Č. j.: ÚOHS-R132/2011/VZ-6856/2012/310/JRaV Brně dne 13. června 2012 Ve správním řízení o rozkladu ze dne 13. 6. 2011, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 14. 6. 2011, jenž podal zadavatel – ·  statutární město Liberec, IČ 00262978, náměstí Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 2. 11. 2009 advokátem Mgr. Bohuslavem Hubálkem, společníkem Advokátní kanceláře Jansta, Kostka spol. s r. o., IČ 28505913, se sídlem Těšnov 1/1059, 110 00 Praha 1,proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S296,297/2009/VZ-1296/2010/530/SWa ze dne 27. 5. 2011 ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při uzavření mandátních smluv na výkon technického dozoru investora: ·  Mandátní smlouva na výkon technického dozoru investora ze dne 4. 4. 2006,·  Mandátní smlouva na výkon technického dozoru investora ze dne 31. 5. 2006 (sportovní areál Ještěd), ·  Mandátní smlouva na výkon technického dozoru investora ze dne 31. 5. 2006 (sportovní areál Vesec), ·  Mandátní smlouva na výkon technického dozoru investora s datem 07/2006,a ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při uzavření mandátních smluv na výkon technického dozoru investora:·  Mandátní smlouva na výkon technického dozoru investora ze dne 14. 11. 2006,·  Mandátní smlouva na výkon technického dozoru investora s datem 09/2007,  jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč – ·  INVESTING CZ spol. s r.o. , IČ 25036751, se sídlem Štefánikovo nám. 780/5, 460 01 Liberec 1,jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S296,297/2009/VZ-1296/2010/530/SWa ze dne 27. 5. 2011p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m. OdůvodněníI.  Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže1.  Statutární město Liberec, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec, IČ 00262978 (dále jen „zadavatel“), zadal jednotlivá plnění na uzavření šest mandátních smluv na výkon technického dozoru investora, přičemž je nezadal jako veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Svým postupem zadavatel nejdříve uzavřel čtyři mandátní smlouvy, 1/ Mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 4. 4. 2006, 2/ Mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 31. 5. 2006 (sportovní areál Ještěd), 3/ Mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 31. 5. 2006 (sportovní areál Vesec), 4/ Mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora s datem 07/2006, aniž by dodržel ust. § 18 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 40/2004 Sb.“), neboť rozdělil předmětné zakázky, čímž došlo ke snížení jeho předpokládané ceny pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb. Dále zadavatel uzavřel další dvě mandátní smlouvy, 1/ Mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 14. 11. 2006, 2/ Mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora s datem 09/2007, aniž by dodržel postup dle § 13 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“). 1_____________________________1 Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona č. 137/2006 Sb., resp. ust. § 41 zákona č. 40/2004 Sb., v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona č. 137/2006 Sb., není-li uvedeno jinak2.  Na základě výsledků kontroly provedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ve smyslu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), která byla ukončena protokolem č. j. K1/2009-8593/2009/540/RDe ze dne 10. 7. 2009, resp. rozhodnutím o námitkách č. j. K1/2009-13908/2009/540/-RDe ze dne 23. 10. 2009 získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při výběrových řízení na výkon technického dozoru investora (dále jen „TDI“) při realizaci stavebních zakázek souvisejících s Mistrovstvím světa v klasickém lyžování v roce 2009 v České republice (dále jen „MS 2009“).3.  Z uvedeného důvodu dne 27. 10. 2009 zahájil Úřad příslušný podle § 94 zákona č. 40/2004 Sb., a podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., z moci úřední správní řízení ve věci možného spáchání správních deliktů souvisejících s výše uvedeným postupem zadavatele, a sice správní řízení sp. zn. S296/2009/VZ a správní řízení sp. zn. S297/2009/VZ (dále jen „správní řízení“). Za účastníky správního řízení určil podle § 99 zákona č. 40/1994 Sb. a podle § 116 zákona č. 137/2006 Sb., zadavatele a dále vybraného uchazeče společnost INVESTING CZ spol. s r. o., IČ 25036751, se sídlem Štefánkovo nám. 580/5, 460 01 Liberec 1 (dále  „vybraný uchazeč“).4.  Dne 27. 10. 2009 bylo vydáno oznámení o zahájení správního řízení sp. zn. S296/2009/VZ, jež bylo prvnímu z účastníků řízení doručeno dne 30. 10. 2009 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno. Současně dne 27. 10. 2009 bylo vydáno oznámení o zahájení správní řízení sp. zn. S297/2009/VZ, jež bylo prvnímu z účastníků doručeno dne 30. 10. 2009 a tímto dnem bylo toto řízení zahájeno. V zájmu dodržení zásady hospodárnosti uvedené v ust. § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S296,297/2009/VZ-14981/2009/530/SWa ze dne 18. 11. 2009, jímž obě výše uvedená správní řízení spojil, neboť se obě správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele týkala mandátních smluv, u nichž měl Úřad podezření z porušení zákazu dělení předmětu veřejné zakázky. Dále Úřad vydal dne 19. 11. 2009 usnesení č. j. ÚOHS-S296,S297/2009/VZ-15009/2009/530/SWa, kterým účastníkům řízení stanovil lhůtu, v níž mohli navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.5.  Ke zjištěním Úřadu, uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení, se zadavatel vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 9. 12. 2009, které Úřad obdržel dne 11. 12. 2009. Zadavatel zde vyjádřil své přesvědčení, že při zadávání zakázek na výkon TDI nedošlo k žádnému pochybení a byl dodržen postup stanovený zákonem č. 137/2006 Sb., resp. zákonem č. 40/2004 Sb. Zadavatel dále uvedl, že při posouzení veřejných zakázek na výkon TDI je třeba zohlednit zásadní odlišnosti jednotlivých zakázek, které jsou determinovány odlišností jednotlivých staveb, ke kterým se jejich plnění vztahuje. Zadavatel proto nejprve přibližil aspekty související s přípravou veřejných zakázek na stavební práce, neboť mají dle jeho názoru zásadní význam pro posouzení veřejných zakázek na výkon TDI. Z důvodu vzájemné provázanosti obou druhů veřejných zakázek se aspekty, které odůvodňují samostatné zadávání stavebních zakázek, vztahují i na zadávání TDI zakázek. Zadavatel se proto neztotožnil se závěry Úřadu. Obsah vyjádření zadavatele je podrobně popsán v napadeném rozhodnutí č. j. ÚOHS-S296,297/2009/VZ-1296/2010/530/SWa (dále jen „napadené rozhodnutí“) v bodech 16 – 40.6.  Vybraný uchazeč se ke skutečnostem uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřil.II.  Napadené rozhodnutí 7.  Úřad přezkoumal případ ve vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů dne 27. 5. 2011 vydal napadené rozhodnutí, kterým rozhodl ve výroku I., že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb., tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 odst. 3 citovaného zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky a uzavřel mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 4. 4. 2006, mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 31. 5. 2006 (sportovní areál Ještěd), mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 31. 5. 2006 (sportovní areál Vesec) a mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora s datem 07/2006 a to tak, že došlo ke snížení předpokládané ceny pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 zákona č 40/2004 Sb, v důsledku čehož nedodržel postup stanovený v § 25 odst. 1 citovaného zákona a nezadal veřejnou zakázku v zadávacím řízení, a tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.; ve výroku II., že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 citovaného zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky a uzavřel mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora ze dne 14. 11. 2006 a mandátní smlouvu na výkon technického dozoru investora s datem 09/2007 a to tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 zákona č. 137/2006 Sb., v důsledku čehož nedodržel postup stanovený v § 21 citovaného zákona a neprovedl zadávací řízení, čímž mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.8.  Výrokem III. Úřad uložil zadavateli za spáchání výše uvedených správních deliktů dle § 102 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2004 Sb., a dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., pokutu ve výši 50 000,- Kč.9.  Ve výroku IV. Úřad uložil zadavateli dle § 79 odst. 5 správního řádu a podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,– Kč.10.  