Snadné přidání nového datasetu

Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 1998_21_00142


Schůze 21/1998 18.01.2000

Téma Zahájení schůze

RNDr. Jiří Payne (*1956) (Poslanec ) ( délka 13 minut )

        
Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená sněmovno, vážená vládo, přiznám se, že při prvním přečtení návrhu novelizace jednacího řádu poslance Grosse jsem byl svým způsobem znepokojen, protože se jedná o ústup z parlamentarismu, k němuž jsme dospěli poměrně dlouhým vývojem po několikaletém hledání. Počátkem 90. let tady existovala možnost v podstatě schvalovat zákony na počkání. Uvedu příklad, kdy tehdejší ministr privatizace Tomáš Ježek přišel do sněmovny s návrhem zákona a po 15 minutách odcházel se schváleným zákonem, aby si ho nechal publikovat ve Sbírce zákonů. Právě při těchto projednáváních se schválila ta nejhorší zvěrstva v legislativě, která vůbec náš právní řád pamatuje. Svým způsobem připomenu i pendrekové zákony, byly schvalovány právě takovýmto procedurálním způsobem, právě takto urychleně a právě stejným způsobem nekvalitně. Usilovali jsme léta o to, aby parlamentní moc, která má přesilovku proti vládě, byla principiálně oslabena tím, že její jednání bude zpomaleno. Proto jsme hledali systém vícenásobného čtení, proto jsme volili systém projednávání ve dvou komorách. Nebýt toho, parlament, který se dohodne a vytvoří jakousi většinu, která je schopna se shodnout na společné politice, může vládě přikazovat zákonem v podstatě cokoli. Vládě nezbývá, než plnit zákony a v podstatě parlament přejímá výkonnou moc. Proto ve všech parlamentech světa se hledají cesty, jak zabránit parlamentu, aby nemohl přijmout zákon na počkání, aby schválení zákona trvalo minimálně tři, čtyři, pět, šest měsíců, protože tím je zabráněno tomu, aby parlament nebyl rychlejší než vláda. Pravda, v některých případech možná těch 6 měsíců umožňuje při této vládě, že parlament je opravdu rychlejší než vláda, ale za normálních okolností by vláda měla jednat den ze dne, zatímco parlamentu to musí trvat půl roku. Druhá záležitost, proč parlamenty zpravidla si samy předepisují delší jednací prostor o legislativních předlohách, spočívá v tom, že musí vzniknout časový prostor k tomu, aby veřejnost mohla být seznámena s podstatou návrhu, aby proběhla v alespoň nějaké podobě veřejná debata. Uvědomme si, že ne každý má čas během několika málo dnů reagovat na návrh, o kterém předem nemá ani nejmenší tušení, a přitom se ten návrh významně dotýká jeho práv, jeho svobod. Uvedu příklad. Zemědělská politika EU může zcela zlikvidovat určitou kategorii našich zemědělců ze dne na den, my ji implementujeme zrychleným legislativním procesem a tito zemědělci nebudou mít žádnou šanci se proti tomu bránit. Jednoho dne se prostě dočtou, že jejich způsob hospodaření skončil, je zakázán a že v něm nesmějí dál pokračovat. Myslím, že to není správný postup a že ta zhruba šestiměsíční lhůta potřebná k projednání zákona má mj. také ten důvod, aby k tomu veřejnost mohla říci svůj názor, a od toho jsme poslanci každý z jiného volebního kraje, abychom pokud možno byli blízko lidem, kteří nám chtějí svůj názor sdělit. Přistoupíme-li na takto urychlený legislativní postup, myslím, že se dostáváme do situace, kdy nejsme schopni garantovat, že legislativa byla opravdu podrobena takovéto veřejné kritice. Z toho důvodu se dostávám ještě k jedné věci. Ten původní poslanecký návrh vycházel z principu, že vláda požádá o zrychlené legislativní řízení a sněmovna podle jakýchsi pravidel na to odpovídá, přistoupí nebo nepřistoupí. Je to konstrukce, která je svým způsobem obdobná systému legislativní nouze, o který musí vláda požádat. Předseda sněmovny ji musí vyhlásit a sněmovna ji musí schválit. Ta interakce byla navržena právě proto, aby nemohl ani parlament sám si vyhlásit stav legislativní nouze a převzít exekutivní pravomoci - to se dá několika zákony delegovat řekněme na předsednictvo parlamentu - aby ani vláda nemohla sama vyhlásit stav legislativní nouze a začít vládnout jakousi formou dekretů. Tato rovnováha je jak v tom původním návrhu, tak v současném návrhu ústavně právního výboru porušena ještě více, než tomu bylo původně. Tento návrh ústavně právního výboru, jak jej máme před sebou, umožňuje, aby jeden poslanec s náležitým odůvodněním podal návrh, kterým se delegují exekutivní pravomoci na řekněme předsedu parlamentu a místopředsedy parlamentu a aby těchto pět lidí začalo vládnout v celé republice, a vláda bude zcela vyšachována. V této podobě je to skutečně možné, ten návrh umožňuje provést parlamentní puč. Myslím, že bychom se nad tím měli velmi vážně zamyslet, protože to je vážný nedostatek. Měli bychom vymyslet takové