Č. j.: VZ/S296/07/VZ-17538/2011/510/OKo
V Brně dne: 7. prosince 2011
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 96
zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších
předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 12.11.2007 z moci úřední, jehož
pokračování bylo oznámeno dopisem ze dne 8.7.2011, a jehož účastníky jsou
·
zadavatel – město Aš, IČ 00253901, se sídlem
Kamenná 52, 352 01 Aš, zastoupený Mgr. Daliborem Blažkem,
starostou,
·
vybraný uchazeč – společnost ZÁPADNÍ STAVEBNÍ
DL a.s., IČ 49196715, se sídlem Karlovarská 156/38, 350 02 Cheb,
za niž jednají René Dudek, předseda představenstva a Lukáš Mašl, člen
představenstva,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné
zakázce „Rekonstrukce základní školy v Aši, Okružní ul.“, formou
otevřeného řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož oznámení bylo uveřejněno
na centrální adrese dne 24. 3. 2006 pod evidenčním číslem
50019462, rozhodl takto:
I.
Zadavatel – město Aš, IČ 00253901, se sídlem Kamenná 52,
352 01 Aš, zastoupený Mgr. Daliborem Blažkem, starostou, se
dopustil správního deliktu podle 102 odst. 1 písm. b) zákona
č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,
tím, že nesplnil povinnost stanovenou v ust. § 63 odst. 1 cit.
zákona o veřejných zakázkách, když neodůvodnil přiřazení konkrétních hodnot u
dílčího hodnotícího kritéria „záruční podmínky“ a do zprávy o posouzení a
hodnocení nabídek neuvedl popis způsobu hodnocení nabídek s odůvodněním,
přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
II.
Za spáchání správního deliktu se zadavateli – město Aš, IČ
00253901, se sídlem Kamenná 52, 352 01 Aš,
ukládá podle ust. § 102 odst. 2 písm. a) zákona
č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 20 000 Kč (dvacet
tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění
I.
Zadávací řízení
1.
Zadavatel – město Aš, IČ 00253901, se sídlem
Kamenná 52, 352 01 Aš, zastoupené Mgr. Daliborem Blažkem,
starostou (dále jen „zadavatel“) uveřejnil podle § 96 zákona
č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon“) na centrální adrese dne 24.3.2006 pod
evidenčním číslem 50019462 oznámení otevřeného řízení za účelem zadání
veřejné zakázky „Rekonstrukce základní školy v Aši, Okružní ul.“ (dále jen
„veřejná zakázka“). Jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné
zakázky zvolil zadavatel ekonomickou výhodnost nabídky s tím, že jako
dílčí hodnotící kritéria stanovil: 1. „Výše nabídkové ceny“ (s vahou
60%), 2. „Záruční podmínky“ (s vahou 20%) a 3. „Termín realizace
díla“ (s vahou 20%).
2.
Ve lhůtě pro podání nabídek zadavatel
obdržel nabídky 3 uchazečů. Po provedeném posouzení a hodnocení
nabídek zadavatel dne 11.5.2006 rozhodl o přidělení veřejné zakázky
uchazeči – ZÁPADNÍ STAVEBNÍ DL a.s., IČ 49196715, se sídlem Karlovarská
156/38, 350 02 Cheb, za niž jednají René Dudek, předseda
představenstva a Lukáš Mašl, člen představenstva (dále jen „vybraný uchazeč“).
Dne 22.5.2006 byla uzavřena smlouva o dílo mezi zadavatelem
a vybraným uchazečem s cenou 24 021 022,- Kč
vč. DPH. Na základě dodatku č. 1 ze dne 3.5.2007 byly
provedeny dodatečné stavební práce spočívající mimo jiné v realizaci
fasády zadního traktu školy, opravy fasády tělocvičny včetně klempířských prvků
přilehlých částí střech (tímto dodatkem byl termín dokončení předmětné veřejné
zakázky stanoven na 31.8.2007 s předpokladem realizace
dodatečných stavebních prací v období od 6/2007 do 8/2007). Cena
díla byla navýšena z 24 021 022,- Kč vč. DPH
na 25 806 022,- Kč vč. DPH.
3.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen
„Úřad“) po přezkoumání předložené dokumentace získal pochybnosti
o souladu postupu zadavatele se zákonem, a proto oznámil účastníkům řízení
dopisem č. j. S296/2007/20640/2007/510-IF ze dne 7.11.2007
zahájení správního řízení. V oznámení o zahájení správního řízení
Úřad zadavatele seznámil s pochybnostmi o souladu postupu
zadavatele se zákonem při vymezení obsahu hodnotícího kritéria "záruční
podmínky" u šetřené veřejné zakázky a při následném hodnocení
nabídek v rámci tohoto kritéria. Usnesením č.j.
S296/2007-20642/2007/510-IF ze dne 7.11.2007 stanovil Úřad účastníkům
řízení lhůtu, ve které mohli navrhovat důkazy či činit jiné návrhy,
a lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
4.
Dne 5.12.2007 vydal Úřad opravné rozhodnutí č.j.
S296/2007-22833/2007/510-IF, kterým opravil zřejmé nesprávnosti obsažené
v usnesení č.j. S296/2007-20642/2007/510-IF ze dne 7.11.2007
spočívající v nesprávném označení účastníka řízení a data
na straně 1 výroku č. 2.
II.
Původní prvostupňové rozhodnutí
5.
Po posouzení všech rozhodných skutečností
vydal Úřad dne 22. 1. 2008 rozhodnutí č. j. S296/2007-01723/2008/510-IF
(dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“), ve kterém konstatoval spáchání
správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona tím,
že zadavatel nesplnil povinnost stanovenou v ustanovení
§ 48 odst. 1 v návaznosti na ustanovení
§ 55 odst. 1 zákona, když jako dílčí kritérium ekonomické
výhodnosti nabídek stanovil neurčité a nejednoznačné kritérium
"záruční podmínky", aniž by v zadávací dokumentaci vymezil obsah
tohoto kritéria, a tím, že nesplnil povinnost stanovenou
v ustanovení § 63 odst. 1 zákona, když neodůvodnil
přiřazení konkrétních hodnot u dílčího hodnotícího kritéria "záruční
podmínky" a do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek
neuvedl popis způsobu hodnocení nabídek s odůvodněním, přičemž tento
postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Za spáchání
shora uvedeného správního deliktu Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši
30 000,- Kč.
6.
V odůvodnění původního prvostupňového
rozhodnutí se uvádí, že nabídka vybraného uchazeče obsahuje záruku
na provedené práce takto: "a) stavební část s výjimkou žárovek,
zářivek, startérů zářivek a částí dále uvedených … 120 měsíců; b)
kotle, čerpadla, rozvaděče, vybavení hřiště… 24 měsíců; c) armatury,
zařizovací předměty, malby, nátěry, slaboproud … 36 měsíců; d) okna, dveře
… 60 měsíců". Nabídky uchazečů Aš-Et spol. s.r.o.
a MARKETA-REMONE s.r.o. obsahují shodnou záruku na provedené
práce v délce 60 měsíců".
