Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si několik poznámek k projednávanému zákonu. Myslím si, že tento zákon už má tak dlouhou historii, že většina z nás už je v obraze, co se týká rozvrstvení jednotlivých zájmových skupin. Základ tohoto zákona byl schválen v roce 1992 a oněch téměř 800 000 oprávněných osob je ve struktuře zhruba 50 000 oprávněných osob, které byly uspokojeny v naturální podobě a dnes jsou soukromými hospodáři, zhruba polovina proměnila transformační podíl, který byl vypočten v nominální hodnotě, v majetkový podíl na družstvu formou členského podílu, a tato diskuse se týká zhruba 300 000 lidí, kteří stojí mimo zemědělské družstvo, mají v ruce vypočtený a v nominální hodnotě stanovený transformační podíl a očekávají, že budou vypořádáni finančně.
        Myslím, že při hledání správné odpovědi, jak znovu hlasovat o tomto zákonu, je třeba si odpovědět na otázku, proč se zemědělská družstva vypořádala s těmi soukromými zemědělci, kteří chtěli vypořádání formou majetkového podílu, a proč se zemědělská družstva nebyla schopna vypořádat s těmi, kteří chtěli vypořádat tento transformační podíl finančně. Myslím, že je to kořen tohoto sporu, který se zde vede. Samozřejmě pomíjím tu část nekorektních zemědělských družstev, která utekla před povinností tohoto zákona a transformovala se v akciové společnosti a dnes od nich nedostane nikdo nic.
        ***
        Hovořím o té části družstev, která je korektní a čeká na nějaké poctivé a spravedlivé řešení.
        Skutečnost, že zemědělská družstva se až na výjimky vypořádala s těmi oprávněnými osobami, které chtěly podíl na majetku, aby mohly soukromě hospodařit, znamená, že tato družstva v rozhodující části měla vůli se vypořádat. To, že to nebylo možné formou peněžního vypořádání, dle mého názoru má tři příčiny.
        První je v tom, že v zemědělské prvovýrobě všude ve světě existuje nižší výnosnost kapitálu než v jiných oblastech hospodaření.
        Za druhé je to nižší angažovaností státu v zemědělské politice.
        A za třetí je to skutečností, že v naší zemi neproběhla restituce právnických osob, jinými slovy hospodářských družstev.
        Tyto tři argumenty si dovolím vysvětlit, protože jsou důležité pro věcné zdůvodnění.
        Nižší výnosnost kapitálu v zemědělské prvovýrobě je charakteristická pro zemědělství všude na světě. I ve vyspělých zemích, kde se stát angažuje velmi vysokým způsobem v zemědělské politice, výnosnost kapitálu se pohybuje do pěti procent v zemědělské prvovýrobě. Za poslední roky v naší republice výnosnost kapitálu v zemědělské prvovýrobě se pohybovala kolem jednoho procenta, resp. kolem nuly. Část podniků měla i záporné znaménko. Tato nižší výnosnost kapitálu je objektivní, je dána tím, že zemědělská prvovýroba všude ve světě je atomizována vůči určitému monopolnímu nebo regionálně monopolnímu postavení zpracovatelů nebo obchodníků. Je dána tím, že v zemědělské prvovýrobě existuje biologický charakter této prvovýroby, který - když to zjednoduším - znamená, že zemědělec musí krávu dojit každý den, i když je špatná cena, kdežto vyrábí-li někdo šroubky, je-li cena špatná, přestane vyrábět nebo vyrábí na sklad.
        Za třetí v zemědělské prvovýrobě je výrobní cyklus charakteristický dlouhodobým pojetím, které je založeno na poli osevním postupem, ve stáji generačním intervalem zvířat. A za třetí téměř 50 % zemědělské půdy z pohledu nakládání s ní je omezeno nějakými zákony z pohledu životního prostředí atd.
