Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, v minulém volebním období jsem byl předkladatelem novely zákona č. 202/90 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Na základě přijetí této novely byly sníženy místní poplatky za výherní hrací přístroje. Spolupředkladatelem byla paní poslankyně Röschová, tehdy z ODS. Spolupracoval jsem na konečném znění s panem poslancem Tlustým. Filozofie u výherních hracích přístrojů byla takováto: protože výherní hrací přístroje mají za prvé správní poplatek a za druhé místní poplatek, ale obce takřka nemají přehled o tom, kolik se přes výherní hrací přístroje propere peněz, došli jsme k tomu, aby se dostaly loterie a jiné podobné hry včetně výherních hracích přístrojů na stejnou startovací čáru, na stejný odvod, který by odváděly podle výše obratu na veřejně prospěšné účely.
        Právě proto byla u výherních hracích přístrojů stanovena procentní sazba odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely. Právě proto jsme tady v tomto zákoně snížili místní poplatky, právě proto jsme tady v tomto zákoně dali obrovské možnosti obcím obecně závaznou vyhláškou buď výherní hrací přístroje umístit tam, kde obec chce, nebo je zakázat úplně.
        ***
        Zároveň jsme taxativně v zákoně stanovili, kde výherní hrací přístroje vůbec nesmějí být. Jsou to školy, veřejná zařízení, ústavy sociální péče atd. Toto jsme jako předkladatelé zákona tenkrát udělali proto, aby konečně výherní hrací přístroje se dostaly pod kontrolu obcí a nemuselo se soudit složitě i u Nejvyššího soudu. To byl případ Bystřice nad Pernštejnem, kdy byla vydána vyhláška a nakonec ji soud zrušil.
        Obce v tomto dostaly velmi široké pravomoci. Právě proto nechápu, proč obec Teplice a ostatní obce nevydaly obecně závaznou vyhlášku, ve které by výskyt výherních hracích přístrojů regulovaly. Mají na to podle zákona plné právo. Je velké neštěstí nebo pochybení loterijního odboru Ministerstva financí, a to je v tom, že místní poplatky se stanoví na čtvrtletí a část výtěžku z výherního hracího přístroje se v prováděcí vyhlášce vybírá jednou ročně. To se musí sladit tak, aby se část výtěžku vybírala jednou ročně, zároveň s místními poplatky.
        Když jsme toto propočítávali na modelovém příkladu, a to mi věřte, že nejsem zlobbován žádnými lobbistickými skupinami, protože jsem si to prošel velmi podrobně, na protokolech z jednotlivých výherních hracích přístrojů, kde bylo stanoveno, kolik jeden výherní hrací přístroj měl vloženo peněz, kolik měl vyplaceno peněz, kolik byl výtěžek, tak jsem došel v průměru k tomu přesvědčení, že tady tímto ustanovením zákona o loteriích, o odvodu části výtěžku ve prospěch obce, je obecní příjem z výherních hracích přístrojů v mnoha případech podstatně větší, než byl příjem z místních poplatků a zároveň vůbec nepoškodil obce v rámci výběru poplatků z výherních hracích přístrojů.
        Ustanovení zákona 202 dává obcím ještě jednu obrovskou pravomoc. Obce totiž vědí, kolik se ve výherních hracích přístrojích protočí peněz. Právě proto se připojuji k zpravodaji tohoto zákona a musím s ním konstatovat jedno: že to není v žádném případě návrat před přijetí zákona 149/1998 Sb., ale je to nesystémové řešení. Dávám proto návrh, aby tento návrh zákona byl zamítnut v prvním čtení.
        Děkuji za pozornost.