Č. j.: ÚOHS-R5/2012/VZ-8177/2012/310/IPs
V Brně dne: 27. června 2012
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 3. 1. 2012 podaném zadavatelem
-
·
Statutárním městem Karviná, IČ
00297534, se sídlem Fryštátská 72/1, 733 24 Karviná,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.:
ÚOHS-S245/2011/VZ-14687/2011/520/JMa ze dne 14. 12. 2011, ve věci možného
spácháni správního deliktu zadavatele v nadlimitní veřejné zakázce „Karvinský informační systém základních škol“, zadávané formou
užšího řízení podle § 28 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve
znění pozdějších předpisů, jehož oznámení bylo v informačním systému o
veřejných zakázkách zveřejněno dne 16. 3. 2010 pod evidenčním číslem 60042881 a
v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 3. 2010 pod číslem 2010/S 53-078646, a
oznámení o zadání zakázky zveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách
dne 25. 6. 2010 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 6. 2010 pod číslem 2010/S
122-185673, jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč – společnost
·
CSKA Karviná, spol. s r.o.,
IČ 25857126, se sídlem Ostravská 738/4, 733 01 Karviná - Fryštát,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě
návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona,
rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.:
ÚOHS-S245/2011/VZ-14687/2011/520/JMa ze dne 14. 12. 2011
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I.
Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro
ochranu hospodářské soutěže
1.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006
Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1]
k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil na základě podnětu Regionální
rady regionu soudržnosti Moravskoslezsko, Úřadu regionální rady, IČ 75082616,
se sídlem Hrabákova 1861/1, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, ze dne
27. 1. 2011 z moci úřední správní řízení ve věci možného
spáchání správního deliktu zadavatelem Statutárním městem Karviná, IČ 00297534, se sídlem Fryštátská 72/1, 733 24 Karviná (dále
jen „zadavatel“) podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v
nadlimitní veřejné zakázce „Karvinský informační systém základních škol“ (dále
jen „veřejná zakázka“), zadávané formou užšího řízení. Obsahem
podnětu je upozornění na možný nezákonný postup zadavatele při zadávání
předmětné veřejné zakázky. Stěžovatel se domnívá, že zadavatel porušil postup
stanovený v § 39 odst. 2 zákona. Úřad oznámil zahájení správního řízení dopisem
ze dne 15. 7. 2011, přičemž jako účastníky označil zadavatele a vybraného
uchazeče, společnost CSKA Karviná, spol. s r.o., IČ 25857126, se sídlem
Ostravská 738/4, 733 01 Karviná - Fryštát (dále jen „vybraný
uchazeč“).
2.
Zadavatel se přípisem ze dne 11. 8. 2011,
doručeným Úřadu dne 15. 8. 2011, vyjádřil k zahájení správního řízení. Ve
vyjádření shrnul důvody, pro které se domnívá, že postupoval správně a
v souladu se zákonem. Ve věci zkrácení lhůty pro doručení žádostí o účast
v užším řízení podle § 39 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona zadavatel uvedl, že
realizace projektu „Karvinský informační systém základních škol“ byla podmíněna
získáním dotace z rozpočtu Regionální rady Moravskoslezského kraje, přičemž zadavatel
vyčkával stanoviska Rady o přiznání či nepřiznání dotace. Časově
naplánovat průběh veřejné zakázky bylo dle zadavatele možné až v případě, že by
dotace z rozpočtu Regionální rady Moravskoslezského kraje byla přiznána. Navíc
přípisem ze dne 1. 3. 2011 zadavatel obdržel od ředitelů čtyř základních škol v
Karviné, jejichž je zřizovatelem, informaci o zájmu podat přihlášku do
Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost, pro nějž je třeba
odpovídající technické vybavení výpočetní technikou, a to v termínu 09/2010. Z
obou uvedených důvodů přistoupil zadavatel k zadání předmětné veřejné zakázky s
využitím možnosti zkrácení lhůty pro podání nabídek i přes riziko, že dotace
nebude zadavateli přiznána, aby plnění veřejné zakázky bylo ukončeno v srpnu
2010.
3.
