Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, moje vystoupení bude mít de facto povahu závěrečného slova, prostě proto, že chci, aby moje slova zazněla před významným hlasováním o dalším osudu tohoto návrhu zákona.
        Mám na srdci několik věcí. Za prvé, a tady navazuji na to, co říkal pan premiér, ale z druhé strany. Myslím, že bývám členem vlády, který poměrně často kritizuje výkony některých předchozích vlád, zejména vlád Václava Klause a i osobně některé jeho postoje, podobně i některých předchozích ministrů financí. Chtěl bych v této souvislosti říci, že jsem si vědom toho, že to byla tehdejší vláda, která neuspěla v Poslanecké sněmovně se svým odporem proti návrhu na schválení zákona o zřízení systému družstevních záložen. Tehdejší ministr financí Kočárník, tehdejší předseda vlády Klaus i další si byli vědomi toho, že tento návrh je velmi nešťastný. Přesto poslanec Mandelík a další s tímto návrhem uspěli. Čili když jde o to, na které straně politického spektra jsou ty plusy a minusy, je třeba korektně říci, také toto a cítil jsem to za jistou povinnost. To za prvé.
        Za druhé - jádro té rozpravy je v podstatě o tom, zda o oněch řekněme 6 mld. korun, ale ona je to částka jiná, k tomu se vrátím vzápětí, zvýšit deficit systému veřejných rozpočtů, nebo nikoliv. Pokud to bude zvláštní dluhopisový zákon, tak jak navrhla vláda nebo jakákoliv forma výplaty z nějaké jiné součásti veřejných financí, než je státní rozpočet, tak to znamená zvýšení deficitu veřejných financí. To je myslím velmi podstatná věc. Pokud by to mělo být použití prostředků státního rozpočtu ve schváleném rozměru anebo prostředků příštího státního rozpočtu, který bude projednáván poprvé na příští schůzi Poslanecké sněmovny, tak jsme v jiné rovině, pohybujeme se v nějakém rámci čísel, které nebude o tuto částku navyšováno.
        Co se týče stávajícího státního rozpočtu, domnívám se vzhledem k jeho vývoji, že zcela jednoznačně v něm nelze nalézt dodatečné prostředky pro pokrytí tohoto účelu, aniž by to znamenalo významné omezení existujících programů. Já jako ministr financí bych to vládě nenavrhl, nepovažoval bych to za zodpovědné. Čili tuto cestu skutečně nevidím, tak jak to koneckonců konstatovali i někteří účastníci rozpravy, byť z opozice, kteří ji viděli jako velmi problematickou.
        Je možné o pokrytí těchto nákladů jednat v rámci druhého čtení při jednání o státním rozpočtu. Vláda, když navrhovala samostatný dluhopisový program, byla si také vědoma toho, že čas skutečně hraje roli, že v těchto situacích platí to heslo "kdo rychle dává, dvakrát dává". Proto přišla s tímto návrhem. Nicméně i tak, kdyby to mělo být v rámci rozpočtu, velmi bych se zdráhal, protože ten rozpočet, jakkoliv je rozpočtem připraveným s velkou úsporností, velmi obtížně se tam budou hledat eventuální další škrty. Je to pro legitimní jednání v rámci druhého čtení.
        Já sám osobně se nicméně domnívám, že tato částka navíc a škrty jinde - ty škrty prostě budou velmi problematické. Proto si myslím, že i v kontextu toho, že projednávání celé věci se posunulo od léta a že návrh rozpočtu bude do měsíce v Poslanecké sněmovně projednáván, přesto je rozumnější přistoupit na tu variantu, kterou vláda navrhla svým návrhem tohoto zákona.
        ***
        Třetí věc, na kterou jsem chtěl upozornit, je pozice Konsolidační banky a jejích dceřiných společností, resp. jakýchkoli součástí skupiny Konsolidační banky. Konsolidační banka je skutečně banka. Poslanecká sněmovna, která dnes dokončila druhé čtení zákona o bankách, měla velmi dobrou šanci při této příležitosti si přečíst, co to taková banka je a k čemu je určena. Banka není instituce, která by byla určena k dotacím nebo jakékoli jiné formě výpomoci. Je to podnik, který hospodaří jako podnik a poskytuje úvěry. A ty úvěry poskytuje proto, aby dosáhl hospodářského zisku.
        Když se zde hovořilo o onom trestném činu - a já osobně nemám problém s tím, abych nechal zajistit příslušnou expertizu, takovou, jakou měla k dispozici vláda při svém rozhodování - musím říci, že kdyby vláda dala pokyn pracovníkům Konsolidační banky, těmi, kdo by rozhodovali, by byla tříčlenná bankovní rada. Podle zákona o Konsolidační bance, státním peněžním ústavu, rozhodujícím subjektem, statutárním orgánem, je tzv. bankovní rada, která má tři členy. Oni osobně by nesli tu zodpovědnost. Jak je znám, pány Cíglera, Řezníčka i paní Gréningerovou, nikdy by takto nepostupovali a raději by se asi vzdali svého místa, protože soudně uvažují. Prostě je to nereálný úkol.
        Instituce jako KONPO, Česká finanční apod. sice nemají povahu banky, ale přesto mají povahu úvěrové instituce v širokém slova smyslu a platí pro ně totéž. Není to kanál na rozdávání finančních výpomocí, byť i návratných. Ta návratnost nicméně, jak jsem říkal, je velmi fiktivní.
        Další věc, kterou chci zmínit, je ta částka. Bezesporu má pravdu pan poslanec Doktor i další, kteří argumentují, že z konkursů některých družstevních záložen budou výnosy, které půjdou proti těm šesti miliardám. To je něco, s čím počítá i vláda. Vydání tohoto dluhopisového programu neznamená, že bude využita plná částka, ani neznamená, že zpětně prostředky, které budou získány z konkursního řízení, nebudou sloužit na uhrazení závazků toho fondu. Naopak. V tom se také nic nemění, bez ohledu na formu, která bude použita.
        Konečně poslední věc, a tím se znovu vracím k misi Konsolidační banky. Padlo zde, a mě velmi mrzí, že z úst poslance Pilipa, u něhož mě překvapilo, že něco takového řekl jako bývalý ministr financí, Konsolidační banka skutečně nedělá nic jiného, než poskytuje úvěry. Provádí standardní bankovní činnost. Ve většině případů je poskytuje za komerčních podmínek. A týká se to také většiny rozhodnutí vlády, kdy vláda uložila svým usnesením Konsolidační bance určité úvěry poskytnout. Týká se to podniků jako Vítkovice a celé řady dalších, které zde byly částečně zmíněny.
        V případě, že by úvěry byly poskytnuty za nestandardních, tj. jiných než komerčních podmínek, předpokládá to nejdříve řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, neboť jde o státní pomoc. O tu je třeba žádat. Není pravda to, co zde zaznělo v rozpravě předtím, že vláda má Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten úřad je vskutku nezávislý a vskutku nezávisle se chová. Je to tak dobře. Proto ta žádost je vždycky složitou záležitostí. To by se zřejmě muselo týkat i této konkrétní pomoci, pokud by vůbec byla proveditelná. To jen na závěr k tomuto bodu.
        Shrnu-li tedy krátce - nezbývá mi nic jiného, než trvat na tom, že je dost důvodů pro to, aby vláda neustupovala od svého návrhu, protože je to návrh schůdnější a po všech stránkách výhodnější. (Potlesk sociálně demokratických poslanců.)