředním věstníku Evropské unie, kde bylo uveřejněno dne 18.5.2005 v č. 94/2005 pod ev. č. 093599.
                
                Ve lhůtě pro podání nabídek obdržel zadavatel celkem tři nabídky a všechny vyhověly kontrole úplnosti z hlediska požadovaného obsahu. Po provedeném hodnocení zadavatel jako ekonomicky nejvýhodnější označil společnou nabídku uchazeče EM TEST ČR spol. s r. o., IČ: 62362771, se sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetím, zast. jednatelem Ing. Radkem Orságem, a uchazeče Ladislav Heglas EMTEST, IČ: 10940464, se sídlem Bánovská cesta 7, 010 01 Žilina, Slovenská republika (dále jen "EM TEST"). Proti rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky podal uchazeč Mikroelektronika spol. s r. o., IČ: 15029221, se sídlem Kpt. Poplera 55, 566 01 Vysoké Mýto, zast. jednatelem Ing. Jindřichem Nádvorníkem, ve správním řízení zast. na základě plné moci ze dne 27.10.2005 advokátem Mgr. Petrem Švadlenou, se sídlem AK Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové (dále jen "navrhovatel"), námitky a následně dne 31.10.2005 návrh k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"). Tímto dnem bylo zahájeno správní řízení, ve kterém Úřad jako účastníky správního řízení označil zadavatele, navrhovatele a uchazeče EM TEST.
                
                Napadené rozhodnutí Úřadu
                
                3. Po posouzení všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 14.12.2005 rozhodnutí č. j. VZ/S206/05-154/5985/05-Der, kterým konstatoval, že zadavatel nesplnil povinnost uvedenou v ustanovení § 65 odst. 2 zákona, když v rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky neuvedl úplné identifikační údaje o vybraném uchazeči v rozsahu uvedeném v ustanovení § 60 odst. 1 zákona, avšak tento úkon dle názoru Úřadu neovlivnil stanovení pořadí úspěšnosti nabídek jednotlivých uchazečů.
                
                4. V odůvodnění svého rozhodnutí pak Úřad souhlasí s argumentací navrhovatele v tom, že identifikační údaje vybraného uchazeče jsou obligatorní náležitostí rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky, a v tomto smyslu není rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky úplné a v souladu s ustanovením § 65 odst. 2 zákona, současně však Úřad konstatuje, že v kontextu šetřeného případu nevyvstala žádná pochybnost o tom, která nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější a všem účastníkům zadávacího řízení byla tato skutečnost zřejmá. Pochybení zadavatele tedy nemělo vliv na stanovení pořadí úspěšnosti nabídek a zákon s ním nespojuje ani důsledek neplatnosti smlouvy uzavírané na základě tohoto rozhodnutí.
                
                5. K vymezení kvalifikačních kritérií Úřad uvádí, že je zadavatel vymezil přesně výslovným odkazem na příslušné ustanovení zákona. Skutečnost, že se vymezené kritérium v daném případě neuplatní, neřešil zadavatel vyloučením všech uchazečů ze zadávacího řízení, ale uznal prokázání finanční a ekonomické způsobilosti jinými doklady. Neporušil tak zásadu stejného zacházení se všemi zájemci. Stanovení minimální výše pojištění v částce 10 mil. Kč pak Úřad nepovažuje s ohledem na charakter, složitost a finanční rozsah plnění veřejné zakázky za nepřiměřené a z uvedeného důvodu odmítá tvrzení navrhovatele, že by vymezení tohoto kvalifikačního kritéria mohlo znemožnit účast dalších zájemců. U prokázání technické způsobilosti kontrolou výrobní kapacity Úřad vyslovuje názor, že v případě výrobní kapacity je z objektivního hlediska prahovou hodnotou samotné vymezení předmětu veřejné zakázky. V tomto směru pak Úřad souhlasí s tvrzením zadavatele, že měřítkem ke stanovení úrovně technické způsobilosti provedením kontroly výrobní kapacity je v daném případě samotné plnění veřejné zakázky. Z předložené dokumentace pak vyplývá, že zadavatel žádnou skutečnost důležitou pro rozhodnutí o účasti v zadávacím řízení nezamlčel a po provedení kontroly výrobní kapacity u jednotlivých uchazečů žádného z nich nevyloučil pro neprokázání technické způsobilosti. Kontrola výrobní kapacity byla zaměřena pouze ve vztahu k plnění zadávané veřejné zakázky.
                
