Kdyby teď pro případ nebylo slyšet, stejně cituji důvodovou zprávu, nicméně ty pasáže z ní, které nesporně zůstávají v platnosti:
        První odstavec: Návrh zákona sleduje podporu rodin, ve kterých je výdělečně činný pouze jeden z manželů, resp. ve kterých je vyšší rozdíl mezi příjmy manželů. Tato situace je obvykle způsobena tím, že jeden z rodičů pečuje o dítě. Vychází z principu posuzování příjmů rodiny jako celku a proto princip společného zdanění manželů znamená aplikaci progresivních daňových sazeb nikoli na individuální příjmy manželů, ale na společný příjem manželů.
        Druhý odstavec v důvodové zprávě neplatí.
        Třetí odstavec: Úprava je navrhována jako fakultativní a záleží na dohodě obou manželů, zda se rozhodnou daňové zvýhodnění využít. Navrhovaná úprava nemění definici vlastních příjmů manželky či manžela, a proto zůstane možnost uplatňovat nezdanitelnou část základu daně a nezmění kritéria pro nárok na sociální dávky.
        Vážení přátelé, toto je ta část, která zůstává, a ta je, kromě jediného odstavce, v celé zprávě podstatná. Tolik tedy pro ty, kterým dělala takovou starost právně irelevantní nebo minimálně málo významná důvodová zpráva, myslím právně ve smyslu případné platnosti zákona a jeho důsledků.
        Druhá věc ke konkrétní záležitosti. Padalo tady mnoho čísel, dokonce tak mnoho, že pan předseda vlády v zoufalé snaze vtipně vystoupit se chytil pouze jednoho a hovořil tady cosi o 70 000 Kč.
        ***
        Chápu i z jeho dalších vystoupení na tomto plénu, že je zřejmě příliš zaneprázdněn a svá vystoupení si chystá na základě útržkovitého poslouchání projevů či v lepším případě článků z novin. Protože tady mohli i někteří jiní získat mylný dojem z toho, jaká čísla zde jsou, také uvedu konkrétní příklady, jako je uváděl pan poslanec Kocourek.
        Podstatná věc je tato. Zásadní změna, resp. vůbec teoretická použitelnost tohoto zákona začíná na příjmu 17 000 Kč. To je necelých 50 %, zhruba třetina či 40 % nad dnešním současným příjmem. Nemám k dispozici poslední statistiky o křivce rozdělení příjmů, nicméně zejména v některých regionech to rozhodně není příjem výjimečný.
        Tady je první hranice, kde by zákon vůbec mělo smysl aplikovat, nicméně jde pouze o desetikoruny v rámci měsíčních příjmů. O něco zajímavější se může tento návrh stát v případě hrubého měsíčního příjmu ve výši 20 000 Kč v rodině, kde druhý člen rodiny, manželka, pečuje o dítě, a v rodinách, kde je jedno dítě. V takovém případě činí roční úspora na dani 1 580 Kč čistého. Zároveň je třeba říci, že daň v takovém případě pro tuto osobu činí 21 600. Je to asi 7,3 % ušetřené daně samotné.
        Zajímavý a přitom nikoli nerealistický příklad, řekl bych stěžejní, od kterého bych tento zákon odvíjel, je rodina, resp. jednotlivec s příjmem 22 500 Kč, což není částka zvolená náhodně, ale je to částka, která představuje dvojnásobek průměrného dnešního platu. Jde o rodinu, kde nepracují oba manželé za průměrný plat, ale kde pracuje jeden manžel, který např. díky většímu množství přesčasové práce, díky lepší práci atd. má plat, který odpovídá dvojnásobku průměrného příjmu v republice. Ani tento plat není zdaleka výjimkou a tvářit se, že je to výhoda pro promile občanů, není pravda. Pro takovou rodinu, pokud by tento pár zvolil model, který má v tomto modelovém příkladu jedno dítě, využití tohoto modelu, bude-li schválen, znamená čistou úsporu na dani 4 310 Kč, tedy 13,2 % daně, kterou by jinak tato rodina zaplatila.
        Myslím, že zejména ti, kteří se tady odvolávali na sociální problémy rodin a na chudost či bohatost, snad také uznají, že 4 310 Kč čistého ušetřených za rok ani pro rodinu s příjmem 25 000 Kč není částka zcela zanedbatelná.
