Č. j.: ÚOHS-R208/2012/VZ-20310/2012/310/DBaBrno 29.10.2012Ve správním řízení o rozkladu ze dne 1. 8. 2012 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 2. 8. 2012) podaném navrhovatelem – ·  společností RPIC-ViP s.r.o., IČ 25826051, se sídlem Výstavní 2224/8, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 19. 10. 2009 Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem V Parku 2323/14, 148 00 Praha 4,  proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-9428/2012/540/ZČa ze dne 16. 7. 2012, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –·  Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě, IČ 72496991, se sídlem 30. dubna 3130/2c, 702 00 Ostrava 2,učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Výběr dodavatele služeb na realizaci projektu: Start“ zadávané dle ustanovení § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v otevřeném zadávacím řízení, a jehož oznámení bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 10. 7. 2009 pod ev. č. 60033584 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 7. 2009 pod ev. č. 2009/S 131-191543, a jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč –·  společnost COFET, a.s., IČ 60916621, se sídlem Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 13. 3. 2009 JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem Mezníkova 273/13, 616 00 Brno - Žabovřesky,jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-9428/2012/540/ZČa ze dne 16. 7. 2012p o t v r z u j ia podaný rozkladz a m í t á m.OdůvodněníI.  Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže 1.  Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 20. 10. 2009 návrh navrhovatele – společnosti RPIC-ViP s.r.o., IČ 25826051, se sídlem Výstavní 2224/8, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory (dále jen „navrhovatel“), na přezkoumání úkonů zadavatele – Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě, IČ 72496991, se sídlem 30. dubna 3130/2c, 702 00 Ostrava 2 (dále jen „zadavatel“), učiněných v nadlimitní veřejné zakázce „Výběr dodavatele služeb na realizaci projektu: Start“ (dále jen „veřejná zakázka“), zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 10. 7. 2009 pod ev. č.  60033584 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 7. 2009 pod ev. č. 2009/S 131-191543.2.  Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-14728/2009/540/VKu ze dne 12. 11. 2009. Usnesením č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-14736/2009/540/VKu z téhož dne stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, v níž mohli navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavateli byla usnesením dále stanovena lhůta k podání informace o dalších úkonech, které provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení.3.  Dne 16. 11. 2009 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-14745/2009/540/VKu, kterým zamítl návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření, jímž by měl být zadavateli uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení. Navrhovatel podal proti tomuto rozhodnutí dne 3. 12. 2009 rozklad. Předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R171/2009/VZ-2014/2010/310/JSl ze dne 11. 2. 2010 podaný rozklad zamítl a rozhodnutí potvrdil.4.  Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010 Úřad správní řízení podle § 118 zákona zastavil, neboť v postupu zadavatele neshledal porušení zákona. Navrhovatel podal proti tomuto rozhodnutí dne 2. 2. 2010 rozklad. Předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R12/2010/VZ-9020/2010/310/PMo ze dne 21. 6. 2010 podaný rozklad zamítl a rozhodnutí potvrdil.II.  Řízení před Krajským soudem v Brně 5.  Dne 6. 8. 2010 podal navrhovatel správní žalobu u Krajského soudu v Brně, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R12/2010/VZ-9020/2010/310/PMo ze dne 21. 6. 2010 a jemu předcházejícího rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010. Rovněž se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R171/2009/VZ-2014/2010/310/JSl ze dne 11. 2. 2010, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-14745/2009/540/VKu ze dne 16. 11. 2009 o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.6.  Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2010-104 ze dne 6. 11. 2011 (dále jen „rozsudek soudu“) bylo rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R12/2010/VZ-9020/2010/310/PMo ze dne 21. 6. 2010 zrušeno a věc vrácena Úřadu k dalšímu řízení. V části v níž se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R171/2009/VZ-2014/2010/310/JSl ze dne 11. 