                6. K namítaným porušením zákona při hodnocení nabídek pak Úřad uvádí, že zadavatel stanovil obsah jednotlivých podkritérií dostatečně jasně, jednoznačně a pro každého z uchazečů srozumitelně. Zákon neukládá zadavateli povinnost stanovit stupeň důležitosti podkritérií v rámci jednotlivých kritérií, dodrží-li povinnost stanovení vah v rámci jednotlivých kritérií hodnocení. Úřad rovněž dospěl k závěru, že i zpráva o posouzení a hodnocení nabídek je zpracována v souladu se zákonem, neboť obsahuje-li přehledné tabulky, z nichž lze jednoznačně zjistit, které hodnoty a jakým způsobem byly hodnoceny, není již nezbytné vyžadovat od zadavatele slovní popis hodnocení a zdůvodnění, která nabídka byla v rámci daného kritéria hodnocena jako nejvýhodnější. Ke zjevné nepřiměřenosti hodnoty v rámci hodnotícího kritéria zadavatel poznamenává, že zákon nestanoví zadavateli povinnost odůvodnit ve zprávě postup, kdy zjevnou nepřiměřenost údaje neshledá a nulový počet bodů nepřidělí. Posouzení zjevné nepřiměřenosti ponechává zákon zcela na úvaze hodnotící komise.
                
                II. Námitky rozkladu
                
                7. Proti uvedenému rozhodnutí Úřadu podal navrhovatel dne 11.1.2006 rozklad. Konstatuje, že Úřad zřejmě uznal jím namítaný nedostatek rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky, které neobsahovalo identifikační údaje o vybraném uchazeči, avšak toto porušení označuje Úřad jako pouhé pochybení a na straně 7 rozhodnutí pak uvádí, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem. Navrhovatel poukazuje na to, že Úřad neuložil v rozporu s § 101 odst. 1 zákona jakékoliv nápravné opatření a vyslovil právní závěr, že s takovým "pochybením" zákon nespojuje neplatnost smlouvy, ačkoliv ve své dřívější praxi se platností či neplatností smluv na plnění veřejné zakázky odmítal Úřad zabývat. Navrhovatel před podáním svého návrhu pečlivě zvažoval, zda je porušení na straně zadavatele závažné, přičemž při svém rozhodování se opřel o již publikovaná rozhodnutí Úřadu ve smyslu zachování práva na předvídatelnost rozhodnutí. Úřad však odkazy na svá dřívější rozhodnutí odmítl s tím, že je nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem šetřeného případu, aniž považoval za potřebné vysvětlit, jaké konkrétní odlišné okolnosti v šetřené věci shledal k tomu, aby viditelně skutkově podobné nedostatky tentokrát posoudil jako postup odpovídající zákonu.
                
                8. Navrhovatel opakuje své výhrady ohledně diskriminačního charakteru požadavku zadavatele na předložení dokladu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání ve výši min. 10 mil. Kč a trvá na svém právním závěru, že takto formulovaný požadavek splnit nešlo, a proto je bez dalšího v rozporu s § 30 odst. 3 zákona. Současně navrhovatel namítá, že formulováním tohoto kritéria byla porušena zásada zákazu diskriminace, neboť nezákonný požadavek pojištění v nikoli nezanedbatelné výši mohlo potenciální uchazeče odradit od podání nabídky. V této souvislosti pak navrhovatel jako přílohu svého rozkladu předkládá vyjádření společnosti PIXEL SERWIS Sp. Z o. o., Polsko (dále jen "PIXEL SERWIS"), v anglickém a českém jazyce, které dle jeho názoru potvrzuje jeho předpoklad.
                