7.
Úřad v rozhodnutí dále uvedl,
že přílohou Protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne
5.5.2006 jsou hodnotící tabulky jednotlivých členů hodnotící komise
a tabulka s celkovým hodnocením včetně konečného umístění
jednotlivých uchazečů. V těchto hodnotících tabulkách je uveden pouze
počet bodů, které uchazeči obdrželi v rámci jednotlivých hodnotících
kritérií a výsledné pořadí, na kterém se uchazeči umístili
v rámci hodnocení. Z předložené dokumentace dle Úřadu vyplynulo,
že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje odůvodnění
přiřazení hodnot u dílčího hodnotícího kritéria "záruční
podmínky" v rámci jednotlivých nabídek. Ve slovním hodnocení je
uvedeno "Otevírání obálek proběhlo za účasti zástupců firem Západní
stavební Cheb, Aš-et spol. s r.o., Aš. Komise provedla kontrolu úplnosti
nabídek + splnění kvalifikačních předpokladů s tím, že všechny
firmy postoupily do závěrečného hodnocení. Komise hodnotila
v přiložených dílčích tabulkách dle ekonomické výhodnosti. Kritéria byla
cena 60%, termín 20% a záruky 20%. Hodnotilo se 100 b. stupnicí
v souladu s vyhláškou č. 240/2004 Sb., o informačním
systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek
podle jejich ekonomické výhodnosti (dále jen "vyhláška č. 240/2004").
Nevážené bodové zisky byly přenásobeny koeficienty, čímž vznikly vážené bodové
zisky. Tyto vážené body se sečetly a jako nejlepší byla vyhodnocena
nabídka s nejvyšším bodovým ziskem, nab. firmy ZÁPADNÍ
STAVEBNÍ a.s., Cheb. Komise doporučuje s touto firmou uzavřít
SOD".
8.
K přidělení bodového hodnocení v rámci
kritéria č. 2 – záruka na jakost díla Úřad konstatoval, že
členové hodnotící komise přidělili vybranému uchazeči 20 bodů, přičemž
není zřejmé, jaké hodnoty vzali členové hodnotící komise v úvahu při tomto
hodnocení. Jmenovaný uchazeč nabídl několik záručních lhůt, přičemž ne všechny
byly delší než záruční lhůty ostatních uchazečů. V dílčích protokolech je
dále uvedeno, že nabídka vybraného uchazeče obsahovala v rámci
kritéria č. 2 hodnotu 100 měsíců, přičemž takovému údaji
neodpovídá žádná záruční lhůta uvedená v nabídce vybraného uchazeče.
9.
Ve vztahu k předmětnému hodnotícímu
kritériu Úřad dále poznamenal, že s ohledem na to,
že předmětem plnění byly jak stavební práce, tak i dodávky, bylo
nutné v zadávací dokumentaci dostatečně určitě a srozumitelně popsat
stanovené dílčí kritérium, aby potenciální dodavatelé měli představu, co
zadavatel požaduje a jaké hodnoty mají uchazeči uvést v nabídce tak,
aby jednotlivé nabídky byly srovnatelné. Vzhledem k tomu,
že zadavatel předmětné hodnotící kritérium blíže nespecifikoval, nebylo
z jeho obsahu zřejmé, které skutečnosti budou podkladem pro hodnocení.
Takové nedostatečné vymezení předmětu veřejné zakázky pak vedlo k tomu,
že uchazeči podali vzájemně neporovnatelné nabídky.
10.
Součástí odůvodnění Úřadu bylo také
konstatování, že vybraný uchazeč nabídl několik záručních lhůt,
z nichž jedna byla v délce 120 měsíců a ostatní lhůty byly
stejně dlouhé nebo kratší než ty, které nabídly ostatní uchazeči, přičemž
hodnotící komise preferovala pouze záruční lhůtu v délce 120 měsíců
na stavební práce. V další části odůvodnění původního prvostupňového
rozhodnutí se pak Úřad zaměřil na obsah předmětu plnění veřejné zakázky,
kterým byly jak stavební práce, tak i dodávky, což vyplývá z podrobného
popisu uvedeného na straně 7 tohoto rozhodnutí.
11.
Úřad uvedl, že uchazeči
z charakteristiky dílčího hodnotícího kritéria "záruční
podmínky" nemohli vědět, jak mají provést další specifikaci záruční doby.
Z dílčích protokolů o hodnocení nabídek není zřejmé, z jakého
důvodu hodnotící komise přidělila vybranému uchazeči v předmětném
hodnotícím kritériu 100 bodů. Na základě všech zmíněných zjištění pak
Úřad konstatoval nedodržení postupu stanoveného
v § 48 odst. 1 v návaznosti na § 55 odst. 1 zákona,
přičemž tento úkon mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť
dílčí kritérium ekonomické výhodnosti bylo stanoveno neurčitě
a netransparentně, což vedlo k podání vzájemně neporovnatelných
nabídek a tím i k možnosti podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější
nabídky.
12.
Úřad rovněž dospěl k závěru,
že zadavatel nedodržel postup stanovený
v § 63 odst. 1 zákona tím, že nezdůvodnil
přiřazení konkrétních hodnot u dílčího hodnotícího kritéria "záruční
podmínky" jednotlivým nabídkám a ve zprávě
o posouzení a hodnocení nabídek neuvedl popis způsobu hodnocení
nabídek s odůvodněním a údaj o tom, jak byly nabídky
hodnoceny v rámci předmětného hodnotícího kritéria, přičemž tento úkon
zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze
ověřit, zda byl dodržen stanovený způsob hodnocení nabídek.
13.
Pokud se jedná o výši uložené pokuty, Úřad konstatoval,
že zjištěná porušení zákona jsou natolik závažná, že zvolil postup
dle § 102 odst. 2 písm. a) zákona a uložil zadavateli
pokutu, přičemž při rozhodování o její výši vzal v úvahu zejména obě
zjištěná porušení zákona a také skutečnost, že město Aš schválilo
návrh rozpočtu pro rok 2008 s celkovou výši příjmů ve výši
208 610,5 mil Kč. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech
hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele
přistoupil k uložení pokuty při dolní hranici zákonem stanovené sazby
s tím, že horní hranice možné pokuty činí vzhledem k výši
veřejné zakázky 1 290 310,- Kč.
III.
Rozklad
14.
Proti rozhodnutí Úřadu ze dne
22. 1. 2008 podal zadavatel dne 31. 1. 2008 rozklad,
ve kterém vyjádřil nesouhlas se skutkovými závěry Úřadu. Zadavatel uvádí,
že proces hodnocení nabídek v zásadě vždy zahrnuje volní prvek členů
hodnotící komise a není tak možné striktně vyžadovat, aby každý člen
formalisticky a co do nejmenších detailů uváděl, proč se rozhodl pro
tu či onu nabídku. Takový postup by dle zadavatele znamenal nejen velkou
administrativní zátěž, ale v podstatě by paralyzoval činnost hodnotící
komise, neboť by muselo být zřejmé, z jakých konkrétních důvodů,
specifikovaných ad absurdum, se člen komise rozhodl určitým způsobem.
