Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda předložila návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání jako sněmovní tisk 458 dne 8. 12., přičemž tento návrh zákona byl doručen poslaneckým klubům a poslancům 9. 12. 1999.
        Jsem v této nelehké situaci zpravodaje zejména z toho důvodu, že tento návrh zákona, předložený pod tiskem 458, je v podstatě písmenko od písmenka totožný se sněmovním tiskem č. 429, až na jednu výjimku, kterou jsem v návrhu zákona postřehl. Odlišnost se týká ustanovení, která se dotýkají podniků v revitalizaci a účinků revitalizace na konkursní řízení. Prosil bych z tohoto místa pana ministra, zda pro případ, že by se vyskytovaly jiné odlišnosti mezi sněmovním tiskem 429 a sněmovním tiskem 458, by byl ochoten mě jako zpravodaje a kolegyně poslankyně a kolegy poslance na tyto případné změny upozornit, protože jinou změnu jsem mezi těmito sněmovními tisky nenašel.
        Bohužel jsem přesvědčen, že se jedná o změnu k horšímu, právě v § 5a, který se týká revitalizace. Zaměřuji se na něj právě proto, že je to v podstatě jediná změna mezi již projednaným vládním návrhem zákona a nyní projednávaným návrhem zákona. Právě proto se zaměřuji na tento § 5a.
        Předchozí vládní návrh, který sněmovna vrátila předkladateli k dopracování, alespoň pro určité ochranné účinky před dopadem konkursu na podniky v revitalizaci vyžadoval souhlas kvalifikované většiny věřitelů. Nyní vláda navrhuje ochranné účinky před dopady konkursu na podniky v revitalizaci bez souhlasu věřitelů. Myslím si, že to je velmi podstatné, protože potom by v podstatě věřitelé mohli doplácet na to, že podnik je revitalizován. Myslím si, že by tomu mělo být, když už se vláda rozhodne pro nějakou revitalizaci, právě naopak.
        Ještě k účinkům revitalizace v navrhovaném sněmovním tisku 458. Zde vláda navrhuje, aby splatnosti pohledávek byly určeny v revitalizačním programu, to znamená tak, aby v podstatě revitalizační agentura určovala splatnosti pohledávek, a nenašel jsem ve vládním návrhu jakoukoliv zmínku o tom, že by tyto upravené splatnosti pohledávek poté schvaloval soud. Žádná taková zmínka zde není. To znamená, že bych chtěl upozornit na to, že všichni věřitelé, a tím pádem i zaměstnanci by si měli být vědomi toho, že revitalizace je pro ně spíš špatná než dobrá.
        Chtěl bych se vrátit k některým hlavním bodům, které jsem jmenoval při své zpravodajské zprávě při projednávání sněmovního tisku 429, což je minulý vládní návrh. Bohužel se budu opakovat, ale je to z toho důvodu, že, jak již jsem řekl, sněmovní tisk 458 je mimo revitalizace, kterou jsem již zmínil, naprosto totožný s návrhem, který Poslanecká sněmovna vrátila vládě k dopracování, a sice 2. 12. 1999, a vláda za šest dní poté předložila Poslanecké sněmovně de facto totožný návrh. Myslím, že to je bezprecedentní postup, kdy vláda předkládá po šesti dnech opakovaně svůj vládní návrh - a tentokrát dokonce s žádostí o vyhlášení stavu legislativní nouze. Myslím, že pokud sněmovna vrátí návrh zákona k dopracování, a já jsem zde jako zpravodaj zmínil několik problematických okruhů, a vláda v podstatě předloží naprosto stejný návrh zákona a v části, která se změní, ještě s horší úpravou, tak si myslím, že to postup zvláštní.
        Teď k jednotlivým okruhům, které - jak jsem předeslal - jsem zmiňoval i při minulém projednávání. Domnívám se, že vládnímu návrhu chybí některé úpravy, nad kterými by bylo zapotřebí se zamyslet.
        Za prvé. Vládní návrh absentuje jakoukoliv možnost částečného uspokojení před závěrečným rozvrhem. Jsem přesvědčen, že to je ustanovení, které by bylo velmi účinné a zejména by pomohlo i zaměstnancům a ostatním věřitelům, protože probíhají konkursy, kdy správce již má určité prostředky ze zpeněžování a byl by schopen postupně nebo částečně uspokojit pohledávky věřitelů.
        ***
        Vládní návrh zákona toto bohužel neumožňuje.
