Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s dokumentem, který vláda České republiky přijala na svém zasedání dne 17. února letošního roku, a současně mě pověřila, abych s tímto dokumentem seznámil výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
        Tuto informaci jsem ve výboru podal dne 4. března 1999 a rád na jeho žádost informuji také plénum této Poslanecké sněmovny, tím spíše, že jde o materiál, který je prvním materiálem svého druhu od vzniku samostatné České republiky před šesti lety.
        Dovolte mi právě proto, že se domnívám, že jde o materiál svého druhu historický, abych udělal trochu rekapitulaci a vrátil se k historii jeho vzniku. V roce 1994 byla vládou České republiky projednána a schválena vojenská strategie České republiky. Následně byl tento dokument projednán ve výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to v té době, kdy dokument nahrazoval i vojenskou doktrínu, která po rozdělené České a Slovenské Federativní Republice nebyla převzata.
        Od roku 1996 byla připravována národní obranná strategie, kterou vláda schválila v březnu 1997. Hlavní úkoly v tomto dokumentu byly stanoveny v oblasti obrany v době míru a v krizových situacích a definovány jako zdroje pro obranu a systém ochranného plánování. Nepodařilo se prosadit přijetí hierarchizovaného souboru bezpečnostních dokumentů jako národní bezpečnostní strategie, národní obranná strategie a vojenská strategie České republiky, které by už v ucelené podobě rozpracovaly zásady bezpečnosti a obrany ČR.
        V první polovině loňského roku byly tři základní bezpečnostní dokumenty připraveny a byly projednány na prvním jednání nově ustavené Bezpečnostní rady státu dne 29. června 1998. Měly být také upraveny a předloženy urychleně na jednání ještě tehdejší vlády dne 22. července 1998 s tím, že v dalším období, po vstupu České republiky do NATO, budou zpracovávány pouze dva hlavní dokumenty, totiž národně bezpečnostní strategie a vojenská strategie České republiky. Cílem tohoto rozhodnutí bylo sloučit národní bezpečnostní strategii a národní obrannou strategii do jediného dokumentu a tím zjednodušit systém bezpečnostních dokumentů státu a v souvislosti s připravovaným vstupem do NATO jej přiblížit obdobným dokumentům států Atlantické aliance.
        ***
        Současná vláda již ve svém programovém prohlášení deklarovala jako jednu ze svých hlavních priorit projednání a schválení národní bezpečnostní strategie. Bezpečnostní strategie České republiky je tudíž základním koncepčním dokumentem bezpečnostní politiky státu, který definuje zájmy České republiky, obecná bezpečnostní rizika a z nich vyplývající hrozby. Definuje také dlouhodobé záměry a opatření, jejichž cílem je zajištění podmínek pro mírový vývoj a hospodářskou prosperitu České republiky a zabezpečení jejích obyvatel. Bezpečnostní strategie vychází z komplexního pojetí bezpečnosti České republiky a jejím základním rysem je vědomí propojenosti a vzájemné závislosti rovin politické, vojenské, hospodářské a také oblasti vnitřního pořádku a ochrany obyvatel. Bezpečnostní strategie odráží základní změnu mezinárodního postavení České republiky, související s přijetím do NATO. Reflektuje obecný trend oslabení silových konfrontačních přístupů k zajišťování bezpečnosti a jejich nahrazování přístupy kooperativními. Role ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů se přitom neoslabuje, v jejich působnosti však dochází k posilování nových prvků při současném zachování tradičních úkolů individuální a zejména kolektivní obrany.
        Dokument respektuje Ústavu České republiky, Listinu základních lidských práv a svobod a principy právního státu.
        Vzhledem k tomu, že bezpečnostní strategii České republiky je třeba udržovat v aktuálním stavu, předpokládá se, že ji vláda posoudí z hlediska souladu s aktuální bezpečnostní situací každé dva roky nebo případně podle potřeby.
        Bezpečnostní strategie České republiky se stala veřejným politicko-bezpečnostním dokumentem, a tím vláda otevřeně jak celé české veřejnosti, tak směrem k zahraničí vyjadřuje svůj postoj, deklaruje svoji odpovědnost a komplexní přístup k této důležité oblasti. To je zvláště významné v této době, kdy se Česká republika stala členem NATO.
        Vláda potvrdila základní koncepci a obsah dokumentů projednaných v Bezpečnostní radě státu dne 17. prosince loňského roku a uložila pokračovat v jejich dopracování. V prosinci loňského roku Bezpečnostní rada znovu projednala za přítomnosti prezidenta republiky nově připravený dokument "Bezpečnostní strategie České republiky" a v konečné podobě jej projednala v lednu tohoto roku s doporučením vládě. Vláda České republiky projednala a schválila tento dokument na své schůzi dne 17. února tohoto roku. Bezpečnostní strategie České republiky se tím stala základním koncepčním dokumentem bezpečnostní politiky státu. V návaznosti na tento vrcholový dokument byla připravována pro oblast obrany státu vojenská strategie České republiky. Tento dokument byl předložen na jednání Bezpečnostní rady státu dne 23. února letošního roku a po zapracování připomínek z tohoto zasedání byl předložen s doporučením Bezpečnostní rady státu do vlády a 29. března byl tento dokument schválen usnesením vlády č. 257.