                9. Navrhovatel dále cituje ze svého návrhu, a to ve vztahu k prokázání technické způsobilosti "kontrolou výrobní kapacity a vybavení uchazeče zadavatelem" a nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí, když i nadále tvrdí, že zákon ani oznámení zadávacího řízení v posuzované věci neuvádějí naprosto žádné údaje o minimální prahové hodnotě kapacity, která by měla být v rámci dotčeného kritéria hodnocení prokázána. Jazykovou ani teleologickou metodou výkladu nelze dle názoru navrhovatele v oznámení veřejné zakázky zjistit, že touto prahovou hodnotou má být samotné vymezení veřejné zakázky. Dle názoru navrhovatele by měla pro posouzení tohoto kritéria platit stejná pravidla, jaká Úřad prosazuje ve své dosavadní praxi např. u kritérií obratu, množství a objemu referenčních zakázek, tedy u kritérií číselně vyjádřitelných. V opačném případě by byla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí.
                
                10. Stejně tak v případě dílčích kritérií hodnocení "servisní podmínky" a "ostatní sankce" navrhovatel opakovaně namítá jejich nedostatečné vymezení, když polemizuje s napadeným rozhodnutím, že specifikace neurčitého hodnotícího kritéria až v zadávací dokumentaci nepostačuje, neboť zákon výslovně požaduje uvedení všech dostatečně určitých kritérií již v oznámení zadávacího řízení. Navrhovatel odmítá specifikaci tohoto kritéria prostřednictvím stanovení podkritérií, neboť pak by k těmto podkritériím musela být přiřazena rovněž jejich váha. Dostatečně určitá a jednoznačná specifikace dílčího hodnotícího kritéria s povinně určenou váhou může být, při využití více podkritérií, úplná pouze za předpokladu, že u každého podkritéria bude dopředu známa jeho váha a význam v rámci daného dílčího kritéria hodnocení. Odlišný názor napadeného rozhodnutí v této otázce pak dle názoru navrhovatele dokládá nezákonnost rozhodnutí Úřadu, který se tím odchyluje od vlastní rozhodovací praxe. Navrhovatel dále napadá i hodnocení nabídek, které zadavatel provedl podle takto stanovených podkritérií, přičemž uvádí, že s touto jeho námitkou se Úřad žádným způsobem nevypořádal.
                
                11. Navrhovatel rovněž opakuje svou argumentaci ohledně postupu hodnotící komise, která neposoudila uchazečem EM TEST nabídnutou smluvní pokutu jako nepřiměřenou. Úřad se v napadeném rozhodnutí nezabýval věcnou stránkou námitek navrhovatele v tomto bodě, když pouze konstatoval, že zákon nestanoví závazný postup zadavatele, pokud tento neshledá nepřiměřenost nabídky, čímž se Úřad dle názoru navrhovatele snaží vyhnout své povinnosti kontrolovat dodržování zákonných povinností na straně zadavatele. Pokud by dle názoru navrhovatele neplatilo, že hodnotící komise má vždy povinnost postupovat podle § 8 odst. 4 vyhlášky č. 240/2004 Sb., o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti (dále jen "vyhláška"), pokud je některá nabízená skutečnost zjevně nepřiměřená, pak takové ustanovení zcela postrádá smysl. Stejně tak tvrzení napadeného rozhodnutí, že slovní zdůvodnění hodnocení jednotlivých nabídek, byť s ohledem na existenci tabulek přiměřeně zkrácené, není třeba, odporuje dle názoru navrhovatele dosavadní rozhodovací praxi Úřadu.
                
                12. V závěru svého rozkladu pak navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil, zrušil rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky a případně zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku jako celek.
                