        Za druhé. Vládní návrh zákona se naprosto nedotýká věřitelských tříd a nadále zachovává třídy věřitelů. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že moderní konkursní úpravy zejména ve státech Evropské unie tyto věřitelské třídy neznají. Znají samozřejmě nárok na oddělené uspokojení např. u zástavních věřitelů, nicméně třídy věřitelů jako určitou hierarchii uspokojování pohledávek v žádném případě neznají.
        Chtěl bych upozornit na to, že tito privilegovaní věřitelé - jsou mezi nimi i takové instituce, které již mají v průběhu nalézacího řízení a exekučního řízení privilegované postavení. Opravdu nevidím důvod, proč instituce, jako např. finanční úřad, by měly mít privilegované postavení v konkursním řízení, když tyto instituce dosáhnou pravomocného platebního titulu samy svým rozhodnutím, ony se nemusí obracet na soud jako běžní věřitelé, ony prostě rozhodnou, samozřejmě s právem na odvolání, kde mnohdy je i vyloučen odkladný účinek, a jakmile je toto rozhodnutí pravomocné, a je pravomocné i v hierarchii státního orgánu, tak pohledávka může být realizovaná v exekuci. To si myslím, že je skutečně neodůvodněný přežitek a do moderního konkursního práva nepatří.
        Za třetí - otázku revitalizace obecně. Srovnával jsem navrhovanou právní úpravu revitalizace v tisku 429 a v tisku 458. Nicméně bych chtěl k revitalizaci připomenout to, co jsem říkal při předchozím projednávání, a sice to, že na určité revitalizační úvahy vlády - podle mého názoru - lze použít kvalitní standardní úpravu konkursního práva bez jakýchkoliv specialit pro revitalizační agenturu. Navíc pojem revitalizace náš právní řád doposud nezná. Není tedy jasné, jaké právní kroky budou muset předcházet tomu, aby následovaly ochranné účinky, které jsem zmiňoval.
        Jsem přesvědčen, že revitalizaci lze provést tak, že stát - pokud již se tak rozhodne, nechci komentovat v tuto chvíli a zde, jestli tedy rozhodnutí má vláda činit, či nikoliv, to patří jinam, ale pokud bude chtít některé podniky revitalizovat, jestli už chce vláda takové rozhodnutí učinit, tak by je měla učinit prostřednictvím konkursu v rámci konkursního řízení. A jestliže se vláda rozhodne odkoupit podnik, získat nad ním kontrolu, nic vládě nebrání v tom, aby takový podnik koupila v rámci konkursního řízení. Jestliže nabídne takovou hodnotu, za kterou správce konkursní podstaty prodá podnik, je to v pořádku. Jestliže se najde jiný zájemce, který nabídne vyšší cenu, tak samozřejmě tím lépe, protože budou lépe uspokojeni věřitelé a podnik bude mít nového, kapitálově silného vlastníka.
        Za čtvrté. Vládní návrh zákona jakýmkoliv způsobem neposiluje práva věřitelů ve vztahu ke správci. Nadále se počítá s tím, že správce konkursní podstaty bude jmenován soudem, tzn. bez návrhu věřitelů, a věřitelé tedy nebudou mít jakýmkoliv způsobem možnost zasahovat do toho, aby si mohli zvolit správce. Samozřejmě by úprava měla být taková, že správce bude vybírat věřitele ze seznamu správců konkursní podstaty, kteří by byli vedeni v seznamu soudu.
        Vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych ještě připomenout Poslanecké sněmovně chronologii projednávání novelizace konkursního práva, a sice tu skutečnost, že již 29. 4. 1999 byl předložen Poslanecké sněmovně poslanecký návrh poslankyně Dundáčkové, který se týkal novelizace zákona o konkursu a vyrovnání. Teprve více než půl roku poté, 18. 11. 1999, předložila vláda Poslanecké sněmovně první návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání. Chtěl bych tedy říci, pokud by vláda nezaujala negativní stanovisko k návrhu poslankyně Dundáčkové, pokud by vláda zaujala pozitivní stanovisko, byť se zásadními výhradami, mohl být projednán návrh poslankyně Dundáčkové v takovém časovém sledu, že nová úprava konkursního práva mohla být účinná již k 1. lednu 2000. A to zde říkám s plnou odpovědností. (Potlesk zprava.)
