Děkuji, pane předsedající, ale mě to z míry nevyvedlo.
        Musím připomenout, že za této situace představitelé soukromých škol začínají hovořit o masové likvidaci, o perzekuci soukromého školství atd. V takovéto situaci se nepochybně vyplatí podívat se za hranice vlasti a načerpat zkušenosti tam, kde už to funguje. Je zajímavé, že obě dvě strany tábora příznivců i odpůrců návrhu tohoto zákona se odvolávají na zahraniční zkušenosti. Zkusím to tedy také a připomenu, že zjednodušeně by se dalo říci, že v západoevropských zemích existují v podstatě dva základní modely.
        Už tady byl zmiňován anglický a francouzský. Oba dva jsou celkem přehledné. Anglický model pomíjí potřebu státního příspěvku, ale zároveň v tuto chvíli také právem odmítá státní kontrolu svého hospodaření.Umožňuje státu pouze jedinou prověrku své kvality. Na srovnatelných typech škol musejí absolventi soukromé školy dosáhnout na výstupu výsledky přinejmenším stejné, ne-li lepší kvality než na škole státní.
        ***
        Je to v pořádku, vždyť si za to rodiče patřičně zaplatili. Francouzský model na to jde z jiné strany. Stát si u soukromé školy "objednává" určitý vzdělávací standard a stát mu za to poskytne příspěvek. Co je nadstandard, platí rodiče. Stát samozřejmě kontroluje nejen kvalitu výstupu, ale i způsob hospodaření s jím uvolněnými prostředky. I to je pro mne pochopitelná metoda.
        Ale prosil bych, zda by mi mohl někdo vysvětlit, jaký je rozdíl mezi státní a soukromou školou, poskytuje-li ta druhá za stoprocentní státní dotace to samé vzdělání jako škola státní bez možnosti dalšího nadstandardu a ještě k tomu bez povinnosti standard vyúčtovat. Přiznám se - takovou soukromou školu bych si hned založil a k ní na stejném principu ještě také restauraci, pro manželku kadeřnictví, pro syna cestovní kancelář a pro snachu módní salon. Ve volném čase bych pak provozoval soukromé divadlo, které by mi mohl závidět i náš bývalý kolega František Ringo Čech.
        Při diskusi s některými zástupci soukromých škol jsem se jich podobně jako pan ministr vždy ptal, jaký by si raději přáli model, zda tedy onen anglický, nebo francouzský. Vždy zazněla stejná odpověď: Ani ten, ani ten. Chceme model náš. Český. Bohužel jsem se však nikdy nedozvěděl, v čem je ono české specifikum. Musím se tedy domnívat, že alespoň v návrhu kolegy Mareše a Bartoše.
        Abychom si rozuměli. Nejsem proti soukromým školám, neházím všechny soukromé školy do jednoho pytle, nad jednou soukromou školou v Pardubicích mám dokonce tichý patronát a myslím si rovněž, ve shodě s kolegy, kteří předkládají tento návrh zákona, že by postavení soukromých škol mělo být dáno daleko více zákonem a neměly by být závislé pouze na vládních nařízeních.
        Proto velmi vítám iniciativu ministra školství, který nechává v současné době připravovat komplexní školský zákon, v němž jsou soukromé školy přesně definovány a v němž se také vytvářejí stejné a rovné základní, a to slovo podtrhuji, podmínky všem školám bez rozdílu zřizovatele. Na rozdíl od dnes projednávaného návrhu zákona je toto řešení systémové a komplexní.
        A protože mám v živé paměti dobrou zkušenost z přípravy dnes už fungujícího zákona vysokoškolského, kde vedle sebe probíhala diskuse hned ke třem variantám téhož, doporučoval bych podobný postup. Tedy nikoli vytrhnout z kontextu a řešit pouze dílčí problémy soukromých škol, ale společně hledat konsensus pro celý tak důležitý úsek života našeho státu, jakým školství je.
        Proto nenavrhuji předkládaný zákon zamítnout, ale pouze odročit a poté jej projednávat spolu s připravovaným návrhem vládním.
        Na případnou námitku nebezpečí z prodlení si dovolím upozornit, že toto nebezpečí nehrozí, neboť sněmovní tisk č. 149 předpokládá účinnosti k 1. 1. 2000, a totéž má v záměru i ministr školství se svým zákonem. Považoval bych to za rozumné řešení už také s ohledem na výši příspěvku, která je v této kapitole vyhrazena státnímu rozpočtu.
        A teď, když, kolegové a kolegyně, dovolíte, ještě drobné poznámky k tomu, co tu zaznělo v diskusi.
        Slyšeli jsme, jak soukromé školy vytvořily vítanou konkurenci v pluralitním systému školského vzdělávání. Je to nepochybně pravda. Jen si dovolím připomenout to, co tu už v diskusi také zaznělo. Nejde o celoplošnou pluralitu, duální systém a vytvoření konkurence, jak ho známe např. z České televize versus komerční televize Nova nebo Prima. Slyšeli jste sami, že jde jen o malé procento populace, byť samozřejmě v žádném případě zanedbatelné.
        K onomu ideálnímu normativu, o kterém se říká, že vytvořil rovné podmínky, protože jdou peníze tzv. za žákem, školáci říkají za židlí, bych chtěl připomenout, že tento normativ vede v mnoha případech mnoha škol pouze k honbě za penězi, kdy ředitelé škol nabírají žáky jen proto, aby na ně dostali peníze, a neohlížejí se ani v nejmenším na kvalitu.
        Legenda o tom, že díky vládě sociální demokracie soukromé školy zaniknou, je samozřejmě nesmysl. Nezaniknou díky této vládě ani díky jiným vládám, možná, že zaniknou ty špatné, ale těch škoda nebude.
        To, že tu připomínala paní zpravodajka kolegyně Šojdrová rok 1996, odkdy začala jistá diferenciace mezi školami státními a soukromými, asi vskutku není náhoda. Já s většinou jejích vývodů souhlasím a připomínám, že diferenciace nastala právě s tím, že jak byl postupně nastartován proces optimalizace státních škol, muselo logicky dojít i k této diferenciaci.
        Velmi mě potěšila dojemná starost některých mých kolegů o volební program ČSSD, zda je plněna Listina práv a svobod, zda vláda plní svůj program. Jen jsem tu zaslechl v příspěvku kolegy Záruby větu, že vláda záměrně porušila zákon.
        Pane předsedající, chtěl bych se zeptat vaším prostřednictvím kolegy Záruby, jestli to myslel vážně. A jestli si to opravdu myslí, chtěl bych ho požádat, aby v tom případě podal na vládu trestní oznámení, protože jsme-li svědkem toho, že někdo porušil zákon, je to naší přímou povinností.
        Takže když dovolíte, dámy a pánové, problém není v tom, zda soukromé školy ano či ne, problém je v tom, že ano, v potřebné míře, odpovídající kvalitě a patřičném ekonomickém zabezpečení, na kterém se budou podílet všichni partneři příslušným podílem. Nechtějme ze soukromých škol udělat páteř našeho školského systému. Nemohou jí být, jako i ostatně nejsou nikde v Evropě. Dejme jim šanci být příslovečnou šlehačkou na dortu, ale pohlídejme, aby náhodou nebyla zkyslá a nezkazila chuť celého dortu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)