Jsem přesvědčen o tom, že základní práva a svobody občanů jsou zásadním způsobem ohroženy, pokud budeme navržený zákon projednávat ve stavu legislativní nouze, a navíc obsah navrženého zákona tato práva a svobody ohrožuje.
        Zásah navržený vládou do kontraktačního jednání na samém konci před podpisem kontraktu je bezprecedentním aktem. Dokonce kontraktní stranou - odběratelem - byl již před třemi měsíci složen akreditiv, a to po všech jednáních s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které se písemně vyjádřilo v rozhodnutí o zastavení správního řízení z 28. dubna 1989 o udělení licence na vývoz vzduchotechnických a klimatizačních systémů pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu, že nejsou důvody k řízení, neboť nejde o kontrolované zboží ani nejsou naplněny podmínky § 19 zákona 21/1997 Sb.
        Dámy a pánové, jsem z toho důvodu přesvědčen, že tato podmínka pro stav legislativní nouze není naplněna.
        Další podmínkou stavu legislativní nouze je, že je zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu. Není mi známo nic o tom, že by obecně někdo ohrožoval bezpečnost našeho státu, pokud to nejsme my sami. Rovněž mi není nic známo o tom, že by Írán či jeho jaderná elektrárna naši bezpečnost ohrožovaly. Pokud má vláda v tomto ohledu pochybnosti, stálo by zřejmě za to, aby se obrátila na jaderné fyziky, kteří by jí vysvětlili, zda může či nemůže jaderná elektrárna v Búšehru ohrožovat naši bezpečnost. Pokud ovšem odborným poradcem pro jadernou problematiku je naší vládě ministryně zahraničních věcí USA, nemám k tomu co dodat. Snad mě napadají pouze slova o koze a petrželi. Já jsem po odborných konzultacích přesvědčen o tom, že bezpečnost našeho státu ohrožena není.
        Dámy a pánové, vidím, že mnohé z vás nezajímá tato problematika. Jedná se o velmi závažné ohrožení občanů České republiky, přesto se mnozí domnívají, že není třeba této problematice věnovat pozornost.
        Poslední podmínkou pro stav legislativní nouze je, že státu hrozí značné hospodářské škody. O této podmínce je možné vést diskusi. Jak jsme se dozvěděli ve čtvrtek minulý týden při odpovědích na interpelace poslanců od předsedy vlády - cituji jeho slova: "Na základě analýz Ministerstva zahraničí mohu objektivně předpokládat, že realizace této dodávky by České republice, a tedy českým podnikům, nikoli pouze ZVVZ Milevsko, přinesla roční ztrátu ve výši zhruba 5,5 miliardy korun."
        Podkladem k tomuto předpokladu pro pana premiéra je americkým Kongresem přijatý zákon a podle pana premiéra se nám to může líbit i nelíbit, můžeme s tím souhlasit či nesouhlasit, ale to je prý všechno, co s tím můžeme dělat.
        V této souvislosti bych se rád zeptal nepřítomného předsedy vlády - možná by byl schopen zaskočit některý z místopředsedů vlády, aby nám vysvětlili, na základě čeho nebo jaké dvoustranné či vícestranné mezinárodní dohody platí v České republice americké zákony. Na základě čeho musí strpět Česká republika sankce, které na ní hodlají uvalit USA? Domnívá se vedení vlády, že toto je normální postup podle mezinárodních dohod Světové organizace obchodu WTO? Jsem přesvědčen o tom, že takový postup USA vůči České republice je v příkrém rozporu s pravidly mezinárodního obchodu právě podle WTO. Mám velmi silný pocit, že hrozba hospodářských sankcí České republice ze strany USA je pouze projevem velmocenské libovůle či zlovůle, že tímto postupem USA demonstrují svou sílu vůči České republice a že popírají principy rovného postavení států světa. Je to podle mého názoru další z projevů zneužívání zahraničního obchodu k politickým cílům.
        Zdi této sněmovny slyšely už mnoho slov o zločinném režimu, který vše podřizoval zájmům hitlerovského Německa, a poté další prý zločinný režim zájmům Sovětského svazu, a dnes se máme nikoliv zločinně, ale demokraticky podřizovat zájmům USA, i když je to proti zájmům České republiky. Jsou zřejmě v naší zemi síly, které si stýskají po protektorátu Böhmnen und Mähren před šedesáti lety. Cítím zde potřebu nahlas prohlásit, že Česká republika není protektorátem USA, že Madeleine Albrightová není protektorkou, která by z tohoto titulu měla zasednout na náš starověký Pražský hrad. Nevidím potřebu jí při jejím pobytu v České republice přinášet na podnosu dary na úkor zájmů České republiky a škodit českým podnikům jen pro její radost z pocitu moci a síly.