                III. Řízení o rozkladu
                
                Vyjádření uchazeče EM TEST
                
                13. K podanému rozkladu se dne 30.1.2006 vyjádřil uchazeč EM TEST a uvádí, že plně souhlasí se závěry napadeného rozhodnutí Úřadu. K navrhovatelem předloženému vyjádření společnosti PIXEL SERWIS pak uvádí, že o této společnosti je všeobecně známo, že distribuuje na polském trhu zařízení vyráběná navrhovatelem, a je tedy obchodním partnerem navrhovatele pro Polskou republiku a nemá vlastní produktové portfolio pro požadovaný druh dodávek. Uchazeči EM TEST se zdá nelogické, aby navrhovatel umožnil zmíněné společnosti obchodní činnost s výrobky, které byly předmětem veřejné zakázky, na území České republiky. Vzhledem k uvedenému proto uchazeč EM TEST zpochybňuje pravdivost, hodnověrnost a vážnost předmětného písemného důkazu. Uchazeč EM TEST rovněž poukazuje na to, že dle § 88 odst. 1 zákona mohl navrhovatel nebo společnost PIXEL SERWIS podat k zadavateli námitky proti domnělému diskriminačnímu charakteru požadavku na předložení dokladu o příslušném pojištění ještě v průběhu zadávacího procesu, a nikoli účelově až po vyhodnocení nabídek. Současně uchazeč EM TEST uvádí, že požadavek zadavatelů na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolení je zcela běžný. Dle názoru uchazeče EM TEST není jakýkoliv důvod zrušit rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky.
                
                Vyjádření zadavatele
                
                
                K podanému rozkladu se dne 30.1.2006 vyjádřil rovněž zadavatel. K Úřadem zjištěnému nedostatku rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky zadavatel uvádí, že společnosti EM TEST ČR spol. s r. o. a Ladislav Heglas EMTEST podaly v rámci otevřeného řízení společnou nabídku, z celého průběhu zadávacího řízení vyplývá, že zadavatel posuzoval a hodnotil společnou nabídku těchto společností a vytýkané administrativní pochybení nezpochybňuje, že tato společná nabídka byla vyhodnocena jako nejvýhodnější, stejně jako je nesporné, kterému z uchazečů byla veřejná zakázka přidělena.
                
                Navrhovatelem napadanou minimální výši pojištění odpovědnosti za škodu v částce 10 mil. Kč považuje zadavatel za zcela přiměřenou s ohledem na charakter realizace veřejné zakázky, finanční rozsah a význam veřejné zakázky.
                
                V otázce prokazování kvalifikačního kritéria technická způsobilost se zadavatel zcela ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí a dodává, že měřítkem technické způsobilosti v tomto bodě je zcela objektivně schopnost uchazeče realizovat předmět plnění veřejné zakázky, přičemž zadavatel shledal všechny uchazeče technicky způsobilé a zvolené kritérium proto žádným způsobem neomezilo účast dodavatelů v zadávacím řízení. Zadavatel rovněž uvádí, že ze zákona nevyplývá povinnost v případě, že jsou v rámci dílčího hodnotícího kritéria uvedeny konkrétní dílčí skutečnosti, které budou předmětem hodnocení, stanovit jejich váhu, když tato povinnost se vztahuje pouze k dílčímu hodnotícímu kritériu jako celku. Zadavatel trvá na tom, že dílčí kritéria hodnocení byla s ohledem na charakter zakázky zcela přiměřená a konkrétní, se stanovenou váhou. Výsledek hodnocení je řádně zachycen ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek. V této souvislosti zadavatel rovněž uvádí, že komise dodržela řádným způsobem postup dle ustanovení § 63 odst. 3 zákona a na formuláři stanoveném vyhláškou uvedla popis hodnocení nabídek včetně odůvodnění. Všechny hodnocené údaje v nabídkách uchazečů jsou transparentním způsobem zachyceny v tabulkách a vzhledem k tomu, že všechny zadavatelem stanovená dílčí kritéria zadání jsou číselně vyjádřitelná, ze zprávy zcela jednoznačně vyplývá, které údaje a jakým způsobem byly hodnoceny a tento postup je přezkoumatelný.
                
