Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejdříve se budu věnovat oněm dvěma programům, které zmínil pan poslanec Kohlíček. Jde jednak o program řešení útlumové části OKD a dále o program pro severozápadní Čechy. V obou případech jde o rozdělení finančních částek, které byly do návrhu státního rozpočtu na rok 1999 vloženy na základě iniciativy poslanců a byla jimi navýšena kapitola Ministerstva průmyslu a obchodu.
        V případě materiálu týkajícího se útlumové části OKD jde o materiál, který byl projednán ve vedení Ministerstva průmyslu a obchodu, následně bude otištěn ve Věstníku Ministerstva průmyslu a obchodu a v regionálním tisku. Na jeho tvorbě se účastnila asi 15členná pracovní komise, jejímiž členy jsou i pánové poslanci Gongol a Petr a také pan senátor Topolánek, což jsou podle mého soudu důkazy toho, že z hlediska fungování demokracie v našem státě tento program byl vytvářen řekl bych příkladně transparentním způsobem a není žádným způsobem rozporný.
        Přítomný kolega pan ministr Grégr by jistě dokázal doplnit celou řadu technických detailů tohoto programu, které já neznám, ale nicméně oba jsou nám dozajista v tomto směru k dispozici. Je tam stanovena celá řada kritérií, která se týkají pracovních míst atd.Podobným směrem se vydá i program podpory zaměstnanosti regionu severozápadní Čechy, který ještě není takto dopracován, ale brzy bude, bude založen na podobných kritériích.
        Nyní bych se věnoval otázkám, které byly ve druhé části vaší interpelace. A musím se bohužel přiznat, že z textu, jak mi byl při vylosování interpelací zadán, jsem nepochopil, o co půjde, malá písmenka "kb" nedávala příliš smysl k tomu, co tam bylo napsáno předtím, a teď je mi to naprosto jasné, pokusím se konzistentně odpovědět.
        První otázka: jaká splnila kritéria Komerční banka pro navýšení jmění státem, kdo tato kritéria hodnotil?
        Myslím si, že jde o značné nedorozumění, zejména jde o nedorozumění ve vztahu ke srovnání této kapitálové investice státu a dotací státu v rámci programu regionální politiky. To jsou dva zcela odlišné nástroje hospodářské politiky, kdy v prvním případě, kdy jde o regionální politiku, stát používá různé formy zpravidla nenávratných dotací v souladu s příslušnými zákony a také se směrnicemi Evropské unie, které jsou v tomto smyslu pro nás jaksi závazné, pokud ne formálně, tak velmi významně z hlediska možností budoucího přístupu k fondům Evropské unie od příštího roku.
        ***
        Čili my se tímto musíme řídit a nelze tento typ finančních výdajů srovnávat se skutečností, kdy Fond národního majetku, který je spoluvlastníkem nějakého podniku, se rozhodne podílet se v procesu navýšení základního jmění tohoto podniku nebo společnosti. A to je právě situace Komerční banky.
        Nejde o žádný nekonvenční postup. Jde o situaci, kdy významná společnost, kde stát je významným vlastníkem, a za stát je tím významným vlastníkem Fond národního majetku, zvyšuje základní jmění, a vláda se rozhodla na tomto zvýšení základního jmění se podílet, a to v částce 9,5 miliardy Kč. Ta částka 9,5 miliardy Kč není náhodná. Je motivována snahou zdvojnásobit stávající základní jmění Komerční banky. Chtěl bych upozornit na to, že to je velmi rozumné rozhodnutí - rozhodnutí zdvojnásobit základní jmění Komerční banky. Vyplývá jednak z přijatého harmonogramu privatizace, který schválila vláda před několika týdny, jednak z potřeby navýšit toto základní jmění tak, jak rostly jiné ekonomické ukazatele banky, jako rozsah kapitálu, který banka spravuje apod., ale základní jmění dlouhá léta nebylo navyšováno.