        Podtrženo znamená, že nižší výnosnost kapitálu v zemědělské prvovýrobě je normální věc a existuje všude na světě. Většina zemí na to reaguje tím, že vláda se snaží ocenit především mimoprodukční funkce zemědělství větší angažovaností. Tato míra angažovanosti státu se v civilizovaném světě vyjadřuje ekvivalentem produkčních subvencí, který v sobě nezahrnuje jenom absolutní dotace státu, ale zahrnuje také celní politiku, nastavení celních tarifů, otázku měnové úrovně atd. Tento koeficient v zemích Evropské unie se pohybuje od 40 do 50, od 0,4 do 0,5. V naší zemi se pohybuje od 0,1 do 0,15. Zjednodušeně se dá říci, že Česká republika za posledních zhruba deset let se angažovala v rámci zemědělské politiky na zhruba třetinové úrovni, než je obvyklé ve vyspělých zemích. Je samozřejmě možné hovořit o míře této angažovanosti.
        Třetím argumentem je skutečnost, že neproběhla restituce právnických osob po roce 1990 především z obavy z církví, ale je třeba říci, že skutečnost, že se nevrátila hospodářská družstva původním vlastníkům, znamená, že zemědělští prvovýrobci bez ohledu na to, jak jsou organizovaní, se nemohou podílet na konečné ceně zemědělského výrobku tak, jak bylo obvyklé za první republiky, a tak, jak je obvyklé ve vyspělém světě.
        Tyto tři důvody, tzn. skutečnost nižší výnosnosti kapitálu zemědělství jako realita, menší angažovanost státu v České republice po roce 1990 v porovnání s vyspělými demokraciemi v zemědělské politice, a skutečnost, že se nevrátila hospodářská družstva, ve svém důsledku znamenají, že v zemědělské prvovýrobě existuje majetek zemědělských družstev, ale je velmi málo peněz, konkrétních prostředků na uspokojení potřeb oprávněných osob. A vůle k vypořádání u rozhodující části družstev byla a je toho dokladem téměř 50 000 soukromých zemědělců, kteří dostali majetek. Ale u části podniků - připouštím - může být nějaký spekulativní důvod. Ale u rozhodující části podniků prostě je třeba konstatovat, že tyto prostředky nejsou - ty, které byly očekávány.
        Jinými slovy, nižší výnosnost kapitálu je dána. Kdyby se stát více angažoval v zemědělské prvovýrobě, kdyby se vrátila hospodářská družstva a zemědělci se mohli větší měrou podílet na ceně výrobků, tak jak je obvyklé ve světě, tak by situace byla jiná.
        Dnes s vědomím těchto skutečností zde existují na stole dva zákony - tento, který projednáváme dnes, a nová novela "42" tohoto zákona z pera kolegy Tlustého a kolegy Peška. Tento návrh, který dneska projednáváme, je vlastně změněným návrhem, původním návrhem kolegy Palase, který byl pozměněn o návrh kolegy Grůzy, který si osvojil zemědělský výbor. Tento návrh vlastně znamená, když to velmi zjednoduším, že stát vstoupí do tohoto stavu a převezme určitou odpovědnost za vypořádání těchto podílů, těchto nároků oprávněných osob formou 10 000 Kč v hotovosti a formou dluhopisů, které budou úročeny 2 %. Návrh kolegy Peška a Tlustého vychází vlastně ze stejné logiky, pouze je radikálnější a říká: nechť stát převezme veškeré závazky, než stát tyto pohledávky do tří let zaplatí a stane se věřitelem těchto zemědělských družstev stejně tak, jak to předpokládá tento modifikovaný návrh.