                Konečně k navrhovatelem napadanému hodnocení nabídek v kritériu "smluvní pokuta" zadavatel uvádí, že pouze na odborném posouzení hodnotící komise v souladu s vyhláškou závisí, zda některý z údajů v nabídce uchazečů vyhodnotí jako zjevně nepřiměřený. Vyhláška nestanoví, jakou hodnotu je hodnotící komise povinna považovat za zjevně nepřiměřenou; stanoví pouze postup, jakým je hodnotící komise povinna postupovat, pokud sama k takovému závěru dojde. V dotčeném případě komise žádnou hodnotu ve všech dílčích kritériích neshledala jako nepřiměřenou, a to s ohledem na finanční rozsah zakázky.
                
                Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.
                
                
                Stanovisko předsedy Úřadu
                
                19. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru:
                
                20. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ/S206/05-154/5985/05-Der ze dne 26.1.2006 neuložil zadavateli opatření k nápravě, když neshledal v postupu zadavatele porušení zákona, které by mělo vliv na stanovení pořadí úspěšnosti nabídek, rozhodl správně a v souladu se zákonem.
                
                IV. K námitkám rozkladu
                
                Předvídatelnost rozhodnutí správního úřadu
                
                21. Navrhovatel v celém svém rozkladu shledává v postupu Úřadu porušení zásady předvídatelnosti rozhodování správních orgánů, když opakovaně namítá, že Úřad v jednotlivých otázkách dospěl k odlišným právním závěrům, než které učinil ve svých dřívějších rozhodnutích, na které navrhovatel současně odkazuje. Jako příklad uvádí navrhovatel mimo jiné i konstataci napadeného rozhodnutí, že se zjištěným pochybením na straně zadavatele, tedy s chybějícími identifikačními údaji v rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky, zákon nespojuje důsledek neplatnosti smlouvy. Navrhovatel oponuje, že ve své dřívější praxi se Úřad platností či neplatností smlouvy odmítal zabývat.
                
                K tomu uvádím, že Úřad jakožto správní orgán ve své rozhodovací praxi v rámci jím vedených správních řízení respektuje obecné zásady správního rozhodování, a tedy i zásadu předvídatelnosti rozhodování správních úřadů. Jeho obecná právní stanoviska kladou důraz především na zásadu rovného zacházení a nediskriminace uchazečů o veřejné zakázky, a zásadu transparentního a přezkoumatelného postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek. V intencích těchto obecných stanovisek pak Úřad přistupuje k přezkoumání jednotlivých konkrétních případů, přičemž s přihlédnutím ke všem jednotlivým konkrétním okolnostem a jeho specifikům případ posoudí a následně vydá ve věci rozhodnutí. Toto rozhodnutí, jakožto individuální právní akt, je závazné toliko pro účastníky konkrétního správního řízení, jejichž specifické a jedinečné situace se dotýká, nemá charakter precedentu ve smyslu anglosaského právního systému, a proto nelze veškeré závěry tohoto rozhodnutí bez dalšího vztáhnout na jiný a odlišný případ zadávání veřejné zakázky, a považovat je v tomto odlišném případě za závazné a bezvýhradně rozhodné. Akcentováním zásady předvídatelnosti rozhodování správních orgánů nelze opomíjet, či snad dokonce popírat tento jedinečný charakter rozhodnutí Úřadu, jakožto individuálního právního aktu, který nemá obecnou závaznost.
                