V odůvodnění Úřad uvedl, že se zabýval otázkou rozdělení předmětu veřejné zakázky, přičemž konstatoval, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky podle vlastního uvážení, avšak je vždy povinen dodržet pravidlo zákazu dělení předmětu veřejné zakázky, pokud by v důsledku toho došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 6 odst. 1 a § 14 zákona č. 40/2004 Sb., resp. v § 12 zákona č. 137/2006 Sb. Vždy je však potřebné vymezit, co je možné považovat za jedinou veřejnou zakázku. Pro určení, zda se jedná o jednu veřejnou zakázku či o více veřejných zakázek, je rozhodující věcná, místní a časová souvislost plnění, případně skutečnost, zda plnění tvoří jeden funkční celek.11.  K posouzení existence časové souvislosti Úřad uvedl, že za počátek období rozhodného pro posouzení, zda se jedná o jednu či několik samostatných veřejných zakázek, je v šetřeném případě nutné považovat moment přidělení pořadatelství MS 2009 zadavateli kongresem Mezinárodní lyžařské federace dne 3. 6. 2004. Jak vyplynulo z vyjádření zadavatele, začal tohoto dne zadavatel činit úkony směřující k realizaci MS 2009. Termínem, do kterého musely být sportovní areály připraveny, byly zkušební závody konané v únoru roku 2008. Z uvedeného tedy vyplynulo, že období pro přípravu sportovních areálů trvalo přibližně 2,5 roku. Veškerá činnost zadavatele související s přípravou sportovišť, včetně výkonu TDI, směřovala k úspěšné realizaci MS 2009, což potvrzuje i zadavatel.12.  Z hlediska časového s ohledem na termín pořádání MS 2009 je dle Úřadu zřejmé, že služby související s přípravou areálů měly být zajištěny nejpozději před tímto datem. O existenci časové souvislosti vypovídá i skutečnost, že jednotlivá rozdělená plnění veřejné zakázky na výkon TDI byla u většiny mandátních smluv zadávána v krátkých časových intervalech (výzvy k podání nabídek ze dne 8. 3. 2006, 6. 4. 2006, 24. 4. 2006, 22. 5. 2006).13.  S odkazem na výše uvedené Úřad konstatoval, že zadavatel věděl o potřebě připravit sportovní areály předem (resp. od přidělení pořadatelství MS 2009 v červnu 2004), a měl tak povinnost před zahájením zadávání z této skutečnosti vycházet a na jejím základě stanovit předpokládanou cenu veřejné zakázky na výkon TDI, která je rozhodující pro jeho další postup při zadávání této veřejné zakázky.14.  K posouzení věcné souvislosti jednotlivých plnění Úřad uvedl, že předmětem plnění mandátních smluv na výkon TDI byl ve všech případech výkon technického dozoru investora, přejímka stavby od zhotovitele, zajištění kolaudace staveb a předání dokončených staveb investorovi. Z hlediska věcného se tedy jedná o stejný charakter služeb, tj. o zajištění technického dozoru na jednotlivých stavbách. O shodném charakteru plnění pak svědčí především skutečnost, že zadavatel k podání nabídek vyzýval s určitou obměnou stejný okruh dodavatelů, přičemž ve všech výběrových řízeních byl vybrán uchazeč INVESTING CZ spol. s r. o., který technický dozor investora realizoval. V případě výběrových řízení na výkon TDI se tedy jednalo o pořízení služeb, které z věcného hlediska tvoří předmět jedné veřejné zakázky na služby.15.  Vzhledem k totožnému předmětu šetřených mandátních smluv rovněž není dle Úřadu rozhodné, že vybraný uchazeč vykonával TDI ve dvou sportovních areálech, neboť se stále jedná o stejný charakter činnosti vykonávaný v obou areálech souběžně, a to za účelem realizace společného záměru zadavatele, kterým byla příprava sportovních areálů Ještěd a Vesec na konání MS 2009. O této skutečnosti svědčí i průběh šetřených výběrových řízení na výkon TDI, kdy zadavatel opětovně v rámci jednoho výběrového řízení pořizoval služby na výkon technického dozoru investora v obou areálech současně.16.  V této souvislosti Úřad uvedl, že v šetřeném případě je pro posouzení rozdělení předmětu veřejné zakázky podstatným právě účel, pro který byly služby na výkon TDI zadávány. Účelem realizace šetřených služeb na výkon TDI bylo zajištění vybudování sportovních areálů v souvislosti s přípravou na MS 2009, a za tímto účelem pak zadavatel vyvíjel veškerou další činnost.17.  S ohledem na výše uvedené Úřad konstatoval, že v případě výběrových řízení na výkon TDI se jednalo o pořízení služeb, které z věcného hlediska tvoří předmět jedné veřejné zakázky na služby. V této souvislosti Úřad nevzal v úvahu námitku zadavatele, že zásadní odlišnosti jednotlivých TDI zakázek jsou determinovány odlišností jednotlivých stavebních zakázek, ke kterým se jejich plnění vztahuje. Právě s ohledem na předmět šetřené veřejné zakázky na služby, jenž tvoří vždy stejný okruh činností (výkon technického dozoru investora, přejímka stavby od zhotovitele, zajištění kolaudace staveb a předání dokončených staveb investorovi), a to nezávisle na charakteru jednotlivých staveb, Úřad při posouzení zda se jedná o předmět jedné veřejné zakázky, nepřihlédl k zadavatelem namítaným stavebně-technologickým odlišnostem jednotlivých staveb, odlišnostem sportovních areálů či k odlišnostem v odbornosti a způsobilosti dodavatelů k realizaci poptávaného plnění.18.  Povinnosti zadat veřejnou zakázku v odpovídajícím zadávacím řízení postupem podle zákona se zadavatel nemohl zprostit ani odkazem na způsob financování ani odkazem na postupné a z pohledu zadavatele problematické přidělování finančních prostředků ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). V této souvislosti Úřad odkázal na vyjádření zadavatele, v němž uvedl, že otázka financování přípravy sportovních areálů ze státního rozpočtu se začala řešit již v roce 2005, tj. 4 roky před konáním MS 2009, přičemž vytvoření a spuštění programu určeného MŠMT pro financování akcí souvisejících s MS 2009 proběhlo v průběhu roku 2006, tj. 3 roky před konáním mistrovství. K tomu Úřad uvedl, že i přes relativní složitost systému financování včetně postupného uvolňování finančních prostředků měl zadavatel zadat veřejnou zakázku na služby související s přípravou sportovišť pro MS 2009, tedy i výkon TDI, jako jednu veřejnou zakázku. Nezákonný postup zadavatele nelze omlouvat finanční ani časovou náročností celého MS 2009 ani způsobem financování výstavby v podobě dotací a podmínek, které musí být příjemcem dotace dodrženy.19.  Úřad konstatoval, že pro posouzení otázky předmětu veřejné zakázky není z hlediska zákona č. 40/2004 Sb. a zákona č. 137/2006 Sb., relevantní ani počet vydaných územních rozhodnutí, stavebních povolení a kolaudačních rozhodnutí ani samostatné financování jednotlivých staveb z programu MŠMT.20.  Úřad dále odmítl tvrzení zadavatele, že zadávání veřejné zakázky by měl zadavatel zahájit pouze v případě, kdy má v rozpočtu k dispozici dostatečný objem finančních prostředků na realizaci veřejné zakázky, a k tomu podotkl, že tato skutečnost nebyla pro povinnost zadavatele postupovat podle zákona o veřejných zakázkách podstatná, neboť způsob financování lze vyřešit jiným způsobem, např. vhodnou úpravou smluvních (platebních) podmínek, úpravou rozvazovacích podmínek, úvěrem apod. Úřad připustit možnost rozdělení předmětu veřejné zakázky v závislosti na finančních možnostech zadavatele, avšak režim zadání jednotlivých částí tohoto předmětu musí odpovídat režimu zadání původní nerozdělené veřejné zakázky. Zadavatel mohl využít i § 24 zákona č. 40/2004 Sb., resp. § 98 zákona č. 137/2006 Sb., a rozdělit veřejnou zakázku na části, které by zohledňovaly specifika jednotlivých plnění. V této souvislosti rovněž odmítl námitku zadavatele, že dopředu neznal přesný rozsah poptávaného plnění, který se měnil v průběhu přípravy na MS 2009 v závislosti na zohlednění požadavků dotčených orgánů a dalších okolnostech. Tyto skutečnosti Úřad nepovažoval za důvod, který by zadavatele opravňoval rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení jeho předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené zákonem.21.  Vzhledem k tomu, že otázka financování pořizovaného plnění nebyla pro postup podle zákona o veřejných zakázkách podstatná, Úřad rovněž odmítl argument zadavatele, že zákon č. 40/2004 Sb. ani zákon č. 137/2006 Sb. neobsahuje ustanovení analogické k  § 19 odst. 1 zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (dále jen „koncesní zákon“), které umožňuje zadavateli při uzavírání koncesních smluv zavázat se k budoucímu plnění, které není kryto z rozpočtu zadavatele platného v okamžiku uzavření koncesní smlouvy. Dále Úřad podotkl, že nelze ze skutečnosti, že zákony o veřejných zakázkách neobsahují ustanovení obdobné ustanovení § 19 odst. 1 koncesního zákona, dovozovat pro zadavatele zákaz zadávat veřejné zakázky v případě, že nemá v době jejich zadávání dostatečné finanční prostředky na jejich realizaci. Není tak možné obcházet postup stanovený zákonem o veřejných zakázkách s odkazem na specifický způsob financování předmětu veřejné zakázky.22.  