Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, předložený tisk číslo 665, návrh poslanců Petra Matějů, Waltera Bartoše, Petra Plevy, Cyrila Svobody a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/98 Sb., o vysokých školách, reaguje na připomínky části odborné veřejnosti a snaží se sledovat některé evropské trendy v oblasti vysokoškolského vzdělávání.
        Změny se týkají zejména možnosti vysokých škol působit v obchodních vztazích a vyvíjet podnikatelské aktivity, dále struktury vysokoškolského studia, specifikace celoživotního vzdělávání. Předkladatelé navrhují v § 20 umožnit vstup vysoké školy do obchodní společnosti nebo družstva a stanovují omezení tohoto vstupu. Dle předkládané novely by veřejná vysoká škola nebyla oprávněna vkládat do společnosti nemovitosti převedené na ni ze státu a také finance získané ze státního rozpočtu. Pravidla pro takové podnikání by byla stanovena kromě obchodního zákoníku pouze vnitřním předpisem dané veřejné vysoké školy.
        Vláda ve svém stanovisku vyjadřuje přesvědčení, že navrhované změny v § 20 by vážně narušily ze zákona vyplývající postavení veřejné vysoké školy jako veřejnoprávní nepodnikatelské instituce a ohrozily by i akademickou autonomii veřejných vysokých škol. Vláda je dále přesvědčena o tom, že stávající právní úprava dává dostatečné možnosti finančního zhodnocení výstupů z oblasti výzkumu a vývoje na základě běžných smluvních vztahů s komerční sférou. Zásadní obava vlády vyplývá z možného neúspěchu těchto podnikatelských aktivit a následných nároků na státní rozpočet.
        Podle mého názoru je v České republice spolupráce mezi univerzitním a podnikatelským prostředím na velmi nízké úrovni. Posílení vzájemných vazeb by vedlo k  efektivnímu využívání prostředků v oblasti výzkumu. Otevření vysokých škol podnětům z praxe a promítnutí se výsledku práce kvalifikovaných výzkumníků do rozvoje českého podnikatelského sektoru v důsledku by mohlo vést i k posílení ekonomického zázemí vysokých škol.
        Obávám se však, že navrhovaná novela tento problém řeší velmi dílčím způsobem a nedbá zásady opatrnosti při nakládání s veřejným majetkem. Přestože by bylo možné odmítnout výhradu vlády, že v případě neúspěchu podnikání veřejné vysoké školy by vznikl nárok na státní rozpočet, s tím, že § 20 jasně hovoří o tom, že stát neručí za závazky veřejné vysoké školy, neučiním tak. Důvodem je povinnost státu udržet přiměřenou dostupnost vysokého školství. V případě neúspěchu podnikání by byly veškeré závazky hrazeny z prostředků vysoké školy. V případě, že by špatné investování znemožnilo další fungování školy, musel by situaci stejně řešit stát prostřednictvím svého rozpočtu.
        Domnívám se, že problém spolupráce s komerční sférou a využití výstupů z akademického prostředí by měl být řešen např. i prostřednictvím daňových zákonů. Rozhodně jsem přesvědčen, že tento problém je potřeba řešit, vyžaduje však podle mne komplexnější přístup.
        Změny v § 45, 46 a 48 spolu úzce souvisí a navazují na sebe. Smyslem změn navrhovaných předkladateli v těchto paragrafech je striktní rozdělení vysokoškolského studia do tří fází: bakalářská, magisterská a doktorská. Studium tzv. dlouhého magisterského stupně by potom bylo možné pouze ve výjimečných případech na základě povolení ministerstva školství. Magisterský stupeň by tak - až na výjimky - navazoval na stupeň bakalářský.
        Stanovisko vlády je založeno na nezávaznosti Boloňské deklarace. Vláda je navíc přesvědčena o tom, že předkladatelé si Boloňskou deklaraci špatně vyložili, neboť ta podle vlády nepředpokládá rušení dlouhých magisterských stupňů, ale pouze uznání bakalářského stupně jako plnohodnotného a celoevropsky uznávaného prvního stupně vysokoškolského vzdělávání.
        Jsem přesvědčen o tom, že navrhovaná úprava je v této podobě nadbytečná a přinesla by řadu komplikací vysokým školám. Společenská situace, kdy není bakalářské vzdělání dostatečně respektováno, není způsobena nedostatky v legislativě, ale historicky krátkou zkušeností s novým vysokoškolským vzdělávacím systémem. Vysokoškolský zákon je v platnosti pouhé dva roky, což znamená, že dnes ještě neexistuje absolvent jakéhokoliv stupně vysoké školy, který by vystudoval výhradně v prostředí určeném tímto zákonem. Je tedy čas hodnotit tento systém?
