Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, včetně těch hulákajících, dovolte mi, abych splnil úkol, který jste mi zadali, a informoval vás o tom, jak vláda hodlá reagovat na usnesení Poslanecké sněmovny ve věci kampeliček.
        Chtěl bych úvodem říci, že i když si uvědomuji, že usnesení Poslanecké sněmovny je formálně právně pro vládu doporučující, a nikoli závazné, protože v opačném případě by Poslanecká sněmovna vykonávala za vládu exekutivní funkce, jsme si plně vědomi citlivosti tohoto problému a v závěru vás seznámím s řešením, které vláda bude Poslanecké sněmovně navrhovat.
        Myslím si však, že bychom si měli úvodem nalít čistého vína a že bychom měli upozornit Poslaneckou sněmovnu na to, že pokud Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby Konsolidační banka poskytla třímiliardovou bezúročnou půjčku, že toto usnesení je čiročirá iluze, neboť nikdo nemůže doufat, že by tato bezúročná půjčka byla splacena. Poslanecká sněmovna tak tedy jinými slovy požádala vládu, aby uvolnila 3 miliardy korun, čili požádala ji o dodatečný výdaj, který může být teoreticky kryt buď ze státního rozpočtu, nebo z jiných zdrojů, jak o tom ještě za chvíli budu mluvit. Ale prosím, vzdejme se iluzí, že jde o návratnou půjčku. Jde o nenávratnou půjčku a v podstatě o dotaci.
        Dovolte mi, abych vás několik minut zdržel genezí tohoto problému, protože bych chtěl dovodit, že i když tato vláda problém sama nevyvolala, je zde určitá kontinuita - vláda, ať jakákoli, reprezentuje stát, a nese tedy odpovědnost i za případné chyby minulých vlád, případně za chyby legislativní povahy. Dovolte mi tedy, abych začal stručnou genezí problému.
        Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, byl přijat na návrh poslance Richarda Mandelíka, který se mimochodem posléze stal prezidentem Svazu družstevních záložen, a to v té formě, že stačilo založit družstevní záložnu minimálně se 30 členy a s minimálním jměním 100 tisíc korun, a tato družstevní záložna mohla v podstatě provádět totéž, co mohly provádět subjekty s bankovní licencí, tedy procházející přece jenom o něco přísnější kontrolou.
        K 26. 4. 2000, kdy jsem si vyžádal poslední údaje, bylo založeno 139 družstevních záložen, sdružujících 128 tisíc členů s celkovou bilanční sumou - když to zaokrouhlím - 10,4 mld. korun. V obchodním rejstříku je zapsáno 111 záložen, 8 ohlásilo ukončení činnosti, 28 dosud nebylo do rejstříku zapsáno, 23 záložen dosud nestačilo poskytovat služby, takže jen 80 záložen plní svůj účel a poskytují finanční služby. V současnosti je nad devíti záložnami vyhlášena nucená správa a ve vztahu k sedmi záložnám je vydáno rozhodnutí o zákazu a omezení činnosti. V tomto rámci je z celkového objemu vkladů ve výši cca 11 mld. korun ohroženo 8,8 mld. korun a tato skutečnost se týká 105 tisíc členů záložen. Uvádím tento údaj, vážení kolegové, proto, abychom si všichni uvědomili, že pokud Poslanecká sněmovna požaduje na vládě 3 mld. korun, je-li ohroženo 8,8 mld. korun, a jak ještě za několik málo minut dovodím, reálná výplata bude ve výši minimálně 6 mld. korun, potom požadujete pouze polovinu této částky, a musíme tedy rozhodnout, nechceme-li tuto částku zvýšit, s jakou selekcí a podle jakých selekční kritérií budeme tyto ztráty případně uhrazovat. Toto samozřejmě usnesení Poslanecké sněmovny neobsahuje.
        Dovolte mi, když jsem zde připustil, byť nepřímou, protože právní kontinuitou danou odpovědnost za chyby minulých vlád a minulých zákonů, abych konstatoval, že chybami tohoto zákona bylo např. to, že nestanovil žádné povolovací řízení, že finanční činnosti mohl provádět kdokoli, a jak ukázalo trestní řízení, o němž vás budu za chvíli informovat, v čele byly mnohdy osoby mající již dříve majetkové delikty.