Také ve věci pojistné smlouvy zadavatel
konstatuje, že vybraný uchazeč podle jeho názoru prokázal splnění požadavku
zcela v souladu s ustanovením § 51 odst. 4 zákona. Ze smlouvy o budoucí
spolupráci uzavřené mezi vybraným uchazečem a subdodavatelem totiž vyplývá, že
pro splnění ekonomických, finančních a technických kvalifikačních předpokladů
vybraný uchazeč použije a předloží referenční listiny, certifikáty, smlouvy a
ostatní doklady od subdodavatele. Zadavatel dovodil, že případná škoda bude
hrazena způsobem sjednaným mezi vybraným uchazečem a subdodavatelem, a proto
pojistný certifikát předložený subdodavatelem považoval za „jiný rovnocenný
doklad“. Zadavatel dále poukázal na čl. XII odst. 4 smlouvy o dílo uzavřené s
vybraným uchazečem, z něhož plyne, že nebude-li škoda kryta pojistným plněním,
zavazuje se zhotovitel (vybraný uchazeč) poskytnout objednateli či třetím
osobám náhradu škody z vlastních zdrojů.
4.
Ve vztahu k technickým kvalifikačním
předpokladům zadavatel uvedl, že v kvalifikační dokumentaci, kterou poskytl
dodavatelům na vyžádání, stanovil povinnost předložení certifikátu ČSN EN ISO
9000, stejně tak jako certifikátu ČSN EN ISO 14000, vztahujících se k předmětu
veřejné zakázky, nikoliv na celý předmět veřejné zakázky. Pokud tedy uchazeč
předložil certifikáty ČSN EN ISO 9001 a ČSN EN ISO 14000 pro činnosti, které
byly součástí plnění veřejné zakázky, považoval zadavatel tyto listiny za
vztahující se k předmětu veřejné zakázky.
5.
Dne 11. 8. 2011 bylo Úřadu doručeno též
vyjádření vybraného uchazeče. K předložení pojistné smlouvy vybraný uchazeč
uvedl, že na základě § 51 odst. 4 zákona, který umožňuje uchazečům o veřejnou
zakázku v případě, že dodavatel není schopen prokázat splnění určité části
kvalifikace požadované veřejným zadavatelem v plném rozsahu,
v chybějícím rozsahu prokázat splnění kvalifikace prostřednictvím
subdodavatele. Z toho vybranému uchazeči vyplynula povinnost předložit
smlouvu uzavřenou se subdodavatelem. Takovouto smlouvu dodavatel předložil,
přičemž z ní plyne závazek subdodavatele k poskytnutí plnění,
s nímž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci veřejné zakázek, a
to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění
kvalifikace. Vybraný uchazeč se též vyjádřil k předložení certifikátů s
tím, že plnění veřejné zakázky bylo stanoveno velmi obecně, přičemž cit.:
„…nebylo možné vydefinovat podrobně, co vlastně skutečné plnění veřejné zakázky
obsahuje.“ Proto vybraný uchazeč předložil certifikáty řady ČSN EN ISO 9000 a
14000 vztahující se k plnění veřejné zakázky.
6.
Usnesením Úřadu č. j.
ÚOHS-S245/2011/VZ-13773/2011/520/JMa ze dne 1. 9. 2011 bylo účastníkům řízení
sděleno rozšíření předmětu správního řízení o možné spáchání správního deliktu
tím, že zadavatel v rozporu s ustanovením § 56 odst. 7 písm. c) zákona ve
vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům podle § 56 odst. 4 zákona a
podle § 56 odst. 5 zákona nevymezil minimální úroveň těchto kvalifikačních
předpokladů, odpovídajících druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné
zakázky. Zároveň byla účastníkům řízení stanovena lhůta pro možnost navrhovat
důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko a též lhůta, v
níž se mohli vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí.
II.
Napadené rozhodnutí
7.
Na základě vyžádané kompletní zadávací
dokumentace a vyjádření účastníků řízení, Úřad posoudil případ ve všech
vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů vydal rozhodnutí č. j.:
ÚOHS-S245/2011/VZ-14687/2011/520/JMa ze dne 14. 12. 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl, že se
zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona
tím, že porušil ustanovení § 60 zákona, když z další účasti v zadávacím
řízení nevyloučil vybraného uchazeče, který neprokázal splnění kvalifikačního
předpokladu podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž tímto postupem
podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky a s vybraným uchazečem uzavřel dne
14. 6. 2010 smlouvu na plnění veřejné zakázky, a dále, že v rozporu s
ustanovením § 56 odst. 7 písm. c) zákona ve vztahu k technickým kvalifikačním
předpokladům podle § 56 odst. 4 zákona a podle § 56 odst. 5 zákona nevymezil
minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu
a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, přičemž tímto postupem mohl
podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a s vybraným uchazečem uzavřel
dne 14. 6. 2010 smlouvu na plnění veřejné zakázky. Za spáchání výše
uvedených deliktů byla zadavateli výrokem II. uložena pokuta 60.000 Kč.