        Dovolte mi, abych vás nyní seznámil s hrubým obsahem dokumentu "Bezpečnostní strategie České republiky". Tento dokument má následující členění. Hovoří o bezpečnostním prostředí, kde charakterizuje postavení České republiky, zájmy České republiky, jakož i bezpečnostní rizika a hrozby. Druhým souborem je bezpečnostní politika státu, kde se dokument zabývá zahraniční politikou, obrannou politikou, politikou v oblasti vnitřní bezpečnosti a hospodářskou politikou. Další částí je zajištění bezpečnosti, která se zabývá bezpečnostním systémem státu, krizovým řízením a také zajištěním bezpečnostního systému státu.
        Základní myšlenky těchto jednotlivých částí jsou následující. Úvod definuje dlouhodobé záměry a opatření, jejichž cílem je zajištění podmínek pro mírový vývoj a hospodářskou prosperitu České republiky a zabezpečení jejích obyvatel před vnějšími i vnitřními riziky a hrozbami.
        V části "Bezpečnostní prostředí" se charakterizuje toto prostředí překonáním globální blokové konfrontace zvýšením možnosti vzniku některých dílčích rizik a hrozeb nižší intenzity, která však ve své kombinaci mohou přerůst v ohrožení velkého rozsahu. Hovoří dále o počtu bezpečnostních rizik, o zvyšování závislosti na společném a účinném postupu a sílících vnějších vlivech.
        Pokud jde o postavení České republiky, charakterizuje nejdříve Českou republiku jako demokratický, politicky, hospodářsky a sociálně stabilní stát, který je ve všech oblastech závislý na mezinárodní spolupráci. Pak tyto zahraničněpolitické závislosti definuje.
        Ve třetí části se hovoří o zájmech České republiky, definují se strategické zájmy, definují se zájmy zajištění demokratického státního systému a také v oblasti vnější bezpečnosti jako prvořadý strategický zájem udržení spolehlivých spojeneckých svazků, vycházejících z principu kolektivní obrany, prohlubování transatlantických vazeb a posilování funkčnosti struktur kooperativní bezpečnosti.
        V další části se charakterizují a definují bezpečnostní rizika a hrozby, a to jak vojenské, tak nevojenské. Bezpečnostní politika státu je pak definována jako souhrn opatření směřujících k prevenci a eliminaci rizik a z nich vyplývajících hrozeb a k zajištění bezpečnosti, obrany a ochrany občanů a státu. Hovoří se zde také o zahraniční politice, která s bezpečnostní politikou souvisí, o přístupech České republiky v oblasti kooperativní bezpečnosti.
        V části o obranné politice se hovoří o tom, že je organickou součástí politiky státu, vytváří předpoklady, stanoví cíle a priority v oblasti obrany státu z hlediska jeho vnější bezpečnosti a plnění smluvních závazků. Vypočítává se koncepce obrany, úkoly ve vojenské oblasti obrany a úkoly v nevojenské oblasti obrany.
        V části "Politika v oblasti vnitřní bezpečnosti" se hovoří o uplatnění standardů a postupů mezinárodních organizací, o zlepšení bezpečnostní situace na území České republiky, o klíčové roli, kterou v tomto systému vnitřní bezpečnosti hraje Policie České republiky, o boji s organizovaným zločinem, o ochraně proti nelegální migraci, potlačování rasové nesnášenlivosti, ochraně utajovaných skutečností a zajištění bezpečnosti při nevojenských krizových situacích.
        V bezpečnostní strategii se zmiňuje také hospodářská politika, kterou charakterizuje její velká otevřenost. Pro rozvoj bezpečnostních funkcí státu je důležitý ekonomický růst, trvalý dynamický rozvoj ekonomiky a rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce, což snižuje pravděpodobnost vzniku napětí a konfliktů.
        V oddíle "Zajištění bezpečnosti" se hovoří o odpovědnosti, kterou mají ve státě orgány zákonodárné, výkonné a soudní moci. Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby, záchranné sbory a havarijní služby.
        Bezpečnostní systém státu obsahuje také krizové řízení, hovoří se také o zajištění bezpečnostního systému státu.
        Na závěr se hodnotí význam bezpečnosti státu a jeho občanů, tvorby a realizace bezpečnostní politiky a řízení bezpečnostního systému překračuje konkrétní politické zájmy jednotlivých politických subjektů a funkční období jedné vlády. Programové prohlášení té které vlády v tomto kontextu představuje konkrétní formulaci cílů, kterých chce vláda svou politikou dosáhnout, a postupů, jak k těmto cílům dojít.
        Ve svém programovém prohlášení současná česká vláda potvrdila integrální cíl české politiky dosáhnout pevného zakotvení České republiky ve společenství demokratických států Evropy prostřednictvím vstupu do NATO a přípravou na integraci do Evropské unie. Nezbytnou podmínkou realizace těchto záměrů je výchova odborníků.
        ***
        Zajištění bezpečnosti České republiky nelze proto považovat pouze za záležitost vlády a ostatních ústavních institucí. Jde o úkol, jehož úspěšné plnění je podmíněno aktivní podporou celé společnosti. Bezpečnostní strategie České republiky bude udržována v aktuálním stavu. Vláda posoudí tento dokument z hlediska souladu s aktuální bezpečnostní situací každé dva roky a podle potřeby je bude novelizovat. Vláda může současně rozhodnout o změně navrhovaného intervalu.
        Dámy a pánové, jsem připraven případně odpovědět na vaše otázky. Děkuji vám za pozornost.