Č.j. 3R 04/06-Fr
                
                V Brně dne 9. 2. 2006
                
                V řízení o rozkladu ze dne 3.1. 2006 podaném společností AROS-osiva s.r.o., se sídlem Kubišova 1265/8, 182 00 Praha 8, zast. jednatelem Ing. Aloisem Ramešem, CSc., proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 570-R/05-473/140/ZH ze dne 8.12. 2005, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele Česká republika - Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, 160 00 Praha 6, jehož jménem jedná ředitel Vojenské ubytovací a stavební správy Praha Ing. Jaromír Nechvátal, se sídlem Hradební 12, 111 21 Praha 1, učiněných při zadávání veřejné zakázky "Venkovní úklid - letní údržba komunikací a ploch v lokalitách na teritoriu spravovaném Vojenskou ubytovací a stavební správou Praha", v otevřeném řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon" nebo "zákon o veřejných zakázkách"), jehož oznámení bylo uveřejněno na centrální adrese dne 24.6. 2005 pod ev. č. 50009834, jsem podle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona rozhodl takto:
                
                Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 570-R/05-473/140/ZH ze dne 8.12. 2005
                
                potvrzuji
                
                a podaný rozklad
                
                zamítám.
                Odůvodnění:
                
                I. Zadávací řízení
                
                Zadavatel Česká republika - Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, 160 00 Praha 6, jehož jménem jedná ředitel Vojenské ubytovací a stavební správy Praha Ing. Jaromír Nechvátal, se sídlem Hradební 12, 111 21 Praha 1 (dále jen "zadavatel"), oznámil na centrální adrese dne 24.6. 2005 pod ev.č. 50009834 veřejnou zakázku na "Venkovní úklid - letní údržba komunikací a ploch v lokalitách na teritoriu spravovaném Vojenskou ubytovací a stavební správou Praha" (dále jen "veřejná zakázka"). Předmět plnění veřejné zakázky byl rozdělen na 9 dílčích plnění (dále jen "DP"), která svým rozsahem odpovídala potřebám té které lokality, požadující venkovní úklid, specifikovaný v předmětu a zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Ve lhůtě pro podání nabídek obdržel zadavatel 16 nabídek. Uchazeč AROS - osiva, s.r.o., se sídlem Kubišova 8, 182 00 Praha 8, za niž jedná jednatel společnosti Ing. Alois Rameš, CSc. (dále jen "navrhovatel") podal proti rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky námitky, kterým zadavatel nevyhověl. Podle názoru navrhovatele nesplnil vítězný uchazeč požadavky a potřeby zadavatele pro realizaci DP č. 9, tedy plnění v teritoriu 0142: kasárna Kbely, letiště Kbely, letiště Ruzyně - Terminál Jih a letiště Kbely pod řízením VÚ 8407. Dne 4. 1. 2006 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") od navrhovatele návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.
                
                II. Napadené rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                
                Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal dne 8.12. 2005 rozhodnutí č.j. S 570-R/05-473/140/ZH, kterým řízení zastavil, neboť s podáním návrhu navrhovatel nesložil kauci v plné výši. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesložil nejpozději v poslední den lhůty pro podání návrhu kauci ve správné výši, musel Úřad podle ust. § 97 odst. 2 zákona v návaznosti na § 98 odst. 1 zákona správní řízení zastavit.
                
                III. Rozklad
                
                Proti rozhodnutí č.j. S 570-R/05-473/140/ZH ze dne 8.12. 2005 podal navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě rozklad.
                
                Navrhovatel v rozkladu uvádí, že nesložil kauci v plné výši proto, že za základ pro její výpočet vzal nabídkovou cenu za dobu jednoho roku, nikoliv za období čtyř let. Navrhovatel tedy doznává, že nepostupoval v souladu s požadavky ust. § 20 odst. 3 písm. b) zákona o veřejných zakázkách. Současně však navrhovatel vyjadřuje přesvědčení o tom, že pokud při stanovení výše kauce pochybil, měl být Úřadem vyzván dle § 97 odst. 2 zákona k doplatku kauce do požadované výše.
                
                Pro případ, že by složení kauce v nesprávné výši bylo důvodem k zastavení tohoto správního řízení, navrhovatel opětovně zdůrazňuje svůj argument ve prospěch tvrzení, že vítězný uchazeč nesplňuje požadavky zadavatele pro dílčí plnění č. 9 projednávané veřejné zakázky.
                
                6. Závěrem svého rozkladu navrhovatel vyjadřuje požadavek, aby předseda Úřadu přezkoumal zadání veřejné zakázky a oddělil od samostatných zakázek údržbu běžných travnatých ploch a letištních travnatých ploch používaných k letovému provozu.
                
                Petit rozkladu
                
                Ze shora uvedených důvodů navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozkladem napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu. V případě, že předseda Úřadu neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, navrhuje, aby Úřad ve smyslu ust. § 97 odst. 2 zákona zahájil správní řízení z vlastního podnětu.
                
                IV. Řízení o rozkladu
                
                8.  Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., který zrušil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zároveň však ve svém § 179 odst. 1 stanovil, že řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. V rámci řízení o rozkladu podaném navrhovatelem jsem tedy postupoval v souladu s předchozí právní úpravou správního řízení.
                
                Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 57 odst.1 správního řádu, a proto v souladu s odstavcem 2 téhož ustanovení postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
                
                Podle § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu, a to i nad rámec námitek účastníka řízení obsažených v rozkladu, přičemž jsem dospěl k následujícím závěrům:
                
                V. Přezkoumání skutkového a právního posouzení věci
                
                Pokud jde o první námitku navrhovatele, který vytýká Úřadu, že nebyl vyzván k doplacení kauce Úřadem, byl jsem veden následujícími úvahami. Podle ust. § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách je navrhovatel povinen složit na účet orgánu dohledu kauci ve výši 1% z nabídkové ceny navrhovatele, nejvýše však 1 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že zákon pojem nabídková cena nedefinuje, vychází se pro účely výpočtu kauce ze zákonného ustanovení o předpokládané ceně předmětu veřejné zakázky, která je definovaná v ust. § 18 zákona o veřejných zakázkách. Použití analogického výkladu pro zjištění nabídkové ceny je dovozováno ze skutečnosti, že konstrukce pro výpočet nabídkové ceny a předpokládané ceny je zcela shodná. Stanovení předpokládané ceny je rozhodné pro posouzení, zda se jedná o nadlimitní nebo podlimitní veřejnou zakázku, a tedy i pro určení, který ze dvou režimů zákona o veřejných zakázkách se bude aplikovat. Způsob, jakým se předpokládaná cena určuje, je popsán v § 18 až 23 zákona. Projednávaná veřejná zakázka je veřejnou zakázkou na služby, a proto se použije pro výpočet předpokládané ceny ust. § 20 zákona o veřejných zakázkách, které stanoví, že předpokládanou cenou předmětu veřejné zakázky na služby je celková cena za poskytnuté služby. Zákon o veřejných zakázkách upravuje dva způsoby stanovení předpokládané ceny předmětu veřejné zakázky na služby v závislosti na tom, zda doba plnění veřejné zakázky je určitá nebo neurčitá, což vyplývá z ust. § 20 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách cit.: "Předpokládanou cenu předmětu veřejné zakázky v případě smlouvy bez uvedení celkové ceny určí zadavatel z celkové ceny plnění za dobu účinnosti smlouvy, jde-li o smlouvu uzavíranou na dobu určitou nepřesahující 4 roky, nebo z celkové ceny plnění za 4 roky, jde-li o smlouvu uzavíranou na dobu neurčitou anebo o smlouvu uzavíranou na dobu určitou přesahující 4 roky." Vzhledem k tomu, že doba plnění projednávané veřejné zakázky je neurčitá, určí se celková cena za období plnění předmětu veřejné zakázky tak, že se cena plnění za dobu jednoho roku vynásobí 4 roky (2 386 134,-Kč vč.DPH x 4 roky). Celková cena za období plnění předmětu veřejné zakázky tedy činí 9 544 536,-Kč vč. DPH. V daném případě pak činí 1% z nabídkové ceny 95 445,-Kč vč.DPH. Navrhovatel však složil na účet Úřadu kauci pouze ve výši 23 861,-Kč vč.DPH. Jelikož uchazeč nesložil nejpozději v poslední den lhůty pro podání návrhu kauci ve správné výši, dospěl jsem k závěru, že Úřad ve správním řízení prvního stupně postupoval v souladu s ust. § 97 odst. 2 zákona v návaznosti na § 98 odst. 1 zákona, když správní řízení zastavil.
                
                K samotnému vyzvání navrhovatele k doplacení kauce Úřadem, sděluji, že v zákoně o veřejných zakázkách je stanoveno, do kdy nejpozději je možno kauci složit na účet Úřadu. Konkrétně to vyplývá z ust. § 98 odst. 1 poslední věta cit.: "Kauce musí být připsána na účet orgánu dohledu nejpozději poslední den lhůty pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele." Pokud by Úřad vyzval navrhovatele k doplacení kauce do zákonem stanoveném výše, vyzval by jej po lhůtě k podání návrhu a tedy by postupoval v rozporu s ust. § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Ustanovení zákona ohledně lhůty k zaplacení kauce nedává prostor pro rozšířený výklad, tak jak požaduje navrhovatel, nemohu tedy námitce navrhovatele přisvědčit.
                
                Na tomto místě považuji za vhodné uvést, že rozhodnutím o zastavení správního řízení z důvodů nesplnění povinnosti dle ust. § 98 odst. 1 zákona není dotčena možnost Úřadu zahájit ve věci správní řízení z vlastního podnětu, pokud z předložené dokumentace Úřad zjistí porušení zákonných povinností zadavatele.
                
                Závěrem svého rozkladu navrhovatel opětovně poukazuje na to, že vítězný uchazeč nesplnil požadavky zadavatele v souvislosti s dílčím plněním č. 9 projednávané veřejné zakázky, konstatuji, že rozklad směřuje proti rozhodnutí, jehož meritem bylo posouzení, zda navrhovatel složil kauci v zákonem stanovené výši na účet Úřadu. Z tohoto důvodu nemůže být předmětem posouzení v tomto řízení námitka navrhovatele ohledně postupu zadavatele v zadávacím řízením. Tento závěr vychází z principu jednoty správního řízení probíhajícího v téže věci po celou dobu trvání od zahájení řízení až do doby vydání konečného rozhodnutí. Ke změně původního rozhodnutí může dojít zejména tehdy, lze-li v podstatné míře využít výsledků dokazování před orgánem prvního stupně. Vydání rozhodnutí na základě zjištění provedených převážně až v řízení o rozkladu, by bylo v rozporu s principem dvojinstančního správního řízení.
                
                Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
                
                
                P o u č e n í
                
                Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
                
                Ing. Martin Pecina, MBA
                předseda
                Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
                
                Rozhodnutí obdrží:
                
                1. AROS-osiva s.r.o., se sídlem Kubišova 1265/8, 182 00 Praha 8
                
                2.Česká republika - Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, 160 00 Praha 6
                
                3. spis