Vážený pane předsedající, vážené torzo Poslanecké sněmovny, vážený kolego interpelující poslanče. Opravdu obdivuji vaši odvahu, se kterou mi předkládáte tuto otázku, protože pokud se nemýlím, byla to právě komunistická Adamcova vláda, která způsobila dluh, který nyní včetně úroků dosáhl 3,6 miliardy dolarů, a která svou neprozřetelnou úvěrovou politikou nejenom vůči bývalému Sovětskému svazu, ale např. vůči Sýrii, Libyi, Iráku, Kubě, Severní Koreji a dalším zemím způsobila tento výrazný objem nedobytných pohledávek.
        Dovolte mi, abych vám se zdvořilostí mně vlastní řekl, že mně připadáte pyromana, který nejdříve zapálí stodolu a potom se diví hasičům, že průměr hadice, kterou používají k hašení, je jiný, než by si on sám přál. Přesto jsem samozřejmě povinen vám na vaši interpelaci odpovědět.
        Chtěl bych konstatovat, že minulé polistopadové vlády se deset let naprosto bezúspěšně snažily vydobýt z Ruské federace, která je právním nástupcem po tzv. sovětském dluhu, jakoukoli významnější část tohoto dluhu, přičemž uznávám, že se nám podařilo získat jakési drobty, ale nepodařilo se nám dosáhnout to, co je podstatné, tj. tento dluh smazat.
        Když nastoupila před zhruba třemi lety k moci tato vláda, tak samozřejmě nejdříve usilovala o to, aby tento dluh byl zaplacen cash, tedy v hotovosti, a když se ukázalo, že to nebylo možné, aby byl zaplacen v tzv. konvertibilních výrobcích, konkrétně v naftě a v zemním plynu. Proč nebylo možno zaplatit v hotovosti? Jednak díky lenosti předchozích vlád, ale to je notorieta, kterou nemusím zmiňovat, a také díky tomu, že Rusko vzhledem ke své neutěšené finanční situaci, která byla umocněna finanční krizí v roce 1998, nebylo schopno tento dluh splácet. A protože Pařížský klub věřitelů stanovil poměrně měkké podmínky pro splácení ruského dluhu - a já bych rád konstatoval, že ČR není členem tohoto klubu - a protože součástí dohody s pařížským klubem bylo i ustanovení, podle něhož žádná věřitelská země nebude preferována vůči jiné věřitelské zemi, tedy ani ČR, byli jsme téměř v bezvýchodné situaci. Rozhodli jsme se proto použít diverzifikované metody splácení dluhu, to znamená rozdělit tento dluh na několik částí a každou část řešit specifických způsobem.
        Vzali jsme na vědomí ruské námitky, že kdyby nám platili tento dluh ať už v naftě, nebo v plynu, je to v podstatě totožné, jako kdyby nám platili v hotových penězích. Ruská strana přes naše vemlouvavé požadavky tento návrh odmítla. Dospěli jsme tedy k návrhu, že by bylo dobré tento dluh prodat na mezinárodním trhu pohledávek.
        Dovolte mi, pane poslanče Fischere, abych vám sdělil pro vás možná překvapující informaci, že ve světovém trhu pohledávek jsou ruské pohledávky kotovány 15 % nominální ceny vzhledem k jejich nízké bonitě či výtěžnosti a že smlouva, která se nyní rýsuje, aniž bych předjímal, zda a kdy bude uzavřena, nám má zaručit výtěžnost 23 %, tzn. o 8 % vyšší, než dosahují - podotýkám - světové bankovní firmy. Ne ubohá Česká republika, jejíž bankovní experti díky 40 letům komunismu by se dali spočítat na prstech jedné ruky, pokud ovšem do těchto bankovních expertů nedokážete zahrnout pana Salzmanna a podobné génie, kteří přihlíželi tunelování Komerční banky, ale renomované bankovní firmy operují s 15 %, tzn. s 85 % disážia. Jestliže tedy v určité části ruského dluhu dosáhneme výtěžnosti 23 %, bude to o 8 % více, než dosahují ony světové bankovní firmy, bezpochyby ve smyslu vaší interpelace vybavené hojným počtem expertů nejrůznějšího kalibru a typu. To za prvé.
        ***
        Za druhé, nejde o jedinou část nebo o jedinou formu splácení ruského dluhu, který jste vy, resp. vaše politická strana v době, když jste vládli, vyvolali. Kromě toho jsou zde ještě další formy a dovolte mi, abych je alespoň stručně vyjmenoval. Druhou takovou formou je tzv. garanční fond, který jsem navrhl panu premiérovi Primakovovi při své návštěvě Moskvy. Bohužel, ruská politická scéna byla v té době v té situaci, že premiéři se měnili rychleji než počasí, a 14 dní poté, co jsem z Moskvy odejel, pan Primakov rezignoval. Nicméně s radostí konstatuji, že tato myšlenka zakořenila a že se nyní o ní velmi vážně jedná. Jednal jsem o ní nedávno při své návštěvě Petrohradu s premiérem Kasjanovem, jednal jsem o ní předtím s panem ministrem financí Kudrinem i s dalšími ruskými představiteli. O co jde?