                Naznačené mylné dezinterpretace napadeného rozhodnutí se pak navrhovatel dopouští v rámci argumentace svého rozkladu, kdy např. konstatuje, že Úřad se ve své dřívější praxi odmítal zabývat platností smluv na plnění veřejné zakázky. Navrhovatel tak připomíná obecné právní stanovisko Úřadu (vyjádřené v jeho dřívějších rozhodnutích), že pokud obecně spojuje zákon s existencí jakékoliv právní skutečnosti neplatnost smlouvy či jiných právních úkonů, pak vyslovení této neplatnosti náleží obecným soudům, a nikoliv Úřadu jakožto správnímu orgánu. Toto stanovisko navrhovatel staví do zdánlivého rozporu s konstatováním napadeného rozhodnutí, že s konkrétním zjištěným porušením zákona zákon nespojuje neplatnost právního úkonu, tedy rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky. Výše naznačená dezinterpretace výkladové praxe Úřadu je však nesprávná a pro posouzení šetřené věci bezpředmětná. Zjištěné porušení zadavatele je toliko formálním pochybením a opomenutím na straně zadavatele, bez vlivu na regulérnost zadávacího procesu, a tedy nelze hovořit o "úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu" a se kterým ustanovení § 90 odst. 1 zákona spojuje neplatnost úkonu zadavatele.
                
                Namítaný diskriminační charakter požadovaného pojištění
                
                Navrhovatel ve svém rozkladu opakovaně namítá diskriminační a nezákonný charakter požadavku zadavatele na předložení dokladu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání ve výši 10 mil. Kč. Nově pak přikládá jako přílohu rozkladu vyjádření obchodní společnosti PIXEL SERWIS, která dle jeho tvrzení byla diskriminačním charakterem tohoto požadavku zadavatele dotčena do té míry, že vůbec nepodala nabídku.
                
                K otázce diskriminačního charakteru výše odkazovaného kritéria se již Úřad v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem vyjádřil, když mimo jiné uvádí že je zadavatel vymezil přesně výslovným odkazem na příslušné ustanovení zákona a žádný uchazeč pro jeho nepředložení nebyl odmítnut.
                
                Prohlášení společnosti PIXEL SERWIS jsem přezkoumal a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve správním řízení dle ustanovení § 34 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád") jsem tento důkaz odmítl jako účelový, neboť na společnost PIXEL SERWIS nelze pohlížet jako na potenciálního dodavatele šetřené veřejné zakázky, který by se mohl oprávněně cítit poškozen postupem zadavatele. Dotčená společnost nepodala k zadavateli žádost o zadávací dokumentaci a ani jiným způsobem neprojevila zájem o účast na zadávání veřejné zakázky. Účelovost tvrzení společnosti PIXEL SERWIS je pak zřejmá i z toho, že nepodala námitky proti úkonům zadavatele před podáním nabídek, ač se dle svého tvrzení cítila poškozena domněle diskriminačním postupem zadavatele. Z internetové prezentace této společnosti a z internetové prezentace navrhovatele pak dále vyplývá, že společnost PIXEL SERWIS není výrobce předmětu plnění šetřené veřejné zakázky a na polském trhu působí pouze jako distributor a obchodní partner navrhovatele. Námitky rozkladu proto ani v tomto bodě nelze považovat za relevantní.
                
                K prokazování technické způsobilosti
                
                Navrhovatel ve svém rozkladu dovozuje, že zadavatel nestanovil minimální prahovou hodnotu kritéria technické způsobilosti výrobní kapacity, ačkoliv se jedná o číselně vyjádřitelné kritérium. V této souvislosti navrhovatel odkazuje na dřívější výkladovou praxi Úřadu. Navrhovatel odmítá, že by touto prahovou hodnotou mohlo být samotné vymezení veřejné zakázky.
                