řešení, které všechny tyto nekalé alternativy vyloučí. Dovolte mi, abych přednesl ještě jeden pozměňovací návrh, který se dotýká také implementace mezinárodněprávních norem. Nevím, buď má komunistická strana své informátory, nebo se jedná o nápad, který má opravdu své opodstatnění, ale zcela v souladu se svým předřečníkem mám za to, že chce-li předkladatel odůvodnit urychlené projednávání návrhu potřebou implementovat, a myslím, že nejen normy EU, obecně bych formuloval mezinárodněprávní normy - myslím si, že se můžeme dostat do situace, kdy to nebude jen Evropská unie - mám za to, že pro takovéto urychlené řízení je nezbytnou podmínkou, aby existoval na stole úplný překlad té právní normy, která se má implementovat. *** Pokud se jedná ve speciálním případě o Evropskou unii, my tak jako tak rozhodující normy, které mají být závazné v den vstupu České republiky do Evropské unie, my je všechny musíme mít přeloženy do češtiny. Nemůžeme spoléhat na to, že čeští občané se do té doby naučí anglicky nebo že znají cizí jazyky. Budeme muset v české verzi publikovat všechny evropské předpisy, které mají být na našem území závazné. To znamená, je nejvyšší čas, aby se zahájil intenzivní proces, který za prvé stanoví překladatelské normy, protože podle dosavadních překladů se ukazuje, že tentýž termín, který v Evropské unii označuje jeden předmět, je v různých překladech překládán různým českým ekvivalentem. A po mém soudu vláda musí sama pro sebe si stanovit jakési základní etalony, základní slovníky, které budou platit jako závazný překladatelský vzor jak pro tlumočení, tak pro překlad právních norem. Za druhé na základě těchto etalonů je možné zahájit velmi intenzivní proces překladů a v podstatě můžeme začít odkudkoliv, protože nás čeká mnoho tisíc, desítek tisíc stránek, které budou muset být urychleně přeloženy do češtiny, a máme na to nepříliš dlouhý čas. Z tohoto hlediska si myslím, že vůbec není na škodu, bude-li alespoň v případech, kdy se požaduje nějaké urychlené projednání, bude-li ze zákona vyplývat povinnost předložit české znění příslušné normy, která má být implementována, a to, já se domnívám, nejenom té části, která má být implementována, ale celé normy, protože my se potřebujeme dostat do situace, že všechny tyto normy, které pro nás mají být závazné - a pokud někdo argumentuje potřebou implementace řekněme evropských norem, pak se musí jednat o normu, která patří do kategorie závazných přepisů. V takovém případě tak jako tak norma musí být urychleně přeložena do češtiny. Některé normy již přeloženy máme, ale některé prozatím ne. Proto navrhuji v čl. 1 v bodě 1 v odst. 2 přidat na konci další větu: "V případě, že důvodem" - rozumí se tím odůvodnění, které předchází v předchozí větě - "je implementace mezinárodněprávních norem, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného znění těch právních norem, které mají být implementovány." Je to pokus alespoň takto hrubě učinit taková opatření, abychom neschvalovali zákony, o kterých vlastně nevíme, čeho se tím dopouštíme a jaké to bude mít důsledky. Přiznávám se, že v tomto okamžiku neumím vyřešit ústavně právní problém, nemám to připraveno, problém toho typu, že vyhlášení takového stavu by po mém soudu mělo být bezpodmínečně iniciováno vládou, že by to měla být záležitost, kterou nesmí iniciovat jednotlivý poslanec nebo skupina poslanců, že to musí projít schvalováním Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že interakce výkonné a zákonodárné moci a součinnost obou dvou mocí je právě tou podmínkou, že to je skutečně konsensus, že to je naléhavá politická potřeba. Pokud to bude tak, jak je to zde navrženo v návrhu ústavně právního výboru, že prostě skupina poslanců cosi navrhne, sněmovna to odsouhlasí a okamžitě se to stává zákonem, resp. ve zrychlené lhůtě, mám pocit, že se můžeme rozloučit s právním stavem. Poslední poznámka. Na jedné straně slyšíme stále volání po zkvalitňování legislativy, slyšíme nářky nad tím, že náš právní řád je v chaotickém stavu. Já si to myslím a mám za to, že bychom měli směřovat k nějaké právní reformě. Na druhé straně schválíme-li tento návrh, tak se pravděpodobně kvalita projednávaných zákonů dramaticky zhorší. A já v takovém případě prosím, až si někdo bude stěžovat na špatnou kvalitu legislativních opatření zákonů v České republice, aby si vzpomněl, kdo navrhoval tento zákon, protože ten nese plnou odpovědnost za zhoršení kvality našeho právního řádu. Děkuji.

V projevu zmínění politici:

Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/021schuz/s021024.htm


Záznam v JSON https://api.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/1998_21_00142
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.