Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, kdybych říkal, že předložený návrh je zcela dokonalý, asi bych se zpronevěřil zásadám svého kritického pohledu. Přesto si myslím, že tento návrh má v zásadě pozitivní myšlenky, o kterých bychom měli uvažovat. Před deseti nebo jedenácti lety jsme požadovali, aby vznikl zákon o hospodaření obcí. Dodnes takový zákon není.
        Někteří lidé si představují, že samostatná působnost obcí a samosprávných celků je něco takového jako komerční aktivity podnikatelských subjektů. Není tomu tak. Samospráva, samostatná působnost nemá konkurovat podnikání, nemá vstupovat na trh podnikatelských aktivit. Obce jsou zřizovány k plnění zcela konkrétních specifických účelů, a právě proto by měl existovat zákon, který reguluje hospodaření obcí jak po té obsahové stránce, co vlastně obce dělají a co mají dělat, tak po té stránce, jak hospodaří s majetkem. Protože majetek obce nepatří zastupitelstvu, nepatří starostovi, nepatří radě, ale je to společný majetek všech občanů obce.
        V této situaci, uvažujeme-li nad hospodařením obcí a chceme-li, aby Česká republika byla státem, který dohromady dává smysl, zcela legitimně vzniká otázka, zda zadluženost obcí nemůže poškozovat Českou republiku jako celek navenek. Z toho důvodu není rozhodující, jaké jsou k danému dni dluhy ve veškeré samosprávě dohromady. Rozhodující je, zda existuje mechanismus, jak tento režim, jak tuto situaci regulovat, jak stát může ovlivňovat svou politikou celkovou situaci v rozpočtové sféře. Pokud je mi známo, tak takovéto nástroje mají všechny státy v Evropské unii. Docela mě překvapuje, že eurooptimisté to doposud nezmínili.
        Dovolte mi na závěr ještě jedno drobné srovnání. Přednedávnem jsme řešili problém korporací s dobrovolným členstvím, kde někteří lidé vyvozovali z té skutečnosti, že se taková korporace dostala do finančně neřešitelné situace, závěr, že odpovědnost za škody takto vzniklé musí nést stát. Mám konkrétně na mysli kampeličky. Kampeličky jsou korporací s dobrovolným členstvím, do které vkladatelé vložili své peníze dobrovolně. Stát rámcově dohlíží nad celou touto oblastí družstevního spoření, ale z toho nevyplývá, že by rozhodoval o jednotlivých konkrétních transakcích, o jednotlivých úvěrech, jednotlivých investicích, které kampeličky prováděly. V této věci kampeličky měly naprostou svobodu. Přesto se objevují hlasy, že stát musí ručit za závazky kampeliček.
        Přátelé, obecní samospráva - v úvodním slovu předkladatelů to zaznělo - je korporací s nuceným členstvím. Občané své peníze, svůj majetek vkládají do obce nedobrovolně. Oni se nemohou odhlásit z obce, a když nesouhlasí s radnicí říci "já přestávám být občanem této obce". Oni jsou občany obce ze zákona. Oni nemají možnost nikam utéct. My jsme je k tomu donutili zákonem. Jestliže stát donutil občana, aby se stal součástí nějaké korporace, pak ale stát v plné míře nese veškerou odpovědnost za všechny závazky všech obcí v této republice. Je-li tomu tak, pak také ale stát musí mít regulační mechanismy, jak tyto závazky regulovat. To je myšlenka, která je obsažena v tomto zákoně. Můžeme debatovat, zda ty regulační mechanismy jsou navrženy správně, já bych možná místo těch šesti navrhl některé jiné nebo bych debatoval o tom, jak mají být uplatňovány, ale v zásadě je tu principiální myšlenka, jaký je vlastně vztah mezi státem a korporacemi, které stát nuceným členstvím vytváří, a tam si myslím, že je odpovědnost státu plná, a stát musí mít také nástroje, jak svou odpovědnost vykonávat.
        Děkuji.