                K tomu uvádím, že navrhovatel se v tomto bodě dopouští neodůvodněně restriktivního výkladu ve vztahu k formulaci zadávacích podmínek. Logickým a systematickým výkladem zákona lze bezpochyby dojít k závěru, že pokud zadavatel nevymezil tuto dolní hranici kritéria technické způsobilosti uchazečů žádným speciálním způsobem, kterým by své požadavky zpřísnil, pak je zřejmé, že se zadavatel "spokojí" s takovou způsobilostí uchazečů, aby byli schopni poskytnout plnění veřejné zakázky. Schopnost poskytnout plnění veřejné zakázky se tak stává "minimem" technické způsobilosti uchazeče. Pokud by zadavatel od uchazečů očekával a požadoval vyšší výrobní kapacitu, než která odpovídá vymezení plnění předmětu veřejné zakázky, pak by nepochybně bylo namístě, aby tento svůj "zpřísněný" požadavek vyjádřil konkrétním číselným údajem. V tomto bodě je možno s tvrzením rozkladu souhlasit. V šetřeném případě však zadavatel zjevně požadoval výrobní kapacitu odpovídající pouze schopnosti uchazeče poskytnout předmět plnění, a vymezení kvalifikačního kritéria tak bylo dostatečné. Uvedený závěr lze jednoznačně učinit mimo jiné i s ohledem na charakter institutu kvalifikačních kritérií, které mají posoudit právě schopnost uchazečů poskytnout plnění veřejné zakázky, tedy odpovědět na otázku, zda jsou, či nejsou schopni poskytnout plnění veřejné zakázky, a nikoliv už v jaké kvalitě, když tato otázka je předmětem až posuzování a hodnocení nabídek.
                
                K vymezení dílčích kritérií hodnocení a k hodnocení nabídek
                
                29. Navrhovatel odmítá specifikaci hodnotících kritérií prostřednictvím stanovení podkritérií a namítá, že zadavatel měl v takovém případě stanovit hodnotu jednotlivých podkritérií. Úřad se s touto argumentací vyčerpávajícím způsobem vypořádal v rámci napadeného rozhodnutí, a proto pouze doplňuji, že podrobnější vymezení podkritérií v rámci dílčích kritérií lze považovat za dostačující vzhledem k tomu, že veřejná zakázka byla zadána v rámci otevřeného řízení a všechny dílčí kritéria včetně jejich vah byla předem zveřejněna v oznámení zadávacího řízení. Tímto zadavatel zcela naplnil požadavky zákona, přičemž všichni zájemci o veřejnou zakázku byli posléze dostatečným způsobem ze zadávací dokumentace informováni o tom, jaké skutečnosti budou v rámci jednotlivých kritérií hodnocení posuzovány. Je právně zcela nevýznamné, zda zadavatel tuto podrobnější specifikaci hodnocených skutečností obecně uvede pouhým výčtem, a nebo ji formálně označí jako "podkritéria", jak to učinil zadavatel v šetřeném případě, neboť zákon formu této bližší specifikace nevymezuje a je proto nutné sledovat pouze účel zákona, kterým je v tomto bodě nezbytnost dostatečné transparentní informovanosti zájemců o veřejnou zakázku. Skutečnost, že zákon použití podkritérií výslovně neupravuje, nelze vykládat tak, že je jejich použití nepřípustné. Zároveň nelze dovozovat povinnost zadavatele dodržovat domnělé formální náležitosti při stanovení podkritérií (jako například přiřazení vah a podobně) a současně ani nelze považovat za pochybení, pokud zadavatel pro hodnocení nabídek v rámci jednoho hodnotícího kritéria podpůrně použije metodiku obsaženou ve vyhlášce. Námitky podaného rozkladu jsou proto v této souvislosti bezpředmětné.
                
                30. V této souvislosti jsou pak bezpředmětné rovněž námitky navrhovatele, směřující proti regulérnosti hodnocení nabídek, učiněného podle takto vymezených hodnotících kritérií, když zadavatel při něm postupoval transparentně a nediskriminačně a výsledkem jeho postupu byla zpráva, která transparentním způsobem popisuje průběh tohoto hodnocení a rovněž skutečnosti, které zadavatele vedly k výběru nejvhodnější nabídky.
                
