Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně, také já vidím celou řadu právních nedostatků v předloženém zákoně. Nechci se jimi zabývat, domnívám se, že jsou jistě napravitelné v průběhu legislativního procesu. Chtěl bych na třech příkladech z tisku v minulých dnech ukázat na potřebnost zákonné úpravy a na nepravdivost těch, kteří tvrdí, že i dnes je možná ochrana proti nepravdivým nebo pravdu zkreslujícím skutečnostem.
        Prvním příkladem jsou noviny Blesk z pátku minulého týdne, kde na straně druhé - dokonce v rámečku - byla uveřejněna zpráva, že na čtvrtečním zasedání této sněmovny požádal klub sociálně demokratických poslanců o přerušení této sněmovny proto, aby mohl slavit, že konečně - jak bylo zdůrazněno - jeho předseda dokončil právnickou fakultu. Poslanec Nečas podle této novinové zprávy se měl vyjádřit, že to je nehoráznost. Tato zpráva je zcela vymyšlená. Vy, kteří jste tu byli, víte, že k něčemu takovému nedošlo, že si to autor zcela vymyslel. Pokud nějaká oslava probíhala, probíhala o polední přestávce v místnostech klubu, čili nebylo přerušeno zasedání za účelem oslavy. Tato zpráva vyvolává ve čtenářích dojem, že klub sociální demokracie je spolek nezodpovědných lidí, kteří pro to, aby mohli chlastat, zdržují jednání sněmovny. Ptám se, jak se mají poslanci, případně předseda klubu Gross hájit. Žádnou možnost samozřejmě nemají.
        Den předtím Lidové noviny uveřejnily zprávu o tom, že ministr kultury Pavel Dostál přehlédl názory svých poradců, nedbal názorů svých poradců a jmenoval o své vůli ředitelem Národní galerie profesora Knížáka, takto bývalého kandidáta na senátora Občanské demokratické strany, tím pádem jde o fungování opoziční smlouvy v praxi. Tato zpráva je rovněž zcela vymyšlená, protože profesor Knížák - jak toho můžeme litovat - vyhrál konkurs a ministru kultury nezbývalo, pokud nechtěl konkurs přehlédnout, ho do této funkce jmenovat. Jak se má ministr bránit, pokud nechce žalovat?
        Mnohokrát zde bylo zdůrazněno, že je možné žalovat. Ale soud nikde na světě není nástrojem rychlé pomoci. Nikde na světě soud - pokud to není stanný soud - nerozhoduje ze dne na den, a nemůže proto zjednat v přiměřené lhůtě žádnou ochranu, protože musí věci velmi podrobně projednat. Zde je potřeba velmi rychlé ochrany a rychlé nápravy věci. Pozitivní rozsudek - absolvoval jsem jako právní zástupce takových sporů mnoho - za tři roky vám není nic platný.
        Konečně třetí příklad a tím skončím. Ani soudní rozhodnutí, upozorňuji, že zde prakticky všichni diskutující i pan zpravodaj se zmínil o tom, že je dnes možné žalovat novináře, který uveřejnil pravdivou nebo pravdu zkreslující nebo jinak závadnou zprávu, že je možné se soudem domoci ochrany.
        ***
        Není tomu tak. Není to pravda. Všichni kolegové, kteří jste to tvrdili, mýlíte se. Dovolte, abych vám přečetl odstavec článku uveřejněný v Mladé frontě, který vyšel v pátek. Jde o spor s časopisem Spy, se kterým se soudí novináři. Dovolím si citovat: "Redaktor, který byl pod článkem ve Spy podepsán, se však zřejmě k soudu nedostaví. Pod pseudonymem Petr Vostrý se skrývá několik autorů, kteří se průběžně měnili a z různých důvodů se za toto fiktivní jméno ukrývali." Takže, přátelé, kdyby Petr Vostrý napsal rasistický nebo jakýkoliv jiný článek, nemůže být soudem postižen, protože nebude nikdy známo, kdo je skutečně autorem, a samozřejmě odpovědný šéfredaktor, který byl dříve, u nás už neexistuje. Domnívám se proto, že zákonnou úpravu potřebujeme, že dosavadní stav není v žádném případě dobrý a rozhodně soudy nám tady nepomohou.
        Děkuji.