Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vrátil k tomu původnímu obsahu bodu a vystoupení pana ministra. Podle mého soudu tam něco závažného chybělo. Kdyby tady nebyly skupiny doslova naháněčů, kteří nahnali klienty družstevních záložen do takového stavu, že vybírali ze spořitelen peníze, pod páskou doslova nosili celé svazky do kampeliček, tak by tento stav nenastal.
        Doporučuji, aby se právně posoudilo a kvantifikovalo, co je možno nazvat klamavou reklamou, která byla nesmírně masivní. Bez ní by určitě nedošlo k takovému stavu, abychom se tady museli již kolikátý den bavit na toto téma.
        Přinesl jsem jako ukázku, ale každý z nás to určitě má, výtisk 100+1 z jara minulého roku č. 16/1999, kde na dvou stranách velice sladce píše Ing. Richard Mandelík, tehdy výkonný prezident České asociace záložen, a na pozadí jeho článku mu přizvukuje zase jeden z funkcionářů před chvíli tady zmíněné První družstevní záložny. Titulek sám o sobě "První družstevní záložna nabízí 13% zúročení vkladů" - a teď tady popisuje, co vše dělají. Místopředseda představenstva První družstevní záložny Miroslav Kalinský: vydělávají 22 % ročně z obligací atd., a proto si klidně mohou doporučit družstevníkům 13% úroky.
        Znovu se obracím na pana ministra, ale také na nepřítomného pana ministra spravedlnosti, aby zvážili, pokud to není v českém právním řádu dostatečně zvýrazněno, kvalifikaci klamavé reklamy a vyvodili z toho důsledky.