8.
Správní řízení ve věci možného spáchání
správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona tím, že
zadavatel stanovil lhůtu pro doručení žádostí o účast v užším řízení podle § 39
odst. 2 písm. a) bod 2. citovaného zákona, bylo výrokem III. napadeného
rozhodnutí podle § 117a písm. d) zákona zastaveno, neboť nebyly zjištěny důvody
pro uložení sankce podle § 120 nebo 120a zákona.
9.
Zadavatel požadoval prokázání ekonomického a
finančního kvalifikačního předpokladu tak, že dodavatel předloží pojistnou
smlouvu, jejímž předmětem plnění je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
dodavatelem třetí osobě, přičemž z ní bude patrná výše pojistné částky pro tento
druh pojištění, a to minimálně ve výši odpovídající pojistné částce 5 milionů
Kč; dodavatel je oprávněn je prokázat i jinými rovnocennými doklady. Vybraný
uchazeč prokazoval splnění předmětného kvalifikačního předpokladu prostřednictvím
třetí osoby – subdodavatele AV MEDIA, a.s., IČ 48108375, se sídlem Pražská 1335/63,
102 00 Praha 10 – Hostivař (dále jen „subdodavatel“) – a
to pojistným certifikátem č. 2114171487 na částku 50 mil. Kč, z něhož
vyplývá pouze závazek pojistitele vůči pojištěnému, tu subdodavateli.
10.
Nabídka vybraného uchazeče pojistnou smlouvu
neobsahovala. Úřad nerozporuje argumentaci zadavatele, že dodavatel byl
oprávněn v rámci nabídky předložit v souladu s ustanovením § 51 odst. 4
zákona pojistný certifikát subdodavatele. Tento pojistný certifikát týkající se
pojistné smlouvy č. 2114171487 uzavřené mezi pojistitelem a subdodavatelem se
ovšem vztahuje pouze k činnosti pojištěného – subdodavatele, který se smlouvou
o dílo s dodavatelem zavázal podílet se na plnění pouze části předmětné
veřejné zakázky, a to dodávkou interaktivních tabulí. Pojištění odpovědnosti za
škodu dle daného pojistného certifikátu tak nepokrývá celý předmět veřejné
zakázky. Vybraný uchazeč tedy neprokázal splnění zadavatelem požadovaného výše
citovaného kvalifikačního předpokladu.
11.
Ke stanovenému požadavku na předložení
certifikátů systému řízení Úřad konstatoval, že zadavatel v zadávací
dokumentaci stanovil požadavek předložení certifikátu řady ČSN EN ISO 9000
vztahujícího se k předmětu veřejné zakázky a předložení certifikátu řady ČSN EN
ISO 14000 vztahující se k předmětu veřejné zakázky. Vybraný uchazeč prokazoval
splnění požadavku zadavatele prostřednictvím třetí osoby – subdodavatele. Ze
subdodavatelem předloženého certifikátu ISO 9001:2000 č. CHO4/0529 plyne prověření
a certifikace subdodavatele pro činnosti: Poskytování služeb souvisejících s
návrhy řešení, prodejem, instalacemi, servisem a pronájmem prezentační a
audiovizuální techniky, s platností od 15. 7. 2007 do 14. 7. 2010,
stejně jako u druhého certifikátu, kdy opět vybraný uchazeč prokazoval splnění
prostřednictvím subdodavatele, certifikátem ISO 14001:2004 č. CHO7/0868,
kde certifikace zní na poskytování služeb souvisejících s návrhy řešení,
prodejem, instalacemi, servisem a pronájmem prezentační a audiovizuální
techniky, s platností od 4. 9. 2007 do 3. 9. 2010.
12.
