Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se taktéž vyjádřil k předloženým návrhům zákona.
        Úvodem bych chtěl říci, že jako předseda podvýboru pro myslivost, rybářství a včelařství se u mne soustředilo také x petic, které byly posílány na adresu sněmovny nebo na adresu zemědělského výboru, které rád předám předsedovi petičního výboru. Jde celkem asi o 75 petic.
        ***
        Pokud jde o petice takto soustředěné, které nebyly posílány jenom na moji adresu, jak jsem říkal, na adresu sněmovny, tak nepovažuji za nic nenormálního, že vlastně petiční akce si určitá skupina lidí organizuje. Na tom není nic nenormálního, poněvadž proto je to petice. Pod peticí je podepsáno mnoho občanů České republiky.
        Teď k samotným předlohám. Snahou předloženého poslaneckého návrhu zákona je stanovit právní rámec o myslivosti. Byl připraven a předložen k projednání, kdy ani po osmi letech práce komise při Ministerstvu zemědělství nepřinesla žádný výsledek. Jenom při složitosti problému, různých přístupů a pohledů ani dost dobře nemohlo dojít ke sjednocení názorů. Přes to všechno si myslím jako mnozí z vás, že Ministerstvo zemědělství nevěnovalo dostatečnou pozornost této oblasti, kterou má jako orgán v kompetenci.
        Vyvstává zde otázka, co to vlastně myslivost je.
        Základním východiskem při tvorbě nového zákona o myslivosti musí být vztah naší společnosti ke zvěři. Zvěř byla považována od pravěku za věc nikoho. Osobním či kolektivním vlastnictvím se stávala teprve až po ulovení. S rozvojem pozemkové držby si vlastníci pozemků začali nárokovat i právo na zvěř jako věc osobní, jinak řečeno majetek vlastníka pozemku. Právníci Evropské unie, jak jsem měl možnost se s určitými podkladovými materiály seznámit, jsou v současné době toho názoru, že zvěř, a nejen zvěř, by měla být definována jako věc všech, jinak řečeno jako národní bohatství. Zvěř je obnovitelným přírodním bohatstvím, které je třeba obhospodařovat podobně jako lesy tak, aby se skutečně obnovovalo, což je ostatně základní myšlenka bernské úmluvy. Je to i základním programem myslivecké péče o zvěř. Zákon o myslivosti musí proto respektovat, že za národní bohatství bude odpovídat stát prostřednictvím příslušných resortů.
        Bohužel mnohé sdělovací prostředky a někteří novináři prezentují myslivost jen jako střílení, jak už tady bylo mými předřečníky konstatováno. Je také novinář odborník na všechno, který ve sdělovacích prostředcích hovoří o všech myslivcích jako o vrazích a pytlácích. Ukazuje se, že pod vlivem neinformovaných neználků a účelových příspěvků je ovlivňována veřejnost v neprospěch myslivosti a myslivců jako takových.
        Žijeme v kulturní krajině, kterou člověk přetvořil k obrazu svému. Opomenu, je-li tomu dobře, či ne. Vycházíme-li ovšem z reality, ve které žijeme, musíme myslivost především považovat za činnost ochraňující a zkvalitňující přírodní bohatství státu. Potom teprve nastupuje hospodářská činnost a prostřednictvím ní využití přírodního bohatství. Z toho následně vyplývají pro stát určité povinnosti ke zvěři. Především zajištění chovu optimálních stavů zvěře v žádoucím druhovém složení při optimálních hustotách a zajištění podmínek pro zhoršující se, především zdravotní, stav zvěře. To předpokládá mimo jiné vytvoření takových honiteb, které budou velikostí a tvarem odpovídat jednotlivým druhům zvěře, na níž má společnost zájem.
        Z toho dále vyplývá, že takové honitby musí být tvořeny se zřetelem na potřeby zvěře, s přihlédnutím k zájmu vlastníků honebních pozemků. Předpokladem je zachování řízení myslivosti v rukou státu. Nelze tedy přistoupit na to, aby státní orgán honitby neuznával, ale jen registroval jako akt vlastníků o jejím vytvoření.
        Musím podotknout, že nejsem myslivec ani zájmový, ani profesní. A proto osvětlení odborné záležitosti rád přenechám k posouzení skutečným odborníkům. Je ovšem pro mne překvapující, že některé připomínky a podněty, které jsme dostali, jsou zavádějící a matoucí. Dovolte mi jeden příklad. Nejsou rozlišovány podmínky a povinnosti získávání a držení loveckého lístku a zbrojního průkazu skupiny C. Z připomínek hnutí Duha cituji: "Zákon se nesnaží zamezit soustavnému ohrožování životů návštěvníků lesa i vlastních kolegů. Během 90 let myslivci omylem zastřelili několik desítek lidí a řadu dalších těžce zranili." Konec citátu. Co to je, několik desítek? Pro někoho dvě desítky, pro někoho dvacet desítek. Jak je to hrozně zavádějící výrok. Píši-li o tak závažné věci, jakým je lidský život, píšu pravdivě na základě pravdivých a skutečných čísel. Stane-li se jakékoliv neštěstí v důsledku porušení zákona, musí být a určitě je provinilec brán k zodpovědnosti. Souhlasím s tím, že musíme dělat vše pro to, abychom takovým událostem předcházeli. Ovšem získání loveckého lístku ještě neopravňuje občana k držení zbraně. Naopak držení loveckého lístku je jednou z podmínek získání zbrojního průkazu skupiny C, což je logické a správné. Držení a nošení zbraní upravuje zákon o zbraních a střelivu, a ne zákon o myslivosti.