        I když bylo teoreticky možné poskytovat úvěry pouze fyzickým osobám, v praxi byly prostřednictvím dceřiných společností poskytovány úvěry i právnickým osobám, a chtěl bych říci, že například jen u První družstevní záložny bylo z celkových vkladů 3,4 mld. korun takto přelito do dceřiných společností 2,6 mld. korun.
        Dále bych chtěl upozornit, že tento zákon stanovoval, že roční příspěvek do fondu pojištění vkladů má činit tři desetiny procenta z celkových vkladů, takže z deseti zmíněných miliard by to bylo zhruba třicet milionů. V současné době je na fondu v hotovosti devatenáct milionů, vážení kolegové, a z těch devatenácti milionů samozřejmě neuhradíte ztrátu ani té nejmenší kampeličky.
        Dále - a tím už se blížím k závěru rekapitulační části - bych chtěl konstatovat, že sám ředitel Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami byl tehdejším ministrem financí panem Ivanem Kočárníkem jmenován k 1. lednu 1997, tedy rok po účinnosti zákona. Do té doby úřad žádného ředitele neměl. A v současné době má celý úřad pět lidí, což rovněž nevede k jeho dostatečnému plnění kontrolních funkcí.
        A nyní už bych přešel k operacím, které vláda dílem udělala, dílem navrhuje.
        Samozřejmě že první operací byla personální změna - pan ing. Petr Procházka, ředitel Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, byl v listopadu minulého roku ministrem financí odvolán - předesílám, že pan Procházka byl jmenován ředitelem tohoto úřadu na návrh bývalého poslance a prezidenta České asociace záložen pana ing. Richarda Mandelíka.
        ***
        Došlo k určité novele zákona o družstevních záložnách - chtěl bych za to Poslanecké sněmovně poděkovat - která odstraňuje nejzávažnější chyby.
        Dále došlo k tomu, že v současné době je vedeno rozsáhlé trestní stíhání. Kdybych chtěl ztrácet váš čas, tak na základě zprávy ministra vnitra bych vám mohl přečíst dokumentaci z vyšetřování, která by prokázala, že se v žádném případě nejedná o jakousi nedbalost či podnikatelskou neschopnost, ale o naprosto úmyslné trestné činy, které v jednotlivých družstevních záložnách dosahují stomilionových částek.
        Víte, že řada bývalých vedoucích představitelů kampeliček je v současné době ve vyšetřovací vazbě. I když ctím presumpci neviny, domnívám se, že lze zdůvodněně předpokládat, podobně jako existuje termín důvodné podezření, že z vyšetřovací vazby ne vždy odejdou na svobodu - abych se vyjádřil velice jemně.
        Vedle legislativních úprav je naprosto jasnou další povinností státu a vlády i určitá trestní represe, která v tomto případě na rozdíl od řady zkrachovalých bank v minulém období, které se nyní prošetřují, byla poměrně rychlá a poměrně účinná.
        To ovšem vkladatelům kampeliček příliš nepomůže, a proto přecházím k závěrečné části svého vystoupení, která se týká možného ekonomického řešení.
        Dovolte mi snad ještě jednu poznámku. Z ryze ekonomického hlediska lze zcela oprávněně argumentovat tím, že družstevníci jsou spoluvlastníky své firmy a liší se tady od střadatelů například České spořitelny nebo jiných bank. Mají spíše postavení akcionáře než střadatele. Mohou tedy nést určitou odpovědnost za vedení svých kampeliček, ale jestliže sám Úřad pro dohled nad družstevními záložnami nedokázal tuto kontrolní funkci v minulém období efektivně vykonávat, bylo by těžké kvalifikovaně to žádat od spolumajitelů, tedy od těchto družstevníků.
        Druhý ekonomický argument, který je často používán a který je pravdivý, pak spočívá v tom, že kampeličky nabízely výrazně vyšší úrokové sazby, než nabízely standardní banky, pokud u nás ovšem standardní banka existovala. Ano, zde se skutečně uplatňoval princip letadla, který k plné dokonalosti dovedl Alim Karamov ve Futurum Aurum, pan Volf ve VK Investu a v dalších firmách, kde noví vkladatelé byli lákáni vysokými úrokovými sazbami, aby bylo možné vyplácet úroky vkladatelům předchozím.