                31. V této souvislosti pak uvádím k námitce navrhovatele, podle které musí zpráva o posouzení a hodnocení nabídek vždy obsahovat vyčerpávající slovní popis hodnocení, že dle ustálené rozhodovací praxe Úřadu musí předmětná zpráva především transparentním a jednoznačným způsobem popsat hodnocení jednotlivých nabídek, a tedy objasnit, které konkrétní údaje a skutečnosti z nabídek uchazečů zadavatel hodnotil jako pro sebe nejvýhodnější. Rozhodná tedy není metoda či forma, kterou zadavatel zprávu vypracuje, ale výsledek, tedy zda-li opravdu byly v konečném důsledku jednoznačně objasněny důvody výběru nejvhodnější nabídky. Proto pokud tyto důvody jednoznačně vyplývají z přehledných tabulek, když veškeré hodnocené skutečnosti jsou číselně vyjádřitelné, lze toto považovat za naplnění požadavku zákona. Úřad akcentuje písemné zdůvodnění v situaci, kdy hodnocené skutečnosti nejsou číselně vyjádřitelné, a přehledné tabulky tedy nemohou mít v tomto směru dostatečnou vypovídací schopnost.
                
                K namítané nepřiměřenosti smluvní pokuty
                
                32. Navrhovatel ve svém rozkladu opakovaně vyjadřuje názor, že Úřad jakožto orgán dohledu ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1 zákona, je oprávněn přezkoumat postup zadavatele, respektive hodnotící komise, ve vztahu k posouzení nepřiměřenosti údajů v nabídce ve smyslu § 8 odst. 4 vyhlášky. Přezkum tohoto postupu hodnotící komise ze strany Úřadu pak navrhovatel opakovaně požaduje.
                
                33. V dotčené věci mohu konstatovat, že se jí již zabýval Úřad v napadeném rozhodnutí, přičemž jeho argumentaci v tomto bodě považuji za vyčerpávající. Úřad zastává právní stanovisko, podle kterého není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením, neboť zákon konstruuje hodnotící komisi jako kolegium odborně způsobilých osob, kterým jedině je zákonem svěřena pravomoc posoudit veškeré odborné otázky, související s procesem hodnocení nabídek. Posouzení přiměřenosti či nepřiměřenosti údajů v nabídkách mezi takové odborné otázky bezpochyby náleží a Úřad tedy postupoval v souladu se zákonem a v intencím své věcné působnosti, pokud se postupem hodnotící komise v tomto smyslu odmítl zabývat.
                
                34. Ve výše naznačeném právním názoru pak Úřad vychází z dlouhodobé výkladové soudní praxe, přičemž je možno znovu odkázat na rozsudky Vrchního soudu v Olomouci, Nejvyššího správního soudu i Krajského soudu v Brně, které zmiňuje napadené rozhodnutí. K námitce rozkladu, že tyto rozsudky byly vydány ve vztahu ke staré právní úpravě zadávání veřejných zakázek pak uvádím, že konstrukce hodnotící komise se v nové právní úpravě principielně nezměnila, a tedy obecné závěry citovaných rozsudků lze uplatnit i v šetřeném případě.
                
                V. Závěr
                
                35. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., který zrušil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň však ve svém § 179 odst. 1 stanovil, že řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. V rámci předmětného řízení o rozkladu jsem tedy postupoval v souladu s předchozí právní úpravou správního řízení.
                
                36. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                
                37. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
                
                P o u č e n í
                
                
                Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
                
                
                Ing. Martin Pecina, MBA
                předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                
                Obdrží:
                
                Dopravní podnik města Pardubic a. s., se sídlem Teplého 2141, Zelené Předměstí, 532 20 Pardubice,
                
                Mgr. Petr Švadlena, AK Parthen, Parthenová, Švadlena a partneři, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové,
                
                EM TEST ČR spol. s r. o., se sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín,
                
                4. Ladislav Heglas EMTEST, se sídlem Bánovská cesta 7, 010 01 Žilina, Slovenská republika,
                
                5. spis.