15.
Podle názoru zadavatele z ustanovení
§ 63 odst. 1 zákona vyplývá, že pro podání zprávy
o posouzení a hodnocení nabídek se použije příslušný formulář
s tím, že zpráva bude mimo jiné obsahovat především popis hodnocení
zbývajících nabídek s odůvodněním, výsledek hodnocení a údaje
o složení hodnotící komise. Na základě toho pak zadavatel
deklaruje, že jím vypracovaná zpráva o posouzení
a hodnocení nabídek vyhovuje uvedeným zákonným požadavkům, obsahuje
předepsané náležitosti a je z ní zcela zřejmé, proč
a z jakých důvodů byla určitá nabídka vybrána jako nejvhodnější právě
vzhledem ke kritériu záručních podmínek a jeho váze. Ze zprávy
hodnotící komise tak dle zadavatele lze bez jakýchkoli pochybností dovodit,
že vybraný uchazeč nabídl nejdelší záruku – dva uchazeči na vlastní
předmět veřejné zakázky nabídli 60 měsíční záruční dobu, zatímco vybraný
uchazeč nabídl 120 měsíční záruční dobu.
16.
Zadavatel dále podotýká, že předmětné dílčí
hodnotící kritérium stanovil určitě a transparentně. V daném
ohledu pak zcela odkazuje na své dřívější vyjádření podané v této
věci a dodává, že textová formulace tohoto kritéria byla vzhledem
k předmětu zakázky a k dostupné dokumentaci pro uchazeče
naprosto dostatečná, určitá, srozumitelná a nemohla tudíž
v uchazečích, ale ani obecně v třetí osobě vyvolat pochybnosti
o tom, co ohledně tohoto kritéria má a může uchazeč nabídnout
(zvláště když uchazeči znali obsah zakázky).
17.
Zadavatel konstatuje, že upřesňujícím
textem "spočítat v měsících" u předmětného hodnotícího
kritéria jasně vyjádřil, že rozhodující bude délka nabízené záruční doby
na předmět zakázky, nikoliv jiné záruční podmínky. Dle zadavatele nelze
přehlížet, že právě délka záruční doby je jedním ze základních faktorů,
kdy je možné bezplatně požadovat odstranění vad. Vzhledem k tomu,
že uchazeči znali dokumentaci, na jaké práce, resp. výsledky stavební
a jiné činnosti se musí záruka vztahovat a jsou podnikateli
v oblasti stavebnictví, kdy se již dříve účastnili veřejných soutěží,
věděli nebo mohli vědět, co předmětné kritérium znamená a co se
požaduje, aby v této souvislosti nabídli. Zadavatel byl přesvědčen,
že předmětné dílčí hodnotící kritérium bylo stanoveno dostatečně jasně,
srozumitelně a transparentně a neměl žádný důvod postupovat tak, aby
uchazeče uvedl v omyl či dokonce od nich požadoval, aby si dané
kritérium složitě vysvětlovali. Skutečnost, že předmětné kritérium bylo
stanoveno dostatečně srozumitelně, dokazuje i fakt, že uchazeči
v nabídkách specifikovali nabízenou záruční dobu v měsících.
18.
Dále se zadavatel domnívá, že pro ukládání
pokuty platí zásada správního uvážení, kdy se přihlíží k zákonem
stanoveným skutečnostem. Samotné spáchání deliktu však dle zadavatele není
a nemůže být součástí tohoto uvážení. Zadavatel je toho názoru,
že Úřad by měl přihlížet ke stupni závažnosti deliktu, zejména
ke způsobu spáchání, následkům a okolnostem, za nichž byl
spáchán. Dle zadavatele se Úřad uvedenými okolnostmi nezabýval
s tím, že v původním prvostupňovém rozhodnutí absentuje skutkové
zjištění, jeho posouzení a odůvodnění přijatého rozhodnutí o výši
pokuty. Úřad dle zadavatele nesprávně vyložil a bez odůvodnění vůči
němu aplikoval penalizační ustanovení zákona, přičemž skutečnosti odůvodňující
výši jím uložené pokuty vůbec nezkoumal.
IV.
Řízení o rozkladu
19.
V rámci řízení o rozkladu své vyjádření
zaslal i vybraný uchazeč, a to dopisem ze dne 11. 2. 2008.
V něm uvedl, že se ztotožňuje s důvody, které zadavatele vedly
k podání rozkladu. Mimo jiné uvádí, že dle jeho názoru je celé
správní řízení postiženo závažnými procesními vadami, které spočívají
v tom, že při zahájení správního řízení byla jako účastník řízení
označena neexistující společnost ZÁPADNÍ STAVEBNÍ a.s., která zanikla
výmazem z obchodního rejstříku ke dni 31.12.2006. Úřad
ve správním řízení nerozhodl, že bude pokračovat s právním
nástupcem původního uchazeče, kterému byla veřejná zakázka přidělena. Vybraný
uchazeč se domnívá, že vydaným opravným rozhodnutím Úřad neodstranil vadu
řízení, neboť nemohl opravit evidentně nesprávné označení účastníka řízení,
který již právně neexistoval a tímto účastníkem zahájeného správního
řízení se tedy nemohl stát.
V.
Původní rozhodnutí předsedy Úřadu
20.
Po posouzení případu ve všech vzájemných
souvislostech předseda Úřadu přezkoumal původní prvostupňové rozhodnutí
v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a dne 26. 6. 2008
vydal rozhodnutí č. j. R034/2008/02-13093/2008/310-AS, kterým
napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. Předseda Úřadu
uvedl, že Úřad tím, že původním prvostupňovým rozhodnutím ze dne
22.1.2008 konstatoval v případě dané veřejné zakázky porušení zákona
a uložil zadavateli pokutu ve výši 30 000,- Kč, rozhodl
správně a v souladu se zákonem.
21.
Předseda Úřadu v rámci odůvodnění rozhodnutí
(dále jen „původní druhostupňové rozhodnutí“) poukázal na následující
skutečnosti. Pokud se jedná o vymezení obsahu hodnotícího kritéria
"záruční podmínky", Úřad se dle něj v odůvodnění původního
prvostupňového rozhodnutí plně vypořádal s otázkou, proč je třeba předmětné
hodnotící kritérium "záruční podmínky" považovat za nedostatečně
srozumitelné a netransparentní. V tomto předseda plně odkázal
na odůvodnění obsažené v původním prvostupňovém rozhodnutí
s tím, že základem zadávací dokumentace je co nejpřesnější vymezení
předmětu veřejné zakázky a podmínek zadávacího řízení, které musí být
provedeno natolik podrobným způsobem, který na jedné straně umožní
sestavení nabídky a na straně druhé není diskriminační.