        Drazí kolegové, položme si ruku na srdce. Nebyli to náhodou někteří poslanci této ctihodné sněmovny, kteří vystupovali v reklamních šotech a doporučovali družstevní záložny? Nebyli to náhodou někteří významní umělci, kteří dělali totéž, tedy lidé, kterým se říká value leaders - hodnotoví vůdci, kteří tvořili veřejné mínění? Jestliže i tito lidé doporučovali občanům, aby ukládali do kampeliček, protože je to bezpečné, pak bychom se měli zamyslet i nad charakterem této v podstatě klamavé reklamy a nad zneužitím, jak doufám, těchto osobností.
        To je důvod, který vede vládu k tomu, aby nezaujala, byť by to bylo pro ni pohodlné a právně průchozí, striktně ekonomické stanovisko a aby hledala společně s Poslaneckou sněmovnou řešení, které by přicházelo v úvahu jako nejčistší.
        Uvedl jsem již, že je velmi pravděpodobné, a budete-li si přát, mám zde předpokládaný objem náhrad za pojištěné vklady podle jednotlivých družstevních záložen, že z oněch zhruba 8,8 mld. korun se podaří do tří let získat předpokládaný příjem zhruba 2 mld. korun formou výtěžku z konkursu a vyrovnání. Jak víte, kampeličky jsou v nucené správě a může podle zákona trvat do 12 měsíců. Pokud se kampelička neozdraví, pak následuje zákonitě konkurs. Znovu ale opakuji, že výtěžek z tohoto konkursu je pouze čtvrtina potřebné částky - bratru počítáno.
        Ptáme se tedy, kde sehnat necelých 6,7 mld. korun. Zde přichází v úvahu několik variant.
        První z těchto variant je použití prostředků z účtu malé privatizace. Na tomto účtu je dnes 11 mld. korun, ale my se zabýváme novelou zákona, který by 7 mld. z těchto prostředků dal na úhradu restitučních výdajů v resortech školství, kultury a zdravotnictví. Předpokládáme tedy, že pokud budeme dávat přednost tomuto využití a pokud na fondu necháme určitou rezervu na neočekávané restituční nároky, tato potřebná částka tam není.
        Další řešení je úhrada v rámci státního rozpočtu. Vláda ovšem hodlá dodržet svůj závazek k postupnému snižování rozpočtového deficitu a sněmovna by tedy musela souhlasit s tímto navýšením rozpočtového deficitu nad původně dohodnutou část.
        Třetí varianta, kterou vám vláda patrně na nejbližším zasedání sněmovny navrhne, je varianta tzv. dluhopisového programu, a to emise státních dluhopisů na základě zvláštního zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky ve výši 6 mld. korun. Přeje-li si Poslanecká sněmovna zvolit plnou úhradu těm, kdo měli pojištěné vklady, pak toto považujeme za právně i ekonomicky nejčistší řešení, přičemž krytí nákladů vyplývajících z dluhopisů by bylo samozřejmě rozloženo do řady let. Upozorňuji ovšem, že by se tím logicky zvýšila dluhová služba státního rozpočtu.
        Kolegyně a kolegové, je pozdní májový večer a dovolte mi proto, abych se s vámi rozloučil bonmotem.
        Lidé, kteří umějí počítat a kteří vědí, jaký je celkový objem našeho hrubého domácího produktu, rovněž vědí, a už to zde řekl pan poslanec Doktor ve zcela jiné rozpravě, že jeden den pracovního klidu znamená ztrátu zhruba 5 mld. korun na výkonnosti naší ekonomiky. Ono se to schvaluje - svátky svatého Václava, ale za každý schválený svátek platíme 5 mld. Kdyby náhodou Poslanecká sněmovna, o jejíž inteligenci samozřejmě nepochybuji, změnila své stanovisko ve věci státních svátků, myslím, že by tato vláda, tento rozpočet a tato ekonomika dokázaly řešit situaci lidí, kteří si v dobré víře, byť naletivše podvodníkům, vložili své celoživotní úspory do družstevních záložen, daleko snadněji, než když budeme slavit různé svaté Václavy, případně den rozpadu Československa.
        Děkuji vám za pozornost.
        ***