Odvolám se na autoritu v této sněmovně nejvyšší - pana předsedu, který velmi často používá rčení "poslouchejme se". Několikrát jsem ve svém vystoupení zdůraznil, že závěry, rozsudky soudů, Obvodního soudu na Praze 1 a v jednom případě městského soudu, respektuji. Činím jenom to - a to jako občan na to mám právo - že s těmi rozsudky nesouhlasím. A vím, proč nesouhlasím, a obrátím se v této věci na pana ministra spravedlnosti. Nechtěl jsem tady míchat dvě věci dohromady.
        Pokud tady zaznělo odvolání na kauzu Walderode, je to záležitost podobná, i když jiná záležitost. Ani tu sem nemíchám. Mám ovšem na paměti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pana Bratinky svého času, to je počátkem 90. let, ti starší to pamatují, kde svévolně - ani to není ještě dořešeno - dostala celá skupina lidí české občanství. I to bylo předmětem už tady v této sněmovně. Bohužel paměť je krátká, přicházejí nové a nové záležitosti.
        Jde mi, pane ministře vnitra, o něco jiného v této interpelaci, a to je to, jak se odvolám na pana předsedu "poslouchejme se", že vývozní povolení bylo dáno na 31 položek a odvezlo se 65 položek. Vývozní povolení bylo dáno na 31 obrazů Národní galerie a vyvezly se, jak jsem tady naznačoval a mohl bych býval činit dál, komody, zrcadla atd., což je nejméně stěhovák. Tak pane ministře, prosím, že mohu snad zpochybnit práci vašeho úřadu vyšetřování, že si vzal jenom tu menší polovičku. S tím souhlasím. Nevím jestli těch 5000 je tam úměrné, nebo neúměrné, to mě nezajímá natolik, respektuji závěr soudu. Ale kde je další, větší polovina? Proč to úřad nevyšetřil z gruntu? O to mi jde.
        Děkuji vám.