        Především jsem pevně přesvědčen o tom, že univerzity sestavují své studijní programy odpovědně, se znalostí svých možností, potřeb trhu a požadavků a schopností studentů. Dnes existují a dobře fungují dlouhé magisterské cykly a produkují kvalitní absolventy. Vedle nich existují neméně kvalitní bakalářské programy a na ně navazující krátké magisterské cykly. Produkují neméně kvalitní absolventy. Proč však zákonem omezovat možnost akademické obce rozhodovat o svém systému? Proč diktovat jedinou správnou představu o tom, jak studovat? Proč nedůvěřovat těm, kteří své práci rozumějí daleko více než většina z nás přítomných?
        Z výše uvedených důvodů se přikláním k liberálnějšímu pojetí, tak jak je představuje stanovisko vlády.
        V § 50 navrhovaná změna směřuje ve větší míře k trasparentnosti přijímacího řízení. Vláda se ve svém stanovisku k této změně nevyjadřuje. Osobně nemám k navrhované změně výhrady. Přijímací řízení na vysokých školách je citlivé téma. Zvláště v souvislosti s vysokou selektivností řízení u nás by mělo být co nejtransparentnější a pod veřejnou kontrolou.
        ***
        Krok tímto směrem by jistě přispěl ke zvýšení důvěryhodnosti českých veřejných vysokých škol.
        V § 60 - cílem navrhovaných změn je rozšířit možnost získání vysokoškolského vzdělání bezplatně nebo za úplatu většímu počtu obyvatel. Programy celoživotního vzdělávání by umožnily studovat lidem, kteří nebyli úspěšní v žádostech o řádné studium na vysokou školu, případně kteří nemohli studovat v době nesvobody. Otevření akreditovaných studijních programů účastníkům programu celoživotního vzdělávání má dále přinést pro vysoké školy nové finanční prostředky. Prostředky získané z této obdoby školného by byly účtovány a využívány jako výnosy z doplňkové činnosti vysoké školy.
        Vláda ve svém stanovisku uvádí, že považuje zavádění celoživotního vzdělávání jako jedné z forem akreditovaného studia za nadbytečné. Dosavadní právní úprava neklade žádnému uchazeči o studium žádné překážky, pokud splňuje podmínky pro přijetí ke studiu. Podle vlády dále musí důvody kapacitní a schopnostní platit pro všechny formy studia stejně. Vláda také odmítá připustit, aby byl uchazeč za úplatu přednostně přijat, či aby dokonce snadněji vystudoval. Vláda dále odmítá možnost, aby účastníci celoživotního vzdělávání byli studenti vysoké školy, neboť by to předpokládalo další úpravy jiných právních předpisů. Otevření akreditovaných studijních programů by navíc dle vlády přivodilo dodatečné nároky na státní rozpočet.
        Nabyl jsem dojmu, že navrhované změny by umožnily rozšířit nabídku vysokoškolského vzdělávání v České republice. Cenou za toto rozšíření by však bylo zvýšení nespravedlivosti při přijímání na vysoké školy. Řádné studium, které je zdarma, je kapacitně omezeno. Proto vysoké školy organizují poměrně náročná přijímací řízení. Navrhované změny však umožňují tato řízení obejít za úplatu. Netvrdím, že k něčemu podobnému nedochází již dnes, ale legalizovat tento postup formou zákona mi nepřipadá příliš vkusné. Zde neřešíme otázku rozšíření počtu míst na vysokých školách. Zde řešíme principiální otázku rovnosti v příležitostech, rovných šancí všech, šancí omezených pouze schopnostmi a vědomostmi, nikoliv však sociální situací uchazeče.
        Předložení této novely je reakcí na současný stav vysokého školství v naší zemi. Vysoké školy trpí nedostatkem finančních prostředků, musí se vyrovnávat s problémy vznikajícími z nové situace po přijetí zákona č. 111/98 Sb., včetně jejich veřejnoprávního charakteru. Mají zkrátka mimořádně mnoho problémů a málo pocitu, že se rýsuje reálná možnost rychlého pozitivního vývoje.
        Jsem proto přesvědčen o tom, že předkladatelé návrhu na změnu vysokoškolského zákona jsou vedeni snahou pomoci tyto a další problémy řešit. Zároveň jsem však přesvědčen, že navrhovaná řešení jsou příliš dílčí a nepropracovaná. Jejich aplikace v této podobě by proto způsobila spíše více starostí vysokým školám a nebezpečí z neopatrnosti a ukvapenosti.
        Zlepšení a dopilování systému vysokého školství u nás je jistě potřebné a je také naším společným cílem. Pokusme se proto společně vyhledávat nedostatky a připravit komplexní materiál, který by umožnil celý systém zefektivnit. Zde je úloha ministerstva školství nezastupitelná a já bych zde velmi rád slyšel příslib pana ministra, že hlasy, které zde dnes zazní, neoslyší. Stanovisko vlády k tomuto návrhu je negativní. Já se k tomuto stanovisku i s vědomím nutnosti budoucích změn připojuji.
        Děkuji za pozornost.