Od kvality a podrobnosti vypracování zadávací dokumentace se podle něj
nutně odvíjí i kvalita podaných nabídek.
22.
Jednotlivá hodnotící kritéria musí být zvolena
tak, aby uchazeči věděli, jak mají zpracovat své nabídky a na co se
při sestavování nabídky zaměřit. V daném případě nebylo hodnotící
kritérium "záruční podmínky" stanoveno tak, aby bylo všem uchazečům
dostatečně zřejmé, co mají ve svých nabídkách v rámci tohoto kritéria
uvést, o čemž svědčí nabídky jednotlivých uchazečů, které se
po obsahové stránce v rámci předmětného hodnotícího kritéria liší.
Předseda Úřadu zpochybnil argumentaci zadavatele, podle které všichni uchazeči
znali předmět veřejné zakázky, přičemž všichni uchazeči byli podnikateli
a ze své činnosti mohli vědět, co předmětné hodnotící kritérium
znamená a co se požaduje, aby v této souvislosti nabídli s tím,
že je povinností zadavatele stanovit dílčí hodnotící kritéria tak, aby
nepotřebovala následné upřesnění v tom, jaké konkrétní nároky na ně
zadavatel klade, a co bude předmětem jeho hodnocení. Dále doplnil,
že v daném případě podmínka určitosti a srozumitelnosti obsahu
hodnotícího kritéria "záruční podmínky" nebyla splněna, což je zřejmé
z rozdílného chápání požadavků na zpracování nabídek – není možné
spoléhat na dedukci jednotlivých uchazečů a jejich dřívější
zkušenosti, které by jim měly napomoci při pochopení zadávacích podmínek,
a to zejména v tomto případě, kdy byly předmětem veřejné zakázky jak
dodávky, tak stavební práce tvořící pouhou nadpoloviční většinu části veřejné
zakázky (zadávací dokumentace je základním podkladem pro zpracování nabídky –
za její správnost a úplnost odpovídá pouze samotný zadavatel).
23.
Pokud se jedná o problematiku posouzení
a hodnocení nabídek, předseda Úřadu odkázal na odůvodnění původního
prvostupňového rozhodnutí s tím, že i v rámci hodnocení
nabídek a následného zpracování zprávy o posouzení
a hodnocení nabídek je třeba dodržovat základní zásady zadávacího řízení.
S ohledem na ustanovení § 63 odst. 1 zákona nelze
souhlasit s tvrzením zadavatele, že zpráva o posouzení
a hodnocení nabídek má pouze dokumentární a evidenční charakter,
nikoliv analytický. Dodal, že z předmětného ustanovení vyplývá,
že hodnotící komise, která končí svou činnost, vypracuje zprávu
o posouzení a hodnocení nabídek, přičemž tato komise
ve zprávě uvede zákonem požadované náležitosti – v rámci nich je
pak nutné věnovat zvýšenou pozornost mimo jiné popisu způsobu hodnocení
jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění. Analytický
charakter pak vyplývá z povahy zprávy, z níž je zřejmé,
že obsahem jsou údaje, které určují, která nabídka se v jednotlivém
kritériu umístila na jakém pořadí.
24.
Následně předseda Úřadu doplnil, že zpráva
o posouzení a hodnocení nabídek slouží nejen zadavateli (aby mohl
přezkoumat postup hodnotící komise), ale také uchazečům, pro které je základním
zdrojem informací o celém procesu posuzování a hodnocení nabídek. Po skončení
činnosti hodnotící komise je předána zadavateli, jemuž slouží jako podklad pro
další rozhodování (zejména pro rozhodnutí o přidělení veřejné
zakázky). Z důvodu transparentnosti a přezkoumatelnosti celého
zadávacího řízení tak musí být zpráva o posouzení a hodnocení nabídek
vypracována tak, aby postup hodnotící komise a důvody, které ji vedly
k přijatým závěrům, byly řádně popsány a odůvodněny, neboť pouze
v takovém případě je možné zadávací řízení v procesu hodnocení
a posouzení přezkoumat. Z těchto důvodů je zpráva o posouzení
a hodnocení stěžejním dokumentem v přezkumném procesu.
25.
Poté předseda Úřadu poznamenal,
že s ohledem na skutečnost, že zpráva
o posouzení a hodnocení nabídek v předmětném hodnotícím
kritériu neobsahuje bližší popis hodnocení nabídek ani zdůvodnění přiřazení
konkrétních bodových hodnot nabídkám v rámci tohoto kritéria, Úřad rozhodl
správně, když konstatoval, že zadavatel nesplnil povinnost, kterou mu
zákon ukládá v ustanovení § 63 odst. 1 zákona, jelikož
nezdůvodnil přiřazení konkrétních hodnot u předmětného hodnotícího
kritéria. Doplnil, že se zadavatel nevyjádřil, proč je
v dílčích protokolech o hodnocení nabídek uvedeno: Kritérium č. 2 –
záruka na jakost díla (v měsících) 100 měsíců, když tomuto
údaji neodpovídá žádná záruční lhůta z nabídky vybraného uchazeče.
26.
K otázce výše uložené pokuty uvedl předseda
Úřadu následující skutečnosti. Povinností Úřadu vyplývající z ustanovení
§ 105 odst. 1 zákona je při určení výše pokuty přihlédnout
k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání,
jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
Z odůvodnění původního prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, jaké
skutečnosti vzal Úřad v úvahu. K argumentaci zadavatele ohledně
správního uvážení pak odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně
ze dne 31.8.2006, který konstatuje, že konkrétní stanovení výše
sankce je diskrečním oprávněním Úřadu za předpokladu, že při
stanovení sankce postupuje v souladu se zákonem. V daném případě tak
dle předsedy Úřadu byly naplněny veškeré zákonem stanovené podmínky pro uložení
sankce a Úřad postupoval správně, když zadavateli uložil pokutu
v dolní hranici zákonné sazby, přičemž vzhledem k souvislostem
daného případu preferoval preventivní charakter uložené sankce
a stanovenou výši pokuty v dolní polovině její možné výše posoudil
jako dostačující a přiměřenou možnostem zadavatele s tím,
že Úřad výši pokuty v původním prvostupňovém rozhodnutí řádně a dostatečně
odůvodnil.
27.
V závěru odůvodnění původního
druhostupňového rozhodnutí se předseda Úřadu zaměřil na otázku nesprávného
označení účastníka při zahájení správního řízení. K této problematice
podotkl, že Úřad postupoval správně, když nesprávné označení účastníka
řízení, ke kterému došlo při zahájení správního řízení, napravil vydáním
opravného rozhodnutí ze dne 5.12.2007, kterým napravil zřejmou nesprávnost
v označení účastníka řízení s tím, že tento postup vyplývá
z ustanovení § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), který
stanoví, že opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení
rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede
správní orgán, který rozhodnutí vydal (s tím, že týká-li se oprava
výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí). Poté
označil námitku vybraného uchazeče, že Úřad vydaným opravným
rozhodnutím neodstranil vadu řízení, za zcela irelevantní, jelikož
ustanovení § 70 správního řádu bylo kodifikováno právě pro případy
procesních vad v podobě zřejmých nesprávností, o něž šlo
i v předmětném případě.