2. 2010 byla žaloba odmítnuta.7.  S přihlédnutím k právnímu názoru vysloveného v rozsudku soudu bylo rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R12/2010/VZ-1195/2012/310/HBa ze dne 26. 1. 2012 zrušeno rozhodnutí č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010 a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání.8.  Dopisem č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-6058/2012/540/ZČa ze dne 29. 3. 2012 Úřad oznámil účastníkům řízení pokračování správního řízení a zároveň jim usnesením č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-6059/2012/540/ZČa z téhož dne stanovil lhůtu, v níž mohli navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. III.  Napadené usnesení9.  Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 16. 7. 2012 usnesení č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-9428/2012/540/ZČa (dále jen „napadené usnesení“), kterým správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou.10.  V odůvodnění napadeného usnesení Úřad nejprve odkázal na § 118 zákona a na § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Dále Úřad uvedl, že správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele bylo zahájeno dne 20. 10. 2009 na základě návrhu navrhovatele, ve kterém se navrhovatel domáhal, aby Úřad zrušil rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení ze dne 22. 9. 2009, rozhodnutí o námitkách navrhovatele ze dne 9. 10. 2009 a uložil zadavateli zařadit nabídku navrhovatele zpět do zadávacího řízení.11.  Úřad dále v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel uzavřel dne 14. 1. 2010 s vybraným uchazečem – společností COFET, a.s., IČ 60916621, se sídlem Vyšehradská 320/49, 128 00 Praha 2 (dále jen „vybraný uchazeč“), smlouvu o dílo na realizaci předmětné veřejné zakázky (dále jen „smlouva“). Vzhledem k této skutečnosti se stal návrh navrhovatele ze dne 19. 10. 2009 na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání šetřené veřejné zakázky zjevně bezpředmětný, a nastala tedy skutečnost, která je důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.IV.  Námitky rozkladu12.  Proti napadenému usnesení obdržel Úřad v zákonné lhůtě dne 2. 8. 2012 rozklad navrhovatele. V rozkladu navrhovatel uvádí, že má za to, že na šetřený případ nelze aplikovat ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010 navrhovatel podotýká, že nedošlo ke změně skutkových nebo právních okolností, neboť již v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010 je konstatováno, že dne 14. 1. 2010 obdržel Úřad sdělení zadavatele, že téhož dne uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu. Je tak dle navrhovatele zcela zřejmé, že skutkový či právní stav se od doby rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010 žádným způsobem nezměnil, neboť Úřad věděl, že s vybraným uchazečem byla uzavřena smlouva a i přes tuto skutečnost zastavil řízení podle ustanovení § 118 zákona. Uvedená argumentace Úřadu „zjevnou bezpředmětností“ je tedy zcela chybná, neboť od doby vydání uvedeného rozhodnutí nedošlo k žádné změně skutkové či právní, pouze Krajský soud v Brně ve svém rozsudku konstatoval nezákonnost uvedeného rozhodnutí.13.  Navrhovatel dále z ustanovení § 118 zákona dovozuje, že primárním účelem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je uložení nápravného opatření, ovšem sekundárním účelem je deklarace spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 zákona. Z ustanovení § 118 zákona podle navrhovatele vyplývá, že pro uložení nápravného opatření musí být splněny kumulativně následující podmínky: musí být zjištěno, že zadavatel nedodržel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky (porušení povinnosti), a musí být splněno, že porušení povinnosti podstatně ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Pro uložení nápravného opatření musí být splněna i třetí podmínka, a sice že zadavatel dosud neukončil zadávací řízení uzavřením smlouvy. V případě absence splnění této podmínky nelze nápravné opatření uložit, avšak jsou-li splněny předchozí dvě podmínky, je naplněna skutková podstata zadavatelova deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. S ohledem na to, že v daném případě zadavatel dne 14. 1. 2010 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu, nedošlo ke splnění jedné ze tří kumulativních podmínek ve smyslu § 118 zákona. V tomto případě měl Úřad přes nemožnost uložení nápravného opatření zahájit správní řízení pro naplnění skutkové podstaty zadavatelova deliktu ve smyslu § 120 zákona. Navrhovatel proto konstatuje, že postup Úřadu byl v tomto ohledu postupem vadným, neboť měl dále rozhodnout o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 zákona.  