Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se předem za své vystoupení, které jistě ve srovnání s mým brilantním předřečníkem vyzní slabě. Chápu docela nelibost pana ministra, že je ze všech stran kritizován za vše, na co sáhl, ale myslím si, že není třeba se alibisticky točit na slovíčkách a na formulacích, a jsem přesvědčen, že pan ministr se své odpovědností vyhýbat nemůže. Interpelován byl jistě ministr zdravotnictví a pro nás není zajímavé, jestli je jím paní Roithová, nebo zrovna v tuto chvíli pan David.
        Pan ministr se mnoha svými rozhodnutími, stanovisky a činy zcela evidentně rozhodl eliminovat soukromá zdravotnická zařízení. Příkladů je celá řada a všichni moji kolegové - a nejen ze strany, kterou tady zastupuji - se dnes a denně s těmito skutečnostmi setkávají. Nebudu zde uvádět konkrétní příklady, ale bude-li si pan ministr přát, jistě je najdeme.
        Problém je v definování stacionární péče. Je to problém této interpelace, tohoto konkrétního zařízení a je to problém několika málo desítek dalších zařízení. Tato zařízení nechtějí, nechtěla a zcela logicky ani nemohou být komplexní nemocnicí. Přesto mají na trhu zdravotní péče své místo. Poskytují péči rozdílnou od péče klasicky ambulantní a rovněž od péče klasicky nemocniční s celým širokým spektrem řady oborů, laboratoří a celého zázemí. Poskytují péči efektivní, poskytují ji v kratším čase a za spotřeby menších nákladů, ať již z veřejného zdravotního pojištění, nebo z prostředků neveřejných.
        Problém, který pan ministr způsobil rozprášením týmu odborníků, který zpracovával kromě jiného také definici stacionární péče , se promítá jak do zařízení soukromých, tak i do malých nemocnic, ve kterých má dojít nebo dochází k restrukturalizaci lůžkové péče, a pro tato zařízení by stacionární péče, tak jak ji chápeme, byla řešením.
        Velmi se podivuji nad formulací ministra zdravotnictví "Nehrajeme si na konkurenci."
        ***
        Každému z nás je bezpochyby jasné, že zdravá konkurence je jedním ze základních motivů ke zvyšování kvality poskytovaných služeb. Platí to ve službách obecně, nikoli jenom ve zdravotnictví.
        Chtěl bych ještě upozornit, jak zde zaznělo podle mého názoru chybně z úst pana ministra, že prostředky, ať již veřejné nebo neveřejné, nedostávají zdravotnická zařízení. Náš systém není postaven na rozdíl od socialistického zdravotnictví na rozpočtech a na skutečnosti, že zdravotnická zařízení dostávají nějaké finance. Finance veřejného zdravotního pojištění slouží k úhradě péče poskytnuté pojištěncům zdravotních pojišťoven, nikoliv jako finance určené pro zdravotnická zařízení primárně. Jsem přesvědčen, že naši občané - pojištěnci veřejného zdravotního pojištění - si zaslouží mít právo zvolit, kde budou čerpat svoji péči - jestli v klasické nemocnici, nebo v zařízení stacionárního typu, podobném zařízení, ke kterému se vztahovala interpelace.
        Děkuji.