VI.
Řízení o žalobě před Krajským soudem v Brně
28.
Dne 11. 8. 2008 podal zadavatel proti
původnímu druhostupňovému rozhodnutí předsedy Úřadu žalobu ke Krajskému
soudu v Brně (dále jen „soud“). Touto žalobou se zadavatel domáhal zrušení
původního druhostupňového rozhodnutí vydaného předsedou Úřadu dne
26. 6. 2008. Soud podané žalobě rozsudkem č. j. 62 Ca
57/2008 ze dne 30. 3. 2010 vyhověl a původní
druhostupňové rozhodnutí ze dne 26. 6. 2008 zrušil a věc
vrátil předsedovi Úřadu k dalšímu řízení.
29.
V odůvodnění svého rozsudku v prvé
řadě poukázal na problematiku vymezení obsahu dílčího hodnotícího kritéria
"záruční podmínky", přičemž dospěl k závěru, že předmětné
hodnotící kritérium bylo ze strany zadavatele stanoveno dostatečně určitě
a srozumitelně. Pokud totiž žalobce stanovil, že dílčím kritériem pro
posuzování nabídky jsou záruční podmínky, které je třeba spočítat
v měsících, jedná se podle názoru soudu o jednoznačně stanovené kritérium,
které lze vyložit pouze tak, že žalobce bude posuzovat délku dodavateli
nabídnuté záruční doby ve vztahu k předmětu plnění dané veřejné zakázky. Soud
dále poznamenal, že pokud by zadavatel ke kritériu "záruční
podmínky" neuvedl nic bližšího, dalo by se polemizovat o tom, co měl
konkrétně na mysli (tj. zda je podstatná délka záruční doby, její obsah
či způsob poskytování záručního servisu apod). Uvedl-li však žalobce
k tomuto kritériu dovětek "spočítat v měsících", je dle soudu
zcela nepochybné, že v daném případě je rozhodná právě délka
poskytnuté záruky. Jako nejvýhodnější nabídka tak v případě tohoto
kritéria musí být posouzena ta nabídka, která bude ve vztahu
k předmětu veřejné zakázky obsahovat nejdelší záruční dobu s tím,
že pokud je dále uvedeno, že je danému dílčímu hodnotícímu kritériu
přiřazena hodnota 20%, nejsou pochyby ani o váze, která bude tomuto
kritériu při hodnocení nabídek přisuzována.
30.
Následně se soud ztotožnil s názorem
zadavatele v tom, že všem dodavatelům bylo známo, co je předmětem
veřejné zakázky a k jakým plněním se tak má nabízená záruční doba
vztahovat. Podle soudu pak bylo plně na rozhodnutí těchto
dodavatelů, zda nabídnou jednotnou záruční dobu na celé plnění veřejné
zakázky nebo zda nabídnou záruční doby různé délky pro různé typy plnění (tedy
zvlášť na stavební práce, na zařizovací předměty, na okna
či dveře) tak, jak učinil vybraný uchazeč. Poté soud doplnil,
že v daném ohledu zadávací dokumentace neobsahovala žádnou
konkretizaci a obě popsané (a následně také realizované) varianty
nabízené záruční doby tak byly v souladu se zadávací dokumentací
s tím, že bylo na žalobci, aby takto nabídnuté záruční doby při
posuzování a hodnocení nabídek řádně posoudil a přiřadil jim
odpovídající bodové hodnocení. Přitom byl povinen postupovat tak, aby žádného
uchazeče při případném přepočtu nabízených záručních dob neznevýhodnil. Soud
poté poznamenal, že pokud by však žalobce hodlal záruční době poskytnuté
na určité dílčí plnění předmětu veřejné zakázky dávat přednost (tj. při
hodnocení nabídky by ji považoval za důležitější), byl by povinen tuto
skutečnost v zadávací dokumentaci uvést.
31.
Soud tak neshledal, že by zadavatel při
stanovení zadávacích podmínek porušil ustanovení
§ 48 a § 55 zákona, neboť dílčí kritérium
"záruční podmínky" i váhu tohoto kritéria stanovil jednoznačně
a srozumitelně tak, že připouštělo pouze jediný výklad, a to,
že bude tomuto kritériu přiřazena váha 20% s tím, že posuzována
bude délka nabídnuté záruční doby, která se bude vztahovat k celému
předmětu veřejné zakázky.
32.
V otázce posouzení a hodnocení nabídek
se naopak soud ztotožnil s názorem uvedeným v rozhodnutí předsedy
Úřadu. I podle názoru soudu je tak zpráva o posouzení
a hodnocení nabídek podle ustanovení
§ 63 odst. 1 zákona jedním z klíčových dokumentů,
z nichž může Úřad při přezkumu zákonnosti postupu zadavatele vycházet. Dle
soudu je třeba, aby byla tato zpráva zpracována tak, aby postup hodnotící
komise, jakož i důvody, které ji vedly k přijatým závěrům, byly řádně
odůvodněny. Pouze takto odůvodněná zpráva je v souladu se zásadou
transparentnosti zadávacího řízení. Následně soud odkázal na své
rozhodnutí sp zn. 31 Ca 166/2005, podle kterého požadavek transparentnosti
není splněn tehdy, pokud jsou v postupu zadavatele shledány „takové prvky,
jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným,
nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti
o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“. Soud doplnil,
že není-li zpráva o posouzení a hodnocení nabídek řádně
odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, jak byly jednotlivé nabídky hodnoceny, činí
tato zpráva zadávací řízení hůře kontrolovatelným, neboť nelze řádně
zkontrolovat, zda byly nabídky hodnoceny v souladu se zákonem
a zadávacími podmínkami.
33.
Soud v této souvislosti dodal,
že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek je v daném
případě vyhotovena na formuláři podle vyhlášky č. 240/2004
a obsahuje tak všechny části označením odpovídající zákonným náležitostem
(seznam posuzovaných nabídek, seznam nabídek, které byly hodnotící komisí
ze zadávacího řízení vyřazeny, popis hodnocení zbývajících nabídek,
výsledek hodnocení a údaje o složení hodnotící komise). Pokud však
jde o popis hodnocení nabídek, soud se ztotožnil se závěry Úřadu, že zadavatel,
resp. hodnotící komise nezdůvodnila přiřazení konkrétních bodových hodnot
u předmětného dílčího hodnotícího kritéria. V dané situaci, kdy
vybraný uchazeč uvedl různé délky záruční doby pro různá plnění předmětu
veřejné zakázky (120, 24, 36 a 60 měsíců), zatímco zbývající
uchazeči uvedli délku záruční doby jednotnou pro všechna plnění
(60 měsíců), bylo namístě se s touto okolností vypořádat, tj. záruční
doby přepočítat tak, aby bylo možné všechny tři nabídky řádně porovnat.
