Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se, že můj příspěvek bude trochu delší, než jaký byl u předřečníka. Chtěla bych v úvodu se podívat trošku na minulých deset let v oblasti knihovnictví.
        Chtěla bych tedy říci v úvodu, že knihovny patří už tradičně k nejvýznamnějším kulturním institucím v naší zemi, protože plní informační, vzdělávací i kulturní funkci v tom nejširším slova smyslu. V mnoha - zejména malých - obcích byly a jsou knihovny dokonce jediným organizátorem kulturního života.
        Společenská a ekonomická transformace po roce 1989 zasáhla také oblast knihovnictví, kde docházelo k postupnému rozpadu sítě knihoven, k živelným změnám, aniž by následovalo vytvoření fungujícího systému knihovnických služeb. Myslím, že především díky snahám knihovníků a informačních pracovníků a zřejmě také i síle setrvačnosti systému knihoven se knihovní služby zcela nezhroutily. Vedle řady pozitivních kroků - uvedu aspoň některé, např. automatizace knihovnických procesů a katalogů, využívání informačních a komunikačních technologií, produkování nových typů služeb a v poslední době i zavádění internetu - se projevily po roce 1989 také závažné negativní jevy. Zhoršila se dostupnost knihovnických služeb. Od roku 1989 zaniklo téměř 700 veřejných knihoven, především v malých obcích, ale také malé městské pobočky.
        ***
        Jejich služby většinou nebyly nahrazeny jinou formou, např. prostřednictvím pojízdných knihoven. Snížil se počet registrovaných návštěvníků knihoven. Nejvyšší propad byl v roce 1992 až 1993, kdy se tento počet snížil o 31 % proti roku 1989. Nárůst zatím stále ještě není zcela dostatečný.
        V rámci transformace knihoven jsou od roku 1992 okresní knihovny, koncipované původně jako centra knihovnické práce, převáděny do vlastnictví měst. Okresní knihovny poskytovaly střediskovým knihovnám a dalším menším knihovnám na území okresu metodickou pomoc a různé druhy služeb. Tyto regionální funkce byly dotovány z rozpočtů okresních úřadů. Vedle toho střediskové knihovny ve větších obcích zajišťovaly také pro malé místní knihovny s dobrovolným pracovníkem odbornou i jinou pomoc. Financování bylo zpravidla zajišťováno sdružováním finančních prostředků spolupracujících knihoven.
        Právě tyto kooperační systémy umožňovaly efektivní využití finančních prostředků a o jejich mimořádném významu pro fungování knihoven v malých obcích není třeba pochybovat. Právě narušení této kooperace je myslím i v rozporu s celosvětovým trendem. Právě změnou zřizovatele, také vinou nedostatečného množství financí došlo k omezování nebo i rušení právě těchto regionálních funkcí. Došlo k narušení knihovnického systému a v některých okresech dokonce i k jeho rozpadu. V řadě míst jsou veřejné knihovny zřizované obcemi zbavovány rozhodujících pravomocí, např. při doplňování knihovních fondů. Někdy také ztrácejí právní subjektivitu a stávají se organizační složkou nějakého jiného kulturního zařízení, které má zcela odlišné poslání a funkce. Kooperace s jinými knihovnami je v tomto případě pak vázána na libovůli a pochopení tohoto zařízení.
        Pro nedostatek financí došlo také u většiny knihoven k omezení nebo k úplnému zastavení nákupu české a zahraniční knižní produkce, předplatného tuzemských a zahraničních periodik - jinými slovy k omezování budování fondů, k pozastavování ediční činnosti, omezování ochrany fondů, ale také k rušení některých poboček, to jsem vlastně už říkala, nebo k omezování provozu pro úsporu energie a také k rušení meziknihovní výpůjční služby nebo v neposlední řadě i ke zvyšování čtenářských poplatků, které je někdy dost markantní.
        Vzhledem ke vzniku nových zákonů, jak už tady pan ministr se také zmínil, i pan zpravodaj, upravujících oblast státní správy a samosprávy se stávající zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven, který tedy má řadu kladných prvků, stále dostává do rozporu s platnou právní úpravou v této oblasti. Z tohoto hlediska lze předložený vládní návrh zákona o veřejných knihovnách hodnotit kladně. V souvislosti s měnící se funkcí knihoven v informační společnosti by měly být legislativně zajištěny základní parametry knihovnického systému, tzn. úloha knihoven jako garanta rovnoprávného přístupu občanů k informacím a ke kulturním hodnotám, vytvoření infrastruktury knihoven zajišťující každému občanovi standardní soubor základních knihovnických a informačních služeb v dostatečné kvalitě. Dále vymezení povinností státní správy ve vztahu k formování národního knihovnického systému, povinností zřizovatelů knihoven včetně principu financování knihoven.
