Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, kolegyně a kolegové. Skupina šesti poslanců požádala již počtvrté o zařazení interpelace na ministra vnitra ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Třikrát tato sněmovna konstatovala, že s odpovědí pana ministra nesouhlasí. Pan ministr nám odpověděl počtvrté a příznačné je, že v jeho čtvrté odpovědi je napsáno, že nám odpovídá již potřetí. To je první z celé škály nepřesností a polopravd.
        Pan ministr, sám bývalý člen KSČ, ve svém dopise připomíná, že bych měla navštívit ÚDV a setkat se s lidmi, které do jejich funkcí dosadil s cílem, aby ÚDV paralyzovali. Je svatým právem poslance v demokratické zemi, aby získával podklady pro svou práci způsobem, jaký si sám zvolí. Pan ministr zde není pro to, aby radil poslancům, jak mají vykonávat svůj mandát. Zvolila jsem si svobodně, že budu brát v potaz mínění lidí, které mi doporučili členové Konfederace politických vězňů. Všechny skutečnosti si, zřejmě na rozdíl od pana ministra, ověřuji z více stran. Pan ministr ve své odpovědi tvrdí, že veškeré požadavky pracovníků ÚDV jsou Úřadem pro zahraniční styky a informace respektovány. Byla bych moc ráda, kdy tomu tak bylo. Skutečnost je však bohužel jiná.
        V současné době je přístup pracovníků ÚDV k materiálům bývalé první správy StB, československé rozvědky, omezen na úplné minimum. Jsou mi známy konkrétní případy, kdy ÚZSI písemně odmítl vyhovět požadavkům dokumentaristů z ÚDV. Jako by první správa StB nebyla součástí komunistické StB, která byla pilířem nelegálního a nelegitimního komunistického režimu v Československu.
        ***
        Není snad první správa StB zločineckou organizací jako ostatní správy StB? Domnívá se pan ministr, že atentát spáchaný příslušníky československé rozvědky v roce 1957 ve Štrasburku, o kterém byl nyní zveřejněn článek v Lidových novinách, byl zločinem výjimečným a ojedinělým, zcela se vymykajícím praxi nejen československé, ale i ostatních rozvědek komunistických států? Nejedná se jenom o 50. léta. Vzpomeňme atentátu na papeže za éry Andropova, kterým byla úkolována bulharská státní bezpečnost. Proč jsou materiály bývalé první správy StB nepřístupné en bloc? Pokud se jedná o věci související skutečně s bezpečností České republiky, je možné utajit jednotlivé odstavce a konkrétní jména osob, tak jak to dělají například Spojené státy americké. V žádném případě by utajení z důvodu bezpečnosti nemělo zabránit odhalení trestných činů bývalé první správy StB. Proč se kryje činnost bývalé československé komunistické rozvědky? Toto je velice důležitá věc a je věcí každého občana České republiky.
        Jistě zde jde, jak se říká, o choulostivé věci. Ano, jde o choulostivé věci jednotlivých osob, které se bojí odhalení své minulosti. Trestný čin je vždy trestným činem, alespoň v právním státě, a to bez ohledu na to, že tento trestný čin páchá jedinec nebo tajná služba.
        Za zcela nefér pokládám následující slova - cituji ze čtvrté odpovědi pana ministra: "K odtajnění materiálů v rámci resortu Ministerstva vnitra, které jsem provedl, mohu pouze podotknout, že stejný postup mohl být realizován i za období mých předchůdců, kdy jim nic nebránilo provést změnu stupně utajení u archivních materiálů." Nechci se vůbec zastávat práce předchůdců ve funkci ministra vnitra a mám výhrady i k jejich práci, i když podstatně méně závažné. Na rozdíl od svých předchůdců měl a nadále má pan ministr povinnost ze zákona, aby odtajnění provedl. S tím souvisí i odtajňování vládních usnesení z roku 1969 a 1970, která byla vzpomínána při předchozím projednávání této interpelace. Uběhlo několik měsíců a dovíme se, že na Úřadu vlády teprve probíhá připomínkové řízení na změnu či zrušení stupně utajení u písemností od roku 1970 a připravuje se návrh na změnu stupně utajení i u  písemností starších. Ptám se: jak dlouho ještě bude pan ministr odtajňovat neoprávněně utajované skutečnosti?