Poté soud doplnil, že s ohledem na to, že některé vítězným
uchazečem nabídnuté záruční doby byly kratší než záruční doby nabídnuté
ostatními uchazeči, nelze bez určitého přepočtu a odůvodnění konstatovat,
že vítězný uchazeč nabídl ve vztahu k celému předmětu veřejné
zakázky celkově nejvýhodnější záruční dobu. Pokud by zadavatel přikládal
největší váhu záruční době, která se vztahovala ke stavebním pracím, jak
uvedl v žalobě, bylo by třeba, aby byla tato skutečnost uvedena nejen
ve zprávě o hodnocení nabídek (což se v daném případě
nestalo), ale také v zadávací dokumentaci, neboť způsob hodnocení nabídek
musí být ze zadávací dokumentace zřejmý, což se dle soudu rovněž nestalo.
34.
Poté soud poukázal na skutečnost,
že někteří členové hodnotící komise v dílčích protokolech uvedli,
že záruční doba nabídnutá vítězným uchazečem činila 100 měsíců,
přestože záruční dobu v této délce vůbec nenabízel. Podle soudu je tedy
zřejmé, že na základě určitého klíče k přepočtu záručních dob
docházelo s tím, že právě způsob přepočtu nabídnutých záručních dob
tak měl být obsažen v této části zprávy o posouzení a hodnocení
nabídek. Pokud tomu tak nebylo, je podle něj zpráva v této části
nepřezkoumatelná a podotýká, že skutečnost, že zadavatel
Úřadu (přípisem ze dne 13.11.2007) sdělil, jakým způsobem došlo
ke "zprůměrování" nabídnutých záručních cen, nic nemění na tom,
že zpráva o posouzení a hodnocení nabídek tuto otázku
nevysvětluje a porušuje tak § 63 odst. 1 zákona,
neboť v ní chybí řádné odůvodnění hodnocení dílčího kritéria záruční doby.
Závěry Úřadu tak jsou v případě této otázky v souladu se zákonem.
35.
Následně se soud ztotožnil s námitkou
zadavatele, podle které se Úřad nevypořádal se všemi hledisky, které měl
zohlednit při výpočtu pokuty. Podotýká, že stanovení výše pokuty je
výsledkem správního uvážení žalovaného (což vyplývá mimo jiné z rozsudku
soudu sp. zn. 62 Ca 93/2008 ze dne 3.11.2009) s tím,
že je-li rozhodnutí vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece
správního orgánu, je povinností správního orgánu dané volné úvahy užít. Správní
orgán se tak dle soudu musí zabývat všemi hledisky, která jsou pro posouzení
konkrétní výše pokuty nezbytná a dále musí zohlednit i další
skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv.
Z rozhodnutí pak musí být seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní
orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty
s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla
podmínce přiměřenosti.
36.
V této souvislosti soud poukázal
na původní prvostupňové rozhodnutí, ve kterém Úřad k uložení
pokuty sdělil, jakého deliktu se žalobce dopustil a jaká maximální výše
pokuty mu může hrozit s tím, že dále uvedl, že se jedná
o závažné porušení zákona, odcitoval ustanovení
§ 105 odst. 1 zákona, aniž by se jakkoli zabýval
(jednotlivými) kritérii v něm uvedenými a konstatoval,
že z hlediska přiměřenosti vzal v úvahu zejména to, jaký spáchal
žalobce delikt. Závěrem zdůraznil, že pokutu stanovil v dolní
polovině její možné výše a že tak preferoval její preventivní funkci
(spolu s poukazem na skutečnost, že takto stanovená pokuta
nemůže nepříznivě ovlivnit žalobcovu ekonomickou situaci). Předseda Úřadu
pak v původním druhostupňovém rozhodnutí dle soudu sdělil
k pokutě pouze tolik, že Úřad její výši řádně a dostatečně
odůvodnil.
37.
K uvedené otázce pak soud poznamenal,
že z kritérií výslovně požadovaných v ustanovení
§ 105 odst. 1 zákona (závažnost správního deliktu, způsob
jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán)
uvedl pouze skutečnost, že se jednalo o závažné porušení zákona, aniž
by k tomu uvedl cokoli bližšího – na druhou stranu však pokutu uložil
zcela při její spodní hranici s tím, že konstatování žalovaného,
že "přihlédl k tomu, aby pokuta negativně neovlivnila žalobcovo
hospodaření, a proto ji uložil v dolní polovině" by bylo možné
použít k odůvodnění téměř jakkoliv vysoké pokuty. Následně soud podotýká,
že s ohledem na rozsudek NSS č.j. 8 As 5/2005 ze dne
29.6.2005 správní orgán musí při rozhodování o výši pokuty zohlednit
všechny skutečnosti, které mohou výši pokuty v daném případě ovlivnit,
řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat
a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký
vliv měla na konečnou výši pokuty. Poté s odkazem na rozsudek
NSS č.j. 4 As 51/2007 ze dne 27.3.2008 poznamenal,
že rozhodnutí o uložení pokuty není přezkoumatelné, je-li výše pokuty
odůvodněna pouhou rekapitulací skutkových zjištění a konstatováním
zákonných kritérií pro uložení pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým
způsobem byla tato kritéria hodnocena (s tím, že úvaha správního
orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání,
přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující
a polehčující). Tuto problematiku soud následně uzavřel konstatováním,
že Úřad se ve svých rozhodnutích řádně nezabýval žádnou
z okolností zakotvených v § 105 odst. 1 zákona,
přestože se jedná o okolnosti, k nimž je povinen přihlédnout vždy
a při odůvodnění výše pokuty se s každou vypořádat. V takové
situaci není možné správní uvážení žalovaného vůbec přezkoumat, neboť
z odůvodnění původního druhostupňového rozhodnutí nejsou vůbec zřejmé
konkrétní úvahy, které žalovaného vedly k uložení pokuty
v příslušné výši – původní druhostupňové rozhodnutí je tak z toho
důvodu nepřezkoumatelné
VII.
Nové rozhodnutí předsedy Úřadu
38.
V šetřeném případě soud rozsudkem
62 Ca 57/2008 ze dne 30. 3. 2010 zrušil rozhodnutí
předsedy Úřadu č. j. R034/2008/02-13093/2008/310-AS ze dne
26. 6. 2008 a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení, přičemž
do dalšího řízení zavázal Úřad právním názorem vysloveným v
tomto rozsudku.
39.
V návaznosti na shora uvedené předseda
Úřadu svým rozhodnutím č.j. ÚOHS-R34/2008/02-3111/2011/310/PMo ze dne 25.2.2011
zrušil prvostupňové rozhodnutí č.j. č. j. S296/2007-01723/2008/510-IF
ze dne 22.1.2008 a věc vrátil k novému projednání.