Vybraný uchazeč v rámci nabídky předložil
Smlouvu o budoucí spolupráci mezi vybraným uchazečem a subdodavatelem ze dne
29. 3. 2010, jejímž předmětem je závazek obou smluvních stran na budoucí spolupráci
při plnění předmětné veřejné zakázky, přičemž předmětné certifikáty se vztahují
pouze k té části předmětu veřejné zakázky, která bude plněna
subdodavatelem, aniž by byly předloženy certifikáty, vztahující se ke zbytku
plnění veřejné zakázky. Zadavatel k tomuto uvedl, že požadoval předložení
certifikátů systému řízení pouze ve vztahu, cit.: „…k
předmětu veřejné zakázky, nikoliv na celý předmět veřejné zakázky“. Z
vyjádření zadavatele lze de facto vyvodit, že je bezpředmětné, na kterou část
předmětu plnění veřejné zakázky se budou požadované certifikáty vztahovat.
Zadavatel tedy postupoval v rozporu s § 56 odst. 7 písm. c) zákona, neboť
nevymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající
druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.
13.
Ve věci zkrácení lhůt pro doručení žádostí o
účast v užším řízení se zadavatel ve své argumentaci opírá především o
skutečnost, že její zkrácení odůvodňují naléhavé a objektivní důvody, aby byl
zabezpečen provoz škol v novém školním roce. Protože realizace veřejné zakázky
byla podmíněna získáním dotace z rozpočtu Regionální rady, zadavatel vyčkával
stanoviska Rady o přiznání či nepřiznání dotace. Úřad přihlédl i k argumentaci
zadavatele s tím, že bylo ve veřejném zájmu, aby byl předmět veřejné
zakázky dokončen do konce letních prázdnin tak, aby nebyl narušen provoz škol
a výuka žáků. Po posouzení postupu zadavatele, zhodnocení všech
skutečností uvedených v zadávací dokumentaci a vyjádřeních účastníků
řízení Úřad neshledal v postupu zadavatele rozpor se zákonem a řízení
v této části zastavil.
III.
Námitky rozkladu
14.
Dne 3. 1. 2012 obdržel Úřad ve lhůtě od zadavatele
rozklad proti napadenému rozhodnutí, v němž namítá, že Úřad nesprávně
vyhodnotil, že předložený certifikát musí obsahovat závazek pojistitele plnit
v případě škodné události přímo zadavateli jako oprávněné osobě. Takovýto
požadavek však nebyl obsažen v zadávací dokumentaci, která stanovovala
pouze povinnost předložit doklad o pojištění odpovědnosti za škodu. Předložený
pojistný certifikát uznal zadavatel jako jiný rovnocenný doklad ve spojení se
smlouvou o budoucí spolupráci. V daném případě zadavatel dovodil, že
případně vzniklá škoda, resp. náhrada škody bude hrazena způsobem sjednaným
mezi vybraným uchazečem a subdodavatelem, a proto listinu považoval za „jiný
rovnocenný doklad“. Důvodem stanovení tohoto kvalifikačního předpokladu totiž
zejména bylo zajistit, aby byla v dostatečném rozsahu zajištěna reparace
škody a tento cíl, byl dle zadavatele, předložením shora označených podkladů
splněn.
15.
Ke kvalifikačnímu předpokladu doložení
certifikátů systému řízení kvality produkce zadavatel uvedl, že předmětem
veřejné zakázky byla dodávka výpočetní techniky, multimediálního vybavení škol
a ostatního vybavení karvinských škol. Pokud tedy zadavatel nepožadoval
doložení těchto technických kvalifikačních předpokladů k předmětu celé
veřejné zakázky, ale pouze vztahující se k předmětu veřejné zakázky, tedy
alespoň k části veřejné zakázky, zcela jednoznačně okruh potenciálních
uchazečů, kteří splňují technické kvalifikační podmínky rozšířil, nikoli zúžil.
Závěr rozkladu
16.
Navrhovatel s ohledem na výše uvedené žádá,
aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí jako věcně nesprávné zrušil a vrátil
zpět Úřadu k novému projednání a rozhodnutí.
IV.
Řízení o rozkladu
17.
Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu
svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s § 88 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“), věc postoupil odvolacímu správnímu
orgánu.
Stanovisko předsedy Úřadu
18.
Po projednání rozkladu a veškerého spisového
materiálu rozkladovou komisí ustavenou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po
posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst.
2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními
předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu
a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl
k následujícímu závěru.
19.
Úřad tím, že svým rozhodnutím ÚOHS-S245/2011/VZ-14687/2011/520/JMa
ze dne 14. 12. 2011, rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního
deliktu uvedeného ve výroku č. I. a II., rozhodl správně a v souladu
se zákonem. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou
v podrobnostech uvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo
změně napadeného rozhodnutí.