Úřad odmítl rovněž námitku zadavatele, že v šetřeném případě Úřad nepřiměřeně extenzivně vykládá § 18 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., resp. § 13 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. a tím porušuje svoji dosavadní praxi i zásadu předvídatelnosti výkladu právních norem. K tomu Úřad uvedl, že otázka porušení zákona rozdělením předmětu veřejné zakázky byla v jeho rozhodovací praxi opakovaně řešena.23.  Na základě výše uvedených skutečností dospěl Úřad k závěru, že služby na výkon TDI byly zadávány ve vzájemné souvislosti, neboť byly zadávány za společným účelem zajištění realizace MS 2009, byly zadávány v bezprostředně navazujících časových obdobích (od března 2006 do července 2007), vykazují věcnou souvislost vzhledem k totožnému předmětu plnění, jsou místně souvislé, neboť se jednalo o služby související s přípravou sportovišť Ještěd a Vesec pro konání MS 2009, a je tedy zřejmé, že společně tvoří předmět jedné veřejné zakázky na výkon TDI a zadavatel tak měl povinnost zadat tyto služby v odpovídajícím zadávacím řízení. Tím, že zadavatel zadával služby na výkon TDI po jednotlivých částech, dopustil se dle Úřadu nezákonného rozdělení předmětu veřejné zakázky, neboť tak došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod zákonem stanovené finanční limity pro zakázky malého rozsahu. Zadáváním jednotlivých plnění zasláním výzvy omezenému okruhu dodavatelů přitom mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť zadavatel nezveřejnil oznámení o veřejné zakázce v informačním systému ani v Úředním věstníku Evropské unie. Z hlediska Úřadu nelze vyloučit, že pokud by zadavatel zadal veřejnou zakázku na výkon TDI postupem podle zákona, obdržel by i nabídky jiných uchazečů, které by mu mohli nabídnout výhodnější plnění. 24.  Úřad se podrobně zabýval odůvodněním uložené pokuty. Prokázal, že lhůta pro zahájení správního řízení o uložení pokuty za protiprávní jednání je dodržena. Odpovědnost zadavatele za správní delikt podle zákona č. 40/2004 Sb., ke dni zahájení správního řízení nezanikla a stejně tak nezanikla odpovědnost zadavatele za správní delikty podle zákona č. 137/2006 Sb. Při odůvodnění výše pokuty Úřad přihlédl k výši ceny veřejné zakázky, rovněž k tomu, že zadavatel svým postupem znemožnil účast dalších případných dodavatelů a výrazně tak narušil soutěžní prostředí. Zároveň ale zohlednil skutečnost, že MS 2009 bylo významnou událostí, jejíž příprava byla náročná jak z časového, organizačního i finančního hlediska, stejně jako ekonomickou situaci odpovědného subjektu.III.  Námitky rozkladu 25.  Zadavatel podal proti výše uvedenému rozhodnutí rozklad, který byl Úřadu doručen v zákonné lhůtě dne 14. 6. 2011. Rozklad zadavatele směřuje proti výrokové části I., II., III., IV., napadeného rozhodnutí. Zadavatel uvádí především tyto námitky:26.  Jako hlavní důvod podání rozkladu spatřuje v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a v nesprávném skutkovém a právním posouzení případu. Současně poukazuje na to, že Úřad svá konstatování vedoucí ke stanovení skutkových i právním závěrů nijak neprokazoval, když vycházel pouze ze subjektivních hypotéz. K jeho jednotlivým argumentům Úřad pouze konstatuje, že je nemůže akceptovat, aniž by jakkoli vysvětlil, co jej k odmítnutí těchto argumentů vedlo, resp. jaký postup by byl dle Úřadu správný. Úřad nevzal dle zadavatele v potaz řadu praktických problémů, se kterými se při zadávání předmětných veřejných zakázek setkával. Popředním významu jednotlivých okolností (skutečností), které determinovaly postup zadavatele a více či méně souvisely s dílčím využitím předmětu veřejných zakázek v rámci konání MS 2009, přitom vlastně sám Úřad popírá svoji argumentaci o „funkční souvislosti“, kterou Úřad zakládá právě na konání MS 2009.27.  Úřad se dle zadavatele nezabýval otázkou, zda by realizace jediné „superzakázky“ byla prakticky možná, a zda by nevedla k porušení zákonů o veřejných zakázkách a zákona č. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), který stanoví základní limity postupu zadavatele z hlediska jeho hospodaření.28.  Úřad vycházel z informací dostupných po zadání zakázek; měl však dle zadavatele vycházet z informací z doby, kdy byla zadávací řízení zahájena, neboť během zadávání zakázek relevantní informace neměl a nemohl vědět, jaká plnění bude zapotřebí realizovat. Tuto představu získal teprve průběžně. Vzhledem k tomu, že jsou činnosti TDI přímo spjaty s požadavky na realizaci jednotlivých staveb, nebylo možné specifikovat konkrétní činnosti TDI dříve, než byly známy definitivní požadavky týkající se jednotlivých staveb. Tyto požadavky se přitom průběžně měnily, a to s ohledem na upřesňování využití těchto staveb nejenom v rámci konání MS 2009, ale též pro jejich další využití a způsobilost k trvalému fungování. Zadavatel si rovněž nemohl dovolit vynakládat finanční prostředky nad míru nezbytně nutnou. Rovněž nemohl poptávat veškeré činnosti TDI najednou, neboť mu v tom bránily ryze praktické důvody (neznalost konkrétních parametrů veškerých staveb, k nimž se měly tyto činnosti vztahovat (zejména pokud jde o parametry stavebně – technologické, mající rozhodující význam pro definování potřeb zadavatele, resp. poptávaného plnění).29.  Zadavatel dále poukazuje na to, že Úřad nevzal v úvahu odlišnosti jednotlivých zakázek na výkon TDI, které jsou dány právě odlišností jednotlivých stavebních zakázek, k nimž se výkon TDI vztahuje. Tato skutečnost je přitom z praktického hlediska dle zadavatele nejdůležitější, protože teoreticky se sice může při výkonu TDI jednat o stejný okruh činností (jak tvrdí Úřad), ale v praxi se zpravidla nepoužijí ve všech případech stejné činnosti TDI, ale naopak budou provedeny jen ty z nich, které budou odpovídat konkrétním specifikům a podmínkám příslušné stavby.30.  Dále zadavatel poukazuje na praktickou neproveditelnost jednoho komplexního zadávacího řízení, resp. nemožnost vymezení předmětu „hromadné TDI zakázky“. Úřad sice v rozhodnutí uvedl, že zadavatel měl poptávat plnění najednou v rámci jedné veřejné zakázky, ale žádným způsobem nenaznačil, jak měl postupovat, aby mohl takovou „hromadnou TDI zakázku“ prakticky realizovat. Zadavatel má za to, že nebylo možné vymezit předmět takové „hromadné TDI zakázky“ v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, nemožností stihnout realizaci tak velkého objemu plnění v daném časovém termínu, jakož i potencionální nezájem dodavatelů o plnění tak rozsáhlé zakázky v daném čase. V případě hromadného zadání všech potřebných činností TDI najednou u všech staveb, bylo-li by to vůbec možné, by se jednalo o takový objem práce, že by k jeho splnění v předepsaném termínu neměli potencionální uchazeči potřebnou kapacitu (personální a technické vybavení apod.), čímž by byl také nepochybně oslaben zájem dodavatelů o plnění tak velké zakázky.31.  Zadavatel rozporuje názor Úřadu, že stavby, k nimž se výkon TDI vztahuje, měly být využity výhradně v rámci MS 2009. Konáním MS 2009 je sice jedním, avšak nikoliv jediným či výlučným účelem zadávání veřejných zakázek. Realizované stavby neztratily svoji funkci ani význam. Na uvedeném nic nemění ani to, že MS 2009 bylo jednou z mnoha příležitostí, při kterých jsou tyto stavby využity a k jejichž účelu slouží.32.  Při zadávání zakázky na výkon TDI spojených se stavbou bylo dle zadavatele nezbytné, aby měl zcela konkrétní představu a podrobné informace o příslušné stavbě, resp. o jejím stavebně-technickém charakteru. Pokud tyto informace neměl, postrádalo smysl zadávat výkon činnosti TDI najednou pro všechny stavby, neboť by se vzhledem k pozdějším změnám musely požadavky na tyto činnosti v každém jednotlivém případě měnit, což by vyžadovalo vícenáklady. Toto by pak bylo v rozporu se zásadou hospodárného vynakládání veřejných prostředků.33.  Zadavatel měl v relevantní době pouze zastavovací studie, které mu neumožňovaly vymezit poptávané stavby, a tedy i činnosti TDI s nimi spojené v nezbytném rozsahu pro sestavení nabídek uchazeči. Současně docházelo ke změnám zastavovacích studií např. na základě rozhodnutí organizačního výboru a Mezinárodní lyžařské federace. Zadavatel měl tedy pouze rámcovou představu ohledně plánované stavby.34.  Úřad se nevypořádal s argumentem zadavatele ohledně úzké provázanosti zakázek na výkon TDI se stavebními zakázkami ani se nezabýval argumentací týkající se postupu při vymezování předmětu TDI zakázek. Vzhledem k tomu, že Úřad neuvedl žádnou argumentaci v tomto směru, považuje zadavatel rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.35.  