40.
Předseda Úřadu mj. uvedl, že Úřad nepostupoval
v souladu se zákonem, když v původním prvostupňovém rozhodnutí
č. j. S296/2007-01723/2008/510-IF ze dne 22. 1. 2008
konstatoval, že v případě předmětné veřejné zakázky nebylo dílčí
hodnotící kritérium "záruční podmínky" stanoveno tak, aby bylo všem
uchazečům dostatečně zřejmé a jasné, co mají ve svých nabídkách
v rámci tohoto kritéria uvést. Nadto je původní prvostupňové rozhodnutí
nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění nejsou vůbec zřejmé konkrétní
úvahy, které Úřad vedly k uložení pokuty v jím stanovené výši.
Z uvedených důvodů předseda Úřadu v řízení o rozkladu přistoupil
ke zrušení citovaného rozhodnutí I. stupně a věc vrátil Úřadu
k novému projednání.
41.
V dalším řízení je Úřad povinen řídit se
právními závěry vyslovenými v tomto rozhodnutí a rovněž v rozsudku
Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 57/2008 ze dne
30. 3. 2010 a při novém rozhodování musí postupovat tak, aby nově
vydané rozhodnutí ve věci v těchto otázkách bylo zákonné a přezkoumatelné.
VIII.
Pokračování správního řízení
42.
Oznámení o pokračování správního řízení oznámil
Úřad účastníkům řízení dopisem č.j. VZ/S151/07-9780/2011/510/Oko
ze dne 1. 7. 2011. Zároveň jim usnesením č.j. VZ/S151/07-9781/2011/510/Oko
ze dne 1. 7. 2011 stanovil lhůtu, ve které se mohli vyjádřit
k podkladům rozhodnutí.
43.
Ve stanovené lhůtě ani později se žádný
z účastníků řízení k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.
44.
Úřad přezkoumal na základě § 94 a
následujících ustanovení zákona případ ve všech souvislostech a po zhodnocení
všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce a na základě vlastního
zjištění konstatuje, že zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky
nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad
následující rozhodné skutečnosti.
45.
V odstavci 1 a 3 § 63 zákona je stanoveno, že o posouzení
a hodnocení nabídek pořídí hodnotící komise zprávu, která obsahuje seznam
posuzovaných nabídek, seznam nabídek, které byly hodnotící komisí ze zadávacího
řízení vyřazeny spolu s uvedením důvodu, popis hodnocení zbývajících nabídek s
odůvodněním, výsledek hodnocení a údaje o složení hodnotící komise. Hodnotící
komise použije pro vypracování zprávy o posouzení a hodnocení nabídek příslušný
formulář. Vzor formuláře, postup při jeho vyplnění a formy odeslání stanoví
prováděcí právní předpis.
46.
Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek
je tedy jedním z klíčových dokumentů, z nichž může Úřad při přezkumu
zákonnosti postupu zadavatele vycházet. Zpráva musí být zpracována tak, aby
postup hodnotící komise, jakož i důvody, které ji vedly k přijatým
závěrům, byly řádně odůvodněny. Pouze takto odůvodněná zpráva je v souladu
se zásadou transparentnosti zadávacího řízení.
47.
S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v
Brně sp zn. 31 Ca 166/2005 požadavek transparentnosti není splněn tehdy,
pokud jsou v postupu zadavatele shledány „takové prvky, jež by zadávací
řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným
a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech
jednotlivých kroků zadavatele“. Pokud tedy zpráva o posouzení
a hodnocení nabídek není řádně odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, jak byly
jednotlivé nabídky hodnoceny, činí tato zpráva zadávací řízení hůře
kontrolovatelným, neboť nelze řádně zkontrolovat, zda byly nabídky hodnoceny
v souladu se zákonem a zadávacími podmínkami.
48.
Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek
ze dne 5.5.2006 obsahovala všechny části označením odpovídající zákonným
náležitostem (seznam posuzovaných nabídek, seznam nabídek, které byly hodnotící
komisí ze zadávacího řízení vyřazeny, popis hodnocení zbývajících nabídek,
výsledek hodnocení a údaje o složení hodnotící komise), ale
neobsahovala bližší popis hodnocení nabídek v dílčím kritériu „záruční
podmínky“ (s vahou 20% – viz bod 1.) ani zdůvodnění přiřazení konkrétních
bodových hodnot nabídkám v tomto hodnotícím kritériu. Vybraný uchazeč nabídl
v předmětném dílčím kritériu různé délky záruční doby pro různá plnění
předmětu veřejné zakázky (120, 24, 36 a 60 měsíců), zatímco
zbývající uchazeči uvedli délku záruční doby jednotnou pro všechna plnění
(60 měsíců).
49.
Úřad konstatuje, že se zadavatel se shora
uvedenou okolností měl vypořádat, tj. záruční doby přepočítat tak, aby bylo
možné všechny tři nabídky řádně porovnat. V předmětném zadávacím
řízení byly některé vítězným uchazečem nabídnuté záruční doby kratší než
záruční doby nabídnuté ostatními uchazeči a nelze tak bez určitého přepočtu
a odůvodnění uvést, že vítězný uchazeč nabídl ve vztahu
k celému předmětu veřejné zakázky celkově nejvýhodnější záruční dobu.
Pokud by zadavatel přikládal největší váhu záruční době, která se vztahovala
ke stavebním pracím (vybraný uchazeč nabídl 120 měsíců, ostatní uchazeči
60 měsíců), bylo potřeba, aby byla tato skutečnost uvedena nejen
ve zprávě o hodnocení nabídek, což se v daném případě
nestalo, ale také v zadávací dokumentaci, neboť způsob hodnocení nabídek
musí být ze zadávací dokumentace zřejmý.
50.
Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek vyplývá,
že někteří členové hodnotící komise v dílčích protokolech uvedli,
že záruční doba nabídnutá vítězným uchazečem činila 100 měsíců, přestože
záruční dobu v této délce vůbec nenabízel. Není však patrno, na základě
jakého klíče přepočítali členové hodnotící komise záruční doby. Způsob přepočtu
nabídnutých záručních dob měl být obsažen v této části zprávy
o posouzení a hodnocení nabídek tak, aby bylo posouzení a hodnocení
nabídek transparentní. Vzhledem k tomu, že zpráva o posouzení a hodnocení
nabídek je v této části nepřezkoumatelná i přes skutečnost, že zadavatel
Úřadu (přípisem ze dne 13.11.2007) sdělil, jakým způsobem došlo
ke "zprůměrování" nabídnutých záručních cen, zadavatel porušil
ust. § 63 odst. 1 zákona, neboť ve zprávě o posouzení
a hodnocení nabídek chybí transparentní a přezkoumatelné odůvodnění hodnocení
dílčího kritéria „záruční podmínky“ a ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek
není uveden popis způsobu hodnocení nabídek s odůvodněním, přičemž tento
postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
51.