        Upozorním na to, že např. v Investiční a Poštovní bance po její privatizaci před necelými dvěma roky jedním z kroků s tím spojených bylo rovněž navýšení základního jmění zhruba na dvojnásobek. Základní jmění Komerční banky ve výši 9,5 miliardy Kč bylo neúměrně malé k rozsahu aktiv, která banka spravovala.
        Stát se rozhodl tohoto navýšení zúčastnit především proto, že se domnívá, že to je výnosná investice, která se státu velmi dobře vrátí v okamžiku, kdy bude prodávat někdy v průběhu příštího roku svůj podíl strategickému investorovi. Jsme všichni hluboce přesvědčeni, že částka v přepočtu na jednu akcii, kterou stát, resp. Fond národního majetku z tohoto obchodu získá, bohatě převýší oněch 500 Kč za jednu akcii, což je nominální cena akcií, kterou budou upisovány. Myslím si, že to je výhodná investice, která kromě onoho bezprostředního finančního efektu pro Fond národního majetku, samozřejmě rozloženého v čase, pro letošek je to náklad, přinese stabilizaci tohoto bankovního institutu, zvýší jeho důvěryhodnost a zlepší předpoklady pro jeho privatizaci, což bylo také záměrem vlastníků banky, když se rozhodli v rámci procesu privatizace zvýšit základní jmění.
        Co se týká otázky, kolik nových pracovních míst bylo touto operací vytvořeno, musím říci, že bezprostředně žádné pracovní místo. Ale vzhledem k tomu, že šlo o nutný krok z hlediska privatizace, lze také říci, že byla přinejmenším mnohá pracovní místa udržena, a to nejen v této bance, ale v celém národním hospodářství, protože - jak je všeobecně známo - těžko se najde v České republice větší podnik, který by neměl u Komerční banky alespoň jeden účet. Z tohoto pohledu je stabilita Komerční banky jednou z klíčových věcí prosperity české ekonomiky jako celku.
        Chtěl bych upozornit na to, že Komerční banka přes řadu problémů v oblasti málo bonitních aktiv, které sdílí s jinými bankami v České republice, netrpěla žádnými akutními krizemi a toto je cesta, jak zlepšit její šance při privatizaci. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí.
        Z které kapitoly rozpočtu je toto navýšení základního jmění privatizovaného subjektu provedeno? Není to z kapitoly rozpočtů. Tím, kdo bude upisovat, bude Fond národního majetku, čili hradit to bude muset Fond národního majetku ze svého rozpočtu. Předpokládáme, že klíčovým zdrojem finančním tady budou výnosy z privatizace jiných společností. Fond národního majetku se chová jako podnikatelský subjekt a přitom plní úkol, kterým je privatizace.
        Zapomněl jsem ještě zmínit jednu věc. Vláda sice schválila částku 9,5 miliardy Kč, ale tato částka nemusí být tou skutečnou částkou. Byla by vlastně vynaložena jenom za toho předpokladu, že žádný jiný z akcionářů nebo nějaký nový zájemce by se nepodílel na tom úpisu. Stát tím říká, že je ochoten plně se účastnit úpisu tak, aby zdvojnásobil základní jmění. Nevěříme, že by k tomu skutečně došlo, protože se domníváme, že celá řada jak stávajících akcionářů, tak dalších zájemců bude ochotna rovněž se na tomto výhodném úpisu podílet, a tím se sníží bezprostřední nutnost státu účastnit se v této plné výši. Ale opakuji, jsme připraveni toto udělat a myslím si, že je to dobré rozhodnutí.
