Vážený pane předsedo vlády, na rozdíl od vás o vaší vysoké inteligenci naprosto nepochybuji. Vím, že je vaším způsobem urážet své soupeře nebo spoludiskutující. Je to metoda, která se velice dobře dá použít a při vašem i fyzickém rozsahu může možná někoho zastrašit. Rozhodně bych se s vámi nechtěl prát a vyměňovat si dál názory fyzicky, avšak ani tato věc a podobné výroky kromě urážek - a jako poslanec jste za to ve sněmovně také bez trestu, ledaže bych si stěžoval u mandátového a imunitního výboru - nepřinese pozitivně nic rozumného.
        Podobně vaše názory na pana doktora Františka Kůrku a jeho schopnosti nebo neschopnosti jsou v této záležitosti zcela irelevantní a ani u něho a pravděpodobně ani u jiných lidí si jeho hodnocením nezískáte nějaké pozitivní body. Musím konstatovat, že nikdo, a to ani pan Kůrka, ani já, pokud je mi známo, nikdy neprohlásil, že jsme v Libyi přišli o čtyři miliardy korun, neboť pohledávka stále není ztracena. Jak mi nakonec vy píšete, je stále evidována v naší České národní bance a také v centrální bance Libye.
        Také z vašich informací, pane předsedo vlády, jsem se dočetl, že pokud jde o onoho prostředníka, není - jak nyní tvrdíte - libyjským podnikatelem či prostředníkem, ale syrským občanem, což jen svědčí o tom, jak přesné informace jste schopen v rámci svých vynikajících postojů a inteligence uvádět.
        Ano, přesvědčujete mě ve své třetí odpovědi o tom, že účet je jednoznačně u pařížské banky zřízen pro Ministerstvo financí České republiky. Avšak v podkladech, které jste mi poskytl, o tom bohužel žádné údaje nejsou. V těchto podkladech se totiž číslo onoho účtu vyskytuje jenom v průvodním dopise, a to jako instrukce k zacházení s ním, ale dopis sám obsahuje přílohy, které hovoří teprve o zřízení účtu. Žádná spojitost v tomto dopise a v přílohách, které jste mi poskytl bohužel jenom částečně, není a nevyplývá z tohoto dopisu, že tímto dopisem bylo požádáno o zřízení účtu, ke kterému už se dávají instrukce s číslem jako o zřízeném účtu. Samy žádosti a také tzv. smlouva, jak se všichni přítomní, kteří mají tisk k dispozici, mohou přesvědčit, tj. dohoda o otevření účtu a tzv. application to open a joint account, nehovoří o žádném čísle účtu, které se potom dále vyskytuje, ale s číslem účtu, které bylo v dopise pro libyjskou stranu, se shoduje číslo obchodního případu pařížské banky, a sice 30 026, což svědčí o těchto souvislostech, ale nikoliv jednoznačně o tom, že jde tedy o jeden a ten samý účet.
        Ano, říkáte nyní, že v březnu 1998 bylo odňato zplnomocnění, avšak ve vašich odpovědích na mé interpelace mi naopak píšete, že bylo pouze požádáno o navrácení takového zplnomocnění. O výsledku tohoto navrácení jsem se bohužel až doteď nedověděl, a to ani z vašeho předchozího vystoupení.
        Na druhé straně však současný ministr vaší vlády pan Březina potvrzuje ve svém dopise panu Kůrkovi, který je také citován v našich interpelacích, že stále ještě pan prostředník je pověřen, aby o věci vyjednával.
        ***
        Také jste mi potvrdil, že ještě pan ministr Ivo Svoboda prodloužil tento mandát. Jak mohl být v březnu 1998 vrácen, když pan ministr Ivo Svoboda byl ministrem až od července roku 1998? Z úst advokáta, který mě vyhledal, o kterém jsem se zmínil, jsem se dověděl, že ještě začátkem letošního roku se nemám do této věci plést, protože stále ještě je naděje, že pravděpodobně to rychle skončí, a tudíž, ledaže mi prokážete opak, soudím, že ještě začátkem letošního roku se příslušný prostředník angažoval a zřejmě vláda České republiky, nebo aspoň nějaká osoba, která za vládu ČR směrem k tomuto prostředníkovi mluvila, jeho prostřednictví uznávala.
        Dále píšete o tom, že tento člověk měl jen vyjednávat, avšak kopii dopisu, který údajně poslala libyjská vláda, konkrétně státní tajemník Libye, ministru financí ČR se zcela nedvojsmyslně, jak je možné se z přílohy, kterou jste mi poskytl v předposlední odpovědi, dočíst, že detaily mohou být finalizovány a následně bude podepsána dohoda s panem prostředníkem. Tento prostředník nepochybně, aspoň podle představitele libyjské vlády, měl pravomoc, kterou zřejmě, protože to píše panu ministru Pilipovi, má odvozenou z jakési dohody nebo pověření české vlády, uzavřít dohodu, nikoli jen vyjednávat.
        Dále hovoříte o tom, že libyjská vláda nikdy neprotestovala. Poskytl jsem vám dostatek informací už v první z mých interpelací o tom, že libyjská vláda poté, co obdržela dopis s datem 14. května 1993, již 25. května 1993 protestovala proti tomuto postupu a byl o tom pořízen služební záznam, který byl poskytnut. Je to součástí dalších písemností k této věci a dokonce to bylo také na místě oznámeno tehdejšímu velvyslanci ČR v Libyi panu Alexandru Karychovi, který si nepochybně takto důležitou informaci nemohl rovněž nechat pro sebe.
        Vy jste se ovšem zajímal, jak mi píšete, jenom o dokumentaci Ministerstva financí, nebo resp. spíš mi naznačujete, že jste se nezajímal o žádnou dokumentaci, ale pověřil jste Ministerstvo financí, aby mi odpovědělo, což je možné se dočíst nejméně ve dvou z těch čtyř odpovědí. Takže třeba informaci o této věci z Ministerstva zahraničních věcí jste neměl k dispozici, což vás možná omlouvá v tomto směru.
        Pane ministerský předsedo, souhlasím s vámi, že kalím vodu. Domnívám se, že je na místě v tomto případě vodu kalit. Byl bych rád, kdybyste mi pomohl, aby se voda zase vyčistila a aby všechno, co možná vypadá jen jako podezření, se prostě vyjasnilo a aby z toho vyšla z čistou kůží nejen vaše vláda, vy osobně, ale také předchozí vlády.
        Není nic jiného mým zájmem, než aby všichni představitelé v minulosti, v současnosti i v budoucnosti hájili zájmy České republiky.
        Pokud jde o mé spojení s firmou Omnipol, potvrzuji, že jsem pracoval - a také věděl o této smlouvě v době, kdy byla zcela tajná - ve firmě Omnipol, a potvrzuji také, že až do dnešního dne jsem v evidenčním stavu této firmy a jsem uvolněn na výkon veřejné funkce.