V.
K námitkám rozkladu
20.
První námitka zadavatele směřuje proti
konstatování neprokázání kvalifikačního předpokladu podle § 55 odst. 1 písm. a)
zákona, kdy předložená pojistná smlouva nesplnila požadavky zadavatele,
stanovené v zadávací dokumentaci, aby jejím předmětem bylo pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě.
21.
Zadavatel namítá, že nebylo povinností uchazeče
předložit pojistnou smlouvu, která by stanovovala povinnost pojistiteli plnit přímo
zadavateli, jako oprávněné osobě. Zadavatel však vytrhl jednu větu
z celkového odůvodnění, které je třeba chápat v celém kontextu.
Obzvláště odkazuji na odstavec 37. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad
nerozporuje, že předložená pojistná smlouva byla v souladu
s požadavky zadavatele, avšak to, že nepokrývala celý předmět zakázky. Dodavatel
předložil dvě pojistné smlouvy, v obou případech je pojištěným
subdodavatel, a to smlouvu č. 2114171487 na částku 50 mil. Kč a smlouvu č.
2919897401 na částku 5 mil. Kč. V obou případech jsou pojištěním kryty
činnosti uvedené ve výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem
v Praze, oddíl B, vložka 10120, tedy výpisu z OR subdodavatele. Pojištěným
ze smlouvy je tedy pouze subdodavatel, a to v rozsahu jeho činnosti, tudíž
činnosti, kterou bude jako subdodavatel provádět na dané veřejné zakázce. Ty
činnosti, které budou prováděny samotným dodavatelem pojištěny nejsou a v případě
škody, způsobené činností dodavatele třetí osobě (nemusí jít nutně pouze
o zadavatele), nebude takto vzniklá škoda pokryta pojistnou smlouvou.
22.
V souvislosti s výše uvedeným
upozorňuji, že je třeba rozlišovat mezi „prokázáním kvalifikace prostřednictvím
subdodavatele“ a mezi „rozsahem plnění, které bude subdodavatelem skutečně
prováděno“. Možnost prokázat splnění kvalifikačních předpokladů prostřednictvím
subdodavatele není v zákoně omezena, až na případy základních
kvalifikačních předpokladů (úzce spjatých s osobou dodavatele) a výpisů
z příslušné zákonné evidence (Obchodního rejstříku). Lze tedy říci, že až
na uvedené dvě výjimky je možné prokázat pomocí subdodavatele všechny druhy
kvalifikačních předpokladů (včetně profesních, ekonomických a finančních, a
technických, tj. včetně prokázání existence pojistné smlouvy, jejímž předmětem
je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě) a jakékoli
omezení této možnosti v zadávací dokumentaci není přípustné za
předpokladu, že mezi dodavatelem a subdodavatelem existuje smlouva podle § 51
odst. 4 písm. b) zákona, z níž vyplývá závazek subdodavatele
k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem či
k poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat
v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém
subdodavatel prokázal splnění kvalifikace.
23.
Sám zadavatel v rozkladu uvádí, že, cit.: „Důvodem stanovení tohoto kvalifikačního předpokladu totiž zejména
bylo zajistit, aby byla v dostatečném rozsahu zajištěna reparace škody …“.
Ze stejného logického důvodu vychází i požadavek zákona v § 55 odst. 1 písm.
a). V tomto případě však požadavek zákona a zadávací dokumentace
předloženými doklady splněn nebyl. Skutečnost, že v uzavřené smlouvě o
budoucí spolupráci se strany (dodavatel a subdodavatel) dohodly, že „pro případ, že výše způsobené škody bude přesahovat plnění
z uzavřené pojistné smlouvy č. 2919897401 se smluvní strany zavazují
uhradit takovou škodu z vlastních zdrojů společně a nerozdílně“
neznamená, že požadavek v zadávací dokumentaci byl tímto dostatečně
splněn. Zadavatel si v zadávacích podmínkách vyžádal (v souladu se
zákonem) předložení pojistné smlouvy. V případě, že by škodu způsobil dodavatel
a nikoliv subdodavatel a uhrazení škody by bylo nad finanční možnosti
dodavatele, reparace vzniklé škody by byla ohrožena, ne-li vyloučena. Důvod,
pro který zadavatel požadoval pojistnou smlouvu (zajištění reparace škody), tedy
nebyl v tomto případě naplněn.