14.  Dle navrhovatele je zřejmé i z rozsudku soudu, že zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem a v důsledku toho došlo k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Tento případ tedy spadá pod ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť zadavatel již s vybraným uchazečem uzavřel smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak měl Úřad konstatovat spáchání správního deliktu ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona a z tohoto titulu by tedy nebylo možné předmětné správní řízení zastavit ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu pro zjevnou bezpředmětnost žádosti.15.  Navrhovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že v souladu s § 115 zákona složil při podání návrhu kauci ve výši 389 000,- Kč (doklad o složení kauce byl přílohou podání navrhovatele ze dne 19. 10. 2009). Má za to, že napadené usnesení trpí vadou, jelikož Úřad nerozhodl o tom, jakým způsobem bude uvedená kauce navrhovateli vrácena. S ohledem na to, že nedošlo k postupu podle § 118 odst. 4 písm. a) zákona, resp. Úřad rozhodl jinak, mělo být součástí napadeného usnesení rovněž rozhodnutí o vrácení kauce ve smyslu § 115 odst. 2 zákona.  16.  Navrhovatel proto s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené usnesení a věc vrátil Úřadu zpět k dalšímu řízení a rozhodnutí ve věci. V.  Řízení o rozkladu17.  Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.18.  K podanému rozkladu se dne 17. 8. 2012 vyjádřil zadavatel, který uvádí, že pokud navrhovatel ve věci zjevné bezpředmětnosti podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu odkazuje na rozsudek NSS č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010, pak z tohoto rozsudku vyplývá, že změna skutkových nebo právních okolností musí nastat oproti době podání žádosti (návrhu). V tomto případě v době podání návrhu nebyla uzavřena smlouva mezi vybraným uchazečem a zadavatelem. Smlouva byla v souladu se zákonem uzavřena až později, a tím došlo ke skutkové změně. Zadavatel se i nadále domnívá, že jeho postup v zadávacím řízení byl v souladu se zákonem, což bylo i Úřadem potvrzeno, nicméně Krajským soudem v Brně vráceno Úřadu k dalšímu řízení.  19.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.20.  Úřad tím, že svým usnesením č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-9428/2012/540/ZČa ze dne 16. 7. 2012 zastavil předmětné správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, na základě kterých jsem rozhodl potvrdit rozkladem napadené usnesení a navrhovatelem podaný rozklad zamítnout.VI.  K námitkám rozkladu21.  S námitkou navrhovatele, že na šetřený případ nelze s odkazem na rozsudek NSS č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010 aplikovat ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, jsem se neztotožnil. NSS v tomto rozsudku uvádí, že „výraz „žádost se stala zjevně bezpředmětnou“ znamená, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně skutkových nebo právních okolností, že žádost, která v době jejího podání nebyla bezpředmětná, se bezpředmětnou stane.“ 22.  V šetřeném případě bylo správní řízení zahájeno dne 20. 10. 2009 na základě návrhu navrhovatele, kterým se domáhal zrušení rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení ze dne 22. 9. 2009, rozhodnutí o námitkách navrhovatele ze dne 9. 10. 2009 a uložení zadavateli zařadit nabídku navrhovatele zpět do zadávacího řízení. V době podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, který Úřad obdržel dne 20. 10. 2009, nebyla uzavřena smlouva mezi vybraným uchazečem a zadavatelem, tudíž žádost (návrh) v době jejího podání nebyla bezpředmětná (bylo jí možné vyhovět). Smlouva byla uzavřena dne 14. 1. 2010, tudíž v průběhu řízení o žádosti došlo k takové skutkové změně okolností, která způsobila, že již nelze vyhovět žádosti navrhovatele. Nelze totiž zrušit rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, rozhodnutí o námitkách navrhovatele a uložit zadavateli, aby zařadil nabídku navrhovatele zpět do zadávacího řízení, když už bylo zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy. Žádost, která v době jejího podání nebyla bezpředmětná, se tedy uzavřením smlouvy bezpředmětnou stala. Bezpředmětnost žádosti je nutné posuzovat od doby podání žádosti (návrhu), nikoliv od doby vydání rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010, jak uvádí navrhovatel v rozkladu. Z uvedeného důvodu není relevantní, že od doby vydání rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S301/2009/VZ-15814/2009/540/VKu ze dne 18. 