        Musím se znovu vrátit k evergreenu projednávání této interpelace, kontrole ÚDV. Pan ministr místo toho, aby se staral o odtajňování spisů, tedy o svou povinnost ze zákona, konal na základě již neplatného zákona. V odpovědi pana ministra se o tom říká: "Většina písemností, se kterými ÚDV disponovalo, byla dle citovaného předpisu označena stupněm utajení Tajné a  Přísně tajné a  do doby zahájení i ukončení kontroly nebyl vydán žádný pokyn k odtajnění těchto materiálů. Tato skutečnost byla také zmíněna v závěrečné zprávě o provedené kontrole." Co z toho vyplývá? Že odpověď na interpelaci psal úředník, který tím vlastně usvědčuje svého šéfa, že nekoná podle zákona. Pan ministr pravděpodobně odpověď na interpelaci nepsal a zdá se, že ji dokonce ani nečetl. Jak jinak si mám vysvětlit, že odpověď člověka, který má vysokoškolské humanitní vzdělání, dokonce dle mých informací - a v tomto jediném případě neověřených - v oboru čeština, obsahuje krkolomné formulace a jsou v ní dokonce pravopisné chyby, například v příčestí minulém?
        Dovolím si zde říci svůj názor, který jsem po mnoha hodinách práce na této kauze nabyla. Kontrola v ÚDV byla účelová razie. Pokud ji pan ministr takto nemyslel, pak ho musím ujistit, že osoby, které tuto kontrolu řídily z pozadí, měly velmi jasné cíle, kterých se jim ve velké míře podařilo dosáhnout. Kontrola narušila kontinuitu a systematičnost odhalování zločinů komunismu.
        Černé kopie, o kterých pan ministr neustále mluví, souvisí se systémem práce, která je nevyhnutelná při odhalování organizovaného zločinu, a  v  případě ÚDV při odhalování zločinu organizovaného totalitním státem. Způsob práce ÚDV přece nelze poměřovat se způsobem práce policie např. při odhalování kapsářů v pražských tramvajích. Proto kontrolu ÚDV vzhledem k jeho zaměření není možné považovat za běžnou kontrolu prováděnou v rámci resortu vnitra. Zrušení databází v počítači ÚDV při kontrole v podstatě hrubě narušilo efektivitu práce ÚDV.
        Na dotaz pana ministra, která trestní stíhání byla znemožněna z důvodu špatné spolupráce s ÚZSI, uvádím, že např. existuje několik případů záhadného usmrcení věřících, kněží i laiků, k němuž došlo koncem 70. let a  v  letech 80., které nelze šetřit bez přístupu k materiálům bývalé první správy StB a jejich systematického zpracování. První správa StB mapovala činnost československých občanů v zahraničí v souvislosti s porušováním lidských a občanských práv režimem v ČSSR. Jedná se např. o případ faráře Rusnáka v Bratislavě, studenta medicíny Pavla Švandy z Brna, tajně svěceného kněze Coufala a pana Poláka z okresu Trnava. Dále nelze bez přístupu k archivům rozvědky šetřit účast této složky StB na únosech a mezinárodním terorismu ve světě.
        Pak je zde kauza stěhování ÚDV. Pan ministr tvrdí, že pokud požaduje od svých pracovníků dobrý výkon, je třeba jim zajistit vhodné pracovní podmínky pro práci. Domnívá se pan ministr, že pro pracovníky dokumentace je výhodné, aby archiv byl hodinu cesty vzdálen od jejich pracoviště? Přesně takové podmínky pracovníkům ÚDV vytvořil.
        V tuto chvíli se znepokojením sledujeme připravovanou reorganizaci ÚDV. Je navrhováno zrušení jedenácti míst policejních radů na odboru dokumentace. Na tomto odboru byli při předchozí reorganizaci umístěni současnému vedení nepohodlní policisté, kteří upozorňovali na nedostatky úřadu a nebojí se projevit svůj názor. Některé z nich se již vedení úřadu pokusilo protiprávně odvolat z funkcí a poté co ministr vnitra musel toto protiprávní rozhodnutí zrušit, snaží se jich zbavit formou reorganizace.
        Materiály ÚZSI jsou nyní označeny stupněm utajení "D a vyšší". Proč byl pouze jeden řadový dokumentarista vybrán k prověrkám na NBÚ na tento stupeň? Tento fakt bude zřejmě předmětem naší další interpelace.
        Tato interpelace byla mimo jiné i vyjádřením podpory lidem, kteří v ÚDV pracují a mají skutečný zájem odhalovat a vyšetřovat zločiny komunismu. Věřím, že se nenechají otrávit a i přes všechna protivenství, kterým jsou vystaveni, na svém pracovišti vytrvají. Budeme práci ÚDV dále pozorně sledovat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)