Zadavatel dále nesouhlasí s názorem Úřadu, že dopředu věděl o rozsahu stavebních prací, které měly být realizovány, s čím souvisí i přesný rozsah činností TDI. Tvrzení Úřadu, že výkon veškerých činností TDI směřoval jen ke konání MS 2009, je nepravdivé. Dále by měly být dle zadavatele posuzovány jednotlivé zakázky ve vztahu k ostatním zakázkám. Rovněž není zřejmé, kdy měl nastat okamžik zahájení zadávacího řízení na realizaci „hromadné RDI zakázky“, tj. kdy si měl zadavatel říci, že rozsah poptávaných plnění je již konečný, resp. jak měl tento okamžik s ohledem na stav informací, kterými v relevantní době disponoval, identifikovat.36.  Zadavatel dále uvádí, že Úřad sice v odůvodnění rozhodnutí navrhl některé teoretické možnosti řešení otázky související s financováním, nevzal však v potaz skutečnost, že zadavatel je v otázce financování vázán jinými právními předpisy, které mu brání postupovat způsobem, jaký navrhuje Úřad (zákon o obcích a další právní předpisy).37.  Zadavatel má za to, že otázky související s financováním nemohl řešit úpravou smluvních (platebních) podmínek, sjednáním rozvazovacích podmínek či úvěrem. Takovýto postup by byl nerealizovatelný s rizikem porušení platných právních předpisů (zákona o obcích). V této souvislosti konstatuje, že takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti, poněvadž dle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o obcích "Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti". Ve smyslu tohoto ustanovení je tedy nepřípustné, aby zadavatel realizoval zadávací řízení (kdy již samotná administrace zadávacího řízení je pro něj spojena se značnými finančními náklady) s tím, že k vlastnímu plnění veřejné zakázky vůbec nemusí dojít.38.  Zadavatel dále poukazuje na to, že stanovení jakýchkoliv omezujících (platebních) podmínek, by vedlo k omezení okruhu subjektů majících zájem o podání nabídky. K tomu doplňuje, že veřejné zakázky byly zadávány v době, kdy stavebnictví a výkon TDI činností zažíval „boom“ a poptávka na relevantním trhu byla značná, že si dodavatelé mohli vybírat. Jakákoliv vyšší míra rizika je vždy promítnuta do nabídkové ceny. Navrhovaný postup Úřadu by vedl k dosažení mnohem vyšších nabídkových cen v rozporu se zásadnou hospodárnosti, čímž by došlo k porušení zákonů o veřejných zakázkách a zákona o obcích. Dále podotýká, že Úřadem navržené řešení by mělo zásadní negativní dopad na hospodářskou soutěž, neboť by vedlo k zúžení okruhu dodavatelů. Rovněž uzavření smluv s takovýmito omezujícími podmínkami by mohlo vést ke vzniku pochybnosti o „férovosti“ přístupu zadavatele resp. o možném zvýhodnění některých uchazečů tím, že mají přesnější informace o možnostech zadavatele a pravděpodobnosti skutečné realizace takovéto smlouvy.39.  Zadavatel zpochybňuje způsob, jakým Úřad určil základ pro uložení pokuty, resp. cenu veřejné zakázky, z jejíž výše se pokuta vypočítává. Dle něj spočívá pochybení Úřadu v tom, že při stanovení základu pro výpočet pokuty vycházel z ceny veřejné zakázky zahrnující DPH s tím, že pro výpočet pokuty je rozhodná cena bez DPH. Zákon č. 137/2006 Sb. (stejně jako zákon č. 40/2004 Sb.) totiž v převážné části operuje s částkami vyjadřujícími peněžní hodnotu bez DPH, přičemž je založen na relevanci výpočtů těchto částek bez DPH. Není tedy dle zadavatele jakýkoli důvod se při výpočtu pokuty od tohoto zákonného standardu odchylovat.40.  Zadavatel dále podotýká, že vzhledem k tomu, že výroky I. a II. rozhodnutí jsou věcně i právně nesprávné, tj. že se nedopustil správních deliktů tvrzených Úřadem, pak výrok IV. rozhodnutí tak nemá oporu v zákoně.41.  Následně zadavatel poukazuje na výši uložené sankce, kterou považuje s ohledem na veškeré okolnosti případu za nepřiměřeně vysokou. Doplnil, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně přihlédl k jeho ekonomické situaci s tím, že pouhé odkázání na příjmovou stránku jeho rozpočtu a ignorování jeho výdajové stránky (mandatorní výdaje, vázanost finančních prostředků do rozpočtových kapitol apod.) je zcela nedostatečné a rovněž zavádějící. Největší část výdajových položek rozpočtu představují zákonem stanovené agendy (zejména provoz zákonem určených organizací), přičemž ze svého rozpočtu financuje řadu projektů uspokojujících veřejné potřeby (sociální, kulturní, sportovní apod.). V této souvislosti podotýká, že Úřad postupuje proti smyslu nálezu ÚS, na nějž napadeném rozhodnutí odkazuje, a dle něhož nelze připustit uložení takové pokuty ( byť i v minimální výši), která by pro delikventa měla likvidační účinek, případně by vedla ke ztrátě jakéhokoli smyslu jeho podnikatelské činnosti po značné časové období. Dle zadavatele lze závěry uvedené v nálezu ÚS vztáhnout rovněž na činnost zadavatele jakožto územně samosprávného celku, který plní významné úkoly ve veřejném zájmu, vykonává jiné obecně prospěšné činnosti, jakož i velké množství agend na něj přenesených státem.42.  Zadavatel dále uvádí, že uloženou pokutu nelze posuzovat odděleně od pokut uložených Úřadem zadavateli v dalších správních řízeních (tedy správních řízeních pod sp. zn. S290,307/2009/VZ, S291/2009/VZ, S286,297/2009/VZ, S300/2009/VZ a S284,258/2009/VZ), neboť sankce uložené v těchto souvisejících správních řízeních je třeba z hlediska přiměřenosti jejich výše posuzovat v součtu, a nikoli odděleně. Dle něj by uhrazení všech pokut významně ohrozilo jeho rozpočet. Muselo by v něm totiž dojít k přesunu finančních prostředků, což by ve svém důsledku vyvolalo nutnost provedení řady úsporných opatření, resp. zastavení realizace řady veřejně prospěšných projektů či akcí. Dle zadavatele by měla být zohledněna nejen jeho příjmová stránka, nýbrž je zapotřebí zohlednit konkrétní důsledky a dopady uložené pokuty do výdajových položek rozpočtu. V této souvislosti zadavatel poukazuje na jiné rozhodnutí vydané předsedou Úřadu sp. zn. ÚOHS-R47/2009, kde pro posouzení přiměřenosti výše pokuty nebyla základem příjmová stránka rozpočtu, ale výdaje příslušné rozpočtové kapitoly.43.  Současně zadavatel poukazuje na jedinečnost předmětných veřejných zakázek, kdy doposud neexistuje rozhodnutí Úřadu, které by pojímalo vymezení předmětu jedné veřejné zakázky, založené na tvrzené a v podstatě nezdůvodněné funkční souvislosti jednotlivých plnění, tak široce, jako je tomu v daném případě. Zadavateli nemohlo být tudíž známo stanovisko Úřadu, rovněž nemohl předpokládat či předvídat postoj Úřadu a dle toho koordinovat svůj postup.44.  Zadavatel poukazuje na to, že sankce by neměly být ukládány odděleně, přičemž má za to, že je opakovaně ukládána sankce za totožný správní delikt. Zadavatel je přesvědčen o tom, že by mělo být přihlédnuto k tomu, že všechna tato rozhodnutí byla vydána ve stejném okamžiku, a tedy zadavatel nemohl být „varován“ předchozím uložením sankce v jiném správním řízení. Dále je zadavatel přesvědčen, že nelze brát jako přitěžující okolnost počet veřejných zakázek.45.  Současně zadavatel vyjadřuje nesouhlas s tím, že Úřad jako přitěžující okolnost zohlednil počet veřejných zakázek, v rámci nichž mělo dojít k nepovolenému dělení jejich předmětu, a tedy k údajnému spáchání správního deliktu. Jako přitěžující okolnost Úřad nemůže vzít v úvahu skutečnost, že v důsledku postupu zadavatele došlo k výraznému narušení soutěžního prostředí, resp. skutečnost, že při jiném postupu mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než vybraní uchazeči. Zadavatel má za to, že postup preferovaný Úřadem by vedl k mnohem většímu omezení okruhu dodavatelů způsobilých k plnění veřejné zakázky (resp. ochotných ucházet se o její plnění) a současně by vedl ke zbytečnému navyšování nabídkových cen. V daném kontextu zdůrazňuje, že Úřad zcela opomenul polehčující okolnost spočívající ve skutečnosti, že zadavatel byl v souvislosti se zadáním předmětných veřejných zakázek povinen dodržovat také další právní předpisy, zejména zákon o obcích a z něj vyplývající pravidla týkající se hospodárného nakládání s finančními prostředky obce.46.  Dle zadavatele je v daném případě zásadně omezena preventivní i represivní funkce uložené pokuty, jelikož rozhodnutí o spáchání správního deliktu a uložení sankce bylo vydáno až po cca 1,5 roce od zahájení předmětného správního řízení, resp. po mnoha letech (cca 4 - 5 let) poté, co došlo k jednání dle Úřadu zakládajícímu skutkovou podstatu příslušného správního deliktu. Doplňuje, že sankce byla uložena za situace, kdy na straně zadavatele došlo k podstatné obměně politické reprezentace, resp. ke změnám ve složení výkonného aparátu zabývajícího se zadáváním veřejných zakázek. Tyto skutečnosti měly být při rozhodování o výši sankce zohledněny.Závěr rozkladu47.  