Úřad konstatuje, že zadavatel se dopustil
správního deliktu podle 102 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil
povinnost stanovenou v ust. § 63 odst. 1 cit. zákona o veřejných
zakázkách, když neodůvodnil přiřazení konkrétních hodnot u dílčího hodnotícího
kritéria „záruční podmínky“ a do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek neuvedl
popis způsobu hodnocení nabídek s odůvodněním, přičemž tento postup mohl
podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
IX.
K uložení pokuty
52.
Podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona se právnická
nebo fyzická osoba, která je zadavatelem, dopustí správního deliktu tím, že uzavře
smlouvu (§ 65 a
66) s uchazečem vybraným postupem podle písmene a), tj. nedodrží postup
stanovený tímto zákonem pro přidělení veřejné zakázky, přičemž tento postup
podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit hodnocení nabídek.
Zadavatel se v šetřeném případě dopustil správního
deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) tím, že nesplnil povinnost
stanovenou v ust. § 63 odst. 1 cit. zákona o veřejných
zakázkách, když neodůvodnil přiřazení konkrétních hodnot u dílčího hodnotícího
kritéria „záruční podmínky“ a do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek neuvedl
popis způsobu hodnocení nabídek s odůvodněním, přičemž tento postup mohl
podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
53.
Vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu
zadavatele přistoupil k uložení pokuty, neboť veřejná zakázka je již
realizována a nápravy tedy nelze dosáhnout jinak.
54.
Podle ust. § 102 odst. 2 písm. a)
se za správní delikty právnické osobě, která je zadavatelem, podle odstavce 1
uloží pokuta do výše 5 % ceny zakázky, jde-li o správní delikt podle písmene
a), uloží zadavateli pokuta do 5 % ceny zakázky nebo do 10 mil. Kč, pokud cena
zakázky nebyla nabídnuta, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1
písm. a) zákona. Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního
deliktu, činí v šetřeném případě podle smlouvy 25 806 022 Kč
vč. DPH. Horní hranice možné pokuty tak ve smyslu § 102 odst. 2 písm. a) zákona
činí 1 290 301 Kč.
55.
Před uložením pokuty Úřad ověřil, zda je
naplněna i podmínka uvedená v § 105 odst. 3 zákona, tj. že řízení o
uložení pokuty za protiprávní jednání lze zahájit do 5 let ode dne, kdy bylo
spácháno. V šetřeném případě došlo k protiprávnímu jednání zadavatele
při hodnocení nabídek dne 5.5.2006, přičemž zadávací řízení bylo skončeno
uzavřením smlouvy s uchazečem ZÁPADNÍ STAVEBNÍ DL a.s., IČ 49196715,
dne 22.5.2006. Z uvedeného vyplývá, že v šetřeném případě
odpovědnost zadavatele za správní delikt podle zákona v předmětném
zadávacím řízení nezanikla.
56.
Podle § 105 odst. 1 zákona, se při určení
výše pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho
spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
57.
Úřad při rozhodování o výši uložené sankce
obecně vychází z premisy, že pokuta uložená zadavateli za spáchání správního
deliktu má plnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci
represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a
funkci preventivní, která směřuje k předcházení jeho porušování, resp. k jednání,
které je s ním v souladu.
58.
Při posuzování míry závažnosti zadavatelem
spáchaného správního deliktu Úřad v tomto případě vycházel především ze
skutečnosti, že zadavatel nepochybil při stanovení zadávacích podmínek, ale až
v popisu hodnocení nabídek, když zadavatel, resp. hodnotící komise neuvedl
metodu hodnocení a nezdůvodnil přiřazení konkrétních bodových hodnot
u předmětného dílčího hodnotícího kritéria.
59.
Úřad konstatuje, že spáchaný správní delikt byl
závažný, neboť zadavatel svým postupem porušil základní princip zadávání
veřejných zakázek, přičemž následkem byla netransparentnost hodnocení
jednotlivých nabídek, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídky. Popis způsobu hodnocení nabídek s odůvodněním a způsob
přepočtu nabídnutých záručních dob měl být obsažen ve zprávě o posouzení
a hodnocení nabídek, aby bylo posouzení a hodnocení nabídek v souladu
se zásadou transparentnosti, stěžejní zásadou zadávání veřejných zakázek.
60.
Ke způsobu a okolnostem spáchání správního
deliktu Úřad uvádí, že z přípisu, který zaslal zadavatel, je sice patrno,
že hodnotící komise neměla v úmyslu zvýhodnit některého z uchazečů, a
že v dobré víře, aby byla schopna porovnat nabídky v dílčím kritériu
„záruka za jakost“ zprůměrňovala jednotlivé záruční doby uvedené v nabídce
vybraného uchazeče na jednotnou dobu 100 měsíců, přesto tento postup zadavatele
měl být z důvodu zachování shora uvedené zásady transparentnosti zaznamenán
v popisu hodnocení nabídek.
61.
Při určení výše pokuty Úřad neopominul
zohlednit ekonomickou situaci zadavatele, kdy v určitém případě se
pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně
„nespravedlivá“ (viz nález Ústavního soudu č. 405 uveřejněný ve Sbírce zákonů,
částka 142/2002 Sb., podle kterého jsou nepřípustné takové pokuty, jež mají pro
daný subjekt likvidační charakter). Úřad k tomu uvádí, že ze závěrečné
zprávy města Aše za rok 2010 je zřejmé, že zadavatel vedl přebytkový rozpočet,
neboť saldo příjmů a výdajů za rok 2010 činilo přebytek v celkové výši 47.718 tisíc
Kč. Ze schváleného rozpočtu pro rok 2011 zveřejněného na webových stránkách
města Aše vyplývá, že finanční objem příjmů je plánován ve výši
73.913,5 tisíc Kč, z čehož převod nevyčerpaných výdajů
z roku 2010 činí 5.518,3 tisíc Kč.
62.
Po zvážení všech okolností šetřeného
případu se Úřad při určení výměry uložené pokuty rozhodl v tomto konkrétním
případě akcentovat ve vztahu k zadavateli právě preventivní účinek uložené
sankce. S přihlédnutím k nutnosti naplnění sankčních účinků však Úřad
nemohl zcela upustit od sankčního postihu, a proto uložil pokutu ve výši 20 000
Kč, tedy při samé dolní hranici zákonné sazby s tím, že ji považuje
za dostatečnou a přiměřenou.
63.
Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od
nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu Brno zřízený u
pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710. Jako variabilní
symbol zadavatel uvede své identifikační číslo.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho
doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,
a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce
veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 7, Brno. Včas podaný rozklad má odkladný
účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden
stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad
zaslat jeden stejnopis.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží:
Město Aš, Kamenná 52, 352 01 Aš
ZÁPADNÍ STAVEBNÍ DL a.s., Karlovarská 156/38,
350 02 Cheb
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na
obálce datové zprávy
|
