Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, tento návrh zákona nepochybně vzbuzuje rozpaky, protože to není běžný typ zákona z toho hlediska, jak se na zákony tohoto druhu díváme. Je to zákon zvláštní, protože je tu určitý obecný režim řešení těchto otázek v rámci stavebního řízení a my tu teď přijímáme zákon zvláštní, který je vlastně určitou výjimkou z normálního právního stavu. Není to úplně zákon - jak se někdy říkalo - individuální, protože stanoví určité právní normy.
        V tomto směru je to jiný zákon, než svého času přijala ČNR, která vyvlastnila určité objekty kolem Poslanecké sněmovny, aby získala pro sídlo sněmovny potřebné budovy a prostory. Obdobně tomu bylo ve vztahu k Senátu. Tento zákon stanoví normy, ale jsou to normy odlišné od normálního stavu.
        Pochybnosti jsou na místě, ale zároveň si musíme klást otázky z druhé strany nebo z jiného úhlu pohledu. Občané podle Listiny základních práv mají právo, a je to jedno ze základních práv, na zdravé životní prostředí a mají právo na zdraví.
        ***
        A jest se tady ptáti, jak k tomu občané přijdou, aby v důsledku nečinnosti státních orgánů byli poškozeni v těchto svých základních právech, a to po řadu let. Je nepochybné, když se podíváme na první rozhodnutí neblaze proslulého ministra životního prostředí Františka Bendy, že se tam objeví řada rozhodnutí, která má ve vínku tato stavba, a ani vládě se nepodařilo tato prodlení vyřešit. Jak občané přijdou k tomu, že soudy rozhodují tak dlouho, pokud vůbec rozhodují? V tomto směru asi nemůžeme přijmout tu známou zásadu fiat iustitia - protože tady o žádné iustitii se ani mluvit nedá - pereat mundus. Nepochybně Plzeň hyne.
        V tomto směru myslím, že tento způsob fungování právního státu, jak jej prokazují orgány exekutivy i orgány soudů, vyžaduje speciální řešení, a proto i já budu podporovat tento zákon i při vědomí právních problémů s ním spojených.