        Protože jsem vysvětlil, že nejde o nekonvenční postup, že jde naopak o běžný proces zvyšování základního jmění podniku, což je operace, kterou Fond národního majetku jako správce rozsáhlých aktiv v obchodních společnostech provádí poměrně rutinně, musím říci, že to nelze porovnávat s procesem revitalizace. Nicméně odpověď také může být že ano, protože ten postup bude stejný. Bude stejný v tom smyslu, že princip revitalizace, resp. program revitalizace je založen na tom, že Konsolidační banka založila - lepe řečeno ten proces zakládání probíhá, čeká se na zápis u soudu, zápis do Obchodního rejstříku - revitalizační agenturu jako svou dceřinou společnost a základní jmění tam vložila, resp. vloží v okamžiku splatnosti. Čili v tomto smyslu je to stejný postup, Konsolidační banka vloží část svých aktiv do této agentury. Opakuji, není to postup nekonvenční, je to standardní postup vytvoření dceřiné společnosti podle obchodního práva.
        Velmi závažná otázka je, proč byla koncepce revitalizačního programu kritizována zástupcem Evropské unie. Důvody této kritiky byly dvojí. Jednak to byla skutečnost, že v programu není žádné časové omezení. Je tam řečeno, že program je na dobu časově omezenou, je na vyřešení současných problémů české ekonomiky, ale není tam žádné datum. Při jednání se zástupci Evropské unie v Bruselu včera se zástupci České republiky dohodli na tom, že není rozumné konkrétní datum tam dávat, a na tuto dílčí námitku byla poskytnuta zástupcům Bruselu uspokojivá odpověď. Evropská komise akceptuje ducha toho programu v tom smyslu, že jej chápe jako časově omezený, a byla ujištěna ze strany České republiky, že zcela jistě bude ukončen před vstupem České republiky do Evropské unie, což je samozřejmá podmínka.
        Co se týká té druhé, závažnější výtky, která vznikla do jisté míry na základě nedorozumění, jde o skutečnost, že v programu jsou tzv. předvýběrová kritéria. Program obsahuje položku, zásadu, která říká, že aby se urychlil proces výběru podniků pro program revitalizace, stanoví vláda čtyři zásadní kritéria, která musejí být splněna jako předpoklady pro to, aby nějaká společnost vůbec mohla být do toho programu zařazena, a to na úrovni, na které příslušné společnosti či podniky tato kritéria plnily k 31. 12. 1998. Dále je tam stanoveno, že nemusí být splněna všechna čtyři tato kritéria, musí být splněna nejméně tři.
        Určité nedorozumění, které se domnívám jednoznačně vysvětlilo při včerejším jednání, spočívalo v tom, že pracovníci Evropské komise, kteří dostali program k revizi, se domnívali, že tato kritéria jsou dostatečná pro zařazení do programu. Nicméně v textu dokumentu - a takto jsme to také našim kolegům v Bruselu vysvětlili - je jednoznačně řečeno, že toto jsou předvýběrová kritéria, která musí být splněna, ale která nevytvářejí nějaký nárok na zařazení do programu. Jsou to tedy kritéria, která vymezí ty podniky, o nichž může revitalizační agentura uvažovat.
        ***
        S tím, že základním kvalitativním kritériem je kritérium životaschopnosti podniku, což byl také požadavek Bruselu - musí tam být kritérium životaschopnosti podniku. Dohodli jsme se, že tam je uvedeno a že vzájemnou komunikací se tyto věci dají vysvětlit.
        Domnívám se, že onen spor, který byl vcelku malý - uvážíme-li, že rozsah celého dokumentu je asi 40 stran včetně všech příloh a že dopis, který nám byl zaslán z Bruselu a který upozorňoval na ony dva problémy, se konkrétně týkal těchto dvou věcí v rozsahu 4 řádků, tak je to poměrně malé procento z celkového textu. Domnívám se, že se to podařilo vysvětlit a že není žádný problém, pokud jde o proces přičleňování České republiky k Evropské unii z hlediska kompatibility tohoto procesu v předvstupním období s pravidly Evropské unie. Také by neměl být problémem pro konečné uzavření kapitoly "průmyslová politika".