Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře Bašto, dámy a pánové. Když jsme zařazovali tento bod na program jednání, uvedl jsem, že považuji neplacení mezd za třetí a nejvíce nemorální stadium neplacení závazků v české ekonomice. Napřed podniky přestaly platit samy sobě navzájem. Poté přestaly platit podniky státu daně a pojištění, nyní jsme již ve stadiu, kdy podniky neplatí těm, kteří se bránit nemohou takřka vůbec, to je svým zaměstnancům.
        ***
        Diskuse, která tu proběhla, se zabývá potížemi těch podniků, které neplatí proto, že platit nemohou. Dovolím si upozornit, že existuje ještě jiná kategorie podniků, to jsou podniky, které neplatí proto, že jsou přesvědčeny o tom, že je to pro ně výhodné, a neplatí přesto, že by platit mohly.
        Dovolte mi, abych se napřed vyjádřil k té první skupině, k tomu, jaká je další příčina neschopnosti některých podniků dostát svým závazkům, a to prostě proto, že mají nedostatek finančních prostředků. Nedostatek peněz v podnikové sféře je podle mého názoru kromě dalších důvodů, a zdůrazňuji, že to, co uvedu, nepovažuji za důvod jediný, nicméně za důvod významný, který tu ještě nebyl citován, nedostatek peněz v ekonomice je spolu s růstem nezaměstnanosti a zastavením růstu naší ekonomiky důsledkem přehnaného zdražení úvěrů a omezení přísunu nových peněz do ekonomiky po roce 1996, tak jak ji pod obecným názvem měnová politika aplikovala Česká národní banka. Tento názor naleznete nejen v hodnocení domácích a zahraničních ekonomů, naleznete ho už i ve zprávách mezinárodních institucí, jako je např. zpráva MMF ze září letošního roku. Za rozhodující argument, který by měl potvrdit, že důvodem dnešních problémů i ve sféře neplacení mezd je přehnaná restriktivní měnová politika národní banky, je tabulka, kterou jsem si dovolil zpracovat a z níž vám řeknu základní charakteristiky.
        Od 16. 7. 1998 snížila Česká národní banka tzv. reposazbu, která přímo ovlivňuje výši úroků z úvěrů, v České republice celkem - a teď pozor - 17krát, přičemž z původní hodnoty 15 %, opakuji: 16. 7. loňského roku, se k dnešnímu dni těmito 17 sníženími propracovala k sazbě 5,25 %. Provede-li regulační instituce, kterou je ČNB na poli měnové politiky, 17 korekcí jedním směrem, jednoznačně tím potvrzuje, že předtím se musela dopustit nemístné korekce směrem opačným. Normální regulace jakéhokoli procesu se totiž nemůže vyznačovat 17 jednosměrnými kroky, tak jak je to v případě regulace, kterou uplatňuje Česká národní banka.
        Nyní bych si dovolil pohovořit o druhé části příčin neplacení závazků a mezd v České republice. Chtěl bych pohovořit o tom, že neplatí mzdy a obecně své závazky i ti, kteří peníze mají a kteří tak činí z jiného důvodu. Vysvětlení je podle mého názoru prosté a ekonomické. Neplacení závazků v ČR je tak špatně postihováno právem a soudy, je tak ekonomicky výhodné, že čistá ekonomická úvaha vede k závěru, který jsem slyšel z úst některých ekonomů a který považuji za otřesný, nicméně ho musím konstatovat, a ten zní, že neplacení závazků se v české ekonomice stalo - pozor! - "náhradním zdrojem úvěrování". Vyplývá z toho, že neplacení závazků je ekonomicky výhodné.
        Bohužel je to tak. Podívejme se na daň z příjmu. Nezaplacený závazek je nákladem podnikatele. Přestože nic neuhradil, v jeho daňovém přiznání figuruje jako fiktivní náklad a tím umožňuje snížit daňový základ. V dani z přidané hodnoty je přijatá faktura dokladem pro nárok na vratku DPH bez ohledu na to, že nebyla uhrazena. Je to antimotivace. Dlužník je zvýhodňován. Těmito dvěma okolnostmi, které jsem tu uvedl, je jednoznačně dlužník ekonomicky zvýhodňován. Nedivme se proto, že někteří dlužníci tyto pobídky, tyto stimuly využívají a neplatí své závazky.
        V tuto chvíli si dovolím upozornit, že odstranit první problém jsem se pokusil čtyřikrát v této sněmovně, a to neúspěšně, odstranit druhý problém jsem se pokusil jednou, a to minulý týden, rovněž neúspěšně. Argumentace vlády, která tyto mé kroky zásadně odmítla, je směšná a diletantská. Zní, že moje návrhy jsou nesystémové a nestandardní. Upozorňuji, že neplacení závazků je mnohem více nesystémové a nestandardní, a jsem přívržencem hesla "na hrubý pytel hrubá záplata". Přes vědomí, jak špatná je situace v hrazení závazků, ministr financí a vláda, potažmo klub sociální demokracie, tyto mé návrhy smetli ze stolu. Říkám to proto, že byly v této sněmovně možná malé, nicméně nepochybně konkrétní kroky proti dlužníkům a nebyly vědomě přijaty.
        Vláda dnes přináší do sněmovny novelu zákona o konkursu a vyrovnání a vytváří iluzi, že touto novelou bude problém vyřešen. Necháme-li stranou to, že novela zákona, tak jak ji vláda zpracovala, je významně měkčí a méně důsledná než návrh, který předložila paní kolegyně Dundáčková, dovoluji si vyslovit obecný soud: samotný zákon o konkursu toto stadium nemoci, které zachvátilo českou ekonomiku, už nezachrání. Je potřeba podniknout nestandardní kroky. Chybí k tomu drobnost - politická vůle a politická odvaha.
        Dnes jsme tady slyšeli mnoho slov, mnoho výzev. Neslyšeli jsme téměř žádný návrh. Jediný konkrétní je, že vláda chce, aby vyústěním konkursu byla tzv. revitalizace. Pozor, i to je antimotivace. Revitalizace ve svém principu podnikům v české ekonomice říká: čím hůř podnikáte, čím horší jsou vaše výsledky, tím větší se dočkáte odměny od státu. V situaci, ve které hlavním problémem české ekonomiky při neplacení závazků je jedna antimotivace, přichází vláda s jejím prohloubením a rozvinutím v podobě další antimotivace. Revitalizace v podstatě slušným říká: nedodržujte své závazky, nehospodařte dobře, stát vás nakonec zachrání. Vláda nenavrhuje podle mého názoru nic konkrétního. Považuji za vrchol pokrytectví těch, kteří tady dnes měli velká slova o krásných záměrech a krásných vizích, a přitom před několika dny hlasovali proti návrhu, který mohl kousek z toho problému vyřešit, a to velmi rychle.
        Děkuji za pozornost.