Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Pečlivě jsem si prostudoval předlohu 251 a také mj. i proto, že jsem stál u kolébky zákona č. 217/1994 Sb. Ten se tehdy koncipoval ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Vzpomínáte si, že se jednalo o finanční podporu a další iniciativy těch, kteří byli vězněni. To byla jedna taková výseč ve své době. A rozdělilo se mezi ně na základě zákona č. 217 ze státního rozpočtu 1,5 miliardy korun.
        Navrhovaná předloha poslanců se věnuje další výseči, zahraničním vojákům. Zcela opomíjí i další účastníky protifašistické rezistence. Nevím, proč návrh nerespektuje celkem uznávanou normu, zákon č. 255 z roku 1946. Mám ho zde před sebou a podle § 15 mezi účastníky odboje patří - ne selektivně, ale prostě patří, jak se říká, zcela natvrdo - příslušníci Československé armády v zahraničí, ve spojeneckých armádách bojovali také naši lidé, v první Československé armádě na Slovensku, v partyzánských jednotkách, českoslovenští političtí vězňové, tzv. španěláci, příslušníci španělské republikánské lidové armády, a příslušníci stráže obrany státu.
        Tohle je prostě už jednou v naší legislativě dáno a tak nechápu, proč se tedy hledá zase nové dělení a bude se "odškodňovat" jenom určitá další menší výseč.
        Návrhu bych vytkl ještě dvě vady nebo nedostatky. Vadou našeho odškodňování českého a potažmo i československého bylo vždycky to, že jsme se odškodňovali z vlastních prostředků, z vlastního státního rozpočtu.
        ***
        Reparace má platit někdo jiný. I to je dáno zákony. Mám tady velmi obšírné vyjádření v této věci třeba ministra Kočárníka, poněvadž to bylo předmětem několika interpelací a několika jednání v této sněmovně. Naše pohledávky vůči Německu jsou dvojího druhu. Jsou reparační a nereparační a ty se dělí dál atd., včetně těch perzekučních škod, kam by patřilo eventuálně i toto.
        Summa summarum to je 305 miliard Kč a z toho Spolková republika Německo České republice, potažmo Československu zaplatila dosud 657 milionů, a to za pokusy na dvojčatech v nacistických koncentrácích.
        Druhá vada, a to není malá vada, kterou má předloha, je to, že počet občanů České republiky, resp. okruh oprávněných osob, jak bychom měli přesněji říci, se velice rychle zmenšuje. V Německu to už legislativně vyřešili, tam se jim vrátili sudetští Němci a podle toho, jak se jim postupně vraceli, tak odškodňovali jednotlivé ročníky. Tedy v prvé řadě uznali nároky, to je jedna věc, to je za a), a za b) postupně odškodňovali podle narození.
        My bychom měli, pokud budeme řešit někdy v budoucnu tyto věci, v první řadě ty nároky uznat, aby byly předmětem dědění a dalších věcí, a kdy k tomu dojde, to už je věc další. Jinak tyto věci by se daly zlepšit v předloze 251, proto doporučuji její postoupení do druhého čtení. Děkuji.