Zadavatel žádá předsedu Úřadu, aby přihlédl k veškerým argumentům uplatněným zadavatelem v předchozích fázích (v rámci námitek proti kontrolnímu protokolu), ale i ve vyjádřeních učiněných zadavatelem v prvostupňovém řízení. S ohledem na shora uvedené zadavatel navrhl, aby předseda Úřadu svým rozhodnutí zrušil celé rozhodnutí, tj výroky I. až IV. a řízení zastavil, popřípadě aby změnil výrok III. napadeného rozhodnutí tak, že se pokuta podstatným způsobem sníží.IV.  Řízení o rozkladu48.  Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.Stanovisko předsedy Úřadu49.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.50.  Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-296,297/2009/VZ-1296/2012/530/SWa ze dne 27. 5. 2011, rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku č. I. a II. napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Taktéž s výší pokuty, povinností uhradit náklady řízení a odůvodnění napadeného rozhodnutí jsem se plně ztotožnil. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech uvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.V.  K námitkám rozkladu51.  Stěžejní otázkou v dané věci je, zda předmět plnění výkon TDI bylo možné dle zákona zadat postupem, který v daném případě zvolil zadavatel. Jak vyplynulo z předloženého správního spisu, zadavatel odeslal celkem šest výzev k podání nabídek k výběrovým řízením (čtyři za účinnosti zákona č. 40/2004 Sb., a dvě za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb.) na výkon TDI. Následně pak bylo uzavřeno celkem šest mandátních smluv vždy s totožnou společností INVESTING CZ spol. s  r. o.52.  Co se týká právní kvalifikace deliktu, Úřad v napadeném rozhodnutí správně konstatuje, že zadavatel rozdělením předmětu veřejných zakázek na uzavření mandátní smlouvy na výkon TDI snížil ceny jednotlivých dílčích částí pod finanční limit stanovený v § 6 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., respektive § 12 zákona č. 137/2006 Sb., v důsledku čehož nedodržel postup stanovený v § 18 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., resp. § 21 zákona č. 137/2006 Sb. a neprovedl příslušné zadávací řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.53.  Z předpokládaných cen[2] jednotlivých zakázek vyplývá, že v návaznosti na argumentaci uvedenou níže zadavatel nedodržel postup stanovený v § 18 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., resp. v § 21 zákona č. 137/2006 Sb., když rozdělil předmět veřejných zakázek na uzavření mandátní smlouvy na výkon TDI, čímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v zákoně, neboť v součtu předpokládaných cen jednotlivých zakázek vyplývá, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, byl by povinen zakázku zadat jako nadlimitní veřejnou zakázku.Shodně s výše uvedeným uvádím jednotlivé předpokládané hodnoty zakázek zjištěné z protokolů vyhotovených zadavatelem k jednotlivým mandátním smlouvám:·  Mandátní smlouvy na výkon TDI ze dne 4. 4. 2006    2 400 000 Kč ·  Mandátní smlouvy na výkon TDI ze dne 31. 5. 2006  (Ještěd)  2 300 000 Kč·  Mandátní smlouvy na výkon TDI ze dne 31. 5 .2006 (Vesec)  2 000 000 Kč·  Mandátní smlouvy na výkon TDI s datem 07/2006    2 000 000 Kč·  Mandátní smlouvy na výkon TDI ze dne 14. 11. 22006       600  000 Kč·  Mandátní smlouvy na výkon TDI s datem 09/2007    2 200 000 Kč­­­___________Celkem        11 500 000 Kč54.  Shodně tedy spolu s Úřadem trvám na tom, že se v dané věci jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku, která měla být zadána v režimu zákona. Nemohu se ztotožnit s takovým pojetím, kdy zadavatel zadával jednotlivé veřejné zakázky tak, že rozdělil veřejnou zakázku na části pod zákonem stanovené finanční limity. Svým protiprávním postupem zadavatel obešel zákonná ustanovení, a to konkrétně tak, že zadával jednotlivé veřejné zakázky výzvami omezenému okruhu dodavatelů, nezveřejnil oznámení o veřejných zakázkách v informačním systému ani v Úředním věstníku Evropské unie. K tomu navíc je nutné doplnit, že jednotlivá plnění se svým charakterem vzájemně neodlišují - existuje mezi nimi věcná, místní i časová souvislost a celková hodnota odpovídala nadlimitní veřejné zakázce. Mám za to, že postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, čemuž nasvědčuje již skutečnost, že všechny mandátní smlouvy na výkon TDI byly uzavřeny pouze s jednou společností.55.  Zadavatel je toho názoru, že rozhodnutí Úřadu je nepřezkoumatelné a případ byl nesprávně skutkově a právně posouzen. Současně podotýká, že Úřad vycházel pouze ze zcela subjektivních hypotéz. S touto námitkou se nemohu ztotožnit, neboť mám za to, že Úřad se v odůvodnění důkladně a zevrubně zabýval veškerými rozhodnými skutečnostmi, které pak zhodnotil ve vzájemné souvislosti a danou věc podřadil pod příslušná ustanovení zákona. V této části námitek nelze zadavateli přisvědčit již z toho důvodu, že bez bližší specifikace není zřejmé, které konkrétní části odůvodnění rozhodnutí považuje zadavatel za nepřezkoumatelné, nesprávné, subjektivní či nezákonné.56.  Z velké části rozklad zadavatele směřuje k tomu, že dle jeho názoru existovaly objektivní skutečnosti, které bránily zadání jedné „hromadné zakázky“ na výkon TDI. Zadavatel poukazuje na finanční a časové limity, nedostatek informací v době zadávání plnění a současně namítá, že Úřad nevzal v potaz praktické problémy, které by nastaly v případě zadání „hromadné zakázky“ na výkon TDI. K tomuto podotýkám, že Úřad se dostatečně zabýval možností rozdělení předmětu veřejné zakázky (bod 64 odůvodnění rozhodnutí), což zadavatel  v  rozkladu  zcela  pominul.  Zadavatel  mohl  dle  zákona  rozdělit předmět veřejné zakázky v závislosti na finančních možnostech, ale měl tak postupovat dle přísnějšího režimu zákona. K tomuto Úřad správně doplnil, že bylo možné využít ust. § 24 zákona č. 40/2004 Sb., resp. § 98 zákona č. 137/2006 Sb, a rozdělit veřejnou zakázku na části, které by zohledňovaly specifika jednotlivých plnění. Nutno dodat, že i v takovém případě, by zadavatel byl povinen zadat jednotlivé zakázky v režimu nadlimitní veřejné zakázky, neboť tomu odpovídá součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky (§ 18 odst. 2 ZVZ resp. § 13 odst. 4 zákona). Uvedený postup by pak již byl v souladu se zákonem, zvláště pak za situace, kdy jak tvrdí zadavatel, nebylo možné realizovat jednu „hromadnou TDI zakázku“.57.  Nemohu rovněž přisvědčit námitce zadavatele, že zadáním jedné veřejné zakázky by došlo k porušení právních předpisů, zejména zákona o obcích, či zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o finanční kontrole“), ve znění pozdějších předpisů. Zadavatel tuto námitku blíže nespecifikoval, neuvedl konkrétní ustanovení zmiňovaných zákonů, které mohly být zadáním jedné zakázky porušeny. Rovněž neuvedl, jak a v čem by bylo případné zadání jedné zakázky v rozporu se zákonem o obcích případně zákonem o finanční kontrole. Z uvedeného důvodu jsem musel rovněž tuto nekonkrétní námitku zamítnout, neboť mám za to, že zadavatel měl své tvrzení konkretizovat natolik, že by bylo možné mu přisvědčit popřípadě je argumentačně rozporovat.58.  Zadavatel blíže nespecifikoval, které informace a znalosti neměl v době zadávání veřejných zakázek k dispozici. Z hlediska zákona je nutno zdůraznit, že je to právě zadavatel, který po celou dobu zadávacího řízení má mít informace, jaký předmět plnění požaduje a nelze tuto odpovědnost snížit námitkou mimořádnosti veřejné zakázky či dalšími pokyny a dodatečnými informacemi dotčených orgánů či organizátorů sportovní akce. Nutno podotknout, že veškeré potřebné informace měl zadavatel povinnost si opatřit v dostatečném předstihu před zadáním veřejné zakázky. Nad uvedené doplňuji, že z podání zadavatele není zřejmé, jaké nové informace zadavatel obdržel, zda je měl k dispozici již před zadáním jeho první výzvy či až v mezidobí jednotlivých výzev k podání nabídek. Mám za to, že zadavatel měl v rozkladu uvést i tyto skutečnosti, pokud je neuvedl, nelze uvedenou námitku brát, než jako nepodložené tvrzení.59.  K námitce zadavatele, že nemohl vynakládat finanční prostředky nad míru nutnou, opětovně podotýkám, že z hlediska zákona je to právě zadavatel, který rozhoduje o vymezení předmětu veřejné zakázky. Zákon nepředpokládá, že zadavatel neví nebo ještě neví, jaké plnění požaduje či bude požadovat. Mám za to, že pokud by i přes uvedené existovala nejistota z hlediska nezbytnosti budoucí realizace částí plnění veřejné zakázky, mohl zadavatel dle zákona rozdělit veřejnou zakázku tak, jak je uvedeno výše, popřípadě bylo možné tyto skutečnosti smluvně ošetřit v rámci jedné veřejné zakázky rozvazovací podmínkou za současné realizace plnění po etapách.60.  