        Takže se ptám, jestliže pan ministr spravedlnosti patrně jménem vlády zde vystoupil v tom smyslu, že vládu nevedou žádné prestižní důvody k tomu, že předložila opakovaně praktický tentýž návrh, tentokrát pod sněmovním tiskem 458, ptám se tedy, proč vláda nepřistupovala konstruktivně k poslaneckému návrhu, který v Poslanecké sněmovně leží od dubna 1999. Dnes Poslanecká sněmovna, resp. při minulém projednávání tisku 429, konstatovala svým rozhodnutím, že za základ projednávání bude vzat návrh poslankyně Dundáčkové. Na ta slova se dobře pamatuji, protože jsem byl v roli zpravodaje i předkladatele tohoto návrhu na vrácení k dopracování. A při vysvětlení toho návrhu jsem hovořil o tom, že není dost dobře možné - a to doufám všichni souhlasí a pan ministr to zmínil v úvodní řeči rovněž -, že není možné, aby sněmovna projednala dva návrhy a aby v krátké době po sobě platily nebo nabyly účinnosti dva různé návrhy zákona o konkursu a vyrovnání. To samozřejmě možné není. Někdo tedy musí učinit rozhodnutí, který návrh bude vzat za základ projednávání. O ničem jiném minulé rozhodnutí nebylo. Nebylo to o tom, že bychom se nechtěli zabývat problematikou konkursního práva, nebylo to o tom, že bychom chtěli blokovat úsilí vlády o řešení problémů podniků v úpadku. Bylo to pouze o tom, že Poslanecká sněmovna vyslovila vůli za základ projednávání vzít návrh poslanecký.
        Doufám, že jsme si všichni vědomi toho, že toto rozhodnutí by sněmovna musela učinit nejpozději ve druhém či třetím čtení, nebo by tato rozhodnutí musely učinit výbory. Vzhledem k tomu, že k novele zákona o konkursu a vyrovnání se s největší pravděpodobností budou vyjadřovat výbory dva, a to výbor ústavně právní a výbor hospodářský, ptám se tedy, jaká nastane situace ve druhém čtení, dojde-li k propuštění tohoto návrhu zákona, jestliže příkladmo hospodářský výbor vezme za základ projednávání vládní návrh, příkladmo ústavně právní výbor vezme za základ projednávání návrh poslanecký. A právě proto, aby nedošlo k této duplicitě, k této schizofrenii v projednávání výborů, jsem dal návrh na vrácení k dopracování, aby sněmovna tímto hlasováním vyslovila jasný signál, který návrh má být vzat za základ projednávání.
        V této souvislosti bych chtěl připomenout, že nastane-li situace, že každý ze sněmovních výborů vezme za základ projednávání odlišný sněmovní tisk, nedojde ke zkrácení tolik očekávané úpravy konkursního práva, ale naopak k prodloužení, protože mě v tuto chvíli nenapadá jiné řešení, než že ve druhém čtení by Poslanecká sněmovna musela svým usnesením vrátit věc k novému projednání výborům, tak aby sjednotily svá stanoviska.
        ***
        Nebude asi dost dobře možné hlasovat zvlášť o usnesení o projednání ústavně právního výboru a výboru hospodářského.
        Vážené dámy a pánové, myslím, že jde o věcné řešení problému a o myšlenky, které má vláda obsaženy ve svém návrhu. Pan ministr zde řekl, že nejde o žádné prestižní důvody vlády. V tuto chvíli a v tomto výroku ho beru za slovo v tom smyslu, že v rozpravě opakovaně navrhnu vrácení tohoto návrhu zákona vládě k dopracování, tak aby výbory neprodleně během ledna mohly doprojednat poslanecký návrh kolegyně Dundáčkové, aby během ledna vláda prostřednictvím poslanců sociálně demokratického klubu mohla uplatňovat v obou výborech pozměňovací návrhy k poslaneckému návrhu, tzn. ty návrhy, které jsou věcně a myšlenkově obsaženy ve sněmovním tisku 458, aby projednávání bylo co nejkratší a abychom na lednové schůzi Poslanecké sněmovny mohli absolvovat druhé a třetí čtení sněmovního tisku 219, aby tento Poslaneckou sněmovnou projednaný a schválený poslanecký návrh s pozměňovacími návrhy, které uplatní prostřednictvím poslanců vláda, mohl opustit sněmovnu na lednovém plénu Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen, že takovýmto postupem jsme schopni zajistit co nejrychlejší platnost nové úpravy konkurzního práva.
        Vážené dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a touto cestou se v pořadí přihlášených hlásím do rozpravy. (Potlesk.)