1. 2010 nedošlo k žádné relevantní změně skutkové či právní.  23.  Navrhovatel dále v rozkladu tvrdí, že postup Úřadu byl vadný, neboť Úřad měl rozhodnout o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 zákona. K tomuto uvádím, že z § 113 odst. 1 zákona je zřejmé, že na písemný návrh stěžovatele lze zahájit a vést pouze řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Řízení o uložení sankce je odlišným typem správního řízení (čemuž svědčí i úprava obsažená v § 158 odst. 1 a 2 zákona), které je podle § 121 odst. 4 zákona oprávněn zahájit a vést pouze Úřad, a to z moci úřední. Návrhem se lze totiž domáhat pouze uložení nápravného opatření, neboť návrh musí být podán do doby uzavření smlouvy (což vyplývá z ustanovení § 110 odst. 3 zákona ve spojení s ustanovením § 111 odst. 5 zákona a ustanovením § 113 odst. 2 a 3 zákona). Z uvedeného tedy vyplývá, že rozhodnout o tom, zda se zadavatel dopustil správního deliktu, může Úřad pouze ve správním řízení zahájeném z moci úřední, a nikoliv v řízení zahájeném na návrh navrhovatele. 24.  S ohledem na závěry obsažené v rozsudku soudu a závěry obsažené v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R12/2010/VZ-1195/2012/310/HBa ze dne 26. 1. 2012 Úřad opětovně přezkoumal postup zadavatele v šetřené veřejné zakázce a na základě zjištěných skutečností získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem. Z tohoto důvodu zahájil dne 14. 8. 2012 správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. S425/2012. V rámci tohoto správního řízení bude Úřad posuzovat, zda se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.   25.  S ohledem na výše uvedené tedy nelze přisvědčit námitce navrhovatele, že Úřad měl konstatovat správní delikt ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona a z tohoto titulu tedy nebylo možné konstatovat zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu pro zjevnou bezpředmětnost žádosti. Zdůrazňuji, že správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájené na návrh navrhovatele, který Úřad obdržel dne 20. 10. 2009, muselo být zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou v důsledku toho, že byla uzavřena smlouva a návrhu tedy již nebylo možné vyhovět. Rozhodovat o tom, zda se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, bude Úřad ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 14. 8. 2012 pod sp. zn. S425/2012. Úřad tedy postupoval v podstatě analogicky podle ustanovení § 114 odst. 3 zákona, neboť zastavil správní řízení na návrh a následně zahájil správní řízení z moci úřední, neboť získal důvodné podezření, že došlo k porušení zákona.     26.  K námitce navrhovatele, že napadené usnesení trpí vadou, jelikož jeho součástí mělo být rozhodnutí o vrácení kauce ve smyslu § 115 odst. 2 zákona, uvádím, že podle § 115 odst. 2 zákona je kauce příjmem státního rozpočtu, jestliže Úřad řízení zahájené na návrh pravomocným rozhodnutím zastaví podle § 118 zákona, jinak Úřad kauci spolu s úroky vrátí navrhovateli do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Uvedené ustanovení zákona nedává Úřadu žádnou možnost správního uvážení, zda kauci vrátí, či nikoli. Z tohoto důvodu není nutné rozhodovat o vrácení či nevrácení kauce. Kauce bude navrhovateli vrácena automaticky do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí v případě, že bude správní řízení ukončeno jinak než pravomocným zastavením podle § 118 zákona. V šetřené věci navrhovatel podal proti napadenému usnesení rozklad. Nedošlo tedy k nabytí právní moci napadeného usnesení a Úřad nemohl vrátit kauci spolu s úroky navrhovateli.    VII.  Závěr27.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.28.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené usnesení změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku.PoučeníProti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.otisk úředního razítkaIng. Petr Rafajpředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěžeObdrží1.  Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě, 30. dubna 3130/2c, 702 00 Ostrava 22.  Mgr. Petr Burzanovský, advokát, V Parku 2323/14, 148 00 Praha 43.  JUDr. Petr Fiala, advokát, Mezníkova 273/13, 616 00 BrnoVypraveno dneviz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.