        Jsem přesvědčen, že na rozdíl od tohoto návrhu, který je realistický, novela "42", která byla položena do tohoto parlamentu, ve své podstatě není uskutečnitelná. Vysvětlím proč. Suma závazků představuje řádově 25 až 30 miliard korun. V případě, že bychom jako východisko viděli tento návrh zákona, který je předložen z pera kolegy Tlustého a Peška, pak musíme odpovědět, kde těch 25 až 30 miliard korun opatříme. Tento návrh, který dneska projednáváme, stojí někde na horní hranici možnosti Pozemkového fondu, které jsme odhadli na 3 miliardy korun. Těch 10 000 Kč v hotovosti znamená asi tři miliardy korun. Těch 25 až 30 miliard bychom si museli odpovědět, jestli zaplatí Fond národního majetku, nebo jestli se bude podílet rozpočet a bude se účastnit daňový poplatník skrze rozpočet.
        Druhý argument, který dle mého názoru hovoří v neprospěch tohoto alternativního zákona, této novely, je skutečnost, že představa o tom, že stát, resp. Pozemkový fond jako věřitel zemědělských družstev dá tato družstva do konkursu, zpeněží tento majetek a z výtěžku tohoto majetku pokryje nároky oprávněných osob, tento názor - a je třeba si to otevřeně říci - sem směřuje, je dle mého názoru neuskutečnitelná. A proč?
        Za prvé si musíme říci, kde existuje skupina lidí, která má těch 30 miliard korun a která je ochotna tento majetek koupit. Je potřeba jasně odpovědět, že to nejsou soukromí zemědělci v České republice, jak se snaží někdo argumentovat. Ti totiž nemají tyto prostředky, stejně jako je nemají ti, kteří hospodaří v zemědělských družstvech. Dokonce dle mého názoru to není ani spekulativní kapitál, protože tento kapitál, protože se chová rozumně, by investoval tyto prostředky do jiné oblasti s vědomím nízké výnosnosti kapitálu zemědělské prvovýroby. Ale i kdyby je nevěnoval do jiných investic, tak si je alespoň uloží v bance, protože tam má větší výnos, než je současný výnos a očekávaný výnos během dvou, tří let v zemědělské prvovýrobě. To znamená, že tudy cesta - dle mého názoru - nevede. Kdyby tato alternativní novela byla schválena, dle mého názoru povede jedině k další destabilizaci, k dalšímu rozložení zemědělských družstev, ale nepovede k tomu očekávanému získání prostředků na uspokojení potřeb oprávněných osob v řádu 25 až 30 miliard korun.
        ***
        Porovnáme-li tyto dva návrhy - dnešní a který leží na stole - musíme říci, že jsou téměř ve všech bodech shodné. Návrh, který projednáváme a který přijal návrh kolegy Grůzy, odmítl návrh kolegy Palase na zreálnění majetkových podílů formou majetkových listů a místo toho stanovuje dluhopisy. Tento návrh shodně vychází z toho, že oprávněné osoby mají dostat to, co jim patří. Tento návrh shodně s novým návrhem vychází z toho, že stát by měl prostřednictvím Pozemkového fondu převzít garanci pro oprávněné osoby, že tyto své prostředky získají. Tento návrh shodně s návrhem nově předloženým předpokládá, že stát, resp. Pozemkový fond se stane věřitelem zemědělských družstev, od kterých tento majetek postupně získá.
        Logika je velmi podobná, ne-li shodná. Jediné, v čem se tyto dva názory liší, je čas. Náš návrh realisticky předpokládá, že oněch 10 000 korun a dlouhodobý cyklus splácení je uskutečnitelný. Tento návrh, jak je předložen v této podobě, dle mého názoru uskutečnitelný není. Dovedu si představit ustoupit od podpory stávajícího zákona ve prospěch nové novely, která je předložena, za předpokladu, že bude zřejmé, kde se opatří prostředky na vypořádání mimo garance Pozemkového fondu, resp. že poslanci, kteří jsou členy prezidia Pozemkového fondu, řeknou, že Pozemkový fond buď má peníze, nebo nemá a odkud je opatří a že se najde způsob, jak vytvořit předpoklady, aby zemědělská družstva mohla tento majetek čestně a poctivě splatit.