24.
Pokud dodavatel má pojistnou smlouvu na
činnosti, které provádí v rámci své podnikatelské činnosti a předmět
veřejné zakázky je širší a na zbylou část je třeba plnit v součinnosti se
subdodavatelem a dodavatelova pojistná smlouva nepokrývá kvalifikaci celého
předmětu veřejné zakázky, pak může zbývající část kvalifikace prokázat právě
subdodavatelem. V tomto případě tomu však bylo naopak. Dodavatel neměl
pojistnou smlouvu, která by odpovídala požadavku zadávací dokumentace vůbec, a proto
prokazoval splnění kvalifikačního předpokladu prostřednictvím subdodavatele. Dodavatel
mohl splnit požadovaný kvalifikační předpoklad prostřednictvím subdodavatele,
ale pokud by do pojistné smlouvy byl zahrnut i on sám, což nebyl. V opačném
případě měl tu část zakázky, kterou plnil sám, nikoliv prostřednictvím
subdodavatele, pokrýt vlastní pojistnou smlouvou. Jak již bylo řečeno, z předložených
pojistných smluv vyplývá, že pojištěným je subdodavatel. Ze smluv naopak nijak
nevyplývá, že by pojistitel plnil i v případě, kdy by škodu způsobil
vybraný uchazeč. Z toho lze tedy dovodit, že smluvní plnění by se podle
sjednaných smluvních podmínek vztahovala na pojistnou událost pouze
do výše účasti subdodavatele na způsobené škodě. Podstatný by pak byl
mj. i dohodnutý finanční podíl subdodavatele na celkové ceně zakázky. Lze
tedy souhlasit se zadavatelem, že např. i kvalifikační předpoklad podle § 55
odst. 1 písm. a) zákona lze sice prokázat prostřednictvím subdodavatele, avšak
tuto možnost nelze brát automaticky, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem a
míře plnění subdodavatelem. Tento závěr lze analogicky vztáhnout i na jiné
kvalifikační předpoklady. V plné míře se tedy ztotožňuji s výrokem
Úřadu a souhlasím i s odůvodněním napadeného rozhodnutí.
25.
Další námitka zadavatele směřuje proti výroku I.
b), dle kterého zadavatel nevymezil minimální úroveň technických kvalifikačních
předpokladů podle § 56 odst. 4 a 5 zákona, odpovídající druhu, rozsahu a
složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel rozporuje, že skutečnost,
že požadoval předložení certifikátu řady ČSN EN ISO 9000 vztahujícího se
k předmětu veřejné zakázky, resp. certifikátu řady ČSN EN ISO 14000, opět
vztahujícího se k předmětu veřejné zakázky, mohla vést ke zúžení okruhu
potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku. Naopak, tím, že nepožadoval, aby
tyto certifikáty pokrývaly celý předmět veřejné zakázky, ale alespoň část
zakázky, jednoznačně okruh potenciálních uchazečů, kteří splňují technické
kvalifikační podmínky rozšířil a nikoliv zúžil.
26.
I v tomto případě prokazoval dodavatel
splnění kvalifikačních předpokladů prostřednictvím subdodavatele, který
předložil požadované certifikáty, avšak tyto se opět vztahovaly pouze
k části plnění předmětné veřejné zakázky. Zadavatel se ve svém vyjádření
z 11. 8. 2011 vyslovil tak, že požadoval po zájemcích předložení
certifikátů vztahujících se k předmětu veřejné zakázky, nikoliv na celý
předmět veřejné zakázky. Pak skutečnost, že vybraný uchazeč předložil
certifikáty pro činnosti „poskytování služeb souvisejících s návrhy
řešení, prodejem, instalacemi, servisem a pronájmem prezenční a audiovizuální
techniky“, když součástí plnění předmětu veřejné zakázky byla mj. i dodávka
audiovizuální techniky, považoval za dostatečné prokázání předmětného
kvalifikačního předpokladu.
27.
