Snadné přidání nového datasetu

Rozhodnutí UOHS 8524


Číslo jednací R55/2010/VZ-12748/2010/310/JHr
Instance II.
Věc
Nový jednotný dispečerský systém sítí vvn, vn a nn (DŘS)
Účastníci PSI Aktiengesellschaft für Produkte und Systeme der Informationstechnologie ČEZ Distribuce, a. s.
Typ řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí Veřejná zakázka
Nabytí právní moci 30.08.2010
Související řízení http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-10536.html
Zdroj na UOHS http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-8524.html
Rozhodnutí
                          
Č. j.: ÚOHS-R55/2010/VZ-12748/2010/310/JHrV Brně dne: 24. 8. 2010Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 3. 5. 2010 a doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem společností·  PSI Aktiengesellschaft für Produkte und Systeme der Informationstechnologie, akciová společnost, HR 51463, se sídlem Dircksenstrasse 42-44 101 78 Berlín, Spolková republika Německo, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 11. 2. 2010 Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže  č.j. ÚOHS-S47/2010/VZ-5161/2010/540/PVé ze dne 23. 4. 2010  ve věci přezkoumání úkonů zadavatele·  ČEZ Distribuce, a. s., IČ 27232425, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín, zast. Ing. Josefem Holubem, předsedou představenstva a Ing. Martinem Němečkem, místopředsedou představenstva, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 4. 3. 2010 JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem, se sídlem Křížovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1učiněných ve veřejné zakázce „Nový jednotný dispečerský systém sítí vvn, vn a nn (DŘS)“, zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 6. 11. 2009 pod evid. č. 60038217 a následně upraveno dne 4. 12. 2009  jsem podle § 152 odst. 5 písm, b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:  Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 4. 2010 č. j. ÚOHS-S47/2010/VZ-5161/2010/540/PVép o t v r z u j ia podaný rozklad z a m í t á m .OdůvodněníI.  Zadávací řízení a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže1.  Společnost ČEZ Distribuce, a. s., IČ 27232425, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín ( dále jen „zadavatel“) uveřejnil dne 6. 11. 2009 oznámení jednacího řízení s uveřejněním podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) na zadání veřejné zakázky „Nový jednotný dispečerský systém sítí vvn, vn a nn (DŘS)“, dále jen („veřejná zakázka). Dne 11. 12. 2009 podala společnost PSI Aktiengesellschaft für Produkte und Systeme der Informationstechnologie, akciová společnost, HR 51463, se sídlem Dircksenstrasse 42-44, 10178 Berlín, Spolková republika Německo (dále jen „navrhovatel“) žádost o účast v jednacím řízení s uveřejněním  na shora uvedenou veřejnou zakázku.2.  Dne 16. 12. 2009 bylo navrhovateli zasláno rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení předmětné veřejné zakázky, které bylo navrhovateli doručeno dne 30. 12. 2009. Proti tomuto rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení podal navrhovatel dne 13. 1. 2010 námitky. Podaným námitkám však zadavatel svým rozhodnutím ze dne 21. 1. 2010 doručeným zadavateli dne 27. 1. 2010 nevyhověl. Navrhovatel proto podal návrh na přezkoumání úkonů zadavatele, a to rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení, který Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel dne 4. 2. 2010 a tímto dnem bylo zahájeno správní řízení.3.  V návrhu navrhovatel uvádí, že důvodem jeho vyloučení bylo nesplnění technických kvalifikačních předpokladů kvalifikační dokumentace, kterým nevyhověl v části 11. 2. „jazykové požadavky“ a v části 11. 