        Jsem přesvědčen, že v porovnání těchto zákonů, které jsou velmi podobné, ten, který projednáváme, je poctivější a realističtější.
        Minule jsem také hovořil o tom, že velmi podobný text, ale filozoficky stejný, který dnes projednáváme, schválila vláda myslím v roce 1996 jako východisko z této situace.
        Proto apeluji na členy tehdejší vlády a na příznivce tehdejší vlády, aby ve svých postojích byli konzistentní. Jestliže dnes zaznívají názory o protiústavnosti, možná měly zaznít již tenkrát, ale hlavně tytéž argumenty, které uvedl pan kolega Zuna k tomuto zákonu, předpokládám, že uplatní v návrhu kolegů Peška a Tlustého, protože jsou totožné.
        Připadá mi teď nejtěžší vypořádat se s argumenty pana prezidenta. Nestává se mi často, že bych s panem prezidentem nesouhlasil, ale nyní jsem v této situaci. Pan prezident uvádí dva základní argumenty, proč nepodepsal tento zákon: za prvé že se prohlubuje nerovnost mezi dvěma skupinami oprávněných osob, tzn. těmi, kteří byli vypořádáni formou majetkového podílu a jsou soukromí zemědělci, a těmi, kteří mají být vypořádáni formou financí. Za druhé že se tím zmenšuje důvěra v právo.
        Mám za to, že jsem vysvětlil, v čem je založen problém rozevřených nůžek mezi dvěma skupinami oprávněných osob. Je v tom, že jedni byli připraveni přijmout vypořádání formou majetku, a tak se také stalo. Ti, kteří chtějí peněžní vypořádání, nebyli vypořádáni hlavně proto, že prostředky tam nejsou, a to z těch důvodů, o nichž jsem hovořil: nižší výnosnost kapitálu, otázky menší angažovanosti státu v zemědělské politice ve srovnání s vyspělými zeměmi a skutečnosti, že se zemědělci u nás nemohou podílet obvyklou měrou na konečné ceně výrobku, protože jim nebyl navrácen majetek hospodářských družstev.
        Naopak jsem přesvědčen, že když bude přijat tento zákon, tato nerovnost se sníží, protože oprávněné osoby získají alespoň 10 000 korun a byť s odkladem získají to, co jim patří. Nebude-li tento zákon přijat, obávám se, že nedostanou nic.
        K druhému argumentu pana prezidenta, že se tím sníží důvěra v právo. Dle mého názoru je-li nějaký zákon neuskutečnitelný, je-li špatný, pak je poctivé to přiznat a snažit se tento zákon napravit, učinit ho lepší. Myslím, že je to poctivé a správné. Mám za to, že to naopak posílí důvěru v právo. Myslím si, že větším ohrožením důvěry občanů této země v právo bude skutečnost, když se všichni budeme tvářit, že tento zákon platí, většina zainteresovaných bude vědět, že je neuskutečnitelný, a co je nejhorší, ti, kterých se tento zákon týká, tzn. oprávněné osoby, které očekávají, že budou vypořádány, nakonec nedostanou nic. Dle mého názoru toto důvěru občanů v právo poškodí daleko více. Myslím, že přiznání chyby a snaha napravit ji naopak posílí důvěru v právo
        Ve vší úctě k panu prezidentovi velmi nerad musím s argumenty, které zazněly, nesouhlasit a myslím, že jsem uvedl argumenty, které hovoří o tom, že tento zákon naopak pochybnosti, tak jak byly předloženy panem prezidentem, může vyřešit.
        Vážené kolegyně a kolegové, řekl jsem nejzávažnější argumenty. Moje řeč nesměřovala k těm z vás, kteří jsou již dopředu rozhodnuti, k těm, kteří se dívají ideologickým pohledem na tento problém, ale směřovala k těm z vás, které ještě rozum neopustil. Jsem přesvědčen, že vás je většina.