Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já už nebudu zdržovat, myslím, že vše bylo řečeno. Jenom k těm krůčkům a velkým krokům. Naším záměrem skutečně nebylo vpašovat do vysokoškolského zákona školné. Tím nejhlubším záměrem - znovu opakuji a budu tím navazovat pozitivně na slova pana poslance Kučery - bylo toto: Jestliže dnes se některé školy dají kvalifikovat, jak on říkal, jako odvážné a balancují na hraně se zákonem, zdá se, že poptávka po tom, co dělají, je veliká. Otázka je, zda toto balancování neupravit zákonem a nedat přísnější podmínky, aby při těch přechodech, které se již dneska dějí, a vy jistě víte, na kterých školách se to děje, byly stanoveny všem stejně. To znamená, aby se tak např. nemohlo dít bez přijímacích zkoušek, což se děje, aby bylo jasně stanoveno, že jsou další podmínky, které musí být splněny, a např. i to, že tato praxe bude vyžadovat - a to by mohl být jeden z pozměňujících návrhů - aby byla upravena vnitřním předpisem vysoké školy, který by muselo registrovat ministerstvo školství.
        Tolik na vysvětlenou k tomu, že já za sebe říkám, že uvažuji o tom, že školné je věc, která zasluhuje debatu, ale předtím, než se povede debata politická, tvrdím, že je potřeba vést debatu odbornou o sociálních důsledcích a o možnostech, jak je změkčit, a to jsou půjčky. Proto znovu opakuji, že jsem nikdy neměl v úmyslu paragrafem 60 vpašovat do tohoto zákona školné. Jde mi o to, aby všechny školy měly stejné podmínky pro to, jak umožnit dospělým získávat kredity a posléze tituly ve chvíli, kdy se pro to rozhodnou. Děkuji za pozornost.