        Dalším velmi diskutovaným problémem je počet druhů živočichů, které zákon řadí mezi zvěř. Nechci se tady při prvním čtení zmiňovat o konkrétních případech, ale chci vyjádřit svůj názor v obecné rovině. Návrhu zákona 788 je vytýkáno, že je v rozporu mj. i se zákonem č. 114/1992 Sb., když řadí mezi zvěř řadu druhů tímto zákonem chráněných. Chtěl bych při této příležitosti, vážené dámy a pánové, připomenout, že jsme zde v nedávné době projednávali zákon, který řešil hrazení v určitém vymezeném rozsahu vzniklé škody způsobené zvláště chráněnými živočichy. U zvláště chráněných volně žijících živočichů odpovědnost za případné škody jednoznačně musí nést stát, který jejich zákonnou ochranu nařídil. Stát zákonem č. 114/1992 Sb. totiž nařizuje občanům strpět omezení a újmu vyplývající z ochrany přírody, tuto újmu je však povinen nahradit, a to v plném rozsahu. Jako příklad mohu uvést kormorána velkého versus chov ryb. Realita je ovšem jiná v neprospěch poškozených. Pak ovšem připadá v úvahu varianta zařazení daného druhu mezi zvěř a jeho únosné stavy udržovat vyhlašováním doby hájení, která může být celoroční. Toto oponenti odmítají. Domnívám se, že ochrana přírody by neměla tkvět v samoúčelných aktivitách, kdy se příroda nebere jako celek. Mimo jiné i člověk je součástí přírody, ale bohužel v mnoha případech mi to připadá tak, že je třeba především jeho z přírody vytlačit. To je ovšem téma na další diskusi a zde nepřítomný ministr životního prostředí by určitě věděl, o čem mluvím.
        Pro mne je nepochopitelné, že není činnost zájmových svazů, jako jsou myslivci a rybáři, vnímána jako činnost prospěšná životnímu prostředí, že není intenzivním způsobem hledáno komplexní řešení. Na jedné straně je tlak na rozšíření predátorů jako rysa, vlka a dalších - už zde byla o nich zmínka - na druhé straně je kritizováno údajné přemnožení spárkaté zvěře.
        ***
        Jak jsem se už zmínil, do podvýboru zemědělského výboru pro myslivost a rybářství přišlo mnoho podnětů, přišly samozřejmě dopisy i s názorem opačným. Je však skutečností, že jich bylo zanedbatelné množství.
        Dovolte mi, podobně tak jak zde pan místopředseda sněmovny odcitoval krátký úryvek, odcitovat z hromadných peticí též jednu pasáž.
        "Doporučoval bych, aby se ti, kteří budou o nových zákonech rozhodovat, nejdříve s myslivostí alespoň trochu seznámili a uvědomili si, že myslivost není jen lov, ale je to především péče o zvěř, její léčení, krmení v zimním období a v řadě případů i chov ohrožených druhů. Novinářům bych doporučil, aby vážili, co publikují. Denně se na našich silnicích usmrtí několik lidí a další se zmrzačí. Když byl schvalován zákon o silničních komunikacích, tak k tomu takřka žádná publicita nebyla. Nyní, když se připravuje nový zákon o myslivosti, tak jsou všechny deníky plné článků, které naši veřejnost nepravdivě a zkresleně informují. Vysvětlení je jen jedno. O myslivosti tito lidé nevědí nic. Nevíme-li o něčem, tak to dokážeme nejlépe kritizovat. Myslivost má u nás hluboké kořeny. Proto se její úroveň také pokládá v Evropě za velmi vysokou. Myslivci především zvěř chovají a chrání. Nebýt myslivců, neměli by ti dnešní salonní ochranáři přírody co chránit."
        Vážené dámy a pánové, mám za to, že daná problematika vyžaduje podrobnou a hlubší diskusi, která může proběhnout jenom ve výborech. Proto jsem toho názoru jako mnozí, že by oba návrhy měly projít prvním čtením a být diskutovány v zemědělském výboru.
        Přes to všechno, že zastávám tento názor, a někteří z vás preferují jednoznačně tisk 836, nezbývá mi nic jiného než abych navrhl tisk č. 836 zamítnout. Děkuji. (Potlesk v levé části sněmovny.)