Z tohoto však Úřad správně vyvodil, že
zadavatel de facto konstatoval, že je bezpředmětné, na kterou část předmětu
plnění veřejné zakázky se budou požadované certifikáty vztahovat. Podle § 56
odst. 7 písm. c) zákona je zadavatel povinen vymezit minimální úroveň
požadovaných kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a
složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. Důvod stanovení „hranice“, kterou
zadavatel považuje za minimální pro splnění kvalifikačního předpokladu, je
jasný. Uchazeči musí mít najisto postaveno, jaké doklady budou zadavatelem
uznány jako dostačující, přičemž na základě těchto požadavků se pak budou
rozhodovat, zda podají svou nabídku do soutěže, jinak řečeno, zda splňují
požadavky zadavatele, aby nabídky mohli podat. Pokud nejsou tyto požadavky
jasně stanoveny, dochází ke zúžení okruhu uchazečů, protože řada z nich
v případě nejistoty, zda požadavky zadavatele splňuje, nabídku nepodá.
Zadavatel se tak ochuzuje o případně podané konkurenční nabídky, které by
splnily cíl veřejných zakázek – tedy aby byla nalezena nejvýhodnější nabídka
pro zadavatele z důvodu co nejekonomičtějšího vynakládání veřejných
prostředků.
28.
Na druhou stranu je smyslem kvalifikačních předpokladů
zajistit právě to, aby nabídku podali pouze uchazeči způsobilí ke splnění veřejné
zakázky. Odvrácenou stranou stanovení kvalifikačních předpokladů je tedy
selekce těch uchazečů, kteří ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou. Celým
procesem zadávání veřejných zakázek se však prolíná § 6 zákona, podle kterého
je zadavatel povinen zachovávat zásady transparentnosti, rovného zacházení
a zákazu diskriminace. V případě, že zadavatel nestanoví minimální
úroveň požadovaných dokladů, nelze takto postavený požadavek vyhodnotit jako
transparentní, protože zadavatel bude v případě posuzování splnění
kvalifikace postaven před situaci, kdy nebude mít najisto stanoveno, které
kvalifikační dokumenty může uznat jako dostačující, a které již ne.
29.
Skutečnost, že nepožaduje, aby certifikáty
pokrývaly celý předmět plnění, ale postačuje, aby pokrývaly pouze část (a podle
zadavatele jakoukoli část) veřejné zakázky, nebyla v zadávací dokumentaci
uvedena. Naopak znění zadávací dokumentace ve světle tvrzení zadavatele je
nejasné a není v něm jasně specifikováno, co zadavatel požaduje, což je
podmínkou pro to, aby byly zachovány principy stanovené v § 6 zákona. Zároveň
z toho, jak zadavatel vysvětluje neurčité nastavení kvalifikačních
předpokladů vyplývá, že pokud je mu lhostejno, na jakou část veřejné zakázky se
certifikáty vztahují, pak nemusely být požadovány vůbec. Kvalifikační
předpoklady jsou požadovány zadavateli z určitého důvodu, avšak tady
zadavatel svým jednáním dává najevo, že nemá sám vyjasněno, z jakých
důvodů certifikáty požadoval a je namístě vyjádřit pochyby, zda zadavatel
k takovémuto požadavku nějaký důvod měl.
30.
Tím, že zadavatel nevymezil minimální úroveň
těchto technických kvalifikačních předpokladů, mohl zúžit okruh potenciálních
uchazečů o veřejnou zakázku, kteří mají zkušenosti s obdobným předmětem plnění,
avšak sami nedisponují požadovanými certifikáty, čímž mohl ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídky. Uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídky, neboť mohl mít vliv na počet podaných nabídek. Jak již
bylo uvedeno výše, potenciální dodavatelé zvažují při podání nabídky svoje
možnosti, tedy zda jsou schopni zajistit plnění předmětu veřejné zakázky
samostatně nebo ve spolupráci se subdodavatelem. Pokud by zadavatel jednoznačně
vymezil minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů ve formě
požadovaných certifikátu podle ustanovení § 56 odst. 4 a 5 zákona, tedy
stanovil, že předmětné certifikáty se mohou vztahovat i jen k části
veřejné zakázky, nelze vyloučit, že by nabídku podalo více dodavatelů.
Z všech výše uvedených důvodů se plně ztotožňuji s napadeným
rozhodnutím.
VI.
Závěr
31.
Po zvážení všech aspektů dané věci a po
zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem,
jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu
napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
32.
Vzhledem k výše uvedenému, když jsem
neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo
zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s
§ 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1.
Statutární město Karviná, Fryštátská 72/1, 733
24 Karviná
2.
CSKA Karviná, spol. s r.o., Ostravská 738/4, 733
01 Karviná - Fryštát
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce
nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o
znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26
zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.
|