        Vládní návrh zákona o veřejných knihovnách řadu těchto parametrů splňuje, má však i řadu nedostatků. Dovolte, abych se o nich také ještě zmínila. Domnívám se, že základní funkcí knihoven, a tedy i cílem tohoto zákona, nesoucího název o veřejných knihovnách, by mělo být poskytování služeb veřejnosti, a je tedy nutné, aby se maximální počet knihoven mohl k tomuto principu přihlásit, neboť jak se říká v důvodové zprávě, veřejné knihovně zákon umožňuje získat finanční prostředky ze státního rozpočtu nad rámec běžného financování. Zákon se tedy orientuje na pojem veřejná knihovna a ten definuje § 2 odst. 2a), kde říká, že veřejná knihovna je knihovna, v níž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem a která je zapsána v evidenci knihoven. Knihovna tedy musí splňovat znaky veřejné knihovny, tzn. řadu podmínek, které jsou uvedeny v § 4. Musí je splňovat, aby mohla být evidována u Ministerstva kultury.
        Domnívám se, že řada knihoven se, abych tak řekla, do tohoto zákona nevejde. Například knihovny vysokých škol nebo lékařské knihovny, knihovny Akademie věd a další, ale také velmi malé místní knihovny, které vždy patřily do soustavy knihoven této země. Mělo by tomu tak být i nadále. Například v § 4 odst. 1d) je podmínka, že knihovna - a teď cituji - umožní přístup k vnějším informačním zdrojům, ke kterým má veřejná knihovna bezplatný přístup pomocí telekomunikačních zařízení, např. napojení na internet. Z počtu asi 6 140 knihoven bylo koncem roku 2000 napojeno na internet pouhých 500, a i když tento proces bude pokračovat, tak přesto mnoho malých knihoven tuto podmínku zatím ještě nebude moci v dohledné době splnit, což by podle mého názoru znamenalo, že by jim nemohla být potom poskytnuta dotace ze státního rozpočtu podle § 15 návrhu tohoto zákona, protože by zřejmě nebyly veřejnými knihovnami. Tento problém by měl být asi řešen prodloužením této povinnosti napojení na internet. Další knihovny, které by z různých dalších důvodů nesplňovaly podmínky pro veřejnou knihovnu a zůstaly by mimo tento zákon, by se dostaly do složité situace.
        Například není jasné, jak budou realizovat rovný přístup všem bez rozdílu k veřejným knihovnickým a informačním službám podle § 2a). Dále jak budou spravovat své knihovní fondy, když § 16 odst. 5 říká - to se týká tedy veřejných knihoven - že na postup při revizi knihoven, knihovního fondu podle tohoto zákona se nevztahuje zvláštní právní předpis, tzn. zákon o účetnictví. No a znamená to tedy, že s knihovními fondy budou tyto neveřejné - bych řekla - knihovny nakládat jako s běžným majetkem, jako je např. stůl nebo počítač, a každoročně budou muset provádět inventuru, odpisy apod. Problém nastane také z hlediska zákona č. 121/2000 Sb., o autorském právu, např. při půjčování zvukových materiálů. Podle § 9 odst. 2b) tohoto návrhu při jednání - teď cituji - při jednání s kolektivními správci autorských práv ve věci úhrady odměn za užití autorských děl zastupuje veřejné knihovny Národní knihovna, která je tedy zřizována státem, kdy úhrada je v tomto případě hrazena ze státního rozpočtu, což by tedy pro neveřejné knihovny neplatilo.
        Vážené kolegyně a kolegové, ještě bych se chtěla zmínit o otázce regionálních funkcí knihovny. V § 2 bodě h) je tento základní pojem vymezen podle mého názoru nedostatečně, navíc ještě stylisticky chybně. Regionální funkce se vztahuje pouze na krajskou knihovnu, ačkoliv v § 11 bodě 3 se připouští přenesení těchto funkcí i na základní knihovny v kraji, což by samozřejmě bylo v pořádku, ale mělo by to být uvedeno i v § 2. Krajská knihovna by zapůjčovala knihovnám v kraji výměnné soubory. Znamenalo by to, že knihovny, které by byly pověřeny touto funkcí, tzn. třeba městské knihovny, by výměnné soubory nemohly budovat?
        Domnívám se, že není také ošetřeno, za jakých podmínek mohou být přeneseny tyto regionální funkce, tzn. třeba zapůjčování výměnných souborů knihovních dokumentů nebo poradenské, vzdělávací a koordinační služby. Budou zajištěny dostatečné finanční prostředky na regionální funkce?
        ***
        V současné době např. některé městské knihovny, které plní zmíněné funkce, nedostaly již po několik let ze strany okresních úřadů žádnou finanční dotaci. Ještě se ptám, jaká bude odpovědnost obcí, krajů a Ministerstva kultury za zabezpečení knihovnických a informačních služeb. Nebudou tedy v případě nedostatku finančních prostředků i nadále některé z nich rušeny? Doplatily by na to především právě malé obce, jak už jsem říkala, kde jsou knihovny často jediným kulturním stánkem.
        Vážené kolegyně a kolegové, zmínila jsem se jen o některých nedostatcích vládního návrhu zákona o knihovnách. Je v něm i řada dalších problematických míst, ale souhlasím s panem zpravodajem, že tento vládní návrh zákona může být dobrým základem pro diskusi ve druhém čtení a že na základě pozměňovacích návrhů může být dopracován tak, aby se stal kvalitním právním rámcem poskytování knihovnických a informačních služeb široké veřejnosti na úrovni současných potřeb. Děkuji vám za pozornost.