Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno. Projednáváme novelu ústavy České republiky, tedy základního zákona tohoto státu. První věc, která mě udivuje, je nízká účast a zájem nejenom vlády, ale i poslanců při debatě o základním zákonu státu. To také asi nasvědčuje o tom, o jak aktuální problém jde. Já chci polemizovat mj. i se skutečností, která je uvedena v důvodové zprávě, že tato novela je tak potřebná a naléhavá, protože i naše účast tady svědčí o tom, že ji za takovou nepovažujeme.
        ***
        Pokud jde o tento návrh, tak řeší tři okruhy otázek, jak už tu zmínili moji předřečníci. To jsou ty obecné otázky dodržování mezinárodních závazků ČR, potom zásady související s našimi právy a povinnostmi členství v NATO a přidružení ČR do Evropské unie.
        Tady bych chtěl vyzvednout několik velmi problematických momentů, které poutají moji pozornost a které jsou v tomto návrhu. Myslím si, že všechny tři okruhy otázek je třeba řešit. To je sice pravda, ale mám pochybnost o tom, že způsobem, který je navržen, to řešit lze. Polemizuji tudíž s otázkou, že by všechny mezinárodní smlouvy měly mít přednost před zákonem. Smlouvy jsou totiž také mnohostranné a ty jsou založeny na principu "ber nebo neber" a musíme přistoupit k závazkům, které vytvořilo společenství států. A my nemůžeme jedním dechem říci, že taková smlouva, kterou vlastně nemůžeme ani co do obsahu pořádně upravit nebo změnit její obsah, že má přednost před zákonem. To se mi zdá koncepčně naprosto špatné a přimlouvám se za to, abychom se drželi naší dualistické teorie, totiž aby byl rozdíl mezi právem mezinárodním a vnitrostátním, aby byla nutná transformace mezinárodního práva do práva českého. Tedy polemizuji s tím článkem 10, myslím si, že toto není správné, je-li závěr, že tyto smlouvy mají mít přednost před zákonem .
        Pokud jde o ty souhlasy s vysíláním vojsk ČR anebo vyslovováním souhlasu s pobytem spojeneckých sil nebo cizích vojsk na území ČR, zdá se mi, že tato problematika je tu ještě jakž takž dobře řešena. Ta by potom mohla být jenom jemně upravena, pokud by tento návrh zákona prošel - a já doufám, že neprojde - do druhého čtení. Tady si myslím, že toto je potřeba řešit. Nicméně znovu opakuji, že i tváří tvář vývoji situace v Kosovu se mi nejeví tento problém jako tak aktuální.
        Přitom by mě zajímalo, proč při této otázce vláda opomenula jiný velmi důležitý problém, a to jsou různá embarga. My totiž jsme také vázáni velmi rychle zavést embargo, například zákaz vývozu něčeho do nějaké země, a to musíme schvalovat zákonem. Stejně tak odbourání tohoto embarga musíme řešit také zákonem. Ten první krok nás poškozuje politicky, protože musíme dělat mnoho kroků pro to, abychom mohli naplnit obsah a literu usnesení třeba Evropské unie, Organizace spojených národů. A potom ten druhý krok, totiž krok, kdy se ruší embargo, nás poškozuje ekonomicky, protože musíme znovu schvalovat zákony, abychom mohli toto embargo zrušit. Je to vážný problém a o něm se tu vůbec nemluví, ačkoliv si myslím, že je aktuální přinejmenším stejně jako ta problematika, která je tu uvedena. Takže polemizuji s úplností této právní úpravy.
        Samozřejmě že mám vážné výhrady k článku 78, nejenom z důvodů, které řekl kolega Marek Benda, ale i z důvodů, že ten proces, který je tu popsán, naprosto vychyluje vazbu mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem v legislativním procesu, vynechává prezidenta republiky z tohoto procesu naprosto definitivně, takže nevíme, jestli podpis tu má být nebo nemá být - prezidenta republiky, zda má nebo nemá právo do tohoto procesu zasahovat apod. Není tu vůbec řešena otázka, jak se bude s těmito nařízeními vlády nakládat. Ta budou novelizována zase nařízeními vlády, nebo mohou být novelizována zákony, jakým způsobem, bude tam speciální procedura atd. atd. Těch otázek je tam velmi mnoho a ta principiální byla již zmíněna. Totiž znamená to trvalé vychýlení vztahu z moci zákonodárné ve prospěch moci výkonné. Přitom vycházím z toho, že by tato situace byla řešitelná novelou jednacího řádu, který by umožnil nějakou urychlenou proceduru schvalování některých právních norem.
        Proto velmi nesouhlasím s tím, co řekl pan místopředseda vlády Pavel Rychetský, že to je dehonestující role Parlamentu - jakékoliv přijímání zákonů je jeho povinností, nikoliv něco, co by snižovalo jeho důvěru nebo jeho hodnotu. To znamená, o tom já tedy mám výrazné pochybnosti. To je tento problém.
        A poslední poznámka k článku 78 se ještě týká skutečnosti, že je to novela ústavy jen a jen díky jedné jediné mezinárodní smlouvě. A to je ona smlouva o přidružení ČR do Evropských společenství. Je to unikátní záležitost, kdy my novelizujeme ústavu kvůli existenci jedné mezinárodní smlouvy, která má časově omezenou platnost. Její platnost a účinnost skončí dnem vstupu ČR do EU. Myslím si, že to je také velmi zvláštní řešení.
        A konečně poslední co chci říci, a to je velmi závažné. Velmi se polemizovalo s kvalitou právní úpravy nebo přípravy naší ústavy, mluvilo se o tom, kdo na ní pracoval apod. Tato ústava naprosto postrádá přechodná a závěrečná ustanovení. Nikdo netuší, pokud nemá věšteckou kouli, jak se bude řešit vztah původní právní úpravy mezinárodních smluv a nově navrhované, jaký bude vztah lidsko-právních smluv schválených do této doby, a jak to bude řešeno po přijetí této ústavy. Nikdo neřeší vztah a postavení Ústavního soudu z hlediska jeho dosavadní jenom následné možné kontroly právních norem a nyní zaváděné předchozí kontroly ústavnosti u mezinárodních smluv apod. apod. Mohl bych jít do detailů.
        Zkrátka to, co má jinak každý zákon, tedy co předkládáme, přechodná a závěrečná ustanovení, to znamená ustanovení, která se vyrovnávají se stávající a novou právní úpravou, tu naprosto chybí. To znamená, že tento návrh trpí velmi mnoha nedostatky. Nedostatky, které podle mého názoru nejsou odstranitelné v žádném čtení v Poslanecké sněmovně. Proto já sám a i za kolegy z klubu KDU-ČSL navrhuji, aby tento návrh ústavního zákona, kterým se novelizuje ústava a ústavní zákon o bezpečnosti ČR, byl vrácen předkladateli k přepracování, protože to je nad možnosti Poslanecké sněmovny psát teď tady novou ústavu. Myslím si, že to je povinností vlády a měla by předložit takový návrh, který je potom důstojnější pro debatu poslanců v Poslanecké sněmovně.
        Děkuji za pozornost.