Zákon počítá se situací, kterou řešil zadavatel, tedy když je zadávána jedna velká a časově i finančně náročná veřejná zakázka. Pro tento případ umožňuje zadat veřejnou zakázku po částech, přičemž tuto skutečnost zadavatel uvede v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení a vymezí předmět jednotlivých částí veřejné zakázky a další požadavky související s rozdělením veřejné zakázky na části, přičemž jednotlivé části mohou plnit různí dodavatelé (ustanovení § 24 zákona č. 40/2004 Sb., respektive ustanovení § 98 zákona č. 137/2006 Sb.). Cílem zákona o veřejných zakázkách je zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, které pak má v závěru vést k co nejvýhodnějšímu pořízení předmětu veřejné zakázky zadavatelem, a tím i hospodárnému využití veřejných prostředků. K dosažení tohoto cíle zákon zakazuje obcházení používání „přísnějších“ způsobů zadávacího řízení tím, že zadavatel rozdělí jednu veřejnou zakázku na více malých – podlimitních zakázek, či dokonce zakázek malého rozsahu za účelem jejich postupného zadávání méně formálními postupy či za účelem vyhnutí se zcela postupu podle zákona. Zadavatel tedy nemusel se zahájením zadávacího řízení počkat do okamžiku vydání konečných stanovisek či požadavků jednotlivých dotčených orgánů. Takovým postupem by neohrozil realizaci požadovaných plnění v daném časovém horizontu, jak tvrdí v rámci předmětné námitky. Pro oznámení o zahájení zadávacího řízení nemusí zadavatel nutně mít vydaná všechna potřebná rozhodnutí/povolení, neboť jednotlivé části této veřejné zakázky zadá až v okamžiku, kdy je bude mít k dispozici, kdy bude schopen je dostatečně vydefinovat a bude mít k dispozici potřebné finanční prostředky. Podstatné je, aby takovou zakázku zadal způsobem, který požaduje zákon pro zakázku, jejíž předpokládaná hodnota odpovídá součtu všech částí zakázky, které zadavatel plánuje v jejím rámci zadat.61.  Stejná argumentace pak platí k námitce zadavatele, že pro společné zadání předmětných veřejných zakázek neměl dostatek informací s tím, že k dispozici měl pouze zastavovací studie, které se na základě objektivních skutečností průběžně měnily.62.  Otázka financování pořizovaného plnění není pro postup ve smyslu zákonů o veřejných zakázkách podstatná. Povinnosti zadat veřejnou zakázku v odpovídajícím zadávacím řízení postupem dle zákona se zadavatel nemůže zprostit odkazem na způsob financování. Jak bylo uvedeno v bodě 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí, otázka financování výstavby sportovního areálu ze státního rozpočtu se začala řešit již v roce 2005, tedy 4 roky před konáním MS, přičemž vytvoření a spuštění programu určeného MŠMT pro financování akcí souvisejících s MS proběhlo v průběhu roku 2006, tj. 3 roky před konáním MS.63.  K námitce zadavatele, že by realizace společného poptání všech plnění nebyla objektivně možná z důvodu nehospodárnosti a enormního rizika závažného porušení zákonů o veřejných zakázkách, je třeba uvést, že došlo k nesprávné interpretaci napadeného rozhodnutí ze strany zadavatele. I zde zadavatele používá termín „superzakázka“ a v tomto odkazuji na již výše uvedené argumenty. Dále pak uvádím, že Úřad v odstavci 64. napadeného rozhodnutí odmítl tvrzení zadavatele, že by měl zahájit zadávání veřejné zakázky pouze v případě, kdy má v rozpočtu k dispozici dostatečný objem finančních prostředků na realizaci veřejné zakázky. Naopak konstatoval, že tato povinnost není podle zákona o veřejných zakázkách podstatná. Odkázal pak na ustanovení § 24 zákona č 40/2004 Sb., resp. § 98 zákona č. 137/2006 Sb., dle kterých je možné rozdělit veřejnou zakázku na části, které by zohledňovaly specifika jednotlivých plnění. Tento odkaz zadavatel ve svém rozkladu zcela opominul a nijak se k němu nevyjádřil.64.  Jak již bylo řečeno v napadeném rozhodnutí, i výše v tomto rozhodnutí, zákon o veřejných zakázkách nepožaduje, aby zadavatel měl při zadání veřejné zakázky připraveny veškeré finanční prostředky, ani tento problém neřeší. V případě, že by zadavatel postupoval v souladu s § 24 zákona č. 40/2004 Sb., resp. § 98 zákona č. 137/2006 Sb., stanovil celkovou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, použil příslušné zadávací řízení a pak zadával jednotlivé části veřejné zakázky podle toho, kdy měl k dispozici potřebné finanční prostředky, nebylo by zadávání předmětné veřejné zakázky tak, aby toto bylo v souladu se zákonem, nemožné, jak tvrdí zadavatel.65.  V rozkladu pak zadavatel poukazuje na skutečnost, že jednotlivé stavby, k nimž se výkon TDI vztahuje, plní nadále své samostatné funkce bez ohledu na skončené MS 2009, což je podle něj podstatně pro posouzení funkční samostatnosti staveb. Jak již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, účelem realizace šetřených služeb na výkon TDI je zajištění vybudování sportovních areálů v souvislosti s přípravou na MS 2009, což dokazuje zadávací dokumentace, doba, kdy byly zadány jednotlivé veřejné zakázky i vyjádření zadavatele. Zadavatel neprokázal žádným způsobem, že by uvedené veřejné zakázky zadával v případě, že by stavby, na kterých byl výkon TDI zajišťován, nebyly zapotřebí pro MS 2009. Otázka dalšího využití staveb pak není otázkou, kterou by řešil zákon o zadávání veřejných zakázek a lze ji brát v potaz pouze jako posouzení zadavatele jako „dobrého hospodáře“, neboť pokud by předmětné stavby zůstaly po MS 2009 nevyužity, byla by ekonomická efektivita vynaložených prostředků na pováženou. Z pohledu zákona o veřejných zakázkách je však podstatná skutečnost, že všechny stavby, pro které byl zajištěn výkon TDI, měly společný záměr – měly umožnit zdárný průběh MS 2009.66.  Ve shrnutí tedy uvádím, že ani Úřad nerozporoval skutečnost, že jednotlivé stavby k nimž se výkon TDI vztahuje, mohou plnit svou stavebně - technickou funkci bez provázanosti s ostatními stavbami, ale v případě šetřených veřejných zakázek byly všechny vybudovány pro jeden společný účel – pořádání MS 2009 a zadavatel nijak neprokázal, že by nebyly vybudovány ve stejných parametrech, stejných lokacích a stejném rozsahu i bez jejich společného účelu, tedy bez pořádání MS 2009. Uvedené se pak týká i výkonu TDI u předmětných staveb. Další využití staveb je pak z pohledu zákona o veřejných zakázkách zcela irelevantní. A ačkoliv jsou jednotlivé stavby různorodého charakteru, všechny spolu věcně souvisí. Je možné, že by k vybudování některých z nich časem zadavatel dospěl z jiných důvodů, než pořádání MS 2009, avšak nikoliv k vybudování všech a ve stejném rozsahu, jako je tomu u posuzovaných veřejných zakázek.67.  Zadavatel dále namítá nevhodnost uzavření smluv s rozvazovacími podmínkami, jelikož nejistota plnění z takové smlouvy by snižovala počet uchazečů, ochotných se o takovou veřejnou zakázku ucházet a zároveň by zvyšovala cenu veřejné zakázky, neboť by do ní dodavatelé promítli míru rizika s tím spojenou. K tomuto je třeba upozornit na skutečnost, že možnost využít rozvazovací podmínky byla jedním, nikoliv však jediným návrhem, jak řešit namítanou problematickou stránku financování projektu, který byl v napadeném rozhodnutí uveden. V zadavatelem uváděném odstavci 64 je také uvedena možnost vhodné úpravy smluvních (platebních) podmínek, ale zejména možnost využití institutu rozdělení předmětu veřejné zakázky, jak již bylo uvedeno výše v tomto rozhodnutí. Obdobně judikoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. 2 Afs 198/2006 – 74 ze dne 27. 6. 2007 cit.: „… v daném případě bylo možné z finančních důvodů (nejistota, budou-li přiděleny dotace, neznalost přesného počtu vážných zájemců) zadat zakázky předem formou obchodní veřejné soutěže, přičemž zadavatel mohl využít možnosti dílčího plnění veřejné zakázky s tím, že by si problematiku spojenou se získáváním finančních prostředků „ošetřil“ stanovením vhodných podmínek ve smlouvě s vítězným uchazečem. Lze tak konstatovat, že v posuzovaném případě byl stěžovatel oprávněn uzavřít více smluv o dílo, ovšem jednotlivé smlouvy (při plnění stejného nebo srovnatelného druhu) měly být uzavřeny na základě postupu odpovídajícího celkovému peněžitému závazku zadavatele…“ Toto rozhodnutí se vztahuje k zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, jde však o prejudikaturu, ze které vychází NSS i v rozhodnutích pozdějších, vztahujících se k platnému zákonu o veřejných zakázkách – např. sp. zn. 2 Afs 55/2010.68.  