Chtěl bych dále říci, že na tomto střednědobém fiskálním výhledu je znát, že je prvním - a záměrně je takto konstruován - takovým dílem, protože jsou země, typicky nejvýznamnější v tomto smyslu je Spojené království, kde už nejde o střednědobý výhled, ale o střednědobý závazný rozpočet. Je i naším cílem v budoucnu dospět - poté co nabereme příslušné zkušenosti - k podobnému typu dlouhodobého rozpočtového financování. Z tohoto pohledu tento střednědobý fiskální výhled je prvním skromným, leč přesto významným krokem v tomto směru.
        Při sestavování fiskálního výhledu byla použita metodika Mezinárodního měnového fondu, tzv. metodika GFS - Government Finance Statistics. Od roku 1996 jsou veřejné rozpočty trvale deficitní. V roce 1999 se očekává, že podíl deficitu v soustavě veřejných rozpočtů na HDP dosáhne zhruba 2,5 %. Další vývoj v oblasti veřejných rozpočtů bude zčásti odrážet tendence obsažené v minulém vývoji, zčásti bude záviset na nových jevech.
        Z tohoto důvodu byl fiskální výhled vypracován ve dvou variantách, lišících se v předpokladech o budoucím ekonomickém vývoji a v předpokladech o úspěšnosti politik zaměřených na obnovení hospodářského růstu. Čili jde o dva scénáře. Jeden, který je založen na předpokladu "žádné podstatné změny hospodářské politiky", druhý je prorůstově orientovaný a předpokládá, že mu budou předcházet příslušné hospodářsko-politické změny založené na volebním programu a vládním programovém prohlášení sociální demokracie.
        Tento prorůstový scénář, který je v dokumentu hlavní, předpokládá hluboké strukturální reformy a aktivní politiky, které přinesou růst produktivity práce, investic a vývozů. Předpokládá se, že míra růstu reálných mezd jako jednoho z hlavních rizikových faktorů je zde nižší než míra růstu produktivity práce. Současně se předpokládá nižší růst nezaměstnanosti a pomalejší snižování inflace než v setrvačném scénáři.
        Prorůstový scénář ukazuje, že stabilizace veřejných rozpočtů a nastartování tendence ke snižování veřejných deficitů - a tím se tato zpráva váže k předchozí zprávě o státní dluhu - někde k signální hodnotě 3 % v období po uvažovaném přijetí do Evropské unie je reálná, a to již bez vlivů dodatečných rozpočtových zdrojů z privatizace. Současně je však postaven na silných následujících předpokladech:
        Je to předpoklad o rychlosti uzavírání mezery vůči potenciálnímu produktu a vývoji dalších fundamentálních makroekonomických veličin. Předpokládáme, že tato mezera bude uzavřena v průběhu roku 2000, čili v roce 2001 se ekonomika poprvé po delší době dostane na úroveň potenciálního produktu. Dále o úspěšnosti a rychlosti postupu mikroekonomických a institucionálních reforem, které jsou předpokladem toho, co jsem řekl v předchozím předpokladu, a úspěšnosti reforem mandatorních výdajů jak ve prospěch sektoru domácností, tak i v podnikatelském sektoru v souladu s vládním programovým prohlášením. Mám na mysli takové operace, jako je třeba vyčlenění sociální pojišťovny. Dále o tom, že budou restrukturalizovány a postupně dořešeny problémy transformačních institucí a že stát nebude v budoucnu přebírat další nekvalitní aktiva poté, co bude základní blok především transformace finančního sektoru dokončen. Dále předpoklad o tom, že bude do budoucna výrazně omezeno financování vládních programů mimo rozpočet centrální vlády prostřednictvím garancí za rizikové úvěry a jinými dluhovými nástroji, které vytvářejí zdroje potenciálních fiskálních rizik a přenášejí fiskální náklady do budoucna.
        Za těchto předpokladů by se deficity veřejných rozpočtů mohly snižovat až k hodnotě kolem 1 - 2 % HDP a tradičně vykazovaný veřejný dluh by se stabilizoval na úrovni kolem 22 % HDP, byl by v mezinárodním srovnání extrémně nízký. To podtrhuji.
        V setrvačné variantě by se naopak celkové deficity veřejných rozpočtů dlouhodobě pohybovaly až nad úrovní 5,5 % HDP a úměrně tomu by narůstal veřejný dluh.
        Růstová varianta ukazuje, že pouhé obnovení hospodářského růstu neumožní dosažení zvoleného fiskálního cíle i bez dalších podmínek. Naznačuje sice, že zvoleného cíle je možno dosáhnout již koncem sledovaného období, ale pouze při předchozím výrazném zapojení zdrojů z privatizace. Příjmy z privatizace jsou v metodice GFS součástí položky půjčky minus splátky, která je vykazována jako součást výdajů. Tímto způsobem snižují příjmy z privatizace výši výdajů, jsou totiž záporným výdajem. Příjmy z privatizace pak představují nestandardní a pouze dočasný příjem, který je právě proto vylučován z položek nad čarou a je vykazován jako financující položka, která nemá vliv na výši rozpočtového salda, ale která snižuje dluh.
        ***
        Proto také není součástí uvedeného populárního tříprocentního maastrichtského kritéria, jak už jsem to tady dnes několikrát říkal. Děkuji.