5. „profesní způsobilost“. Zadavatel v části „jazykové požadavky“ požadoval, aby navrhovatel splnil kvalifikaci zaměstnanců tak, že alespoň 5 odborníků z oblasti řídících systémů pro elektroenergetiku (členů společného projektového týmu navrhovatele a zadavatele) bude hovořit českým jazykem. V části „profesní způsobilost“ zadavatel požadoval, aby se navrhovatel v posledních třech letech před koncem lhůty k podávání nabídek nedopustil porušení smlouvy o dílo nebo servisní smlouvy na dodávku, údržbu nebo servis řídících systémů pro elektroenergetiku.4.  K technickým kvalifikačním předpokladům „jazykové požadavky“ navrhovatel uvádí, že doložil seznam dvou odborníků hovořících českým jazykem, což bylo důvodem jeho vyloučení ze zadávacího řízení. Navrhovatel dále uvedl,  že porušení zákona ze strany zadavatele spatřuje již v samotném obsahu kvalifikační dokumentace, a to jak obecně v požadavku na odborníky hovořící česky, tak i v požadavku na počet těchto odborníků a dále v rozhodnutí o vyloučení navrhovatele. Navrhovatel má za to, že požadovaný počet pěti odborníků pro elektroenergetiku hovořících česky, kteří budou členy společného projektového týmu je v rozporu se zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace podle § 6 zákona. Vzhledem k tomu, že navrhovatel doložil seznam pouze dvou odborníků hovořících česky, byla tato skutečnost jedním z důvodů vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Požadavek zadavatele na pět specializovaných pracovníků se znalostí českého jazyka omezuje dle navrhovatele uchazeče z jiných zemí než z České republiky, a proto tento požadavek považuje za nepřiměřený.5.  Ve vztahu k technickému kvalifikačnímu předpokladu „profesní spolehlivost“ zadavatel své rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení odůvodnil tím, že navrhovatel v čestném prohlášení deklaroval neporušení smlouvy o dílo v posledních třech letech přesto, že sám zadavatel odstoupil dne 1. 10. 2009 od smlouvy o dílo na řídící systém uzavřené s uchazečem pro porušení smlouvy ze strany navrhovatele. Z rozhodnutí zadavatele vyplývá, že zadavatel považuje čestné prohlášení navrhovatele o neporušení smlouvy o dílo za nepravdivé, a to přesto, že navrhovatel zahájil u Krajského soudu v Ústí nad Labem řízení o neplatnosti odstoupení. Navrhovatel má naopak za to, že závěr zadavatele je mylný a vychází  z toho, že pokud jedna ze stran tvrdí neplatnost odstoupení, jejíhož určení se domáhá u soudu, pak je až do pravomocného skončení soudního sporu třeba odstoupení považovat za neplatné a čestné prohlášení za pravdivé. 6.  Z těchto důvodů se tedy navrhovatel domnívá, že rozhodnutí o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení je neplatné pro rozpor se zákonem a své vyloučení považuje za porušení zákona. Navrhovatel dále uvádí, že v důsledku vyloučení z účasti v zadávacím řízení byl poškozen ve svých právech, neboť měl reálnou šanci, že jeho nabídka by byla vyhodnocena jako nejvhodnější a utrpěl tedy finanční újmu. Navrhovatel závěrem uvádí, že již obsah kvalifikační dokumentace nepřípustným způsobem omezil možnost dodavatelů ucházet se o účast v jednacím řízení s uveřejněním, a proto se jako účelné nápravné opatření jeví zrušení celého zadávacího řízení.   Napadené usnesení7.  Dne 23. 4. 2010 vydal Úřad usnesení č.j. ÚOHS-S47/2010/VZ-5161/2010/540/PVé, kterým rozhodl, že předmětné správní řízení se přerušuje do doby nabytí právní moci rozsudku ve věci žaloby na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo, podané navrhovatelem dne 16. 11. 2009 u Krajského soudu v Ústí nad Labem.8.  V odůvodnění tohoto usnesení Úřad konstatuje, že ve věci posouzení platnosti odstoupení od smlouvy vede navrhovatel se zadavatelem soudní spor, přičemž až pravomocné rozhodnutí soudu v této věci potvrdí nebo vyvrátí platnost tohoto odstoupení. Úřad v napadeném usnesení dále uvádí, že stanovisko vyplývající z rozsudku krajského soudu považuje za závazné a posouzení platnosti odstoupení od smlouvy za nezbytné pro přezkum předmětné veřejné zakázky. Z těchto důvodů proto Úřad zahájené správní řízení přerušil.  II.  Námitky rozkladu9.  Dne 3. 5. 2010 podal navrhovatel proti napadenému usnesení rozklad, který byl Úřadu doručen téhož dne. V rozkladu navrhovatel uvádí, že napadené usnesení je nezákonné, neboť Úřad věc nesprávně posoudil, když na daný případ aplikoval ust. § 57 odst. 2 a § 64 správního řádu. Podle názoru navrhovatele totiž může Úřad sám primárně posoudit předběžnou otázku o tom, zda v případě, kdy navrhovatel předloží čestné prohlášení, kterým deklaruje svoji profesní spolehlivost, může být až do prokázání opaku tvrzena nepravdivost takového prohlášení a být tedy důvodem pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Při posouzení předběžné otázky by se dle navrhovatele Úřad měl individuálně zabývat okolnostmi každého případu a pokud je schopen předběžnou otázku sám posoudit, měl by tak učinit. Samotné podání soudní žaloby tedy není dle navrhovatele důvodem pro přerušení předmětného správního řízení a Úřad nesprávně posoudil význam žaloby pro toto správní řízení. 10.  Navrhovatel rovněž v rozkladu namítá rozpor napadeného usnesení se zásadou upravenou v ust. § 4 odst. 4 správního řádu, podle níž správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Úřad dle názoru navrhovatele totiž (v důsledku očekávání rozhodnutí soudu o předběžné otázce) zjevně nerozhodne ve věci samé v tomto řízení dříve, než bude uzavřena smlouva mezi zadavatelem a vybraným uchazečem a bude tak zmařena možnost zařadit navrhovatele zpět do zadávacího řízení. Napadeným rozhodnutím tak Úřad podle navrhovatele zmaří uplatnění práv navrhovatele ve správním řízení.11.  V další námitce navrhovatel uvádí, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek odůvodnění nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, neboť Úřad nekonkretizuje, jakými úvahami se řídil, když předmětné správní řízení přerušil a nevyplývá z něj také proč Úřad  primárně neposoudil předběžnou otázku sám. Dle tvrzení navrhovatele není z napadeného rozhodnutí rovněž zřejmé, zda se Úřad zabýval otázkou formálních nedostatků rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení, které dle navrhovatele trpí formální vadou, neboť bylo vydáno zmocněncem zadavatele, nikoliv zadavatelem samotným, jak ukládá zákon. Navrhovatel v rozkladu dále konstatuje, že je v rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení, aby Úřad čekal dlouhou dobu na pravomocné rozhodnutí soudu v řízení o podané žalobě, když by nakonec rozhodl bez ohledu na výsledek soudního řízení tak, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení je nezákonné z důvodu formálního pochybení zadavatele. Závěr rozkladu12.  V závěru rozkladu navrhovatel žádá, aby Úřad přiznal rozkladu odkladný účinek neboť má za to, že napadeným rozhodnutím je zmařen účel správního řízení a negativní účinky rozhodnutí by mohly vést k uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu. Navrhovatel tedy žádá, aby rozkladu bylo vyhověno, napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k dalšímu řízení. III.  Řízení o rozkladuVyjádření zadavatele13.  Usnesením ze dne 10. 5. 2010 oznámil Úřad podání rozkladu zadavateli a stanovil mu lhůtu, v níž se mohl k rozkladu vyjádřit. Zadavatel podal k rozkladu navrhovatele vyjádření dne 17. 5. 2010, které bylo Úřadu doručeno téhož dne. V úvodu svého vyjádření zadavatel uvádí, že rozklad navrhovatele považuje za nedůvodný. K požadavku navrhovatele na přiznání odkladného účinku rozkladu zadavatel upozorňuje, že v případě vydání usnesení podle § 76 zákona č. 500/2004 Sb.,správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je odkladný účinek rozkladu ve smyslu odst. 5 tohoto ust. vyloučen. Zadavatel v této souvislosti poukazuje na to, že tento požadavek navrhovatele nemá oporu v platných právních předpisech, neboť správní řád  upravuje pouze možnost vyloučení odkladného účinku v případech stanovených správním řádem (viz § 85 odst. 2 ). Požadavek navrhovatele na vyloučení odkladného účinku považuje zadavatel za nezákonný.14.  K námitkám navrhovatele o údajné nesprávné aplikaci ust. § 57 odst. 2 a § 64 správního řádu  Úřadem zadavatel uvádí následující. Zadavatel ve svém vyjádření poukazuje na to, že ust. § 57 odst. 2 správního řádu ukládá správnímu orgánu postupovat podle § 64 správního řádu upravujícího institut přerušení řízení a fakultativní povaha přerušení správního řízení není tedy namístě, neboť správní orgán řízení přeruší automaticky. Tento závěr je dle názoru zadavatele v souladu rovněž s konstantní judikaturou. Zadavatel s ohledem na dikci ust. § 57 odst. 2 správního řádu zastává názor, že možnost správního orgánu učinit si vlastní úsudek o předběžné otázce je dána pouze v případě, kdy řízení o předběžné otázce před jiným orgánem dosud neprobíhá a zároveň musí být správní orgán schopen předběžnou otázku kvalifikovaně posoudit. Zadavatel dále uvádí, že opačný výklad by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie, pokud by již v době probíhajícího řízení o předběžné otázce kompetentním orgánem zároveň probíhalo o téže otázce zcela jiné řízení orgánem k tomu nekompetentním. Zadavatel rovněž zdůraznil, že v daném případě správní orgán předběžnou otázku nemůže posoudit sám s ohledem na skutkovou a právní složitost a komplexní povahu dané předběžné otázky. Na extrémní náročnost a složitost řešené věci přitom v souvisejícím návrhu poukazoval sám navrhovatel. Zadavatel tedy považuje za nesmyslné a s předchozími tvrzeními navrhovatele vnitřně rozporné, když nyní navrhovatel tvrdí, že posouzení předběžné otázky je takového charakteru, že je může správní orgán učinit sám.15.  Zadavatel ve svém vyjádření dále uvádí, že z logiky příslušné právní úpravy vyplývá, že správní orgán by měl mít v rámci správního řízení diskreci k posouzení předběžné otázky pouze v případě méně závažných skutečností jednoduššího charakteru. V případě, že se o předběžnou otázku takového charakteru nejedná, je zadavatel přesvědčen, že správní orgán k jejímu posuzování přistupovat nemá a je povinen vyčkat rozhodnutí kompetentního orgánu o této otázce. Tvrzení navrhovatele, že správní orgán má předběžnou otázku primárně posoudit sám a pokud tak neučiní a řízení přeruší, porušuje tím právní předpisy, tedy dle zadavatele nemá oporu v platném právu.  16.  Ve svém vyjádření zadavatel reaguje i na námitku navrhovatele, že v důsledku přerušení řízení bude vyloučena potenciální možnost navrhovatele účastnit se zadávacího řízení a tím bude navrhovatel omezen v možnosti uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy  (§ 4 odst. 4 správního řádu). Zadavatel předně považuje tuto námitku navrhovatele za neoprávněnou, neboť navrhovateli bylo umožněno uplatňovat svá procesní práva. Navrhovatel v rámci své argumentace v rozkladu v podstatě předjímá výsledek správního řízení před Úřadem ve věci samé, když poškození svých práv dovozuje s poukazem na to, že rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení bude shledáno protiprávním. Takové úvahy mají dle zadavatele spekulativní charakter. Zadavatel naopak uvádí, že v případě nevydání napadeného usnesení by takový postup byl v rozporu se základními zásadami správního řízení, zejména se zásadou obsaženou v § 2 odst. 2 správního řádu a se zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Zásada obsažená v § 2 odst. 2 správního řádu upravuje rozsah pravomoci Úřadu. Vzhledem k tomu, že při posouzení předběžné otázky jde v daném případě o obchodně právní spor, jehož rozhodování spadá do pravomoci soudů, bylo by v rozporu s touto zásadou, pokud by Úřad, jehož úkolem je dohled nad dodržováním zákona a nedisponuje tedy potřebnou pravomocí v této oblasti, předběžnou otázku posuzoval. Nevydáním napadeného rozhodnutí by rovněž mohlo dojít i k rozporu se zásadou správního řízení podle § 8 odst. 1 správního řádu, podle níž správní orgány  dbají vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby. Ze smyslu uvedených zásad správního řízení zadavatel dovodil, že probíhá-li soudní řízení, jehož předmětem je posouzení otázky, která je předběžnou otázkou v rámci řízení před Úřadem (tedy otázka platnosti odstoupení od smlouvy o dílo), je pro účely zachování souladu vzájemně souvisejících řízení třeba vyčkat vydání příslušného soudního rozhodnutí o této předběžné otázce a zamezit tak situaci, že si správní orgán učiní o této otázce vlastní úsudek, který bude v rozporu se závěry dle rozhodnutí příslušného soudu. Zadavatel rovněž zdůraznil, že postup Úřadu při vydání napadeného usnesení, který považuje za učiněný v souladu s příslušnými právními předpisy, nemůže vést ke vzniku nároku navrhovatele na náhradu škody v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.17.  Námitku navrhovatele týkající se údajné nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, když Úřad neuvedl jakými úvahami se řídil při rozhodnutí o přerušení  předmětného správního řízení a neposoudil předběžnou otázku primárně sám, považuje zadavatel za neopodstatněnou. Dle názoru zadavatele Úřad přerušení řízení řádně zdůvodnil, když uvedl, že pro posouzení merita věci považuje závazné stanovisko vyplývající z rozsudku soudu ve věci posouzení platnosti odstoupení zadavatele od smlouvy o dílo  za nezbytné. Na základě závěrů učiněných soudem bude posouzena i otázka případné neoprávněnosti vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Zadavatel se domnívá, že Úřad ani nemohl za daných okolností postupovat jinak, než správní řízení přerušit.18.  Zadavatel podává své vyjádření i k namítané existenci formálních vad rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení, a to údajnému vydání tohoto rozhodnutí zmocněncem zadavatele. Tuto námitku zadavatel předně odmítá jako neodpovídající skutečnosti a považuje ji rovněž za zjevně irelevantní, neboť námitka nemůže vést k navrhovatelem požadovanému výsledku, tedy zrušení rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Nadto Úřad nemohl dle názoru zadavatele tuto námitku prozatím ani materiálně posuzovat, neboť v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu řízení přerušil. K formální stránce postupu při vyloučení uchazečů zadavatel uvedl, že tento postup doplnil tak, že uchazečům v příloze oznámení o vyloučení zasílá kopii rozhodnutí o vyloučení. Dosud používaný postup, kdy zadavatel uchazečům zasílal pouze detailně zdůvodněné oznámení o vyloučení však považuje za dostačující, neboť znění obou dokumentů je identické a z tohoto hlediska je tedy uvedené doplnění postupu pro navrhovatele zcela bez významu. V závěru svého vyjádření k rozkladu zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad v celém rozsahu zamítl. IV.  Stanovisko předsedy Úřadu19.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 2 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené usnesení přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k níže uvedenému závěru.20.  Úřad tím, že svým usnesením ze dne 23. 4. 2010 č. j. ÚOHS-S47/2010/VZ-5161/2010/540/PVé přerušil správní řízení sp. zn. S47/2010/540/PVé zahájené dne 4. 2. 2010 do doby nabytí právní moci rozsudku (sp. zn. 20 CM 256/2009)  vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem ve věci určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 16. 11. 2009,  rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil.  V.  K námitkám rozkladu21.  