        Samozřejmě, že k dalšímu zvyšování úspory dochází u částek dalších a vyšších, ale to už tady bylo uvedeno některými jinými řečníky, zejména panem poslancem Kocourkem. V tomto nevidím žádný zásadní problém. Rodiny, které mají ještě vyšší příjem, zaplatí v absolutních hodnotách i tak stále ještě vyšší daň než jiní spoluobčané. Znamená to, že ušetří relativně na dani, ale samozřejmě, že nezačnou platit absolutně méně než občané s nižšími příjmy, o něž projevovala starost zejména levá část sněmovny.
        Tento princip by znamenal, že se relativně sníží progresivnost daně u tohoto návrhu. Samozřejmě platí, že rodin, které mají např. deset tisíc hrubého, které spadají do patnáctiprocentního pásma, se tento návrh prakticky nedotkne. Ani jsme nic takového neavizovali. Máme připravené jiné zákony, které by měly vyjít vstříc i těmto rodinám.
        Zejména po vystoupení poslanců ODS, kteří se velmi stavěli za to, aby došlo k širšímu snížení daní, to beru jako závdavek na jednání příští, protože jsme podali další novelu, která bude zřejmě k projednání na příštím plénu, která navrhuje zvýšení odpočitatelných položek a která bude znamenat úspory pro všechny daňové poplatníky s výjimkou těch s úplně nejnižšími příjmy, kteří ani dnes neplatí vůbec žádnou daň.
        Poslední věcí, kterou bych zde chtěl říci, je krátká reakce na vystoupení pana poslance Tlustého. Pan poslanec Tlustý kromě některých částí vystoupení, které jsme přijali s optimismem, neboť nebudeme předkládat pouze další návrh na snížení daní, o kterém jsem hovořil nyní, ale ještě některé jiné, jako např. návrh na snížení daní právních společností na 25 %, jak nyní bylo schváleno v sousedním Německu v rámci právní reformy, takže bude možnost, aby na svá vystoupení navázal on a jeho kolegové činy. Přesto jsem si také všiml i některých argumentů z jeho vystoupení. Bouřil tady proti progresi, s čímž zcela souhlasím. Nerozumím proto případným výhradám k tomuto zákonu, protože ten má právě progresi snížit.
        Druhou věcí je, že tady navrhoval jako řešení na situaci rovnou daň. Navrhoval ji ve stejnou chvíli, kdy jeho někteří jiní kolegové, ať už zde, nebo na stranické tiskové konferenci kriticky poukazovali na to, že jde o návrh, který bude znamenat nulové zvýhodnění pro chudší vrstvy obyvatelstva.
        Pokud jsem dobře sledoval návrhy ODS, pak v návrzích předvolebních se hovořilo o dani z příjmu, která je 20 % pro všechny občany. Tento princip by znamenal jen jedno: výrazné zvýšení pouze nejbohatších vrstev, v tomto případě dokonce na úkor chudších. Přitom právě někteří z poslanců ODS upozorňovali na to, že tento náš návrh na společné zdanění manželů pomůže pouze bohatým, a že je to jakýsi princip, kteří by někteří, např. pan poslanec Nečas, velmi těžko dokázali přenést přes srdce.
        Vezměme si proto rodinu s příjmem 12 600 Kč, která v dnešním daňovém systému má daň 8 384 Kč za rok. Prosím o pozornost zejména poslanců sociální demokracie, neboť je to strana, která se drží u vlády pouze díky podpoře poslanců ODS, kteří takové věci, jako je rovná daň, zatím alespoň verbálně - doufám, že přejdou k činům a podají to jako poslanecký návrh - předkládají. Takováto rodina s příjmem 12 600 Kč měsíčně, tzn. s průměrným měsíčním příjmem, dnes platí 8 384 Kč. Až se dočkáme té vzácné chvíle, že dojde na návrhy ODS v daňové oblasti, skutečně se všechno změní. Tato rodina totiž bude platit daň 26 460 Kč. Znamená to daň o 18 076 Kč vyšší než dnes, jinými slovy daň o 215,6 % vyšší.
        ***
        Těší mě, že na toto téma přišel pan poslanec Nečas, který se mu nedávno věnoval na tiskové konferenci. Protože tam uváděl mladé poslanecké rodiny, i pro něj je určeno další srovnání k tomuto případu, protože rodina, která by žila z příjmu poslance v dnešní době 39 500 Kč, platí daň při jednom dítěti - stále je ten model na jedno dítě - 68 251 Kč. V případě zavedení rovné daně, 20 % - z dílny ODS - začne platit daň 84 210 Kč. Zvýšení daňového zatížení i pro takovéhoto občana by znamenalo 15 959 Kč ročně. Naopak výhodná začíná být rovná daň pro občany a rodiny s průměrným měsíčním příjmem zhruba na úrovni 54 300 Kč.