Zadavatel v rozkladu dále namítá, že závěr Úřadu o návaznosti přezkoumávaných veřejných zakázek nelze považovat za dostatečně podložený. S tímto tvrzením se nemohu ztotožnit, neboť otázku časové souvislosti Úřad dostatečně odůvodnil v odstavcích 55. a 56. napadeného rozhodnutí. Počátkem rozhodného období je moment přidělení MS 2009. Od této doby zadavatel věděl, že bude třeba vybudovat sportovní areál Vesec a sportovní areál Ještěd. Ztotožňuji se s názorem Úřadu, že o existenci časové souvislosti vypovídá i skutečnost, že jednotlivá rozdělená plnění veřejné zakázky na výkon TDI  byla u většiny mandátních smluv zadána v krátkých časových intervalech (výzvy k podání nabídek ze dne 8. 3. 2006, 6. 4. 2006, 24. 4. 2006, 22. 5. 2006).69.  Doba realizace veřejných zakázek je z pohledu zákona irelevantní. Jak již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, všechny zakázky byly zadány v souvislosti s pořádáním MS 2009 a jejich zadávání je spojuje jak věcně, tak i časově. Skutečnost, že byly zadávány po dobu účinnosti dvou zákonů o veřejných zakázkách nic nemění na skutečnosti, že časově jednotlivé zakázky spolu souvisí. Zákon č. 137/2006 nabyl účinnosti 1. 7. 2006, což neznamená, že by zakázky zadané podle zákona č. 40/2004 Sb. časově nesouvisely se zakázkami zadanými podle zákona č. 137/2006 Sb., a skutečnost, že Úřad konstatoval porušení citovaných zákonů samostatně ve dvou výrocích neznamená, že by na tyto skutky pohlížel jako časově oddělené. Zadavatel věděl, že bude muset objekty, na něž se vztahoval výkon TDI, vybudovat, aby byl schopen dostát svým závazkům vyplývajícím z pořadatelství MS 2009, čemuž nasvědčuje i časový rozestup zadání veřejných zakázek.Článek IV. Nezákonnost rozhodnutí70.  V článku IV. zadavatel namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to z důvodu základu pro výpočet pokuty za správní delikt a dále, že vzhledem k tomu, že je zadavatel přesvědčen, že výroky I. až II. jsou věcně i právně nesprávné, nejsou dány předpoklady pro uložení povinnosti uhradit náklady řízení. Zadavatel v první řadě tedy namítá, že ačkoliv zákon v převážné části operuje s částkami bez DPH, základem pro uložení pokuty je cena veřejné zakázky včetně DPH. Podle ust. § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 5 % ceny zakázky nebo do 10 000 000 Kč, pokud cena zakázky nebyla nabídnuta, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) tohoto zákona. Zákon zde, na rozdíl od znění zadavatelem zmíněného ust. § 79 odst. 2 (Při hodnocení nabídkové ceny je rozhodná její výše bez daně z přidané hodnoty, nestanoví-li zadavatel v zadávacích podmínkách jinak), nestanoví, že by cena zakázky měla být při výpočtu pokuty bez DPH. Je tedy nutno vycházet z toho, co je cenou zakázky, resp. jakou cenu zadavatel na základě uzavřené smlouvy hradí, tedy cena vč. DPH. Názor zadavatele v této věci tedy nemá oporu v zákoně, neboť ten v ustanoveních, ve kterých vyžaduje použití nabídkové ceny bez DPH, tuto skutečnost vždy explicitně uvádí.71.  Vzhledem ke skutečnosti, že nesouhlasím s názorem zadavatele, že výroky I. až II. jsou věcně i právně nesprávné, nemohu tedy přisvědčit ani jeho názoru, že nejsou dány předpoklady pro uložení povinnosti uhradit náklady řízení.Výše pokuty72.  V souvislosti s námitkou, v rámci níž zadavatel poukazuje na nepřiměřenou výši uložené pokuty s tím, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně přihlédl k jeho ekonomické situaci, přičemž odkazuje na nález ÚS, dle něhož nelze připustit uložení takové pokuty (byť i v minimální výši), která by pro delikventa měla likvidační účinek, případně by vedla ke ztrátě jakéhokoli smyslu jeho podnikatelské činnosti po značné časové období, a v rámci níž uvádí, že uloženou pokutu nelze posuzovat odděleně od pokut uložených Úřadem zadavateli v dalších (souvisejících) správních řízeních, přičemž jako přitěžující okolnost neměl být zohledněn počet veřejných zakázek, v rámci nichž mělo dojít k nepovolenému dělení jejich předmětu s tím, že postup preferovaný Úřadem by vedl k většímu omezení okruhu dodavatelů způsobilých k plnění veřejné zakázky a ke zbytečnému navyšování nabídkových cen, uvádím následující.73.  K výše uvedené argumentaci zadavatele je třeba v prvé řadě poznamenat, že Úřad postupoval správně, když s odkazem na absorpční zásadu správního trestání (zmíněnou v bodě 85 a 90 odůvodnění napadeného rozhodnutí) uložil pokutu za delikt nepřísněji trestný, což je v daném případě delikt rozdělení předmětu veřejné zakázky podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 sb., ve spojení s § 18 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., s maximální možnou pokutou ve výši 475 703 Kč. Úřad se tedy v souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání  (dle níž Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu) nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v daném případě nejzávažnější, tedy za který je možno uložit nejpřísnější sankci (nejvyšší pokutu).74.  V této souvislosti zdůrazňuji, že při stanovení výše pokuty (50 000 Kč) vzal Úřad v úvahu, že zadavatel svým postupem při zadávání veřejných zakázek mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky tím, že rozdělil předmět veřejné zakázky na výkon TDI, v důsledku čehož veřejnou zakázku nezadal v zadávacím řízení podle zákona. Zadavatel zadával jednotlivé mandátní smlouvy oslovením vždy tří až čtyř dodavatelů, přičemž jejich okruh zůstával s určitou obměnou stejný (celkem 7 dodavatelů) a ve všech řízeních byl vybrán uchazeč INVESTEING CZ spol. s r. o. Zadavatel tak svým postupem znemožnil účast dalších případných dodavatelů a výrazně tak narušil soutěžní prostředí. Nezákonné omezení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno, je jedním z vůbec nejzávažnějších porušení zákona. Nelze vyloučit, že v případě, kdy by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než vybraní uchazeči. Uvedený postup zadavatele tedy měl podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.75.  Úřad tak v rámci přitěžujících okolnosti správně přihlédl i k ostatním spáchaným deliktům, tedy k deliktu rozdělení předmětu veřejné zakázky podle § 102 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., ve spojení s § 13 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil skutečnost, že MS bylo významnou událostí, v podmínkách České republiky ojedinělou, jejíž příprava byla náročná z časového, organizačního i finančního hlediska.76.  Ve vztahu k tvrzení zadavatele, že jako přitěžující okolnost neměl být zohledněn počet veřejných zakázek, v rámci nichž mělo dojít k nepovolenému dělení jejich předmětu s tím, že postup preferovaný Úřadem by vedl k většímu omezení okruhu dodavatelů způsobilých k plnění veřejné zakázky a ke zbytečnému navyšování nabídkových cen, uvádím tyto skutečnosti.77.  Skutečnost, že se zadavatel dopustil spáchání správních deliktů uvedených v jednotlivých výrokových částech napadeného rozhodnutí celkem v 6 veřejných zakázkách, je třeba považovat za okolnost vyplývající z ustanovení § 121 odst. 2 zákona, dle něhož se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.78.  Úřad postupoval zcela správně a v souladu s relevantními ustanoveními příslušných právních předpisů, když ve vztahu k uložení výše pokuty zohlednil počet veřejných zakázek, v rámci nichž došlo k nepovolenému dělení jejich předmětu. Nadto je třeba označit námitku, dle níž by postup preferovaný Úřadem vedl k většímu omezení okruhu dodavatelů způsobilých k plnění veřejné zakázky a ke zbytečnému navyšování nabídkových cen, za ryze účelovou. Naopak, právě v důsledku postupu zvoleného zadavatelem byla znemožněna účast dalších případných dodavatelů, pročež došlo k výraznému narušení soutěžního prostředí. Výše uvedené tvrzení zadavatele je tudíž zcela neopodstatněné.79.  Z rozpočtu zadavatele na rok 2011 schváleného dne 22. 12. 2010 Úřad zjistil, že příjmy zadavatele se pohybují v řádech stovek miliónů Kč, návrh rozpočet obsahuje na straně příjmů částku ve výši 1.571.444.000 Kč. Úřad tedy učinil správný závěr, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační. Nadto uvádím, že dodržování zásady hospodárnosti v rámci hospodaření zadavatele se neomezuje pouze na zadávání veřejných zakázek – vztahuje se na celou jeho činnost. Z toho důvodu by měl zadavatel škodu vzniklou statutárnímu městu Liberec uložením pokuty ze strany Úřadu vymáhat po konkrétních osobách, které schválily postup zadavatele při zadávání předmětných veřejných zakázek, neboť uloženou pokutou nesmí být (ani nepřímo) trestáni daňoví poplatníci, nýbrž pouze osoby, které nezákonný postup zadavatele zapříčinily. Námitku zadavatele požadující snížení uložené pokuty s odkazem na omezení budoucí činnosti města proto musím jako neopodstatněnou odmítnout. Peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam, proto nelze přijmout námitku zadavatele, že Úřad ignoroval výdajovou stránku rozpočtu města. V takovém případě by bylo nemožné uložit žádnou sankci, jelikož tato znamená vždy zásah do „podnikatelské“ činnosti trestaného. Přesto však nelze s ohledem na výši uložené sankce říci, že by pokuta měla pro zadavatele likvidační charakter.80.  