S námitkou navrhovatele, že napadené usnesení je nezákonné, neboť Úřad v daném případě nesprávně aplikoval ust. § 57 odst. 2 (předběžná otázka) a ust. 64 (přerušení řízení) správního řádu nemohu souhlasit. Z výše citovaných ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že Úřad je oprávněn přerušit správní řízení v případě probíhá-li před správním orgánem nebo před jiným příslušným orgánem veřejné moci (např. příslušným soudem) řízení o předběžné otázce. Právě tato situace nastala v případě předmětné veřejné zakázky, neboť vydání rozhodnutí ve věci samé v daném správním řízení, zejména vyřešení otázky, zda byl zadavatel oprávněn vyloučit navrhovatele ze zadávacího řízení, pro nesplnění kvalifikačního předpokladu profesní spolehlivosti, závisí na posouzení předběžné otázky. Mám za to, že o posouzení této otázky, tedy posouzení platnosti odstoupení od smlouvy o dílo je oprávněn rozhodnout pouze soud. Úřad přitom v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že až pravomocné rozhodnutí soudu v této věci platnost odstoupení od smlouvy potvrdí nebo vyvrátí. Závazné stanovisko soudu při řešení předběžné otázky, vyplývající z pravomocného rozsudku tak Úřad označil správně za nezbytné pro přezkum předmětné veřejné zakázky a pro další postup ve správním řízení.22.  Případný samostatný úsudek o předběžné otázce samotným správním orgánem je ve smyslu ust. § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu správnímu orgánu umožněn pouze při posuzování méně závažných skutečností v případech otázek jednoduššího charakteru. Tento závěr je v souladu rovněž s komentářem obsaženým k ust. § 57 správního řádu v publikaci „Správní řád, Komentář, 2. vydání“ autorů Jemelka, Pondělíčková, Bohadlo z roku 2009. V ustanovení § 64 odst. 1  písm. c) správního řádu je přerušení řízení koncipováno jako možnost (nikoliv tedy povinnost) správního orgánu přerušit správní řízení, probíhá-li řízení o předběžné otázce. Naproti tomu ust. § 57 odst. 2 správního řádu stanoví, že probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce, správní orgán postupuje podle § 64 správního řádu (tedy musí postupovat) vždy. Ze znění těchto ustanovení správního řádu tedy vyplývá, že Úřad zváží, zda v konkrétním případě přistoupí k přerušení řízení. Úřad by tedy v daném případě nemusel přistoupit k přerušení správního řízení pouze v případě, pokud by přerušení řízení nepovažoval za potřebné. Tato situace však v předmětném řízení nenastala, což Úřad zřetelně deklaroval v napadeném usnesení, když stanovil, že rozsudek soudu ve věci žaloby na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 16. 11. 2009 považuje za nezbytný pro další postup ve správním řízení ve věci samé. Úřad proto využil zákonné možnosti, kterou mu dává správní řád a řízení přerušil, neboť závěry učiněné soudem při posouzení předběžné otázky budou rozhodující pro určení, zda byl zadavatel oprávněn vyloučit navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení pro nesplnění kvalifikačního předpokladu profesní spolehlivosti. Usnesení o přerušení řízení považuji tedy vzhledem k výše uvedeným skutečnostem za  správné.  V daném případě jde při posouzení platnosti odstoupení od smlouvy o dílo nepochybně o posouzení skutkově i právně složité předběžné otázky komplexní povahy, která má charakter obchodně právního sporu a o níž si Úřad rozhodně nemůže učinit vlastní úsudek. Mám za to, že samostatné posuzování předběžné otázky Úřadem by bylo v rozporu s výše citovanými ustanoveními správního řádu a překračovalo by rovněž meze věcné působnosti Úřadu dle zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 1 odst. 1 a § 2 písm. b) tohoto zákona je Úřad ústředním orgánem státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování a vykonává  rovněž dohled při zadávání veřejných zakázek.  Úřad tedy oprávněně využil zákonné možnosti přerušení správního řízení do doby, než o předběžné otázce rozhodne věcně příslušný soud. Úřadem zvolený postup v uvedené věci považuji tedy v tomto případě za standardní, neboť Úřad není kompetentní samostatně zaujmout k předběžné otázce kvalifikované stanovisko. Z uvedených důvodů námitku navrhovatele o nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení neboť z něj údajně nevyplývá, proč Úřad neposoudil předběžnou otázku samostatně, nepovažuji za opodstatněnou. Z odůvodnění napadeného usnesení  je dostatečně zřejmé, že Úřad tak učinit nemůže, vzhledem k tomu, že pro další postup při přezkumu předmětné veřejné zakázky bude za závazné považovat stanovisko soudu ve věci předběžné otázky, z něhož bude vycházet. 23.  Rovněž s další námitkou navrhovatele uvedenou v rozkladu, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu se zásadou správního řízení obsaženou v § 4 odst. 4 správního řádu nesouhlasím. Podle této zásady správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Poškození svých práv dovozuje navrhovatel s odkazem na to, že rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení bude shledáno jako protiprávní, avšak Úřad o tom nerozhodne včas, tedy ještě před případným přidělením veřejné zakázky jinému vybranému uchazeči, tak aby navrhovatel mohl v zadávacím řízení dále pokračovat. Navrhovatel tedy v námitce zcela neoprávněně předjímá výsledek správního řízení ve věci samé ačkoliv o oprávněnosti vyloučení navrhovatele Úřad rozhodne zvlášť právě na základě posouzení předběžné otázky soudem. K tomu rovněž uvádím, že ve věci žaloby na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy dosud rozsudek soudu nebyl vydán.   Uvedenou námitku navrhovatele proto považuji za nepřípustnou, neboť se v podstatě vztahuje k rozhodnutí ve věci samé za situace, kdy toto rozhodnutí dosud nemohlo být z výše uvedených důvodů vydáno,  nikoliv k napadenému usnesení o přerušení řízení, které je procesní povahy. K otázce uplatnění základních zásad správního řízení navíc uvádím, že pokud by Úřad nevydal napadené usnesení o přerušení řízení a nevyčkal by na vydání příslušného rozhodnutí soudu o předběžné otázce, mohla by se jeho činnost dostat do rozporu s dalšími zásadami správního řízení, např. se zásadou zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení,  podle § 2 odst. 2 správního řádu a se zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Zastávám názor, že samostatným posuzováním předběžné otázky by Úřad překročil rozsah své zákonné pravomoci a nebylo by tak možno objektivně a úplně určit, zda odstoupení od smlouvy o dílo bylo platné. V případě, že by vlastní úsudek Úřadu nebyl v této věci v souladu s rozsudkem soudu, došlo by ke zmaření účelu správního řízení ve věci samé, což nelze připustit.24.  Pro úplnost rovněž uvádím, že Úřad se nemusí obávat, že by došlo ke zkrácení lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci samé v rámci správního řízení. Po dobu řízení o předběžné otázce se totiž řízení ve věci samé podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přeruší a lhůty pro vydání rozhodnutí neběží. Vydáním napadeného usnesení o přerušení řízení Úřad vytvořil podmínky pro pokračování v započatém správním řízení ve věci samé, neboť v tomto správním řízení bude moci vycházet z pravomocného rozsudku příslušného soudu ohledně platnosti odstoupení od smlouvy o dílo.VI.  Závěr25.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.26.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.P o u č e n íProti tomuto usnesení se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.Otisk úředního razítkaIng. Petr Rafajpředseda Úřadupro ochranu hospodářské soutěžeObdrží:·  Mgr. Ludmila Kutějová, advokátka, se sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8·  JUDr. Karel Muzikář, advokát, se sídlem Křížovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha1Vypraveno dne:  viz otisk razítka na poštovní obálce  nebo časový údaj na obálce datové zprávy

Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/rozhodnuti-uohs/zaznamy/8524
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.