Ve vztahu k argumentaci zadavatele, že uloženou pokutu nelze posuzovat odděleně od pokut uložených Úřadem zadavateli v dalších (souvisejících) správních řízeních uvádím, že ani toto tvrzení zadavatele neobstojí. V tomto případě se jedná o samostatné správní řízení vedené před Úřadem jakožto orgánem dohledu nad zadáváním veřejných zakázek dle zákonů o veřejných zakázkách. Skutečnost, že Úřad vede další (související) správní řízení, jejichž předmětem je přezkum postupů téhož zadavatele při zadávání veřejných zakázek týkajících se MS v Liberci, nemá na postup při ukládání pokut (či stanovování jejich výše) v rámci tohoto správního řízení sebemenší vliv, a z toho důvodu je třeba je posuzovat izolovaně. Od tohoto postupu se s ohledem na (kogentní) zásady správního trestání zakotvené v příslušných právních předpisech nelze odchýlit.81.  Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti shrnuji, že stanovená pokuta byla uložena při spodní hranici její maximálně možné celkové výše, neboť představuje přibližně desetinu z maximální možné výše pokuty, která mohla být zadavateli za spáchaný správní delikt uložena. Jak jsem již výše uvedl, horní hranice možné pokuty v daném případě představovala částku 475 703 Kč, přičemž z příslušné části odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že v daném případě byl komplexně posouzen postup zadavatele, správní delikty, kterých se dopustil a též byly zohledněny všechny přitěžující i polehčující okolnosti a rovněž i ekonomická situace zadavatele.82.  V celém postupu zadavatele při zadávání předmětných veřejných zakázek podloženém obdrženou dokumentací včetně jeho jednotlivých vyjádření jsem neshledal jediný náznak snahy o dodržení zásady hospodárnosti (dle zákona o obcích) tolik zmiňované zadavatelem. Místo toho, aby pro zadání veřejné zakázky na výkon TDI využil otevřeného řízení dle zákona, a o veřejné zakázce tak informoval co největší možný okruh potenciálních dodavatelů (čímž by zajistil efektivnější soutěž o poptávané plnění mezi dodavateli), obešel zákon a to tak, že snížil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky pod zákonem stanovené finanční limity pro zakázky malého rozsahu. Z toho důvodu mám za to, že je výše uložené pokuty zcela přiměřená s ohledem na závažnost a rozsah protiprávního jednání zadavatele.83.  Nad rámec námitek vznesených v této souvislosti zadavatelem doplňuji, že Úřad postupoval v části odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k výši jím uložené pokuty zcela správně a v souladu se zákonem. Zdůrazňuji, že rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda, a jakým způsobem byla tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury NSS vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz např. rozsudek NSS č. j. 8 As 5/2005-53 ze dne 29. 6. 2005). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje.84.  Úřad tedy v odůvodnění napadeného rozhodnutí při stanovení výše pokuty dostatečně zhodnotil způsob spáchání předmětných správních deliktů a rovněž i okolnosti, za nichž byl delikt spáchán. Mám za to, že výše pokuty byla Úřadem dostatečně odůvodněna, poněvadž z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrno, k čemu přihlédl a jakou váhu danému zákonnému kritériu přiznal; postupoval v souladu s § 121 odst. 2 zákona, dle něhož Úřad při určení výměry pokuty zadavateli přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Z hlediska přiměřenosti sankce vzal Úřad v úvahu výše uvedené přitěžující a polehčující okolnosti.85.  Dále je nezbytné podotknout, že Úřad v bodech 79 a 80 odůvodnění napadeného rozhodnutí zkoumal, zda není naplněna podmínka upuštění od uložení pokuty uvedená v příslušných ustanoveních obou relevantních zákonů o veřejných zakázkách, tedy v ustanovení § 105 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb.,[3] a ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb.[4] 86.  Úřad v této souvislosti přiléhavým způsobem deklaroval, že v případě správních deliktů dle zákona č. 40/2004 Sb., musel posoudit každou uzavřenou smlouvu zvlášť, přičemž vycházel z předpokladu, že je-li lhůta pro zahájení správního řízení o uložení pokuty zachována u nejstarší uzavřené smlouvy, bude zachována i u všech následujících. K tomu doplnil, že za nejstarší protiprávní jednání zadavatele považuje první jednání směřující k uzavření mandátní smlouvy na výkon technického dozoru investora ze dne 4. 4. 2006, což je v šetřeném případě odeslání výzvy k podání nabídky ze dne 8. 3. 2006. Správní řízení bylo v šetřeném případě zahájeno 30. 10.2009. Pětiletá lhůta pro zahájení správního řízení o uložení pokuty za protiprávní jednání je tedy dodržena. Odpovědnost zadavatele za správní delikt podle zákona č. 40/2004 Sb. ke dni zahájení správního řízení nezanikla. Vzhledem k tomu, že zbývající mandátní smlouvy na výkon TDI byly uzavřeny později, je i v jejich případě lhůta pro zahájení správního řízení o uložení pokuty dodržena.87.  Dále Úřad před uložením pokuty postupoval správně, když ověřil, zda byla naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl na základě kontrolního protokolu č. j. K1/2009-8593/2009/540/RDe ze dne 10. 7. 2009. Z uvedeného dle Úřadu vyplynulo, že v daném případě odpovědnost zadavatele za správní delikty dle zákona č. 137/2006 Sb., nezanikla.88.  Námitku zadavatele, dle níž je v daném případě zásadně omezena preventivní i represivní funkce uložené pokuty, jelikož rozhodnutí o spáchání správního deliktu a uložení sankce bylo vydáno až po cca 1,5 roce od zahájení předmětného správního řízení, resp. po mnoha letech (cca 4 - 5 let) poté, co došlo k jednání dle Úřadu zakládajícímu skutkovou podstatu příslušného správního deliktu, musím označit za nedůvodnou. Pokuta uložená za správní delikt plní vždy více funkcí, a to zejména represivní, která je dána ze samé podstaty povahy pokuty jako trestu (v tomto případě negativního zásahu do majetkové sféry) za nežádoucí jednání, a také funkci preventivní. Preventivní funkci jak individuální, tedy vůči pachateli správního deliktu, tak generální, vůči ostatním subjektům správního práva. Skutečnost, že od spáchání správního deliktu uplynula již delší doba, neznamená, že uložená pokuta nesplní tyto dvě funkce.89.  Ve vztahu k tvrzení zadavatele, že sankce byla uložena za situace, kdy na jeho straně došlo k podstatné obměně politické reprezentace, resp. ke změnám ve složení výkonného aparátu zabývajícího se zadáváním veřejných zakázek, přičemž tyto skutečnosti měly být zohledněny při rozhodování o výši sankce, poukazuji na následující. Otázka (aktuálního) složení politické reprezentace, resp. výkonného aparátu, na straně zadavatele postrádá v daném kontextu jakoukoli právní relevanci. Zadavatelem předmětné veřejné zakázky bylo prokazatelně statutární město Liberec jakožto právnická osoba. Je evidentní, že zadavatel podle zákona vždy odpovídá za řádný a zákonný průběh zadávacího řízení. Nelze proto jakkoli zpochybnit skutečnost, že i v tomto případě nese statutární město Liberec jakožto zadavatel předmětné veřejné zakázky objektivní odpovědnost za spáchání Úřadem deklarovaných správních deliktů v průběhu daného zadávacího řízení. S ohledem na to je tedy zcela zřejmé, že otázka (aktuálního) složení politické reprezentace v čele zadavatele je zcela irelevantní. Tato problematika patří k otázkám spadajícím do vnitřních záležitostí města, která na odpovědnost za spáchání předmětných správních deliktů statutárního města Liberce jakožto zadavatele nemá a nemůže mít vliv. Ani tato námitka vznesená zadavatelem v jeho rozkladu proto nemůže obstát.VI.  Závěr90.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.91.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.PoučeníProti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.otisk úředního razítkaIng. Petr RafajpředsedaÚřadu pro ochranu hospodářské soutěžeObdrží: 1.  Mgr. Bohuslav Hubálek, advokát, Těšnov 1/1059, 110 00 Praha2.  INVESTING CZ, spol. s r. o., Štefánikovo nám. 780/5, 460 01 LiberecVypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy[2] Zákon č. 40/2004 Sb. používá pojem cena veřejné zakázky, zatímco zákon č. 137/2006 Sb. hovoří o hodnotě veřejné zakázky. Ačkoliv jde o různé pojmy, obsahově jsou však totožné.[3]  Podle ustanovení § 105 odst. 3 zákona č. 40/2004 "Řízení o uložení pokuty za protiprávní jednání lze zahájit do 5 let ode dne, kdy bylo spácháno". [4]  Podle ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 137/2006 "Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán".